Druhy nátěrových vrstev
– napouštěcí - používáme pouze u savých podkladů (dřevo).
– základní - nanášíme na nesavé podklady (kov).
– vyrovnávací - tmelení a plastické nátěry
– podkladová
– vrchní
Základní požadavek je vzájemné prolnutí vrstev a jejich dobrá přilnavost k podkladu.
Vodou ředitelné nátěrové hmoty
Jsou materiály pro vnitřní i venkovní nátěry.
Dělíme je na :
Vodou ředitelné základní barvy
Jsou určeny k základním nátěrům
Vodou ředitelné vrchní barvy a emaily
Slouží pro vrchní nátěry kovových předmětů, dřeva,betonu,…
Vnitřní malířské barvy
Používají se k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, papíru, strukturních tapet, tapet ze skelných vláken atd.
Fasádní malířské barvy
Používáme je k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, břizolitových omítek.
Jejich užití má mnoho výhod:
- jsou ekologicky i zdravotně nezávadné
- při míchání a zasychání nevznikají nebezpečné výpary
- nehrozí nebezpečí výbuchu a požáru
- při práci nevzniká zápach
- mají velmi dobrou přilnavost k podkladu
- propouští vodní páry
- dlouhá životnost
- odolnost proti působení UV záření
- můžeme natírat více vrstev na sebe
- možnost nanášení všemi způsoby
Jejich nevýhodou je:
- nesnášejí teploty pod bodem mrazu
- teplota podkladu nesmí klesnout pod + 10°C
- všechny se mohou nanášet jenom na určitý podklad
- poněkud vyšší cena
Fasádní nátěrové hmoty
Dělíme na:
Akrylátové nátěrové systémy (penetrační nátěr a konečný nátěr - omítka)
Velkou výhodou akrylátových barev je pestrá barevná nabídka, výborná krycí schopnost a stálobarevnost. Jsou vhodné jak pro novostavby s dobrou izolací proti vlhkosti, tak i na starší omítky (stavba musí být dobře odizolovaná a chráněná proti vlhkosti)
Silikonové nátěrové systémy
Mají dlouhou životnost a do jisté míry spojují výhody silikátových a akrylátových nátěrů. Mají zvýšenou paropropustnost , díky silikonové složce výborně odolávají vlivům počasí. Jejich vlastnosti závisí na tom, kolik silikonové složky nátěr obsahuje. Je však třeba počítat s tím, že tyto barvy patří mezi ty dražší. Bývají vhodné i pro minerální podklady, přírodní kámen, beton či pro renovační nátěry.
Silikátové minerální nátěrové systémy
Mohou se použít pro všechny druhy fasád včetně sanačních omítek. Pojivem je draselné vodní sklo. To se při vytvrdnutí dobře pojí s omítkou a zpevňuje ji. Aby zůstaly tyto vlastnosti zachovány, nesmíte silikátové nátěry nanášet na akrylátové nátěry nebo na stěny obsahující solné výkvěty, na laky apod. Silikátové nátěry se vyznačují vysokou prodyšností a lehkou zpracovatelností, zpravidla bývají omyvatelné. Jejich nevýhodou je omezená barevná škála a jsou agresivní zejména na sklo, laky a plasty, které narušují. Nátěr usychá za 4 – 6 hod. Po této době můžeme provést další nátěr – asi 1l na 5 m2. Nanášíme štětkou a válečkem.
Zobrazují se příspěvky se štítkemnátětové hmoty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnátětové hmoty. Zobrazit všechny příspěvky
Druhy nátěrových vrstev a nátěrových hmot
Druhy nátěrových vrstev, druhy nátěrových hmot, příprava podkladu
Druhy nátěrových vrstev
– napouštěcí - používáme pouze u savých podkladů (dřevo).
– základní - nanášíme na nesavé podklady (kov).
– vyrovnávací - tmelení a plastické nátěry
– podkladová
– vrchní
Základní požadavek je vzájemné prolnutí vrstev a jejich dobrá přilnavost k podkladu.
Vodou ředitelné nátěrové hmoty
Jsou materiály pro vnitřní i venkovní nátěry.
Dělíme je na :
Vodou ředitelné základní barvy
Jsou určeny k základním nátěrům
Vodou ředitelné vrchní barvy a emaily
Slouží pro vrchní nátěry kovových předmětů, dřeva,betonu,…
Vnitřní malířské barvy
Používají se k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, papíru, strukturních tapet, tapet ze skelných vláken atd.
Fasádní malířské barvy
Používáme je k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, břizolitových omítek.
Jejich užití má mnoho výhod:
- jsou ekologicky i zdravotně nezávadné
- při míchání a zasychání nevznikají nebezpečné výpary
- nehrozí nebezpečí výbuchu a požáru
- při práci nevzniká zápach
- mají velmi dobrou přilnavost k podkladu
- propouští vodní páry
- dlouhá životnost
- odolnost proti působení UV záření
- můžeme natírat více vrstev na sebe
- možnost nanášení všemi způsoby
Jejich nevýhodou je:
- nesnášejí teploty pod bodem mrazu
- teplota podkladu nesmí klesnout pod + 10°C
- všechny se mohou nanášet jenom na určitý podklad
- poněkud vyšší cena
Fasádní nátěrové hmoty
Dělíme na:
Akrylátové nátěrové systémy (penetrační nátěr a konečný nátěr - omítka)
Velkou výhodou akrylátových barev je pestrá barevná nabídka, výborná krycí schopnost a stálobarevnost. Jsou vhodné jak pro novostavby s dobrou izolací proti vlhkosti, tak i na starší omítky (stavba musí být dobře odizolovaná a chráněná proti vlhkosti)
Silikonové nátěrové systémy
Mají dlouhou životnost a do jisté míry spojují výhody silikátových a akrylátových nátěrů. Mají zvýšenou paropropustnost , díky silikonové složce výborně odolávají vlivům počasí. Jejich vlastnosti závisí na tom, kolik silikonové složky nátěr obsahuje. Je však třeba počítat s tím, že tyto barvy patří mezi ty dražší. Bývají vhodné i pro minerální podklady, přírodní kámen, beton či pro renovační nátěry.
