14. Vývoj českého divadla v 18. – 19. století
- od roku 1738 bylo v Praze stálé divadlo v Kotcích
- od roku 1783 velké Stavovské divadlo
- hrálo se však německy
- pokus o české představení překladu německé frašky Kníže Honzík nedošel ohlasu, zato si však velkou oblibu získaly české hry dávané od poloviny 80. let 18. stol.
- úkoly vlastenců v této době, tj. národního obrození, byly zcela jasné:
o postavit ryze české divadlo
o vytvořit české hry
o vychovat české herce
o tímto působit na národní uvědomování lidu
- proto bylo roku 1786 na dnešním Václavském náměstí, tehdy Koňském trhu, postaveno dřevěné divadlo Bouda, kde se hrálo česky pravidelně
o po 3 letech byla budova stržena, ale tehdy se hrálo česky už i na jiných místech a rozkvět českého divadla trval až do počátku 19. století, kdy byly české hry zanedbávány, pražský repertoár se šířil po venkově v loutkových hrách, které byly určené dospělým
- mezi nejvýraznější osobnosti divadla v době národního obrození patřili:
Václav Thám
- jeho hry uvádělo divadlo Bouda
- psal hlavně hry vlastenecké
o např. Břetislav a Jitka
Prokop Šedivý
- psal tzv. lokální frašky = veselohra z určitého prostředí
o např. Masné krámy, Pražští sládci
- na počátku 19. století došlo k útlumu v předvádění českých her, začaly se však utvářet ochotnické společnosti a české hry se dávaly i ve Stavovském divadle, kde se o jejich provozování staral Jan Nepomuk Štěpánek
o on sám psal vlastenecké hry, např. Čech a Němec
- nejvýznamnějšími dramatickými autory té doby byli:
Václav Kliment Klicpera
- psal veselohry, ve kterých kritizoval špatné lidské vlastnosti
o např. Rohovín Čtverrohý, Zlý jelen, Divotvorný klobouk
Žádné komentáře:
Okomentovat