Úvod do teorie práva

7) Právní skutečnosti
- události/ okolnosti které ve spojení s právními normami zakládají, ruší nebo mění právní vztahy
- jde o události/ skutečnosti, které ovlivňují právní vztahy samočinně, nebo o různá jednání, jimiž se na právní vztahy působí záměrně
a) Druhy právních skutečností
- objektivní právní skutečnosti:
o události, které vyplývají z přírodních zákonitostí a ovlivňují právní vztahy nezávisle na vůli účastníků
o jsou jimi například:
 narození, úmrtí
 přírodní katastrofa
 plynutí času
- subjektivní právní skutečnosti:
o právní úkony nebo jiné projevy vůle, jimiž se právní vztahy mění/ ruší/ zakládají vědomě (= právní úkony)
b) Propadnutí práva, promlčení práva a vydržení práva
- propadnutí práva (prekluze):
o po uplynutí určité lhůty právo definitivně zaniká
o například právo na reklamaci
- promlčení práva:
o podobá se promlčení práva, s tím rozdílem, že právo nezaniká ale pouze se oslabuje možnost jeho úspěšného prosazení
o například v majetkoprávním vztahu dlužníka a věřitele
o na rozdíl od prekluzívních lhůt se v právním řádu vyskytují jen výjimečně
o ustanovení o promlčení jsou všeobecná, obecná doba promlčecí je 3 roky a započítává se ode dne, kdy mohl být poprvé uplatněn nárok/ právo
- vydržení práva:
o nepřetržitým držením věci po stanovenou dobu vydržecí nabývá oprávněný držitel vlastnického práva
 movité věci: 3 let
 nemovité věci a nemovitosti: 10 let
o oprávněný držitel = držitel u kterého se prokáže bona fidae (přesvědčení, že věc mu skutečně patří a nevědomost, že tomu tak není)
o nelze vydržet nalezené věcí – nálezce má nárok na 10% z ceny nalezené věci a nároky spojené s jejím přechováváním, dopravením majiteli
c) Dělení právních skutečností
- jednostranné (unilaterální): výpověď, závěť, …
- dvoustranné (bilaterální): dohoda, smlouva, …
- vícestranné (multilaterální): zakládání družstva, …

Úvod do teorie práva

8) Právní úkon
- právní úkon je jednání kterým měníme/ rušíme/ tvoříme právní vztahy/ skutečnosti
- právní úkon musí být určitý, srozumitelný, vážně míněný a svobodný
- druhy právních úkonů – způsoby:
o výslovné – přímo říkáme, co chceme udělat
o konkludentní (zřejmé) – z našeho jednání, je to zřejmé
9) Dělení práva
Veřejné
- upravuje vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a fyzickými a právnickými osobami
- tvoří právní normy vydané v zájmu celé společnosti, stát v něm vystupuje jako nadřazený subjekt
o ústavní právo
o správní právo
o finanční právo
o trestní právo
o živnostenské právo
o právo sociálního zabezpečení
Soukromé
- je založeno na principu rovnosti a nezávislosti účastníků společenských a právnických vztahů (i pokud je jednou ze stran stát)
- chrání zájmy jednotlivců
o občanské právo
o rodinné právo
o pracovní/obchodní právo (částečně patří i do práva veřejného)

Úvod do teorie práva

Právnická osoba
- uměle vytvořené subjekty, které se taktéž účastní právních vztahů
- vzniká zákonným způsobem – registrací/ zápisem do evidence: získává právní subjektivitu, musí mít svého zástupce v podob fyzické osoby (představenstvo, jednatel)
- podstatou právnické osoby mohou být buď lidé nebo věci:
o podstatou jsou lidé = korporace (spolky, družstva)
o podstatou jsou věci , kapitál = fondy (kapitál), majetkové hodnoty (podniky, ústavy)
- právnické osoby zanikají:
o fúzí, konkurzem, rozhodnutím soudu, …
o dohodou, uplynutím času licence, splněním úkolu pro nějž byly založeny, …

Úvod do teorie práva

- usnášení schopnost, většiny:
o poslanecká sněmovna:
počet členů poslanecké sněmovny: 200
většina všech: 101 a více
usnášecí schopnost: minimálně 1/3 všech (67)
rozhodnutí o vojenských zásazích: musí souhlasit absolutní většina = většina všech = minimálně 101 poslanců
rozhodnutí o ústavních zákonech: 3/5 všech poslanců: minimálně 120
o senát:
počet členů senátů: 81
většina všech: 41 a více
usnášecí schopnost: minimálně 1/3 (27)
rozhodnutí o vojenských zásazích: musí souhlasit absolutní většina = většina
všech = minimálně 41 senátorů
rozhodnutí o ústavních zákonech: 3/5 přítomných senátorů
absolutní většina = většina všech, prostá většina = většina přítomných
Úprava právních předpisů
- úprava právních předpisů = novelizace
Zrušení právních předpisů
- zrušení právních předpisů = derogace
6) Právní vztahy
- jsou společenské vztahy upravené právními normami
a) Prvky právního vztahu
- subjekty právního vztahu – účastnící: jsou jednak osoby fyzické, jednak osoby právnic-ké; možnost každé osoby (f. i p.) být účastníkem právních vztahů závisí na tom, má li osoba právní subjektivitu
- obsah: obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti jeho účastníků
- objekt právního vztahu: objektem právního vztahu je cíl/ účel k němuž práva a povinnosti účastníků směřují
b) Fyzická a právnická osoba
Fyzická osoba
- fyzické osoby = konkrétní lidé, osoby
- mají dvojí právní způsobilost:
o právní subjektivitu
 umožňuje jedinci být součástí právních vztahů, mít v nich práva a povinnosti
 vzniká narozením a zaniká smrtí
o způsobilost k právním úkonům
 vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit právní vztahy
 na rozdíl od právní subjektivity naplno vzniká až v 18 letech, nezletilí jsou způsobilí pouze k právním úkonům přiměřeným jejich rozumové vyspělosti
 souvisí s ní také způsobilost k protiprávnímu jednání (nesení odpovědnosti za porušení práva – platných právních předpisů)
 ze závažných důvodů mohou být osoby této způsobilosti zbaveni

Úvod do teorie práva

4) Prameny práva
- prameny práva jsou formy, ve kterých je obsaženo objektivní právo
- prameny práva:
o obyčeje:
 nepsané právo
 na základě dlouhotrvajícího a masového uskutečňování chování vžité jedinci neporušované pravidlo
o Sbírka zákonů:
 obsahuje veškeré celostátně platné zákony
 vychází v sešitech, tzv. Částkách = každoroční obohacení o novely
o Věstníky:
 dokumenty obsahující právní předpisy necelostátní platnosti
 vyhlášky obcí, ministerstev, …
5) Tvorba, úprava a zrušení právních předpisů
Tvorba právních předpisů (zaměřeno na zákonné předpisy)
- tvorba právních předpisů = legislativa
- právo zákonodárné iniciativy (právo navrhnout zákon/ zákonné předpisy) mají:
o poslanec, skupina poslanců, poslanecká sněmovna, senát
o vláda
o zastupitelstvo vyššího územního správního ceku
- proces schvalování zákonů:
o zákone je navrhnut, jde do poslanecké sněmovny
 není-li navržen vládou může se k němu do 30 dní vyjádřit
o v poslanecké sněmovně – většina přítomných
 A: schválí – jde do senátu
 B: neschválí – konec jednání o zákoně
o v senátu – většina přítomných
 A: schválí – jde k prezidentovi
 B: vrátí do poslanecké sněmovny s připomínkami (pozměněním) – většina přítomných:
• schválí s připomínkami – jde k prezidentu
• neschválí s připomínkami – projednává se původní návrh, který je většinou všech ze sněmovny buď schválen – jde k prezidentovi, nebo neschválen – konec jednání o zákoně
 C: neschválí – vrací se do sněmovny, pokud je tam odhlasován většinou všech, jde k prezidentovi
o u prezidenta:
 A: zákon podepíše a zákon se vyhlásí
 B: vrátí s odůvodněním do poslanecké sněmovny (vyjma ústavního zákona – nemá právo vracet) do 15 dní
• většina všech v poslanecké sněmovně jej schválí – následuje přijetí zákona
• většina všech jej v poslanecké sněmovně odmítne – konec jednání o zákoně viz přiložené schéma

Úvod do teorie práva

Účinnost normy
- uvádí se v poslední větě normy/ předpisu
- účinnost je povinnost normou/ předpisem se řídit, dodržovat jej
- u některých norem/ předpisů je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení, většinou ale doba účinnosti nastává později než doba platnosti
- vacatio legis = prodleva mezi platností a nabytím účinnosti
Působnost normy
- má tyto významy/ podsložky:
o osobní působnost: je okruh osob, na které se předpis vztahuje, některé předpisy mají všeobecnou osobní působnost, jiné omezenou osobní působnost (např. zákon o pěstounské péči)
o územní působnost: může být pro celý stát nebo pro jen jeho část (městské vyhlášky, krajské vyhlášky, …)
o věcná působnost: vymezuje, kterých záležitostí se předpis/ norma týká (kupní smlouva, provoz na dálnici, …)
o časová působnost = účinnost (od kdy do kdy je norma/ předpis účinná)
c) Pojmy
- právní předpis: soubor právních norem
- zákon: druh zákonného právního předpisu
- zákoník: obsáhlejší zákon nebo soubor zákonů, upravuje celou „oblast“ lidské činnosti, např. Občanský zákoník
- vyhláška: právní předpis necelostátní platnosti (ministerstvo, obec, kraj)

Úvod do teorie práva

Obyčejové/ zvykové právo
- rodové společnosti před vznikem států
- pravděpodobně upravovaly především oblast trestního práva
- vydány společenskými autoritami: stařešinami, vedoucí představitelé rodu/ kmene
Kodifikovaná podoba
- například:
o Chamurapiho zákoník
o Leges doudecim tabularum
o Zákon sjudnyj ljudem
o Zákoník občanský
o …
3) Právní řád a právní norma
a) Právní řád
- souhrn všech právních předpisů daného státu, neustále se vyvíjí a mění
- tvoří jednotný myšlenkový a logicky uspořádaný celek, ve které všechny právní předpisy spolu souvisejí, navazují na sebe a navzájem se doplňují, nesmějí mezi nimi být spory

Úvod do teorie práva

3) Právní řád a právní norma
a) Právní řád
- souhrn všech právních předpisů daného státu, neustále se vyvíjí a mění
- tvoří jednotný myšlenkový a logicky uspořádaný celek, ve které všechny právní předpisy spolu souvisejí, navazují na sebe a navzájem se doplňují, nesmějí mezi nimi být spory
Struktura právního řádu
- jednotlivé právní normy nemají stejné postavení, jsou uspořádány hierarchicky podle své důležitosti a významu, toto se nazývá právní síla - vyplývá z toho, který státní orgán je vydal a jak se nazývají
- právní předpisy dělíme podle právní síly na dvě velké skupiny:
o předpisy zákonné (základní)
 ústava a ústavní zákony, zákony a zákonná opatření
o předpisy podzákonné (prováděcí)
 vládní nařízení, vyhlášky ministrů, vyhlášky nižších státních orgánů
b) Právní norma
- základní jednotka právního předpisu
- závazné pravidlo jednání vydané příslušným orgánem v předepsané formě
Dělení právních norem
- právní normy dělíme podle závaznosti na normy:
o donucující (kogentní)
 jsou bezvýhradně závazné ,nepřipouštějí výjimky a odchylky
 jsou jimi například normy upravující povinnosti účastníků silniční dopravy
o podpůrné (dispozitivní)
 jsou relativně nezávazné
 použijí se pouze v případech, kdy si účastnící sami neupraví své právní vztahy jinak
 například právní normy o uzavírání smluv
- další způsoby dělení norem:
o podle způsobu vymezení chování na normy: na zavazující a opravňující
o podle obsahu normy: občanské, obchodní, pracovní, rodinné, …
Platnost normy
- platnost znamená, že norma byla vytvořena předepsaným způsobem příslušným státním orgánem a stala se součástí právního řádu

