Claessens (1962, s.92) rozděluje socializační proces do tří obsahově rozdílných, časově se ale prolínajících dílčích procesů. Vedle zkulturnění (enkulturace) a vedle sekundární sociální fixace vyzvedává zejména primární sociální fixaci, tzv. sociabilizaci:
Enkulturace: získání kulturně specifických vzorců regulovaného chování, jako je řeč, morálka a nebo světový názor.
Sekundární sociální fixace: převzetí určitých společenských rolí a na ně navazující očekávání, postoje a konkrétní způsoby chování.
Primární sociální fixace: pod tímto pojmem rozumí Claessens téměř výlučně rodinou řízenou primární socializační fázi, která se v podstatě vyznačuje “sociálním utvářením” dítěte. Tímto má být vyjádřeno, že zvláštností vztahu matky a dítěte je například v procesu vytváření emocionálního vztahu rozvoj všeobecné kategorie důvěry ve svět a chápání světa. Prostřednictvím primárních vztahů s rodiči a sourozenci se vytváří, s využitím učebních, návykových a identifikačních procesů, základní sociální způsoby chování. Psychoanalýza a výsledky výzkumu hospitalismu ukazují, jak jsou pro rozvoj osobnosti rozhodující např. následující rodinné okolnosti:
Sociální interakce mezi pečující osobou a dítětem: míra a intenzita sociální stimulace jako mluvení na dítě, reagování na pláč, vyjádření pozitivního citového vztahu.
Podněty prostřednictvím věcného okolí: předměty v dosahu dítěte, možnost věci vidět, dotýkat se jich a slyšet...
Faktory týkající se bytu: v psychologii vývoje, vnímání a v sociální psychologii je nepopíratelné, že vývoj duševně - sociálních základních funkcí u dítěte je ve velké míře závislý na prostorových faktorech a vývoji jeho motoriky. Přeplněné a příliš malé byty, zejména bydlení v panelácích, mohou způsobit problémy ve vývoji, psychické problémy a snížení školní výkonnosti. Negativní socializační vlivy, omezené výchovné působení rodiny mohou vyvolat faktory, jako velká přeplněnost bytu, malý počet místností, špatná stavební a sanitární kvalita, poloha, vybavení ...
Žádné komentáře:
Okomentovat