Aby prostředí, v němž žijeme, na nás působilo co nejpříznivěji, musí být nejen dobře a účelně vybudováno, ale i barevně sladěno. Vhodná volba barev souvisí s architektonickým řešením prostoru. Pokud se ocitneme v prostoru, který není barevně vyvážen, začneme podvědomě cítit, že nás něco ruší, a to je důsledkem nevhodné barevné kombinace. Z hlediska působení jednotlivých barev na člověka můžeme barvy rozdělit na barvy teplé a studené.
Teplé barvy – žlutozelená, žlutá, žlutooranžová, oranžová, červenooranžová, červená, červenofialová. Tyto barvy jsou aktivní, vyvolávají dojem tepla, povzbuzují a působí živě.
Studené barvy – zelenožlutá, zelená, modrozelená, modrá, modrofialová, fialová, fialově červená. Odstíny těchto barev jsou pasivní, uklidňují, vyvolávají dojem chladu, vzdalují.
Barevné odstíny:
Světlé odstíny vyvolávají dojem lehkosti, zjasňují pracovní prostor, na rozdíl od
temných odstínů, které působí těžkým dojmem, odstíny syté a pestré oživují prostor a vytváří dobrou náladu.
Barevný soulad (harmonie)
Je kombinace barev, která působí příznivým dojmem.
Barevný kontrast
Je rozdílnost dvou sousedících barev. Působením kontrastu vidíme zdánlivě barvy jinak
· ve světlosti - tmavá je ve světlém okolí tmavší
· v sytosti - lomená světlá je vedle syté ještě bledší
· v barevném tónu - žlutozelená oranžová je vedle červené nevýrazná
Působení barev
Bílá
Na ploše působí samostatně, vytváří dojem čistoty, používá se hlavně pro zesvětlování.
Černá
Působí hluboce, stísněně, používá se hlavně pro ztmavení.
Šedá
Neutralizuje prostor, dá se různě kombinovat a neruší.
Žlutá
Zesvětluje tmavé místnosti, vnáší do nich světlost a působí dobře na nervový systém ( ne sytá).
Červená
Vyzařuje temperament, na velkých plochách potlačuje jiné barvy, sytá červená působí těžce.
Modrá
Změkčuje a rozšiřuje prostor, navozuje pocit vnitřního klidu.
Zelená
Působí hlavně uklidňujícím dojmem.
Při vnímání barevných sestav vedle sebe vzniká dojem plastičnosti
- prostorový dojem
Odstíny žluté, oranžové a červené se vedle modrých zdají oku blíže. Zelený tón vystupuje před modrým. Tmavé odstíny ustupují za jasnými, plochy pozlacené nebo postříbřené výrazně vystupují tím nápadněji, čím je podklad tmavší. Bílá a černá slouží k zesvětlování a ztmavování barev. Chromatické barvy lomené šedou působí příjemněji než syté barvy namíchané ze základních barev.
Zobrazují se příspěvky se štítkembarvy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembarvy. Zobrazit všechny příspěvky
Psychologické působení barev
Aby prostředí, v němž žijeme, na nás působilo co nejpříznivěji, musí být nejen dobře a účelně vybudováno, ale i barevně sladěno. Vhodná volba barev souvisí s architektonickým řešením prostoru. Pokud se ocitneme v prostoru, který není barevně vyvážen, začneme podvědomě cítit, že nás něco ruší, a to je důsledkem nevhodné barevné kombinace. Z hlediska působení jednotlivých barev na člověka můžeme barvy rozdělit na barvy teplé a studené.
Teplé barvy – žlutozelená, žlutá, žlutooranžová, oranžová, červenooranžová, červená, červenofialová. Tyto barvy jsou aktivní, vyvolávají dojem tepla, povzbuzují a působí živě.
Studené barvy – zelenožlutá, zelená, modrozelená, modrá, modrofialová, fialová, fialově červená. Odstíny těchto barev jsou pasivní, uklidňují, vyvolávají dojem chladu, vzdalují.
