a) první pokusy o českou dramatickou tvorbu, hry na hradech a zámcích
České divadlo mělo málo času na to, aby se mezi husitskými válkami a Bílou horou. rozvinulo Přejímalo se ze zahraničí. V 18. stol. si bohatí šlechtici budovali divadla ve svých sídlech a zvali si kočovné herecké společnosti. Obliba italské opery. Poněmčování. V jezuitských klášterech bylo součástí výuky i divadlo. Hrály se hry s náboženskou tématikou (latinsky). V období baroka byla odmítána renesanční díla (např. Shakespeare). Znovu zavedena zásada tří jednot. Bohatí měšťané sledovali hry od Schilera, Goetha nebo Moliera.
Interludia – Kratší jednoaktovky. Zábavný až fraškovitý charakter, lidové.
b) divadelní počátky v národním obrození
Václav František Kocmánek
Nejznámější tvůrce interludií. Jednoduché, komické, frašky
Zamilovaný ponocný – První česká hra (1763). Pantomima s hudebním doprovodem. Český text přednášeli němečtí a italští herci – proto neměla hra úspěch.
Selské (sousedské hry) – Na venkově. Psali je písmáci. Moc se jich nedochovalo.
České loutkářství
Pol. 18. stol. Nositelé českosti. Pouze česky. Měli velký úspěch a vliv na NO. Témata – převážně historická, pohádky, balady. Postava Kašpárka (Neposedný šibal, dobrá nálada, svým jednáním napravuje špatnosti).
Matěj Kopecký
Nejslavnější český loutkař. Hry s vlasteneckými náměty.
Oldřich a Božena neboli Posvícení v Hudlicích
Loupežníci na zámku
Pan Franz ze zámku
Strašlivé hodování nebo Don Juan, mordýř svého pána bratra Don Carlos – První český divadelní text (1782). Smrt jednoho Habsburka, spíše veselohra.
Divadlo v Kotcích – První stálé divadlo v Praze (1788). Hrálo se tam německy. Kníže Honzík - První česky hrané představení (1771). Veselohra. Neúspěch – strašná čeština.
Thumovské divadlo – Vlašské a italské opery. Jen pro ty nejvznešenější.
Nosticovo divadlo (21. 4. 1783) – Vybudováno kvůli nedostatečné kapacitě thumovského divadla. Bylo pro české stavy. Přejmenováno na Stavovské, později na Tylovo, nyní opět Stavovské (součást Národního divadla).Bylo otevřeno hrou Emilia Galloti (Lessing). Premiéra Dona Giovanniho (29.9.1787). Postupně se začaly hrát i české hry.
Bouda – Provizorní, pouze české hry. Postavena nadšenými vlastenci. Dřevěná, na Václaváku
Vděčnost a láska k vlasti (Augustin Wilhelm Iffalando) – První představení (8. 7. 1786). Českých her bylo málo, proto se hodně překládalo.Roku 1789 bylo zrušeno.
Václav Thám
Původně byl u policie. Po stržení boudy se dal ke kočovným hercům.
Básně v řeči vázané (1785) – Novodobý český almanach. Tvorba soudobých básníků. Obsahoval anakreontika (příroda).
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera;
Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy – Obě jsou převedením starých českých pověstí do divadelní podoby. Příliš zdůrazňoval vlastenecké prvky.
Václav Kliment Klicpera
Autor 60 divadelních her. Zakladatel původního českého dramatu z měšťanského a lidového prostředí. Přivedl k divadlu J. K. Tyla.
Hadrián z Římsu
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
Veselohra na mostě
Zlý jelen
Každý něco pro vlast
Blaník
Jan za chrta dán
c) J. K. Tyl
Josef Kajetán Tyl
Narodil se v Kutné Hoře (1808 – 1856). Šel ke kočovnému divadlu, mnoho profesí. Řídil Kajetánské divadlo. Dramaturg českých představení ve Stavovském divadle. Vlastenec, po roce 1848 nesměl do Prahy. Novinář i dramatik. Myšlenka na postavení ND.
Žurnalistika
Květy české – Založil je, hlavní přispěvatel. Zakladatel prózy ze současnosti, vlastenecká tématika
Pražský posel – Pro venkov, lidovější vrstvy
Historické povídky z české minulosti
Vyzdvihoval české vlastenectví
Rozina Kuthardová; Dekret Kutnohorský; Tataři u Holomouce
Poslední Čech – Rozsáhlá povídka, Tylovo nejromantičtější dílo. První český společenský román, určen pro vyšší české společnosti (o nich také vypráví), zidealizované
Rozervanec – O Máchovi, kritika, nepochopil Máj
Divadelní hry
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – Premiéra 21.12.1834. Jednoduchá hra, píseň Kde domov můj (František Škroup)
Paní Marjánka, matka pluku – Komediální. Výrazná vlastenecká tématika.
Pražský flamendr – Pochmurný.
Paličova dcera
Strakonický dudák – Jeho nejslavnější hra, pohádkové. Švanda je zamilovaný do Dorotky. Odejde do světa vydělávat. Skončí v Turecku, tam potká Pantaloeona Vocilku – začne dělat Švandovi managera, má nad ním moc. Dorotka se pro něj vydá s Kalafunou do světa. Vocilka Švandu skoro ožení s tureckou princeznou, ten se ale vrátí s Dorotkou. Vystupují zde víly a sudičky.
Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec – Veselohra, politické prvky – 1848. Narážky proti habsburskému absolutismu.
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři – Vzbouření havířů, krvavě potlačeno. Vykořisťování, první české sociální drama.
Jan Hus; Žižka z Trocnova; Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
d) Prozatímní a národní divadlo
Česká společnost ustanovila Sbor pro zřízení národního divadla. V čele Palacký, přidali se májovci. Boj mezi mladočechy a staročechy (ti tvrdili, že národ není ještě tak vyspěli, aby postavil ND).
Prozatímní divadlo – Postaveno staročechy. V konkurzu zvítězil Vojtěch Ignác Ulman – novorenesanční budova na břehu Vltavy. Postaveno 18.11.1862. První představení Král Vukašín (Hálek). Mnoho překladů.
Národní divadlo – Postaveno mladočechy. Do čela sboru se postavil Karel Sladkovský. Konkurz vyhrál Josef Zítek. 16. 5. 1868 – položeny základní kameny. Výzdoba: M. Aleš, F. Ženíšek+V. Hynais – opona; V. Brožík – sochy; J. V. Myslbek. Slavnostní otevření 11.6.1881 s premiérou Libuše. Při dokončování střechy vznikl požár, nové sbírky, rekonstrukci si vzal na starost J. Schulz (hydranty, železná opona). Znovuotevření divadla 18.11.1883 opět Libuší. První ředitel František Adolf Schubert.
e) tvorba inspirovaná ND
Gabriela Preisová
Moravské slovácko. Tragédie v realistickém stylu.
Gazdina roba – Vdaná žena se stýká s jiným. Když se to prozradí, skočí do Dunaje. Josef Bohuslav Foester z toho vytvořil operu.
Její pastorkyňa – Utopí dítě své schovanky, odsouzena za vraždu.
Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša – Navazují na Preisovou. Spory o tom, zda se hodí do ND (příliš lidové) – premiéra 1894 (vítězství realismu v ND). Jihomoravská statkářská rodina Lízalů. Rodiče donutí Marii ke sňatku s Vávrou, který se ji protivil. Milovala čeledína Francka (pak odešel na vojnu). Podporovala ji jen babička. Po návratu Francka, Vávra žárli a dělá scény. Otráví ho kávou.
Alois Mrštík
Rok na vsi – Realistický obraz života na slováckém venkově.
Vilém Mrštík
Nadaný, žurnalistika, překlady z ruštiny.
Pohádka máje – Lyrická próza, Ríša a Helenka jihomoravské lesy.
Santa Lucia – Autobiografické prvky, trochu naturalistické. Student Jordán – nepochopí ho měšťanská společnost, je z vesnice. Nemůže dostudovat, přestože je nadaný.
Zumři – Nedokončené, navazuje na Santa Luciu. Dva bratři, na kraji společnosti, vyhozeni z bytu. Hledají byt na jiném konci Prahy.
14. Tematika venkova a historická próza v 2. pol. 19. stol
a) venkovská tematika
Patří sem také Karolína Světlá (Vesnický román, Nemodlenec, Frantina, …). Viz. 13.
Karel Václav Reis
Po Karolíně Světlé nejtypičtější autor vesnických povídek a románů. Nechtěl být dáván dohromady s nějakým směrem. Hájil se ideou českosti a pravdy.
Realistický. Spory mezi generacemi. Vylíčení idilického života na venkově.
Lidé vysoce dobráčtí
Důvěřivý, plaší, stávají se oběťmi okolí, které je odstrkuje, osamělý a jejich život končí špatně.
Odstrčený – Mladý tělesně postižený muž Marian. Dokud žije jeho matka, je to dobré. Po její smrti obchází příbuzné a myslí se, že se o něj postarají. Po čase mu dávají najevo, že je obtěžuje a že si nemůžou dovolit se o něj starat. Když to pochopí, skočí do řeky a utopí se.
Kalibův zločin – Vojta Kaliba zdědí hospodářství. Ožení se s Karlou. Ta o něj moc nestojí, ale její matka má zálusk na majetek. Obě ho vydírají a ždímají, on je dobrák a snáší to. Když se ale dozví, že ho K. podvádí a jeho dítě není jeho, zabije ji. Je zároveň mstitel i oběť.
Stehle; Sirotek – Povídky v nichž jsou lidé přímo předurčeni stát se obětí.
O ztraceném ševci – Dvoudílný román. Je bláznivý a ustrašený, nejvíce se bojí své ženy. Chce propagovat češství, ale ona mu v tom brání a on ustupuje.
Pes – Po mnoha letech se objevuje v podhorské vesnici syn, který přijel z Prahy. Způsobí pozdvižení – nevl. matka si myslí, že něco chce, nebo že chce zůstat. Dává mu najevo, že nic nemají a cítí k němu nenávist. Otec je ušlápnutý a nebrání ho. Uvítá ho jen starý pes. Když se zjistí, že nic nechce, oddechnou si. Otec se stydí, že se nedokáže vzepřít.
