PŘIZPŮSOBOVÁNÍ DOSPÍVAJÍCÍCH vnějším podmínkám

Uspokojování potřeb organických, psychických i sociálních probíhá  prostřednictvím kontaktů s vnější realitou,  interakce všech faktorů však nebývá vždy optimální. Pro zachování   duševní rovnováhy    je však žádoucí  naplnění psychických potřeb v oblasti všech tří základních  životních aktivit.  Podmínkou  je tedy adaptovanost v oblasti „lásky“ (potřeba sociálního kontaktu), „práce“ (potřeba výkonu) i „hry“ (potřeba regenerace i  seberozvoje). Nemožnost dosažení adekvátní adaptace v některé z uvedených oblastí, vede často i k dočasně zvýšené orientaci na zbývající dvě nebo jen jednu zbývající. Přetrvávání tohoto stavu by však mohlo ohrozit nejen pocit životního štěstí, ale i duševní zdraví.I.  Ad „LÁSKA“ a/  RODINA  je v každém stadiu vývoje   široce a hluboce formujícím  sociálním prostředím. V dospívání dochází zvláště k zůročení dlouhodobých "vkladů", které představuje celková atmosféra rodiny, úroveň  vztahů, sociálních postojů, její  aspirace, podnikavost či kultivovanost ("Dítě otcem dospělého!" Freud).  Dospívání však vyžaduje novou kvalitu vztahů, jinak dochází k neustálým konfliktům s „nezávislými a samostatnými“ dospívajícími. Pociťují jak potřebu povzbuzení a citového zázemí „chápajících opor“, tak  i soukromí - spočívajícího nejen ve vymezení vlastního „teritoria“, ale  i respektu  potřeby  izolace.  Největším uměním dobrého výchovatele  je vycítit co je kdy třeba.  Neudrží-li si rodič dobrý emocionální kontakt a důvěru dospívajícího, pak si bude  intenzivně vyhledávat  kontakty mimo rodinu. Svou roli pak mohou hrát i různé „idoly“. b/  VRSTEVNÍCI  představují na počátku  dospívání také nezastupitelný faktor vývoje.  Skupiny vrstevníků  nemají předem určené  role  (jako v rodině), všichni jsou  zpočátku v rovnopránvém postavení  a záleží  jen na nich jaké získají hodnocení druhých a jakou si vydobudou pozici  ve skupinové  hierarchii.    Referenční skupina  je „cvičným polem společenských  dovedností“. Učí se v ní  toleranci i  kritice,  sebeprosazování, ale i kompromisům, jsou tam bezprostředně zažívány důsledky  souhlasu i nesouhlasu atp.  Vrstevnické skupiny  někdy  nutí   své členy nejen k respektu  společných hodnot, norem a cílů, ale i širší  konformitě, týkající se např.  i   vnějších „znaků příslušnosti“ atp.  Vůči námitkám rodičů jen  namítají: "Dělají to všichni. Jak bych vypadal před kluky." atp. V „partách“ je  důležitá „osobnost vedoucího“, obzvlášť nebezpečné je, jde-li  o člověka se „zločineckými sklony“. Při své relativní nezralosti  uplatňují dospívající   při hodnocení  druhých zpočátku  spíše povrchní  hlediska,  preferují hlavně interakční vlastnosti (sociální inteligenci) oproti skutečným  schopnostem, znalostem či charakteru, které ještě nedovedou posoudit. U vrstevníků upřednostňují nejčastěji  kromě  vzhledu zvláště  extravertovanost, iniciativu, humor, asertivitu - a odmítají introvertované, ústupné a nejisté. U dospělých přijímají pozitivně  přímočarost, otevřenost, férovost a spíše snesou  afekty - než přetvářku, nadřazování se, přehlížení  a výrazové stereotypy.   Postupně ale dospívají k větší  empatii, diferencovanosti  a adekvátnosti kriterií při hodnocení  kompetentnosti druhých.c/ PARTNERSKÉ VZTAHY  prodělávají v dospívání také svůj vývoj.  Zpočátku  se jen vzájemně pozorují a první  kontakty pubescentů  mají jen přátelský charakter, který bývá „školou empatie“.  