Barevné odstíny:
Světlé odstíny vyvolávají dojem lehkosti, zjasňují pracovní prostor, na rozdíl od
temných odstínů, které působí těžkým dojmem, odstíny syté a pestré oživují prostor a vytváří dobrou náladu.
Barevný soulad (harmonie)
Je kombinace barev, která působí příznivým dojmem.
Barevný kontrast
Je rozdílnost dvou sousedících barev. Působením kontrastu vidíme zdánlivě barvy jinak
· ve světlosti - tmavá je ve světlém okolí tmavší
· v sytosti - lomená světlá je vedle syté ještě bledší
· v barevném tónu - žlutozelená oranžová je vedle červené nevýrazná
Působení barev
Bílá
Na ploše působí samostatně, vytváří dojem čistoty, používá se hlavně pro zesvětlování.
Černá
Působí hluboce, stísněně, používá se hlavně pro ztmavení.
Šedá
Neutralizuje prostor, dá se různě kombinovat a neruší.
Žlutá
Zesvětluje tmavé místnosti, vnáší do nich světlost a působí dobře na nervový systém ( ne sytá).
Červená
Vyzařuje temperament, na velkých plochách potlačuje jiné barvy, sytá červená působí těžce.
Modrá
Změkčuje a rozšiřuje prostor, navozuje pocit vnitřního klidu.
Zelená
Působí hlavně uklidňujícím dojmem.
Při vnímání barevných sestav vedle sebe vzniká dojem plastičnosti
- prostorový dojem
Odstíny žluté, oranžové a červené se vedle modrých zdají oku blíže. Zelený tón vystupuje před modrým. Tmavé odstíny ustupují za jasnými, plochy pozlacené nebo postříbřené výrazně vystupují tím nápadněji, čím je podklad tmavší. Bílá a černá slouží k zesvětlování a ztmavování barev. Chromatické barvy lomené šedou působí příjemněji než syté barvy namíchané ze základních barev.
Teplé barvy – žlutozelená, žlutá, žlutooranžová, oranžová, červenooranžová, červená, červenofialová. Tyto barvy jsou aktivní, vyvolávají dojem tepla, povzbuzují a působí živě.
Studené barvy – zelenožlutá, zelená, modrozelená, modrá, modrofialová, fialová, fialově červená. Odstíny těchto barev jsou pasivní, uklidňují, vyvolávají dojem chladu, vzdalují.
Barevné odstíny:
Světlé odstíny vyvolávají dojem lehkosti, zjasňují pracovní prostor, na rozdíl od
temných odstínů, které působí těžkým dojmem, odstíny syté a pestré oživují prostor a vytváří dobrou náladu.
Barevný soulad (harmonie)
Je kombinace barev, která působí příznivým dojmem.
Barevný kontrast
Je rozdílnost dvou sousedících barev. Působením kontrastu vidíme zdánlivě barvy jinak
· ve světlosti - tmavá je ve světlém okolí tmavší
· v sytosti - lomená světlá je vedle syté ještě bledší
· v barevném tónu - žlutozelená oranžová je vedle červené nevýrazná
Působení barev
Bílá
Na ploše působí samostatně, vytváří dojem čistoty, používá se hlavně pro zesvětlování.
Černá
Působí hluboce, stísněně, používá se hlavně pro ztmavení.
Šedá
Neutralizuje prostor, dá se různě kombinovat a neruší.
Žlutá
Zesvětluje tmavé místnosti, vnáší do nich světlost a působí dobře na nervový systém ( ne sytá).
Červená
Vyzařuje temperament, na velkých plochách potlačuje jiné barvy, sytá červená působí těžce.
Modrá
Změkčuje a rozšiřuje prostor, navozuje pocit vnitřního klidu.
Zelená
Působí hlavně uklidňujícím dojmem.
Při vnímání barevných sestav vedle sebe vzniká dojem plastičnosti
- prostorový dojem
Odstíny žluté, oranžové a červené se vedle modrých zdají oku blíže. Zelený tón vystupuje před modrým. Tmavé odstíny ustupují za jasnými, plochy pozlacené nebo postříbřené výrazně vystupují tím nápadněji, čím je podklad tmavší. Bílá a černá slouží k zesvětlování a ztmavování barev. Chromatické barvy lomené šedou působí příjemněji než syté barvy namíchané ze základních barev.