Idylická tklivá a citová díla
Končí dobře. Příběhy z minulosti, současnost mu připadá příliš kutá. Humorná forma.
Zapadlí vlastenci – Do vesničky Pozdětína přichází učitelský mládenec (Karel Čermák), z chudé rodiny, nemohl dostudovat. Myslí, že se na něj místní budou dívat svrchu (je přivandrovalec a nic nemá). Postupně se zapojuje do vesnického života, vezme si neteř faráře (i přes nástrahy bohaté vdovy) a žijí spolu šťastně až do smrti.
Skleník – Satirická povídka, kus nábytku. Přistěhuje se mladá rodina, snaží se zapadnout, ale nemají skleník – maloměšťáci se na ně dívají skrz prsty. Rozhodnou se,že si ho také pořídí, rozjedou se do jiného města a zjistí, že už není moderní skleník, ale kredenc.
Pantáta Bezoušek – Vidí štěstí v pokojném životě v podhorské vesnici. Jeho syn ho pozve do Prahy. Veselé příhody. Svým humánním přístupem napravuje pokřivené mezilidské vztahy.
Odpudivé sobecké postavy
Žijí jen pro sebe. Do kontrastu staví nemajetné dobrosrdečné lidi. Starají se i o ostatní lidi.
Výminkáři – Cyklus povídek, mezilidské a mezigenerační vztahy. Nenávist v rodinách.
Západ – Devadesátiletý farář Kalous slouží farníkům. Českomoravská vrchovina. Veškeré naděje vkládá do synovce, chce mu farnost přenechat, ale církev nechce a posílá Kalouse pryč. To, že musí opustit místo, které má rád, vede k jeho smrti.
Tereza Nováková
Realistické povídky a romány z vesnického prostředí V Čech (Polička, Litomyšl…). Redigovala časopis Ženský svět. Popisovala prostředí česko-německého patriarchátu. Jejím synem byl Arne Novák.
Úlomky žuly
Maloměstský román – Téměř životopisné. Dcera K. H. Borovského, Zdeňka, se měla stát pokračovatelkou otce. Ona je ale obyčejná a chce klidný život. Nakonec se podřizuje národním zájmům.
Jan Jílek – Zjistí, že jeho předkové byli čeští bratři a trpěli pro víru. Změní svůj život – vážný, přemýšlivý. Stává se evangelíkem a je vězněn. Uteče do Německa, kde není pronásledován. Skutečný příběh.
Jiří Šmatlán – Tkadlec, hledá spravedlnost a boží pravdu. Nenachází ji v katolické ani jiné církvi. Obrací se tedy na pol. stranu – soc.dem.
Na Librově gruntě – Rychtář Jobek Libra. Zachycuje V Českou vesnici 19. stol (útlak, robota, daně).
Děti čistého živého – Po smrti nejstaršího syna vstupuje do sekty. Sektě se ale vůbec nic nedaří. Vůdce Kvapil se zabije.
Drašar – Tragický osud kněze za NO. Josef Václav Justin Michl. Chce pokračovat v Jungmanově tvorbě. Překáží mu církev, a tak tajně přestoupí k luteránům. Prozradí se to a je z církve vyobcován. Odstěhuje se, začíná nový a lepší život. Potom mu zemře manželka a další smutné osudy. On umírá v bídě a opuštěný.
Antal Stašek = Antonín Zeman
Podkrkonošsko. Poslanec za staročechy. Psal jen o tom, co slyšel.
Realistický. O nepoddajných lidech, kteří se dostávají do sporu s okolím. Zápas mezi Čechy a Němci.
Blouznivci našich hor – Soubor povídek. Poměry na českém venkově v 70. a 80. letech.
V temných vírech – Soc. román. Národnostní bída a konflikty.
O ševci Matouškovi a jeho přátelích – Rebelská povaha, nenáviděl vše, co bylo spojeno s vrchností. S ostatními lidmi šel 1848 na pomoc Praze. Před persekucí prchl do Německa.
Josef Holeček
Vychází z něj ruralismus.
Po 20-ti letech práce přeložil finský epos Kalevala.
Naši – Epopej o životě na jihočeském venkově. Sedlák Jan Kojan. Polovina 19. stol. 10 dílů, 12 svazků.
Karel Matěj Čapek Chod
Nepíše o venkově, ale o průmyslovém městě! Naturalismus. Působil i v Olomouci. Navazuje na francouzské naturalisty. Nenechává své hrdiny vláčet prostředím, jsou ovlivněny sexualitou, vymykající se prostředí, hrdinové na okraji společnosti. Jako první vnesl do literatury slang – pražský a také židovský žargon.
Kašpar Lén Mstitel – Zná muže, který znásilnil dceru jeho kolegy. Vezme spravedlnost do svých rukou a zabije ho. Ve druhé vypráví skoro úřední řečí o tom, jak se připravuje rozsudek nad vrahem, ale nikoho nezajímá, proč vraždil.
Turbína – Úpadek rodiny pražského průmyslníka, chudne. Vilík se rozhodne za půjčené peníze nechat zavést turbínu. Má to zachránit rodinu, nepodaří se.
Antonín Vondreje – Student (básník) se dostává na spol. žebříčku stále níže, chudne a ztratí práci. Na smrtelné posteli složí své nejlepší dílo a ožení se se svou milenkou. Podobá se postavě zbytečného člověka.
Jindrové – Otec a syn. Syn po návratu z války zjistí, že jeho milá čeká dítě s jeho otcem, ale vyrovná se ale s tím a odpustí jim.
Vilém Rozkoč – Stává se sochařem, ale časem při bohémském životě ztrácí svůj talent.
Řešany – Souvisí s předchozím románem. Povolán do války – legionář. Ale místo návratu do Prahy žije šťastně Řešanech (= Domažlice).
b) konvenční a historická próza
Konvenční – obecně přijatý, pro chudé, navazuje na knížky lidového čtení – sentimentální romány, nerealistické, o vyšší vrstvě – zkreslené, nepravdivé.
Alois Vojtěch Šmilovský
Povídky, hlavně historické. Oslavoval patriarchální vztahy a zabýval se lid. moudrostí.
Za ranních červánků – J. Dobrovský pobýval v J Čechách. Došel tam k přesvědčení, že český národ má zdravé jádro a že se zbaví závislosti.
Ignát Herman
U snědeného krámu – Martin Žemla, oběsí se.
Otec Kondelík a ženich Vejvara; Tchán Kondelík a zeť Vejvara – O typické české maloměstské společnosti.
Historická – Hodně čtenářů, velké tradice.
Josef Svátek
Z dějin vytáhl vzrušující situace. Rudolfínská a pobělohorská doba.
Majestát Rudolfa II.
Tajnosti pražské – Záhady, pověsti, pověry
Pád rodu Smiřických
Paměti katovské rodiny mydlářů
Václav Beneš Třebíčský
Záliba v husitství, perspektiva národa v tom, že bude bojovat za své češství.
V červáncích kalicha; V záři kalicha – Oslava Huse.
Trnová koruna – 30-ti letá válka. češi v cizích vojskách stáli proti jiným Čechům.
Královna Dagmar
Bludné duše – Josefínská doba, novodobí čeští kacíři, věřili, že si lidé budou rovni.
Zikmund Winter
Profesor dějepisu. Psychologicky prokreslené postavy.
Pražské obrázky – Povídkový soubor
Panečnice – Povídka
Rosina Sebranec – Povídka ze staroměstského prostředí
Mistr Kampanus – Pobělohorská doba. Jan Campanus Vodňanský brání univerzitu proti jezuitům. Předstírá přechod ke katolictví – ztratí přátele. Nezachrání ji, a tak se zabije.
Alois Jirásek
Historické povídky a romány. Jako první podepsal květnový manifest. Zvolen doživotním členem národního shromáždění.
Počátky nár. minulosti od dob mýtických
Staré pověsti české – Drží se kronik a pověstí mezi lidem. Od Čecha.
Doba husitská
Mezi proudy – Třídílné o Václavu IV
1. Dvojí dvůr – Spory mezi církví a panovníkem.
2. Syn ohnivcův – Vyostření sporu. Z pověření krále vypalovány šlechtické statky
3. Do tří hlasů – Těsně před husitstvím. Změna poměru hlasů na univerzitě.
Proti všem – Husitství, byli proti celé Evropě
Bratrstvo – Pohusitská doba, bratříci na Slovensku.
Doba pohusitská
Husitský král – Jiří z Poděbrad; 2 díly, nedokončené
V cizích službách – Bývalí husité se dali naverbovat do cizích armád.
Ze zlatého věku v Čechách – První Habsburkové, renesance
Doba pobělohorská
Skály – Na příbězích zemanské rodiny zachytil tragedii roku 1620.
Temno – Ovládnutí Čech jezuity, protireformace. Páter Goniáš x myslivec Machovec (schovával zakázané knihy).
Psohlavci – Chodsko v 17.století. Chodové po příchodu cizí šlechty museli hájit svá práva. Lomikar x Jan Sladký Kozina. Ilustroval Aleš.
Skaláci – Náchodsko, poslední velká selská bouře. Začíná NO.
Na dvoře vévodském – Společenský román. Rozmařilý život majitele, zbídačelý život chudých. Osvobození vidí v NO.
Doba NO
Jeho oblíbená doba.
F. L. Věk – 5-ti dílná epopej. Životní osudy dobrušského kupce. Z jeho syna se stává český vlastenec. Je zde vylíčen páter Vrba, Tyl. Až do r. 1816 (oficiálně dovoleno vyučovat na gymnáziích češtinu.
U nás – 4 dílné pokračování předchozího románu. Do r. 1848. Děj na čes. venkově. Kněz Havlovický.
Filozofská historie – Litomyšl, 40. léto 19. stol. Studentský život - revolučně naladěni, vznik národní gardy, táhnou na Prahu.
Z Čech až na konec světa – Přepsání Cesty pana Lva z Rozžmitálu od V. Š. z Bířkova.