Silikátové minerální nátěrové systémy
Mohou se použít pro všechny druhy fasád včetně sanačních omítek. Pojivem je draselné vodní sklo. To se při vytvrdnutí dobře pojí s omítkou a zpevňuje ji. Aby zůstaly tyto vlastnosti zachovány, nesmíte silikátové nátěry nanášet na akrylátové nátěry nebo na stěny obsahující solné výkvěty, na laky apod. Silikátové nátěry se vyznačují vysokou prodyšností a lehkou zpracovatelností, zpravidla bývají omyvatelné. Jejich nevýhodou je omezená barevná škála a jsou agresivní zejména na sklo, laky a plasty, které narušují. Nátěr usychá za 4 – 6 hod. Po této době můžeme provést další nátěr – asi 1l na 5 m2. Nanášíme štětkou a válečkem.
Druhy nátěrových vrstev
– napouštěcí - používáme pouze u savých podkladů (dřevo).
– základní - nanášíme na nesavé podklady (kov).
– vyrovnávací - tmelení a plastické nátěry
– podkladová
– vrchní
Základní požadavek je vzájemné prolnutí vrstev a jejich dobrá přilnavost k podkladu.
Vodou ředitelné nátěrové hmoty
Jsou materiály pro vnitřní i venkovní nátěry.
Dělíme je na :
Vodou ředitelné základní barvy
Jsou určeny k základním nátěrům
Vodou ředitelné vrchní barvy a emaily
Slouží pro vrchní nátěry kovových předmětů, dřeva,betonu,…
Vnitřní malířské barvy
Používají se k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, papíru, strukturních tapet, tapet ze skelných vláken atd.
Fasádní malířské barvy
Používáme je k nátěrům vápenocementových omítek, zdiva, dřeva, dřevotřískových, dřevovláknitých a cementotřískových desek, betonových panelů a panelů z lehčených hmot, břizolitových omítek.
Jejich užití má mnoho výhod:
- jsou ekologicky i zdravotně nezávadné
- při míchání a zasychání nevznikají nebezpečné výpary
- nehrozí nebezpečí výbuchu a požáru
- při práci nevzniká zápach
- mají velmi dobrou přilnavost k podkladu
- propouští vodní páry
- dlouhá životnost
- odolnost proti působení UV záření
- můžeme natírat více vrstev na sebe
- možnost nanášení všemi způsoby
Jejich nevýhodou je:
- nesnášejí teploty pod bodem mrazu
- teplota podkladu nesmí klesnout pod + 10°C
- všechny se mohou nanášet jenom na určitý podklad
- poněkud vyšší cena
Fasádní nátěrové hmoty
Dělíme na:
Akrylátové nátěrové systémy (penetrační nátěr a konečný nátěr - omítka)
Velkou výhodou akrylátových barev je pestrá barevná nabídka, výborná krycí schopnost a stálobarevnost. Jsou vhodné jak pro novostavby s dobrou izolací proti vlhkosti, tak i na starší omítky (stavba musí být dobře odizolovaná a chráněná proti vlhkosti)
Silikonové nátěrové systémy
Mají dlouhou životnost a do jisté míry spojují výhody silikátových a akrylátových nátěrů. Mají zvýšenou paropropustnost , díky silikonové složce výborně odolávají vlivům počasí. Jejich vlastnosti závisí na tom, kolik silikonové složky nátěr obsahuje. Je však třeba počítat s tím, že tyto barvy patří mezi ty dražší. Bývají vhodné i pro minerální podklady, přírodní kámen, beton či pro renovační nátěry.
Silikátové minerální nátěrové systémy
Mohou se použít pro všechny druhy fasád včetně sanačních omítek. Pojivem je draselné vodní sklo. To se při vytvrdnutí dobře pojí s omítkou a zpevňuje ji. Aby zůstaly tyto vlastnosti zachovány, nesmíte silikátové nátěry nanášet na akrylátové nátěry nebo na stěny obsahující solné výkvěty, na laky apod. Silikátové nátěry se vyznačují vysokou prodyšností a lehkou zpracovatelností, zpravidla bývají omyvatelné. Jejich nevýhodou je omezená barevná škála a jsou agresivní zejména na sklo, laky a plasty, které narušují. Nátěr usychá za 4 – 6 hod. Po této době můžeme provést další nátěr – asi 1l na 5 m2. Nanášíme štětkou a válečkem.
Nátěr
je souvislý povlak požadovaných vlastností, který účelově chrání jakýkoliv podklad.
Kvalitu nátěru ovlivňuje:
- úprava podkladu
- počet vrstev
- druh nátěrové hmoty v jednotlivých vrstvách
- způsob namáčení
- pořadí jednotlivých vrstev
Nátěry v exteriéru
Nátěry v exteriéru jsou nutností. Všude tam, kam má volný přístup voda, začíná rychlý proces rezivění. Děravými okapy voda postupně zničí omítku, střechou začne zatékat do domu, atd. Vše co podléhá korozi je třeba natřít – okapy, plechové střechy, garážová vrata, zábradlí, ploty, … Vrchní laky navíc dodají povrchu i pěkný vzhled. Na všechny nátěry používáme barvy speciálně určené k druhu nátěru. Důležitá je pojivová báze, která určuje použití vybraného nátěrového systému v konkrétním prostředí nebo namáhání. Nejčastěji se jedná o ochranu proti povětrnostním vlivům, občas požadujeme odolnost vůči kondenzované vlhkosti, agresívnímu prostředí nebo trvalému ponoření do vody. Na ochranu proti atmosférické korozi používáme barvy alkydové, akrylátové a polyuretanové, jak vodou ředitelné, tak i klasické, u nichž k ředění používáme rozpouštědla. Dobrou přilnavost si zajistíme, když zvolíme základovou barvu určenou na konkrétní kov. Většinu základních antikorozních barev určených pro ochranu oceli nelze aplikovat na pozinky nebo hliník. Obecně platí, že emaily určené pro venkovní nátěry jsou použitelné i v interiéru, obráceně to ale neplatí nikdy. Pokud natíráme okapy nebo střechy z pozinkovaného plechu, postačí nám při současné kvalitě barev systém základní barvy a vrchního emailu. Natíraný povrch nejprve důkladně očistíme a odmastíme, např. horkou vodou se saponátem, a opláchneme. Jestliže obnovujeme starý nátěr, který se ještě neodlupuje, pouze jej odmastíme, povrch lehce zdrsníme drátěným kartáčem a natíráme. Když se loupe, musíme jej kompletně odstranit. U nátěrů kovových předmětů se neobejdeme bez vypracování nátěrového systému. Pro méně náročné prostředí se skládá z jednoho nátěru základní barvou a z jednoho nátěru vrchním emailem. Čím víc je povrch ohrožován korozními vlivy prostředí, musí být nátěrový systém kvalitnější a v silnější vrstvě. Dociluje se toho obvykle dvojnásobným až trojnásobným nátěrem vrchní barvou či emailem. Nátěrový systém lze také obohatit podkladovým nátěrem, který tvoří vrstvu mezi základním a vrchním nátěrem a mimo některé speciální vlastnosti se podílí na celkové tloušťce nátěrového systému, pomáhá tak chránit proti korozi. Používáme k tomu nátěrové hmoty, označované jako podkladové, případně i jako plniče.