Barva jako fyzikální pojem
Barva
Barva je část zrakového vjemu a je určena spektrálním složením světelného podnětu vstupujícího do oka. Barevné vidění je subjektivní, nesdělitelné.
Barva jako pojem fyzikální
Výchozí barvy pro tónování barev a pro práci s hmotnými materiály jsou červená, žlutá a modrá. Tyto základní (primární)barvy nelze připravit hmotovým míšením.
Z těchto tří základních barev lze připravit vzájemným míšením a tónováním smíšené barvy 1. stupně, kterým říkáme podvojné. Typické podvojné barvy jsou ve středu obou primárních barev:
červená + žlutá = oranžová
červená + modrá = fialová
žlutá + modrá = zelená
Ze základních a smíšených podvojných barev lze sestavit řadu podobnou spektrálnímu pruhu nebo také barevný kruh, na němž můžeme vyhledávat protilehlé barvy doplňkové, dvojice největších kontrastů. Smíšením barev podvojných vznikají barvy smíšené barvy 2. stupně, kterým říkáme podtrojné.
oranžová + fialová = červenohnědá
fialová + zelená = modrošedá
zelená + oranžová = okrová
Míšením nelze vyrobit základní barvy a barvu bílou a černou.
Vlastnosti barvy:
Barevný tón
Je vjem jedné určité barvy ze spektrální stupnice, neutrální tóny jsou bílá, černá a šedá.
Sytost barvy
Určuje podíl bílé, černé nebo šedé ve spektrální barvě – barva lomená.
Světlost barvy
Je poměr množství světla odraženého k množství světla dopadajícího na povrch.
Barevný odstín
Představuje souhrn všech vlastností (tón + sytost + světlost).
Spektrum
Spektrum je rozložení slunečního světla (pomocí skleněného hranolu) na jednotlivé paprsky – červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, modrozelená, modrá, fialová (spojení červená + fialová = purpurová, není ve spektru).
Pozn.: složení všech spektrálních barev je čiré bezbarvé světlo.
Příkladem spektra v přírodě je duha, která vzniká, pokud svítí slunce a současně drobně prší. Jemný déšť vytváří miliardy malých kapek, které rozkládají (stejně jako hranol) bílé světlo do jednotlivých barev spektra.
Anglický vědec Isaac Newton (1643 – 1727) podrobně popsal vznik spektra lomem na optickém hranolu v knize Optika. Před ním popsal spektrum profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Marek Marci (1595 – 1667) ve spisu De arcu coelesti, v něm se zabýval duhou a barvou těles.
Barevný kruh uspořádal německý badatel Wilhelm Ostwald (1853 – 1932), nositel Nobelovy ceny za teorii o barvách. Použil spektrum pouze k spojení jednotlivých barev a doplnil kruh o purpurový tón, který se ve spektru nevyskytuje. Jeho hlavní práce v této oblasti jsou Die Farbenfibel (Slabikář barev), Die Farbenlehre (Barva teorie), Die Harmonie der Farben (Harmonie barev).
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Barva je část zrakového vjemu a je určena spektrálním složením světelného podnětu vstupujícího do oka. Barevné vidění je subjektivní, nesdělitelné.
Barva jako pojem fyzikální
Výchozí barvy pro tónování barev a pro práci s hmotnými materiály jsou červená, žlutá a modrá. Tyto základní (primární)barvy nelze připravit hmotovým míšením.
Z těchto tří základních barev lze připravit vzájemným míšením a tónováním smíšené barvy 1. stupně, kterým říkáme podvojné. Typické podvojné barvy jsou ve středu obou primárních barev:
červená + žlutá = oranžová
červená + modrá = fialová
žlutá + modrá = zelená
Ze základních a smíšených podvojných barev lze sestavit řadu podobnou spektrálnímu pruhu nebo také barevný kruh, na němž můžeme vyhledávat protilehlé barvy doplňkové, dvojice největších kontrastů. Smíšením barev podvojných vznikají barvy smíšené barvy 2. stupně, kterým říkáme podtrojné.
oranžová + fialová = červenohnědá
fialová + zelená = modrošedá
zelená + oranžová = okrová
Míšením nelze vyrobit základní barvy a barvu bílou a černou.