Z mých pamětí – Zachycuje vše, co zažil. Dvoudílná.
Patří sem také Karolína Světlá (Vesnický román, Nemodlenec, Frantina, …). Viz. 13.
Karel Václav Reis
Po Karolíně Světlé nejtypičtější autor vesnických povídek a románů. Nechtěl být dáván dohromady s nějakým směrem. Hájil se ideou českosti a pravdy.
Realistický. Spory mezi generacemi. Vylíčení idilického života na venkově.
Lidé vysoce dobráčtí
Důvěřivý, plaší, stávají se oběťmi okolí, které je odstrkuje, osamělý a jejich život končí špatně.
Odstrčený – Mladý tělesně postižený muž Marian. Dokud žije jeho matka, je to dobré. Po její smrti obchází příbuzné a myslí se, že se o něj postarají. Po čase mu dávají najevo, že je obtěžuje a že si nemůžou dovolit se o něj starat. Když to pochopí, skočí do řeky a utopí se.
Kalibův zločin – Vojta Kaliba zdědí hospodářství. Ožení se s Karlou. Ta o něj moc nestojí, ale její matka má zálusk na majetek. Obě ho vydírají a ždímají, on je dobrák a snáší to. Když se ale dozví, že ho K. podvádí a jeho dítě není jeho, zabije ji. Je zároveň mstitel i oběť.
Stehle; Sirotek – Povídky v nichž jsou lidé přímo předurčeni stát se obětí.
O ztraceném ševci – Dvoudílný román. Je bláznivý a ustrašený, nejvíce se bojí své ženy. Chce propagovat češství, ale ona mu v tom brání a on ustupuje.
Pes – Po mnoha letech se objevuje v podhorské vesnici syn, který přijel z Prahy. Způsobí pozdvižení – nevl. matka si myslí, že něco chce, nebo že chce zůstat. Dává mu najevo, že nic nemají a cítí k němu nenávist. Otec je ušlápnutý a nebrání ho. Uvítá ho jen starý pes. Když se zjistí, že nic nechce, oddechnou si. Otec se stydí, že se nedokáže vzepřít.
Idylická tklivá a citová díla
Končí dobře. Příběhy z minulosti, současnost mu připadá příliš kutá. Humorná forma.
Zapadlí vlastenci – Do vesničky Pozdětína přichází učitelský mládenec (Karel Čermák), z chudé rodiny, nemohl dostudovat. Myslí, že se na něj místní budou dívat svrchu (je přivandrovalec a nic nemá). Postupně se zapojuje do vesnického života, vezme si neteř faráře (i přes nástrahy bohaté vdovy) a žijí spolu šťastně až do smrti.
Skleník – Satirická povídka, kus nábytku. Přistěhuje se mladá rodina, snaží se zapadnout, ale nemají skleník – maloměšťáci se na ně dívají skrz prsty. Rozhodnou se,že si ho také pořídí, rozjedou se do jiného města a zjistí, že už není moderní skleník, ale kredenc.
Pantáta Bezoušek – Vidí štěstí v pokojném životě v podhorské vesnici. Jeho syn ho pozve do Prahy. Veselé příhody. Svým humánním přístupem napravuje pokřivené mezilidské vztahy.
Odpudivé sobecké postavy
Žijí jen pro sebe. Do kontrastu staví nemajetné dobrosrdečné lidi. Starají se i o ostatní lidi.
Výminkáři – Cyklus povídek, mezilidské a mezigenerační vztahy. Nenávist v rodinách.
Západ – Devadesátiletý farář Kalous slouží farníkům. Českomoravská vrchovina. Veškeré naděje vkládá do synovce, chce mu farnost přenechat, ale církev nechce a posílá Kalouse pryč. To, že musí opustit místo, které má rád, vede k jeho smrti.
Tereza Nováková
Realistické povídky a romány z vesnického prostředí V Čech (Polička, Litomyšl…). Redigovala časopis Ženský svět. Popisovala prostředí česko-německého patriarchátu. Jejím synem byl Arne Novák.
Úlomky žuly
Maloměstský román – Téměř životopisné. Dcera K. H. Borovského, Zdeňka, se měla stát pokračovatelkou otce. Ona je ale obyčejná a chce klidný život. Nakonec se podřizuje národním zájmům.
Jan Jílek – Zjistí, že jeho předkové byli čeští bratři a trpěli pro víru. Změní svůj život – vážný, přemýšlivý. Stává se evangelíkem a je vězněn. Uteče do Německa, kde není pronásledován. Skutečný příběh.
Jiří Šmatlán – Tkadlec, hledá spravedlnost a boží pravdu. Nenachází ji v katolické ani jiné církvi. Obrací se tedy na pol. stranu – soc.dem.
Na Librově gruntě – Rychtář Jobek Libra. Zachycuje V Českou vesnici 19. stol (útlak, robota, daně).
Děti čistého živého – Po smrti nejstaršího syna vstupuje do sekty. Sektě se ale vůbec nic nedaří. Vůdce Kvapil se zabije.
Drašar – Tragický osud kněze za NO. Josef Václav Justin Michl. Chce pokračovat v Jungmanově tvorbě. Překáží mu církev, a tak tajně přestoupí k luteránům. Prozradí se to a je z církve vyobcován. Odstěhuje se, začíná nový a lepší život. Potom mu zemře manželka a další smutné osudy. On umírá v bídě a opuštěný.
Antal Stašek = Antonín Zeman
Podkrkonošsko. Poslanec za staročechy. Psal jen o tom, co slyšel.
Realistický. O nepoddajných lidech, kteří se dostávají do sporu s okolím. Zápas mezi Čechy a Němci.
Blouznivci našich hor – Soubor povídek. Poměry na českém venkově v 70. a 80. letech.
V temných vírech – Soc. román. Národnostní bída a konflikty.
O ševci Matouškovi a jeho přátelích – Rebelská povaha, nenáviděl vše, co bylo spojeno s vrchností. S ostatními lidmi šel 1848 na pomoc Praze. Před persekucí prchl do Německa.
Josef Holeček
Vychází z něj ruralismus.
Po 20-ti letech práce přeložil finský epos Kalevala.
Naši – Epopej o životě na jihočeském venkově. Sedlák Jan Kojan. Polovina 19. stol. 10 dílů, 12 svazků.
Karel Matěj Čapek Chod
Nepíše o venkově, ale o průmyslovém městě! Naturalismus. Působil i v Olomouci. Navazuje na francouzské naturalisty. Nenechává své hrdiny vláčet prostředím, jsou ovlivněny sexualitou, vymykající se prostředí, hrdinové na okraji společnosti. Jako první vnesl do literatury slang – pražský a také židovský žargon.
Kašpar Lén Mstitel – Zná muže, který znásilnil dceru jeho kolegy. Vezme spravedlnost do svých rukou a zabije ho. Ve druhé vypráví skoro úřední řečí o tom, jak se připravuje rozsudek nad vrahem, ale nikoho nezajímá, proč vraždil.
Turbína – Úpadek rodiny pražského průmyslníka, chudne. Vilík se rozhodne za půjčené peníze nechat zavést turbínu. Má to zachránit rodinu, nepodaří se.
Antonín Vondreje – Student (básník) se dostává na spol. žebříčku stále níže, chudne a ztratí práci. Na smrtelné posteli složí své nejlepší dílo a ožení se se svou milenkou. Podobá se postavě zbytečného člověka.
Jindrové – Otec a syn. Syn po návratu z války zjistí, že jeho milá čeká dítě s jeho otcem, ale vyrovná se ale s tím a odpustí jim.
Vilém Rozkoč – Stává se sochařem, ale časem při bohémském životě ztrácí svůj talent.
Řešany – Souvisí s předchozím románem. Povolán do války – legionář. Ale místo návratu do Prahy žije šťastně Řešanech (= Domažlice).
b) konvenční a historická próza
Konvenční – obecně přijatý, pro chudé, navazuje na knížky lidového čtení – sentimentální romány, nerealistické, o vyšší vrstvě – zkreslené, nepravdivé.
Alois Vojtěch Šmilovský
Povídky, hlavně historické. Oslavoval patriarchální vztahy a zabýval se lid. moudrostí.
Za ranních červánků – J. Dobrovský pobýval v J Čechách. Došel tam k přesvědčení, že český národ má zdravé jádro a že se zbaví závislosti.
Ignát Herman
U snědeného krámu – Martin Žemla, oběsí se.
Otec Kondelík a ženich Vejvara; Tchán Kondelík a zeť Vejvara – O typické české maloměstské společnosti.
Historická – Hodně čtenářů, velké tradice.
Josef Svátek
Z dějin vytáhl vzrušující situace. Rudolfínská a pobělohorská doba.
Majestát Rudolfa II.
Tajnosti pražské – Záhady, pověsti, pověry
Pád rodu Smiřických
Paměti katovské rodiny mydlářů
Václav Beneš Třebíčský
Záliba v husitství, perspektiva národa v tom, že bude bojovat za své češství.
V červáncích kalicha; V záři kalicha – Oslava Huse.
Trnová koruna – 30-ti letá válka. češi v cizích vojskách stáli proti jiným Čechům.
Královna Dagmar
Bludné duše – Josefínská doba, novodobí čeští kacíři, věřili, že si lidé budou rovni.
Zikmund Winter
Profesor dějepisu. Psychologicky prokreslené postavy.
Pražské obrázky – Povídkový soubor
Panečnice – Povídka
Rosina Sebranec – Povídka ze staroměstského prostředí
Mistr Kampanus – Pobělohorská doba. Jan Campanus Vodňanský brání univerzitu proti jezuitům. Předstírá přechod ke katolictví – ztratí přátele. Nezachrání ji, a tak se zabije.
Alois Jirásek
Historické povídky a romány. Jako první podepsal květnový manifest. Zvolen doživotním členem národního shromáždění.
Počátky nár. minulosti od dob mýtických
Staré pověsti české – Drží se kronik a pověstí mezi lidem. Od Čecha.
