Jaroslav Kratochvíl – Za první světové války padl jako voják rakouské armády do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Prameny – Tento nedokončený dvoudílný román patří k základním dílům socialistického realismu. Zřetelně straní levici. Děj se odehrává v Rusku těsně před VŘSR. Líčí autorovy zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
Vladislav Vančura – Český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo vychází z experimentálního a expresivního pojetí. Vyznačuje se hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zejména v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Byl popraven gestapem po atentátu na Heydricha.
Markéta Lazarová – Tento baladicky laděný román je umístěn do mladoboleslavského kraje za dob loupeživého středověku. Tragický příběh vášnivé lásky a nenávisti se mísí se sporem dvou rodin loupeživých rytířů. Došlo mezi nimi k roztržce v době štvanic královských vojáků na loupežníky. Markéta, dcera Lazara z Obořiště, je otcem zaslíbená Bohu. Zamilovala se ale do rváče Mikoláše z nepřátelské rodiny Kozlíka z tvrze Roháčku. Se zbojníky prožívá lásku i boje. Druhou dvojici tvoří hraběcí syn Kristián, který je zajatý Kozlíkem, a Kozlíkova dcera Alexandra. Alexandra Kristiána zabije v domnění, že ji nemiluje. Většina Kozlíkových dětí je v boji s hejtmanovým vojskem pobita, Kozlík i Mikoláš jsou popraveni. Přes krutost a tragiku je život zobrazen jako překrásný, protože je nezničitelný a láska je silnější než smrt. Obě dívky jsou totiž těhotné. Autor popsal renesanční typy lidí, promlouvá k sobě, postavám a čtenářům.
Obrazy z dějin národa českého – V tomto historickém pásmu autor vyzdvihuje význam národní minulosti. Cílem je posílit národní sebevědomí. Je užit dokonalý jazyk.
Ivan Olbracht – Syn Antala Staška. Prozaik, publicista a levicově orientovaný politik. Narodil se v Semilech. Po studiích vyvíjel novinářskou a politickou činnost. Roku 1920 pobývá v Rusku. Později vězněn. Měl vytříbený básnický styl jazyk prózy. Byl vynikající vypravěč.
Tvorba předválečná a v 20. letech:
Obrazy ze soudobého Ruska – Cyklus reportáží z doby autorova pobytu v Rusku.
Anna proletářka – Román je obrazem politické situace 20. let. Zobrazuje revoluční dělnické hnutí. Je schematický.
Tvorba v 30. letech:
Země beze jména – Reportáže z Podkarpatské Rusy rozšířené pod názvem Hory a staletí.
Nikola Šuhaj loupežník – Baladický román z konce světové války a poválečných let je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Děj se odehrává ve vesnici Koločava. Má dvě pásma: první tvoří skutečný Nikolův životní příběh a druhé mýtus o jeho nezranitelnosti. Příběh se odehrává v krásné, ale nešťastné a zaostalé zemi. Lidé jsou pověrčiví, často negramotní. Osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky se podobá osudu celého kraje. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světové války utekl z uherského pluku v Ďarmotech. Ukrýval se v horách a lesích rodného kraje a živil se zbojnictvím. Stal se ztělesněním touhy lidí po svobodě. Válka skončila, ale bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i také po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým, a tak se Nikola se svou tlupou, a nakonec i se svým mladším bratrem Jurou, vrací do hor a pokračuje v loupení. Jednou je četníky chycen. Po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána vysoká odměna. Tři koločavští rolníci nakonec Šuhaje na polonině úkladně zavraždí. Olbracht se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustálé střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k budoucnosti. Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost projevená v činech Nikolových a ve vztahu Nikoly, Eržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy.
Pro mládež:
Ze starých letopisů – O české minulosti.
Česká próza po roce 1945
Česká próza po roce 1945
Miloš Václav Kratochvíl
Král obléká halenu – Tento román byl napsán už v letech 1942–1944, ale vyšel až v roce 1945. Hlavní postavou je král Václav IV. Ten není schopen najít pozitivní vztah k rodícímu se husitství ani postavit se mu účinně na odpor. Východisko našel v alkoholu.
Život Jana Amose – Román. Má blízko k literatuře faktu. Zaměřuje se hlavně na dílo Jana Ámose Komenského.
Evropa tančila valčík a Evropa v zákopech – V těchto dílech chtěl autor co nejplastičtěji zachytit atmosféru první světové války a let těsně ji předcházejících. Použil k tomu nové beletristické formy – montáže autorského textu s autentickými historickými dokumenty, např. úryvky z deníků, dopisy, zprávami z tisku apod.
Vladimír Neff – Do literatury vstoupil v polovině 30. let. Žánr historického románu u něho převládl v poválečných letech. Ve své tvorbě se nepodřídil schematičnosti 50. let.
Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj – Románová pentalogie. Nejpopulárnější autorovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů. Zachycuje takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do roku 1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Václav Kaplický – Legionářský autor, za první světové války upadl do ruského zajetí. Po roce 1945 se stal spolutvůrcem nové vlny historického románu se zaměřením na lidové masy.
Kladivo na čarodějnice – Román. Těží z materiálů čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století.
Josef Toman – Prozaik a filmový scénárista. Dětství prožil v Rožmitále. K historické tématice se přihlásil již za protektorátu.
Po nás potopa – U nás velice známý román. Odehrává se v Římě. Děj zachycuje období konce vlády Tiberiovy a počátku vlády Caligulovy. Hlavními postavami jsou chudý herec Fabius Scaurus a mladý aristokrat Lucius Curio, který pochází ze senátorské rodiny s republikánskou tradicí. Ve zkoušce charakterů vítězí neurozený, nevzdělaný a chudý Fabius před urozeným Luciusem. Fabius volící raději sebevraždu, než by popřel svou pravdu. Ve svých hrách nekompromisně útočí na bezohlednou krutost bohaté vrstvy, což nevyhnutelně vede ke konfliktu s mocí. Lucius naproti tomu zradí své republikánské přesvědčení a vlečen svou ctižádostí se upne k zrůdnému Caligulovi. Jímavě je zde zpracována charakteristika Tiberia. Ten je popsán jako v jádru dobrý a charakterní člověk, z něhož moc a úklady udělaly tyrana proti jeho vůli.
Sokrates – Román. Zpracovává život Sokrata od jeho mládí a sochařských počátků až po jeho plné propadnutí filozofii. Ta nakonec byla jednou z příčin toho, že Sokrates musel na příkaz státu vypít číši bolehlavu a zemřít. To vše na pozadí peloponnéské války, která otřásala tehdejším hellénským světem. Kromě Sokrata se v románu mimo jiné setkáváme s Periklem, Alkibiadem, Feidiem a Platónem.
Don Juan – Román z feudálního Španělska v 17. století.
Jarmila Loukotková – Náměty své tvorby čerpá především z antiky a ze středověku. Ústředním tématem jejích historických románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru předběhl, a proto musel skončit tragicky.
Není římského lidu – Román zachycuje období mravního úpadku aristokratického Říma v době vlády císaře Nerona. Tragickým hrdinou je zde básník Petronius.
Spartakus – Román o nejmohutnější vzpouře otroků ve starověku.
Navzdory básník zpívá – Román. Hlavním hrdinou je francouzský básník François Villon. Děj se odehrává ve Francii 15. století.
Miloš Václav Kratochvíl
Král obléká halenu – Tento román byl napsán už v letech 1942–1944, ale vyšel až v roce 1945. Hlavní postavou je král Václav IV. Ten není schopen najít pozitivní vztah k rodícímu se husitství ani postavit se mu účinně na odpor. Východisko našel v alkoholu.
Život Jana Amose – Román. Má blízko k literatuře faktu. Zaměřuje se hlavně na dílo Jana Ámose Komenského.
Evropa tančila valčík a Evropa v zákopech – V těchto dílech chtěl autor co nejplastičtěji zachytit atmosféru první světové války a let těsně ji předcházejících. Použil k tomu nové beletristické formy – montáže autorského textu s autentickými historickými dokumenty, např. úryvky z deníků, dopisy, zprávami z tisku apod.
Vladimír Neff – Do literatury vstoupil v polovině 30. let. Žánr historického románu u něho převládl v poválečných letech. Ve své tvorbě se nepodřídil schematičnosti 50. let.
Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj – Románová pentalogie. Nejpopulárnější autorovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů. Zachycuje takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do roku 1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Václav Kaplický – Legionářský autor, za první světové války upadl do ruského zajetí. Po roce 1945 se stal spolutvůrcem nové vlny historického románu se zaměřením na lidové masy.
Kladivo na čarodějnice – Román. Těží z materiálů čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století.
Josef Toman – Prozaik a filmový scénárista. Dětství prožil v Rožmitále. K historické tématice se přihlásil již za protektorátu.
Po nás potopa – U nás velice známý román. Odehrává se v Římě. Děj zachycuje období konce vlády Tiberiovy a počátku vlády Caligulovy. Hlavními postavami jsou chudý herec Fabius Scaurus a mladý aristokrat Lucius Curio, který pochází ze senátorské rodiny s republikánskou tradicí. Ve zkoušce charakterů vítězí neurozený, nevzdělaný a chudý Fabius před urozeným Luciusem. Fabius volící raději sebevraždu, než by popřel svou pravdu. Ve svých hrách nekompromisně útočí na bezohlednou krutost bohaté vrstvy, což nevyhnutelně vede ke konfliktu s mocí. Lucius naproti tomu zradí své republikánské přesvědčení a vlečen svou ctižádostí se upne k zrůdnému Caligulovi. Jímavě je zde zpracována charakteristika Tiberia. Ten je popsán jako v jádru dobrý a charakterní člověk, z něhož moc a úklady udělaly tyrana proti jeho vůli.
Sokrates – Román. Zpracovává život Sokrata od jeho mládí a sochařských počátků až po jeho plné propadnutí filozofii. Ta nakonec byla jednou z příčin toho, že Sokrates musel na příkaz státu vypít číši bolehlavu a zemřít. To vše na pozadí peloponnéské války, která otřásala tehdejším hellénským světem. Kromě Sokrata se v románu mimo jiné setkáváme s Periklem, Alkibiadem, Feidiem a Platónem.
Don Juan – Román z feudálního Španělska v 17. století.
Jarmila Loukotková – Náměty své tvorby čerpá především z antiky a ze středověku. Ústředním tématem jejích historických románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru předběhl, a proto musel skončit tragicky.
Není římského lidu – Román zachycuje období mravního úpadku aristokratického Říma v době vlády císaře Nerona. Tragickým hrdinou je zde básník Petronius.
Spartakus – Román o nejmohutnější vzpouře otroků ve starověku.
Navzdory básník zpívá – Román. Hlavním hrdinou je francouzský básník François Villon. Děj se odehrává ve Francii 15. století.
Romantismus
Romantismus
Karel Hynek Mácha (1810–1836) – Básník, prozaik a nadaný malíř. Maloval především krajinky. Je to nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze. Zemřel v Litoměřicích, kde byl i pohřben. V roce 1939 byli jeho ostatky převezeny na Vyšehrad. Za života se nedočkal uznání. Většina jeho díla byla vydána až po jeho smrti. Jeho spisy kontrolovala cenzura a většina jich neprošla. Jako malý navštěvoval farní školu u sv. Petra. Původně se měl vyučit řemeslu. Díky svému nadání a za přispění své matky nakonec studoval pianistické gymnázium v Praze. Po gymnáziu ještě dva roky studoval filozofii a dále pak na právnické fakultě. Navštěvoval také popularizační přednášky profesora Jungmanna. Rád cestoval. Podnikal dlouhé výlety po Čechách, kde ho lákaly zejména hrady. Podnikl také cestu do Krkonoš. Věnoval se i divadlu. Jako ochotník hrál v Kajetánském divadle, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou. Zemřel pravděpodobně na zápal plic v den plánované svatby s Eleonorou. Jejich syn zemřel v 6 letech. Nejčastějším námětem jeho díla jsou tragické momenty lidského života. Např. smrt, zmar, zánik nebo ztráta svobody.
Kat – Čtyřdílný románový cyklus s náměty z české historie. Jeho části byly nazvány podle hradů Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Dokončen byl pouze první díl Křivoklad. Jeho námětem byla vnitřní tragédie osamocených lidí: Václava IV. a kata.
Realismus
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů.
Próza:
Nejstarší dějiny:
Staré pověsti české – Čerpal z Kosmovy a Dalimilovy kroniky.
Období husitství:
Mezi proudy – Trojdílný román. Popisuje narůstání společenských rozporů za vlády Václava IV., počátky reformního hnutí, vydání Kutnohorského dekretu a osudy Jana Žižky.
Proti všem – Trojdílný román. Popisuje rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře. Hlavními postavami jsou husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna a císař Zikmund.
Bratrstvo – Trojdílný román. Popisuje doznívání husitských válek na Slovensku a bitvu u Lučence. Jan Jiskra z Brandýsa X Hunyady.
Husitský Král – Dvoudílný nedokončený román o období vlády Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské.
Z Čech až na konec světa – Román podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova, který cestoval s mírovým poselstvím Jiřího z Poděbrad do západní Evropy.
Období národního obrození:
F. L. Věk – Pětidílný román. Psáno podle deníku skutečné postavy F. L. Heka. Dílo poskytuje obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy. Zdůrazňuje vlastenectví a národní uvědomění. Děj se odehrává v prostředí Prahy, kde hlavní hrdina studoval na kněze. Josef II. zavírá některé kostely a Věk se proto začíná věnovat divadlu. Zde se také setkává s Václavem Thámem. Je ale nucen vrátit se domů, protože jeho otec nesouhlasím s tím, aby se jeho syn věnoval divadlu. Nakonec v Dobrušce zakládá svoje vlastní malé divadlo.
U nás – Čtyřdílný román. Kronikové pokračování F. L. Věka. Popisuje národní obrození na české vesnici.
Filozofská historie – Novela o životě litomyšlských studentů Frýborta, Vavřeny, Zelenky a Špíny. Popisuje přípravy majáles, události roku 1848 a boje na barikádách. Vlastenci zde stojí proti poněmčenému měšťanstvu.
Doba pobělohorská:
Temno – Román. Popisuje období protireformace, působení Jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze a pálení českých knih. Ústředními postavami jsou děti tajného evangelíka Machovce.
Skály – Román o selských bouřích na Čáslavsku. Objevuje se zde postava evangelického kněze Matyáše Ulického.
Psohlavci – Román o povstání Chodů koncem 17. století proti Lomikarovi. Chodové měli za hlídání hranic zvláštní privilegia. Když o ně přišli po bitvě na Bílé Hoře, tak se vzbouřili. Některé Chody nechal Lomikar uvěznit a Jan Sladký Kozina byl popraven.
Skaláci – Román o selská vzpouře roku 1775 na Náchodsku.
Karel Hynek Mácha (1810–1836) – Básník, prozaik a nadaný malíř. Maloval především krajinky. Je to nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze. Zemřel v Litoměřicích, kde byl i pohřben. V roce 1939 byli jeho ostatky převezeny na Vyšehrad. Za života se nedočkal uznání. Většina jeho díla byla vydána až po jeho smrti. Jeho spisy kontrolovala cenzura a většina jich neprošla. Jako malý navštěvoval farní školu u sv. Petra. Původně se měl vyučit řemeslu. Díky svému nadání a za přispění své matky nakonec studoval pianistické gymnázium v Praze. Po gymnáziu ještě dva roky studoval filozofii a dále pak na právnické fakultě. Navštěvoval také popularizační přednášky profesora Jungmanna. Rád cestoval. Podnikal dlouhé výlety po Čechách, kde ho lákaly zejména hrady. Podnikl také cestu do Krkonoš. Věnoval se i divadlu. Jako ochotník hrál v Kajetánském divadle, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou. Zemřel pravděpodobně na zápal plic v den plánované svatby s Eleonorou. Jejich syn zemřel v 6 letech. Nejčastějším námětem jeho díla jsou tragické momenty lidského života. Např. smrt, zmar, zánik nebo ztráta svobody.
Kat – Čtyřdílný románový cyklus s náměty z české historie. Jeho části byly nazvány podle hradů Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Dokončen byl pouze první díl Křivoklad. Jeho námětem byla vnitřní tragédie osamocených lidí: Václava IV. a kata.
Realismus
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů.
Próza:
Nejstarší dějiny:
Staré pověsti české – Čerpal z Kosmovy a Dalimilovy kroniky.
Období husitství:
Mezi proudy – Trojdílný román. Popisuje narůstání společenských rozporů za vlády Václava IV., počátky reformního hnutí, vydání Kutnohorského dekretu a osudy Jana Žižky.
Proti všem – Trojdílný román. Popisuje rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře. Hlavními postavami jsou husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna a císař Zikmund.
Bratrstvo – Trojdílný román. Popisuje doznívání husitských válek na Slovensku a bitvu u Lučence. Jan Jiskra z Brandýsa X Hunyady.
Husitský Král – Dvoudílný nedokončený román o období vlády Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské.
Z Čech až na konec světa – Román podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova, který cestoval s mírovým poselstvím Jiřího z Poděbrad do západní Evropy.
Období národního obrození:
F. L. Věk – Pětidílný román. Psáno podle deníku skutečné postavy F. L. Heka. Dílo poskytuje obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy. Zdůrazňuje vlastenectví a národní uvědomění. Děj se odehrává v prostředí Prahy, kde hlavní hrdina studoval na kněze. Josef II. zavírá některé kostely a Věk se proto začíná věnovat divadlu. Zde se také setkává s Václavem Thámem. Je ale nucen vrátit se domů, protože jeho otec nesouhlasím s tím, aby se jeho syn věnoval divadlu. Nakonec v Dobrušce zakládá svoje vlastní malé divadlo.
U nás – Čtyřdílný román. Kronikové pokračování F. L. Věka. Popisuje národní obrození na české vesnici.
Filozofská historie – Novela o životě litomyšlských studentů Frýborta, Vavřeny, Zelenky a Špíny. Popisuje přípravy majáles, události roku 1848 a boje na barikádách. Vlastenci zde stojí proti poněmčenému měšťanstvu.
Doba pobělohorská:
Temno – Román. Popisuje období protireformace, působení Jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze a pálení českých knih. Ústředními postavami jsou děti tajného evangelíka Machovce.
Skály – Román o selských bouřích na Čáslavsku. Objevuje se zde postava evangelického kněze Matyáše Ulického.
Psohlavci – Román o povstání Chodů koncem 17. století proti Lomikarovi. Chodové měli za hlídání hranic zvláštní privilegia. Když o ně přišli po bitvě na Bílé Hoře, tak se vzbouřili. Některé Chody nechal Lomikar uvěznit a Jan Sladký Kozina byl popraven.
Skaláci – Román o selská vzpouře roku 1775 na Náchodsku.
Dramata
Dramata:
Období husitství:
Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč – Trilogie husitských dramat. Symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti.
Období národního obrození:
M. D. Rettigová – Veselohra. Litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky.
Ze současnosti:
Vojnarka – Kontrast lásky milenecké a mateřské.
Otec – O vztazích mezi lidmi rozhoduje na vesnici majetek.
S pohádkovými motivy:
Lesní panna – Divadelní hra.
Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.
Zikmund Winter – Profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii a vynikající psycholog. Autorem studie rozvrácených duší s dokonalou povahokresbou. Byl mistrem krátkých próz historických a humoristických.
Rakovnické obrázky a Pražské obrázky – Soubory povídek.
Mistr Kampanus – Román. Zachycuje předbělohorské a pobělohorské období. Podává nám obraz života Prahy a pražské univerzity včetně mnoha skutečných historických postav. Vše se soustřeďuje kolem básníka a rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského. Ten po Bílé hoře na oko konvertuje ke katolíkům, aby mohl bránit české zájmy. Jeho druzi kališníci to ovšem nevědí, zavrhují ho a je považován za kolaboranta. Tato skutečnost těžce dopadá na jeho duši, a proto nakonec spáchá sebevraždu
Období husitství:
Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč – Trilogie husitských dramat. Symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti.
Období národního obrození:
M. D. Rettigová – Veselohra. Litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky.
Ze současnosti:
Vojnarka – Kontrast lásky milenecké a mateřské.
Otec – O vztazích mezi lidmi rozhoduje na vesnici majetek.
S pohádkovými motivy:
Lesní panna – Divadelní hra.
Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.
Zikmund Winter – Profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii a vynikající psycholog. Autorem studie rozvrácených duší s dokonalou povahokresbou. Byl mistrem krátkých próz historických a humoristických.
Rakovnické obrázky a Pražské obrázky – Soubory povídek.
Mistr Kampanus – Román. Zachycuje předbělohorské a pobělohorské období. Podává nám obraz života Prahy a pražské univerzity včetně mnoha skutečných historických postav. Vše se soustřeďuje kolem básníka a rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského. Ten po Bílé hoře na oko konvertuje ke katolíkům, aby mohl bránit české zájmy. Jeho druzi kališníci to ovšem nevědí, zavrhují ho a je považován za kolaboranta. Tato skutečnost těžce dopadá na jeho duši, a proto nakonec spáchá sebevraždu
Lumírovci
Lumírovci
Julius Zeyer – Narodil se v Praze. Byl to básník, prozaik a dramatik. Otec vlastnil dřevařský závod a chtěl, aby studoval techniku. Studia nedokončil a začal studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii. Působil jako vychovatel v Rusku. Rád cestoval. Podnikl cesty do Německa, Švédska, Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, Tunisu atd. Ke konci života se vrátil do Prahy, kde také zemřel. Byl to hlavní epik lumírovců. Měl kontakt se světovou literaturou, a proto měl zálibu v cizích látkách, zejména historických. Psal verše z exotického prostředí a neurčité doby. Jeho díla jsou často tajemná s náboženskými prvky a obsahují barvitá líčení. Je označován za novodobého tvůrce mýtů a legend, tzv. novoromantismus.
Epická poezie:
Vyšehrad – Cyklus básní z národních dějin.
Libuše – Báseň.
Šárka – Báseň.
Vlasta – Báseň.
Karolínská epopeja – O rytířské družině Karla Velikého.
Próza:
Ondřej Černyšev – Román z prostředí carského dvora 18. století.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Román z idealizovaného rytířského prostředí středověké Francie. Autor v něm líčí nezlomné přátelství dvou rytířů.