Úvod do teorie práva

Úvod do teorie práva
1) Co je to právo
- právo:
o je soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život lidské společnosti, tyto předpisy jsou vydané a uznané státem, jejich dodržování je vynucováno státní autoritou
o reguluje společenské vztahy, vytváří jednotnou hodnotu měřítek, podle níž ve společnosti lidé jednají
- objektivní právo:
o zahrnuje právní předpisy, které upravují nejrůznější společenské vztahy a ukládají jejich účastníkům různé povinnosti
o písemné vyjádření subjektivních práv
o je závazné
- subjektivní právo:
o právo = nárok (subjekt má právo k něčemu či na něco)
o oprávněné, dovolené chování účastníka právního vztahu
2) Historie práva – jeho vývoj
- vznik práva začíná nepsanými pravidly, které se nazývají zvykové/ obyčejové právo a bylo uplatňováno v rodové společnosti
- po zniku nejstarších států vzniklo v průběhu vývoje právo v podobě písemných předpisů/ zákonů

5) Stát a pojmy s ním související

5) Druhy států

Státy podle rozvržení výkonu státní moci
- centralizované:
o je řízen z jednoho centra, kde je soustředěna státní moc a správa

- decentralizované:
o značná stát státní moci a správy je svěřena samosprávným územním celkům
Státy podle struktury

- unitární (jednotný) stát:
o vyznačuje se jednou soustavou nejvyšších orgánů, jednou ústavou, jedním parlamentem a jedním typem občanství

- federace:
o představuje spojení států na základě společné ústavy, která zřizuje nejvyšší společné orgány jak pro vnitřní, tak pro vnější věci federace
o federací bývají pro její členy vyhrazeny zahraniční styky, obrana a měnové záležitosti

- konfederace:
o vzniká spojením 2 nebo více suverénních států na základě mezinárodní smlouvy
o má vlastní společné orgány, které vyřizují některé společné záležitosti a vytváří samostatný subjekt vedle jednotlivých států, které sdružuje a které jinak zůstávají samostatnými


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
1) Stát a pojmy s ním související
2) Stát a pojmy s ním související
3) Stát a pojmy s ním související
4) Stát a pojmy s ním související
6) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

6) Stát a pojmy s ním související

Dle národnostního složení občanů
- národní státy:
o státy, které tvoří jeden národ (př. Dánsko, Portugalsko, ...)

- státy s národnostními menšinami:
o převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa nebo národů tvoří významnou menšinu ve státě, která se podílí na utváření charakteristiky života ve státě (např. Slovensko – maďarská a romská menšina)

- státy dvou nebo více národů:
o příslušníci žádného národa nemají významnou převahu nebo snahu prosadit se jako hlavní a charakter života ve státě určující národ
o nemají jediný hlavní oficiální a úřední jazyk (př. Belgie)

- občanské státy:
o jsou založeny na zásadách občanské společnosti
o původní národnost občanů ustupuje do pozadí (př. USA)



6) Funkce státu
Vnitřní funkce státu
- právní funkce (především základní lidská práva a svobody, vnitřní řád a spravedlnost)
- ekonomická funkce (úprava prostředí trhu, měna, ...)
- bezpečnostní funkce (policie, hasiči, lékaři)
- řešení problémů ekonomiky, školství, zdravotnictví, kultury, sociálního zabezpečení, ...

Vnější funkce státu
- zahraniční politika
- regulace zahraničního obchodu
- obranná funkce
- uzavírání a čerpání výhod vyplývajících z ratifikací mezinárodních smluv


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
1) Stát a pojmy s ním související
2) Stát a pojmy s ním související
3) Stát a pojmy s ním související
4) Stát a pojmy s ním související
5) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

4) Stát a pojmy s ním související

Psychologická (magická)
- státní moc vznikla z jakési magické moci kmenových vůdců, z jejich hypnotického vlivu
- podle této teorie má většina lidí psychickou přirozenost inklinovat k dobrovolnému otroctví, zatímco určití jedinci mají magickou schopnost ovládat druhé

Marxisticko-leninistická
- stát je organizované násilí, vláda jedné společenské vrstvy nad ostatními
- vznikl na základě dělby práce

Teorie Masaryka a Beneše
- stát je dán přírodou, je to věčná instituce
- vrcholem této teorie je stát kapitalistický, odcírkevněný, s jednou hlavou státu a formálně dělenou mocí na výkonnou, zákonodárnou a soudní



4) Formy států
Rozdělení států podle formy vlády (kdo stojí v čele státu)
- teokracie:
o je stát pokládaný za výtvor Boha a jeho představitel se považuje za vykonavatele boží vůle, který vládne z boží milosti
o příkladem je starověký Egypt (faraón jako zástupce boha na zemi)

- monarchie:
o je stát, jehož nejvyšší představitel je monarcha, který vládne doživotně vlastním jménem
o monarchova nejvyšší moc bývá v určitém panovnickém rodě většinou dědičná
- absolutní monarchie
- konstituční monarchie
- parlamentní monarchie

- republika:
o v čele volený zástupce státu


Rozdělení států podle režimu (kdo vykonává moc)

- diktatura:
o vládne jedna osoba, nebo skupina osob – neomezeně
o často porušování i vlastních zákonů

- demokracie:
o přímá forma demokracie
o nepřímá forma demokracie


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
1) Stát a pojmy s ním související
2) Stát a pojmy s ním související
3) Stát a pojmy s ním související
5) Stát a pojmy s ním související
6) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

2) Stát a pojmy s ním související

2) Národ a pojmy s ním související
- národ:
o společenství lidí se společným jazykem, hlásících se ke stejné národnosti, stejným národním tradicím a zájmům
o rozlišuje se politický a etnický národ
o národ nerovná se stát (existují národy bez státu, stejně jako státy s více národy, ...)

- národnost:
o je charakterizována společným jazykem, vírou, zvyklostmi, ...
o může znamenat také příslušnost k určitému národu
o není objektivně daná vlastnost, kterou by bylo možno nezávisle určovat
o přisuzuje se dle proklamace – často ale podle objektivních kritérii: jazyk a státní příslušnost

- národnostní menšina:
o společenství občanů žijících na území určitého státu, kteří se odlišují od většiny obyvatel etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi

- občané, občanství – státní příslušnost:
o občany se stáváme narozením, je nám přiřknuta státní příslušnost
o ke změně občanství může dojít propuštěním ze státního svazku a přijetím do svazku jiného

- obyvatelé:
o mezi obyvateli mohou být i cizinci – nemusí mít státní příslušnost
o všichni lidé, kteří obývají daný stát


3) Teorie vzniku státu
a) Vznik států – rozdělení z časového hlediska


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
1) Stát a pojmy s ním související
3) Stát a pojmy s ním související
4) Stát a pojmy s ním související
5) Stát a pojmy s ním související
6) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

3) Stát a pojmy s ním související

Prvotní tvoření státu
- jak vznikaly první státní útvary v historii
- z jakých podnětů vznikaly: pouze domněnky
- podmínky vzniku: usazení skupiny lidí na určitém území – konec kočovnictví

Druhotné tvoření státu
- jak vznikaly a vznikají novodobé státy
- malé státy do větších celků (Itálie), rozpad velkých států (Rakousko-Uhersko)
- války a revoluce, nové pojetí: nacionalismus


b) Teorie podle způsobu vzniku státu
Teologická
- Božský původ státní moci, panovník vládne z boží vůle

Patriarchální
- stát vznikl postupným rozvrstvením a rozvětvením rodiny
- moc panovníka se vyvinula z moci otce v patriarchátu

Patrimoniální
- stát vznikl z vlastnického práva na půdu (patrimonium = dědičný majetek)

Smluvní a přirozenoprávní
- lidé na určitém stupni vývoje uzavřeli společenskou smlouvu, na jejímž základě byl vytvořen stát

Teorie násilí
- teorie z počátku 20. století – upřednostňuje politické násilí před ekonomickým
- stát vznikl tím, že jeden kmen dobyl druhý, jedna rasa druhou, apod. ...


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
1) Stát a pojmy s ním související
2) Stát a pojmy s ním související
4) Stát a pojmy s ním související
5) Stát a pojmy s ním související
6) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

Rodinný cyklus

Rodinný cyklus
Fáze rodinného cyklu
- je důležitou alternativou rodinného cyklu, jeho součástí
- základní členění rodinného cyklu se určuje na tzv. nukleární rodině (málodětné, dvougenerační rodině = rodiče a jejich potomci)
Bezdětné manželství
- psychologicky důležité, binukleární rodina (= manžel+manželka)
- buduje se materiální zázemí pro vytvoření rodiny
Rodina s malými dětmi
- první krize: kariérní a společenské zastavení ženy (matky)
Rodina s dětmi školního věku
- rozdělování úkolů mezi členy domácnosti
Rodina s dospívajícími dětmi
- děti přestávají být závisle na svých rodičích, rodina pro ně zastává převážně ekonomickou funkci
Rodina po odchodu dětí
- krize: „syndrom vyhořelého hnízda“
- z nukleární opět binukleární rodina: manželé
- vybudované zázemí nemá kdo oživovat a kdo jej využívat
Manželství s jedním partnerem (v důchodu)
- končí smrtí jednoho z partnerů, krize – osamění, rozpadnutí svazku
Ovlivnění rodinného cyklu rozvodem
- ekonomické a citové problémy
- děti se 4 rodiči; děti s jedním rodičem – není vzor otce/ matky (špatné pro socializaci)

1) Stát a pojmy s ním související

- stát:
o organizované společenství lidí, žijících trvale na určitém ohraničeném území, které se vyznačuje suverenitou (není podřízeno žádné žádnému vyššímu orgánu)
o může dobrovolně převzít závazky vyplývající z členství v nadstátních organizacích
o stát má následující znaky
- soustavu orgánů vykonávající státní moc a správu (státní aparát)
- ohraničené území, na které se vztahuje působnost státních orgánů
- organizace území (dělení obce a vyšší samosprávní celky)
- občany (obyvatelstvo)
- ozbrojenou moc (armáda, policie)
- právní subjektivitu a suverenita (může vystupovat v právních vztazích)
- státní suverenita (svrchovanost)

- státní moc:
o je nezávislá, neodvozená od žádné jiné, omezená pouze prostorově
o má obsah a rozsah
- rozsah: územní vymezení (dáno hranicemi) a občanské (na koho se vztahuje)
- obsah: je určen tím, do kterých oblastí života občanů stát zasahuje
• liberální pojetí (minimální obsah státní moc)
• komunisticky řízený stát (zasahuje a ovládá vše)