Doba husitská
Mezi proudy – Třídílné o Václavu IV
1. Dvojí dvůr – Spory mezi církví a panovníkem.
2. Syn ohnivcův – Vyostření sporu. Z pověření krále vypalovány šlechtické statky
3. Do tří hlasů – Těsně před husitstvím. Změna poměru hlasů na univerzitě.
Proti všem – Husitství, byli proti celé Evropě
Bratrstvo – Pohusitská doba, bratříci na Slovensku.
Doba pohusitská
Husitský král – Jiří z Poděbrad; 2 díly, nedokončené
V cizích službách – Bývalí husité se dali naverbovat do cizích armád.
Ze zlatého věku v Čechách – První Habsburkové, renesance
Doba pobělohorská
Skály – Na příbězích zemanské rodiny zachytil tragedii roku 1620.
Temno – Ovládnutí Čech jezuity, protireformace. Páter Goniáš x myslivec Machovec (schovával zakázané knihy).
Psohlavci – Chodsko v 17.století. Chodové po příchodu cizí šlechty museli hájit svá práva. Lomikar x Jan Sladký Kozina. Ilustroval Aleš.
Skaláci – Náchodsko, poslední velká selská bouře. Začíná NO.
Na dvoře vévodském – Společenský román. Rozmařilý život majitele, zbídačelý život chudých. Osvobození vidí v NO.
Doba NO
Jeho oblíbená doba.
F. L. Věk – 5-ti dílná epopej. Životní osudy dobrušského kupce. Z jeho syna se stává český vlastenec. Je zde vylíčen páter Vrba, Tyl. Až do r. 1816 (oficiálně dovoleno vyučovat na gymnáziích češtinu.
U nás – 4 dílné pokračování předchozího románu. Do r. 1848. Děj na čes. venkově. Kněz Havlovický.
Filozofská historie – Litomyšl, 40. léto 19. stol. Studentský život - revolučně naladěni, vznik národní gardy, táhnou na Prahu.
Z Čech až na konec světa – Přepsání Cesty pana Lva z Rozžmitálu od V. Š. z Bířkova.
Z mých pamětí – Zachycuje vše, co zažil. Dvoudílná.
13. Česká literatura po roce 1848
a) charakteristika doby
1848 – Vídeňské povstání – potlačeno. Alexandr Bach – ministerský předseda a ministr vnitra. Zavedl přísnou cenzuru (zákaz národních vlasteneckých časopisů)., posílena policie, zrušen parlament, rozehnán Kroměřížský sněm, opírá se o policejní a vojenskou složku.Roste moc katolické církve. V č. zemích zaniká žurnalistika.V Olomouc jedno z nejhorších R-U vězení – Vodní kasemata (vězněni Sabina a Frič). Bachův absolutismus trval do r. 1859.
1860 – František Josef I. vydal Říjnový diplom – povoluje se činnost jednotlivých národů. V 50. letech vychází čas. Lumír. 1853 – 1. vydání Kytice (povzbuzení čes. vlastenectví), 1855 – vydání Babičky, 1854 – propuštěn Frič.
1855 – vychází Lada Niola - 1. almanach (soubor textů různých lidí) – navazuje na Puškina, příběhy Friče, texty B. Němcové (pohádka o 12-ti měsíčcích), i mladá generace. Starší generace to pak odmítala. Navazovali na buřičský německý romantismus, a na ruský romantismus. Cenzura to povolila díky názvu. Litevský bohyně Morana (=Niola) měla dceru Ladu a tu poslala na svět jako utěšitelku národů a patronku Slovanů. Byl vydán na počest výročí narození B.N. Po něm následoval almanach Máj – 1858 (a další 1859,1860,1862). Největší podíl na tom měli Neruda a Hálek – májovci.Spolupracovali s nimi i K. Sabina, J. Barák, R. Mayer, A. Hejduk, K. Světlá. Jejich heslem bylo: bojovné vlastenectví, lidovost, realismus. První pochopili Máj – viděli v něm revoluční, odbojné dílo, které odsuzuje společnost. Navazovali na tuto revolučnost. Chtěli se připojit k evropskému proudu.Odpor starší společnosti – obviněni z kosmopolitismu (celosvětové, ne jeden národ.)
Od 1860 – uvolnění, zemřel Bach, vycházejí noviny, časopisy, spolky později pol. strany (Staročeši a Mladočeši). Rozvoj žurnalistiky, pohřeb Václava Hanky – vytvořil myšlenku vyšehradského hřbitova (slavín).
1861 – Hlahol – Pěvecký spolek. Velká autorita, zůčastnili se manifestací.
1862 – Sokol – Tělovýchovné zařízení – Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner, později vlastenecký rozměr. Chtěli národ vychovávat k tělesné a duševní kráse (jako v období antiky).
1862 – Svatobor – Umělecký spolek, původně měl hmotně podporovat české spisovatele, potom rozšířeno. Heslo: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj. Budovány pomníky na počest velikánů. V tomto století jejich členy byly Havel a Masaryk.
1863 – Umělecká beseda – spolek, který sdružoval spisovatele, hudebníky, výtvarníky, pak se z něj vytvořili další spolky.
Riegerův slovník naučný – Naše první encyklopedické dílo. Vycházel v letech 1859-1873 – 10 dílů a 2 díly dodatků.
Ottův slovník naučný – Druhý, náš nejrozsáhlejší.
b) generace májovců
Jan Neruda (1834-1891)
Narodil se a žil v Praze. Z velice chudé rodiny. Na Akademickém gymnáziu se seznámil s Hálkem a Pfleglem. šel na filosofii, živil se jako žurnalista. Autor čas. Obrazy života. Vydával čas. Vilímek. Byl hlavním redaktorem čas. Národní listy. Spolupracoval i s čas. Květy a Lumír. Rodina jeho první lásky (A. Holinová) byla významná v kultuře. Díky tomu se seznámil s Hankou, Němcovou, Erbenem. Platonická láska ke K. Světlé.
Hřbitovní kvítí – Jeho první sbírka. Básně plné smutku, melancholie, nepovzbuzovali, pesimistické, soc. otázky, zklamání životem. Kritika, lidé to nepřijali.
Knihy veršů – Výbor z desetileté tvorby, epické básně, sociální balady, 3 oddíly.
1. Knihy veršů výpravných
2. Knihy veršů lyrických a smíšených
3. Knihy veršů časových a příležitostných.
Písně kosmické – Básnická bomba, jiný pohled na svět – člověk zahleděn do kosmu, melodické básně. Vztahy, které panují ve vesmíru převádí na vztahy, které panují na Zemi. Vlastenecké cítění, obrovský ohlas.
Balady a romance – Lidová poezie, mnohostrannost života, mýty, balady, humorné i vážné motivy. Náměty ze 3 okruhů – obecné lidské vztahy (Dětská balada), české motivy (Romance o Karlu IV.), látky biblické a legendární – aktualizované na české prostředí (Balada tříkrálová).
Prosté motivy – Kontrastuje s předchozí, lyrický protějšek, přírodní lyrika, obraz lásky se propojuje s 4 ročními obdobími – jaro (zrození lásky), léto (láska vrcholí), podzim (vytrácí se), zima (láska umírá).
Zpěvy páteční – Posmrtně vydáno Vrchlickým.
Byl nadšen českým divadlem. Pokoušel se napsat hru pro Prozatímní divadlo – 5 veseloher, tragédie, neměli ohlas. Povýšil fejeton na samostatný umělecký žánr. Otiskoval zejména v Národních listech. Přes 200 povídek a fejetonů. Podepisoval se štírkem, později . Cestopisné črty, vysílán do celé Evropy, Orient. V Národních listech uveřejňoval osobnosti z oblasti kultury (kriticky zhodnotil osobnost, osobní údaje, nakreslil obrázek).
Studie, krátké a kratší a Žerty, hravé i dravé – Soubory těchto cestopisných črtů a povídek. Vyšli jako Obrazy z ciziny.
Arabesky – Kratší humoristické i vážné příběhy, soc. povídky, aktuální v té době.
Povídky malostranské (1878) – Vrací se do doby svého dospívání, 13 povídek nestejného zaměření a délky.
Vítězslav Hálek
Je srovnáván s Nerudou, ale měl mnohem šťastnější život. Dostatek financí, výhodně i šťastně se oženil. Redaktor Národních listů, spoluvydavatel Máje.
Večerní písně – Jeho první sbírka, vyšla společně s Hřbitovním kvítím, ale měla daleko větší úspěch, protože nebyla pesimistická. Milostná lyrika, přírodní prvky, probouzí vlastenecké cítění národa.
Pohádky naší vesnice – Epické básně, forma balady, romance nebo polopohádky, ovlivněn Erbenem. Příběhy lidí z českého venkova, oblíbená postava frajtra Kaliny.
V přírodě – Třídílná básnická sbírka, vychází z Rousseauova učení. Návrat k přírodě.
Muzikantská Liduška – Jedno z nejznámějších děl naší literatury. Rozsáhlá povídka o mladé dívce, která se proti své vůli vdá kvůli penězům a zblázní se.
Na statku a v chaloupce – Povídka, sociální ladění.
Pod dutým stromem – Jako předchozí povídka.
Na vejminku – Spory v rodině.
Divadelní hry
Autor 6 divadelních her – romantika, svoboda, spravedlnost:
Carevič Alexej; Záviš z Falkštejna
Král Vukašín – Území Jugoslávie, premiéra při otevření Prozatímního divadla (1862).
Karolína Světlá = Johanna Rottová
Ovlivněna franc. romantismem. Ve Světlé pod Ještědem nalezla nový svět, obdivovala prostý lid. Viděla problémy v národnostních vztazích (Češi x Němci). Představitelka ženské emancipované společnosti. Kvůli těžké oční chorobě nemohla psát a svá díla diktovala ošetřovatelce.
Pražská tvorba
Dvojí probuzení – Povídka uveřejněná v Máji, rozpor mezi láskou a povinností.
První Češka – Mladá dívka z dobré rodiny s prosadí svatbu s chudým vlastencem (Vojtěch).
Na úsvitě – Deník ze života v pražských salonech.
Historické romány
Poslední paní Hlohovská
Zvonečková královna
Černý Petříček – Povídka, psychologická studie, milenci Stázička a František.
