Imperfektum

Se tvoří příponami: 1.os sg/pl.- achЪ, achomЪ 2os.sg/pl- aše, ašete, 3os.sg/pl- aše, achϱ

A) Připínají se bezprostředně k infinitivnímu základu, pokud je zakončen na –a- nebo –ě-. Tvoří tak imperfektum slovesa I.B tř., např. zovϱ- svati-zЪvaachЪ, zЪaaše , slovesa III.B tř. např. plačϱ, plakati-plakaach, plakaaše a slovesa IV.B.tř např. trЬpҐϱ, trЬpěti- trЬpěachЪ, trЬpěaše

B) Připojují se dále k souhláskovému základu ostatních sloves rozšířenému o zvláštní příponou, původní dlouhé -ѐ-

a) u sloves I.A.tř., u sloves na veláru došlo už v psl. období k její I.palatalizaci a ke změně následujícího -ѐ- > –a-, např. pečaachЪ, možaachЪ. U sloves s kořenem na sonantu r, ṷ a u sloves nosových má základ v imperfektu tu podobu jako v prézentu plovϱ, pluti-plověachЪ

b) u sloves II. tř. jejich kořen a –n-, např. sЪchnϱ

c) u sloves III. A tř. jejich základ a –j- z prézentní kmenotvorné přípony, po němž přípona -ѐ- reflektuje jako –a- např. kryti-kryjaachЪ

d) u sloves IV. A tř. jejich infin. kmen, v němž se však kmenotvorné –i- změnilo už v psl. období na neslabičné -ḭ- a vyvolalo změnu příponového -ѐ- v –a-

e) u atematických sloves dati a jasti jejich kořen dad a jad: ve funkci imperfekta slovesa byti se užívá tvarů aoristu tvořeného od základu bě-, tedy běchЪ, bě-

Imperfektum je prostý minulý čas zvláštního významu: vyjadřuje se jím minulý děj průvodní, souběžný s jiným dějem. Tvoří se prakticky pouze od sloves nedokonavých.

Psl. imperfektum není pokračováním starého ide. impekfekta, nýbrž je to slovanský novotvar ne zcela jasného původu.

Tvořená imperfekta vychází u části z kmene infinitivního, zčásti z kmene prézentního.

V staroslov. jsou dobře zachovány nestažené tvary imperfekta.V ostatních jazycích jsou doloženy už jen tvary stažené.

Imperativ

A) Tvoří se od sloves 1 a 2. tř koncovkami

	Sg	Pl	du
1.os	nic	-ěmЪ	-ěvě
2. os	-i	-ětě	-ěta
3.os	-i	nic	nic

Připojují se u sloves I. tř přímo k základu, např. nesi, nesi, nesěmЪ, nesěte, nesěvě, nesěta, u sloves II. tř k základu rozšířenému o hlásku –n- z prézentní kmenotvorné přípony, např. dvigni, dvigni,dvigněmЪ, dvigněte, dvigněvě, dvigněta

B) od sloves 3.a 4. tř koncovkami

	Sg	Pl	Du
1os	nic	-imЪ	-ivě
2.os	-i	-ite	-ita
3.os	-i	nic	nic

Připojují se u sloves III. tř k základu rozšířenému o původní -j- z prézentní kmenotvorné přípony např plakati, plačọ, ­plači, plači, plačimЪ, plačite, plačivě, plačita

C) od atematických sloves

Infinitiv	Věděti;	dati	jasti
číslo	sg
1os 2.os 3os	Nic Věždь věždь	Nic Daždь daždь	Nic Jaždь jaždь
číslo	pl
1os 2.os 3os	vědimЪ vědite nic	dadimЪ dadite nic	jadimЪ jadite nic
číslo	duál
1os 2.os 3os	Vědivě Věduta nic	Dadivě dadita nic	Jadivě Jadita nic