Základové barvy
Hlavním účelem základního nátěru je ochrana kovu proti korozi a zajištění dobré přilnavosti a soudržnosti nátěrového systému. Neposkytuje film odolný delší dobu vlivům počasí, zejména dešti, slunečním paprskům a plynným exhalátům, proto musí být základní nátěr chráněn a včas opatřen vrchním nátěrem, obvykle emailem.
Emaily upravující povrch
Pro vrchní vrstvu jsou vhodné barvy, které si i po zaschnutí zachovají pružnost. Lépe se tak přizpůsobí rozměrovým změnám, k nimž dochází vlivem teplotních změn. Moderní nátěrové hmoty se neomezují jen na několik základních odstínů, lze si je podle přání nechat natónovat v prakticky neomezené barevné škále. Díky tomu můžeme v interiéru i v exteriéru barevně sladit stávající zařízení s nově natíranými kusy.
Nátěry v interiéru
předměty v interiéru podléhají korozi podstatně méně než ty venkovní, ale i tak potřebují ošetřit ochranným lakem. Pro nátěry v interiéru vybírejte speciální barvy k tomu určené.
Nátěrový systém – technologické postupy, významy vrstev
Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty a jejich pořadí při zhotovení určitého nátěru.
Technologický postup při savém podkladu na nové omítce
1. Vyrovnáme hrubosti a nerovnosti broušením a tmelením
2. Upravíme nasákavost povrchu pačokováním nebo penetrováním, pro pačokování použijeme řídké vápno a pro penetraci Duvilax
3. Naneseme první vápenný nátěr, pak druhý a třetí.
Technologický postup při nátěrech na nových kovech
1. Odmastíme, přebrousíme a oprášíme
2. Naneseme základní nátěr
3. Dokončíme vrchním nátěrem – emailovým
Technologický postup při starých nátěrech
1. Odstraníme starý nátěr
· fyzicky (opalováním)
· chemicky (louhováním, hydroxidem, chemickým odstraňovačem)
· mechanicky (broušením, škrabáním a otryskáváním)
2. Přebrousíme brusným papírem, je-li potřeba oprášíme, zatmelíme nerovnosti, přebrousíme a oprášíme.
3. Naneseme základní nátěr
4. Pak vrchní nátěr – emailový
Význam vrstev v nátěrovém systému
1. Napouštěcí nátěr (penetrační) chrání proti škůdcům a zabraňuje růst dřevokazných hub. Je u něj menší spotřeba nátěrových hmot a není potřeba tolik peněz. Barva nemá na povrchu předmětu vytvářet souvislou vrstvu, proto po 1 – 3 hodinách musíme přebytek napouštědla setřít hadrem, abychom mohli po zaschnutí pokračovat s prací. Napouštěcí nátěr se používá k penetraci savých podkladů např. dřeva, omítky, zdiva, dřevotřískových desek a dřevovláknitých desek.
2. Základní nátěr slouží k vytváření nátěru na nesavých materiálech (kovy, sklo, PVC, starý nátěr) nebo na savé materiály opatřené napouštěcím nátěrem. Zajišťuje přilnavost nátěru k podkladu, často má antikorozní charakter.
3. Vyrovnávací nátěr (tmel) se nanáší na základní nebo napouštěcí podklady za účelem vyrovnání povrchu. Vzhledem k tomu, že každé tmelení vede ke snížení životnosti nátěrového systému, je nutné u venkovních prací (např. okna, dveře) tmel omezit na minimum, nebo raději úplně vyloučit.
4. Podkladový nátěr tvoří mezivrstvu mezi základní a vrchní nátěrovou vrstvou, příp. mezi tmelem a emailem. V praxi obvykle dělíme podkladový nátěr na:
- nátěr na tmel
- nátěr načisto
5. Vrchní nátěrová hmota chrání celý systém a určuje konečný vzhled nátěru. Je to obvykle lesklý, pololesklý, polomatný nebo matný email. Vrchní email, na rozdíl od barev, poskytuje nátěry s lepší kvalitou povrchu (zejména lesk), má větší krycí vlastnosti.