Venkovská tvorba
Hubička – Povídka, zaujala Krásnohorskou i Smetanu
Kresby z Ještědí - Přišla do rozumu – Dívka dobrého původu se vdá kvůli penězům, protože zchudla a z vděčnosti se do něj zamiluje,
Vesnická román – Ovdovělá rychtářka Jirošová, zamiluje se do Antoše, ten pak ale zjistí, že je sobecká a zamiluje se do Sylvy.
Kříž z potoka – Evička se provdá na statek (Štěpán), čistou láskou chce zlomit kletbu jeho rodu, ale zamiluje se do jeho bratra Ambrože.
Kantůrčice – Otík Mrákota se ve městě dostane na scestí, pomáhá mu Enefa (=Kantůrčice) čistou a nezištnou láskou.
Frantina – Rozpor mezi láskou a společností. Rychtářka zabije svého milého, protože zjistí, že je vůdcem bandy, která ohrožuje vesnici, umírá.
Nemodlenec – Dalena se zamiluje do bezvěrce (Michal), který opovrhuje vším i Bohem.
Literárně-vědecké bádání
Upomínky – O rodině kde vyrůstala
Z literárního soukromí – Vylíčeny počátky generace májovců.
Adolf Heyduk
Objevil nový svět v malackách na Slovensku. Cikáni – svobodní, impulsivní, živelní.
Cikánské melodie – Později se staly součástí sbírky Básně. Jednoduché básně na volný život cikánů. Většina zhudebněna.
Cimbál a hůsle – Citové vyznání slovenskému národu na poč. sbližování Čechů a Slováků.
V zátiší
Hořec a srdečník – Jihočeská krajina, tíživý rod. život.
Václav Šolc
V Sobotce
Prvosenky – Národní a soc. motivy
Rudolf Meyer
Psal melancholickou poesii, vyjadřující milostný smutek a soc. křivdy.
V poledne – Sociální balada
Gustaf Pfleger Moravský
Propagoval své moravství. Živil se jako novinář. Nebyl typický májovec, pouze s nimi sympatizoval. Zakladatel městského sociálního románu.
Cypřiše a Dumky – Básnické sbírky naplněné bolestí, sentimentální o nenaplněné lásce.
Pan Vyšinský – Veršovaný román, romantický – Vyšší spol. vrstvy, zbytečný člověk. Básník, který svůj život naplňuje tím, že se trýzní a sní o zašlých časech.
Telegram – Jednoaktovka, situační komedie o záměně osob při předávání telegramu.
Ztracená život – Román, vychovatel v šlechtické rodině, ztrácí iluze, že vyšší společnost je mravnější, než chudí.
Z malého světa – Sociální román o skutečném životě dělníků, tvrdá dřina za málo peněz. Končí nerealisticky – z vůdce povstání se vyklube odložený hraběcí syn, který zdědí továrnu, přidá dělníkům a bratří se s nimi.
Paní Fabrikantová – Nerozlučné manželství se dostane do krize a žena ji řeší sebevraždou.
c) Ruchovci
Spolek Ruch založili pražští studenti 21.10.1865. Zdůrazňovali vlastenectví, Vydali vlastní almanach Ruch – 16.5.1868 (další 1870 a 1873). Redaktorem byl Josef Václav Sládek.
Orientovali se na vlastenectví a slovanskou ideu, viděli oporu v Rusku, chtěli se oprostit od všeho rakouského, zdůrazňovali husitství. Zdravé jádro národa nacházeli na českém venkově, který si idealizovali. Chtěli budovat národ a záměrně se odvraceli od ostatní Evropy. Sympatizovali s nimi V. B. Třebíčský, A. Jirásek a J. Holeček.
Svatopluk Čech
Jedna z nejvýznamnějších osobností ruchovců. Vystudoval práva a živil se jako novinář – redaktor čas. Květy. Hodně cestoval.
Husita na Baltu – Rozsáhlá báseň, základ almanachu Ruch. Mrtví hejtman na Břehu Baltu.
Adamité – Sekta v husitství, nic nechtěli vlastnit, chodili nazí. Básnická skladba, do jejich čela staví Mojžíše – symbol svobody
Evropa – Rozsáhlá alegorická poema, Evropou nazývá loď, která odváží francouzské revolucionáře do otroctví. Překonají i bouři. Revolucionáři se vzbouří (anarchisté x skupinka demokratů), zničí loď. Vyjadřuje nebezpečí revoluce – schopná zničit celý svět.
Slávie – Alegorická poema. Název lodi, na niž plují představitelé slovanských národů, šarvátky mezi sousedícími národy.
Václav z Michalovic – Rozsáhlá básnická sbírka. Česká minulost. Synu šlechtice Bohuslava z Michalovic (1 z 27 popravených) zabrán majetek. Je dán na výchovu do jezuitské rodiny, vychováván proti čes. duchu. Když se dozví, kdo je, vzbouří se proti jezuitům a raději se zabije, než by byl s nimi.
Dagmar – Historický optimistický epos. Dcera Přemyslovců, která se stala dánskou královnou. Idealizuje ji, zosobňuje vlastnosti, které by měli mít Slované.
Žižka – Epická báseň. Jan Rokycana promlouvá o Žižkovi a k Čechům, aby byli jednotní.
Roháč na Sioně – Veršované vlastenecké drama.
Ve stínu lípy – Veršované příběhy o českém venkově. Nejdůležitější půda.
Lešetínský kovář – Provokující básnická skladba, nesměla vyjít, silně vyjádřen prvek češství. Venkovský život v Čechách – zasahuje do něj průmyslová revoluce, národnostní konflikty. Starý kovář zjistí, že vesnický majetek skupuje něm. obchodník, chce i jeho kovárnu, ale kovář se mu postaví.
Václav Živsa – Epos z venkovského prostředí, idylický život. Psán časomírou
Sekáči – Básnická skladba, soc. tématika – Jaká je dřina sekat obilí kosou. Mohli by nastat vzpoury, pokud se nezmění podmínky.
Sociální poezie
Jitřní písně – Národ. a soc. svoboda.
Nové písně – Dělník jako hrdina budoucnosti
Písně otroka – Český národ popisován jako zotročená. Odpor proti rakušáctví.
Broučkiády
Hlavní postava Matěj Brouček. Rád navštěvoval pražské hospůdky, po několika sklenicích měl různé představy.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – L. Janáček, opera.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Nejslavnější, ocitl se v době husitských válek.
Matěj Brouček na výstavě – Neměl už takový úspěch.
Jestřáb kontra Hrdlička – Novela. Hrdlička (panský správce, fin. potíže, bázlivý) x Jestřáb (lichvář, věděl, že dostane jeho majetek, kvůli nesplnitelnosti termínu).
Eliška Krásnohorská = Alžběta Pechová
Světlá ji přivedla k české emancipaci, spolupracovala s Vojtěchem Náprstkem, pracovala v čas. Ženevské listy, organizátorka Ženského výrobního spolku, stojí u zrodu 1. dívčího gymnázia Minerva (1890). Kritiky v časopise Osvěta. Hájila principy ideálního realismu – spojení tvůrčí metody realistické, morální a národně výchovné. Literatura se musí vyhýbat všemu nepěknému.
Překlady : Boris Godunov, Pan Tedeáš, Childe Haroldova pouť.
Cykly dívčích románů – Vycházela z německé romantické literatury. Hlavní postavy Svéhlavička, Célinka.
Z máje žití – Básnická sbírka, lyrická poezie, inspirovaná Hálkem. Motivy radosti a přírody.
Ze Šumavy – Oslava šumavské přírody, vlastenecké motivy, život chudých lidí.
K slovanskému lidu – Básn. sbírka inspirovaná životem balkánských Slovanů, boje s Turky.
Operní libreta
Lejla, Děti, Tábor a Blaník – Z. Fibich
Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola – B. Smetana
d) lumírovci
Název podle čas. Lumír (od pol. 19.st). V 2. pol. 19. st. se časopisu ujal Sládek – nový směr. Sládek zdůrazňoval prvek tvořící individuality – autor by neměl nic opisovat, měl by mít svým čtenářům co říct. Navazují na generaci májovců. Snaží se české literatuře otevřít brány do Evropy, aby se vlastenectví rozvinulo i v Z Evropě. Překlady ze Z literatury. Ruchovci je nazvali kosmopolity.
Josef Václav Sládek
Byl v Americe, redaktor místních novin, do Čech posílá reportáže. Překlady: Mickiewicz, Lermontov, Byron, Longfellow (Píseň o Hiawatě – stará indiánská legenda). Přeložil 33 Shakespearových her.
Básně – Vyjadřuje žal nad smrtí jeho ženy.
Na hrobech indiánských – Intimní básně, osudy Indiánů – chovají se k ním hůře než Rakušané k porobeným národům.
Jiskry na moři – Vlastenecká lyrika, intimní i epické básně. Vzniká v době, kdy se dal k ruchovcům – oslava života venkovského lidu
Je proti nám, kdo není s námi – Vlastenecká lyrika i epika
Světlou stopou; Na prahu ráje; Ze života; Sluncem a stínem – Básn. sbírky, vlastenecká a soc. epika. Každý život končí smrtí a lidé by si to měli uvědomovat. Vše se stále opakuje.
Selské písně – Přiřadil k ním ještě jeden cyklus České znělky – Základem všeho dobrého je život na venkově, obraz pracujícího rolníka.
České písně – Politická a vlastenecká poezie. Aby bránili národní svobodu.
Léthé a jiné básně – Medituje o smrti.
Pro děti
Zakladatel moderní poezie pro děti.
Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky
Jaroslav Vrchlický = Emil Frída
Vědec, dramatik, básník, kritik. Ovlivněn Gogolem, Lermontovem a hlavně Hugem. Kloní se k májovcům, pak se přičleňuje k lumírovcům. Mozková příhoda. V r. 1895 se proti němu postavila Česká moderna a obvinila ho z kosmopolitismu. Těžce to nesl. Obrovské množství básní, div. her, recenzí a článků. Do všech básní vkládá erotický náboj. Překlady: Faust, Božská komedie, Květy zla, Stébla trávy.