Tři legendy o krucifixu – Povídková skladba s náboženskou tématikou. Vyprávění o osudech ukřižovaných lidí.
Jan Maria Plojhar – Vrcholný psychologický román s autobiografickými prvky o tragickém osudu snílka.
Dům u tonoucí hvězdy – Vrcholný román. Vypráví příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži.
Troje paměti Víta Choráze – Autobiografická básnická novela s četnými rysy náboženské mystiky.
Drama:
Radúz a Mahulena – Romantická lyrická pohádka podle slovenského námětu. Později byla zhudebněna Josefem Sukem. Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer Stojmíra, vládce sousedního království. Když překročí hranici království, je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mu mstí královna Runa, která slepě žárlí na Radúzovou matku Nyolu. Stojmír Nyolu miloval, ale ona dala přednost Radúzovu otci. Naproti tomu Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k tatranské skále a klíč hodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému klíč padne k nohám, jej předá Mahuleně. Runa se pokusí zbavit Radúze jedem, dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domnělý posilující nápoj do křišťálové číše a ta pukne. Spěchá proto za Radúzem s Runou v patách. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece jen přemůže a spoutá ji jejími dlouhými vlasy. Oba milenci jsou prokleti a prchají. Radúz se vydává napřed na hrad, aby připravil slavnostní uvítání. Namísto toho se ale naplní kletba. U otcovy rakve dojatá matka obejme a políbí svého syna a Radúz na všecko zapomene. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milosrdenství. Je vyslyšena a proměněna v topol. Lidé se podivují nad tím, jak se v královské zahradě tak náhle objevil vysoký strom a ctí ho jako posvátný. Radúz, který bloudí stále jako ve snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole se to zdá podivné a tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí s tím zvláštním stromem. Zatne proto do jeho kmene a strom začne krvácet. Když krůpěj krve dopadla na Radúzovo čelo, na vše se rozvzpomněl a také Mahulena se změnila zpět v člověka. Prokletí bylo zlomeno silou věrné lásky a Runa umírá vztekem.
Meziválečná próza
Rudolf Medek
Anabáze – Pětidílný románový cyklus. Byl napsán ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Plukovník Švec – Drama podle skutečné události líčí sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Zborov – Tato oslavná báseň opěvuje hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta
Třetí rota – Hrdiny této románové trilogie charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození. Dílo zachycuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Železný vlk – Povídková kniha. Vycházejí z autentických zážitků z války.
Jízdní hlídka – Drama vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky. Vychází ze skutečných událostí
Julius Zeyer – Narodil se v Praze. Byl to básník, prozaik a dramatik. Otec vlastnil dřevařský závod a chtěl, aby studoval techniku. Studia nedokončil a začal studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii. Působil jako vychovatel v Rusku. Rád cestoval. Podnikl cesty do Německa, Švédska, Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, Tunisu atd. Ke konci života se vrátil do Prahy, kde také zemřel. Byl to hlavní epik lumírovců. Měl kontakt se světovou literaturou, a proto měl zálibu v cizích látkách, zejména historických. Psal verše z exotického prostředí a neurčité doby. Jeho díla jsou často tajemná s náboženskými prvky a obsahují barvitá líčení. Je označován za novodobého tvůrce mýtů a legend, tzv. novoromantismus.
Epická poezie:
Vyšehrad – Cyklus básní z národních dějin.
Libuše – Báseň.
Šárka – Báseň.
Vlasta – Báseň.
Karolínská epopeja – O rytířské družině Karla Velikého.
Próza:
Ondřej Černyšev – Román z prostředí carského dvora 18. století.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Román z idealizovaného rytířského prostředí středověké Francie. Autor v něm líčí nezlomné přátelství dvou rytířů.
Tři legendy o krucifixu – Povídková skladba s náboženskou tématikou. Vyprávění o osudech ukřižovaných lidí.
Jan Maria Plojhar – Vrcholný psychologický román s autobiografickými prvky o tragickém osudu snílka.
Dům u tonoucí hvězdy – Vrcholný román. Vypráví příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži.
Troje paměti Víta Choráze – Autobiografická básnická novela s četnými rysy náboženské mystiky.
Drama:
Radúz a Mahulena – Romantická lyrická pohádka podle slovenského námětu. Později byla zhudebněna Josefem Sukem. Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer Stojmíra, vládce sousedního království. Když překročí hranici království, je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mu mstí královna Runa, která slepě žárlí na Radúzovou matku Nyolu. Stojmír Nyolu miloval, ale ona dala přednost Radúzovu otci. Naproti tomu Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k tatranské skále a klíč hodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému klíč padne k nohám, jej předá Mahuleně. Runa se pokusí zbavit Radúze jedem, dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domnělý posilující nápoj do křišťálové číše a ta pukne. Spěchá proto za Radúzem s Runou v patách. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece jen přemůže a spoutá ji jejími dlouhými vlasy. Oba milenci jsou prokleti a prchají. Radúz se vydává napřed na hrad, aby připravil slavnostní uvítání. Namísto toho se ale naplní kletba. U otcovy rakve dojatá matka obejme a políbí svého syna a Radúz na všecko zapomene. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milosrdenství. Je vyslyšena a proměněna v topol. Lidé se podivují nad tím, jak se v královské zahradě tak náhle objevil vysoký strom a ctí ho jako posvátný. Radúz, který bloudí stále jako ve snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole se to zdá podivné a tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí s tím zvláštním stromem. Zatne proto do jeho kmene a strom začne krvácet. Když krůpěj krve dopadla na Radúzovo čelo, na vše se rozvzpomněl a také Mahulena se změnila zpět v člověka. Prokletí bylo zlomeno silou věrné lásky a Runa umírá vztekem.
Meziválečná próza
Rudolf Medek
Anabáze – Pětidílný románový cyklus. Byl napsán ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Plukovník Švec – Drama podle skutečné události líčí sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Zborov – Tato oslavná báseň opěvuje hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta
Třetí rota – Hrdiny této románové trilogie charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození. Dílo zachycuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Železný vlk – Povídková kniha. Vycházejí z autentických zážitků z války.
Jízdní hlídka – Drama vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky. Vychází ze skutečných událostí
Realismus
Realismus
Lev Nikolajevič Tolstoj – Jeden z nejbohatších spisovatelů. Celý život prožil na venkově. Rád experimentoval. Snažil se o reformy ve společnosti, zakládal školy a školky. Ostatní šlechtici ním pohrdali. Měl rád Chelčického.
Vojna a mír – Čtyřdílná historická epopej z období napoleonských válek. Vyskytuje se zde na 250 postav. Dílo popisuje skutečné historické události, např. bitvu u Slavkova, tažení na Moskvu a Napoleonův ústup, a také některé reálné postavy, např. Napoleona a generála Kutuzova. Děj se soustředí na postavy Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova. Oba jsou aristokraté a intelektuálové. Zatímco Bolkonskij je energický a střízlivý, Bezuchov je idealistický snílek, jenž se zaobírá filozofickými otázkami o smyslu života. Bolkonskij se zamiluje do Nataši Rostové, ale je vážně raněn v bitvě u Slavkova. Nakonec jí umírá v náruči a Nataša najde útěchu, porozumění a lásku u staršího Bezuchova. Posléze se za něj provdá.
Henryk Sienkiewicz
Křižáci – Historický román o boji Poláků proti křižákům začátkem 15. století. Zobrazuje bitvu u Grunwaldu.
Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski – Trilogie historických románů. Popisuje boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. století.
Quo Vadis – Román ze starověkého Říma za vlády císaře Nerona, kdy dochází k pronásledování křesťanů.
Literatura 1. poloviny 20. století
Lion Feuchtwanger – Prozaik a dramatik. Emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Jeho romány mají náměty současné i historické. Největší ohlas měl jako autor historických románů.
Žid Süss – Tento román přinesl autorovi slávu. Vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
Čekárna – Románová trilogie. Zachycuje dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v Německu.
Úspěch – První díl trilogie zobrazil vznik nacismu v Bavorsku.
Oppermannové – Druhý díl trilogie zachytila první měsíce Hitlerovy hrůzovlády v Německu.
Vyhnanství – Třetí díl trilogie popisuje životní útrapy německé emigrace.
Židovka z Toleda – Román. Zachycuje španělský středověk.
Lišky na vinici – Román z období před Velkou francouzskou revolucí. Zachytil také boj za americkou nezávislost.
Bláznova moudrost – Román s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua. Děj se odehrává ve Francii v 18. století.
Goya – Román o velkém španělském malíři 18. a počátku 19. století.
Literatura 2. poloviny 20. století
Bertolt Brecht – Dramatik, divadelní režisér, básník a prozaik. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi světovými válkami. Před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA. Po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble. Je považován za tvůrce tzv. epického divadla.
Matka Kuráž a její děti – Toto drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti. Přesto je ale postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka přesto dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ a dá se na ní vydělat. Autor zde vyjádřil nesmyslnost válek. Použil k tomu prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče či vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
Strach a bída Třetí říše – Tato divadelní hra líčí nacistickou krutost.
Česká historická beletrie
Lev Nikolajevič Tolstoj – Jeden z nejbohatších spisovatelů. Celý život prožil na venkově. Rád experimentoval. Snažil se o reformy ve společnosti, zakládal školy a školky. Ostatní šlechtici ním pohrdali. Měl rád Chelčického.
Vojna a mír – Čtyřdílná historická epopej z období napoleonských válek. Vyskytuje se zde na 250 postav. Dílo popisuje skutečné historické události, např. bitvu u Slavkova, tažení na Moskvu a Napoleonův ústup, a také některé reálné postavy, např. Napoleona a generála Kutuzova. Děj se soustředí na postavy Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova. Oba jsou aristokraté a intelektuálové. Zatímco Bolkonskij je energický a střízlivý, Bezuchov je idealistický snílek, jenž se zaobírá filozofickými otázkami o smyslu života. Bolkonskij se zamiluje do Nataši Rostové, ale je vážně raněn v bitvě u Slavkova. Nakonec jí umírá v náruči a Nataša najde útěchu, porozumění a lásku u staršího Bezuchova. Posléze se za něj provdá.
Henryk Sienkiewicz
Křižáci – Historický román o boji Poláků proti křižákům začátkem 15. století. Zobrazuje bitvu u Grunwaldu.
Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski – Trilogie historických románů. Popisuje boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. století.
Quo Vadis – Román ze starověkého Říma za vlády císaře Nerona, kdy dochází k pronásledování křesťanů.
Literatura 1. poloviny 20. století
Lion Feuchtwanger – Prozaik a dramatik. Emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Jeho romány mají náměty současné i historické. Největší ohlas měl jako autor historických románů.
Žid Süss – Tento román přinesl autorovi slávu. Vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
Čekárna – Románová trilogie. Zachycuje dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v Německu.
Úspěch – První díl trilogie zobrazil vznik nacismu v Bavorsku.
Oppermannové – Druhý díl trilogie zachytila první měsíce Hitlerovy hrůzovlády v Německu.
Vyhnanství – Třetí díl trilogie popisuje životní útrapy německé emigrace.
Židovka z Toleda – Román. Zachycuje španělský středověk.
Lišky na vinici – Román z období před Velkou francouzskou revolucí. Zachytil také boj za americkou nezávislost.
Bláznova moudrost – Román s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua. Děj se odehrává ve Francii v 18. století.
Goya – Román o velkém španělském malíři 18. a počátku 19. století.
Literatura 2. poloviny 20. století
Bertolt Brecht – Dramatik, divadelní režisér, básník a prozaik. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi světovými válkami. Před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA. Po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble. Je považován za tvůrce tzv. epického divadla.
Matka Kuráž a její děti – Toto drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti. Přesto je ale postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka přesto dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ a dá se na ní vydělat. Autor zde vyjádřil nesmyslnost válek. Použil k tomu prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče či vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
Strach a bída Třetí říše – Tato divadelní hra líčí nacistickou krutost.
Česká historická beletrie
Počátky našeho písemnictví
Počátky našeho písemnictví
Kosmas (1045–1125) – Vzdělanec a děkan Svatovítské kapituly.
Kronika česká (Chronika Boemorum) – Psána latinsky v próze. Zachycuje české dějiny od nejstarších mýtů o praotci Čechovi po rok 1125, kdy Kosmas umírá. Čerpá z nejstarších příběhů z pohanské doby, análů (letopisů), vyprávění pamětníků a vlastních zážitků autora. V kronice se vyskytují také nepřesnosti, které vznikly zařazením pověstí a úplným zamlčením Velké Moravy, kterou Kosmas neuznával. Vyznačuje se svou čtivostí. Obsahuje dialogy, podrobné charakteristiky postav, zábavné historky i líčení bitev. Je zde patrný proces laicizace – zesvětšťování. Dílo je psáno vlastenecky. Jsou použita bohemika. Kronika zřetelně straní katolické církvi, vyzdvihuje úspěchy Přemyslovců a úmyslně se nezmiňuje o slovanské vzdělanosti. Kosmova Kronika česká se stala zdrojem informací a inspirací pro mnoho pozdějších autorů, např. Aloise Jiráska, Vladislava Vančuru a Václava Hájka z Libočan. Po Kosmově smrti se o pokračování v psaní kroniky pokoušelo několik dalších autorů (opat Jaroch, kanovník vyšehradský), ale nebyli příliš úspěšní.
Dalimilova kronika – Nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Autorem patrně nižší šlechtic. Jméno Dalimil je omyl z 16. století. Vyzdvihuje vlastenectví a vystupuje proti cizincům ve vládě. Autor si často vymýšlí, kronika je nesouvislá a nelogická. Zachycuje dějiny od nejstarších dob po korunovaci Jana Lucemburského.
Renesance a humanismus
Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – Zpracovává české dějiny do roku 1526. Čtivá a u čtenářů oblíbená. Z historické hlediska ale nepřesná. Jsou v ní zahrnuty pověsti.
Národní obrození v české literatuře
Rukopis Královédvorský – Měl být nalezen ve Dvoře Králové. Označen za památku z 13. století.
Rukopis Zelenohorský – Anonymně zaslán Národnímu muzeu. Měl být nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku. Označen za památku z 10. století.
Obsahují převážně epické skladby. Spory o pravost rukopisů trvaly až do 80. let 19. století, kdy byla s konečnou platností dokázána jejich nepravost. Byla napsány za účelem posílení národního sebevědomí. Měli dokázat starobylost naší kultury. Jsou básnicky cennými díly z 1. poloviny 19. století. Inspirovali mnoho pozdějších autorů.
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Jan Hus – Historická postava, která ale vyslovuje současné požadavky a cíle národa. Cenzurou zakázána pro plamenný projev proti nesvobodě.
Žižka z Trocnova – Divadelní hra.
Kutnohorští havíři – Historická hra je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
Kosmas (1045–1125) – Vzdělanec a děkan Svatovítské kapituly.
Kronika česká (Chronika Boemorum) – Psána latinsky v próze. Zachycuje české dějiny od nejstarších mýtů o praotci Čechovi po rok 1125, kdy Kosmas umírá. Čerpá z nejstarších příběhů z pohanské doby, análů (letopisů), vyprávění pamětníků a vlastních zážitků autora. V kronice se vyskytují také nepřesnosti, které vznikly zařazením pověstí a úplným zamlčením Velké Moravy, kterou Kosmas neuznával. Vyznačuje se svou čtivostí. Obsahuje dialogy, podrobné charakteristiky postav, zábavné historky i líčení bitev. Je zde patrný proces laicizace – zesvětšťování. Dílo je psáno vlastenecky. Jsou použita bohemika. Kronika zřetelně straní katolické církvi, vyzdvihuje úspěchy Přemyslovců a úmyslně se nezmiňuje o slovanské vzdělanosti. Kosmova Kronika česká se stala zdrojem informací a inspirací pro mnoho pozdějších autorů, např. Aloise Jiráska, Vladislava Vančuru a Václava Hájka z Libočan. Po Kosmově smrti se o pokračování v psaní kroniky pokoušelo několik dalších autorů (opat Jaroch, kanovník vyšehradský), ale nebyli příliš úspěšní.
Dalimilova kronika – Nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Autorem patrně nižší šlechtic. Jméno Dalimil je omyl z 16. století. Vyzdvihuje vlastenectví a vystupuje proti cizincům ve vládě. Autor si často vymýšlí, kronika je nesouvislá a nelogická. Zachycuje dějiny od nejstarších dob po korunovaci Jana Lucemburského.
Renesance a humanismus
Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – Zpracovává české dějiny do roku 1526. Čtivá a u čtenářů oblíbená. Z historické hlediska ale nepřesná. Jsou v ní zahrnuty pověsti.
Národní obrození v české literatuře
Rukopis Královédvorský – Měl být nalezen ve Dvoře Králové. Označen za památku z 13. století.
Rukopis Zelenohorský – Anonymně zaslán Národnímu muzeu. Měl být nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku. Označen za památku z 10. století.
Obsahují převážně epické skladby. Spory o pravost rukopisů trvaly až do 80. let 19. století, kdy byla s konečnou platností dokázána jejich nepravost. Byla napsány za účelem posílení národního sebevědomí. Měli dokázat starobylost naší kultury. Jsou básnicky cennými díly z 1. poloviny 19. století. Inspirovali mnoho pozdějších autorů.
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Jan Hus – Historická postava, která ale vyslovuje současné požadavky a cíle národa. Cenzurou zakázána pro plamenný projev proti nesvobodě.
Žižka z Trocnova – Divadelní hra.
Kutnohorští havíři – Historická hra je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
Victor Hugo
Victor Hugo – Básník, prozaik a dramatik. Jeden z nejvýznamnějších představitelů romantismu. Měl dlouhý a plný život. Byl synem Napoleonova generála, ale vychovávali ho k nenávisti k němu a k republice. Tento názor později mění, ve svých dílech si ale zachovává objektivní nadhled. Po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po kritice císaře Napoleona III. dobrovolně odchází do vyhnanství. Vrátil se až po dvaceti letech za bouřlivých oslav.
Legenda věků – Trojdílný básnický cyklus. Zamýšlí se nad lidskými dějinami a dalším vývojem lidstva. Jako nejlepší období lidských dějin hodnotí antiku. Budoucnost lidstva vidí optimisticky, především ve vědě a pokroku.
Z autorovy prozaické tvorby je nejdůležitější volná trilogie románů Chrám matky boží v Paříži, Ubožáci (někdy také Bídníci) a Dělníci moře.
Chrám matky boží v Paříži – Dramatický děj se odehrává v Paříži 15. století za vlády Ludvíka XI. Popisuje život pařížského lidu od králů až po žebráky. Hrbáč Quasimodo žije v chrámu Matky boží. Jako malého dítěte se ho ujal kněz Frollo. Kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos krásné Esmeraldy, do které se Frollo zamiloval. Quasimodo je však zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Soucit s ním má jen Esmeralda, která se mu snaží jeho trápení ulehčit. Quasimodo se do ní zamiluje, ale ví, že jeho láska nemůže být opětována. Frollo chce Esmeraldu za každou cenu a lstí dosáhne jejího obvinění z čarodějnictví. Když je odsouzena k smrti, nabídne jí záchranu, pokud se stane jeho milenkou. Esmeralda, která miluje kapitána Phoeba, odmítne. Quasimodo ji v den popravy unese a ukryje v chrámu. Tuláci chtějí Esmeraldu osvobodit z Quasimodova zajetí a v nastalém zmatku se jí ale zmocní Frollo. Když se Esmeralda vzpírá, předhodí jí zlé stařeně. Ta nenávidí cikány, protože jí unesli dítě. Ta nakonec v Esmeraldě pozná svou oplakanou dceru a snaží se ji ukrýt. Vojáci ji ale najdou a odvedou na popraviště. Těsně před Esmeraldinou popravou umírá i její matka, když ji jeden z vojáků prudce odhodí na dláždění. Zoufalý Quasimodo shodí z věže Frolla, který odtud sledoval popravu, a pomstí tak Esmeradinu smrt. Sám nakonec umírá v hrobce po Esmeraldině boku.
Ubožáci – V tomto románu se autor snaží bojovat proti předsudkům. Ústředním hrdinou je Jean Valjean, který je za krádež chleba odsouzen na galeje. Díky pokusům o útěk se jeho trest prodlouží až na 19 let. Po návratu z nucených prací se ho ujímá biskup Myriel. Díky němu se Valjean mění v ušlechtilého člověka, zbohatne a stává se dokonce starostou. Svým jměním pomáhá chudým a stane se ochráncem osiřelé Cosetty. Situace se komplikuje, když se ve městě jako nový komisař objeví nemilosrdný policista Javert. Původně by vězeňským dozorcem a zná Valjeana z galejí. Hrozí proto trestem nevinnému člověku, který je všemi považován za uprchlého trestance Valjeana. Valjean tomu chce zabránit a odhalí svou totožnost. Posléze je Javertovým přičiněním opět poslán na galeje. Na poslední chvíli ale uprchne a společně s Cosettou se před slídím Javertem mnoho let skrývá v pařížském klášteře. Při pouličních nepokojích v Paříži zachrání mladého studenta Maria. Je to republikán a miluje Cosettu, která mezitím vyrostla v překrásnou mladou ženu. Během bojů se znovu setkává s Javertem. Toho chytili a odsoudili k smrti revolucionáři. Valjean mu však pomůže a Javert odchází. Posléze se setkají ještě jednou. Javert ale po tom všem již nedokáže napraveného Valjeana zatknout a vědom si toho, že zradil své povinnosti, dobrovolně se vrhá se do Seiny. Román končí Valjeanovou přirozenou smrtí.
Dělníci moře – Román vypráví o rybáři Gilliatovi. Ten bojuje proti nespravedlnosti a přírodním živlům, které překonává pro záchranu svého parníku.
Legenda věků – Trojdílný básnický cyklus. Zamýšlí se nad lidskými dějinami a dalším vývojem lidstva. Jako nejlepší období lidských dějin hodnotí antiku. Budoucnost lidstva vidí optimisticky, především ve vědě a pokroku.
Z autorovy prozaické tvorby je nejdůležitější volná trilogie románů Chrám matky boží v Paříži, Ubožáci (někdy také Bídníci) a Dělníci moře.