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
9. Teorie státu, druhy a formy státní moci
Stát, znaky, funkce; státní moc, dělba. Politika, charakteristika 1)
Funkce státu 2)
2. Formy státu, formy vlády 1
Podle vztahu mezi jednotlivými územními částmi státu 2
Demokracie, její principy. Železný zákon oligarchie. 3
Demokracie má 2 základní formy 4
Státy podle formy vlády 1
Státy podle způsobu vlády: 2
2) Stát a pojmy s ním související
3) Stát a pojmy s ním související
4) Stát a pojmy s ním související
5) Stát a pojmy s ním související
6) Stát a pojmy s ním související
Články na hledaný výraz "Stát" naleznete na bezuceni.cz

Životní cyklus

Životní cyklus
- vyjadřuje obecné rozvržení pravidelně se opakujících jednotlivých etap v životě lidí; je vázán na časovou změnu organizace sociálních rolí v závislosti na věku
- životní cyklus zůstává uzavřen do hranic rolového chován, a proto tvoří pouze osnovu pro poznání reálného chování jednotlivců a skupin; odchylky životních drah od životního cyklu jsou závisle na individuálních dispozicích (nemoc), sociálním postavení a historické situaci (válka)
- důležitou alternativou životního cyklu je cyklus rodinný
- fázování životního i rodinného cyklu je spojen se sociálními přechody, které jsou doprovázeny specifickými sociálními rituály
- jednotlivé etapy životního cyklu jsou pevně spojeny – dohromady jde o časový celek: dvě fáze na sebe navazující ze sebe vycházejí, ovlivňují následující fáze, ...
Fáze životního cyklu
Dětství
- první etapa životního cyklu, věk 0 – 15 let
- periodizace na:
o (0 – 2) rané dětství: (narození až jesle, mateřská škola) odlišování sebe od okolí, počátky komunikace, první citové vazby
o (2 – 5) předškolní věk: (mateřská škola, škola) počátky verbální komunikace, identifikace sociálních vztahů v rodině, hygienické a sociální návyky, adaptace na kolektiv vrstevníků
o (5 – 12) školní věk: (škola, puberta) formování vrstevnických vztahů a pravidel skupinového chování, vzdělávání, tvorba zájmů a osobních postojů, vznik vztahu k odpovědnosti, škola = mikrosvět celého světa (soutěživost, křivda, ...)
o (12 – 15) puberta: (škola, změna těla) formování vztahů mezi pohlavími, počátek emancipace od rodiny, vyhrocení zájmů, vznik problémů sociální identity
- v dětství probíhá největší část socializace: učení, poznávání rolí muže a ženy, základ pro budoucí vztahy, pracovní návyky, ...

Mládí, Stáří, Dospělost

Mládí
- druhá etapa životního cyklu, věk 15 – 21 let
- období dospívání (puberta – dospělost, první zaměstnání a vážné vztahy)
- hlavní roli v procesu socializace přebírá vrstevnická skupina jedince
- učíme se určovat si své povinnosti sami
- vývoj ve 2 hlavních linií: vztahů (lásky) a vzdělání (výběr školy, povolání, ...)
- nabývání zákonných práv a povinností, selekce a koordinace zájmů
Dospělost
- třetí etapa vývojového cyklu, 21 – důchodový věk
- periodizace na:
o raná dospělost (21 – 25): osvojování si rolí dospělého; počátek ekonomické a sociální samostatnosti; formování životních plánů
o střední dospělost (26 – 40): materiální konsolidace, společenská angažovanost; profesní růst; stabilizace sítě sociálních kontaktů (přátelé, známí, partner), ...
o pozdní dospělost (41 – 55): tzv. krize středního věku s následující sociální konsolidací – formování nové životní perspektivy; představy zbytku života; profesní stabilizace; odchod dětí z domova – „osiření“ – formování nové příbuzenské sítě (manželé dětí a jejich rodiny)
o důchodový věk (55 – 65): vrchol sociálního postavení a autority; změny zájmů; proměny fyzických funkcí; stabilizace životního stereotypu; ztráta zaměstnání
Stáří
- čtvrtá etapa vývojového cyklu, důchodový věk – smrt
- periodizace na:
o stáří (65 – 74): profesní prázdnota; počátek nové závislosti – na pomoci okolí; častá ztráta životního partnera
o stařecký věk (75 – 89): oslabená pohyblivost; růst nesoběstatečnosti
o dlouhověkost (90 a více): pokračování stáří, stejný průběh

Sociální kontrola a její formy

Sociální kontrola a její formy
- sociální kontrola:
o procesy a mechanismy, kterými společnost nutí své členy k takovému chování, které je v jejím rámci považováno za žádoucí
o jejím cílem je stabilita sociálního řádu, udržení stávajících institucí a sociálních organizací, které se osvědčily jako funkční z hlediska uspokojování potřeb lidí
o má dvojí podobu:
 vnější: ze strany druhých
 vnitřní: sebekontrola
Formy sociální kontroly
- pozitivní sociální kontrola:
o představuje výchovu, poskytování dobrých příkladů
o odměňování v případě respektování norem
- negativní sociální kontrola = sankce:
o výtky, napomínání, kárná opatření
o pokuty, fyzické tresty, ...
o ale i šikana, ponižování, ...
o lze rozlišit na sankce:
 formální: vykonávané určitými osobami, institucemi (policie, ...)
 neformální: k jejich výkonu není předem určená osoba

Typy reakcí jedince na normy

Typy reakcí jedince na normy
- podle R. K. Mertona se jedinec může k normám postavit 5 následujícími způsoby:
o konformismus: bez problémů se normám přizpůsobí a přijme je
o inovace: jedinec s normami souhlasí, ale realizuje je vlastními postupy
o ritualismus: normy přijímá doslovně, lpí na zavedených postupech
o únik: jedinec normy nepřijímá, nevidí v nich a nehledá žádné jistoty
o vzpoura: jedinec proti normám aktivně bojuje a schválně je porušuje
Příčiny deviantního chování
- menšinový názor: sklony k deviantnímu chování jsou vrozené (Cesare Lombroso)
- většinový názor: deviantní chování vzniká špatnou nebo nedostatečnou socializací
o teorie nálepkování: člověk vlivem nějakého označení s tímto označením splývá (etiketizace, labeling)
o teorie kulturního přenosu: vlivem působení a setkávání se s deviantní skupinou
o teorie vytěsnění: xenofobie, ghetta – dělením lidí na skupiny – podpora deviací
o teorie deprivantů: vzniká u lidí narušených po stránce citové/ hodnotové
o nepovedená socializace: jedinci se nedaří integrovat v normální společnosti

Normy a deviace

Normy a deviace
Pojmy
- normalita: je stav jedince, skupiny, společnosti, který odpovídá zavedeným normám a uznávaným hodnotám dané společnosti, společnosti, ve které jedinec žije
- legalita: označuje jednání v souladu s právem, zákony
- legitimita: je zákonné zdůvodnění vlády ve vztahu k platné soustavě právních norem
- viktimizace: stupeň zasažení společnosti trestnou činností
- disident: jedinec přestupující špatné normy (např. za totalitního režimu)
- konsenzus:
o označuje shodu v základních sociálních hodnotách mezi členy skupiny nebo společnosti
o dochází k němu tam, kde existují společné zájmy a kde panuje shoda, pokud jde o prostředky, jimiž má být zabezpečeno jejich uspokojování
o je obvykle spojen s pocitem jednotnosti a solidarity a může se vyskytovat i navzdory konfliktnosti zájmů
Normy
- normy:
o označují pravidla/ předpisy, které mají závaznou platnost
o podle platnosti, případně předmětu, k němuž se vztahuje, rozlišujeme normy: estetické, funkcionální, etické, ideální, psychologické, sociální, právní, ...
o mohou být kritériem pro posouzení určitého jevu
- sociální normy:
o jsou předepsané nebo očekávané způsoby chování v určitých společenských situacích, někdy mají přesně vymezenou podobu
o (mravy, mravnost, zákony, obyčeje)
o regulují sociální vztahy a procesy, vymezují se jimi a upravuje forma sociální interakce uvnitř příslušného sociálního útvaru
o uplatňují se během socializačního procesu
o u normy můžeme rozlišit roli toho, komu je určena nebo v čí prospěch zavedena, a situace, ve které je vyžadována

Normy a deviace

Deviace
- normalita:
o je stav jednice/ skupiny/ společnosti, který odpovídá zavedeným a uznávaným normám
- deviace:
o představuje chování, které se odlišuje od sociálních norem přijatých v dané společnosti většinou osob
o okolí na deviace reaguje kritikou a odmítnutím
- pozitivní deviace:
o porušování špatných norem (např. za totalitních režimů)
- přirozená deviace (odlišování):
o střídání generací, dospívání, ...
- sociální patologie:
o deviace, které jsou pro společnost závadné a nebezpečné – rozbíjí společnost
o část sociálně-patologických jevů je právně definována a překročení norem podléhá trestnímu postihu

Manželství a rodina

Manželství a rodina
Manželství
- zákonné soužití muže a ženy za účelem založit rodinu, vznikající za svobodného souhlasu obou manželů před příslušným orgánem a předepsaným způsobem
- sociální útvar, který vyplývá z lidské přirozenosti
- druhy manželství a svazků:
o monogamní (s jedním partnerem)
o polygamní (s více partnery, bigamie: s 2 partnery): polygynie – více žen (Arábie), polyandrie – více mužů (Nepál, Mongolsko)
Rodina
- sdružuje skupinu jedinců, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby
- jedná se o nejdůležitější sociální skupinu, je základní buňkou společnosti
- je také ekonomickou jednotkou – spojuje ji společně užívaný majetek
- jednotkou výchovnou: socializace dětí, kulturní přenos, osvojení jazyka, ...
o nukleární rodina: rodiče a jejich děti
o vícegenerační: nukleární rodina + předešlá/ předešlé generace (více než 2 generace)
o neúplná rodina: jeden z rodičů dětí chybí (smrt rodiče, rozvod)
o agregátní rodina: rodina s novým partnerem po rozvodu – není příliš jasné, kdo je kdo, pro malé děti může být problém
- funkce rodiny:
o reprodukční: plození potomků, uspokojování sexuálních potřeb mezi partnery
o socializačně-výchovná: výchova dětí
o ekonomická: živení dětí: strava, ošacení, ... ;společné hospodaření
o emocionální/ citová: láska, podpora, ...
Poruchy rodiny a manželství
- stoupající rozvodovost, počet nesezdaných soužití a počet nemanželských dětí
- zvyšující se počet interrupcí, snižující se počet dětí

Davy a davové chování

Davy a davové chování
- je větší počet osob, které jsou ve stejném prostoru, a které spojuje postoj k určitému problému, osobě či skupině
- není sociální skupinou v sociologickém smyslu slova, ale sociálním agregátem
- přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců: DAVOVÉ CHOVÁNÍ
o silně se zde projevuje princip nápodoby
o jednání jedinců je ovlivněno anonymitou a ztrátou sociální kontroly
o emoce převažují nad racionálním jednáním
o davové chování bylo a je předmětem zájmu psychologů a sociologů (např. Gabriel Tarde, Gustave Le Bon, José Ortega y Gasset, Sigmund Freud)
Dělení davů podle Gustava Le Bona
- zabýval se davy a davovým chováním
- davy dělí na:
o heterogenní davy: osob, které se významně odlišují řadou podstatných znaků
o homogenní davy: skupiny, vykazující ještě nějaké další podstatné společenské znaky kromě prostorové blízkosti
- homogenní nebo heterogenní davy dále můžeme dělit na:
o anonymní: publikum koncertu
o neanonymní: porota, parlament
Dělení davů podle E. W. Browna
- zabýval se dělením davů
- davy dělí na:
o aktivní: dav, který aktivně něco činí
 útočný: lynčující dav
 únikový: před skutečným nebo domnělým nebezpečím (požár v OC)
 získávací: nákupní dav
 expresivní: demonstrace, protesty
o pasivní: dále se nedělí, spojuje je záměr, ale né činnost, př. návštěvníci koncertu, ...
Klasifikace davů podle K.Davise
- dělení davů vymyslel v roce 1949 a davy dělí na:
o davy sociálně strukturované - osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu - posluchačstvo, plánovaná expresivní dav
o náhodné davy - davy spojeny místem a zájmem, ale setkání to je neplánované a nepředvídané - divácké davy, panické davy, obtěžující davy (fronta)
o nezákonné davy - aktivní expresivní davy, amorální davy - orgiastické skupiny, ...