Masturbace pouze manifestuje zralost genitálních zón. Touha je   podněcována  také kulturními vzory.  K důvěrným dotykům  dochází průměrně v období mezi 15 - 18 lety a první styk v 18 letech přiznává 1/3 hochů a 1/6 dívek. Přirozeným blokem je  psychická a konomická nezralost. První lásky optimálně podněcují sebezdokonalování celé osobnosti.  Láska je potřebou biologickou, sociální i seberealizace, na nejvyšší úrovni je ale přijímána jako významná životní hodnota.II. Ad „PRÁCE“ Dospívání  je  obvykle ještě obdobím přípravy na povolání a jeho délka odpovídá náročnosti cílů. Adaptovanost v oblasti práce sice optimálně  souvisí  s adekvátností profesionální orientace, avšak volba  povolání, probíhající již v období puberty je  zákonitě ještě  zatížena  zájmovou  šíří, nevyhraněností,  kolísáním a oddechovým rázem zájmových aktivit, sama osobní motivace se teprve zvolna zbavuje nerealistických představ a navíc postrádá  představu u daných možnostech. Dosud také  chybí  dostatečná vyspělost složek Jáství (sebepoznání, sebepojetí, ideální Já, ambice) i integrovanost celé osobnosti  (vyspělost cílů, hodnot, ideálů). Hoši  mívají zpravidla zralejší přístup, zatímco dívky jsou zpravidla  orientovány jen na mezilidské vztahy.  Ani u nich se však v tomto směru ještě nedá hovořit o uvědomělém „přijetí závazku“ a odpovednosti.Některé  osobní  motivační podněty   nabízí  Maslowova   hirarchie potřeb, podle níž po naplnění  základních biologických potřeb i   potřeby jistoty a bezpečí   vyvstávají další  tři   potřeby,  které se však nemusí dařit rovnoměrně  uspokojovat. Je to potřeba seberozvoje, potřeba získání sociální pozice, a potřeba být uznáván.   Pocit skutečného "naplnění života" však prý  spočívá v optimálním uspokojování všech tří uvedených oblastí.  Ve svém fenomenologickém modelu vrstev osobnosti uvádí P. Lersch tři  „vrstvy snah“:  1)  snahy po prožívání,  2).snahy po uplatnění a  3) snahy po tvoření.  (Odpovědi tří stavitelů pyramid na otázku co dělají: První řekl "otesávám kámen", druhý "živím rodinu" a třetí "stavím chrám“.) Výkon  je v pracovním procesu vždy podmíněn jak z hlediska subjektu (ífyzická i psychická způsobilost. motivace, kvalifikace, délka praxe, zdravotní stav atp.), tak vnějších podmínek, kde rozhodují faktory organizační (režim práce a odpočinku, technologie, odměňování ),  technické (chemické a fyzikální) a sociální (personální činnosti, mezilidské vztahy).  III. Ad „HRA“Napomáhá udržování nezbytné rovnováhy mezi pracovním vypětím a schopností vypnout jakékoliv cílesměrné úsilí a svobodně se bavit. Přirozené zvídavost a zákonité rozšiřování okruhu působnosti  představuje v dospívání  nemalé nebezpečí „zakopnout dříve než vykročí“. Člověk disponuje nejen city, ale také rozumem, který by měl v těchto případech převzít funkci varujícího  „supervizora“.  Vlastnosti a schopnosti pro občanskou kompetenci lze  rozvíjet prostřednictvím jakékoliv činnosti. Například každá sportovní činnosti rozvíjí  určité specifické psychofyzické schopnosti i osobnostní vlastnosti, tanec  provází navíc společensko výchovný efekt, kulturní zájmy pomáhají  v procesu kultivace i autokultivace formovat nejvyšší východiska sebeřízení atp. Zájmy, na rozdíl od školy, poskatují  jen více či méně systematickou  tříšť vědomostí a dovedností, představujících v podstatě  „subjektivní svět“ každého člověka.