Chrám matky boží v Paříži – Dramatický děj se odehrává v Paříži 15. století za vlády Ludvíka XI. Popisuje život pařížského lidu od králů až po žebráky. Hrbáč Quasimodo žije v chrámu Matky boží. Jako malého dítěte se ho ujal kněz Frollo. Kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos krásné Esmeraldy, do které se Frollo zamiloval. Quasimodo je však zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Soucit s ním má jen Esmeralda, která se mu snaží jeho trápení ulehčit. Quasimodo se do ní zamiluje, ale ví, že jeho láska nemůže být opětována. Frollo chce Esmeraldu za každou cenu a lstí dosáhne jejího obvinění z čarodějnictví. Když je odsouzena k smrti, nabídne jí záchranu, pokud se stane jeho milenkou. Esmeralda, která miluje kapitána Phoeba, odmítne. Quasimodo ji v den popravy unese a ukryje v chrámu. Tuláci chtějí Esmeraldu osvobodit z Quasimodova zajetí a v nastalém zmatku se jí ale zmocní Frollo. Když se Esmeralda vzpírá, předhodí jí zlé stařeně. Ta nenávidí cikány, protože jí unesli dítě. Ta nakonec v Esmeraldě pozná svou oplakanou dceru a snaží se ji ukrýt. Vojáci ji ale najdou a odvedou na popraviště. Těsně před Esmeraldinou popravou umírá i její matka, když ji jeden z vojáků prudce odhodí na dláždění. Zoufalý Quasimodo shodí z věže Frolla, který odtud sledoval popravu, a pomstí tak Esmeradinu smrt. Sám nakonec umírá v hrobce po Esmeraldině boku.
Ubožáci – V tomto románu se autor snaží bojovat proti předsudkům. Ústředním hrdinou je Jean Valjean, který je za krádež chleba odsouzen na galeje. Díky pokusům o útěk se jeho trest prodlouží až na 19 let. Po návratu z nucených prací se ho ujímá biskup Myriel. Díky němu se Valjean mění v ušlechtilého člověka, zbohatne a stává se dokonce starostou. Svým jměním pomáhá chudým a stane se ochráncem osiřelé Cosetty. Situace se komplikuje, když se ve městě jako nový komisař objeví nemilosrdný policista Javert. Původně by vězeňským dozorcem a zná Valjeana z galejí. Hrozí proto trestem nevinnému člověku, který je všemi považován za uprchlého trestance Valjeana. Valjean tomu chce zabránit a odhalí svou totožnost. Posléze je Javertovým přičiněním opět poslán na galeje. Na poslední chvíli ale uprchne a společně s Cosettou se před slídím Javertem mnoho let skrývá v pařížském klášteře. Při pouličních nepokojích v Paříži zachrání mladého studenta Maria. Je to republikán a miluje Cosettu, která mezitím vyrostla v překrásnou mladou ženu. Během bojů se znovu setkává s Javertem. Toho chytili a odsoudili k smrti revolucionáři. Valjean mu však pomůže a Javert odchází. Posléze se setkají ještě jednou. Javert ale po tom všem již nedokáže napraveného Valjeana zatknout a vědom si toho, že zradil své povinnosti, dobrovolně se vrhá se do Seiny. Román končí Valjeanovou přirozenou smrtí.
Dělníci moře – Román vypráví o rybáři Gilliatovi. Ten bojuje proti nespravedlnosti a přírodním živlům, které překonává pro záchranu svého parníku.
Adam Mickiewicz
Adam Mickiewicz – Aktivně se účastnil hnutí za osvobození své země. Polsko tehdy bylo rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Většinu svého života proto prožil ve vyhnanství v Rusku a v emigraci v západní Evropě.
Konrád Wallenrod – Básnická povídka. Vypráví příběh Litevce, který, přestože patří k řádu německých rytířů, mstí svůj pokořený národ.
Pan Tadeáš – Polský národní epos s komplikovaným dějem. Odehrává se mezi drobnými zemany v době Napoleonova tažení do Polska. Ústřední dějovou linií je příběh lásky příslušníků nepřátelských rodů Horešků a Sopliců. Do Soplicova dvora přijíždí ke svému strýci Tadeáš, jenž se zamiluje do Zošky z rodu Horšů. To vyvolá násilnou odvedu od Zoščina příbuzného. Ruský carský oddíl se snaží zjednat pořádek, jsou ale poraženi. Tadeášovi i zemanům hrozí zatčení a odcházejí k francouzské armádě do Polska. Později vychází za dramatických okolností najevo, že smrtelně zraněný mnich, který v Litvě agitoval pro přípravu protiruského povstání, je Tadeášův otec. Chtěl tak odčinit svou vinu, když uražen zabil jednoho z Horešků, který mu nechtěl dát svou dceru za ženu. Dílo končí svatbou Tadeáše a Zošky. Navíc je na Tadeášově panství zrušeno nevolnictví.
Alexandre Dumas – Vlastním jménem Davy de la Pail-leterie. Francouzský romanopisec a dramatik. V roce 1823 přišel do Paříže jako notářský úředník. Našel si ale místo u divadla a navíc publikoval několik časopisů. O rok později se mu narodil syn, známý dramatik Alexandre Dumas mladší. Je autorem více než 250 románů a dramat. Spolupracoval s historikem Maquetem, který pro něj vyhledával vhodnou historickou látku. Tu pak volně zpracovával do svých historicko-romantických románů na pokračování. Historická věrohodnost v nich ustupovala napínavosti děje a neobvyklému rozuzlení příběhu. Sám autor označoval historii za hřebík, na který věší své romány. Od samého začátku měla jeho díla ohromný úspěch.
Tři mušketýři – Podkladem pro tento román byl autorovi historický spis Paměti pana d’Artagnana. Po svém vydání měl obrovský úspěch, a tak autor napsal ještě dvě méně úspěšná pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Děj se odehrává v 17. století ve Francii. Mladý gaskoňský šlechtic d’Artagnan přijíždí do Paříže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů. Seznámí se s nejlepšími z nich, s nerozlučnými přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem. Po počátečním nedorozumění s nimi uzavře pevné přátelství a společně prožívají mnohá dobrodružství věrni heslu: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“. Oddaně slouží svému králi a královně, a tak musí často čelit intrikám kardinála Richelieu. Ten královnu nenávidí a chce ji kompromitovat. V jeho intrikách ho podporuje mylady de Winter a hrabě Rochefort. Anglický vévoda Buckingham se s pomocí královniny služebné paní Bonacieuxové dostane ke královně, kterou nadevše zbožňuje. Ta mu na důkaz lásky daruje dvanáct diamantových přívěsků, jež dostala od krále. Kardinál se o tom dozví a přemluví krále, aby si královna přívěsky vzala na příští ples. Paní Bonacieuxová proto vysílá d’Artagnana do Anglie k Buckinghamovi, aby přinesl přívěsky zpět a zachránil tak královnu. Mylady de Winter se mezitím dvou přívěsků zmocnila, ale Buckinghamovi se podaří zajistit výrobu nových. D’Artagnan přijede s přívěsky včas, a tak se kardinálova lest nezdaří a královna je zachráněna. Mezitím Rochefort unese paní Bonacieuxovou, do které se d’Artagnan zamiloval. Kardinál obléhá pevnost la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko na pomoc obleženým. Richelieu posílá mylady do Anglie, aby zavraždila Buckinghama a dává jí dopis. V něm stojí, že to, co majitel dopisu učinil, bylo pro blaho státu. Dopisu ze zmocní Athos a mylady de Winter zatýká. D’Artagnan je královnou vyslán k Buckinghamovi se vzkazem, aby neválčil. Mylady však unikne a ještě před d’Artagnanovým příjezdem Buckinghama zavraždí. Mušketýři ji chytí a dají popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, odevzdá mu Athos list, který dovoluje jeho majiteli učinit vše pro blaho státu. D’Artagnan je povýšen na důstojníka a Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky.
Hrabě Monte Cristo – Děj románu se odehrává v první polovině 19. století ve Francii. Vypráví o mladém námořníku Edmondu Dantèsovi. Edmond žil v Marseille a čekali ho zásnuby s milovanou Mercedes. I když byl celkem oblíbený, našli se i tací, kteří mu štěstí nepřáli. Mezi ně patřil i Danglars, který pracoval jako účetní na lodi Faraon. Na ní se měl Edmond brzy stát kapitánem. Proti Edmundovi se s Danglarem spojil ještě Fernand, mladý Katalánec, který miloval Mercedes, ale ona ho odmítla. Danglars napsal udavačský dopis a Edmond byl v den svého zasnoubení zatčen a označen za bonapartistu. Vlastnil totiž dopis od zesnulého kapitána lodi, který měl doručit jakémusi Noirtierovi. Návladní Villefort k němu byl zprvu vstřícný, posléze ale nechal Edmonda, i přesto že neznal obsah onoho dopisu, odvést do ifské pevnosti. Villefort byl Noirtierů syn a nechtěl si zhoršit společenské postavení. Čtrnáct let Edmond trpěl v ifské věznici. Seznámil se zde abbé Fariou, vězněm ze sousední cely, který se k němu omylem prokopal při pokusu o útěk z pevnosti. Abbé se stal Edmondovým velkým přítelem. Naučil ho všemu co znal a pomohl mu rozluštit příčinu jeho uvěznění. Když se Edmond dozvěděl, díky komu je uvězněn, zatoužil po pomstě. Abbé Faria je těžce onemocněl, ale ještě před svou smrtí předal Edmondovi plánek ostrova Monte Cristo, na kterém se údajně skrýval poklad. Když abbé Faria zemřel, Edmond toho využil. Místo něj se zašil do pytle na mrtvé a nechal se vhodit do moře. Vyčerpaného ho vytáhli na palubu své lodi dva mladíci. Když se Edmond zotavil, nechal se odvézt na ostrov Monte Cristo, kde opravdu objevil poklad. Stal se tak z něj boháč a jako hrabě Monte Cristo se postupně pomstil všem svým nepřátelům.
Černý tulipán – Román.
Královna Margot – Román.
Konrád Wallenrod – Básnická povídka. Vypráví příběh Litevce, který, přestože patří k řádu německých rytířů, mstí svůj pokořený národ.
Pan Tadeáš – Polský národní epos s komplikovaným dějem. Odehrává se mezi drobnými zemany v době Napoleonova tažení do Polska. Ústřední dějovou linií je příběh lásky příslušníků nepřátelských rodů Horešků a Sopliců. Do Soplicova dvora přijíždí ke svému strýci Tadeáš, jenž se zamiluje do Zošky z rodu Horšů. To vyvolá násilnou odvedu od Zoščina příbuzného. Ruský carský oddíl se snaží zjednat pořádek, jsou ale poraženi. Tadeášovi i zemanům hrozí zatčení a odcházejí k francouzské armádě do Polska. Později vychází za dramatických okolností najevo, že smrtelně zraněný mnich, který v Litvě agitoval pro přípravu protiruského povstání, je Tadeášův otec. Chtěl tak odčinit svou vinu, když uražen zabil jednoho z Horešků, který mu nechtěl dát svou dceru za ženu. Dílo končí svatbou Tadeáše a Zošky. Navíc je na Tadeášově panství zrušeno nevolnictví.
Alexandre Dumas – Vlastním jménem Davy de la Pail-leterie. Francouzský romanopisec a dramatik. V roce 1823 přišel do Paříže jako notářský úředník. Našel si ale místo u divadla a navíc publikoval několik časopisů. O rok později se mu narodil syn, známý dramatik Alexandre Dumas mladší. Je autorem více než 250 románů a dramat. Spolupracoval s historikem Maquetem, který pro něj vyhledával vhodnou historickou látku. Tu pak volně zpracovával do svých historicko-romantických románů na pokračování. Historická věrohodnost v nich ustupovala napínavosti děje a neobvyklému rozuzlení příběhu. Sám autor označoval historii za hřebík, na který věší své romány. Od samého začátku měla jeho díla ohromný úspěch.
Tři mušketýři – Podkladem pro tento román byl autorovi historický spis Paměti pana d’Artagnana. Po svém vydání měl obrovský úspěch, a tak autor napsal ještě dvě méně úspěšná pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Děj se odehrává v 17. století ve Francii. Mladý gaskoňský šlechtic d’Artagnan přijíždí do Paříže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů. Seznámí se s nejlepšími z nich, s nerozlučnými přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem. Po počátečním nedorozumění s nimi uzavře pevné přátelství a společně prožívají mnohá dobrodružství věrni heslu: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“. Oddaně slouží svému králi a královně, a tak musí často čelit intrikám kardinála Richelieu. Ten královnu nenávidí a chce ji kompromitovat. V jeho intrikách ho podporuje mylady de Winter a hrabě Rochefort. Anglický vévoda Buckingham se s pomocí královniny služebné paní Bonacieuxové dostane ke královně, kterou nadevše zbožňuje. Ta mu na důkaz lásky daruje dvanáct diamantových přívěsků, jež dostala od krále. Kardinál se o tom dozví a přemluví krále, aby si královna přívěsky vzala na příští ples. Paní Bonacieuxová proto vysílá d’Artagnana do Anglie k Buckinghamovi, aby přinesl přívěsky zpět a zachránil tak královnu. Mylady de Winter se mezitím dvou přívěsků zmocnila, ale Buckinghamovi se podaří zajistit výrobu nových. D’Artagnan přijede s přívěsky včas, a tak se kardinálova lest nezdaří a královna je zachráněna. Mezitím Rochefort unese paní Bonacieuxovou, do které se d’Artagnan zamiloval. Kardinál obléhá pevnost la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko na pomoc obleženým. Richelieu posílá mylady do Anglie, aby zavraždila Buckinghama a dává jí dopis. V něm stojí, že to, co majitel dopisu učinil, bylo pro blaho státu. Dopisu ze zmocní Athos a mylady de Winter zatýká. D’Artagnan je královnou vyslán k Buckinghamovi se vzkazem, aby neválčil. Mylady však unikne a ještě před d’Artagnanovým příjezdem Buckinghama zavraždí. Mušketýři ji chytí a dají popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, odevzdá mu Athos list, který dovoluje jeho majiteli učinit vše pro blaho státu. D’Artagnan je povýšen na důstojníka a Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky.
Hrabě Monte Cristo – Děj románu se odehrává v první polovině 19. století ve Francii. Vypráví o mladém námořníku Edmondu Dantèsovi. Edmond žil v Marseille a čekali ho zásnuby s milovanou Mercedes. I když byl celkem oblíbený, našli se i tací, kteří mu štěstí nepřáli. Mezi ně patřil i Danglars, který pracoval jako účetní na lodi Faraon. Na ní se měl Edmond brzy stát kapitánem. Proti Edmundovi se s Danglarem spojil ještě Fernand, mladý Katalánec, který miloval Mercedes, ale ona ho odmítla. Danglars napsal udavačský dopis a Edmond byl v den svého zasnoubení zatčen a označen za bonapartistu. Vlastnil totiž dopis od zesnulého kapitána lodi, který měl doručit jakémusi Noirtierovi. Návladní Villefort k němu byl zprvu vstřícný, posléze ale nechal Edmonda, i přesto že neznal obsah onoho dopisu, odvést do ifské pevnosti. Villefort byl Noirtierů syn a nechtěl si zhoršit společenské postavení. Čtrnáct let Edmond trpěl v ifské věznici. Seznámil se zde abbé Fariou, vězněm ze sousední cely, který se k němu omylem prokopal při pokusu o útěk z pevnosti. Abbé se stal Edmondovým velkým přítelem. Naučil ho všemu co znal a pomohl mu rozluštit příčinu jeho uvěznění. Když se Edmond dozvěděl, díky komu je uvězněn, zatoužil po pomstě. Abbé Faria je těžce onemocněl, ale ještě před svou smrtí předal Edmondovi plánek ostrova Monte Cristo, na kterém se údajně skrýval poklad. Když abbé Faria zemřel, Edmond toho využil. Místo něj se zašil do pytle na mrtvé a nechal se vhodit do moře. Vyčerpaného ho vytáhli na palubu své lodi dva mladíci. Když se Edmond zotavil, nechal se odvézt na ostrov Monte Cristo, kde opravdu objevil poklad. Stal se tak z něj boháč a jako hrabě Monte Cristo se postupně pomstil všem svým nepřátelům.
Černý tulipán – Román.
Královna Margot – Román.
25) Historická beletrie světová a naše
25) Historická beletrie světová a naše
Vypracování:
Do historické beletrie řadíme prózu a dramata. Autoři se v těchto dílech zabývají skutečnými historickými událostmi a postavami. Tyto pak historicky přesně zpracovávají do umělecké podoby nebo na jejich historickém pozadí vystavují vlastní smyšlené příběhy.
Světová historická beletrie
Romantismus
Walter Scott – Básník, sběratel skotských lidových balad a autor historických románů.
Ivanhoe – Historický román. Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy do Palestiny a z Rakouského zajetí do vlasti. Během jeho nepřítomnosti Anglii spravoval jeho intrikářský bratr Jan a moc normanských šlechticů vzrostla. Terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Wilfred z Ivanhoe, který bojoval po boku krále Richarda v Palestině, se vrací do Anglie, aby se zúčastnil rytířského turnaje. Na turnaj přijíždí také jeho otec Cedrik a Rowena, kterou Wilfred miluje. Wilfred na turnaji porazí několik rytířů a také svého největšího soka, Briana de Bois-Guilberta z řádu templářů. Mezitím princ Jan dostává dopis, že se král brzy vrátí do Anglie. Odjíždí proto do Yorku a svolává šlechtice, s jejichž pomocí chce uchvátit trůn. Turnaj pokračuje a Wilfred je i přes pomoc Černého rytíře raněn. Maskovaným bojovníkem je sám král Richard, který se již vrátil do Anglie. Raněného Wilfreda se ujímá židovka Rebeka. Po turnaji se Cedrik s Rowenou a se svou družinou vracejí domů a cestou se k nim přidá žid Izák s Rebekou a raněným Wilfredem. Turnaje se ale zúčastnil také Maurice de Bracy, kterému se krásná Rowena zalíbila. Rozhodl se proto Cedrikovu družinu za pomoci Briana de Boise-Guilberta a vojáků přepadnout. Zajali je a odvlekli na de Boeufův hrad Front. Při přepadení ale unikli dva Cedrikovi sluhové, kteří se v lese setkali s králem zbojníků Robinem Hoodem. Ten se společně s Černým rytířem a svými druhy rozhodl hrad dobýt a Cedrika s Rowenou osvobodit. Po denním obléhání hrad padl. De Bracy byl zajat Černým rytířem, ve kterém poznal krále Richarda. Král mu ale dal svobodu a de Bracy utekl do Yorku za princem Janem, aby mu oznámil, že se setkal s Richardem. Jan okamžitě nařídil šlechtici Fitzursemu, aby krále přepadl a zavraždil. Brian de Boise-Guilbert i s židovkou Rebekou z dobytého hradu uniká a přivádí ji do templestowské preceptoře. Když se velitel templářů dozví, že je v preceptoři žena a ještě k tomu židovka, odsoudí ji za čarodějnictví. Rebeka rozsudek nepřijme a požaduje, aby o jejím osudu rozhodl souboj. Na straně templářů má stát de Boise-Guilbert a na její rytíř, kterého si zvolí. Rebeka posílá pro Wilfreda. Ten templáře porazí a Rebeka je volná. Krále Richarda přepadne v lese Fitzurse s vojáky, ale Robin Hood mu zachrání život. Richard potrestá členy spiknutí a ujímá se vlády. Wilfred z Ivanhoe se ožení s Rowenou a žijí spolu dlouho a šťastně.
Vypracování:
Do historické beletrie řadíme prózu a dramata. Autoři se v těchto dílech zabývají skutečnými historickými událostmi a postavami. Tyto pak historicky přesně zpracovávají do umělecké podoby nebo na jejich historickém pozadí vystavují vlastní smyšlené příběhy.
Světová historická beletrie
Romantismus
Walter Scott – Básník, sběratel skotských lidových balad a autor historických románů.
Ivanhoe – Historický román. Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy do Palestiny a z Rakouského zajetí do vlasti. Během jeho nepřítomnosti Anglii spravoval jeho intrikářský bratr Jan a moc normanských šlechticů vzrostla. Terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Wilfred z Ivanhoe, který bojoval po boku krále Richarda v Palestině, se vrací do Anglie, aby se zúčastnil rytířského turnaje. Na turnaj přijíždí také jeho otec Cedrik a Rowena, kterou Wilfred miluje. Wilfred na turnaji porazí několik rytířů a také svého největšího soka, Briana de Bois-Guilberta z řádu templářů. Mezitím princ Jan dostává dopis, že se král brzy vrátí do Anglie. Odjíždí proto do Yorku a svolává šlechtice, s jejichž pomocí chce uchvátit trůn. Turnaj pokračuje a Wilfred je i přes pomoc Černého rytíře raněn. Maskovaným bojovníkem je sám král Richard, který se již vrátil do Anglie. Raněného Wilfreda se ujímá židovka Rebeka. Po turnaji se Cedrik s Rowenou a se svou družinou vracejí domů a cestou se k nim přidá žid Izák s Rebekou a raněným Wilfredem. Turnaje se ale zúčastnil také Maurice de Bracy, kterému se krásná Rowena zalíbila. Rozhodl se proto Cedrikovu družinu za pomoci Briana de Boise-Guilberta a vojáků přepadnout. Zajali je a odvlekli na de Boeufův hrad Front. Při přepadení ale unikli dva Cedrikovi sluhové, kteří se v lese setkali s králem zbojníků Robinem Hoodem. Ten se společně s Černým rytířem a svými druhy rozhodl hrad dobýt a Cedrika s Rowenou osvobodit. Po denním obléhání hrad padl. De Bracy byl zajat Černým rytířem, ve kterém poznal krále Richarda. Král mu ale dal svobodu a de Bracy utekl do Yorku za princem Janem, aby mu oznámil, že se setkal s Richardem. Jan okamžitě nařídil šlechtici Fitzursemu, aby krále přepadl a zavraždil. Brian de Boise-Guilbert i s židovkou Rebekou z dobytého hradu uniká a přivádí ji do templestowské preceptoře. Když se velitel templářů dozví, že je v preceptoři žena a ještě k tomu židovka, odsoudí ji za čarodějnictví. Rebeka rozsudek nepřijme a požaduje, aby o jejím osudu rozhodl souboj. Na straně templářů má stát de Boise-Guilbert a na její rytíř, kterého si zvolí. Rebeka posílá pro Wilfreda. Ten templáře porazí a Rebeka je volná. Krále Richarda přepadne v lese Fitzurse s vojáky, ale Robin Hood mu zachrání život. Richard potrestá členy spiknutí a ujímá se vlády. Wilfred z Ivanhoe se ožení s Rowenou a žijí spolu dlouho a šťastně.
