2.4. Basil Bernstein (Teorie jazykových kódů)
Tato teorie, kterou vypracoval Bernstein, je pro mnohé polemická a pro některé i nepřijatelná. Ale tato teorie je ve světě vědy neustále uváděna a Bernstein má stále své pokračovatele. Navíc je tato teorie podložena rozsáhlými empirickými výzkumy. Podobně to platí pro teorii kulturního kapitálu v další části kapitoly. Na tomto místě tedy zazní informace o základních tezích těchto teorií bez dalších pokračovatelů a odpůrců (z důvodu omezeného rozsahu textu).
Teorie jazykových kódů je šitá především na prostředí tradiční Anglie (i když po 2. světové válce již ne tak tradiční). Anglický sociolingvista Bernstein patří mezi ty sociology, kteří analyzovali vztah vzdělání a společnosti (srovnej: Průcha,1975, Rabušicová, 1991, Prokop,1998). Bernstein považuje jazyk za hlavní prostředek socializace. Socializace dorůstajícího jedince je determinována jeho sociálním prostředím, tedy i sociální vrstvou společnosti, ve které žije. Snaží se tedy vysvětlit procesy, ve kterých se sociální rozvrstvení společnosti promítá do prostředí institucionální výchovy a vzdělávání ve škole, a tím samozřejmě i do školních výsledků jednotlivce. I když Bernsteinova teorie vznikla již v 70. letech 20.století, jde stále o živé téma rozporů mezi prostředím rodiny a školy, mezi rovností a nerovností vzdělávacích šancí.
Ve svých pracích propojil tři sociální prostředí: prostředí rodiny, zaměstnaneckého systému a školy. V těchto prostředích se vytváří specifické jazykové kódy, které spoluvytvářejí kulturní rozdíly, které se přenášejí i pomocí školy z generace na generaci. Ve svých teoriích popisuje dvě sociální vrstvy – dělnickou a střední. Nerozlišuje tedy vrstvu střední a vyšší, protože v oblasti používání jazyka, komunikačních vzorců, vzdělanosti a kulturního prostředí vykazují obě vrstvy mnoho společných charakteristických znaků:
Žádné komentáře:
Okomentovat