Jiří Weil (1900 – 1959)

Jiří Weil (1900 – 1959)
V době okupace žil po různých úkrytech a v téže době také vznikla podstatná část jeho díla. Tehdy také vznikl jeho psychologický román Život s hvězdou (1949), který je kafkovským odrazem absurdního světa. Svým pojetím se román vymykal dobové šabloně a kritikou byl označen za existencionalistické dílo. Weil byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a až do roku 1957 nepublikoval.
Hlavní postavou je bázlivý a směšný židovský úředník Josef Roubíček. Po rozchodu se svou láskou Růženou žije zcela sám v podkroví jedné pražské vily a čeká na chvíli, kdy bude povolán do transportu. Po složitých výsleších a lékařských prohlídkách nastoupí práci na židovském hřbitově. Nějakým nedopatřením ho přehlédli v kartotéce a nebyl povolán do transportu. Je svědkem řady tragických osudů svých souvěrců. Za heydrichiády byla popravena Růžena. Jediný člověk z mimožidovského světa, s nímž přijde Roubíček do styku, je mladý dělník Materna ze sousedství. Pod jeho vlivem se nakonec Roubíček odhodlává změnit svůj pasivní postoj k vlastnímu osudu a rozhoduje se pro „zmizení“. Úkryt mu poskytl právě Materna. Roubíček tak učinil krok z odcizeného světa a ze své vnitřní potřeby zvolil cestu vzdoru. Tímto rozhodnutím se uskutečňuje jeho lidská svoboda.

Ivan Olbracht (1882 1952)
Román Podivné přátelství herce Jesenia (1919):
Tento společenský a psychologický román s divadelní tematikou zachycuje atmosféru společnosti v období první světové války. Jiří Jesenius, nesmírně uznávaný herec Národního divadla, poznává na své venkovské dovolené Klárku, která velmi touží po pěvecké slávě. Zamiluje se do ní. Rozmlouvá jí dráhu operní zpěvačky. Klára rady odmítá, nechce žít po jeho boku, dokud se mu umělecky nevyrovná.
V Praze se objevuje herec Jan Veselý, který Jesenia již dříve upoutal svým talentem. Jiří mu dopomůže k místu v pražské Uranii. Veselý se stává miláčkem obecenstva a brzy se dostává do Národního divadla. Žijí s Jeseniem v přátelství, které však není zcela důvěrné. Jesenius nic netuší o Janově rozmařilém nočním životě, ten naopak neví o lásce Jiřího ke Klárce.
Jejich cesty se rozejdou poté, co se Jesenius dozvídá, že Klára Veselého milovala, a když se Veselý svěřuje s těžkým zločinem. Zavraždil kdysi v Itálii ženu, bývalou lásku Gabrielu. Od té doby jej pronásledují přeludy, které se snaží zahnat svými výstřednostmi. Po vypuknutí války se Jan vrací k dobrodružnému způsobu života, stává se vyzvědačem.
Jesenius obdrží od Kláry dopis, ve kterém se přiznává, že má s Veselým dítě. Jiří se ocitá v hluboké depresi. Pochybuje o smyslu svého života, umění jej přestává zajímat. Stále více podléhá přeludům, odhodlává se k sebevraždě. Zvrat v jeho životě nastává v okamžiku, kdy znenadání spadnou ze stěny hodiny (okamžik Janovy popravy za velezradu na ruské frontě), Jesenia opouštějí myšlenky na smrt. Vzpamatuje se, opět hraje a slaví úspěchy.
Do Prahy se vrací Klára, Jiří se s ní ožení a společně vychovávají Janova syna. Zlo, které Jan v životě spáchal, je vykoupeno smrtí.

Vladislav Vančura (1891 – 1942)
Román Pole orná a válečná (1925):
František Řeka, zemědělský dělník na šlechtickém velkostatku, člověk mdlého rozumu, skutečný debil podle lékařských měřítek a nadto vrah, jehož zločin však nebyl nikdy odhalen, se jako vozataj ocitne na frontě a teprve tady poprvé má dojem, že se vyrovná všem lidem kolem sebe. Získá uniformu s lesklými knoflíky, nikdo se mu neposmívá, pořád se něco zajímavého děje, od ostatních se liší snad jenom tím, jak je spokojen a jak se mu válka líbí. Nakonec je zabit, jeho ostatky nemohou být identifikovány a jsou s vojenskými poctami pohřbeny do hrobu neznámého vojína, ke kterému chodí vzdávat čest padlým ti, kdo válečné peklo přežili.