Z hlubin – Básn. sbírka, pesimistická, vliv Hřbitovního kvítí a R. Meyera.
Sny o štěstí – Oslava přírody, mládí, lásky.
Rok na jihu – Reflexivní poezie, inspirace ročním pobytem v Itálii.
Zlomky epopeje
Cyklus básnických sbírek.
Duch a svět – Vstupní kniha, ozřejmuje, co chce napsat
Mýty I., II. – Zpracovává naše i cizí legendární náměty.
Sfinx – Sociální a vlastenecká poezie. Nejznámější báseň Hymna Lazarova – Lazar prochází dějinami a hledá spravedlnost, nepovede se mu to, naposledy byla spravedlnost v Antice.
Selské balady – Epický příběh. Boj sedláků za svobodu. Spolupráce s Jiráskem.
Zlomky epopeje
Nové zlomky epopeje Dědictví Tanalovo – Antické motivy. Touha po ideálech.
Bar Kochba – Žid, postavil se do čela v boji proti Římanům. Ztroskotalo to, protože se mu nepodařilo sjednotit židy.
Dojmy a rozmary – Lyrická
Pouť k Eldorádu – Milostná, radostná poezie
Jak táhla mračna – Líčí své životní problémy; co prožil.
Hudba v duši – Umělecké věci, krásno.
Tercina –Básnický útvar, který zavedl do Češtiny.
Ritornel – Tříveršové lyrické sloky
Gazel – Nový typ poezie, který zavedl. Z islámských zemí, dvouveršový 5-15 slok, začalo se používat označení ĺ art pour ĺ art – Upřednostňuje formu.
Hudba v duši; Moje sonáta; Sonety samotáře; Nové sonety samotáře; Poslední sonety samotáře – Používá tento nová typ poezie.
Okna v bouři, Skvrny na slunci, Žamberské zvony – Pocity smutku
Fin de siecle – Špatné, chmurné nálady.
Strom života – Inspirován W. Whitmanem a jeho sbírkou Stébla trávy.
Damoklův meč – Předtucha smrti. Vydáno posmrtně.
Drama
Chtěl vytvořit něco jako Zlomky epopeje, ale drama.
Hippodamie –Antická témata, hudba Z. Fibicha. Melodram (spojuje drama s hudbou). Trilogie – Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie.
Midasovy uši; Smrt Odyssea; Pomsta Catullova – Trágédie
Soud lásky – komedie, postava F. Petrarky.
Drahomíra – Jeho 1. hra v ND.
Bratři; Knížata – Boje Přemyslovců a Vršovců
Rabínská moudrost – Komedie, Rudolfínská doba
Exulanti – Pobělohorská doba
Noc na Karlštejně – Nejznámější veselohra.
Julius Zeyer
Zpočátku příznivec, později odpůrce Vrchlického. Nesmiřitelný v otázkách národní cti – vzor pro nastupující modernu. Zajímal se o staré věci. Český novoromantický spisovatel.
Ondřej Černyšev – na dvoře Kateřiny Veliké. Hrdina má rysy autora – pasivní, přesvědčen o osudu, neschopen postavit se okolnostem.
Obnovené obrazy
Díla v nichž zpracovává cizokrajné látky a oživuje tajemnou atmosféru života v minulosti. Epické zpracování lyricky.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Středověká Francie
Jan Maria Plojhar – Hrdina rysy autora, z bohaté rodiny, trpí českou malostí. Bojuje s Němcem, který se hanlivě vyjádřil o českém národě. Je raněn a léčí se v Itálii. Tam se zamiluje do ošetřovatelky a spolu umřou.
Dům U tonoucí hvězdy – Vrchol jeho beznaděje a skepse. český student medicíny se dostane do pařížské okrajové čtvrti. Zaujme ho tam jeden dům a začne si o něm vymýšlet příběhy. Seznámí se s jeho obyvateli a dům si pojmenuje. V jednom patře bydlí Slovák, kterému dá jméno Daniel Rojko. Zdá se divný, věnuje se okultním vědám. Umírá, aniž by našel nějakou oporu – tone jako ten dům.
Tři legendy o krucifixu – Legendární námět. Tři části:
1. Inultus – Pobělohorská doba. Sochařka v Praze hledá model utrpení Krista. Najde žebráka, ale na tom utrpení jí něco chybí, tak ho zabije.
2. El Christo de la Luz – Stará legenda ze Španělska, český katolická moderna
3. Samko pták – Slovenský námět. Samko je prostý člověk. Má bídný život plný utrpení, ale žije volně a čeká, že se bude mít dobře po smrti.
Vyšehrad – 5 částí. Epická skladba, nejtypičtější dílo obnovených obrazů, příběhy v nichž vítězí česká hrdost, psáno blankversem.
Čechův příchod – Navazuje na Vyšehrad
Karolínská epopeja – Karel Veliký, parafráze na skupinu rytířů, která ho doprovázela, oživení rytířských ctností.
Divadelní hry
Historický námět. Psal pro ND.
Libušin Hněv; Šárka; Neklan
Radúz a Mahulena – Básnická pohádka, zhudebněna Sukem. Psána blankversem, podtatranská krajina. Mahulena vysvobodí Radúze ze zlé kletby.
1848 – Vídeňské povstání – potlačeno. Alexandr Bach – ministerský předseda a ministr vnitra. Zavedl přísnou cenzuru (zákaz národních vlasteneckých časopisů)., posílena policie, zrušen parlament, rozehnán Kroměřížský sněm, opírá se o policejní a vojenskou složku.Roste moc katolické církve. V č. zemích zaniká žurnalistika.V Olomouc jedno z nejhorších R-U vězení – Vodní kasemata (vězněni Sabina a Frič). Bachův absolutismus trval do r. 1859.
1860 – František Josef I. vydal Říjnový diplom – povoluje se činnost jednotlivých národů. V 50. letech vychází čas. Lumír. 1853 – 1. vydání Kytice (povzbuzení čes. vlastenectví), 1855 – vydání Babičky, 1854 – propuštěn Frič.
1855 – vychází Lada Niola - 1. almanach (soubor textů různých lidí) – navazuje na Puškina, příběhy Friče, texty B. Němcové (pohádka o 12-ti měsíčcích), i mladá generace. Starší generace to pak odmítala. Navazovali na buřičský německý romantismus, a na ruský romantismus. Cenzura to povolila díky názvu. Litevský bohyně Morana (=Niola) měla dceru Ladu a tu poslala na svět jako utěšitelku národů a patronku Slovanů. Byl vydán na počest výročí narození B.N. Po něm následoval almanach Máj – 1858 (a další 1859,1860,1862). Největší podíl na tom měli Neruda a Hálek – májovci.Spolupracovali s nimi i K. Sabina, J. Barák, R. Mayer, A. Hejduk, K. Světlá. Jejich heslem bylo: bojovné vlastenectví, lidovost, realismus. První pochopili Máj – viděli v něm revoluční, odbojné dílo, které odsuzuje společnost. Navazovali na tuto revolučnost. Chtěli se připojit k evropskému proudu.Odpor starší společnosti – obviněni z kosmopolitismu (celosvětové, ne jeden národ.)
Od 1860 – uvolnění, zemřel Bach, vycházejí noviny, časopisy, spolky později pol. strany (Staročeši a Mladočeši). Rozvoj žurnalistiky, pohřeb Václava Hanky – vytvořil myšlenku vyšehradského hřbitova (slavín).
1861 – Hlahol – Pěvecký spolek. Velká autorita, zůčastnili se manifestací.
1862 – Sokol – Tělovýchovné zařízení – Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner, později vlastenecký rozměr. Chtěli národ vychovávat k tělesné a duševní kráse (jako v období antiky).
1862 – Svatobor – Umělecký spolek, původně měl hmotně podporovat české spisovatele, potom rozšířeno. Heslo: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj. Budovány pomníky na počest velikánů. V tomto století jejich členy byly Havel a Masaryk.
1863 – Umělecká beseda – spolek, který sdružoval spisovatele, hudebníky, výtvarníky, pak se z něj vytvořili další spolky.
Riegerův slovník naučný – Naše první encyklopedické dílo. Vycházel v letech 1859-1873 – 10 dílů a 2 díly dodatků.
Ottův slovník naučný – Druhý, náš nejrozsáhlejší.
b) generace májovců
Jan Neruda (1834-1891)
Narodil se a žil v Praze. Z velice chudé rodiny. Na Akademickém gymnáziu se seznámil s Hálkem a Pfleglem. šel na filosofii, živil se jako žurnalista. Autor čas. Obrazy života. Vydával čas. Vilímek. Byl hlavním redaktorem čas. Národní listy. Spolupracoval i s čas. Květy a Lumír. Rodina jeho první lásky (A. Holinová) byla významná v kultuře. Díky tomu se seznámil s Hankou, Němcovou, Erbenem. Platonická láska ke K. Světlé.
Hřbitovní kvítí – Jeho první sbírka. Básně plné smutku, melancholie, nepovzbuzovali, pesimistické, soc. otázky, zklamání životem. Kritika, lidé to nepřijali.
Knihy veršů – Výbor z desetileté tvorby, epické básně, sociální balady, 3 oddíly.
1. Knihy veršů výpravných
2. Knihy veršů lyrických a smíšených
3. Knihy veršů časových a příležitostných.
Písně kosmické – Básnická bomba, jiný pohled na svět – člověk zahleděn do kosmu, melodické básně. Vztahy, které panují ve vesmíru převádí na vztahy, které panují na Zemi. Vlastenecké cítění, obrovský ohlas.
Balady a romance – Lidová poezie, mnohostrannost života, mýty, balady, humorné i vážné motivy. Náměty ze 3 okruhů – obecné lidské vztahy (Dětská balada), české motivy (Romance o Karlu IV.), látky biblické a legendární – aktualizované na české prostředí (Balada tříkrálová).
Prosté motivy – Kontrastuje s předchozí, lyrický protějšek, přírodní lyrika, obraz lásky se propojuje s 4 ročními obdobími – jaro (zrození lásky), léto (láska vrcholí), podzim (vytrácí se), zima (láska umírá).