Způsoby dělení skupin

I. W. Burgess
- definoval a zabýval se sekundárními sociálními skupinami (20. léta 20. století)
- sekundární sociální skupina:
o volnější, méně osobní vztahy
o mezi členy v sekundárních skupinách převažují racionální a formální vztahy
o jsou spojení zaměřením na stejný cíl
o většinou početnější skupiny
o i zde probíhá socializace – na jiné úrovni, v jiných oblastech
o druhy sekundárních skupin:
 asociace (dobrovolné a nedobrovolné; formální a neformální)
 etnické a národnostní skupiny
 společenské třídy a vrstvy
W. G. Summer
- zabýval se sociálními skupinami z hlediska členství, definoval vlastní a nevlastní sociální skupinu:
o vlastní skupina (členská)
o nevlastní skupina
- jedinec může být členem více sociálních skupin
- pojmy související s vlastní a nevlastní skupinou: apostata (odpadlík), renegát (přeběhlík)

Způsoby dělení skupin

R. K. Merton
- zavádí pojem referenční skupina, zabývá se sociálními skupinami z hlediska možnosti stát se jejich členem – z hlediska jejich otevřenosti (po 2. sv. válce)
o referenční/ vztažná skupina:
 člověk je bytost, která se potřebuje vztahovat k nějakému TY
 TY = skupina, do které patří, nebo by chtěl patřit
o dělení skupin z hlediska jejich otevřenosti:
 otevření skupiny: přijmou kohokoli
 polootevřené skupiny: mají své podmínky pro vstup – třízení zájemců
 uzavřené skupiny: členství nabízejí, téměř nemožné stát se jejich členem
- pojmy související s tímto dělením: anticipující socializací rozumíme stav, kdy jedinec v době, kdy ještě není členem své referenční skupiny, ale na členství v ní aspiruje, se na vstup víceméně vědomě připravuje a to tak, že si osvojuje její normativní a hodnotový systém a učí se a napodobuje vzorce chování atp.

Ritualizované chování, návyky

Ritualizované chování, návyky
- rituál = opakovaná činnost
- snaha opakovat to, co se osvědčilo – vnáší do našich životů pocit jistoty a řádu (nemá biologické vysvětlení, někdy ani logické)
- ritualizované chování má různé podoby:
o oslavné rituály (svíčky, gratulace, ...)
o rituály používané v ohrožení (různé vzorce chování)
o trestající rituály (trest – poté odpuštění)
o rituály přechodu (svatba, pohřeb, maturita, promoce, ...)
Společenské skupiny: sociální skupiny, agregáty, davy, ...
- sociální skupina je sociologický pojem označující sociální útvar, o němž platí, že:
o je tvořen dvěma nebo více osobami, hrajícími vzájemně se doplňující a podmiňující role;
o skládá se z částí, které mají strukturální či funkční význam, což je odděluje od samotných jedinců
o členy skupiny spojuje vzájemná komunikace, normy, vzájemná očekávání a společně vykonávaná činnost
- skupiny lze odlišit od jiných sociálních útvarů, jako sociálních agregátů, sociálních kategorií, davu a publika, ale také od společenské třídy, lidu či národa
- sociální kategorie: úhrn osob, které vykazují jeden nebo více společných sociologicky významných znaků, například kategorie skupin povolání, věku, příjmu atd.; i když sociální kategorie vytvářejí sociologové na základě potřeb výzkumu, nejde o libovolné výtvory, protože znak, jimž musí být sociální kategorie vymezena, musí být sociologicky relevantní, nikoliv například barva vlasů ap., čímž se liší od statistických kategorií; sociální kategorie se mohou za určitých podmínek přeměnit v sociální skupinu
- sociální vrstva: je skupina lidí, kterou je možno odlišit podle socioekonomického postavení, rozsahu moci a životního stylu
- agregáty: jsou sdružení založená na prostorovém principu, shluky lidí
- dav: zvláštní druh agregátu, spojeni místem a podnětem (proč se octli na stejném místě)

Způsoby dělení skupin

Způsoby dělení skupin
- způsob dělení sociálních skupin:
o primární a sekundární skupiny
o dělení skupin podle velikosti: velké, střední, malé
o dělení podle stability: skupiny stálé a přechodné
o podle otevřenosti: otevření, polootevřené, uzavřené
o podle cíle a zaměření
o podle způsobu vzniku a fungování: formální a neformální
Ch. H. Cooley
- definoval a zabýval se primárními sociálními skupinami (20. léta 20. století)
- primární sociální skupina:
o početně malé skupiny s intimními vztahy a osobním kontaktem
o probíhá v nich základní socializace
o její členové jsou v ní v bezprostředním kontaktu, velmi dobře se znají, chovají se k sobě důvěrně: emociální vazby mezi členy skupiny
o charakteristické je pro ně také relativně dlouhé trvání
o členovi skupiny nejsou ostatní členové skupiny lhostejní: jsou ve skupině angažovaní celou svou osobností
o primární skupiny jsou např.: rodina, herní skupinky dětí, sousedské spolky

Socializace

Socializace
- je dlouhodobý proces, kterým se jedinec začleňuje do společnosti (trvající celý život – neustálá změna ve společnosti, změna sociálních rolí, které musí jedinec hrát)
- podstatou socializace je osvojení si takového chování, které určitá historická společnost vyžaduje na svých členech
- zajišťuje kontinuitu společenského vývoje, umožňuje předání duchovních a materiálních hodnot a norem dané společnosti, které vytvořily předešlé generace, dalším generacím
- zároveň s procesem socializace probíhá proces personalizace (= proces utváření aktivní, samostatné, vyzrálé osobnosti)
Fáze socializace
1. pochopení
o seznamujeme se a postupně pochopujeme kulturu/ společnost, do které se začleňujeme a jsme jejím členem
2. internalizace
o ztotožňujeme se s normami kultury/ společnosti, přijímáme určitý soubor hodnot
3. jednání
o podle tohoto souboru hodnot se určitým způsobem chováme, hrajeme sociální role

Sociální role

Sociální role
- vyzkoušené vzorce chování, které náleží držiteli určitého statusu a jsou společností při jisté sociální situaci očekávány; každý z nás je nositelem více sociálních rolí (syn, žák, ...)
- k sociální roli můžeme mít různý přístup (odmítnutí role, její plnění, celkové ztotožnění, ...)
V jakém prostředí socializace probíhá a jak
- způsoby, jakými socializace probíhá:
o záměrně: výchovou, určováním pravidel (rodina, škola, ...)
o nezáměrně: mezi vrstevníky, hrou, působením médií, ...
- mechanismy sociálního učení/ socializace:
 asociace: vytváření spojů mezi činnostmi a reakcemi na ně (když rozbijeme mamince vázu, bude se zlobit – snažíme se jí nerozbít)
 posilování: založeno na odměnách a trestech (odměny jsou účinnější)
 observace: jedinec si osvojuje takové chování, za něž je sociálně odměňován někdo jiný
 nápodoba: v některých společnostech jediná forma, kterou socializace probíhá, napodobováním se učíme řeči, mimice, gestikulaci, způsobu chování k jiným lidem, projevům citů, ...
 identifikace: vyšší forma napodobování, ztotožnění s osobou, které se chceme přiblížit – prostředek autoregulace
- základní zprostředkovatelé socializace:
o rodina: nejvýznamnější zprostředkovatel socializace, rodiče vedou své děti a učí je základním rysům jejich kultury; dítě si v ní osvojuje základní kulturní návyky, hodnoty a pravidla chování; rodina začleňuje dítě do určitého způsobu života, poskytuje mu citové zázemí; různé podmínky v různých rodinách = různá socializace
o vrstevnická skupina: malá sociální skupina, jejíž členové jsou si blízcí věkem; ovlivňuje vývoj dítěte od předškolního věku; největší význam má na člověka v období dospívání v rámci osamostatňování se a odpoutávání se od rodiny a navazování nových vztahů; je to příprava na nové role a situace, s nimiž se setká v dospělosti

Dělení kultury

Dělení kultury
- sféry/ oblasti kultury
o materiální kultura
 stavební díla, spotřební předměty, stroje, technologie typické pro konkrétní kulturu (architektura typická pro asijské země, pro evropské, …)
o duchovní kultura
 filozofie, věda, náboženství, tradice, umění, …
o normativní (sub-duchovní) kultura
 právo a etiketa (zdroje, projevy, hranice přípustnosti a nepřípustnosti, …)
Pojmy
- enkulturace: proces osvojování si kultury; zkulturňování se; souvisí úzce se socializací
- akulturace: připojování prvků jiné kultury do kultury stávající: např. evropský způsob oblékání mezi japonskými manažery (obleky a kravaty)
- subkultura: menšinová kultura, která se odlišuje od většinové kultury, v jejímž rámci existuje (např. beatnici v USA, Hippies, punkeři, amišové, …)
- etnografie: nauka o kulturách (popisuje jednotlivé kultury)
- etnocentrismus: hodnocení odlišných kultur podle měřítek kultury, ze které pocházíme; srovnávání dané kultury s kulturou nám vlastní
- kulturní relativismus: teorie, která tvrdí, že každá kultura musí být hodnocena podle měřítek jí vlastních = nemůžeme kultury srovnávat mezi sebou, pouze poznávat

Masová kultura

Masová kultura
- kultura přístupná velkému počtu lidí, bez rozdílu sociálního zařazení, národnosti, věku či politické příslušnosti
- vztahuje se např. na velké série stejného oblečení, na filmy, které shlédnou milióny diváků po celém světě, ....
- kromě masovosti je dalším důležitým znakem této kultury standardizace
- rozšířila se především pomocí prostředků masové komunikace (= jejich hlavní náplň/ úkol)
- vznik masové kultury dále souvisí s průmyslovou revoluci v 18. a 19. století v západní Evropě a v Severní Americe
- souvisí s mohutnou industrializací a urbanizací
Klady a zápory masové kultury
- (+) spojuje velké množství lidí
- (+) je velice dostupná, respektuje nižší vzdělání
- (+) prostředek uvolnění člověka, jeho odpoutání se od každodenního života/ starostí
- (–) uniformovanost (smazání rozdílů mezi kulturami, potlačení tvořivosti)
- (–) sporná kulturní úroveň (jednoduchost, primitivnost)
- (–) odvádí člověka od jeho vlastního života k pikantnostem (např. telenovely)
Média a masmédia
Funkce médií a masmédií
- informační funkce: poskytování informací (problém dezinformace)
- interpretační funkce: formace veřejného mínění, vysvětlení událostí (dezinterpretace)
- socializační funkce: předávání kulturního dědictví (ovlivnění programové skladby ideou)
- oddychová a zábavní funkce: pobavit: kino, TV, ...
- veřejná kontrola moci: investigativní žurnalistika (zveřejňuje postupy vlád, ...)
Světoví magnáti
- Bill Gates: Microsoft
- Silvio Berlusconi: nejbohatší Ital (politik, podnikatel)
- Ted Turner: SNN
- Robert Murdoch: FOX

