1)1945-1948
- v tématice silně převládalo téma válečné + vyjadřování radosti z osvobození, autoři přestávali psát alegorie a mohli psát otevřeně, směla být vydána díla, která za okupace vyjít nesměla (Jan Drda – Hrátky s čertem)
1946 – proběhl 1. sjezd Československých spisovatelů, sjezd řešil spor, zda literatura musí být angažovaná nebo to může být „čisté umění“ pro radost, jednání skončilo kompromisem - každý může psát tak, jak cítí
2)1949-1955
- toto období bylo výrazně ovlivněno únorovým pučem (nástupem komunistů k moci), období nesvobody, politických procesů, věznění, poprav, velmi silný kult Stalina, doba postihla i spisovatele, mnozí měli zakázáno publikovat, byli vězněni, řada starších publikací byla tehdy zlikvidována (30 mil.výtisků), řada autorů emigrovala, řada soukromých vydavatelství byla buď zestátněna nebo zničena, přestávají vycházet literární časopisy, vzniklo málo umělecky hodnotných knih, převažovala v nich výchovná složka
- socialistický realismus – jediný povolený literární směr, vzorem - sovětská literatura
- poezie – převažovali hlavně oslavné básně na politické události a osobnosti
- próza – budovatelské romány - uplatňován schematismus (podle předem daného schématu) většinou se odehrává v pracovním prostředí, továrně, postavy byly přísně černobíle rozdělené - dělníci byli kladní a majitelé továrny záporní, mezi nimi představovala kolísavý střed inteligence, psychologie postav byla zcela potlačena
3)1956-1970
- v roce 1953 zemřel Stalin, končí období jeho kultu a znamená to i v kultuře značně uvolnění, díky tomu k nám proniká vliv západní literatury, vznikají nové literární skupiny, ale v roce 1968 byla naše země okupována vojsky Varšavské smlouvy, do konce 60.let uvolnění skončilo a vrací se nesvoboda