Sloveso byti , jesmь tvoří imperativ od slovesa I. Tř bọdọ (tedy bọdi, bọdi, bọděmЪ, bọděte, bọděvě, bọděta), sloveso iměti, imamь od slovesa III. tř . imějọ (tedy iměji - imějimЪ, imějite, imějivě, imějita). Stej­ně jako atematické sloveso věděti tvoří imperativ i sloveso IV. B tř viděti; viždọ viždь, viždь, vidimЪ, vidite, vidivě, vidita

Lukáš věta 3,4 ze str.17

3. Tu vstoupil Satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu 12.

4. I odešed, uradil se s velekněžími a veliteli stráže,jak jim ho vydat.

Vinide= 3.os, sg, indik., aktiv., aorist asigm., 1A třída, vzor-nesti

Sotona= nom.,sg,mask., a-kmen, žena

Vъi i judon= akuz, sg, mask, a-kmen, žena

Naricaemaago= akuz, sg, mask

Iskariotъ= nom, sg, mask, měkká dekl.

Sonšta= gen, sg, mask, G-přechodník(?) přítomný, part nt-ové

Čisla= gen, sg, neut, o-kmen

Oboju na desente= gen, duál, mask

Šedъ=3os, sg, mask, 1Atřída, vzor-nesti, přech.minulý, ST=iti, ido, ideši

Glagoliti= 3os., sg, indik, aktiv, aorist sigm., 3Btřída, vzor-plakati, ST=glagolati, glagolio, glagolješi

Archiereomъ= dativ, pl, mask., o-kmen

Voevodamъ=dativ, pl, mask, a-kmen

Kako imъ= dativ, pl, mask, měkká dekl., zájm. rodové, ST= ji(mekký jer tam ma byt)

Prědastъi= inf., atematické sloveso, odvozenina od dati

Participium perfecti pastvi

1. příponami tr, ta, to-které se pžipínají k základu sloves

-u nosovek

-na r

-u samohláskových sloves 3 A třídy

2. příponami nr, na, no které se připínají k infinitivnímu základu zakončenému na –a,-e,

3)příponami enr, ena, eno které se připínají k základu ostatních sloves

-u 1 A třídy- u sloves na veláru došlo k 1. palatalizaci takže se objevuje střídání souhlásek

-u sloves 2.A třídy (někdy se rozšířeným kořenem s příponou nov)

-u 3.A třídy-s kořeným –y

-u 4.A třídy infinitivnímu kmenu dáme příponu –i-se změnila v neslabičné i,charakteristické střídání kořenové souhlásky

participium se sklonuje jako tvrdá adjektiva

Kondicionál

-je slovesný způsob podmiňovací;slovesný tvar vyjadřující děj hodnocený mluvčím jako nejistý nebo podmíněný např.

prišel bim(ma to byt napsany stsl.)=přišel bych

-kondicionální tvary opisného slovesa byti jsou ve stsl dědictvím z psl., kde v této funkci vznikly jako specifický neologismus patrně 2soubory tvarů jednak bimi(tvrdý jer), bi, bi,

bimae(tvrdý jer), bite, bon;

Perfekto-prezens s významem durativního futura:

a bichae, bi, bi, bichomae, biste, biše

komplexivní aorist k paradigmatu: bimi

-ve stsl. Lze již v podstatě počítat s jejich splynutím v paradigma jedno, zachovávající dosud archaickou dubletnost některých tvarů. S původním futurálním významem je spojeno užívání tohoto stsl. kondicionálu:

a)ve větách účelových

prinošaachon že kae nemu i mladince da bi se ichae kosnonlae=

Přinášeli k němu i děti, aby se jich dotkl.

b) v nepřímých otázkách

c)ve větách žádacích a přacích

d)v ireálním podmínkovém souvětí

Nosovky ỡ ę vznikly ze spojení samohlásek s nosovými souhláskami před jinou souhláskou na konci slova

Zánik: 10-11 stol – proběhla denazalizace ve všech jazycích krom polštiny, polabštiny (znaky nosovosti i v některých makedonských a slovinských jazycích)

Dlouhé slabiky – ę > ä(dlouhé široké é) > á nebo ie(>í)

Př. vęce>viece>více desętь>desátý

ỡ >ú>ou

př. pỡtь>púť>pouť mỡka>múka>mouka

Krátké slabiky.