Ekocentristé a technocentristé

Ekocentristé a technocentristé
- technocentristé:
o věří, že ekologické problémy se dají vyřešit technicky
- ekocentrické:
o umírnění ekocentristé: kladou důraz na umírněný život
o kormukopiání: příroda má dostatek zdrojů sama se obnovit
o hlubinní ekologové: právo na život má vše živé
o environmentální manažeři: řešení ekoproblémů přes ekonomiku
f) Trvale udržitelný rozvoj
- je takový druh rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucí generace naplňovat jejich vlastní potřeby
- znamená především rovnováhu mezi třemi základními oblastmi života:
 ekonomikou
 sociálními aspekty
 životním prostředím
- také rovnováhu mezi zeměmi a různými společenskými vrstvami
Základní principy trvale udržitelného rozvoje
1. propojení základních oblastí života
2. dlouhodobá perspektiva
3. kapacita životního prostředí je omezená
4. předběžná opatrnost
5. prevence:sociální spravedlnost
6. zohlednění vztahu „lokální-globální“

Kultura

Kultura
- slovní definice kultury: slovo je odvozeno z latinského „colere“ = pěstovat, šlechtit
- věcná definice kultury: slovo mnohoznačné, z hlediska sociologického tři významy
o nejužší pojetí: tzv. vysoká kultura = činnost v estetičnu (výtvarné, hudební, dramatické umění, film, ...)
o rovina středního rozsahu: kultura národa/ civilizace (Masajové, Američané, Japonci, ...); souhrn životních norem a hodnotových představ obyvatel na časově a prostorově omezeném úseku
o v nejširším rozsahu: vše vytvořeno člověkem (obyčeje, technologie, věci, mate-riály, umění, ...)

Ekologické organizace

Ekologické organizace
- Greenpeace: mezinárodní nevládní ekologické hnutí
- Vita: poskytuje prostor, služby a prostředky pro realizaci projektů a činností z oblastí ochrany životního prostředí, ekovýchovy a vzdělávání, rozvoje neziskového sektoru a mnoha dalších oblastí; Ostravská společnost
- Děti země: soustředí se na práci v regionech a podporujeme ty, kteří chtějí hájit své životní prostředí; klade důraz na řešení příčin, nejen následků, na svoji nezávislost a názorovou pestrost
- Brontosaurus: nevládní nezisková organizace, jejímž předmětem činnosti je práce s dětmi a mládeží; ekologický pracovní program, oprava kulturních památek + zábavný program
- Hnutí Duha: patrně nejvýznamnější zelená organizace ČR, navrhují a prosazují opatření, která pomáhají snížit znečištění a množství vyprodukovaného odpadu
- Strany zelených: vládní organizace, politické strany: jednotlivé státy – někde i v parlamentu, ekologický program strany – důraz na ni
Ekologický bumerang
- řada těchto a dalších ekologických problémů vzniká nechtěně a nečekaně, jedná se o tzv. ekologický bumerang, o tzv. nechtěné důsledky lidského jednání (často se projevují až po určité době a to často ve formě velice závažné)
- ekologický bumerang je působení člověka na přírodu, které se negativně vrací

Environmentalismus

e) Environmentalismus
- politická a filozofická teorie, která vznikla v 60. letech 20. století založená na ochraně životního prostředí
- plnohodnotná politická ideologie, hlásící se k principům ekologie, ale současně vycházející za její hranice na základě politického a religiózního nádechu
- zabývá se vztahy mezi přírodou a společností
- usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí
- ideově zastřešuje řadu protestních ekologických hnutí. Svým objektem je blízký vědnímu oboru environmentalistika

Ekologické problémy

Ekologické problémy
o ekologický problém: porušení rovnováhy v přírodě
- stav životního prostředí jako celku se přibližně od 60. let 20. století považuje za velmi nepříznivý až kritický a neustále se zhoršující, v této souvislosti mnozí ekologové hovoří o tzv. ekologické krizi, která patří mezi nejvýznamnější globální problémy současnosti
- názory na příčiny a řešení se různí, ale shoda panuje v tom, že ekologická krize není jen technický a technologický problém, ale především problém sociální
- obecně se uznává, že současná ekologická krize je způsobena:
o intenzitou, hloubkou a rozsahem zásahů společnosti do přírody zejména ve 2. polovině 20. století
o kumulací důsledků předchozích menších a negativních změn
o silně zmenšenou regenerační schopností přírody
- mezi nejzávažnější ekologické problémy patří:
o vyčerpávání surovinných a energetických zdrojů
o problematika ukládání, hromadění a recyklace odpadu
o znečištění přírodních složek (voda, půda, vzduch)
o ozónové díry
o globální oteplování - skleníkový efekt
o kyselé deště – ničení lesů
o kácení lesů
o ničení a mizení živočišných druhů

Vztah přírody a společnosti

Vztah přírody a společnosti
Příroda vytváří základní podmínky pro život, vývoj a existenci člověka a společnosti, je zpětně lidskou společností ovlivňována.
c) Etapy vývoje vztahu člověka (společnosti) a přírody
1. předhistorické období 200 000 – 10 000 př. o. l.
o člověk do přírody nezasahuje, jeho vlivy jsou naprosto minimální
o je na přírodě zcela závislý, přírodní faktory určují jeho život
2. zemědělské období (období 1. velké dělby práce) období neolitu
o vydělení se zemědělství a pastevectví
o vztah závislosti člověka na přírodě je stále velice silný, člověk si ji ale začíná přizpůsobovat svým potřebám (kácí část lesů, z luk pastviny, pole – sadba)
o stále se jedná o lokální porušování přírody – příroda je měněna, ale není znečišťována: nemá vliv na její regenerační schopnost
3. vznik organizované společnosti starověk/ středověk
o vznik organizované společnosti, prvních měst a větších obytných komplexů
o zakládání např. rybníků, kácení lesů na pole ve velké míře, ...
o poslední období trvale udržitelného prostředí bez znečišťování umělinami
4. období průmyslové revoluce 18., 19. století
o vztah člověka k přírodě se radikálně mněni: začíná devastace a znečišťování všech jejich složek (půda, voda, vzduch), majetnický přístup
o pokládání přírody za nevyčerpatelný zdroj, neřízená těžba a kácení
o narušení biorytmů přírody, počátek výroby látek nepřírodního původu
5. vědecko.technické období (komunikační období) 19./20. století, dnešní doba
o narušení ozónové vrstvy
o kácení deštných pralesů
o snižování biodiverzity (rozmanitosti/ počtu druhů)
o často sporné: výsledky jedné činnosti jsou negativní i pozitivní: má se přestat?
o je v silách společnosti zničit i uchovat přírodu – tzv. situace „lidstva na rozcestí“
o vytváření zcela umělých prostředí (ostrovy, prostředí umělá složením rostlinstva, rozšiřování nepůvodních druhů, ...)

Ekologie

d) Ekologie
- v původním významu: slovo z řeckých základů „oikos“ a „logos“: prostředí a věda
o biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí i vztahem organismů navzájem
o jako první definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866
o ekologie jako biologická věda využívá poznatků dalších věd: chemie, fyziky, matematiky a geografie; ve svých sociálních aspektech pak zejména sociologii a politickou ekonomii
o dynamiku ekologických procesů sleduje v časovém měřítku zlomků sekundy až miliónů let.
o je nezbytným základem všech snah o ochranu životního prostředí člověka.
- v pozměněném významu:
o ochrana životního prostředí
o nebo dokonce místo používání slova ekologie ve smyslu přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí)

Sociologický výzkum

8) Sociologický výzkum
- pilotáž: ověřování vhodnosti metody
- předvýzkum: výzkum provedený na malém počtu respondentů, opravují se na něm chyby: pokud uspěje, provede se výzkum v zamýšleném měřítku
Fáze výzkumu
o stanovení problémů (co budeme zkoumat)
o stanovení teorií a hypotéz (co zjistíme, ...)
o zvolení metody výzkumu (kterou metodu použít a proč)
o vytvoření výzkumného nástroje (dotazníku, ankety, ...)
o určení skupiny zkoumaných osob
o sběr dat v terénu
o vyhodnocování shromážděných dat
o analýza získaných dat a jejich interpretace
o formulování závěrů a případných praktických doporučení či prognóz
Cíle výzkumů
o diagnostický (zjišťování)
o deskriptivní (popisný)
o explanační (vysvětlení)
o sociotechnický (doporučení závěrů pro praxi)
Strategie sociologického výzkumu
- kvantitativní:
o mnoho respondentů, menší počet otázek (potvrdit hypotézu)
- kvalitativní:
o méně respondentů, více otázek (formulovat hopotézu)

Příroda a společnost

9) Příroda a společnost
a) Pojmy
- společnost: souhrn jednotlivců, kteří jednají s ohledem na jednání druhých v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu
- příroda: nevyhnutelná podmínka pro vznik a existenci společnosti, základ každého prostředí
- člověk: člověk je bytost slučující v sobě sociální a přírodní faktor, od zvířat se odlišuje využíváním rozumu a schopností cílené spolupráce
b) Faktory ovlivnění
Přírodní faktory ovlivňující společnost
- biologické: biologické rozdíly mezi lidmi jako jedinci (věk, pohlaví, rasa, dědičnost, ...)
- demografické: hustota obyvatelstva, tempo přírůstku, demografická struktura obyvatelstva (podle pohlaví, věku, z hlediska typu rodin, počtu dětí, ...)
- geografické: souhrn přírodních daností, látek a podmínek: klimatické podmínky, geografická dislokace území, reliéf krajiny, surovinová základna, ...
Jakým způsobem působí společnost na přírodu
- vytvoření tzv. druhé přírody: příroda pozměněná člověkem : civilizovaný svět kultur-ních výtvorů a hodnot , který pronikl do celé biosféry a míří dále do kosmu; vznikla působením člověka na původní přírodu (stavby, znečištění, změna povrchu, ...)

, Čeští sociologové, Metody sociologie

6) Čeští sociologové
- nežijící:
o T. G. Masaryk: úloha náboženství ve společnosti; sebevražda
o E. Beneš: alkoholismus
o J. L. Fischer
- žijící:
o Jan Keller: problematika sociálního státu, modernizace a globalizace, ekologie; OV
o Ivo Možný: z Brna; otázky rodiny
o Miloslav Petrusek: výzkum sociální stratifikace československé společnosti
o Tomáš Bahounek: křesťanský sociolog, dominikán
o Jiří Buriánek
o Hana Librová
7) Metody sociologie
a) Zprostředkované respondentem
- anketa: odpovídáme ANO/NE, často může obsahovat sofisma (2 otázky v 1)
- dotazník: standardizovaný: a b c; nestandardizovaný: vlastní odpovědi
b) Nezprostředkované respondentem
- studium dokumentů/ analýza dat: obsahová analýza (soukromé i úřední povahy)
- sekundární analýza dat: používání již vypracovaných sociologických prací
- pozorování: zúčastněné; nezúčastněné
- experiment: uměle navozený děj; garfinkelink: umělá provokace

Období sociologie (období velkého hledání)

III. Období sociologie (období velkého hledání)
- časové vymezení: 2. světová válka až téměř současnost
- sociologie mění svůj úhel pohledu, rozvíjí se nesystémově – to znamená, že nevychází od společnosti k jednotlivci, ale snaží se dojít od jednotlivce ke společnosti
- zkoumá především jednotlivce v každodenním životě
- vzniká velké množství sociologických škol (směrů), pluralita sociologických názorů
- typické pro toto období je střídání paradigmat
o objektivistické paradigma: pozitivistická sociologie
o interpretativní paradigma: fenomenologická sociologie
Sociologie nyní
- dochází k návratu k myšlenkám 1. období, sociologové se opět snaží vysvětlit společnost jako celek, protože pokusy/ teorie z období velkého hledání se neosvědčily (špatně odhadnutý vývoj: trvání SSSR, pokles Čínské ekonomiky, zánik náboženství, ...)