Zpěvy páteční – Posmrtně vydáno Vrchlickým.
Byl nadšen českým divadlem. Pokoušel se napsat hru pro Prozatímní divadlo – 5 veseloher, tragédie, neměli ohlas. Povýšil fejeton na samostatný umělecký žánr. Otiskoval zejména v Národních listech. Přes 200 povídek a fejetonů. Podepisoval se štírkem, později . Cestopisné črty, vysílán do celé Evropy, Orient. V Národních listech uveřejňoval osobnosti z oblasti kultury (kriticky zhodnotil osobnost, osobní údaje, nakreslil obrázek).
Studie, krátké a kratší a Žerty, hravé i dravé – Soubory těchto cestopisných črtů a povídek. Vyšli jako Obrazy z ciziny.
Arabesky – Kratší humoristické i vážné příběhy, soc. povídky, aktuální v té době.
Povídky malostranské (1878) – Vrací se do doby svého dospívání, 13 povídek nestejného zaměření a délky.
Vítězslav Hálek
Je srovnáván s Nerudou, ale měl mnohem šťastnější život. Dostatek financí, výhodně i šťastně se oženil. Redaktor Národních listů, spoluvydavatel Máje.
Večerní písně – Jeho první sbírka, vyšla společně s Hřbitovním kvítím, ale měla daleko větší úspěch, protože nebyla pesimistická. Milostná lyrika, přírodní prvky, probouzí vlastenecké cítění národa.
Pohádky naší vesnice – Epické básně, forma balady, romance nebo polopohádky, ovlivněn Erbenem. Příběhy lidí z českého venkova, oblíbená postava frajtra Kaliny.
V přírodě – Třídílná básnická sbírka, vychází z Rousseauova učení. Návrat k přírodě.
Muzikantská Liduška – Jedno z nejznámějších děl naší literatury. Rozsáhlá povídka o mladé dívce, která se proti své vůli vdá kvůli penězům a zblázní se.
Na statku a v chaloupce – Povídka, sociální ladění.
Pod dutým stromem – Jako předchozí povídka.
Na vejminku – Spory v rodině.
Divadelní hry
Autor 6 divadelních her – romantika, svoboda, spravedlnost:
Carevič Alexej; Záviš z Falkštejna
Král Vukašín – Území Jugoslávie, premiéra při otevření Prozatímního divadla (1862).
Karolína Světlá = Johanna Rottová
Ovlivněna franc. romantismem. Ve Světlé pod Ještědem nalezla nový svět, obdivovala prostý lid. Viděla problémy v národnostních vztazích (Češi x Němci). Představitelka ženské emancipované společnosti. Kvůli těžké oční chorobě nemohla psát a svá díla diktovala ošetřovatelce.
Pražská tvorba
Dvojí probuzení – Povídka uveřejněná v Máji, rozpor mezi láskou a povinností.
První Češka – Mladá dívka z dobré rodiny s prosadí svatbu s chudým vlastencem (Vojtěch).
Na úsvitě – Deník ze života v pražských salonech.
Historické romány
Poslední paní Hlohovská
Zvonečková královna
Černý Petříček – Povídka, psychologická studie, milenci Stázička a František.
Venkovská tvorba
Hubička – Povídka, zaujala Krásnohorskou i Smetanu
Kresby z Ještědí - Přišla do rozumu – Dívka dobrého původu se vdá kvůli penězům, protože zchudla a z vděčnosti se do něj zamiluje,
Vesnická román – Ovdovělá rychtářka Jirošová, zamiluje se do Antoše, ten pak ale zjistí, že je sobecká a zamiluje se do Sylvy.
Kříž z potoka – Evička se provdá na statek (Štěpán), čistou láskou chce zlomit kletbu jeho rodu, ale zamiluje se do jeho bratra Ambrože.
Kantůrčice – Otík Mrákota se ve městě dostane na scestí, pomáhá mu Enefa (=Kantůrčice) čistou a nezištnou láskou.
Frantina – Rozpor mezi láskou a společností. Rychtářka zabije svého milého, protože zjistí, že je vůdcem bandy, která ohrožuje vesnici, umírá.
Nemodlenec – Dalena se zamiluje do bezvěrce (Michal), který opovrhuje vším i Bohem.
Literárně-vědecké bádání
Upomínky – O rodině kde vyrůstala
Z literárního soukromí – Vylíčeny počátky generace májovců.
Adolf Heyduk
Objevil nový svět v malackách na Slovensku. Cikáni – svobodní, impulsivní, živelní.
Cikánské melodie – Později se staly součástí sbírky Básně. Jednoduché básně na volný život cikánů. Většina zhudebněna.
Cimbál a hůsle – Citové vyznání slovenskému národu na poč. sbližování Čechů a Slováků.
V zátiší
Hořec a srdečník – Jihočeská krajina, tíživý rod. život.
Václav Šolc
V Sobotce
Prvosenky – Národní a soc. motivy
Rudolf Meyer
Psal melancholickou poesii, vyjadřující milostný smutek a soc. křivdy.
V poledne – Sociální balada
Gustaf Pfleger Moravský
Propagoval své moravství. Živil se jako novinář. Nebyl typický májovec, pouze s nimi sympatizoval. Zakladatel městského sociálního románu.
Cypřiše a Dumky – Básnické sbírky naplněné bolestí, sentimentální o nenaplněné lásce.
Pan Vyšinský – Veršovaný román, romantický – Vyšší spol. vrstvy, zbytečný člověk. Básník, který svůj život naplňuje tím, že se trýzní a sní o zašlých časech.
Telegram – Jednoaktovka, situační komedie o záměně osob při předávání telegramu.
Ztracená život – Román, vychovatel v šlechtické rodině, ztrácí iluze, že vyšší společnost je mravnější, než chudí.
Z malého světa – Sociální román o skutečném životě dělníků, tvrdá dřina za málo peněz. Končí nerealisticky – z vůdce povstání se vyklube odložený hraběcí syn, který zdědí továrnu, přidá dělníkům a bratří se s nimi.
Paní Fabrikantová – Nerozlučné manželství se dostane do krize a žena ji řeší sebevraždou.
c) Ruchovci
Spolek Ruch založili pražští studenti 21.10.1865. Zdůrazňovali vlastenectví, Vydali vlastní almanach Ruch – 16.5.1868 (další 1870 a 1873). Redaktorem byl Josef Václav Sládek.
Orientovali se na vlastenectví a slovanskou ideu, viděli oporu v Rusku, chtěli se oprostit od všeho rakouského, zdůrazňovali husitství. Zdravé jádro národa nacházeli na českém venkově, který si idealizovali. Chtěli budovat národ a záměrně se odvraceli od ostatní Evropy. Sympatizovali s nimi V. B. Třebíčský, A. Jirásek a J. Holeček.
Svatopluk Čech
Jedna z nejvýznamnějších osobností ruchovců. Vystudoval práva a živil se jako novinář – redaktor čas. Květy. Hodně cestoval.
Husita na Baltu – Rozsáhlá báseň, základ almanachu Ruch. Mrtví hejtman na Břehu Baltu.
Adamité – Sekta v husitství, nic nechtěli vlastnit, chodili nazí. Básnická skladba, do jejich čela staví Mojžíše – symbol svobody
Evropa – Rozsáhlá alegorická poema, Evropou nazývá loď, která odváží francouzské revolucionáře do otroctví. Překonají i bouři. Revolucionáři se vzbouří (anarchisté x skupinka demokratů), zničí loď. Vyjadřuje nebezpečí revoluce – schopná zničit celý svět.
Slávie – Alegorická poema. Název lodi, na niž plují představitelé slovanských národů, šarvátky mezi sousedícími národy.
Václav z Michalovic – Rozsáhlá básnická sbírka. Česká minulost. Synu šlechtice Bohuslava z Michalovic (1 z 27 popravených) zabrán majetek. Je dán na výchovu do jezuitské rodiny, vychováván proti čes. duchu. Když se dozví, kdo je, vzbouří se proti jezuitům a raději se zabije, než by byl s nimi.
Dagmar – Historický optimistický epos. Dcera Přemyslovců, která se stala dánskou královnou. Idealizuje ji, zosobňuje vlastnosti, které by měli mít Slované.
Žižka – Epická báseň. Jan Rokycana promlouvá o Žižkovi a k Čechům, aby byli jednotní.
Roháč na Sioně – Veršované vlastenecké drama.
Ve stínu lípy – Veršované příběhy o českém venkově. Nejdůležitější půda.
Lešetínský kovář – Provokující básnická skladba, nesměla vyjít, silně vyjádřen prvek češství. Venkovský život v Čechách – zasahuje do něj průmyslová revoluce, národnostní konflikty. Starý kovář zjistí, že vesnický majetek skupuje něm. obchodník, chce i jeho kovárnu, ale kovář se mu postaví.
Václav Živsa – Epos z venkovského prostředí, idylický život. Psán časomírou
Sekáči – Básnická skladba, soc. tématika – Jaká je dřina sekat obilí kosou. Mohli by nastat vzpoury, pokud se nezmění podmínky.
Sociální poezie
Jitřní písně – Národ. a soc. svoboda.
Nové písně – Dělník jako hrdina budoucnosti
Písně otroka – Český národ popisován jako zotročená. Odpor proti rakušáctví.
Broučkiády
Hlavní postava Matěj Brouček. Rád navštěvoval pražské hospůdky, po několika sklenicích měl různé představy.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – L. Janáček, opera.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Nejslavnější, ocitl se v době husitských válek.
Matěj Brouček na výstavě – Neměl už takový úspěch.
Jestřáb kontra Hrdlička – Novela. Hrdlička (panský správce, fin. potíže, bázlivý) x Jestřáb (lichvář, věděl, že dostane jeho majetek, kvůli nesplnitelnosti termínu).