Počet jednotlivých nátěrových vrstev je značně individuální dle požadavků kladených na celý systém. Pro nátěry vystavené zvýšenému namáhání je obvyklý systém pěti vrstev
Kvalitu nátěru ovlivňuje:
- úprava podkladu
- počet vrstev
- druh nátěrové hmoty v jednotlivých vrstvách
- způsob namáčení
- pořadí jednotlivých vrstev
Nátěry v exteriéru
Nátěry v exteriéru jsou nutností. Všude tam, kam má volný přístup voda, začíná rychlý proces rezivění. Děravými okapy voda postupně zničí omítku, střechou začne zatékat do domu, atd. Vše co podléhá korozi je třeba natřít – okapy, plechové střechy, garážová vrata, zábradlí, ploty, … Vrchní laky navíc dodají povrchu i pěkný vzhled. Na všechny nátěry používáme barvy speciálně určené k druhu nátěru. Důležitá je pojivová báze, která určuje použití vybraného nátěrového systému v konkrétním prostředí nebo namáhání. Nejčastěji se jedná o ochranu proti povětrnostním vlivům, občas požadujeme odolnost vůči kondenzované vlhkosti, agresívnímu prostředí nebo trvalému ponoření do vody. Na ochranu proti atmosférické korozi používáme barvy alkydové, akrylátové a polyuretanové, jak vodou ředitelné, tak i klasické, u nichž k ředění používáme rozpouštědla. Dobrou přilnavost si zajistíme, když zvolíme základovou barvu určenou na konkrétní kov. Většinu základních antikorozních barev určených pro ochranu oceli nelze aplikovat na pozinky nebo hliník. Obecně platí, že emaily určené pro venkovní nátěry jsou použitelné i v interiéru, obráceně to ale neplatí nikdy. Pokud natíráme okapy nebo střechy z pozinkovaného plechu, postačí nám při současné kvalitě barev systém základní barvy a vrchního emailu. Natíraný povrch nejprve důkladně očistíme a odmastíme, např. horkou vodou se saponátem, a opláchneme. Jestliže obnovujeme starý nátěr, který se ještě neodlupuje, pouze jej odmastíme, povrch lehce zdrsníme drátěným kartáčem a natíráme. Když se loupe, musíme jej kompletně odstranit. U nátěrů kovových předmětů se neobejdeme bez vypracování nátěrového systému. Pro méně náročné prostředí se skládá z jednoho nátěru základní barvou a z jednoho nátěru vrchním emailem. Čím víc je povrch ohrožován korozními vlivy prostředí, musí být nátěrový systém kvalitnější a v silnější vrstvě. Dociluje se toho obvykle dvojnásobným až trojnásobným nátěrem vrchní barvou či emailem. Nátěrový systém lze také obohatit podkladovým nátěrem, který tvoří vrstvu mezi základním a vrchním nátěrem a mimo některé speciální vlastnosti se podílí na celkové tloušťce nátěrového systému, pomáhá tak chránit proti korozi. Používáme k tomu nátěrové hmoty, označované jako podkladové, případně i jako plniče.
Základové barvy
Hlavním účelem základního nátěru je ochrana kovu proti korozi a zajištění dobré přilnavosti a soudržnosti nátěrového systému. Neposkytuje film odolný delší dobu vlivům počasí, zejména dešti, slunečním paprskům a plynným exhalátům, proto musí být základní nátěr chráněn a včas opatřen vrchním nátěrem, obvykle emailem.
Emaily upravující povrch
Pro vrchní vrstvu jsou vhodné barvy, které si i po zaschnutí zachovají pružnost. Lépe se tak přizpůsobí rozměrovým změnám, k nimž dochází vlivem teplotních změn. Moderní nátěrové hmoty se neomezují jen na několik základních odstínů, lze si je podle přání nechat natónovat v prakticky neomezené barevné škále. Díky tomu můžeme v interiéru i v exteriéru barevně sladit stávající zařízení s nově natíranými kusy.
Nátěry v interiéru
předměty v interiéru podléhají korozi podstatně méně než ty venkovní, ale i tak potřebují ošetřit ochranným lakem. Pro nátěry v interiéru vybírejte speciální barvy k tomu určené.
Nátěrový systém – technologické postupy, významy vrstev
Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty a jejich pořadí při zhotovení určitého nátěru.
Technologický postup při savém podkladu na nové omítce
1. Vyrovnáme hrubosti a nerovnosti broušením a tmelením
2. Upravíme nasákavost povrchu pačokováním nebo penetrováním, pro pačokování použijeme řídké vápno a pro penetraci Duvilax
3. Naneseme první vápenný nátěr, pak druhý a třetí.
Technologický postup při nátěrech na nových kovech
1. Odmastíme, přebrousíme a oprášíme
2. Naneseme základní nátěr
3. Dokončíme vrchním nátěrem – emailovým
Technologický postup při starých nátěrech
1. Odstraníme starý nátěr
· fyzicky (opalováním)
· chemicky (louhováním, hydroxidem, chemickým odstraňovačem)
· mechanicky (broušením, škrabáním a otryskáváním)
2. Přebrousíme brusným papírem, je-li potřeba oprášíme, zatmelíme nerovnosti, přebrousíme a oprášíme.
3. Naneseme základní nátěr
4. Pak vrchní nátěr – emailový
Význam vrstev v nátěrovém systému
1. Napouštěcí nátěr (penetrační) chrání proti škůdcům a zabraňuje růst dřevokazných hub. Je u něj menší spotřeba nátěrových hmot a není potřeba tolik peněz. Barva nemá na povrchu předmětu vytvářet souvislou vrstvu, proto po 1 – 3 hodinách musíme přebytek napouštědla setřít hadrem, abychom mohli po zaschnutí pokračovat s prací. Napouštěcí nátěr se používá k penetraci savých podkladů např. dřeva, omítky, zdiva, dřevotřískových desek a dřevovláknitých desek.
2. Základní nátěr slouží k vytváření nátěru na nesavých materiálech (kovy, sklo, PVC, starý nátěr) nebo na savé materiály opatřené napouštěcím nátěrem. Zajišťuje přilnavost nátěru k podkladu, často má antikorozní charakter.
3. Vyrovnávací nátěr (tmel) se nanáší na základní nebo napouštěcí podklady za účelem vyrovnání povrchu. Vzhledem k tomu, že každé tmelení vede ke snížení životnosti nátěrového systému, je nutné u venkovních prací (např. okna, dveře) tmel omezit na minimum, nebo raději úplně vyloučit.
4. Podkladový nátěr tvoří mezivrstvu mezi základní a vrchní nátěrovou vrstvou, příp. mezi tmelem a emailem. V praxi obvykle dělíme podkladový nátěr na:
- nátěr na tmel
- nátěr načisto
5. Vrchní nátěrová hmota chrání celý systém a určuje konečný vzhled nátěru. Je to obvykle lesklý, pololesklý, polomatný nebo matný email. Vrchní email, na rozdíl od barev, poskytuje nátěry s lepší kvalitou povrchu (zejména lesk), má větší krycí vlastnosti.