Důležité osobnosti a teorie I. Vývojového období sociologie

- Max Weber (1864 – 1920)
o německý historik a sociolog
o zabýval se teorií sociálního jednání, politikou a vztahem ekonomiky a náboženství
o sociální jednání podle něj můžeme vysvětlit tak, že pochopíme jeho smysl
o vztah ekonomiky a náboženství podle Webera:
 protestantské náboženské ideje zapříčinili vznik kapitalismu; úsilí kalvinistů dokázat svou vyvolenost
• Lutherův výrok: né skutky, ale víra tě ospravedlní (nemusíš být chudý a skromný, aby ses dostal do nebe)
• Jan Kalvín: učení o predestinaci: úspěšnost je vizitkou vyvolenosti
- Emile Durkheim (1858 – 1917)
o francouzský sociolog
o vysvětluje uspořádání a fungování společnosti jako závislé na dělbě práce
 specializace činností učinila člověka závislého na ostatních lidech (společnosti)
 člověk je čím dál tím víc na společnosti závislý, ale zároveň se cítí čím dál tím více izolovaný, nezařazený, vykořeněný
- Georg Simmel (1858 – 1918)
o německý sociolog, mnohými považován ze předchůdce postmodernismu
o hluboce rozpracovává některé dílčí sociologické problémy, např.:
 úloha peněz v moderní společnosti
 analýza módy
- Vifrédo Pareto (1848 – 1923)
o italský sociolog, uznávaný ekonom
o přichází s teorií elit (po určité době se elita vyčerpá a je nahrazena jinou)

Období sociologie (období velkých výzkumů)

II. Období sociologie (období velkých výzkumů)
- časové vymezení: 20. léta 20. století až 2. světová válka
- místo největšího rozvoje: USA
- zkušenostní období, sociologové začínají s výzkumem v terénu (dříve spíše teoretizovali)
- převládá pěstování sociologie jako empirické a prakticky orientované disciplíny, důraz se kladl na získávání nových poznatků, sběr dat a jejich vyhodnocování
- z počátku se zaměřují především na jevy patologické, postupně přecházejí k jevům normálním/ běžným
- přechod od makrosociálních témat k jevům mikrosociálním
Důležité osobnosti a teorie II. Vývojového období sociologie
- G. H. Gallup
o výzkumy veřejného mínění a propagandy
- R. Kinsey
o výzkum sexuálního chování

Důležité osobnosti a teorie I. Vývojového období sociologie

Důležité osobnosti a teorie I. Vývojového období sociologie
- Auguste Comte (1798 – 1857)
o zakladatel sociologie a pozitivizmu, počátkem 19. století stanovil základní úkoly sociologie v jeho duchu, požadoval, aby se studium společnosti provádělo na vědeckých základech
o sociologové mají podle něj využívat pozorování, experimentu, srovnávacích historických analýz
o kladl důraz na řád, stabilitu, osvětu a výchovu
o domníval se, že příčinou nepořádku ve společnosti je nepořádek intelektuální
o sociologie má podle něj dvě složky:
 statika: zkoumá společenský řád
 dynamika: zkoumá společenský vývoj
o ve vývoji společnosti rozlišuje 3 fáze:
 teologická fáze: všechny jevy jsou vysvětlovány jako působení mimosvětských sil
 metafyzická fáze: vše se snaží vysvětlit pomocí metafyziky – abstrakcí pojmů a pomocí příčiny a účinku
 pozitivní fáze: zabývá se pouze zjistitelnými reálnými jevy (vědecký správný přístup)

Důležité osobnosti a teorie I. Vývojového období sociologie

- Karl Marx (1818 – 1883)
o německý sociolog židovského původu, který přestoupil k protestantství a prožil většinu svého života v Anglii
o žák G. W. F. Hegela, ve své teorii periodizace dějin na základě převládajícího způsobu výroby využívá Hegelovu teorii „negace negace“
o orientuje sociologii na teorii determinace společenského života
o analyzoval ranný kapitalismus, je autorem teorie o třídním boji a koncepce odcizení
o periodizace dějin na základě převládajícího způsobu výroby a její aplikace v sociologii (Marxova aplikace „negace negace“ Hegela)
1. stupeň (teze): prvotně pospolitá společnost
2. stupeň (antiteze): otrokářství, feudalismus, kapitalismus
3. stupeň (syntéza): komunistická společnost
 druhy společensko-ekonomických formací se střídají
 komunistická společnost je jako prvotně pospolitá společnost beztřídní, ale na vyšší úrovni: nejlepší možná společnost
 řád kapitalismu, jehož nadhodnota plyne z nezaplacené práce dělníkům, může být svržen jedině revolucí; tato revoluce má být držena v kázní a aby byla úspěšná, provedena všude najednou; k zajištění této revoluce: komunistické strany, které budou vyučovat komunismus prosté lidi
o komunismus:
 každý bude pracovat podle svých možností
 každý bude dostávat podle svých potřeb

Úvod do sociologie, příroda a společnost

4) Sociologie a paradigmata
- paradigma: je určitý způsob pěstování vědy, který zahrnuje specifické pojetí svého předmětu, užívané metody, jazyk i tvořený poznatkový fond; z hlediska metodologie označuje příklad, jak uskutečnit určitý výzkumný přístup, tedy použitím konkrétní metody nebo návodu, podle kterých provedeme analýzu
- sociologie je od svého počátku věda multiparadigmatická (tzn. že vždy existovalo několik paradigmat vedle sebe)
- paradigmata pomáhají při vnitřním členění sociologie jako disciplíny
o objektivistické paradigma: vychází z předpokladu, že společnost je souborem lidskou činností vytvořených stabilních struktur, jimž se jedinec přizpůsobuje; společenské vztahy jsou omezeny daností, kterou je chování lidí omezeno (člověk je pasivní článek)
o interpretativní paradigma: je založeno na tom, že člověk sám uvádí danosti společenských vztahů a struktur v životě tím, že je interpretuje, dává jim významy, rozumí jim a podle toho jedná (člověk je aktivní článek)
5) Vývojová období sociologie
Protosociologie
- období názorů o společnosti a jejím fungování, které se objevily před vydělením sociologie z filozofie se souhrnně nazývá protosociologie
I. Období sociologie (období velkých teorií)
- časové vymezení: 40. léta 19. století – 20. léta 20. století
- sociologie se v tomto období vyvíjela v podobě velkých teoretických systémů, které se snažily vysvětlit společnost jako celek
- vznikají teorie, které se snaží vysvětlit společenský život z přírodních hledisek (např. geografický determinismus, geopolitická teorie) či z rasové předurčenosti jednotlivých lidských společností (antroporasové teorie), z psychických dispozic individuí nebo národních celků

Úvod do sociologie, příroda a společnost

Úvod do sociologie, příroda a společnost
1) Věcná a slovní definice sociologie
- slovní definice sociologie:
o slovo sociologie je odvozeno z řeckých kořenů „societas“ a „logos“ , societas znamená společnost, spolek, logos znamená věda, učení o, slovo
- věcná definice sociologie:
o empirická společenská věda o lidské společnosti a sociálních jevech
o snaží se odhalit zákonitosti, na jejich základě se společnost vytvořila a jimiž se řídí
2) Vznik sociologie
- sociologie vzniká v 1. polovině 19 století a za jejího zakladatele je považován A. Comte, který jí dal i název – původně tuto vědu nazýval sociální fyzikou
- předvědecké období sociologie (před založením sociologie): protosociologie
3) Předmět zájmu sociologie, úkol – cíl sociologie
Předmět zájmu sociologie
- pojetí předmětu sociologie se liší podle jednotlivých škol a směrů, může jim být:
 člověk pohybující se v různých sociálních skupinách, kde se spojuje s jinými lidmi
 struktura společnosti, její formy a vztahy
 společenský systém, sociální změna a sociální interakce
 sociální skupiny a rozvrstvení obyvatelstva
Úkol – cíl sociologie
- podat celkový obraz společnosti, formulovat obecně platné pravidelnosti společenského vývoje; odhalit, na čem společnost stojí a odhadnout její další vývoj

Konflikt

1) Konflikt
- konflikt = rozpor motivačních sil; konflikt rozděluje konflikt na vnitřní a vnější:
o vnější konflikt:
 definuje jako střetnutí zájmů, motivů, postojů dvou nebo více osob
 tento typ konfliktu také označuje jako konflikt sociálních vztahů, tedy jako jeden ze sociálně psychologických problémů
o vnitřní (intrapsychický) konflikt:
 vyjadřuje aktivaci dvou nebo více protichůdných tendencí nebo dvou citových představ a staví subjekt před volbu rozhodnutí se pro jednu z těchto tendencí nebo jeden z daných cílů
o apetence X apetence: volba mezi 2 kladnými a lákavými možnostmi; např. volba povolání
o averze X averze: hledání lepšího zla – výběr mezi zápornými věcmi – snaha nalézt třetí cestu
o apetence X averze: 1 cíl mě odpuzuje a druhý přitahuje; většinou jde o konflikt mezi vlastním svědomím a společen-skou konvencí
Intenzita konfliktu závisí na subjektivním, emočním i racionálním hodnocení těchto dvou motivů (vnitřního a vnějšího konfliktu)

Základní reakce na zátěžovou frustrační situaci – projevy frustrace

Základní reakce na zátěžovou frustrační situaci – projevy frustrace
- únik do nereálného světa: únik ke snění; vyhýbání se povinnostem, nepříjemnostem – často i únik k nemoci
- agrese: chování, které je vedeno se záměrem zranit, ublížit jiné osobě nebo poškodit či zničit cizí majetek; může mít podobu fyzickou nebo verbální; slouží k odreagování; může být namířena i proti nám: autoagrese
- regrese: přechod na nižší „vývojový stupeň“ (chováme se dětinsky, ztrácíme odpověd-nost; dospělý se chová jako puberťák – při dlouhodobé frustraci – poté zpět na svůj level)
- kompenzace: východisko nalezneme v jiném cíli, náhrada - vynahrazení
- racionalizace: rozumové zdůvodnění a rozbrání našeho neúspěchu, zátěžové situace
- bagatelizace: snižování hodnoty cíle, kterého jsem chtěli dosáhnout
- somatizace: přenesení psychického napětí do tělesné oblasti (civilizační choroby, zhoršení zdravotního stavu dlouhodobé nemoci vyvolané stresem, ...)
- projekce: svalování vinny na okolnosti nebo na někoho jiného