ę > ä>ě nebo a

pętь>pět językь>jazyk

ỡ > u

rỡka>ruka bỡdỡ>budu

Ostatní jazyky:Slovenština-za ỡ střídnice u/ú, za ę v dlouhých pozicích ia, v krátkých po retnicích ä, jinde měkčící ´a

Lužická srbština-za ỡ je u, za ę v dolní ě/je, v horní e před původními měkkými souhláskami, ale ja před pův. tvrdými souhláskami

Východoslovansk jazyky-za ỡ je u, za ę měkčící ´a

Bulharština-za ỡ je ъ (střední samohláska), za ę je e

Makedonština- za ỡ je a, za ę je e

Srbochorvatština- za ỡ je u, za ę je e

Slovinština- za ỡ je o, za ę je e

Jery ь měkký ъ tvrdý

Jsou to zvláštní krátké samohlásky, kt vznikly z původních krátkých samohlásek u a i

Zánik a vokalizace jerů:

Některých polohách v slově zanikly zcela, v jiných se vokalizovaly.Podle Havlíkova pravidla-počítáno od konce slova liché jery(slabé) zanikly a sudé(silné) se změnily v plné samohlásky (vokalizovaly se)

Př. šьvьcь>švec sьnь>sen

Měkký jer měkčil předcházející souhlásku, tvrdý ne př. Tvarь>tvář praporъ>prapor

Spojení předložek se jmény platí za jednotku (jery se počítají jako by to bylo jedno slovo)př kъ lьvu> ke lvu

Zánikem jerů vznikly další souhláskové skupiny, náročné na výslovnost (ssednúti, dska), zjednodušení vkládáním e (vkladné e)

Slovenština-pestrost střídnic-za ь většinou měkčící e, ale i o nebo a, za zčásti neměkčící e, ale i o a a

Polština, dolní lužic srbština-za oba jery e, ale e z ь měkčí předcházející souhlásku

horní luž srbština – za ъ před tvrdou souhláskou o, jinak za oba jery e

polabština- za oba jery neurčitá hláska podobná a, která měkčí následující souhlásku, pokud je z ь

východoslovanské jazyky- za ь je střídnice e, za ъ je o

bulharština- za ь je e, za ъ střední a-ová hláska označena grafémem ъ

srbochorvatština-oba jery splynuly v a

Zájmena bezrodá (já, ty, my, vy, sě)

K bezrod zájm patří osobní zájm 1. A 2. Os sg., pl., duálu a zájmeno zvratné. Mají zvláštní skloňování

V stsl se v sg a pl uplatňuje genitiv-akuzativ= g se někdy užívá jako ak (tvary mene, tebe, sebe, nasъ, vasъ), tvary mę tę jsou v stsl ještě ortotonické se znaky enkliktik

Tvary dat sg mьně, tebě, sebě jsou v stsl ortotonické=přízvučné,používají se v logickém důrazu , po předložkách apod.Jejich paralelní tvary mi, ti, si jsou enklitické=nepřízvuč, užívá se jich po 1. Přízvuč slově ve větě

Zvláštnost v morfologii – užívání tvarů ny a vy i v jiných pádech než ve fci původ akuzativu a to A) ve fci ak du (místo na, va), vy taky ve fci nom du (místo va)

B) ve fci enklitického dat pl (místo namъ, vamъ)

C)vzácně ny ve fci nom pl (místo my)