Ludvík Souček
Ludvík Souček si často klade otázku, jsou-li lidé ve vesmíru sami, zdali naši planetu navštívili nějací vyslanci mimozemských civilizací; prostřednictvím stroje času nás přenáší do minulosti i budoucnosti: sb. pov. Bratři černé planety, Operace Kili, Zájem Galaxie, Hippokratův slib, trilogie Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero. Psal i vědeckopopularizační práce: Blázni a vynálezci, Velké otazníky, Tušení stínu, Tušení souvislostí aj.
Vladimír Páral se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
Vladimír Páral se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
Česká vědecko-fantastická literatura
Česká vědecko-fantastická literatura
Předchůdci české vědecko-fantastické literatury
Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.
Písně kosmické – Sbírka básní zaměřená na vztah člověka a kosmu. Je ovlivněna novými vědeckými poznatky a technickým pokrokem. Naznačuje optimistickou perspektivu lidstva.
Letní ty noci zářivá – Autor zde zlidšťuje vesmír s jeho velikostí a nekonečností. Obsahuje hymnické ódy a expresivně využívá zdrobnělin: měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky.
Také to Slunce ohnivé – Oslavuje mateřskou lásku jako vesmírný princip.
A mluví člověk – Oslavuje cestu lidstva od bezmoci k vítězství, která je nastoupena technickým pokrokem. Víra v schopnosti člověka a lidského rozumu.
Vzhůru již hlavu národe – Vlastenecká výzva do boje proti malosti. Povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
Jakub Arbes – Narodil se a žil v Praze. Vystudoval techniku, což se promítá v jeho díle. Znal se s Nerudou. Byl novinářem. Zajímal se o sociální problémy. Je autorem romanet.
Svatý Xaverius – Romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.
Newtonův mozek – Romaneto o stroji rychlejším než světelný paprsek. Protiválečně zaměřeno.
Sivooký démon – Romaneto.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Předchůdci české vědecko-fantastické literatury
Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.
Písně kosmické – Sbírka básní zaměřená na vztah člověka a kosmu. Je ovlivněna novými vědeckými poznatky a technickým pokrokem. Naznačuje optimistickou perspektivu lidstva.
Letní ty noci zářivá – Autor zde zlidšťuje vesmír s jeho velikostí a nekonečností. Obsahuje hymnické ódy a expresivně využívá zdrobnělin: měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky.
Také to Slunce ohnivé – Oslavuje mateřskou lásku jako vesmírný princip.
A mluví člověk – Oslavuje cestu lidstva od bezmoci k vítězství, která je nastoupena technickým pokrokem. Víra v schopnosti člověka a lidského rozumu.
Vzhůru již hlavu národe – Vlastenecká výzva do boje proti malosti. Povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
Jakub Arbes – Narodil se a žil v Praze. Vystudoval techniku, což se promítá v jeho díle. Znal se s Nerudou. Byl novinářem. Zajímal se o sociální problémy. Je autorem romanet.
Svatý Xaverius – Romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.
Newtonův mozek – Romaneto o stroji rychlejším než světelný paprsek. Protiválečně zaměřeno.
Sivooký démon – Romaneto.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Karel Čapek
Česká vědecko-fantastická literatura
Karel Čapek – Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Vyrůstal s bratrem Josefem a sestrou Helenou. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu Karlovy Univerzity. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. S manželkou Olgou Scheinpflugovou nemohl mít děti, a tak hodně cestovali a chovali domácí zvířata.
Dramatické a romantické utopie:
R.U.R. – Drama. Roboti, kteří převzali veškerou lidskou práci, se vzbouří. Lidstvo je vyhubeno až na stavitele Alguista, který dostane za úkol obnovit zničený recept na výrovu robotů. Ten před smrtí zničila jeho manželka. Nepodaří se mu to, ale zjistí velkou lásku mezi dvěma roboty: Primusem a Helenou. Zbyli samotní a nechtějí nechat „operovat“ jeden druhého. Stávají se lidmi a civilizace začíná opět od začátku.
Továrna na absolutno – Román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který dokáže rozbít atom, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla vyvolává v lidech náboženský fanatismus, jehož důsledkem je válka a ničení.
Krakatit – V tomto románu je řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu ing. Prokopa. Ten objevil třaskavinu, jenž by byla schopna zničit celý svět. Ing. Prokop dělá vše pro to, aby zabránil jejímu zneužití.
Válka s mloky – Tento román varuje před fašismem. Děj pojednává o nálezu kapitána van Tocha, který v jedné zátoce objevil zručné mloky, kteří si staví vlastní malá města. Pro jejich schopnosti je začne využívat k lovení perel. Za tuto práci dostávají zbraně a výbušniny, aby se mohli bránit žralokům. V důsledku toho se začnou mloci přemnožovat a utlačovat lidi. Z celé pevniny chtějí udělat mělké šelfové moře a chtějí po lidech spolupráci. Vyžadují dodávky výbušnin, aby mohli nadále rozšiřovat svá území. Lidé se mají odstěhovat do hor, které se podle mloků měli bourat až poslední. Ale nakonec, stejně jako lidé, začnou mezi sebou mloci vést nesmyslné války. Otravují si vodu a úplně se vyhladí žaberním morem. Když voda začne ustupovat ze zaplavených oblastí, lidé se začnou opět vracet na svá území.
Nedokončeno > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > >
František Běhounek se vydal ve svých dílech Akce L, Robinzoni vesmíru daleko před dnešní dny, do doby, kdy civilizace zbaví člověka existenčních starostí, ale postaví před něho nová, zatím sotva tušená úskalí a překážky. Tajemství polárního moře – vědeckofantastický příběh mladého českého inženýra, který se rozhodne doletět vzducholodí k severnímu pólu, aby v nejtvrdších podmínkách prověřil vlastnosti svého objevu, nového lehkého kovu. Během dramatické výpravy musí čelit nejen technickým problémům, ale i nástrahám mezinárodní průmyslové špionáže a osudné zradě jednoho z členů posádky.
Prolínání fantazie a snu představuje román Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Obsahem je horečná vize vojáka zasaženého tyfovou horečkou, při níž se mu svět promění v obrovskou budovu o tisíci patrech.
< < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < Nedokončeno
Josef Nesvadba – Původním povolání psychiatr. Vědecko-fantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti.
Vědecko-fantastické povídky:
Jsou inspirovány poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů, např. chirurgie, moderní biologie apod. Navázal tak na světovou sci-fi literaturu a na domácí tradice.
Einsteinův mozek – Povídka.
Válečné povídky:
V těchto dílech pojímá autor válku jako vraždu a zločin.
Blbec z Xeenemünde – Povídka.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti:
Tajná zpráva z Prahy – Futuro-román.
Filmové scénáře:
Scénáře s vědecko-fantastickými náměty směřující ke komice.
Zabil jsem Einsteina, pánové – Filmový scénář.
Zítra vstanu a opařím se čajem – Filmový scénář.
Karel Čapek – Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Vyrůstal s bratrem Josefem a sestrou Helenou. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu Karlovy Univerzity. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. S manželkou Olgou Scheinpflugovou nemohl mít děti, a tak hodně cestovali a chovali domácí zvířata.
Dramatické a romantické utopie:
R.U.R. – Drama. Roboti, kteří převzali veškerou lidskou práci, se vzbouří. Lidstvo je vyhubeno až na stavitele Alguista, který dostane za úkol obnovit zničený recept na výrovu robotů. Ten před smrtí zničila jeho manželka. Nepodaří se mu to, ale zjistí velkou lásku mezi dvěma roboty: Primusem a Helenou. Zbyli samotní a nechtějí nechat „operovat“ jeden druhého. Stávají se lidmi a civilizace začíná opět od začátku.
Továrna na absolutno – Román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který dokáže rozbít atom, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla vyvolává v lidech náboženský fanatismus, jehož důsledkem je válka a ničení.
Krakatit – V tomto románu je řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu ing. Prokopa. Ten objevil třaskavinu, jenž by byla schopna zničit celý svět. Ing. Prokop dělá vše pro to, aby zabránil jejímu zneužití.
Válka s mloky – Tento román varuje před fašismem. Děj pojednává o nálezu kapitána van Tocha, který v jedné zátoce objevil zručné mloky, kteří si staví vlastní malá města. Pro jejich schopnosti je začne využívat k lovení perel. Za tuto práci dostávají zbraně a výbušniny, aby se mohli bránit žralokům. V důsledku toho se začnou mloci přemnožovat a utlačovat lidi. Z celé pevniny chtějí udělat mělké šelfové moře a chtějí po lidech spolupráci. Vyžadují dodávky výbušnin, aby mohli nadále rozšiřovat svá území. Lidé se mají odstěhovat do hor, které se podle mloků měli bourat až poslední. Ale nakonec, stejně jako lidé, začnou mezi sebou mloci vést nesmyslné války. Otravují si vodu a úplně se vyhladí žaberním morem. Když voda začne ustupovat ze zaplavených oblastí, lidé se začnou opět vracet na svá území.
Nedokončeno > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > >
František Běhounek se vydal ve svých dílech Akce L, Robinzoni vesmíru daleko před dnešní dny, do doby, kdy civilizace zbaví člověka existenčních starostí, ale postaví před něho nová, zatím sotva tušená úskalí a překážky. Tajemství polárního moře – vědeckofantastický příběh mladého českého inženýra, který se rozhodne doletět vzducholodí k severnímu pólu, aby v nejtvrdších podmínkách prověřil vlastnosti svého objevu, nového lehkého kovu. Během dramatické výpravy musí čelit nejen technickým problémům, ale i nástrahám mezinárodní průmyslové špionáže a osudné zradě jednoho z členů posádky.
Prolínání fantazie a snu představuje román Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Obsahem je horečná vize vojáka zasaženého tyfovou horečkou, při níž se mu svět promění v obrovskou budovu o tisíci patrech.
< < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < < Nedokončeno
Josef Nesvadba – Původním povolání psychiatr. Vědecko-fantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti.
Vědecko-fantastické povídky:
Jsou inspirovány poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů, např. chirurgie, moderní biologie apod. Navázal tak na světovou sci-fi literaturu a na domácí tradice.
Einsteinův mozek – Povídka.
Válečné povídky:
V těchto dílech pojímá autor válku jako vraždu a zločin.
Blbec z Xeenemünde – Povídka.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti:
Tajná zpráva z Prahy – Futuro-román.
Filmové scénáře:
Scénáře s vědecko-fantastickými náměty směřující ke komice.
Zabil jsem Einsteina, pánové – Filmový scénář.
Zítra vstanu a opařím se čajem – Filmový scénář.
Anglie
Anglie
Arthur Charles Clarke – Narodil se v Mineheadu ve Velké Británii. Za druhé světové války sloužil v RAF u první britské radarové naváděcí stanice. Po válce vystudoval fyziku a matematiku. Je téměř profesionálním astronomem a duchovním otcem návrhu využití umělých satelitů pro komunikační účely. Stal se známým popularizátorem vědy a techniky. Řadu let žije na Srí Lance. Náměty ke svým dílům čerpá z vesmíru.
Písky Marsu – Tento román patří k autorovým raným dílů. Vypráví o snahách o založení kolonie na Marsu a těžkém zápasu kolonistů o přežití.
Měsíční prach – Děj románu je situován do nedaleké budoucnosti. Na Měsíci již vyrostlo několik měst a organizují se tam turistické zájezdy.
Rajské fontány – Román. V tomto díle se autor zabývá možností vybudování „vesmírného výtahu“, který by sloužil k levné dopravě materiálu ze Země na oběžnou dráhu.
Světlo Země – Román.
Předehra k vesmíru – Román.
2001: Vesmírná odysea – Původně scénář k velice kvalitnímu a úspěšnému stejnojmennému filmu Stanleyho Kubricka. Knižní podoby se dočkal až dodatečně. Příběh začíná na prehistorické Zemi, kde mezi pralidmi přistane záhadný černý monolit a napomůže vývoji lidstva. Monolit je nakonec po mnoha tisíciletích nalezen lidmi na Měsíci a nazván MAT-1. Tři roky od objevu začíná expedice lodi Discovery na vědeckou misi k Saturnu. Loď míří k Saturnovu měsíci Japetus, protože tam MAT-1 vyslal krátce po svém odkrytí Heywoodem Floydem silný radiový signál. Co je skutečným cílem výpravy, ví jen palubní počítač HAL 9000 a tři vědci v hibernaci. Pilot David Bowman ani jeho zástupce Frank Pool o tom nemají tušení. Měli se to dovědět až na místě. HAL se však zblázní a zabije celou posádku kromě Davida Bowmana. Davidovi se nakonec podaří vyřadit HALa z provozu. Ze Země mu zdělí skutečný cíl výpravy a dálkovým řízením jej dovedou až k Japetu. Tam David objevil přesnou kopii MATu-1, jen několikanásobně větší. Když letěl monolit prozkoumat, tak poslední hlášení, které dorazilo na Zemi, znělo: „Celá ta věc je dutá – jde nějak donekonečna – a – proboha, je to možné? – je plná hvězd!“ Pak byl monolitem vtažen a zdálo se mu, že procestoval celý vesmír. Nakonec se ocitl v hotelovém pokoji z roku 1998. Když si lehl na postel, okamžitě usnul. Něco mu proletělo pamětí a stal se součástí sil, jež stvořili monolit. To už se však na Zemi nikdy nedověděli.
2010: Druhá vesmírná odysea – Když autor psal první díl Vesmírné odysey, obsahoval několik odlišností od filmového scénáře. Jednou z nejzásadnějších bylo umístění děje filmu nikoli k Saturnu, ale k Jupiteru. Ve druhém pokračování své knihy se pak autor přidržel filmové podoby původního díla a děj Druhé vesmírné odysey umístil právě k Jupiteru. Tam k Discovery a tajemnému velkému monolitu na jeho oběžné dráze chystají novou výpravu nejen Američané, ale také Sovětský svaz. Dochází tak k jakýmsi závodům o to, kdo se k opuštěné lodi dostane první a prozkoumá ji. Zvrat nastává v okamžiku, kdy k Jupiteru odstartuje dlouho před ostatními Čína. Ta v naprostém utajení postavila vlastní loď. Američané a Rusové se rozhodnou ke spolupráci a odlétají k Jupiteru v ruské lodi, která byla dokončena první. Ukáže se, že Čína má zájem i o Jupiterův měsíc Europu. Nachází se na něm totiž ohromné množství vody. Po přistání je ale čínská loď napadena a zničena mimozemským organizmem, který žije v hlubinách jejích oceánů. Rusko-americká výprava se úspěšně dostává k Jupiteru na přistává na oběžné dráze nedaleko Discovery. Při jejím průzkumu zjistí, že důvodem HALova vražedného chování byla urputná snaha splnit protichůdné rozkazy – poskytovat Bowmanovi a Poolovi přesné informace a přitom před nimi utajit pravý cíl výpravy. Heywoodu Floydovi se na můstku Discovery zjeví přízrak Davida Bowmana a varuje jej, aby v zájmu vlastní bezpečnosti Jupiter co nejdříve opustili. Posádka se připravuje k odletu, když náhle velký monolit zmizí a na planetě se něco začíná dít. V její atmosféře se objevila malá černá skvrna, která neustále rostla. S nejvyšším vypětím je ruská loď spojena s Discovery, aby mohlo být využito jejích motorů a paliva zbylého v nádržích. Při cestě zpátky k Zemi se posádce naskytl fascinující pohled. Černá skvrna v Jupiterově atmosféře neustále rostla, celá planeta se smršťovala a počínala jasně zářit. Jupiter zmizel a na jeho místě se objevila nová maličká hvězda – dostala jméno Lucifer. Na Zemi pak obdrželi radiové sdělení, ve kterém jim bylo povoleno užívat všechny Luciferovi měsíce kromě Europy. Na té se nemají pokoušet přistát.
2061: Třetí vesmírná odysea – Třetí pokračování Vesmírné odysey vypráví o další expedici doktora Heywooda Floyda. Ten se ve svých 103 letech vydává na výpravu k Halleyově kometě. Dojde však k havárii sesterské lodi Galaxy a je nutné ji zachránit.
3001: Poslední vesmírná odysea – V závěrečném díle Vesmírné odysey je ve vesmíru nalezeno zmrzlé tělo Franka Poola, kterého před tisícem let odmrštil od Discovery do volného prostoru HAL. Díky technickému pokroku lidstva se ho podaří oživit, a on tak může zasáhnout do střetu lidstva s inteligencí, jež vytvořila monolit.
Setkání s Ramou – Děj románu nás zavádí do situace, kdy Sluneční soustavou prolétá obrovská válcovitá loď vyrobená neznámou mimozemskou inteligencí. K lodi se vydává výprava, aby ji prozkoumala. K této knize bylo napsáno ještě několik pokračování. Jejich autorem už ale není Clarke, ale Gentry Lee. Clarke zde figuruje jen jako Leeho patron.
Arthur Charles Clarke – Narodil se v Mineheadu ve Velké Británii. Za druhé světové války sloužil v RAF u první britské radarové naváděcí stanice. Po válce vystudoval fyziku a matematiku. Je téměř profesionálním astronomem a duchovním otcem návrhu využití umělých satelitů pro komunikační účely. Stal se známým popularizátorem vědy a techniky. Řadu let žije na Srí Lance. Náměty ke svým dílům čerpá z vesmíru.
Písky Marsu – Tento román patří k autorovým raným dílů. Vypráví o snahách o založení kolonie na Marsu a těžkém zápasu kolonistů o přežití.
Měsíční prach – Děj románu je situován do nedaleké budoucnosti. Na Měsíci již vyrostlo několik měst a organizují se tam turistické zájezdy.
Rajské fontány – Román. V tomto díle se autor zabývá možností vybudování „vesmírného výtahu“, který by sloužil k levné dopravě materiálu ze Země na oběžnou dráhu.
Světlo Země – Román.
Předehra k vesmíru – Román.
2001: Vesmírná odysea – Původně scénář k velice kvalitnímu a úspěšnému stejnojmennému filmu Stanleyho Kubricka. Knižní podoby se dočkal až dodatečně. Příběh začíná na prehistorické Zemi, kde mezi pralidmi přistane záhadný černý monolit a napomůže vývoji lidstva. Monolit je nakonec po mnoha tisíciletích nalezen lidmi na Měsíci a nazván MAT-1. Tři roky od objevu začíná expedice lodi Discovery na vědeckou misi k Saturnu. Loď míří k Saturnovu měsíci Japetus, protože tam MAT-1 vyslal krátce po svém odkrytí Heywoodem Floydem silný radiový signál. Co je skutečným cílem výpravy, ví jen palubní počítač HAL 9000 a tři vědci v hibernaci. Pilot David Bowman ani jeho zástupce Frank Pool o tom nemají tušení. Měli se to dovědět až na místě. HAL se však zblázní a zabije celou posádku kromě Davida Bowmana. Davidovi se nakonec podaří vyřadit HALa z provozu. Ze Země mu zdělí skutečný cíl výpravy a dálkovým řízením jej dovedou až k Japetu. Tam David objevil přesnou kopii MATu-1, jen několikanásobně větší. Když letěl monolit prozkoumat, tak poslední hlášení, které dorazilo na Zemi, znělo: „Celá ta věc je dutá – jde nějak donekonečna – a – proboha, je to možné? – je plná hvězd!“ Pak byl monolitem vtažen a zdálo se mu, že procestoval celý vesmír. Nakonec se ocitl v hotelovém pokoji z roku 1998. Když si lehl na postel, okamžitě usnul. Něco mu proletělo pamětí a stal se součástí sil, jež stvořili monolit. To už se však na Zemi nikdy nedověděli.
2010: Druhá vesmírná odysea – Když autor psal první díl Vesmírné odysey, obsahoval několik odlišností od filmového scénáře. Jednou z nejzásadnějších bylo umístění děje filmu nikoli k Saturnu, ale k Jupiteru. Ve druhém pokračování své knihy se pak autor přidržel filmové podoby původního díla a děj Druhé vesmírné odysey umístil právě k Jupiteru. Tam k Discovery a tajemnému velkému monolitu na jeho oběžné dráze chystají novou výpravu nejen Američané, ale také Sovětský svaz. Dochází tak k jakýmsi závodům o to, kdo se k opuštěné lodi dostane první a prozkoumá ji. Zvrat nastává v okamžiku, kdy k Jupiteru odstartuje dlouho před ostatními Čína. Ta v naprostém utajení postavila vlastní loď. Američané a Rusové se rozhodnou ke spolupráci a odlétají k Jupiteru v ruské lodi, která byla dokončena první. Ukáže se, že Čína má zájem i o Jupiterův měsíc Europu. Nachází se na něm totiž ohromné množství vody. Po přistání je ale čínská loď napadena a zničena mimozemským organizmem, který žije v hlubinách jejích oceánů. Rusko-americká výprava se úspěšně dostává k Jupiteru na přistává na oběžné dráze nedaleko Discovery. Při jejím průzkumu zjistí, že důvodem HALova vražedného chování byla urputná snaha splnit protichůdné rozkazy – poskytovat Bowmanovi a Poolovi přesné informace a přitom před nimi utajit pravý cíl výpravy. Heywoodu Floydovi se na můstku Discovery zjeví přízrak Davida Bowmana a varuje jej, aby v zájmu vlastní bezpečnosti Jupiter co nejdříve opustili. Posádka se připravuje k odletu, když náhle velký monolit zmizí a na planetě se něco začíná dít. V její atmosféře se objevila malá černá skvrna, která neustále rostla. S nejvyšším vypětím je ruská loď spojena s Discovery, aby mohlo být využito jejích motorů a paliva zbylého v nádržích. Při cestě zpátky k Zemi se posádce naskytl fascinující pohled. Černá skvrna v Jupiterově atmosféře neustále rostla, celá planeta se smršťovala a počínala jasně zářit. Jupiter zmizel a na jeho místě se objevila nová maličká hvězda – dostala jméno Lucifer. Na Zemi pak obdrželi radiové sdělení, ve kterém jim bylo povoleno užívat všechny Luciferovi měsíce kromě Europy. Na té se nemají pokoušet přistát.