Počet jednotlivých nátěrových vrstev je značně individuální dle požadavků kladených na celý systém. Pro nátěry vystavené zvýšenému namáhání je obvyklý systém pěti vrstev
Nátěr
Nátěr
je souvislý povlak požadovaných vlastností, který účelově chrání jakýkoliv podklad.
Kvalitu nátěru ovlivňuje:
- úprava podkladu
- počet vrstev
- druh nátěrové hmoty v jednotlivých vrstvách
- způsob namáčení
- pořadí jednotlivých vrstev
Nátěry v exteriéru
Nátěry v exteriéru jsou nutností. Všude tam, kam má volný přístup voda, začíná rychlý proces rezivění. Děravými okapy voda postupně zničí omítku, střechou začne zatékat do domu, atd. Vše co podléhá korozi je třeba natřít – okapy, plechové střechy, garážová vrata, zábradlí, ploty, … Vrchní laky navíc dodají povrchu i pěkný vzhled. Na všechny nátěry používáme barvy speciálně určené k druhu nátěru. Důležitá je pojivová báze, která určuje použití vybraného nátěrového systému v konkrétním prostředí nebo namáhání. Nejčastěji se jedná o ochranu proti povětrnostním vlivům, občas požadujeme odolnost vůči kondenzované vlhkosti, agresívnímu prostředí nebo trvalému ponoření do vody. Na ochranu proti atmosférické korozi používáme barvy alkydové, akrylátové a polyuretanové, jak vodou ředitelné, tak i klasické, u nichž k ředění používáme rozpouštědla. Dobrou přilnavost si zajistíme, když zvolíme základovou barvu určenou na konkrétní kov. Většinu základních antikorozních barev určených pro ochranu oceli nelze aplikovat na pozinky nebo hliník. Obecně platí, že emaily určené pro venkovní nátěry jsou použitelné i v interiéru, obráceně to ale neplatí nikdy. Pokud natíráme okapy nebo střechy z pozinkovaného plechu, postačí nám při současné kvalitě barev systém základní barvy a vrchního emailu. Natíraný povrch nejprve důkladně očistíme a odmastíme, např. horkou vodou se saponátem, a opláchneme. Jestliže obnovujeme starý nátěr, který se ještě neodlupuje, pouze jej odmastíme, povrch lehce zdrsníme drátěným kartáčem a natíráme. Když se loupe, musíme jej kompletně odstranit. U nátěrů kovových předmětů se neobejdeme bez vypracování nátěrového systému. Pro méně náročné prostředí se skládá z jednoho nátěru základní barvou a z jednoho nátěru vrchním emailem. Čím víc je povrch ohrožován korozními vlivy prostředí, musí být nátěrový systém kvalitnější a v silnější vrstvě. Dociluje se toho obvykle dvojnásobným až trojnásobným nátěrem vrchní barvou či emailem. Nátěrový systém lze také obohatit podkladovým nátěrem, který tvoří vrstvu mezi základním a vrchním nátěrem a mimo některé speciální vlastnosti se podílí na celkové tloušťce nátěrového systému, pomáhá tak chránit proti korozi. Používáme k tomu nátěrové hmoty, označované jako podkladové, případně i jako plniče.
Základové barvy
Hlavním účelem základního nátěru je ochrana kovu proti korozi a zajištění dobré přilnavosti a soudržnosti nátěrového systému. Neposkytuje film odolný delší dobu vlivům počasí, zejména dešti, slunečním paprskům a plynným exhalátům, proto musí být základní nátěr chráněn a včas opatřen vrchním nátěrem, obvykle emailem.
Emaily upravující povrch
Pro vrchní vrstvu jsou vhodné barvy, které si i po zaschnutí zachovají pružnost. Lépe se tak přizpůsobí rozměrovým změnám, k nimž dochází vlivem teplotních změn. Moderní nátěrové hmoty se neomezují jen na několik základních odstínů, lze si je podle přání nechat natónovat v prakticky neomezené barevné škále. Díky tomu můžeme v interiéru i v exteriéru barevně sladit stávající zařízení s nově natíranými kusy.
Nátěry v interiéru
předměty v interiéru podléhají korozi podstatně méně než ty venkovní, ale i tak potřebují ošetřit ochranným lakem. Pro nátěry v interiéru vybírejte speciální barvy k tomu určené.
Nátěrový systém – technologické postupy, významy vrstev
Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty a jejich pořadí při zhotovení určitého nátěru.
Technologický postup při savém podkladu na nové omítce
1. Vyrovnáme hrubosti a nerovnosti broušením a tmelením
2. Upravíme nasákavost povrchu pačokováním nebo penetrováním, pro pačokování použijeme řídké vápno a pro penetraci Duvilax
3. Naneseme první vápenný nátěr, pak druhý a třetí.
Technologický postup při nátěrech na nových kovech
1. Odmastíme, přebrousíme a oprášíme
2. Naneseme základní nátěr
3. Dokončíme vrchním nátěrem – emailovým
Technologický postup při starých nátěrech
1. Odstraníme starý nátěr
· fyzicky (opalováním)
· chemicky (louhováním, hydroxidem, chemickým odstraňovačem)
· mechanicky (broušením, škrabáním a otryskáváním)
2. Přebrousíme brusným papírem, je-li potřeba oprášíme, zatmelíme nerovnosti, přebrousíme a oprášíme.
3. Naneseme základní nátěr
4. Pak vrchní nátěr – emailový
Význam vrstev v nátěrovém systému
1. Napouštěcí nátěr (penetrační) chrání proti škůdcům a zabraňuje růst dřevokazných hub. Je u něj menší spotřeba nátěrových hmot a není potřeba tolik peněz. Barva nemá na povrchu předmětu vytvářet souvislou vrstvu, proto po 1 – 3 hodinách musíme přebytek napouštědla setřít hadrem, abychom mohli po zaschnutí pokračovat s prací. Napouštěcí nátěr se používá k penetraci savých podkladů např. dřeva, omítky, zdiva, dřevotřískových desek a dřevovláknitých desek.
2. Základní nátěr slouží k vytváření nátěru na nesavých materiálech (kovy, sklo, PVC, starý nátěr) nebo na savé materiály opatřené napouštěcím nátěrem. Zajišťuje přilnavost nátěru k podkladu, často má antikorozní charakter.