Složky ekosystému

složky ekosystému
- a) producenti, b) konzumenti, c) dekompozitoři
- 1) ekotop : substrát, 2) populace auto- a meteotrofů, 3) energetický zdroj, 4) biocyklus

globální problémy
- projev soudobé krizové situace světa jako celku vyplývající z existence a působení naší civilizace
- navzájem propojené problémy, sinergicky působící a univerzální
- člověk si myslí, že je pánem všeho, má tendenci se chovat v tendenci života, ale něco se projeví až za určitou dlouhou dobu, nebo to dlouho působí
- 1) nebezpečí válečného konfliktu
2) enormní růst lidské populace
3) problém potravin a přírodních zdrojů : suroviny, voda, půda
4) degenerace biosféry : hlavně v důsledku civilizačních procesů
- řešení problémů
• a) antropocentrický přístup
: vědecko-technický
: člověk je existencionálně vázán na zemi jako celek, má právo ji využívat, ale jen v mezích, bez použití technologií není možná náprava
• b) biocentrický přístup
: vychází z názorů Arného Naesse, souvisí s uvažováním o biosféře
: „člověk nebude schopen přírodu ochránit, zůstane-li u svých starých, tj. nynějších hodnot“ -> ne systém subjekt (člověk) – objekt (země)
: zvířatům a přírodě musíme přiřadit hodnotu „o sobě“
- axiologie : působnost etiky se rozšíří, věc a zvíře mají hodnotu „samo o sobě“
- ekologie
• 1) mělká : krátkodobá náprava škod, váže se k antropocentrickému přístupu
• 2) hlubinná : váže se k biocentrickému přístupu, komplexní náprava, Naess, Leopold, Jonas, zdraví a rozkvět lidského i mimolidského života mají hodnotu „samo o sobě“, tato hodnota je nenahraditelná a neodnímatelná, jeden život má hodnotu jako tisíce

Enviromentální etika

enviromentální etika
- Aldo Leopold
• Etika země : spis, ve kterém vyjádřil biocentrický přístup, hodnotu „o sobě“ přiřadil celé biosféře, aby byla pod mravní hodnotou
- Arné Naess : vytvořil termíny hlubinná ekologie a ekosofie
- Hans Jonas
• formuloval 1. ekologický kategorický imperativ
• napsal spis Princip odpovědnosti
• říká, že zlo je kolektivní a anonymní a proto i náprava musí být kolektivní a anonymní
• subjektem zodpovědnosti za biosféru jsou jednotlivci (např. vlastníci technologií)
• na účincích se ale podílejí všichni, proto nejlepším polem pro řešení problému je politika
• časovou dimenzí odpovědnosti je budoucnost jako závazek
• získávání, šíření a přístupnost informací je morální závazek pro každého z nás

Základní vztahy

základní vztahy
- 1) neutralismus
• stav vzájemné závislosti
- 2) protokooperace
• soužití druhů prospěšné, ale ne nutné, užší formou je aliance
- 3) komenzalismus
• tzv. komenzál, když je osamocen, tak strádá, ale hostitel je nezávislý, např. dravci, hyeny
• a) parekie : vyhledávání ochrany před dravci
• b) synekie = spolubydlení
• c) fozesie : komenzál využívá hostitele k transportu
- 4) symbióza
• oboustranně výhodný vztah, např. rostlina a její epilátor
- 5) amenzalismus
• jeden druh ovlivňuje negativně druhý svým způsobem života, např. lekníny
- 6) kompetice
• obě strany vztahem strádají
- 7) predace
• vztah lovec – kořist
- 8) parazitismus
• hostitel strádá, parazit prosperuje
• a) zooparazitismus : např. klíšťata
• b) fytoparazitismus : rostlinní, např. jmelí
• c) vnější parazité
• d) vnitřní parazité

Zákony ekologie

zákony ekologie
• a) zákon minima : růst, prosperita organismu je limitována tím faktorem,který je v minimu
• b) zákon tolerance : každý organismus toleruje určité rozpětí nějakého faktoru, přičemž nejvíce prosperuje, je-li tento faktor v optimu
- základní ekologická pravidla
• 1) Bergmanovo pravidlo : upozorňuje, že živočichové v chladnějších oblastech bývají často větší a těžší než příbuzné formy v jiných teplejších oblastech
• 2) Allenovo pravidlo : živočichové v chladnějších oblastech mají většinou kratší tělesné výběžky, což souvisí s maximálním snížením tělesných ztrát
• 3) Glogerovo pravidlo : živočichové v teplejších oblastech jsou celkově sytěji zbarveni než v oblastech sušších a chladnějších, to souvisí s tepelnou bilancí organismu
- autotrofní organismy
• dokáží z anorganických látek syntetizovat látky organické, z níž vytváří svá těla, k tomu využívají vnější záření
• např. zelené rostliny
- heterotrofní organismy
• pro svůj růst využívají organické látky vytvořené jinými organismy
• a) producenti : autotrofní organismy
• b) konzumenti : např. býložravci, savci
• c) dekompozitoři : bakterie, houby, rozklad na anorganické látky

Organismy a prostředí

organismy a prostředí
- genotyp a fenotyp
• genotyp : kompletní genetická výbava jedince
• fenotyp : zevní projev genotypu, ten se projevuje ve 2 oblastech
-> a) diverzace => působení vlivu prostředí,specializace druhů do určitého
prostředí
-> b) speciace => vznik nových druhů
- faktory působící na jedince
• a) biotické : utváří vzájemné vztahy organismů, trofické vztahy, jsou vnitrodruhové a
mezidruhové
• b) abiotické : klimatické faktory, hydrické a edafické faktory (půdní)
• I./ morfoplastické : změna tvarů, např. pohyb ve zvláštním prostředí
• II./ fyzioplastické : změna vývoje, chod organismu, např. změna metabolismu
• III./ etoplastické : změny chování, např. migrace, zimní spánek
- adaptace : soubor biotických faktorů tvořících životní prostředí organismu, populace, společenstva, např. kameny v rybníku
- monotyp : prostředí obklopující jedince
- demotop : prostředí kolem populace
- biotop (biocenóza) : prostředí kolem společenstva, každý biotop je rovnovážným systémem
- nika : místo nebo role, kterou určitý druh zaujímá ve struktuře systému, např. trofická nika
- habitat : konkrétní stanoviště výskytu
- konvergence : typ pozorování adaptace, různé druhy ve stejných prostředích mají podobné znaky způsobené tlakem prostředí, např. morfologické znaky ryb a ptáků, výsledek skutečnosti, že podobné vnější podmínky jsou adaptačně odráženy podobně
- divergence : typ pozorování adaptace, postupné rozbíhání původně společných znaků, to vede k větší rozmanitosti druhů a k vytváření a obsazování nových nik

Základní pojmy ekologie, globální problémy

organismy a prostředí
- genotyp a fenotyp
• genotyp : kompletní genetická výbava jedince
• fenotyp : zevní projev genotypu, ten se projevuje ve 2 oblastech
-> a) diverzace => působení vlivu prostředí,specializace druhů do určitého
prostředí
-> b) speciace => vznik nových druhů
- faktory působící na jedince
• a) biotické : utváří vzájemné vztahy organismů, trofické vztahy, jsou vnitrodruhové a
mezidruhové
• b) abiotické : klimatické faktory, hydrické a edafické faktory (půdní)
• I./ morfoplastické : změna tvarů, např. pohyb ve zvláštním prostředí
• II./ fyzioplastické : změna vývoje, chod organismu, např. změna metabolismu
• III./ etoplastické : změny chování, např. migrace, zimní spánek
- adaptace : soubor biotických faktorů tvořících životní prostředí organismu, populace, společenstva, např. kameny v rybníku
- monotyp : prostředí obklopující jedince
- demotop : prostředí kolem populace
- biotop (biocenóza) : prostředí kolem společenstva, každý biotop je rovnovážným systémem
- nika : místo nebo role, kterou určitý druh zaujímá ve struktuře systému, např. trofická nika
- habitat : konkrétní stanoviště výskytu
- konvergence : typ pozorování adaptace, různé druhy ve stejných prostředích mají podobné znaky způsobené tlakem prostředí, např. morfologické znaky ryb a ptáků, výsledek skutečnosti, že podobné vnější podmínky jsou adaptačně odráženy podobně
- divergence : typ pozorování adaptace, postupné rozbíhání původně společných znaků, to vede k větší rozmanitosti druhů a k vytváření a obsazování nových nik

Podniky a podnikání, organizace soukromého podnikání

• zánik obchodních společností
: zaniká dnem, kdy je vymazána u obchodního rejstříku
: tomuto předchází její zrušení, to nastává, když
-> I) uplyne doba, na kterou byla společnost založena
-> II) dosáhne účelu, pro který byla založena
-> III) společníci se dohodnou o zrušení společnosti
-> IV) společníci se dohodnou o sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti, případně přeměně na jinou obchodní společnost
-> V) je vyhlášen konkurz
-> VI) o jejím zrušení rozhodnou soudy => spol. 2 roky neprovozuje činnost
: sloučení společností
-> ze dvou či více podniků je vytvořen jeden a majetek a závazky přechází na podnik přejímající
: splynutí podniků
-> zánik dosavadních podniků, majetek a závazky přechází na nový podnik
: rozdělení podniku
-> původní společnost zaniká, vytvoří se z něj nový podnik, majetek a závazky přechází na nově vzniklý podnik, ten je pak jako nově vzniklý zapsán do obchodního rejstříku
: I) bez likvidace
-> společnost má právního nástupce, mění se na jinou obchodní spol. nebo družstvo, s jinou společností se slučuje, splývá nebo se rozděluje
: II) s likvidací
-> ukončení činnosti společnosti, která zaniká bez právního nástupce
-> spočívá ve splnění závazků společnosti a uplatnění jejích pohledávek
-> účelem je zpeněžení majetku společnosti
-> vstup do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku a provádí ji likvidátor (fyzická osoba, která je pověřena výkonem likvidace, přechází na něj působení funkce statutárního orgánu, sestaví tzv. likvidační bilanci = účetní rozvaha, ke dni vstupu do likvidace a ke dni ukončení likvidace, udělá účetní závěrku spolu s návrhem na rozdělení majetkového zůstatku)
-> před rozdělením finančního zůstatku musí být uspokojeny oprávněné nároky všech věřitelů, pokud zjistí předlužení, tak je navržen konkurz (soudní řízení, jehož účelem je poměrně a ve stanoveném pořadí uspokojit věřitele z majetku firmy, která není způsobilá ke splácení svých závazků => je insolventní, konkurzu musí předcházet úpadek, což je dlouhodobá insolventnost)
-> pohledávky jsou 1. třídy (zaměstnanci) a 2. třídy (ostatní věřitelé)

Podniky a podnikání, spojování podnikatelů bez vzniku právnické osoby

spojování podnikatelů bez vzniku právnické osoby
- 1) smlouva o tichém společenství
• smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje zaplatit mu odpovídající část zisku, na ztrátě se společník nepodílí
• o tichém společenství nikdo neví a podnikatel ani nesmí naznačit, že má tichého společníka
• smlouva musí mít písemnou podobu, ale nemusí být notářsky ověřena a nikde se neregistruje (ani v obchodním rejstříku, proto nevzniká právnická osoba)
- 2) konsorcium = sdružení podnikatelů
• sdružení dvou nebo více samostatných podnikatelů (např. živnostníci, družstva, obchodní společnosti,…) za účelem nějakého podnikatelského záměru
• toto sdružení není právnickou osobou, nemá právní subjektivitu (každý podnikatel jedná svým jménem)
• smlouva o sdružení se provádí písemně, nemusí být notářsky ověřena