Vlastnosti barvy:
Barevný tón
Je vjem jedné určité barvy ze spektrální stupnice, neutrální tóny jsou bílá, černá a šedá.
Sytost barvy
Určuje podíl bílé, černé nebo šedé ve spektrální barvě – barva lomená.
Světlost barvy
Je poměr množství světla odraženého k množství světla dopadajícího na povrch.
Barevný odstín
Představuje souhrn všech vlastností (tón + sytost + světlost).
Spektrum
Spektrum je rozložení slunečního světla (pomocí skleněného hranolu) na jednotlivé paprsky – červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, modrozelená, modrá, fialová (spojení červená + fialová = purpurová, není ve spektru).
Pozn.: složení všech spektrálních barev je čiré bezbarvé světlo.
Příkladem spektra v přírodě je duha, která vzniká, pokud svítí slunce a současně drobně prší. Jemný déšť vytváří miliardy malých kapek, které rozkládají (stejně jako hranol) bílé světlo do jednotlivých barev spektra.
Anglický vědec Isaac Newton (1643 – 1727) podrobně popsal vznik spektra lomem na optickém hranolu v knize Optika. Před ním popsal spektrum profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Marek Marci (1595 – 1667) ve spisu De arcu coelesti, v něm se zabýval duhou a barvou těles.
Barevný kruh uspořádal německý badatel Wilhelm Ostwald (1853 – 1932), nositel Nobelovy ceny za teorii o barvách. Použil spektrum pouze k spojení jednotlivých barev a doplnil kruh o purpurový tón, který se ve spektru nevyskytuje. Jeho hlavní práce v této oblasti jsou Die Farbenfibel (Slabikář barev), Die Farbenlehre (Barva teorie), Die Harmonie der Farben (Harmonie barev).
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Barva jako fyzikální pojem
Barva
Barva je část zrakového vjemu a je určena spektrálním složením světelného podnětu vstupujícího do oka. Barevné vidění je subjektivní, nesdělitelné.
Barva jako pojem fyzikální
Výchozí barvy pro tónování barev a pro práci s hmotnými materiály jsou červená, žlutá a modrá. Tyto základní (primární)barvy nelze připravit hmotovým míšením.
Z těchto tří základních barev lze připravit vzájemným míšením a tónováním smíšené barvy 1. stupně, kterým říkáme podvojné. Typické podvojné barvy jsou ve středu obou primárních barev:
červená + žlutá = oranžová
červená + modrá = fialová
žlutá + modrá = zelená
Ze základních a smíšených podvojných barev lze sestavit řadu podobnou spektrálnímu pruhu nebo také barevný kruh, na němž můžeme vyhledávat protilehlé barvy doplňkové, dvojice největších kontrastů. Smíšením barev podvojných vznikají barvy smíšené barvy 2. stupně, kterým říkáme podtrojné.
oranžová + fialová = červenohnědá
fialová + zelená = modrošedá
zelená + oranžová = okrová
Míšením nelze vyrobit základní barvy a barvu bílou a černou.
Vlastnosti barvy:
Barevný tón
Je vjem jedné určité barvy ze spektrální stupnice, neutrální tóny jsou bílá, černá a šedá.
Sytost barvy
Určuje podíl bílé, černé nebo šedé ve spektrální barvě – barva lomená.
Světlost barvy
Je poměr množství světla odraženého k množství světla dopadajícího na povrch.
Barevný odstín
Představuje souhrn všech vlastností (tón + sytost + světlost).
Spektrum
Spektrum je rozložení slunečního světla (pomocí skleněného hranolu) na jednotlivé paprsky – červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, modrozelená, modrá, fialová (spojení červená + fialová = purpurová, není ve spektru).
Pozn.: složení všech spektrálních barev je čiré bezbarvé světlo.
Příkladem spektra v přírodě je duha, která vzniká, pokud svítí slunce a současně drobně prší. Jemný déšť vytváří miliardy malých kapek, které rozkládají (stejně jako hranol) bílé světlo do jednotlivých barev spektra.
Anglický vědec Isaac Newton (1643 – 1727) podrobně popsal vznik spektra lomem na optickém hranolu v knize Optika. Před ním popsal spektrum profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Marek Marci (1595 – 1667) ve spisu De arcu coelesti, v něm se zabýval duhou a barvou těles.
Barevný kruh uspořádal německý badatel Wilhelm Ostwald (1853 – 1932), nositel Nobelovy ceny za teorii o barvách. Použil spektrum pouze k spojení jednotlivých barev a doplnil kruh o purpurový tón, který se ve spektru nevyskytuje. Jeho hlavní práce v této oblasti jsou Die Farbenfibel (Slabikář barev), Die Farbenlehre (Barva teorie), Die Harmonie der Farben (Harmonie barev).
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Barva je část zrakového vjemu a je určena spektrálním složením světelného podnětu vstupujícího do oka. Barevné vidění je subjektivní, nesdělitelné.
Barva jako pojem fyzikální
Výchozí barvy pro tónování barev a pro práci s hmotnými materiály jsou červená, žlutá a modrá. Tyto základní (primární)barvy nelze připravit hmotovým míšením.
Z těchto tří základních barev lze připravit vzájemným míšením a tónováním smíšené barvy 1. stupně, kterým říkáme podvojné. Typické podvojné barvy jsou ve středu obou primárních barev:
červená + žlutá = oranžová
červená + modrá = fialová
žlutá + modrá = zelená
Ze základních a smíšených podvojných barev lze sestavit řadu podobnou spektrálnímu pruhu nebo také barevný kruh, na němž můžeme vyhledávat protilehlé barvy doplňkové, dvojice největších kontrastů. Smíšením barev podvojných vznikají barvy smíšené barvy 2. stupně, kterým říkáme podtrojné.
oranžová + fialová = červenohnědá
fialová + zelená = modrošedá
zelená + oranžová = okrová
Míšením nelze vyrobit základní barvy a barvu bílou a černou.
Vlastnosti barvy:
Barevný tón
Je vjem jedné určité barvy ze spektrální stupnice, neutrální tóny jsou bílá, černá a šedá.
Sytost barvy
Určuje podíl bílé, černé nebo šedé ve spektrální barvě – barva lomená.
Světlost barvy
Je poměr množství světla odraženého k množství světla dopadajícího na povrch.
Barevný odstín
Představuje souhrn všech vlastností (tón + sytost + světlost).
Spektrum
Spektrum je rozložení slunečního světla (pomocí skleněného hranolu) na jednotlivé paprsky – červená, oranžová, žlutá, žlutozelená, zelená, modrozelená, modrá, fialová (spojení červená + fialová = purpurová, není ve spektru).
Pozn.: složení všech spektrálních barev je čiré bezbarvé světlo.
Příkladem spektra v přírodě je duha, která vzniká, pokud svítí slunce a současně drobně prší. Jemný déšť vytváří miliardy malých kapek, které rozkládají (stejně jako hranol) bílé světlo do jednotlivých barev spektra.
Anglický vědec Isaac Newton (1643 – 1727) podrobně popsal vznik spektra lomem na optickém hranolu v knize Optika. Před ním popsal spektrum profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Marek Marci (1595 – 1667) ve spisu De arcu coelesti, v něm se zabýval duhou a barvou těles.
Barevný kruh uspořádal německý badatel Wilhelm Ostwald (1853 – 1932), nositel Nobelovy ceny za teorii o barvách. Použil spektrum pouze k spojení jednotlivých barev a doplnil kruh o purpurový tón, který se ve spektru nevyskytuje. Jeho hlavní práce v této oblasti jsou Die Farbenfibel (Slabikář barev), Die Farbenlehre (Barva teorie), Die Harmonie der Farben (Harmonie barev).
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)