2061: Třetí vesmírná odysea – Třetí pokračování Vesmírné odysey vypráví o další expedici doktora Heywooda Floyda. Ten se ve svých 103 letech vydává na výpravu k Halleyově kometě. Dojde však k havárii sesterské lodi Galaxy a je nutné ji zachránit.
3001: Poslední vesmírná odysea – V závěrečném díle Vesmírné odysey je ve vesmíru nalezeno zmrzlé tělo Franka Poola, kterého před tisícem let odmrštil od Discovery do volného prostoru HAL. Díky technickému pokroku lidstva se ho podaří oživit, a on tak může zasáhnout do střetu lidstva s inteligencí, jež vytvořila monolit.
Setkání s Ramou – Děj románu nás zavádí do situace, kdy Sluneční soustavou prolétá obrovská válcovitá loď vyrobená neznámou mimozemskou inteligencí. K lodi se vydává výprava, aby ji prozkoumala. K této knize bylo napsáno ještě několik pokračování. Jejich autorem už ale není Clarke, ale Gentry Lee. Clarke zde figuruje jen jako Leeho patron.
Angličan William Golding
Angličan William Golding situuje děj románu Pán much do blíže neurčené budoucnosti na tichomořský ostrov, kde havaruje letadlo evakující po atomovém náletu žáky anglických soukromých škol. Chlapci postupně začínají jednat zběsile a nakonec se vzájemně vraždí. Je to varování lidstva před zničením civilizace, které by vedlo k poklesu na úroveň primitivního společenství ovládaného zlem.
Isaac Asimov je americký spisovatel, který se řadí k nejčtenějším autorům sci-fi žánru. V jeho tvorbě převládají povídky s humanistickým zabarvením. Z povídkových knih: Mluvící kámen, Já, robot, Malý ztracený robot, Lhář, Hra na honěnou, Roboti aj.
K významným světovým sci-fi autorům se řadí také americký spisovatel Robert Heinlein /hajnlajn/, který se řadí k tzv. hard science fiction. Tento druh sci-fi klade velký důraz na vědecké poznatky, zejm. z fyziky. Napsal např. romány Dvojník, Měsíc je drsná milenka - o boji měsíční kolonie proti diktatuře Země, Hvězdná pěchota – nejmilitarističtější Heinleinův román; hlavním hrdinou je mladý muž, který prodělal tvrdý vojenský výcvik a byl pak nasazen do boje proti mimozemským vetřelcům. K jeho nejslavnějším románům patří Cizinec v cizí zemi – o pozemském chlapci, kterého vychovali Marťané. V šedesátých letech Heinlein kombinoval klasickou technickou sci-fi se žánrem fantasy.
Ve fantasy literatuře, která se blíží pohádkové tvorbě, dosáhl velké popularity John Ronald R. Tolkien s díly Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, Společenstvo prstenu, Dvě věže, Návrat krále, Silmarillion.
Filmová zpracování s tematikou sci-fi:
podle Pierra Boullea /pjara bula/ Planeta opic
podle Clarka 2001, 2010 Vesmírná odysea
podle Heinleina Hvězdná pěchota
Spielberg natočil Setkání třetího druhu a Jurský park
filmy Predátor, Terminátor I, II, Vetřelec
podle Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost
Isaac Asimov je americký spisovatel, který se řadí k nejčtenějším autorům sci-fi žánru. V jeho tvorbě převládají povídky s humanistickým zabarvením. Z povídkových knih: Mluvící kámen, Já, robot, Malý ztracený robot, Lhář, Hra na honěnou, Roboti aj.
K významným světovým sci-fi autorům se řadí také americký spisovatel Robert Heinlein /hajnlajn/, který se řadí k tzv. hard science fiction. Tento druh sci-fi klade velký důraz na vědecké poznatky, zejm. z fyziky. Napsal např. romány Dvojník, Měsíc je drsná milenka - o boji měsíční kolonie proti diktatuře Země, Hvězdná pěchota – nejmilitarističtější Heinleinův román; hlavním hrdinou je mladý muž, který prodělal tvrdý vojenský výcvik a byl pak nasazen do boje proti mimozemským vetřelcům. K jeho nejslavnějším románům patří Cizinec v cizí zemi – o pozemském chlapci, kterého vychovali Marťané. V šedesátých letech Heinlein kombinoval klasickou technickou sci-fi se žánrem fantasy.
Ve fantasy literatuře, která se blíží pohádkové tvorbě, dosáhl velké popularity John Ronald R. Tolkien s díly Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, Společenstvo prstenu, Dvě věže, Návrat krále, Silmarillion.
Filmová zpracování s tematikou sci-fi:
podle Pierra Boullea /pjara bula/ Planeta opic
podle Clarka 2001, 2010 Vesmírná odysea
podle Heinleina Hvězdná pěchota
Spielberg natočil Setkání třetího druhu a Jurský park
filmy Predátor, Terminátor I, II, Vetřelec
podle Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost
USA
USA
Ray Bradbury – Pod ukončení školy vystřídal řadu zaměstnání. Od dětství rád četl sci-fi literaturu a jeho oblíbení autoři ovlivnili jeho vlastní tvorbu. Psal od třinácti let, v devatenácti letech mu v časopise vyšla první povídka. O rok později založil vlastní časopis a hojně do něj přispíval.
451° Fahrenheita – V tomto románu autor vykreslil obraz totalitní společnosti, která pálí veškeré knihy. Název románu je odvozen od teploty, kdy začíná hořet papír. Dílo varuje před přetechnizovaným světem a ohlupováním lidí pomocí prostředků masové komunikace.
Marťanská kronika – Cyklus povídek s námětem osidlování planety Mars. Reaguje na soudobé společenské problémy v USA. Objevuje se zde strach před nukleární válkou a politickou mocí, kritizuje cenzuru a rasismus.
Francie
Robert Merle – Narodil se v Alžíru v rodině francouzského důstojníka. V deseti letech se s celou rodinou přestěhoval do Francie, kde vystudoval anglistiku. Po studiích začal učit. Za druhé světové války sloužil jako spojovací důstojník v britské armádě. V jedné z bitev upadl na tři roky do zajetí. Je držitelem Goncourtovi ceny, nejvyššího francouzského literárního ocenění, a jako jediný neanglicky píšící autor také americké ceny Johna W. Campbella, Jr.
Malevil – Tento román vypráví o chovateli koní, který ještě s několika dalšími lidmi přežije v tvrzi Malevil výbuch lithiové bomby. Při výbuchu většina ostatních lidí zahynula. Přeživší jsou nuceni znovu vytvářet své vztahy a změnit způsob svého života. Nové životní podmínky je stavějí před psychologické, sociologické, politické i náboženské problémy. Autor tak znovu řeší problematiku prospěšnosti či škodlivosti technického pokroku a možnosti zneužití vědy proti člověku.
Ray Bradbury – Pod ukončení školy vystřídal řadu zaměstnání. Od dětství rád četl sci-fi literaturu a jeho oblíbení autoři ovlivnili jeho vlastní tvorbu. Psal od třinácti let, v devatenácti letech mu v časopise vyšla první povídka. O rok později založil vlastní časopis a hojně do něj přispíval.
451° Fahrenheita – V tomto románu autor vykreslil obraz totalitní společnosti, která pálí veškeré knihy. Název románu je odvozen od teploty, kdy začíná hořet papír. Dílo varuje před přetechnizovaným světem a ohlupováním lidí pomocí prostředků masové komunikace.
Marťanská kronika – Cyklus povídek s námětem osidlování planety Mars. Reaguje na soudobé společenské problémy v USA. Objevuje se zde strach před nukleární válkou a politickou mocí, kritizuje cenzuru a rasismus.
Francie
Robert Merle – Narodil se v Alžíru v rodině francouzského důstojníka. V deseti letech se s celou rodinou přestěhoval do Francie, kde vystudoval anglistiku. Po studiích začal učit. Za druhé světové války sloužil jako spojovací důstojník v britské armádě. V jedné z bitev upadl na tři roky do zajetí. Je držitelem Goncourtovi ceny, nejvyššího francouzského literárního ocenění, a jako jediný neanglicky píšící autor také americké ceny Johna W. Campbella, Jr.
Malevil – Tento román vypráví o chovateli koní, který ještě s několika dalšími lidmi přežije v tvrzi Malevil výbuch lithiové bomby. Při výbuchu většina ostatních lidí zahynula. Přeživší jsou nuceni znovu vytvářet své vztahy a změnit způsob svého života. Nové životní podmínky je stavějí před psychologické, sociologické, politické i náboženské problémy. Autor tak znovu řeší problematiku prospěšnosti či škodlivosti technického pokroku a možnosti zneužití vědy proti člověku.
Světová vědecko-fantastická literatura 1. poloviny 20. století
Světová vědecko-fantastická literatura 1. poloviny 20. století
Anglie
Herbert George Wells – Narodil se v Bromley nedaleko Londýna. Po studiu pracoval jako příručí v obchodě s textilem, v knihkupectví, a později jako novinář. Od roku 1895 se živil pouze psaním a navázal na Verneho tvorbu. Do povědomí veřejnosti se zapsal již svým prvním románem. Následovaly další úspěšné knihy, díky kterým je považován za zakladatele žánru science fiction. Kromě sci-fi psal také sociální kritiku navazující na tvorbu Charlese Dickense. Ve svých dílech ukazuje spíše na záporné stránky technologického pokroku a na osud člověka v nepříznivém prostředí, které si sám vytvořil. Ve svých románech a povídkách varuje před zneužitím vědy. Poprvé uvedl vědecko-fantastickou literaturu jako žánr rovnocenný jiným žánrům umělecké literatury.
Stroj času – Hlavní hrdina při svém skoku do roku 802 270 objevuje na první pohled dokonalou společnost. Brzy ale zjišťuje, že se řídí naprosto zrůdnými zákony. Svět je rozdělen na kasty. Obyvatelé země, Eloánové, žijí rajským bezpracným životem, neboť je z podzemí zásobuje kasta Morloků. Rajské dny jsou však vykupovány ponurými nocemi, v nichž si vybírají Morlokové mezi Eloány oběti ke svým lidožroutským hostinám. Hrdina tak prchá do ještě vzdálenější budoucnosti. Nakonec se ocitá ve vzdálenosti třiceti miliónů let jako poslední člověk na vychládající Zemi, obydlené už jen zimomřivě se třesoucími kraby.
První lidé na Měsíci – V tomto románu se vydává vynálezce Cavor se svým přítelem na Měsíc. Využívá k tomu antigravitačního kovu, který nazval po sobě cavoritem. Zde žije hmyzu podobná civilizace, která je ale přeorganizovaná a pomalu vymírá.
Válka světů – V tomto románu na Zemi zaútočí Marťané. Následná ničivá válka je popisována očima válečného zpravodaje, který ji prožívá z pozice obyčejného člověka. Dílo končí porážkou Marťanů a vítězstvím lidstva. Marťané totiž postrádají imunitu vůči běžným pozemským bakteriím, a tak hromadně vymírají. Dílo se stalo proslulé zejména díky své rozhlasové dramatizaci. Díky své formě sugestivního očitého vyprávění způsobilo její rozhlasové vysílání ve Spojených státech strašlivou paniku. Lidé hromadně prchali z měst a v hrůze před mimozemšťany bylo prý spácháno i několik sebevražd. Obdobné vysílání Války světů v Ekvádoru pak vedlo až k vypálení rozhlasové stanice poté, co se vyděšení posluchači dozvěděli, že šlo pouze o rozhlasovou hru.
Ostrov doktora Moreaua – Hlavní hrdina příběhu, Edward Prendick, ztroskotal na lodi Lady Vain kdesi v tichomoří. Před smrtí ho zachránil mladý lékař a biolog Montgomery. Dopravil ho na nepojmenovaný ostrov, kde žije společně s doktorem Moreauem. Moreau byl známý po celém světě, ale jeho pokusy se znelíbily anglické vládě. Musel tak opustit svou vlast a usadil se právě zde, aby v experimentech pokračoval. Prendick postupně objevuje, v čem doktorovy pokusy spočívají. Na ostrově potkává mnoho znetvořených lidí, kteří, jak se dozvídá, kdysi bývali zvířaty. Doktorovy biologické experimenty z nich ale udělaly tyto stvůry. Zatím mezi nimi vládne pořádek a řád, ale zvířecí pudy pomalu převládají a něco se musí stát. Tyto stvůry se nakonec vzbouří, zabijí Moreaua a Prendick prchá z ostrova.
Aldous Huxley – Narodil se v intelektuálské rodině. Brzy mu zemřela matka. V šestnácti letech kvůli oční chorobě skoro oslepl. Vidění se mu postupně zlepšilo a vystudovat Oxford, vědecké práci se ale věnovat nemohl. Přesto jí byl vždy nakloněn. Později se stal scénáristou.
Konec civilizace – V jeho antiutopickém románu žijí lidé v budoucnosti v totalitním režimu. Každý lidský život je předem určen poptávkou ve společnosti. Lidé se rodí ze zkumavek a během jejich prenatálního vývoje jsou různými zásahy připravováni na budoucí povolání a společenské zařazení. Po narození jsou pak děti několik let programovány na správný životní postoj. Dospělí lidé se cítí šťastní a o ničem nepochybují.
George Orwell – Vlastním jménem Eric Arthur Blair. Narodil se v Indii v rodině typického anglického koloniálního úředníka. Vyrůstal v Anglii v Oxfordshiru. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton. Později se stal vášnivým odpůrcem soukromých škol. Do svých 25 let sloužil v Indické imperiální policii v Barmě. V roce 1927 se vrací do Anglie a začíná se živit jako novinář a esejista. Nějakou dobu žije také jako tulák v těch nejchudších vrstvách v Paříži a Londýně. Silně ho ovlivnil politický a sociální vývoj v Evropě. Stává vášnivým socialistou, odpůrcem fašismu a zastáncem rovnosti.
1984 – Román. Popisuje společnost ovládanou zrůdným totalitním režimem.
Anglie
Herbert George Wells – Narodil se v Bromley nedaleko Londýna. Po studiu pracoval jako příručí v obchodě s textilem, v knihkupectví, a později jako novinář. Od roku 1895 se živil pouze psaním a navázal na Verneho tvorbu. Do povědomí veřejnosti se zapsal již svým prvním románem. Následovaly další úspěšné knihy, díky kterým je považován za zakladatele žánru science fiction. Kromě sci-fi psal také sociální kritiku navazující na tvorbu Charlese Dickense. Ve svých dílech ukazuje spíše na záporné stránky technologického pokroku a na osud člověka v nepříznivém prostředí, které si sám vytvořil. Ve svých románech a povídkách varuje před zneužitím vědy. Poprvé uvedl vědecko-fantastickou literaturu jako žánr rovnocenný jiným žánrům umělecké literatury.
Stroj času – Hlavní hrdina při svém skoku do roku 802 270 objevuje na první pohled dokonalou společnost. Brzy ale zjišťuje, že se řídí naprosto zrůdnými zákony. Svět je rozdělen na kasty. Obyvatelé země, Eloánové, žijí rajským bezpracným životem, neboť je z podzemí zásobuje kasta Morloků. Rajské dny jsou však vykupovány ponurými nocemi, v nichž si vybírají Morlokové mezi Eloány oběti ke svým lidožroutským hostinám. Hrdina tak prchá do ještě vzdálenější budoucnosti. Nakonec se ocitá ve vzdálenosti třiceti miliónů let jako poslední člověk na vychládající Zemi, obydlené už jen zimomřivě se třesoucími kraby.
První lidé na Měsíci – V tomto románu se vydává vynálezce Cavor se svým přítelem na Měsíc. Využívá k tomu antigravitačního kovu, který nazval po sobě cavoritem. Zde žije hmyzu podobná civilizace, která je ale přeorganizovaná a pomalu vymírá.
Válka světů – V tomto románu na Zemi zaútočí Marťané. Následná ničivá válka je popisována očima válečného zpravodaje, který ji prožívá z pozice obyčejného člověka. Dílo končí porážkou Marťanů a vítězstvím lidstva. Marťané totiž postrádají imunitu vůči běžným pozemským bakteriím, a tak hromadně vymírají. Dílo se stalo proslulé zejména díky své rozhlasové dramatizaci. Díky své formě sugestivního očitého vyprávění způsobilo její rozhlasové vysílání ve Spojených státech strašlivou paniku. Lidé hromadně prchali z měst a v hrůze před mimozemšťany bylo prý spácháno i několik sebevražd. Obdobné vysílání Války světů v Ekvádoru pak vedlo až k vypálení rozhlasové stanice poté, co se vyděšení posluchači dozvěděli, že šlo pouze o rozhlasovou hru.
Ostrov doktora Moreaua – Hlavní hrdina příběhu, Edward Prendick, ztroskotal na lodi Lady Vain kdesi v tichomoří. Před smrtí ho zachránil mladý lékař a biolog Montgomery. Dopravil ho na nepojmenovaný ostrov, kde žije společně s doktorem Moreauem. Moreau byl známý po celém světě, ale jeho pokusy se znelíbily anglické vládě. Musel tak opustit svou vlast a usadil se právě zde, aby v experimentech pokračoval. Prendick postupně objevuje, v čem doktorovy pokusy spočívají. Na ostrově potkává mnoho znetvořených lidí, kteří, jak se dozvídá, kdysi bývali zvířaty. Doktorovy biologické experimenty z nich ale udělaly tyto stvůry. Zatím mezi nimi vládne pořádek a řád, ale zvířecí pudy pomalu převládají a něco se musí stát. Tyto stvůry se nakonec vzbouří, zabijí Moreaua a Prendick prchá z ostrova.
Aldous Huxley – Narodil se v intelektuálské rodině. Brzy mu zemřela matka. V šestnácti letech kvůli oční chorobě skoro oslepl. Vidění se mu postupně zlepšilo a vystudovat Oxford, vědecké práci se ale věnovat nemohl. Přesto jí byl vždy nakloněn. Později se stal scénáristou.
Konec civilizace – V jeho antiutopickém románu žijí lidé v budoucnosti v totalitním režimu. Každý lidský život je předem určen poptávkou ve společnosti. Lidé se rodí ze zkumavek a během jejich prenatálního vývoje jsou různými zásahy připravováni na budoucí povolání a společenské zařazení. Po narození jsou pak děti několik let programovány na správný životní postoj. Dospělí lidé se cítí šťastní a o ničem nepochybují.
George Orwell – Vlastním jménem Eric Arthur Blair. Narodil se v Indii v rodině typického anglického koloniálního úředníka. Vyrůstal v Anglii v Oxfordshiru. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton. Později se stal vášnivým odpůrcem soukromých škol. Do svých 25 let sloužil v Indické imperiální policii v Barmě. V roce 1927 se vrací do Anglie a začíná se živit jako novinář a esejista. Nějakou dobu žije také jako tulák v těch nejchudších vrstvách v Paříži a Londýně. Silně ho ovlivnil politický a sociální vývoj v Evropě. Stává vášnivým socialistou, odpůrcem fašismu a zastáncem rovnosti.
1984 – Román. Popisuje společnost ovládanou zrůdným totalitním režimem.
Světová vědecko-fantastická literatura 2. poloviny 20. století
Světová vědecko-fantastická literatura 2. poloviny 20. století
Polsko
Stanislaw Lem – Narodil se v rodině lékaře. V dospívání zasáhla do jeho života válka a celá rodina se přestěhovala do Krakowa. Vystřídal různé dělnické profese a po válce se rozhodl pro studium medicíny. Praxy však téměř nevykovával. Jeho povídky a romány vznikají na základě hlubokých odborných znalostí přírodních, technických a společenských věd. Varuje v nich před zneužitím vědy a techniky k válečným účelům a vytváří obraz budoucího světa, v němž dokonalá technika slouží člověku. Humanistický charakter jeho děl je doprovázen prvky humoru, parodie, satiry a grotesky. Patří k nejvýznamnějším autorům sci-fi literatury druhé poloviny 20. století.
Astronauti – Autorův první román. Měl velký úspěch.
Návrat z hvězd – V tomto románu se Hal Bregg vrací z mezihvězdného letu zpět na Zem. Celou dobu letěl rychlostí blízkou rychlosti světla. Díky relativitě času tak za deset let jeho cesty uplynulo na Zemi celých sto třicet let. Vrací se tedy do úplně jiného světa, než ze kterého odešel. Celá společnost ze změnila, a nutno říci, že k lepšímu. Díky tzv. betrizaci malých dětí vymizely ze společnosti sklony k násilí. Lidé žijí déle, vypadají stále mladě a jsou šťastní. Hal se zde cítí jako neandrtálec. Je mu trapné, že ničemu nerozumí. Postupem času a díky různým setkáním se však s novým světem pomalu seznamuje.
Solaris – Děj románu se odehrává v blíže neurčené budoucnosti. Vědci pracující na vzdálené planetární stanici jsou navštěvováni zvláštními bytostmi. Bytosti vznikly působením oceánu na paměťová centra mozku, což probouzí víru v možnost obnovení kontaktu mezi lidmi a oceánem.
Neporazitelný – Román.
Pánův hlas – V tomto románu autor rozvíjí vizi objevu božího poselství, zašifrovaného do vesmírného šumu.
Kyberiáda – Soubor humorných povídek.
Hvězdné deníky – Soubor humorných povídek.
Zachraňme vesmír – Soubor povídek.
Rusko
Ivan Jefremov – Ve svých románech se snažil spojit neznámé dějiny lidstva s budoucností. Poukazoval také na obrovské možnosti, které má lidstvo ve svých rukou.
Mlhovina v Andromedě, Na konci světa, Ostří břitvy – Romány.
Arkadij a Boris Strugačtí – Jsou vrcholnými autory ruské sci-fi literatury. Vedle filozoficky laděných úvah obsahují jejich díla také humor a satirickou antiutopii. Objevuje se zda také varování před nedomyšlenou činností lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání.
Je těžké být bohem – V tomto románu se ocitá pozemšťan na cizí planetě v období podobném pozemskému středověku, plném špíny, krutosti a intrik. Se svými znalostmi a technickými možnostmi se tak ocitá v pozici boha.
Piknik u cesty – Děj románu se odehrává ve městě Harmond, které leží blízko Pásma. Pásmo je zvláštní zakázané území, kde se nacházejí pozůstatky po havárii mimozemské kosmické lodi. Hlavními hrdiny knihy jsou tzv. Stalkeři. Stalkeři jsou jacísi novodobí kovbojové, jejichž prací je vynášení mimozemských artefaktů z Pásma. Svoje nálezy pak tajně prodávají vědcům nebo na černý trh. Všechny předměty z Pásma jdou na dračku a platí se za ně horentní sumy. Stalkeři však jejich získání často platí životem.