Základní pojmy ekologie, globální problémy

Základní pojmy ekologie, globální problémy

- z řeckého eko=hospodařit, logos=zákon
- věda, která je součástí biologie, ale zároveň je to věda multidisciplinární (spolupracuje s biologií, antropologií, filosofií, politologií,…)
- je to biologická vědní disciplína, která se zabývá vztahy mezi organismy a jejich prostředím
- obecná ekologie se dělí na
• a) autekologii : studium určitého druhu organismu
• b) demekologii : studium populací
• c) synekologii : studium společenstev
- ekologie se zabývá těmito okruhy
• 1) tolerance organismů vůči prostředí
• 2) adaptace organismů vůči prostředí
• 3) časoprostorová změna výskytu, početnosti, aktivity jednotlivých organismů
• 4) podmínky rozšíření organismů na celé zemi
• 5) vzájemné vztahy organismů v populacích a společenstvech = evoluce vztahů
• 6) ekosystémy a jejich dynamika
• 7) produkce a rozklad biomasy
• 8) vliv člověka na přirozené fungování ekosystému
• 9) analýza, prognóza
- životní prostředí
• umožňuje základní potřeby a fungování organismů
• původním životním prostředím byla příroda, postupem času je příroda přeměňována na umělé prostředí
• životní prostředí je tou částí světa, se kterou je člověk v interakci a která umožňuje základní potřeby a funkce člověka
• s postupným rozvojem se přeměňuje, člověk si vytvořil „konkurenční“ prostředí

Podniky a podnikání, organizace soukromého podnikání

2) obchodní společnosti
• společníci se musí domluvit, mají větší množství kapitálu
• je jednou z možností podnikání fyzických osob, ale mohou do nich vstupovat i právnické
• zakládají se uzavřením společenské smlouvy podepsané všemi zakladateli nebo notářským zápisem, kterému se říká „zakladatelská listina“ (když společ. zakládá jen jeden člověk)
• jestliže je společnost založena, může vzniknout zápisem do obchodního rejstříku a tím nabýt právní subjektivity, mezi založením a vznikem společnosti nesmí být víc jak 90 dnů
• a) veřejná obchodní společnost – v.o.s.
: alespoň 2 osoby musí podnikat pod stejným jménem a ručí za závazky společně, nerozdílně a celým svým majetkem
: obchodní jméno musí obsahovat zkratku v.o.s.
: vkladová povinnost nevyplývá ze zákona, může být určena společenskou smlouvou
: zisk i ztráta se dělí rovným dílem, pokud není ve smlouvě uvedeno jinak
• b) komanditní společnost – k.s.
: obchodní jméno musí obsahovat zkratku k.s.
: je zakládána minimálně 2 osobami, jeden je komplementář a druhý komandista
: komplementář -> ručí za závazky společnosti celým svým majetkem, podílí se na správě a řízení společnosti
: komandista -> má povinnost splatit vklad (minimálně 5 000 Kč), ručí do výše svého majetkového vkladu, nepodílí se na správě ani řízení podniku, ale má právo kontroly a podílu na zisku
• A) společnost s ručením omezeným – s.r.o.
: obchodní jméno musí obsahovat zkratku s.r.o.
: základní kapitál je předen tvořen základními vklady společníků, minimálně 200 000 Kč dohromady a na jednoho potom minimálně 20 000 Kč, výše vkladů každého může být rozdílná
: počet společníků je 1 – 50
: řídícím orgánem je valná hromada, jednatelé a dozorčí rada

Podniky a podnikání, organizace soukromého podnikání

• B) akciová společnost – a.s.
: základní kapitál je rozložen na určitý počet dílů, tzv. akcie
: hodnota základního kapitálu je 20 mil. Kč při veřejném výpisu a 2 mil. Kč bez veřejného výpisu nabídky
: orgány jsou valná hromada, představenstvo a dozorčí rada
: akcie -> cenný papír představující podíl na majetku a.s., zakládá akcionáři právo na podílu ze zisku (dividenda) a na řízení společnosti (hlasování na valné hromadě)
: akcie má hodnotu
-> I) nominální => hodnota uvedená na akcii, vyjadřuje, jakou hodnotou se akcie podílí na základním jmění)
-> II) kurzovní => tržní, cena, za níž se akcie kupuje a prodává
-> rozdíl mezi oběma hodnotami je tzv. užil
=> KH=NH  a pari, KH>NH  nad pari, KH : akcie podle formy
-> I) listinné => máme je fyzicky v ruce, skládá se z obalu (jméno a částka), kupónového archu (za kupóny získáváme dividenda) a talonu (poukaz na další kupónový arch)
-> II) zaknihované => akcie zapsané v počítači ve středisku cenných papírů
: akcie podle druhu
-> I) na jméno => na akcii je uvedeno jméno, při předání se nové jméno píše na rub akcie, tzv. rubopis
-> II) na majitele => převoditelné pouze předáním
-> III)speciální=>např. zaměstnanecké, prioritní (přednost na dividendy)
: výnosnost akcie
dividenda
* 100 = %
tržní hodnota

Podniky a podnikání, organizace soukromého podnikání

organizace soukromého podnikání
- soukromé podnikání je hlavně ve službách rozhodující formou podnikání
- má zajistit žádoucí tržní konkurenci
- vznikají malé a střední podniky schopné rychle se přizpůsobit neustále se měnící poptávce
- soukromé podnikání občanů upravuje živnostenský zákon č.455/1991 sb. a obchodní zákoník
- 1) podniky soukromých podnikatelů jednotlivců
• můžou se rozhodovat samostatně, těžší založení
• lehce může dojít k přetížení podnikatele, podnikatel ručí celým svým majetkem
• živnostenské podnikání
: jakákoliv podnikatelská činnost, která je podnikatelem provozována samostatně vlastním jménem a soustavně za účelem dosažení zisku, pokud není zákonem zakázána nebo vyloučena ze živnostenského podnikání
• živnostenský zákon vylučuje
: a) činnosti vyhrazené státy -> např. pošty,…
: b) využívání výsledků tvůrčí duševní činnosti jejich autory -> vynálezy, knihy,…
: c) výkon povolání lékařů, veterinářů, komerčních právníků a daňových poradců
: d) činnosti typicky podnikatelské upravené předpisy -> banky, pojišťovny,…
: e) pronajímání nemovitostí, bytů a nebytových prostor
• podmínky provozování živnosti
: a) všeobecné -> plnoletost, bezúhonnost (výpis z trestního rejstříku), způsobilost k právním úkonům
: b) zvláštní -> odborná nebo jiná způsobilost

Podniky a podnikání, organizace soukromého podnikání

• živnost z hlediska průkazu odborné způsobilosti
: a) ohlašovací -> 1/ řemeslné => potřeba výučního listu nebo rekvalifikačního kurzu v daném oboru, např. truhlář, zámečník,…
-> 2/ vázané => vázané na maturitu, výuční list, např. provoz autoškoly, průvodce,…
-> 3/ volné => nevyžaduje se doklad odborné způsobilosti, např. masírování, květinář,…
: b) koncesované -> jsou vázané na zvláštní povolení státu, mohou být provozovány až po udělení koncese (= státní povolení, kde platí zvláštní předpisy, kromě odborné způsobilosti je vyžadována i spolehlivost, na vydání koncese není právní nárok)
-> podnikatel může začít s činností až dnem doručení koncesní listiny, kterou živnostenský úřad dodá do 30 dnů po žádosti
-> např. práce s výbušninami, střelnými zbraněmi,…
• živnosti z hlediska předmětu podnikání
: a) obchodní -> jde o koupi zboží za účelem prodeje, př. ubytování,cestovní ruch,…
: b) výrobní -> nákup zboží za účelem dalšího zpracování, př. výroba etiket, obalů,…
: c) poskytující služby -> např. opravy, údržba, přeprava osob nebo věcí,…
• náležitosti ohlášení fyzické osoby
: jméno a příjmení, bydliště, rodné číslo, obchodní jméno firmy, předmět a místo podnikání, IČO, provozní adresa, výpis z trestního rejstříku

Podniky a podnikání, družstevní organizace

družstevní organizace
- společenství neuzavřeného počtu osob, které je zakládáno buďto za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů
- má nejméně 5 členů fyzických nebo alespoň 2 členy právnické
- členové družstva za jeho závazky neručí
- základní vklad je nejméně 50 000 Kč, členové dávají členský vklad a dle něho mají podíl na zisku
- majetek je ve vlastnictví družstva, jedná se o tzv. skupinové vlastnictví
- část zisku se odvádí do státního rozpočtu
- řídícím orgánem je členská schůze, předseda a představenstvo, kontrolním orgáne je kontrolní komise
- 1) zemědělská družstva
• zabývají se zemědělskou a přidruženou výrobou
- 2) výrobní družstva
• zabývají se doplňkovou výrobní a obchodní, např. Drutěva, Snaha
- 3) spotřební družstva
• zabývají se obchodní činností a službami, např. Jednota
- 4) bytová družstva
• zabývají se hospodařením s družstevními byty
- 5) ostatní družstva
• např. družstva vzájemné občanské pomoci, meliorační družstva

Podniky a podnikání, společenské a církevní organizace

společenské a církevní organizace
- vznikají hlavně v oblasti politické, kulturní a sociální
- také jako tzv. občanská sdružení
- hospodaří s vlastním majetkem, ten většinou vzniká z příspěvků sponzorů nebo z činnosti org.
- částečně využívají státní majetek
- 1) politické strany a politické občanské iniciativy
• např. ČSSD, ODS, KDU-ČSL,…
- 2) odborové organizace
• hájí práva zaměstnanců
- 3) zájmové organizace
• např. skaut, centra volného času,…
- 4) církve

Podniky a podnikání

: právo vstupovat do právních vztahů vlastním jménem (uzavírání hospodářských nebo pracovních smluv), právní subjektivitu mají právní i fyzické osoby
• znaky organizace
: 1) organizace si o své podnikatelské činnosti rozhodují samy
: 2) organizace je vybavena určitou částí majetku, majetek je buď
-> a) ve vlastnictví organizace (produkty, družstva)
-> b) má právo na hospodaření s částí národního majetku (státní podniky)
: 3) organizace si vymezuje předmět činnosti
- obchodní rejstřík
• veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů, případně jiných osob
• je veden přísným soudem, tzv. rejstříkový soud
• do obchodního rejstříku se zapisuje
: a) obchodní jméno -> u práv. osob jméno, u fyzických bydliště a místo podnikání
: b) IČO
: c) předmět podnikání
: d) právní forma právnické osoby (s.r.o., a.s.), jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem (=je oprávněn jednat jménem podniku ve všech věcech, např. ředitel, kolektiv) nebo jeho členy s uvedením způsobu jakým jednají jménem právnické osoby
: e) označení, sídlo a předmět podnikání odštěpného závodu
: f) jméno prokuristy (zástupce ředitele) a jeho bydliště
: g) další zápisy -> formy podnikání, výše zákl. kapitálu, jména a bydliště společníků
: h) změna nebo zánik zapisovaných skutečností
• prokura : zvláštní plná moc při provozu podnikatelské činnosti, prokurou zmocňuje ředitel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku