- umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
- umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
Žádné komentáře:
Okomentovat