3. Vyrovnávací nátěr (tmel) se nanáší na základní nebo napouštěcí podklady za účelem vyrovnání povrchu. Vzhledem k tomu, že každé tmelení vede ke snížení životnosti nátěrového systému, je nutné u venkovních prací (např. okna, dveře) tmel omezit na minimum, nebo raději úplně vyloučit.
4. Podkladový nátěr tvoří mezivrstvu mezi základní a vrchní nátěrovou vrstvou, příp. mezi tmelem a emailem. V praxi obvykle dělíme podkladový nátěr na:
- nátěr na tmel
- nátěr načisto
5. Vrchní nátěrová hmota chrání celý systém a určuje konečný vzhled nátěru. Je to obvykle lesklý, pololesklý, polomatný nebo matný email. Vrchní email, na rozdíl od barev, poskytuje nátěry s lepší kvalitou povrchu (zejména lesk), má větší krycí vlastnosti.
Počet jednotlivých nátěrových vrstev je značně individuální dle požadavků kladených na celý systém. Pro nátěry vystavené zvýšenému namáhání je obvyklý systém pěti vrstev
je souvislý povlak požadovaných vlastností, který účelově chrání jakýkoliv podklad.
Kvalitu nátěru ovlivňuje:
- úprava podkladu
- počet vrstev
- druh nátěrové hmoty v jednotlivých vrstvách
- způsob namáčení
- pořadí jednotlivých vrstev
Nátěry v exteriéru
Nátěry v exteriéru jsou nutností. Všude tam, kam má volný přístup voda, začíná rychlý proces rezivění. Děravými okapy voda postupně zničí omítku, střechou začne zatékat do domu, atd. Vše co podléhá korozi je třeba natřít – okapy, plechové střechy, garážová vrata, zábradlí, ploty, … Vrchní laky navíc dodají povrchu i pěkný vzhled. Na všechny nátěry používáme barvy speciálně určené k druhu nátěru. Důležitá je pojivová báze, která určuje použití vybraného nátěrového systému v konkrétním prostředí nebo namáhání. Nejčastěji se jedná o ochranu proti povětrnostním vlivům, občas požadujeme odolnost vůči kondenzované vlhkosti, agresívnímu prostředí nebo trvalému ponoření do vody. Na ochranu proti atmosférické korozi používáme barvy alkydové, akrylátové a polyuretanové, jak vodou ředitelné, tak i klasické, u nichž k ředění používáme rozpouštědla. Dobrou přilnavost si zajistíme, když zvolíme základovou barvu určenou na konkrétní kov. Většinu základních antikorozních barev určených pro ochranu oceli nelze aplikovat na pozinky nebo hliník. Obecně platí, že emaily určené pro venkovní nátěry jsou použitelné i v interiéru, obráceně to ale neplatí nikdy. Pokud natíráme okapy nebo střechy z pozinkovaného plechu, postačí nám při současné kvalitě barev systém základní barvy a vrchního emailu. Natíraný povrch nejprve důkladně očistíme a odmastíme, např. horkou vodou se saponátem, a opláchneme. Jestliže obnovujeme starý nátěr, který se ještě neodlupuje, pouze jej odmastíme, povrch lehce zdrsníme drátěným kartáčem a natíráme. Když se loupe, musíme jej kompletně odstranit. U nátěrů kovových předmětů se neobejdeme bez vypracování nátěrového systému. Pro méně náročné prostředí se skládá z jednoho nátěru základní barvou a z jednoho nátěru vrchním emailem. Čím víc je povrch ohrožován korozními vlivy prostředí, musí být nátěrový systém kvalitnější a v silnější vrstvě. Dociluje se toho obvykle dvojnásobným až trojnásobným nátěrem vrchní barvou či emailem. Nátěrový systém lze také obohatit podkladovým nátěrem, který tvoří vrstvu mezi základním a vrchním nátěrem a mimo některé speciální vlastnosti se podílí na celkové tloušťce nátěrového systému, pomáhá tak chránit proti korozi. Používáme k tomu nátěrové hmoty, označované jako podkladové, případně i jako plniče.
Základové barvy
Hlavním účelem základního nátěru je ochrana kovu proti korozi a zajištění dobré přilnavosti a soudržnosti nátěrového systému. Neposkytuje film odolný delší dobu vlivům počasí, zejména dešti, slunečním paprskům a plynným exhalátům, proto musí být základní nátěr chráněn a včas opatřen vrchním nátěrem, obvykle emailem.
Emaily upravující povrch
Pro vrchní vrstvu jsou vhodné barvy, které si i po zaschnutí zachovají pružnost. Lépe se tak přizpůsobí rozměrovým změnám, k nimž dochází vlivem teplotních změn. Moderní nátěrové hmoty se neomezují jen na několik základních odstínů, lze si je podle přání nechat natónovat v prakticky neomezené barevné škále. Díky tomu můžeme v interiéru i v exteriéru barevně sladit stávající zařízení s nově natíranými kusy.
Nátěry v interiéru
předměty v interiéru podléhají korozi podstatně méně než ty venkovní, ale i tak potřebují ošetřit ochranným lakem. Pro nátěry v interiéru vybírejte speciální barvy k tomu určené.
Nátěrový systém – technologické postupy, významy vrstev
Nátěrový systém určuje jednotlivé nátěrové hmoty a jejich pořadí při zhotovení určitého nátěru.
Technologický postup při savém podkladu na nové omítce
1. Vyrovnáme hrubosti a nerovnosti broušením a tmelením
2. Upravíme nasákavost povrchu pačokováním nebo penetrováním, pro pačokování použijeme řídké vápno a pro penetraci Duvilax
3. Naneseme první vápenný nátěr, pak druhý a třetí.
Technologický postup při nátěrech na nových kovech
1. Odmastíme, přebrousíme a oprášíme
2. Naneseme základní nátěr
3. Dokončíme vrchním nátěrem – emailovým
Technologický postup při starých nátěrech
1. Odstraníme starý nátěr
· fyzicky (opalováním)
· chemicky (louhováním, hydroxidem, chemickým odstraňovačem)
· mechanicky (broušením, škrabáním a otryskáváním)
2. Přebrousíme brusným papírem, je-li potřeba oprášíme, zatmelíme nerovnosti, přebrousíme a oprášíme.
3. Naneseme základní nátěr
4. Pak vrchní nátěr – emailový
Význam vrstev v nátěrovém systému
1. Napouštěcí nátěr (penetrační) chrání proti škůdcům a zabraňuje růst dřevokazných hub. Je u něj menší spotřeba nátěrových hmot a není potřeba tolik peněz. Barva nemá na povrchu předmětu vytvářet souvislou vrstvu, proto po 1 – 3 hodinách musíme přebytek napouštědla setřít hadrem, abychom mohli po zaschnutí pokračovat s prací. Napouštěcí nátěr se používá k penetraci savých podkladů např. dřeva, omítky, zdiva, dřevotřískových desek a dřevovláknitých desek.
2. Základní nátěr slouží k vytváření nátěru na nesavých materiálech (kovy, sklo, PVC, starý nátěr) nebo na savé materiály opatřené napouštěcím nátěrem. Zajišťuje přilnavost nátěru k podkladu, často má antikorozní charakter.
3. Vyrovnávací nátěr (tmel) se nanáší na základní nebo napouštěcí podklady za účelem vyrovnání povrchu. Vzhledem k tomu, že každé tmelení vede ke snížení životnosti nátěrového systému, je nutné u venkovních prací (např. okna, dveře) tmel omezit na minimum, nebo raději úplně vyloučit.
4. Podkladový nátěr tvoří mezivrstvu mezi základní a vrchní nátěrovou vrstvou, příp. mezi tmelem a emailem. V praxi obvykle dělíme podkladový nátěr na:
- nátěr na tmel
- nátěr načisto
5. Vrchní nátěrová hmota chrání celý systém a určuje konečný vzhled nátěru. Je to obvykle lesklý, pololesklý, polomatný nebo matný email. Vrchní email, na rozdíl od barev, poskytuje nátěry s lepší kvalitou povrchu (zejména lesk), má větší krycí vlastnosti.
Počet jednotlivých nátěrových vrstev je značně individuální dle požadavků kladených na celý systém. Pro nátěry vystavené zvýšenému namáhání je obvyklý systém pěti vrstev
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Válečkování
Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.
Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.
Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.
Vzornicování
Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.
Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.
Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.
Tupování
Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.
1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.
2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.
3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.
Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.
Nátěrové hmoty a jejich členění
Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické" (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.
A - asfaltové nátěrové hmoty
B - bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C - celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H - chlorkaučukové nátěrové hmoty
K - silikonové nátěrové hmoty
L - lihové nátěrové hmoty
O - olejové nátěrové hmoty
S - syntetické nátěrové hmoty
U - polyuretanové nátěrové hmoty
V - vodou ředitelné nátěrové hmoty
P - pomocné prostředky
Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S" - syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S" zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny" charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.
První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 - bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 - nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 - pasty
5000 - tmely
6000 - ředidla
7000 - tužidla, iniciátory, sušidla
8000 - pomocné přípravky a jiné
Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů" navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 - 1999 bílé, šedé, černé
2000 - 2999 hnědé
3000 - 3999 fialové
4000 - 4999 modré
5000 - 5999 zelené
6000 - 6999 žluté
7000 - 7999 oranžové
8000 - 8999 červené
9000 - 9999 hliníkové a ostatní
Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.
Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.
Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.
Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.
Vzornicování
Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.
Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.
Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.
Tupování
Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.
1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.
2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.
3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.
Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.
Nátěrové hmoty a jejich členění
Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické" (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.
A - asfaltové nátěrové hmoty
B - bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C - celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H - chlorkaučukové nátěrové hmoty
K - silikonové nátěrové hmoty
L - lihové nátěrové hmoty
O - olejové nátěrové hmoty
S - syntetické nátěrové hmoty
U - polyuretanové nátěrové hmoty
V - vodou ředitelné nátěrové hmoty
P - pomocné prostředky
Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S" - syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S" zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny" charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.
První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 - bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 - nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 - pasty
5000 - tmely
6000 - ředidla
7000 - tužidla, iniciátory, sušidla
8000 - pomocné přípravky a jiné
Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů" navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 - 1999 bílé, šedé, černé
2000 - 2999 hnědé
3000 - 3999 fialové
4000 - 4999 modré
5000 - 5999 zelené
6000 - 6999 žluté
7000 - 7999 oranžové
8000 - 8999 červené
9000 - 9999 hliníkové a ostatní
Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.
Válečkování, vzornicování, linkování, tupování
Válečkování
Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.
Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.
Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.
Vzornicování
Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.
Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.
Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.
Tupování
Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.
1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.
2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.
3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.
Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.
Nátěrové hmoty a jejich členění
Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické" (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.
A - asfaltové nátěrové hmoty
B - bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C - celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H - chlorkaučukové nátěrové hmoty
K - silikonové nátěrové hmoty
L - lihové nátěrové hmoty
O - olejové nátěrové hmoty
S - syntetické nátěrové hmoty
U - polyuretanové nátěrové hmoty
V - vodou ředitelné nátěrové hmoty
P - pomocné prostředky
Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S" - syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S" zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny" charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.
První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 - bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 - nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 - pasty
5000 - tmely
6000 - ředidla
7000 - tužidla, iniciátory, sušidla
8000 - pomocné přípravky a jiné
Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů" navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 - 1999 bílé, šedé, černé
2000 - 2999 hnědé
3000 - 3999 fialové
4000 - 4999 modré
5000 - 5999 zelené
6000 - 6999 žluté
7000 - 7999 oranžové
8000 - 8999 červené
9000 - 9999 hliníkové a ostatní
Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.
Je roznášení barvy nebo otiskování vzoru z válečku na plochu. Vzory jsou neurčité, geometrické nebo stylizované. Stěna pro válečkování musí být rovná a hladká. Vzdálenost od rohů a koutů se vždy vyznačí brnknutím. Barva pro válečkování musí být správně hustá a zaklížená. Válečkování je vhodné pro nanášení novodobých nátěrových hmot, tapetové válečkování napodobuje tapetu na stěnách. Používají se speciální vzorové válečky běžné šířky nebo speciální široké tapetovací válečky.