Infnitiv

Inf se tvoří koncovkou –ti připojovanou k infinit kmenu sloves např nesti dvignǫti slyšati lajati…Původem je asi izolovaný dativ slovesného substantiva(i-kmenového nebo konsonantického) nebo útvar příslovečný vtaženého do sloves tvarů

Fce infinitivu A stejná jako v češtině

B účel význam i u jména např imějęjь uši slasti da slyštъ = ten, kdo má uši k slyšení ať slyší

C)vazba dativu s infinit –účel význam např se polje sъtvorjeno bystъ konjemъ tešti – toto pole bylo upraveno k běhu koní

- vedlejší věta obsahová –glagoljỡště vъskrěšenьju ne byti=říkajíce, že vzkříšení neexistuje

Vedl věta účinková – po spojce, trỡsъ velijь bystъ vъ mor´i jako korablju pokryvati sę vlьnami=veliká bouře nastala na moři, takže se koráb pokrýval vlnami

D ve spojení s přít tvary sloves vъčęti, načęti, iměti, chotěti se vyjadřuje infinitivem nedok sloves jejich futurum(u dok sloves mají futurál význam jejich prézentní tvary), tato opisová slovesa si zachovávají stopy svého zákl lexikál významu – nejsou gramatikalizovaným formantem futura

Supinum

Tvoří se koncovkou –tъ připojovanou k infinit kmeni sloves(od inf koncovým –ъ místo infinitivního -i ) např nestъ dvignỡtъ slyšatъ lajatъ

Původ asi izolovaný akuzativ slovesného substantiva, který byl ve specific fci vtažen do sloves tvarů

Užívá se po slovesech majícíh význam pohybu nebo vybídnutí k pohybu ve fci přísl určení cíle, účelu.Předmět rozvíjející supinum přechodného slovesa je v genitivu(supinový genitiv) např idỡ lovitъ rybъ - jdu lovit ryby

V stsl se tvoří od sloves dok i nedok (ve staré češtině jen od nedok)

Postupně vytlačováno infinitivem, zachováno jen v slovinštině a dolní lužic srbštině

Metateze likvid

Metateze = přesmyknutí hlásek; likvidy = slabikotvorné souhlásky (l,r)

-docházelo k metatezi s „o“ a „e“

1. or – ol – er – el > ra - la – rě/>re/-le

Př. gordr > hrad

golva > hlava

bergr > brěg > břeh

melko > mléko

2. or-, ol- > ra-, la-, ro-, lo-

Př. ordlo > rádlo

olkati > lákati

orbiti > robiti

olni > loni

Palatalizace velár

V praslovanštině se projevila tendence k unifikaci nebo sblížení jednotlivých hlásek v rámci slabiky. Tato tendence se projevila tzv. Palatalizací velár. Byly tři:

Podle zákona o tzv. první palatalizaci se veláry (zadopatrové souhlásky) měnily, následovalo-li za nimi původní ( předslovanské) dlouhé nebo krátké e nebo i (tj slovanské e, ę, a < ē, i, Ь), takto:

K se měnilo v Č

G se měnilo v (D)Ž dále v Ž

CH se měnilo v Š

– příklad: litevskému keturì odpovídá slovanské četyre

litevskému gývas odpovídá slov. živa

k substantivu grěchъ je adj. grěšьnъ dále *grěchьnъ –hřích, hříšný

sloveso pekǫ, peku mělo původně 2. os. sg. * pekešь , ale po palatalizaci pečešь

podobně mogǫ - mohu, 2. Os. sg. * mogešь po palatalizaci možešь

Přecházele-li před velárou ostrá sykavka s nebo z, asimilovala se a stala se tupou sykavkou:

Sk- šč, případně šť

Zg- žďž –žď Př: *piskēla- piščala- čes. Píšťala, srov. Pískati.

První palatalizace se uskutečnila v 5. St. n. l.