Pondělí začíná v sobotu – Román.
Polsko
Stanislaw Lem – Narodil se v rodině lékaře. V dospívání zasáhla do jeho života válka a celá rodina se přestěhovala do Krakowa. Vystřídal různé dělnické profese a po válce se rozhodl pro studium medicíny. Praxy však téměř nevykovával. Jeho povídky a romány vznikají na základě hlubokých odborných znalostí přírodních, technických a společenských věd. Varuje v nich před zneužitím vědy a techniky k válečným účelům a vytváří obraz budoucího světa, v němž dokonalá technika slouží člověku. Humanistický charakter jeho děl je doprovázen prvky humoru, parodie, satiry a grotesky. Patří k nejvýznamnějším autorům sci-fi literatury druhé poloviny 20. století.
Astronauti – Autorův první román. Měl velký úspěch.
Návrat z hvězd – V tomto románu se Hal Bregg vrací z mezihvězdného letu zpět na Zem. Celou dobu letěl rychlostí blízkou rychlosti světla. Díky relativitě času tak za deset let jeho cesty uplynulo na Zemi celých sto třicet let. Vrací se tedy do úplně jiného světa, než ze kterého odešel. Celá společnost ze změnila, a nutno říci, že k lepšímu. Díky tzv. betrizaci malých dětí vymizely ze společnosti sklony k násilí. Lidé žijí déle, vypadají stále mladě a jsou šťastní. Hal se zde cítí jako neandrtálec. Je mu trapné, že ničemu nerozumí. Postupem času a díky různým setkáním se však s novým světem pomalu seznamuje.
Solaris – Děj románu se odehrává v blíže neurčené budoucnosti. Vědci pracující na vzdálené planetární stanici jsou navštěvováni zvláštními bytostmi. Bytosti vznikly působením oceánu na paměťová centra mozku, což probouzí víru v možnost obnovení kontaktu mezi lidmi a oceánem.
Neporazitelný – Román.
Pánův hlas – V tomto románu autor rozvíjí vizi objevu božího poselství, zašifrovaného do vesmírného šumu.
Kyberiáda – Soubor humorných povídek.
Hvězdné deníky – Soubor humorných povídek.
Zachraňme vesmír – Soubor povídek.
Rusko
Ivan Jefremov – Ve svých románech se snažil spojit neznámé dějiny lidstva s budoucností. Poukazoval také na obrovské možnosti, které má lidstvo ve svých rukou.
Mlhovina v Andromedě, Na konci světa, Ostří břitvy – Romány.
Arkadij a Boris Strugačtí – Jsou vrcholnými autory ruské sci-fi literatury. Vedle filozoficky laděných úvah obsahují jejich díla také humor a satirickou antiutopii. Objevuje se zda také varování před nedomyšlenou činností lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání.
Je těžké být bohem – V tomto románu se ocitá pozemšťan na cizí planetě v období podobném pozemskému středověku, plném špíny, krutosti a intrik. Se svými znalostmi a technickými možnostmi se tak ocitá v pozici boha.
Piknik u cesty – Děj románu se odehrává ve městě Harmond, které leží blízko Pásma. Pásmo je zvláštní zakázané území, kde se nacházejí pozůstatky po havárii mimozemské kosmické lodi. Hlavními hrdiny knihy jsou tzv. Stalkeři. Stalkeři jsou jacísi novodobí kovbojové, jejichž prací je vynášení mimozemských artefaktů z Pásma. Svoje nálezy pak tajně prodávají vědcům nebo na černý trh. Všechny předměty z Pásma jdou na dračku a platí se za ně horentní sumy. Stalkeři však jejich získání často platí životem.
Pondělí začíná v sobotu – Román.
Světová vědecko-fantastická literatura 19. století
Světová vědecko-fantastická literatura 19. století
Vlastní vznik sci-fi je úzce spjat s prudkým rozvojem vědy a techniky, ke kterému došlo na konci 19. století.
Francie
Jules Verne – Světoznámý autor věděcko-fantastické literatury. Narodil se v rodině pařížského právníka na ostrůvku Île Feydeau, ve městě Nantes. Jeho otec chtěl, aby vystudoval práva a převzal po něm jeho praxi. Jules ale již od mládí psal básně, povídky, divadelní hry a písně. Když se stal slavným, byla část těchto děl vydána knižně. Po svatbě se se ženou přestěhovali do Paříže. Sám hodně cestoval. Několikrát navštívil např. Anglii, Skandinávii, USA, Kanadu, Německo, Belgii a Nizozemsko. Ze svých zážitků potom čerpal inspiraci pro svá díla. Předpověděl v nich velké množství vynálezů a objevů, ke kterým následně skutečně došlo. Ve své tvorbě udělal první kroky do vesmíru, vytvořil předobrazy vzducholodi a helikoptéry, zámořských parníků i ponorek. Předvídal vznik elektrického motoru a videofonu, ale také bojových plynů a nových ničivých zbraní. Věřil v dobro technického pokroku, současně ale varoval před zneužitím techniky.
Pět neděl v balóně – Autorův první vydaný román. Měl ohromný úspěch.
Tajuplný ostrov – Román.
Vynález zkázy – Román. Varuje před zneužitím technického pokroku k vývoji nových ničivých zbraní.
Děti kapitána Granta – Děj románu se odehrává na palubě lodi Duncan. Její posádka se rozhodla najít a zachránit trosečníky z lodi Britania. Na výpravu se s nimi vydaly i Grantovy děti Mary a Robert, jejichž otec byl kapitánem Britanie. Hledání je zavede do různých koutů světa, zažijí mnoho různých dobrodružství a překonají řadu překážek. Nakonec je jejich snaha korunována úspěchem a Mary a Robert se znovu setkávají se svým otcem.
20 000 mil pod mořem – Jeden z autorových nejznámějších románů. Odehrává se na palubě ponorky Nautilus pod velením kapitána Nema. Děj čtenáře zavádí na samé dno oceánů a dává mu nahlédnout do míst, kam se předtím nikdo nevydal. V tomto díle autor předpověděl vynález skafandru, když se v něm hrdinové románů procházejí po dně oceánu.
Ocelové město – Děj se odehrává v druhé polovině devatenáctého století v Anglii a Francii. Nepříliš známý francouzský vědec, doktor Sarrasin, zdědí obrovské jmění. O peníze se však musí rozdělit s německým vědcem Schultzem. Doktor Sarrasin za peníze vystaví nádherné město, které je vzorem celému světu. Je čisté, bezpečné a obyvatelé jsou v něm spokojení. Profesor Schultz naloží s penězi jinak. Vystaví za ně obrovskou továrnu, kde zpracovává železo a vyrábí z něho ocel. Část oceli prodává, ale většinu si ponechává pro sebe. Nikdo neví k jakému účelu. Doktor Sarrasin se obává nejhoršího, a tak posílá synova přítele ze studií, velmi nadaného a bystrého Marcela Bruckmana, aby se vloudil do přízně profesora Schultze a zjistil, co zamýšlí. Marcel se svou nadaností a pílí dostane až do srdce továrny. Zjistí, že se tam vyrábí obří dělo namířené na Sarrasinovo město. Tato obrovitá zbraň je schopná zničit celý svět. Marcelovi se podaří z města uprchnout a varovat přátele. Dělová koule však byla vystřelena takovou silou, že se ani nedotkla zemského povrchu a vyletěla na oběžnou dráhu. Dělo se při tom roztrhlo, zabilo profesora Schultze a zničilo továrnu.
Cesta kolem světa za 80 dní – Jeden z autorových nejznámějších románů. Popisuje sázku anglického gentlemana Philease Fogga a jeho následnou cestu kolem celého světa. Při svém putování zažil mnoho dobrodružství a překonal mnoho překážek. Když dorazil zpět do Londýna, domníval se, že svou sázku prohrál o pouhých pět minut. Zapomněl při tom na fakt, že celou dobu cestoval na východ. Díky časovému posunu tak získal na svou cestu celý den na víc. Nakonec se tak přece jen mohl vítězně vrátit do pánského klubu, ze kterého před osmdesáti dny odešel, a převzít si od ostatních členů zaslouženou výhru.
Vlastní vznik sci-fi je úzce spjat s prudkým rozvojem vědy a techniky, ke kterému došlo na konci 19. století.
Francie
Jules Verne – Světoznámý autor věděcko-fantastické literatury. Narodil se v rodině pařížského právníka na ostrůvku Île Feydeau, ve městě Nantes. Jeho otec chtěl, aby vystudoval práva a převzal po něm jeho praxi. Jules ale již od mládí psal básně, povídky, divadelní hry a písně. Když se stal slavným, byla část těchto děl vydána knižně. Po svatbě se se ženou přestěhovali do Paříže. Sám hodně cestoval. Několikrát navštívil např. Anglii, Skandinávii, USA, Kanadu, Německo, Belgii a Nizozemsko. Ze svých zážitků potom čerpal inspiraci pro svá díla. Předpověděl v nich velké množství vynálezů a objevů, ke kterým následně skutečně došlo. Ve své tvorbě udělal první kroky do vesmíru, vytvořil předobrazy vzducholodi a helikoptéry, zámořských parníků i ponorek. Předvídal vznik elektrického motoru a videofonu, ale také bojových plynů a nových ničivých zbraní. Věřil v dobro technického pokroku, současně ale varoval před zneužitím techniky.
Pět neděl v balóně – Autorův první vydaný román. Měl ohromný úspěch.
Tajuplný ostrov – Román.
Vynález zkázy – Román. Varuje před zneužitím technického pokroku k vývoji nových ničivých zbraní.
Děti kapitána Granta – Děj románu se odehrává na palubě lodi Duncan. Její posádka se rozhodla najít a zachránit trosečníky z lodi Britania. Na výpravu se s nimi vydaly i Grantovy děti Mary a Robert, jejichž otec byl kapitánem Britanie. Hledání je zavede do různých koutů světa, zažijí mnoho různých dobrodružství a překonají řadu překážek. Nakonec je jejich snaha korunována úspěchem a Mary a Robert se znovu setkávají se svým otcem.
20 000 mil pod mořem – Jeden z autorových nejznámějších románů. Odehrává se na palubě ponorky Nautilus pod velením kapitána Nema. Děj čtenáře zavádí na samé dno oceánů a dává mu nahlédnout do míst, kam se předtím nikdo nevydal. V tomto díle autor předpověděl vynález skafandru, když se v něm hrdinové románů procházejí po dně oceánu.
Ocelové město – Děj se odehrává v druhé polovině devatenáctého století v Anglii a Francii. Nepříliš známý francouzský vědec, doktor Sarrasin, zdědí obrovské jmění. O peníze se však musí rozdělit s německým vědcem Schultzem. Doktor Sarrasin za peníze vystaví nádherné město, které je vzorem celému světu. Je čisté, bezpečné a obyvatelé jsou v něm spokojení. Profesor Schultz naloží s penězi jinak. Vystaví za ně obrovskou továrnu, kde zpracovává železo a vyrábí z něho ocel. Část oceli prodává, ale většinu si ponechává pro sebe. Nikdo neví k jakému účelu. Doktor Sarrasin se obává nejhoršího, a tak posílá synova přítele ze studií, velmi nadaného a bystrého Marcela Bruckmana, aby se vloudil do přízně profesora Schultze a zjistil, co zamýšlí. Marcel se svou nadaností a pílí dostane až do srdce továrny. Zjistí, že se tam vyrábí obří dělo namířené na Sarrasinovo město. Tato obrovitá zbraň je schopná zničit celý svět. Marcelovi se podaří z města uprchnout a varovat přátele. Dělová koule však byla vystřelena takovou silou, že se ani nedotkla zemského povrchu a vyletěla na oběžnou dráhu. Dělo se při tom roztrhlo, zabilo profesora Schultze a zničilo továrnu.
Cesta kolem světa za 80 dní – Jeden z autorových nejznámějších románů. Popisuje sázku anglického gentlemana Philease Fogga a jeho následnou cestu kolem celého světa. Při svém putování zažil mnoho dobrodružství a překonal mnoho překážek. Když dorazil zpět do Londýna, domníval se, že svou sázku prohrál o pouhých pět minut. Zapomněl při tom na fakt, že celou dobu cestoval na východ. Díky časovému posunu tak získal na svou cestu celý den na víc. Nakonec se tak přece jen mohl vítězně vrátit do pánského klubu, ze kterého před osmdesáti dny odešel, a převzít si od ostatních členů zaslouženou výhru.
Oldřich Daněk
Oldřich Daněk (1927- 2000)
- dramatik, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů, prozaik, režisér
- představitel brechtovského epického divadla
- ve svých dílech se zabývá především problémy současnosti, ale cizí mu nejsou ani témata historická
- jeho hry se objevily na scéně již v 60. letech : Svatba sňatkového podvodníka (1961), Máte rádi blázny? (1962)
K jeho hrám 70. let patří:
hra Válka vypukne po přestávce (1976): otázka umělcovy morálky; nelze zrazovat ani své umění, ani své lidství
hra Zpráva o chirurgii města N.: hlavní postavou je lékař-chirurg, na hře bylo demonstrováno humanistické poslání socialistického zdravotnictví, zodpovědnost a nezištnost lékařů; zápletku tvoří odlišné názory na problém transplantace ledviny
histor. hra Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979): dosáhla největší popularity; autor využil opět principů epického divadla. Přestože se příběh odehrává v době třicetileté války, nalézáme v něm mnohá podobenství, jež jsou aktuální i v naší současnosti. Nastoluje otázky války a míru, lásky a zrady, života a zmaru. Zobrazuje tragiku lidského údělu, především těch nejubožejších lidí, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se nakonec jejími oběťmi. Ukazuje jejich bezmocnost vál zabránit. Tato dramatická rapsodie začíná a končí Valdštejnovým zavražděním v Chebu (1634). Po celou dobu děje ho provází jeho duch, který ironicky srovnává skutečnost s minulostí. Do děje vstupují další postavy (markytánky, písař, rejtar, profous). Rejtar s profousem plánují vraždu Valdštejna, neboť se mylně domnívají, že tím zabijí válku.
Karel Steigerwald (1945)
- dramatik, publicista
- své hry uvádí na scénu na poč. 80. let (Dobové tance, Foxtrot, Tatarská pouť)
hra Neapolská choroba: hra má prvky grotesky a absurdního divadla, je to tragikomedie o nebezpečí totality
- dramatik, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů, prozaik, režisér
- představitel brechtovského epického divadla
- ve svých dílech se zabývá především problémy současnosti, ale cizí mu nejsou ani témata historická
- jeho hry se objevily na scéně již v 60. letech : Svatba sňatkového podvodníka (1961), Máte rádi blázny? (1962)
K jeho hrám 70. let patří:
hra Válka vypukne po přestávce (1976): otázka umělcovy morálky; nelze zrazovat ani své umění, ani své lidství
hra Zpráva o chirurgii města N.: hlavní postavou je lékař-chirurg, na hře bylo demonstrováno humanistické poslání socialistického zdravotnictví, zodpovědnost a nezištnost lékařů; zápletku tvoří odlišné názory na problém transplantace ledviny
histor. hra Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979): dosáhla největší popularity; autor využil opět principů epického divadla. Přestože se příběh odehrává v době třicetileté války, nalézáme v něm mnohá podobenství, jež jsou aktuální i v naší současnosti. Nastoluje otázky války a míru, lásky a zrady, života a zmaru. Zobrazuje tragiku lidského údělu, především těch nejubožejších lidí, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se nakonec jejími oběťmi. Ukazuje jejich bezmocnost vál zabránit. Tato dramatická rapsodie začíná a končí Valdštejnovým zavražděním v Chebu (1634). Po celou dobu děje ho provází jeho duch, který ironicky srovnává skutečnost s minulostí. Do děje vstupují další postavy (markytánky, písař, rejtar, profous). Rejtar s profousem plánují vraždu Valdštejna, neboť se mylně domnívají, že tím zabijí válku.
Karel Steigerwald (1945)
- dramatik, publicista
- své hry uvádí na scénu na poč. 80. let (Dobové tance, Foxtrot, Tatarská pouť)
hra Neapolská choroba: hra má prvky grotesky a absurdního divadla, je to tragikomedie o nebezpečí totality
24) Vědecko-fantastická literatura
24) Vědecko-fantastická literatura
Vypracování:
Vědecko-fantastická literatura je založena na znalostech soudobé vědy a techniky a na předpovědích o jejich vývoji v budoucnu. Často je děj umístěn do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa – na cizí planety, do hlubiny země nebo na dno moře. Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, zda ho neohrozí, či jestli se lidstvo samo nezničí.
Předchůdci světové vědecko-fantastické literatury
Předchůdcem sci-fi jsou mýty, pohádky a utopická literatura.
Thomas More – Nejvýznamnější anglický humanista 16. století. Stal se zakladatelem moderního utopistického myšlení.
Utopie – V tomto díle autor popisuje smyšlenou ostrovní zemi, kde celý národ žije podle pravidel rovnosti. Dílo se snaží ukázat dokonalost jejich zřízení ve všech oblastech života. Navazuje na myšlenky o ideálním státu, které sestavil Platón.
Cyrano de Bergerac – Francouzský prozaik, básník a dramatik 17. století. Autor románů a utopistických cestopisů. Volnomyšlenkář, který útočil proti tehdejšímu pohledu na svět.
Cesta na Měsíc – Fantastický cestopis. V tomto díle autor konfrontuje soudobý svět s fantastickým životem na cizích planetách. Předpovídá zde evoluční teorii, vynález záznamu zvuku a rakety.
Edgar Allan Poe – Americký spisovatel 19. století. Narodil se v rodině kočovných herců. Rodiče záhy ztratil a ujali se ho manželé z bohaté obchodnické rodiny. Po studiích v Anglii se vrátil na do USA, kde dál studoval na univerzitě. Po rozepři s otčímem odešel do Bostonu, kde vydal svou první sbírku básní a vstoupil do armády. Po svatbě se svou sestřenicí Virginií začal pracovat jako redaktor v různých časopisech. I když měla jeho tvorba úspěch, vždy byl po čase propuštěn pro alkoholismus. V některých svých povídkách předznamenává nástup vědecko-fantastické literatur.
Jáma a kyvadlo a Předčasný pohřeb – Povídkové výbory.
Vypracování:
Vědecko-fantastická literatura je založena na znalostech soudobé vědy a techniky a na předpovědích o jejich vývoji v budoucnu. Často je děj umístěn do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa – na cizí planety, do hlubiny země nebo na dno moře. Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, zda ho neohrozí, či jestli se lidstvo samo nezničí.
Předchůdci světové vědecko-fantastické literatury
Předchůdcem sci-fi jsou mýty, pohádky a utopická literatura.
Thomas More – Nejvýznamnější anglický humanista 16. století. Stal se zakladatelem moderního utopistického myšlení.
Utopie – V tomto díle autor popisuje smyšlenou ostrovní zemi, kde celý národ žije podle pravidel rovnosti. Dílo se snaží ukázat dokonalost jejich zřízení ve všech oblastech života. Navazuje na myšlenky o ideálním státu, které sestavil Platón.
Cyrano de Bergerac – Francouzský prozaik, básník a dramatik 17. století. Autor románů a utopistických cestopisů. Volnomyšlenkář, který útočil proti tehdejšímu pohledu na svět.
Cesta na Měsíc – Fantastický cestopis. V tomto díle autor konfrontuje soudobý svět s fantastickým životem na cizích planetách. Předpovídá zde evoluční teorii, vynález záznamu zvuku a rakety.
Edgar Allan Poe – Americký spisovatel 19. století. Narodil se v rodině kočovných herců. Rodiče záhy ztratil a ujali se ho manželé z bohaté obchodnické rodiny. Po studiích v Anglii se vrátil na do USA, kde dál studoval na univerzitě. Po rozepři s otčímem odešel do Bostonu, kde vydal svou první sbírku básní a vstoupil do armády. Po svatbě se svou sestřenicí Virginií začal pracovat jako redaktor v různých časopisech. I když měla jeho tvorba úspěch, vždy byl po čase propuštěn pro alkoholismus. V některých svých povídkách předznamenává nástup vědecko-fantastické literatur.
Jáma a kyvadlo a Předčasný pohřeb – Povídkové výbory.
Divadlo Járy (da) Cimrmana
Divadlo Járy (da) Cimrmana vzniklo v poslední čtvrtině 60. let a v takřka nezměněné podobě existuje dodnes. Cimrman je fiktivní postava českého polyhistora a všeuměla (vědec, vynálezce, umělec atd.), v čele stojí Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Autoři navázali na mystifikační humor Haškův, na slovní klaunerii Voskovce a Wericha (tradice dadaismu a poetismu), na tradici ochotnického divadla.
Některé cimrmanovské hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince,Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu, Blaník a další.
Drama a divadlo v letech 1970 – 1989
V tomto období se také na divadle podepsalo období normalizace. Některá divadla byla zavřena (např. Divadlo Za branou), na druhé straně některá divadla vznikla (např. HaDivadlo, Sklep).
Na jeviště se vracely osvědčené socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry, byl založen nový Svaz českých dramatických umělců, předsedkyní se stala Jiřina Švorcová.
Vládnoucí moc značně omezila nebo eliminovala činnost některých předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků, např. V. Havla, P. Kohouta, J. Topola,
F. Pavlíčka, M. Kundery, I. Klímy, V. Charamostové a dalších. Mnozí odešli do exilu, např. Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.
Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dramatická tvorba samizdatová. Známým se stalo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové, amatérské divadlo Na tahu, které hrálo i na Havlově Hrádečku.
Mezi oběma krajními póly se pohybovala tzv. studiová divadla, zvaná rovněž alternativní, experimentální, autorská, avantgardní, nová, generační … Patří k nim např. brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y, prostějovské-brněnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoherní studio aj. Některá z nich vznikla již v průběhu 60. let v návaznosti na tzv. divadla malých forem.
Některé cimrmanovské hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince,Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu, Blaník a další.
Drama a divadlo v letech 1970 – 1989
V tomto období se také na divadle podepsalo období normalizace. Některá divadla byla zavřena (např. Divadlo Za branou), na druhé straně některá divadla vznikla (např. HaDivadlo, Sklep).