Válečky na strop
Ve vysokých místnostech se provádí ze žebříků, schůdků nebo lešení. V současné době se využívá teleskopických nástavců nebo ručních mechanických nanašečů barvy.
Pracovní postup:
1. Štětcem namalujeme kolem obvodu stropu asi 50 mm široký pruh, váleček až do koutů a rohů nedosáhne.
2. Pohybujeme válečkem po stropě tak, aby pás barvy byl vedle pruhu barvy natřeného štětcem podél okrajů stropu.
3. Změníme směr pohybu válečku tak, aby spojil oba pruhy barvy do jednoho pásu. Pak dokončíme tažením válečku přes pás. Při práci na lešení se používají na válečkování soupravy elektrické nebo bateriové.
Vzornicování
Je opakování vzoru do speciálního papíru nebo impregnovaného výkresu.
Příprava vzorníku:
Kresba vzoru se vyřeže ostrým nožem, aby byla konstrukce pevná, nechají se ve vzoru spoje. Po vyřezání vzoru se řezy impregnují fermeží. Pokud se dělá vzor vysoce barevný, zhotoví se na vzornicích s označením 2 – 6 bodů, které se osadí podle barev. Těmto vzornicím se říká přesazovačky.
Postup práce:
1. Vyměříme místo, kde budeme vzornicovat.
2. Nasadíme vzornice na osazovací body a tupováním přeneseme vzor na plochu.
3. Opatrně přetřeme malým štětečkem spojovací můstky.
4. Vzornici utřeme a necháme zavěšenou uschnout.
Tupování
Je otiskovací technika, která se provádí houbou, štětkou nebo pěstním štětcem. Barva pro tupování může být mírně hustá, odstíny spíše světlejší, pastelové.
1. Tupování houbou
používá se mořská houba, která se nejdříve namočí do vody a vymačká. Pak se namočí do barvy a otiskuje na zeď. Na houbu se nesmí tlačit.
2. Tupování štětkou
štětka se nejdříve namočí do vody a vymačká. Potom se namočí do poloviny štětin do mírně hustší barvy a otiskuje na zeď. Při otiskování se štětka pootáčí, můžeme tupovat různé barvy do sebe.
3. Tupování přes vzornici
používají se jednoduché i překládací (vícebarevné) vzornice a pěstní štětce, namočené do mírně husté barvy (vhodné jsou polosyté tóny). Při doteku se štětec mírně pootáčí.
Tupování je vhodné jen jako doplňková technika zejména při stínování.
Nátěrové hmoty a jejich členění
Nynější sortiment nátěrových hmot je velký. Snadnější orientaci mezi nimi usnadňuje systém jejich značení. Počáteční písmeno označuje základní surovinovou bázi výrobku. I když v současnosti jsou téměř všechny pojivové báze prakticky „syntetické" (uměle připravené), značení písmenem se snaží o určité členění, spojené s vžitým názvem, rozlišením skupin výrobků.
A - asfaltové nátěrové hmoty
B - bezrozpouštědlové nátěrové hmoty
C - celulózové (nitrocelulozové) nátěrové hmoty
H - chlorkaučukové nátěrové hmoty
K - silikonové nátěrové hmoty
L - lihové nátěrové hmoty
O - olejové nátěrové hmoty
S - syntetické nátěrové hmoty
U - polyuretanové nátěrové hmoty
V - vodou ředitelné nátěrové hmoty
P - pomocné prostředky
Toto členění je pouze orientační, jak je patrné zejména ve skupině „S" - syntetické nátěrové hmoty. Veřejnost má pojem syntetická nátěrová hmota spojený s dnes již klasickými syntetickými nátěrovými hmotami schnoucími na vzduchu za normální teploty, jako je například základní antikorozní barva S 2000 PRAGOPRIMER a vrchní email S 2013 INDUSTROL. Ve skutečnosti tato skupina pod označením „S" zahrnuje celou řadu dalších typů výrobků, vypalovací, epoxidové dvousložkové, epoxyesterové, polymerátové, polystyrenové a další „podskupiny" charakteristické pojivovou bází a výslednými vlastnostmi nátěrového filmu.
Za písmenem následuje čtyřmístné číselné označení a případně ještě slovní název, obchodní označení nátěrové hmoty (jako např. S 2160 HOSTAGRUND). Někteří výrobci upouštějí od číselného označení nebo jej posouvají do pozadí jako doplňující údaj a upřednostňují slovní označení, název výrobku.
První číslice tohoto čtyřmístného čísla udává druh nátěrové hmoty:
1000 - bezbarvé, případně transparentně zbarvené laky, fermeže
2000 - nátěrové hmoty pigmentované (barvy a emaily)
3000 - pasty
5000 - tmely
6000 - ředidla
7000 - tužidla, iniciátory, sušidla
8000 - pomocné přípravky a jiné
Za první skupinou čtyř čísel oddělených lomítkem následuje další řada čtyř čísel, která označuje odstíny. Tato řada „čísel odstínů" navazuje na v naší zemi vžité značení podle ČSN 67 30 67, kdy první číslice udává barevný tón :
1000 - 1999 bílé, šedé, černé
2000 - 2999 hnědé
3000 - 3999 fialové
4000 - 4999 modré
5000 - 5999 zelené
6000 - 6999 žluté
7000 - 7999 oranžové
8000 - 8999 červené
9000 - 9999 hliníkové a ostatní
Základní, podkladové a případně i některé další nátěrové hmoty jsou vyráběny pouze v přibližných odstínech. V těchto případech je přibližný odstín označen čtyřmístným číslem začínajícím nulou a druhá číslice vyjadřuje barevný tón podle uvedeného rozdělení odstínů. Další dvě číslice označují podobnost s číslem barevného odstínu ve vzorkovnici (např. základní antikorozní barva FORMEX S 2003/0110 je podobná přesnému šedému odstínu 1100).
Odstíny transparentně zbarvených laků jsou opět označeny čtyřmístným číslem, kdy na začátku jsou dvě nuly, třetí číslice udává barevný tón a čtvrtá číslice intenzitu zbarvení jako např. LAZUROL S 1023/0021 (ořech) udává hnědý odstín odlišné intenzity (světlejší) než 0022 (palisandr) tm. hnědý.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)