Podle zákona o druhé palatalizaci se veláry měnily před následujícím ě nebo i, které vznikly z původních diftongů *oi, nebo *ai takto:

K → C

G→(D)Z

CH →Ś poloměkké

Př: roỡka 2. p. rǫcě z rǫkě k nom. Noga dat. Nodzě *nogě

Druhá palatalizace se odehrála asi v letech 575- 650 n.l.

Podle zákona o třetí palatalizaci se veláry měnily stejně Jako při palatalizaci druhé, předcházely –li před nimi ь, i, nebo ę a nenásledovala- li za nimi samohláska, která palatalizaci bránila( y snad i ъ.

Př. . otъcъ →otikos

Probíhala si v 7. St., ale názory se různí.

Aorist

Aorist je minulý prostý čas, užívá se ho k označení minulého ( nepůvodního) děje v jeho průběhu, vyjadřuje minulou událost jako proces. Aorist označuje činnost a děje v popředí textové struktury. Aoristem se vyjadřují hlavní události ve svém průběhu a posloupnosti.

Ve staroslověnštině se tvoří aorist trojího typu:

1.Aorist asigmatický (prostý, silný) se tvoří pouze od souhláskových sloves I. a II. třídy a to tak, že se k souhláskovému základu připojují koncovky:

	Sg.	Pl.	Du.
1.os.	-ъ	-OMъ	-OBѢ
2. os.	-Є	-ЄTЄ	-ETa
3. os.	-Є	-Ǫ ?	-ЄTЄ

Př: vedǫ̨ , vesti -----vedъ, vede, vede, vedomъ, vedete, vedǫ, vedově, vedeta, vedete.

ugasnǫ, ugasnoti--------ugasъ, ugase, ugase, ugasomъ, ugasete, ugasǫ, ugasově, ugaseta, ugasete

2. Aorist sigmatický starší

- je běžným tvarem aoristu, tvoří se těmito koncovkami:

	Sg.	Pl.	Du
1.os	-Cъ, -xъ	-COMъ, -xOMъ	-COBѢ
2.os	-	- CTЄ	- CTa
3.os	-	-Cд, -Шд	-CTЄ

U některých typů sl. 1. A třídy( bez typu mrěti, pluti a jęti) se tvoření aoristu sigm. projevuje zvláštnostmi:

• Kořenná souhláska se vypouštěla při styku s aoristovými koncovkami

• 1. a 2. Os. se tímto zp. netvoří

• Kořenné souhlásky se prodlužovaly e + o -----ě, a

• Př: vedǫ, vesti- věsъ- , * vědsъ, vede, vede, věsomъ, věste, věsę, věsově, věsta, věste,

U sloves ostatních typů se tvoří ch- ovými variantami uvedených koncovek připojovanými bezprostředně k infinitivnímu základu.

Př: umьrǫ̨, umyti….umrěchъ, umrě, umrěumrěchomь, umrěste, umrěšę. Umrěchově, umrěsta, uměste.

Atematická slovesa tvoří aorist sigmatický starší takto:

Viz. Naskenovaná tabulka

3. Aorist sigmatický mladší:

Tvoří se pouze ze souhláskových sloves I. a II. tř. ch- ovými variantami koncovek aoristu sigm. staršího, které se připínají k souhláskovému kořeni těchto sloves rozšířenému o kmenovou příponu –o- . Nemá vl. tvary pro 2. A 3. os. sg.

Př.: vedǫ, vesti….vedochъ, (vede, vede), vedochomъ, vedoste, vedošę, vedochově, vedosta, nedoste.