Na jeviště se vracely osvědčené socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry, byl založen nový Svaz českých dramatických umělců, předsedkyní se stala Jiřina Švorcová.
Vládnoucí moc značně omezila nebo eliminovala činnost některých předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků, např. V. Havla, P. Kohouta, J. Topola,
F. Pavlíčka, M. Kundery, I. Klímy, V. Charamostové a dalších. Mnozí odešli do exilu, např. Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.
Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dramatická tvorba samizdatová. Známým se stalo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové, amatérské divadlo Na tahu, které hrálo i na Havlově Hrádečku.
Mezi oběma krajními póly se pohybovala tzv. studiová divadla, zvaná rovněž alternativní, experimentální, autorská, avantgardní, nová, generační … Patří k nim např. brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y, prostějovské-brněnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoherní studio aj. Některá z nich vznikla již v průběhu 60. let v návaznosti na tzv. divadla malých forem.
Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj.
Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.
Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické – polyekran, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka), divadlo pantomimy, poetická divadla, písňová divadla atd.
V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).
Pavel Kohout (1928)
- básník, prozaik, dramatik, režisér, scenárista a publicista
hra Taková láska (1957): bylo použito formy inscenovaného soudního procesu, retrospekcí je objasňován tragický příběh studentky Lídy, která spáchala sebevraždu, a jejího milého Petra, který dával přednost své kariéře. Odsoudit podle paragrafů nelze nikoho, vina však zůstává v rovině morální a trest v rovině svědomí každého aktéra.
hra August August, august (1967): odehrává se v cirkusovém prostředí; hlavním hrdinou je zde klaun toužící stát se ředitelem cirkusu, aby mohl drezírovat osm bílých lipicánů, což byla výsada ředitele. Všichni ho podceňují, stanoví mu tři podmínky pro získání místa ředitele. Klaun tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Když konečně může vystoupit s lipicány, je postavena mříž kolem manéže, šťastný klaun je připraven, hraje ryčná hudba - a na nebohého klauna dopadne tygří tělo. Nastane naprostá tma. Hudba umlká, ředitel cirkusu se loučí s diváky.
Kohout také adaptoval cizí literární předlohy.
Josef Topol (1935)
- dramatik, prozaik, básník; stal se spoluzakladatelem Divadla Za branou
hra Konec masopustu (1963): zaobírá se nezákladnějšími věcmi, pocity a celkovým nitrem člověka, jeho charakterem a jednáním. To vše na pozadí společenského konfliktu, jímž je kolektivizace vesnice.
komedie Sbohem, Sokrate (1976): vypráví o nepříliš bohatém životě stárnoucího sochaře Žaka, děj se odvíjí na oslavě jeho padesátin. Sokrates byl havran, který Žakovi uletěl.
2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj.
Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.
Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické – polyekran, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka), divadlo pantomimy, poetická divadla, písňová divadla atd.
V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).
Pavel Kohout (1928)
- básník, prozaik, dramatik, režisér, scenárista a publicista
hra Taková láska (1957): bylo použito formy inscenovaného soudního procesu, retrospekcí je objasňován tragický příběh studentky Lídy, která spáchala sebevraždu, a jejího milého Petra, který dával přednost své kariéře. Odsoudit podle paragrafů nelze nikoho, vina však zůstává v rovině morální a trest v rovině svědomí každého aktéra.
hra August August, august (1967): odehrává se v cirkusovém prostředí; hlavním hrdinou je zde klaun toužící stát se ředitelem cirkusu, aby mohl drezírovat osm bílých lipicánů, což byla výsada ředitele. Všichni ho podceňují, stanoví mu tři podmínky pro získání místa ředitele. Klaun tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Když konečně může vystoupit s lipicány, je postavena mříž kolem manéže, šťastný klaun je připraven, hraje ryčná hudba - a na nebohého klauna dopadne tygří tělo. Nastane naprostá tma. Hudba umlká, ředitel cirkusu se loučí s diváky.
Kohout také adaptoval cizí literární předlohy.
Josef Topol (1935)
- dramatik, prozaik, básník; stal se spoluzakladatelem Divadla Za branou
hra Konec masopustu (1963): zaobírá se nezákladnějšími věcmi, pocity a celkovým nitrem člověka, jeho charakterem a jednáním. To vše na pozadí společenského konfliktu, jímž je kolektivizace vesnice.
komedie Sbohem, Sokrate (1976): vypráví o nepříliš bohatém životě stárnoucího sochaře Žaka, děj se odvíjí na oslavě jeho padesátin. Sokrates byl havran, který Žakovi uletěl.
František Hrubín
František Hrubín
- básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci a k majetku, odpovědnost člověka.
Milan Uhde
- dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry – vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu. Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění ad absurdum.
rozhlasová hra Svědkové (1964): absurdní hra, připomíná Kafkův Proces. Ukazuje všemocnost policie a bezmocnost lidí.
hra Děvka z města Théby (1967)
Ivan Klíma
- prozaik, dramatik: byl ovlivněn dílem Kafkovým, absurditou existencialistů, modelovým dramatem Dürrenmatta
hry Mistr (1967), Porota (1968) aj.
Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.
Václav Havel (1936)
- spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
- při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie musických umění
- 1965-1969 - působil v časopise Tvář
- 1960-1968 - působil jako dramaturg divadla na zábradlí
- 1967 - kritizoval na sjezdu Svazu spisovatelů komunistický režim
- 1968 - předseda Kruhu nezávislých spisovatelů, byl nucen odejít z divadla. -> pracoval jako dělník a věnoval se autorské tvorbě a občanským aktivitám, přispíval do samizdatových edic
- spoluzakladatel, mluvčí a signatář Charty 77 -> v 70. a 80. letech několikrát vězněn
- iniciátor petice Několik vět
- prezident ČSSR, ČSFR a ČR
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem.K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus, který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel, aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií (largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž (1975)Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
- básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci a k majetku, odpovědnost člověka.
Milan Uhde
- dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry – vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu. Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění ad absurdum.
rozhlasová hra Svědkové (1964): absurdní hra, připomíná Kafkův Proces. Ukazuje všemocnost policie a bezmocnost lidí.
hra Děvka z města Théby (1967)
Ivan Klíma
- prozaik, dramatik: byl ovlivněn dílem Kafkovým, absurditou existencialistů, modelovým dramatem Dürrenmatta
hry Mistr (1967), Porota (1968) aj.
Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.
Václav Havel (1936)
- spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
- při zaměstnání vystudoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na Divadelní fakultě Akademie musických umění
- 1965-1969 - působil v časopise Tvář
- 1960-1968 - působil jako dramaturg divadla na zábradlí
- 1967 - kritizoval na sjezdu Svazu spisovatelů komunistický režim
- 1968 - předseda Kruhu nezávislých spisovatelů, byl nucen odejít z divadla. -> pracoval jako dělník a věnoval se autorské tvorbě a občanským aktivitám, přispíval do samizdatových edic
- spoluzakladatel, mluvčí a signatář Charty 77 -> v 70. a 80. letech několikrát vězněn
- iniciátor petice Několik vět
- prezident ČSSR, ČSFR a ČR
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem.K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus, který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel, aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií (largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž (1975)Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Dramatická tvorba 20. a 30. let
Dramatická tvorba 20. a 30. let
František Langer (1888 – 1965)
- prozaik, dramatik; v letech 1935 – 38 byl dramaturgem Městského divadla na Vinohradech.
- za 1. svět. války byl lékařem čsl. legií
veselohra Velbloud uchem jehly (1923): pojednává o prostých lidech z pražského předměstí a o společenském vzestupu chudé dívky
hra Periférie (1925): se zabývá tématem zločinu a trestu
hra Dvaasedmdesátka (1937): zabývá se podobnou tematikou jako hra předchozí, odehrává se ve vězeňském prostředí, kde je žena odsouzená na dvacet let za vraždu svého manžela
komedie Grandhotel Nevada (1927): vysmívá se lékařskému šarlatánství
veselohra Obrácení Ferdyše Pištory (1929): o kasaři, který se obrátil na řádnou cestu poté, co se neplánovaně stal zachráncem dětí z hořícího domu
hra Jízdní hlídka (1935): o skupině legionářů obklíčené ruskými partyzány
Jiří Mahen (1882 – 1939)
- vlastním jménem Antonín Vančura; básník, prozaik, publicista
- vystudoval FF UK (čeština, němčina), tři roky působil jako středoškolský profesor v Hodoníně a v Přerově
- roku 1910 odešel do Brna, kde zejm. po 1. svět. válce rozvinul činnost jako novinář, divadelník (1918 – 22 dramaturgem ND v Brně), knihovník (od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně)
hra Jánošík (1910): byla inspirována zážitky z cesty na Slovensko
hra Mrtvé moře (1914, 1918): obraz boje za svobodu, historická látka z 18. století ze života českých bratří, konflikty náboženské i sociální
hra Chroust (1920): složitost hledání a zrání vlastní generace
hra Ulička odvahy (1917): je lyrickou komedií, ve které se Mahen blíží dadaistickému a poetistickému programu
Sblížení Mahena s avantgardním divadlem se odrazilo rovněž v souboru šesti poetistických filmových libret Husa na provázku (1925): převzalo do názvu brněnské Divadlo Husa na provázku.
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik, dramatik
komedie Léto (1915): je o lásce a mládí, je dramatickou paralelou básnické sbírky Splav. Spisovatelka Valča Peroutová tráví prázdniny na vesnici se svým mužem v jeho rodném kraji. Slávka poplete hlavu mladému gymnazistovi, rozhodne se posléze opustit svého muže s básníkem Chvojkou. Gymnazista nalézá útěchu u své dívky Stázky.
hra Měsíc nad řekou (1922): ve hře jsou impresionistickou metodou zachyceny nálady a vnitřní stavy hrdinů, stejně jako jejich vztahy; je to melancholicky laděná komedie o životní rezignaci. Děj se odehrává v průběhu sjezdu abiturientů na malém městě. K hlavním postavám se řadí paní Hlubinová, její muž, dcera Slávka a Hlubinův spolužák Roškot se synem Vilíkem.
František Langer (1888 – 1965)
- prozaik, dramatik; v letech 1935 – 38 byl dramaturgem Městského divadla na Vinohradech.
- za 1. svět. války byl lékařem čsl. legií
veselohra Velbloud uchem jehly (1923): pojednává o prostých lidech z pražského předměstí a o společenském vzestupu chudé dívky
hra Periférie (1925): se zabývá tématem zločinu a trestu
hra Dvaasedmdesátka (1937): zabývá se podobnou tematikou jako hra předchozí, odehrává se ve vězeňském prostředí, kde je žena odsouzená na dvacet let za vraždu svého manžela
komedie Grandhotel Nevada (1927): vysmívá se lékařskému šarlatánství
veselohra Obrácení Ferdyše Pištory (1929): o kasaři, který se obrátil na řádnou cestu poté, co se neplánovaně stal zachráncem dětí z hořícího domu
hra Jízdní hlídka (1935): o skupině legionářů obklíčené ruskými partyzány
Jiří Mahen (1882 – 1939)
- vlastním jménem Antonín Vančura; básník, prozaik, publicista
- vystudoval FF UK (čeština, němčina), tři roky působil jako středoškolský profesor v Hodoníně a v Přerově
- roku 1910 odešel do Brna, kde zejm. po 1. svět. válce rozvinul činnost jako novinář, divadelník (1918 – 22 dramaturgem ND v Brně), knihovník (od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně)
hra Jánošík (1910): byla inspirována zážitky z cesty na Slovensko
hra Mrtvé moře (1914, 1918): obraz boje za svobodu, historická látka z 18. století ze života českých bratří, konflikty náboženské i sociální
hra Chroust (1920): složitost hledání a zrání vlastní generace
hra Ulička odvahy (1917): je lyrickou komedií, ve které se Mahen blíží dadaistickému a poetistickému programu
Sblížení Mahena s avantgardním divadlem se odrazilo rovněž v souboru šesti poetistických filmových libret Husa na provázku (1925): převzalo do názvu brněnské Divadlo Husa na provázku.
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik, dramatik
komedie Léto (1915): je o lásce a mládí, je dramatickou paralelou básnické sbírky Splav. Spisovatelka Valča Peroutová tráví prázdniny na vesnici se svým mužem v jeho rodném kraji. Slávka poplete hlavu mladému gymnazistovi, rozhodne se posléze opustit svého muže s básníkem Chvojkou. Gymnazista nalézá útěchu u své dívky Stázky.
hra Měsíc nad řekou (1922): ve hře jsou impresionistickou metodou zachyceny nálady a vnitřní stavy hrdinů, stejně jako jejich vztahy; je to melancholicky laděná komedie o životní rezignaci. Děj se odehrává v průběhu sjezdu abiturientů na malém městě. K hlavním postavám se řadí paní Hlubinová, její muž, dcera Slávka a Hlubinův spolužák Roškot se synem Vilíkem.
Karel Čapek
Karel Čapek (1890 – 1938) (viz próza 3. ročníku)
komedie Loupežník (1920)
hra R.U. R. (1920)
alegorizující komedie Ze života hmyzu (1921): napsaná s bratrem Josefem
hra Věc Makropulos (1922): zhudebněna Janáčkem
hra Adam Stvořitel (1927): napsaná s bratrem Josefem; název byl ironickým symbolem člověka, který zničí starý svět, aby vytvořil svět lepší, ale ztroskotává
hra Bílá nemoc (1937),
hra Matka (1938)
Vladislav Vančura (1891 –1942)
- prozaik, dramatik, scénárista, režisér, první předseda Devětsilu, povoláním lékař
hra Alchymista (1932): řeší problematiku individualismu a národního charakteru na osudu italského alchymisty a šarlatána
hra Jezero Ukereve (1935): zabývá se problematikou kolonialismu, odehrává se v exotickém africkém prostředí
komedie Josefina (1947): zůstala v rukopise a premiéru měla až po válce, námět připomíná Shawovu hru Pygmalion, odehrává se v prostředí konzervatoře
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- básník, prozaik, dramatik (viz meziválečná poezie)
hra Milenci z kiosku (1932)
hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
Adaptoval díla jiných autorů:
Calderónova hra Schovávaná na schodech, dramatizace Dumasových Tří mušketýrů, Manon Lescaut podle Prévostova románu, Beaumarchais – Figarova svatba aj.
Drama a divadlo v letech 1945 – 1956 (látka 4. ročníku)
Válka poznamenala dramatickou tvorbu a divadlo nemalými ztrátami z řad dramatiků i herců (bří Čapkové, Vančura, Hašler aj.). Repertoár divadel se rozbíhá několika směry.
Na meziválečnou avantgardu, poetické a syntetické divadlo se snažili navázat J. Frejka,
E. F. Burian (obnovena činnost „D46“) a Alfréd Radok (1914 – 1976). Objevily se snahy dostat do divadel diváky z řad pracujících. Zájem je o díla klasiků našich i cizích, zejména však ruských (Tyl, Jirásek; Tolstoj, Gorkij, Čechov).
Doznívá téma války, okupace, válečné prožitky:
Jan Drda
dramatická báchorka Hrátky s čertem: Drda ji psal za války, zejm. za heydrichiády, postavou nebojácného vojáka Martina Kabáta chtěl povzbudit národ v době nacistického teroru.
pohádková hra Dalskabáty, hříšná ves (1959): hlavními protagonisty jsou zapomenutý čert Trepifajksl a vesnická žena Plajznerka
Miloslav Stehlík
hra Mordová rokle: zachycuje tematiku okupace, ukazuje osudy a charaktery vesnických lidí
hra Jarní hromobití: věnuje se tematice združstevňování
Vojtěch Cach
Zachytil sociální zápas horníků na Mostecku a Duchcovsku ve dvou historických hrách:
Duchcovský viadukt a Mostecká stávka
Vašek Káňa: rozvinul budovatelskou tematiku ve hře Parta brusiče Karhana
Divadelní hry po Únoru berou témata z dělnického prostředí, ukazují třídní rozvrstvení společnosti, výrobní problematiku, konflikty se silami socialismu nepřátelskými. Líčily venkovské nebo dělnické hrdiny v měnícím se zemědělském nebo továrenském prostředí.
Pokusy vytvořit budovatelskou hru či lidovou veselohru nedopadlo příliš úspěšně.
Zaniká satirická tvorba a divadlo (bylo např. zakázáno Divadlo satiry 1945 - 48).
Na zač. 50. let nalézáme i hry začínajících dramatiků, jako jsou např. Josef Kainar, Pavel Kohout, Vratislav Blažek (satiricky laděné hry).
Nezřídka se objevují tzv. generační hry, vedou se úvahy o smyslu života, doba vyžaduje pozitivního hrdinu. Přestože v polovině 50. let došlo k určitému oživení v dramatické tvorbě, stránka ideologická převažovala nad stránkou uměleckou.
komedie Loupežník (1920)
hra R.U. R. (1920)
alegorizující komedie Ze života hmyzu (1921): napsaná s bratrem Josefem
hra Věc Makropulos (1922): zhudebněna Janáčkem
hra Adam Stvořitel (1927): napsaná s bratrem Josefem; název byl ironickým symbolem člověka, který zničí starý svět, aby vytvořil svět lepší, ale ztroskotává
hra Bílá nemoc (1937),
hra Matka (1938)
Vladislav Vančura (1891 –1942)
- prozaik, dramatik, scénárista, režisér, první předseda Devětsilu, povoláním lékař
hra Alchymista (1932): řeší problematiku individualismu a národního charakteru na osudu italského alchymisty a šarlatána
hra Jezero Ukereve (1935): zabývá se problematikou kolonialismu, odehrává se v exotickém africkém prostředí
komedie Josefina (1947): zůstala v rukopise a premiéru měla až po válce, námět připomíná Shawovu hru Pygmalion, odehrává se v prostředí konzervatoře
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- básník, prozaik, dramatik (viz meziválečná poezie)
hra Milenci z kiosku (1932)
hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
Adaptoval díla jiných autorů:
Calderónova hra Schovávaná na schodech, dramatizace Dumasových Tří mušketýrů, Manon Lescaut podle Prévostova románu, Beaumarchais – Figarova svatba aj.
Drama a divadlo v letech 1945 – 1956 (látka 4. ročníku)
Válka poznamenala dramatickou tvorbu a divadlo nemalými ztrátami z řad dramatiků i herců (bří Čapkové, Vančura, Hašler aj.). Repertoár divadel se rozbíhá několika směry.
Na meziválečnou avantgardu, poetické a syntetické divadlo se snažili navázat J. Frejka,
E. F. Burian (obnovena činnost „D46“) a Alfréd Radok (1914 – 1976). Objevily se snahy dostat do divadel diváky z řad pracujících. Zájem je o díla klasiků našich i cizích, zejména však ruských (Tyl, Jirásek; Tolstoj, Gorkij, Čechov).
Doznívá téma války, okupace, válečné prožitky:
Jan Drda
dramatická báchorka Hrátky s čertem: Drda ji psal za války, zejm. za heydrichiády, postavou nebojácného vojáka Martina Kabáta chtěl povzbudit národ v době nacistického teroru.
pohádková hra Dalskabáty, hříšná ves (1959): hlavními protagonisty jsou zapomenutý čert Trepifajksl a vesnická žena Plajznerka
Miloslav Stehlík
hra Mordová rokle: zachycuje tematiku okupace, ukazuje osudy a charaktery vesnických lidí
hra Jarní hromobití: věnuje se tematice združstevňování
Vojtěch Cach
Zachytil sociální zápas horníků na Mostecku a Duchcovsku ve dvou historických hrách:
Duchcovský viadukt a Mostecká stávka
Vašek Káňa: rozvinul budovatelskou tematiku ve hře Parta brusiče Karhana
Divadelní hry po Únoru berou témata z dělnického prostředí, ukazují třídní rozvrstvení společnosti, výrobní problematiku, konflikty se silami socialismu nepřátelskými. Líčily venkovské nebo dělnické hrdiny v měnícím se zemědělském nebo továrenském prostředí.
Pokusy vytvořit budovatelskou hru či lidovou veselohru nedopadlo příliš úspěšně.
Zaniká satirická tvorba a divadlo (bylo např. zakázáno Divadlo satiry 1945 - 48).
Na zač. 50. let nalézáme i hry začínajících dramatiků, jako jsou např. Josef Kainar, Pavel Kohout, Vratislav Blažek (satiricky laděné hry).
Nezřídka se objevují tzv. generační hry, vedou se úvahy o smyslu života, doba vyžaduje pozitivního hrdinu. Přestože v polovině 50. let došlo k určitému oživení v dramatické tvorbě, stránka ideologická převažovala nad stránkou uměleckou.
Nové cesty scénického umění
Nové cesty scénického umění a dramatické tvorby razilo avantgardní divadlo. Vycházelo jednak z revolučního proletářského kolektivismu (r.1920 byl založen Dědrasbor, tj. Dělnický dramatický sbor, vedený Jindřichem Honzlem a Josefem Zorou), jednak z dadaismu (s vyústěním v politickou satiru) a z poetismu, který udal směr od dějovosti k lyrickému divadlu, k scénické básni a k syntetickému burianovskému pojetí (tj. neoddělitelná umělecká souhra složky textové, herecké, režisérské, výtvarné, hudební, pohybové, světelné).
Začátky avantgardního divadla spadají do roku 1925, kdy skupina pražských konzervatoristů z dramatického oddělení inscenovala po svém pojatou starou Moliérovu frašku Cirkus Dandin. Orientovali se na hry futuristů, dadaistů a poetistů (G. Apollinaire – Prsy Tiréziovy, Alfred Jarry – Král Ubu, Jean Cocteau – Orfeus, V. Nezval – Depeše na kolečkách, Marinetti, Breton a další).
Režisér Jiří Frejka pokřtil novou scénu na Osvobozené divadlo, a to se stalo r. 1926 součástí a dramatickou odbočkou Devětsilu. Počátkem r. 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo na Malou Stranu do sálu Umělecké besedy a tam se rozdvojilo. Skupina v čele s J. Frejkou a E. F. Burianem si založila scénu Dada.
V témže roce vystoupil v Osvobozeném divadle se svými klavírními improvizacemi Jaroslav Ježek (1906 – 1942) a Jiří Voskovec (1905 – 1981) a Jan Werich (1905 – 1980) uspořádali zdařilé studentské představení Vest Pocket Revue. Čtvrtou velkou osobností se stal Jindřich Honzl (1894 – 1956), nejen vynikající režisér, ale rovněž teoretik avantgardního divadla, který režíroval všechny hry Osvobozeného divadla (až na krátkou brněnskou epizodu z přelomu 20. a 30. let).
Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici U Nováků, kde také v listopadu 1938 jeho činnost ukončil úřední zákaz.
Do roku 1931 rozvíjeli V+W své pojetí divadla jako dadaistické a lyrizované frašky už se svým typickým slovním humorem v dialozích a v písňových textech, ale ještě jednoznačně společensky a politicky nevyostřenými (hry Premiéra skafandr, Fata morgána, Sever proti Jihu, Golem). Měli blízko k poetismu.
Jakmile se začal aktivizovat k výbojům italský fašismus a objevila se reálná hrozba Hitlerova Německa, Osvobozené divadlo nastoupilo jasný kurz politické revue (hra Caesar, 1932). Přišla série slavných komedií z let 1932 – 1938: Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko. V nich se proměnili v typy dvou lidových kumpánů, kteří v různých podobách procházejí historií a současností světa a glosují jeho nešvary, omyly a nesrovnalosti a zároveň usilují o jeho lidštější tvář.
V tomto období divadlo navazuje na staroitalskou commedii dell´arte, na tradici amerických filmových grotesek, na humor proslulých filmových komiků a získává tak svou vyhraněnou tvář. Některými rysy předešlo tzv. absurdní divadlo.
Oblíbené byly tzv. forbíny, tj. dialogy V+W před oponou na aktuální témata. Pokaždé trochu jiné, obohacené často o nová vymyšlená slova.
Začátky avantgardního divadla spadají do roku 1925, kdy skupina pražských konzervatoristů z dramatického oddělení inscenovala po svém pojatou starou Moliérovu frašku Cirkus Dandin. Orientovali se na hry futuristů, dadaistů a poetistů (G. Apollinaire – Prsy Tiréziovy, Alfred Jarry – Král Ubu, Jean Cocteau – Orfeus, V. Nezval – Depeše na kolečkách, Marinetti, Breton a další).
Režisér Jiří Frejka pokřtil novou scénu na Osvobozené divadlo, a to se stalo r. 1926 součástí a dramatickou odbočkou Devětsilu. Počátkem r. 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo na Malou Stranu do sálu Umělecké besedy a tam se rozdvojilo. Skupina v čele s J. Frejkou a E. F. Burianem si založila scénu Dada.
V témže roce vystoupil v Osvobozeném divadle se svými klavírními improvizacemi Jaroslav Ježek (1906 – 1942) a Jiří Voskovec (1905 – 1981) a Jan Werich (1905 – 1980) uspořádali zdařilé studentské představení Vest Pocket Revue. Čtvrtou velkou osobností se stal Jindřich Honzl (1894 – 1956), nejen vynikající režisér, ale rovněž teoretik avantgardního divadla, který režíroval všechny hry Osvobozeného divadla (až na krátkou brněnskou epizodu z přelomu 20. a 30. let).
Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici U Nováků, kde také v listopadu 1938 jeho činnost ukončil úřední zákaz.
Do roku 1931 rozvíjeli V+W své pojetí divadla jako dadaistické a lyrizované frašky už se svým typickým slovním humorem v dialozích a v písňových textech, ale ještě jednoznačně společensky a politicky nevyostřenými (hry Premiéra skafandr, Fata morgána, Sever proti Jihu, Golem). Měli blízko k poetismu.
Jakmile se začal aktivizovat k výbojům italský fašismus a objevila se reálná hrozba Hitlerova Německa, Osvobozené divadlo nastoupilo jasný kurz politické revue (hra Caesar, 1932). Přišla série slavných komedií z let 1932 – 1938: Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko. V nich se proměnili v typy dvou lidových kumpánů, kteří v různých podobách procházejí historií a současností světa a glosují jeho nešvary, omyly a nesrovnalosti a zároveň usilují o jeho lidštější tvář.
V tomto období divadlo navazuje na staroitalskou commedii dell´arte, na tradici amerických filmových grotesek, na humor proslulých filmových komiků a získává tak svou vyhraněnou tvář. Některými rysy předešlo tzv. absurdní divadlo.
Oblíbené byly tzv. forbíny, tj. dialogy V+W před oponou na aktuální témata. Pokaždé trochu jiné, obohacené často o nová vymyšlená slova.
Hry Osvobozeného divadla
Hry Osvobozeného divadla
Caesar (1932): v této hře jednoznačně napadli narůstající militarismus, hitlerovský nacismus a italský fašismus. Ukázali v ní zdiskreditované vůdce, kteří ohrožovali v té době bezpečnost lidstva v Evropě a ve světě. Malíř Adolf Hoffmeister namaloval pro tuto hru zvláštní mapu, na níž herci ukazovali tehdejší nebezpečně se vyvíjející politickou situaci (píseň Pochod plebejců).
Osel a stín (1933): děj je umístěn do starověkého Řecka, vzniká na základě antické bajky, komu patří oslův stín. Je to podobenství o lidu zneužívaném politickými dobrodruhy, podvodníky a kariéristy. Jsou zde narážky na dobovou situaci, které autoři již naostro zaměřili do nacistických řad. Německé velvyslanectví protestovalo proti uvedení této hry (ústřední píseň My nejsme lidi, my jsme jen partaje).
Kat a blázen (1934): děj se odehrává v Mexiku, ale hra kritizuje domácí prostředí. Stala se předmětem útoků naší reakce. V postavě diktátora Carriera autoři ukázali rozpínavost německého fašismu, který by se mohl stát katem lidstva (píseň Pohádka o katu a bláznu, Hej rup, Šaty dělají člověka).
Balada z hadrů (1935): hra o osudech renesančního básníka Francoise Villona. Básník žil ve společnosti, která omezovala jeho svobodu, pronásledovala ho za jeho buřičství a mstila se malichernými způsoby. Villon je revolucionář, stává se mluvčím zbídačelého lidu. Na jeho osudech ukazovali současně osudy divadla (píseň Proti větru; Svět naruby; Hej, pane králi).
Rub a líc (1936): optimistická komedie ze současného života. Autoři přenesli na jeviště dělnický boj za důslednou demokracii. Příběh hry je motivován novinovou zprávou – muž, který ztratil paměť, se nedopatřením dostává do čela dělnického hnutí. Hra končí optimisticky vítězstvím dělníků. Později byla zfilmována Martinem Fričem pod názvem Svět patří nám.
Těžká Barbora (1937): děj je umístěn do antického Řecka. Těžká Barbora je dělo. Zápletka je postavena na snaze Yberlanďanů najít záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Hra varuje před nadcházející válkou, ke které se schylovalo. Současně autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plna pokrytectví a zbabělosti, prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku (píseň Co na světě mám rád, nedám si brát).
Pěst na oko (1938): příběh o divadle, montáž ze všech předcházejících her. Je to poslední hra Osvobozeného divadla před jeho uzavřením.
Adaptace jiných divadelních her: Slaměný klobouk, Nebe na zemi, Teta z Bruselu
Po návratu z emigrace se v Osvobozeném divadle hrála hra Pěst na oko, V+W nevytvořili už žádnou novou hru. Hráli v hrách cizích autorů, které obohacovali svými forbínami. Uvedli k nám první muzikál amerických autorů Laneho, Saidyho a Harburga Divotvorný hrnec. Po Voskovcově emigraci v květnu 1948 divadlo ukončilo svou činnost.
Osvobozené divadlo se stalo inspirací pro nejmladší generaci, pro Divadlo satiry, od 2. pol. 50. let a v 60. letech pro tzv. divadla malých forem (Semafor – Suchý, Šlitr, na Slovensku Lasica a Satinský aj.).
Koncem roku 1933 vyrostl Osvobozenému divadlu rovnocenný partner, vycházející ze stejných společenských pozic, Burianovo divadlo „D“. Jestliže však Osvobozené divadlo bylo divadlem autorským, Burianovo „D“ bylo vyhraněným divadlem režisérským, založeným právě na osobnosti Emila Františka Buriana (1904 – 1959).
Pocházel ze známé pěvecké rodiny, sám byl všestranně nadaný: komponista (opera Maryša, Opera z pouti) hudebník, zpěvák, herec, režisér (založil ve svém divadle „voiceband“ = recitační sbor s hudebním doprovodem), básník, prozaik, dramatik, divadelní a hudební teoretik.
Divadlo bylo založeno jako „D 34“ a v každém roce se číselné označení podle sezón měnilo, a to až do roku 1941, kdy byl Burian uvězněn v koncentračním táboře (zachyceno v povídkovém cyklu Osm odtamtud). Burian uváděl na scénu hry známých autorů, např. Maxim Gorkij: Jegor Bulyčev a ti druzí, Bertolt Brecht: Žebrácká opera, Nikolaj Pogodin: Aristokrati, V. Nezval: Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Viktor Dyk: Krysař a další.
Caesar (1932): v této hře jednoznačně napadli narůstající militarismus, hitlerovský nacismus a italský fašismus. Ukázali v ní zdiskreditované vůdce, kteří ohrožovali v té době bezpečnost lidstva v Evropě a ve světě. Malíř Adolf Hoffmeister namaloval pro tuto hru zvláštní mapu, na níž herci ukazovali tehdejší nebezpečně se vyvíjející politickou situaci (píseň Pochod plebejců).
Osel a stín (1933): děj je umístěn do starověkého Řecka, vzniká na základě antické bajky, komu patří oslův stín. Je to podobenství o lidu zneužívaném politickými dobrodruhy, podvodníky a kariéristy. Jsou zde narážky na dobovou situaci, které autoři již naostro zaměřili do nacistických řad. Německé velvyslanectví protestovalo proti uvedení této hry (ústřední píseň My nejsme lidi, my jsme jen partaje).
Kat a blázen (1934): děj se odehrává v Mexiku, ale hra kritizuje domácí prostředí. Stala se předmětem útoků naší reakce. V postavě diktátora Carriera autoři ukázali rozpínavost německého fašismu, který by se mohl stát katem lidstva (píseň Pohádka o katu a bláznu, Hej rup, Šaty dělají člověka).
Balada z hadrů (1935): hra o osudech renesančního básníka Francoise Villona. Básník žil ve společnosti, která omezovala jeho svobodu, pronásledovala ho za jeho buřičství a mstila se malichernými způsoby. Villon je revolucionář, stává se mluvčím zbídačelého lidu. Na jeho osudech ukazovali současně osudy divadla (píseň Proti větru; Svět naruby; Hej, pane králi).
Rub a líc (1936): optimistická komedie ze současného života. Autoři přenesli na jeviště dělnický boj za důslednou demokracii. Příběh hry je motivován novinovou zprávou – muž, který ztratil paměť, se nedopatřením dostává do čela dělnického hnutí. Hra končí optimisticky vítězstvím dělníků. Později byla zfilmována Martinem Fričem pod názvem Svět patří nám.
Těžká Barbora (1937): děj je umístěn do antického Řecka. Těžká Barbora je dělo. Zápletka je postavena na snaze Yberlanďanů najít záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Hra varuje před nadcházející válkou, ke které se schylovalo. Současně autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plna pokrytectví a zbabělosti, prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku (píseň Co na světě mám rád, nedám si brát).
Pěst na oko (1938): příběh o divadle, montáž ze všech předcházejících her. Je to poslední hra Osvobozeného divadla před jeho uzavřením.
Adaptace jiných divadelních her: Slaměný klobouk, Nebe na zemi, Teta z Bruselu
Po návratu z emigrace se v Osvobozeném divadle hrála hra Pěst na oko, V+W nevytvořili už žádnou novou hru. Hráli v hrách cizích autorů, které obohacovali svými forbínami. Uvedli k nám první muzikál amerických autorů Laneho, Saidyho a Harburga Divotvorný hrnec. Po Voskovcově emigraci v květnu 1948 divadlo ukončilo svou činnost.
Osvobozené divadlo se stalo inspirací pro nejmladší generaci, pro Divadlo satiry, od 2. pol. 50. let a v 60. letech pro tzv. divadla malých forem (Semafor – Suchý, Šlitr, na Slovensku Lasica a Satinský aj.).
Koncem roku 1933 vyrostl Osvobozenému divadlu rovnocenný partner, vycházející ze stejných společenských pozic, Burianovo divadlo „D“. Jestliže však Osvobozené divadlo bylo divadlem autorským, Burianovo „D“ bylo vyhraněným divadlem režisérským, založeným právě na osobnosti Emila Františka Buriana (1904 – 1959).
Pocházel ze známé pěvecké rodiny, sám byl všestranně nadaný: komponista (opera Maryša, Opera z pouti) hudebník, zpěvák, herec, režisér (založil ve svém divadle „voiceband“ = recitační sbor s hudebním doprovodem), básník, prozaik, dramatik, divadelní a hudební teoretik.
Divadlo bylo založeno jako „D 34“ a v každém roce se číselné označení podle sezón měnilo, a to až do roku 1941, kdy byl Burian uvězněn v koncentračním táboře (zachyceno v povídkovém cyklu Osm odtamtud). Burian uváděl na scénu hry známých autorů, např. Maxim Gorkij: Jegor Bulyčev a ti druzí, Bertolt Brecht: Žebrácká opera, Nikolaj Pogodin: Aristokrati, V. Nezval: Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Viktor Dyk: Krysař a další.
Americká literatura
Americká literatura
Norman Mailer – Prozaik a publicista. Za války sloužil dva roky v jihovýchodní Asii.
Nazí a mrtví – Dodnes nejlepší americký román s tematikou druhé světové války. Děj se odehrává na fiktivním ostrově v Tichomoří. Kolektivním hrdinou je průzkumná četa, bojující proti Japoncům. Základní dějová linie, kterou tvoří pochod čety napříč ostrovem, válečné útrapy vojáků a jejich boj o přežití, je přerušována retrospektivními vstupy věnovanými minulosti postav. Autor ve svém díle vyjádřil krutost, nesmyslnost a absurditu války. V mezní situaci se obnažují i konflikty způsobené důvody rasovými a národnostními.
Joseph Heller – Prozaik a dramatik. Druhé světové války se účastnil jako pilot amerického válečného letectva.
Hlava XXII – Protiválečný satirický román. Někdy je srovnáván s Haškovými Osudy dobrého vojáka Švejka. Děj se odehrává na konci druhé světové války ve Středozemním moři. Hlavní hrdina, kapitán válečného letectva Yossarian, se marně snaží dostat z válečné mašinerie, neustálých startů v bombardovacím letadle, a tím pocitu ohrožení vlastního života i života přátel. Bouří se proti nesmyslnostem vojenské byrokracie, jejichž ztělesněním je tzv. hlava XXII. Je to soubor absurdních nařízení a předpisů, které vedou např. ke stálému zvyšování povinného počtu letů i ke zbytečným ztrátám životů. Yossarian se vyhýbá vojenským povinnostem jak se dá, až konečně volí útěk od své jednotky a uzavírá při osamělém bloudění válkou zničeným Římem „separátní mír“. Ten je mu východiskem z absurdní válečné situace. Román je plný situační komiky, ironie, satiry, nonsensů a černého humoru.
William Styron – Prozaik, píše zejména romány a povídky. Za války narukoval k námořnictvu.
Sophiina volba – Psychologický román. Vypráví o začínajícím jižanském spisovateli Stingovi, který přichází do New Yorku. Zde se spřátelí s půvabnou Polkou Sophií a jejím milencem Nathanem. Je svědkem jejich bouřlivého vztahu poznamenaného určitými patologickými rysy, neboť Nathan je narkoman a schizofrenik. Stingo se pak postupně prostřednictvím Sophiiných monologů seznamuje s jejím životním osudem. Dětství a mládí prožila v Polsku. Byla zatčena a vězněna v koncentračním táboře Osvětim, kde se stala sekretářkou velitele tábora Rudolfa Hösse. Klíčové místo zaujímá její „volba“, kdy ji opilý esesák donutí k rozhodnutí, jímž záchranou jednoho dítěte způsobí smrt druhého v plynové komoře. Sophie pro záchranu vybrala svého syna, protože byl starší a doufala, že snáze přežije. Na smrt tak šla její dcerka. Svého syna však už stejně nikdy nespatřila. Sophie, která Osvětim přežila, trpí trvalým pocitem viny. Nakonec svůj život spolu s Nathem končí společnou sebevraždou. Román je rozsáhlý a kombinuje různé literární postupy, např. autobiografické, postupy psychologického a historického románu, postupy filozofického eseje a literatury faktu. V textu se prolínají tři časové roviny. Současná, v níž vypravěč, zralý spisovatel Stingo, vzpomíná na své mládí, milostné a umělecké problémy. Další rovinu tvoří události po jeho příchodu do New Yorku. Nejvzdálenější rovinu představují Sophiiny předválečné a válečné osudy.
John Updike – Prozaik a básník. Píše zejména romány a povídky. Studoval angličtinu a malířství.
Kentaur – Děj románu se odehrává ve třech dnech. Hlavní postavou je středoškolský učitel Caldwell. Ten pociťuje velkou odpovědnost za druhé. Trpí představou, že není schopen zabezpečit svou rodinu. Je podivínem, který vzbuzuje posměch i úctu. Domnívá se, že má rakovinu a že zemře. Uvědomuje si, že nejdůležitější je pro něho život jeho patnáctiletého syna. Jejich vztah je naplněn láskou, ale současně také nepochopením. Příběh je uveden citátem a celý proložen antickým mýtem o nesmrtelném kentaurovi Cheirónovi, který byl zasažen otráveným šípem. Má velké bolesti z nezhojitelné rány. Zatoužil po smrti a prosil bohy, aby mu odňali nesmrtelnost a bolest výměnou za život Prométhea. Byl vyslyšen. Toto podobenství uvedlo dominantní scénu Caldwella ve třídě, kde mu při vyučování nějaký žák vstřelil do nohy kovový šíp.
Norman Mailer – Prozaik a publicista. Za války sloužil dva roky v jihovýchodní Asii.
Nazí a mrtví – Dodnes nejlepší americký román s tematikou druhé světové války. Děj se odehrává na fiktivním ostrově v Tichomoří. Kolektivním hrdinou je průzkumná četa, bojující proti Japoncům. Základní dějová linie, kterou tvoří pochod čety napříč ostrovem, válečné útrapy vojáků a jejich boj o přežití, je přerušována retrospektivními vstupy věnovanými minulosti postav. Autor ve svém díle vyjádřil krutost, nesmyslnost a absurditu války. V mezní situaci se obnažují i konflikty způsobené důvody rasovými a národnostními.
Joseph Heller – Prozaik a dramatik. Druhé světové války se účastnil jako pilot amerického válečného letectva.
Hlava XXII – Protiválečný satirický román. Někdy je srovnáván s Haškovými Osudy dobrého vojáka Švejka. Děj se odehrává na konci druhé světové války ve Středozemním moři. Hlavní hrdina, kapitán válečného letectva Yossarian, se marně snaží dostat z válečné mašinerie, neustálých startů v bombardovacím letadle, a tím pocitu ohrožení vlastního života i života přátel. Bouří se proti nesmyslnostem vojenské byrokracie, jejichž ztělesněním je tzv. hlava XXII. Je to soubor absurdních nařízení a předpisů, které vedou např. ke stálému zvyšování povinného počtu letů i ke zbytečným ztrátám životů. Yossarian se vyhýbá vojenským povinnostem jak se dá, až konečně volí útěk od své jednotky a uzavírá při osamělém bloudění válkou zničeným Římem „separátní mír“. Ten je mu východiskem z absurdní válečné situace. Román je plný situační komiky, ironie, satiry, nonsensů a černého humoru.
William Styron – Prozaik, píše zejména romány a povídky. Za války narukoval k námořnictvu.
Sophiina volba – Psychologický román. Vypráví o začínajícím jižanském spisovateli Stingovi, který přichází do New Yorku. Zde se spřátelí s půvabnou Polkou Sophií a jejím milencem Nathanem. Je svědkem jejich bouřlivého vztahu poznamenaného určitými patologickými rysy, neboť Nathan je narkoman a schizofrenik. Stingo se pak postupně prostřednictvím Sophiiných monologů seznamuje s jejím životním osudem. Dětství a mládí prožila v Polsku. Byla zatčena a vězněna v koncentračním táboře Osvětim, kde se stala sekretářkou velitele tábora Rudolfa Hösse. Klíčové místo zaujímá její „volba“, kdy ji opilý esesák donutí k rozhodnutí, jímž záchranou jednoho dítěte způsobí smrt druhého v plynové komoře. Sophie pro záchranu vybrala svého syna, protože byl starší a doufala, že snáze přežije. Na smrt tak šla její dcerka. Svého syna však už stejně nikdy nespatřila. Sophie, která Osvětim přežila, trpí trvalým pocitem viny. Nakonec svůj život spolu s Nathem končí společnou sebevraždou. Román je rozsáhlý a kombinuje různé literární postupy, např. autobiografické, postupy psychologického a historického románu, postupy filozofického eseje a literatury faktu. V textu se prolínají tři časové roviny. Současná, v níž vypravěč, zralý spisovatel Stingo, vzpomíná na své mládí, milostné a umělecké problémy. Další rovinu tvoří události po jeho příchodu do New Yorku. Nejvzdálenější rovinu představují Sophiiny předválečné a válečné osudy.
John Updike – Prozaik a básník. Píše zejména romány a povídky. Studoval angličtinu a malířství.
Kentaur – Děj románu se odehrává ve třech dnech. Hlavní postavou je středoškolský učitel Caldwell. Ten pociťuje velkou odpovědnost za druhé. Trpí představou, že není schopen zabezpečit svou rodinu. Je podivínem, který vzbuzuje posměch i úctu. Domnívá se, že má rakovinu a že zemře. Uvědomuje si, že nejdůležitější je pro něho život jeho patnáctiletého syna. Jejich vztah je naplněn láskou, ale současně také nepochopením. Příběh je uveden citátem a celý proložen antickým mýtem o nesmrtelném kentaurovi Cheirónovi, který byl zasažen otráveným šípem. Má velké bolesti z nezhojitelné rány. Zatoužil po smrti a prosil bohy, aby mu odňali nesmrtelnost a bolest výměnou za život Prométhea. Byl vyslyšen. Toto podobenství uvedlo dominantní scénu Caldwella ve třídě, kde mu při vyučování nějaký žák vstřelil do nohy kovový šíp.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)