Participia

1) Participium perfecti activi (l-ové) se tvoří příponami –lЪ, -la, -lo pro sg., -li, -ly, -la pro pl. a – la, -lě, -lě pro dua., které s připínají k infinitivnímu kmeni, např. nesti-neslЪ, bЬrati-bЬralЪ, prositi- prosilЪ, kryti-krylЪ: souhlásková slovesa II. tř. tvoří toto participium zpravidla přímo od kořene (bez infinitivního –nϱ), např. dvigϱnti-dviglЪ, ale jsou doloženy i tvary od celého kmene infinitivního, např. kosnϱti-kosnϱlЪ

V staroslov. se l-ového participia užívá v těchto opisných tvarech:

1) ve spojení s prézentem slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. perfektum, tj. slovesný tvar vyjadřující přítomný stav vzniklý z minulého děje, např. prišЬlЪ jesmЬ. V těch slov. jazycích kde zanikl aorist a imperfektum, převzalo toto původní slovanské perfektum jejich funkci a stalo se univerzálním minulým časem.

2) Preteritum-dnešní minulý čas- tvoří se stejně jako perfektum, vyvinulo se z něj byt x particip. l-ové

3) ve spojení s min. časy slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. plusquamperfektum

4) ve spojení s tvary budoucího slovesa byti tvoří l-ové particium tvz. futurum II.(vyjadřuje předčasnost budoucnosti)

5) ve spojení s kondicionálem slovesa byti tvoří l-ové participium kondicionál


2) Participium praesenti pastvi (příčestí trpné, m-ové) se tvoří příponami –mЪ, -ma, -mo (pro sg.), které se připínají k prézentnímu kmeni sloves, u I. a II. tř. v stupni o-ovém, např. nesomЪ, znajemЪ. U atematických sloves je tvoření podle sloves I. tř. vědomЪ, jadomЪ. Toto part. se skloňuje jako tvrdé adjektivum (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně. Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného


3) Participium perfecti pastvi (minulé trpné, n-ové, t-ové) se tvoří 1) příponami –tЪ, -ta, -to (pro sg.), a) u sloves I.A.tř. nosovkových, např: jЬmϱ, jҿti- jҿtЪ

2) příponami –nЪ, -na, -no, které se připínají k infinit. základu zakončenému na –a- nebo –ě-, např. bЬrati-bЬranЪ, znati- znanЪ U souhl. sloves III.A tř. s dubletami koҐϱ, klati-klanЪ

3) příponami –enЪ, -ena, -eno (pro sg.), které se připínají k základu ostatních sloves:

a) u sloves I.A a u atematických sloves jasti jejich původním koř, např. jadenЪ, nesti-nesenЪ

b) u sloves II.A třídy rovněž jejich původním kořenem, např. dvignϱti- dviženЪ

c) u sloves III.A třídy s kořenným –y- jejich kořenem

d) u sloves IV.A třídy jejich infinitivním kořenem

Toto participium se skloňuje jako tvrdá adjektiva (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně

Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného.

Užívá se jich ve spojení s určitými tvary slovesa byti/byvati k tvoření opisného pasiva.


4) Participium praesentis activi (přítomné činné, nt-ové)

1) tvoří se příponami –y (pro m.) –ϱšti(pro f.) –y(pro n. a sgl.) od sloves I. a II. třídy např. nesϱ-nesti-nesy, nesϱšti, nesy,,, minϱ-minϱti, miny, minϱšti, miny os sloves atematických jesmЪ- byti-sy, sϱšti, miny

2) příponami- (j)ҿ, -(j)ϱšti, (j) ҿ,(pro sgl.) od sloves III.tř. např.: kryjϱ, kryti- kryj ҿ, kryjϱšti,kryje

3) příponami – ҿ, - ҿšti, - ҿ od sloves IV. Třídy, např. prošϱ, prositi-pros ҿ, pros ҿšti, pros ҿ

5) Participium praeteriti activi(minulé činné, s-ové)

1) příponami- Ъ,- Ъši, -Ъ (pro sg.) od atematického slovesa jamЬ, jasti- jad Ъ, jad Ъši, jad Ъ a od souhláskových sloves I. a II. tř. např. nesϱ, nesti- nes Ъ, ne Ъši, nes Ъ

2) příponami –Ь, -Ьši, -Ь (pro sg.) od sloves IV.A tř. např. prošϱ, prositi-proš Ъ, proš Ъši, proš Ъ

3.
příponami -v Ъ, -v Ъši, -v Ъ (pro sg.) od infinitivního kmene všech ostatních typů věm

4.
Ъ, věděti-věděv Ъ, věděv Ъ ši, věděv Ъ

Kontrakce samohlásek

• Počátek 10. Stol. (např. čeština)

• Nejvíce v češtiněskoro vše staženo, ale výjimky u dublet u zájmen (zachovaly se nestažené varianty – má/moje, tvá/tvoje), nejméně v ruštině.

• Pokud se zachovala v době jeho uskutěčňování vokalická kvantita, stala se kontrakce zdrojem vzniku nových dlouhých slabik (vokálů).

aja>á

oje>é

• 1. vokál ovlivňoval tvrdost/měkkost

Dobraja>dobrá

Moja> má

Dobryji>dobrý

Dobriji>dobří

a, o tvrdé

y, i, eměkké

• 2. vokál rozhodující vliv na kvalitu (zabarvenost)

Novoje>nové

Adjektivní skloňování

1. Jmenné: 1) tvrdý způsob – mas. o-kmen (rabЪ)

fem. a-kmen (žena)

neut. o-kmen (lěto)

2) měkký způsob – mas. io-kmeny (mσžЬ)

fem. ia-kmeny (duša)

neut. io-kmeny (sЪnЪmište)

2. Složené: 1) typ tvrdý (dobiji, dobraja, dobroje)

2) typ měkký (ničte, ničtaja, ničteje)

Složená adjektivní deklinace podléhala různým změnám vyvolaným hláskovými asimilacemi (aje>aja, uje>uu, ěje>ěě/ěa), stahováním (aa>a, uu>u, ěě/ěa>ě) nebo morfologickými analogiemi.

Zájmeno čЬto (co)

Nom. čЬto

Gen. Česo

Dat. Česomu

Ak. čЬto

Lok. čemЬ

Instar. čimЬ

Zařazení sloves do vzorů

ę ỡ

ъ(tvrdý jer) ь(měkký jer)

Každé slovo má dva kmeny

• prézentní – základ pro tvoření prézenta

- -0- atematická

• e/o (např. nes-e-ši)

• -ne/no- (dvig-ne-ši)

• -je/jo- (zna-je-ši nebo kupu-je-ši)

• -i- (pros-i-ši, trьp-i-ši)

• infinitivní – pro tvorbu infinitivu

  • -0- bez inf. Km. (např. nes-ti, zna-ti)

  • -nỡ (dvig-nỡ-ti)

  • -ě- (trьp-ě-ti)

  • -i- (pros-i-ti)

  • -a- (pla-ati)

  • -ova- (kup-ova-ti)

Do tříd určujeme podle infinitivního kmenu – podle toho na co končí, když odtrhneme koncovku

Do vzorů slovesa řadíme podle prézentního kmene 2. os. singuláru

Příklad:

Načęsę „začít“(z překladu)– slovníkové tvary- načę/ti (inf.), načьnỡ (1.os. sg.), načьne/ši (2.os. sg.) pf.=perfektum (koncovky /ti, /ši)

---> 2. třída ( – vzor minỡti

1. třída - -e/o- souhlásková – nesti „nést“

• a – zьvati „zvát“

2. třída – ne -/-no- v infinitivním kmenu přípona nỡt

• dvignỡti „pohnout“ slovesa souhlásková

• minỡti „minout“ slovesa samohlásková

3. třída –je-/-jo- A. bez přípony - zakončené samohláskou – znati „znát“

- zakončené souhláskou – žęti „žnout“

B. příponou –a- na samohlásku- lajati „lát“

- na souhlásku- plakati „plakat“

4. třída –i- - -i- prositi „prosit“

-e- ě- trьpěti „trpět“

• a (po ž, š, č,j) drьžati „držet“