Eliška Krásnohorská = Alžběta Pechová
Světlá ji přivedla k české emancipaci, spolupracovala s Vojtěchem Náprstkem, pracovala v čas. Ženevské listy, organizátorka Ženského výrobního spolku, stojí u zrodu 1. dívčího gymnázia Minerva (1890). Kritiky v časopise Osvěta. Hájila principy ideálního realismu – spojení tvůrčí metody realistické, morální a národně výchovné. Literatura se musí vyhýbat všemu nepěknému.
Překlady : Boris Godunov, Pan Tedeáš, Childe Haroldova pouť.
Cykly dívčích románů – Vycházela z německé romantické literatury. Hlavní postavy Svéhlavička, Célinka.
Z máje žití – Básnická sbírka, lyrická poezie, inspirovaná Hálkem. Motivy radosti a přírody.
Ze Šumavy – Oslava šumavské přírody, vlastenecké motivy, život chudých lidí.
K slovanskému lidu – Básn. sbírka inspirovaná životem balkánských Slovanů, boje s Turky.
Operní libreta
Lejla, Děti, Tábor a Blaník – Z. Fibich
Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola – B. Smetana
d) lumírovci
Název podle čas. Lumír (od pol. 19.st). V 2. pol. 19. st. se časopisu ujal Sládek – nový směr. Sládek zdůrazňoval prvek tvořící individuality – autor by neměl nic opisovat, měl by mít svým čtenářům co říct. Navazují na generaci májovců. Snaží se české literatuře otevřít brány do Evropy, aby se vlastenectví rozvinulo i v Z Evropě. Překlady ze Z literatury. Ruchovci je nazvali kosmopolity.
Josef Václav Sládek
Byl v Americe, redaktor místních novin, do Čech posílá reportáže. Překlady: Mickiewicz, Lermontov, Byron, Longfellow (Píseň o Hiawatě – stará indiánská legenda). Přeložil 33 Shakespearových her.
Básně – Vyjadřuje žal nad smrtí jeho ženy.
Na hrobech indiánských – Intimní básně, osudy Indiánů – chovají se k ním hůře než Rakušané k porobeným národům.
Jiskry na moři – Vlastenecká lyrika, intimní i epické básně. Vzniká v době, kdy se dal k ruchovcům – oslava života venkovského lidu
Je proti nám, kdo není s námi – Vlastenecká lyrika i epika
Světlou stopou; Na prahu ráje; Ze života; Sluncem a stínem – Básn. sbírky, vlastenecká a soc. epika. Každý život končí smrtí a lidé by si to měli uvědomovat. Vše se stále opakuje.
Selské písně – Přiřadil k ním ještě jeden cyklus České znělky – Základem všeho dobrého je život na venkově, obraz pracujícího rolníka.
České písně – Politická a vlastenecká poezie. Aby bránili národní svobodu.
Léthé a jiné básně – Medituje o smrti.
Pro děti
Zakladatel moderní poezie pro děti.
Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky
Jaroslav Vrchlický = Emil Frída
Vědec, dramatik, básník, kritik. Ovlivněn Gogolem, Lermontovem a hlavně Hugem. Kloní se k májovcům, pak se přičleňuje k lumírovcům. Mozková příhoda. V r. 1895 se proti němu postavila Česká moderna a obvinila ho z kosmopolitismu. Těžce to nesl. Obrovské množství básní, div. her, recenzí a článků. Do všech básní vkládá erotický náboj. Překlady: Faust, Božská komedie, Květy zla, Stébla trávy.
Z hlubin – Básn. sbírka, pesimistická, vliv Hřbitovního kvítí a R. Meyera.
Sny o štěstí – Oslava přírody, mládí, lásky.
Rok na jihu – Reflexivní poezie, inspirace ročním pobytem v Itálii.
Zlomky epopeje
Cyklus básnických sbírek.
Duch a svět – Vstupní kniha, ozřejmuje, co chce napsat
Mýty I., II. – Zpracovává naše i cizí legendární náměty.
Sfinx – Sociální a vlastenecká poezie. Nejznámější báseň Hymna Lazarova – Lazar prochází dějinami a hledá spravedlnost, nepovede se mu to, naposledy byla spravedlnost v Antice.
Selské balady – Epický příběh. Boj sedláků za svobodu. Spolupráce s Jiráskem.
Zlomky epopeje
Nové zlomky epopeje Dědictví Tanalovo – Antické motivy. Touha po ideálech.
Bar Kochba – Žid, postavil se do čela v boji proti Římanům. Ztroskotalo to, protože se mu nepodařilo sjednotit židy.
Dojmy a rozmary – Lyrická
Pouť k Eldorádu – Milostná, radostná poezie
Jak táhla mračna – Líčí své životní problémy; co prožil.
Hudba v duši – Umělecké věci, krásno.
Tercina –Básnický útvar, který zavedl do Češtiny.
Ritornel – Tříveršové lyrické sloky
Gazel – Nový typ poezie, který zavedl. Z islámských zemí, dvouveršový 5-15 slok, začalo se používat označení ĺ art pour ĺ art – Upřednostňuje formu.
Hudba v duši; Moje sonáta; Sonety samotáře; Nové sonety samotáře; Poslední sonety samotáře – Používá tento nová typ poezie.
Okna v bouři, Skvrny na slunci, Žamberské zvony – Pocity smutku
Fin de siecle – Špatné, chmurné nálady.
Strom života – Inspirován W. Whitmanem a jeho sbírkou Stébla trávy.
Damoklův meč – Předtucha smrti. Vydáno posmrtně.
Drama
Chtěl vytvořit něco jako Zlomky epopeje, ale drama.
Hippodamie –Antická témata, hudba Z. Fibicha. Melodram (spojuje drama s hudbou). Trilogie – Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie.
Midasovy uši; Smrt Odyssea; Pomsta Catullova – Trágédie
Soud lásky – komedie, postava F. Petrarky.
Drahomíra – Jeho 1. hra v ND.
Bratři; Knížata – Boje Přemyslovců a Vršovců
Rabínská moudrost – Komedie, Rudolfínská doba
Exulanti – Pobělohorská doba
Noc na Karlštejně – Nejznámější veselohra.
Julius Zeyer
Zpočátku příznivec, později odpůrce Vrchlického. Nesmiřitelný v otázkách národní cti – vzor pro nastupující modernu. Zajímal se o staré věci. Český novoromantický spisovatel.
Ondřej Černyšev – na dvoře Kateřiny Veliké. Hrdina má rysy autora – pasivní, přesvědčen o osudu, neschopen postavit se okolnostem.
Obnovené obrazy
Díla v nichž zpracovává cizokrajné látky a oživuje tajemnou atmosféru života v minulosti. Epické zpracování lyricky.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Středověká Francie
Jan Maria Plojhar – Hrdina rysy autora, z bohaté rodiny, trpí českou malostí. Bojuje s Němcem, který se hanlivě vyjádřil o českém národě. Je raněn a léčí se v Itálii. Tam se zamiluje do ošetřovatelky a spolu umřou.
Dům U tonoucí hvězdy – Vrchol jeho beznaděje a skepse. český student medicíny se dostane do pařížské okrajové čtvrti. Zaujme ho tam jeden dům a začne si o něm vymýšlet příběhy. Seznámí se s jeho obyvateli a dům si pojmenuje. V jednom patře bydlí Slovák, kterému dá jméno Daniel Rojko. Zdá se divný, věnuje se okultním vědám. Umírá, aniž by našel nějakou oporu – tone jako ten dům.
Tři legendy o krucifixu – Legendární námět. Tři části:
1. Inultus – Pobělohorská doba. Sochařka v Praze hledá model utrpení Krista. Najde žebráka, ale na tom utrpení jí něco chybí, tak ho zabije.
2. El Christo de la Luz – Stará legenda ze Španělska, český katolická moderna
3. Samko pták – Slovenský námět. Samko je prostý člověk. Má bídný život plný utrpení, ale žije volně a čeká, že se bude mít dobře po smrti.
Vyšehrad – 5 částí. Epická skladba, nejtypičtější dílo obnovených obrazů, příběhy v nichž vítězí česká hrdost, psáno blankversem.
Čechův příchod – Navazuje na Vyšehrad
Karolínská epopeja – Karel Veliký, parafráze na skupinu rytířů, která ho doprovázela, oživení rytířských ctností.
Divadelní hry
Historický námět. Psal pro ND.
Libušin Hněv; Šárka; Neklan
Radúz a Mahulena – Básnická pohádka, zhudebněna Sukem. Psána blankversem, podtatranská krajina. Mahulena vysvobodí Radúze ze zlé kletby.
12. Česká literatura od 30. do 50. let 19. století
a) Romantismus v české literatuře
Karel Hynek Mácha
16. 11. 1810 (Praha) – 6. 11. 1836 (Litoměřice)
Představuje romantismus v české literatuře. Byl z chudé rodiny, ale vystudoval filosofii a práva, jako student se staral o obrození a psal německé verše. Dostal se ke kajetánskému divadlu – čeština a poznal Lori, které věnoval básně. Na gymnáziu jej učil Jungmann, který ho přivedl k češství a vlastenectví. Mácha se stal romantikem – psal tak a žil tak, utíkal do přírody. Stírá rozdíly mezi prózou a poesií, metafora, básnický jazyk. Píše sonety, básně a povídky – nedokončil. Chtěl psát pohádkové cykly. Nesmiřitelný hluboký rozpor.
Pouť krkonošská – Poutník přichází do Krkonoš, vymyslel mýtus o klášteru na Sněžce – zemřelí mniši jednou za rok obživnou, vzdávají se toho. Dávají přednost pokoji a smrti před vyrušováním. Poutník umírá a vše zaniká.
Kat – Měl to být rozsáhlý povídkový cyklus, dokončena jen první část Křivoklád. Setkáváme se zde s Václavem IV. a s jeho katem, zveličuje Václavovu malou vůli vládnout, jeho vlastnosti připisuje katovi – musí poslouchat, levoboček královského rodu, mohl být panovníkem, ale je sluhou
Obrazy ze života mého – Cyklus 2 povídky, Večer na Bezdězu – milovaný máchův kraj, úvahy o smyslu života, touto krajinou prochází poutnice a na zádech nese dětskou rakev. Marinka – často vydávaná samostatně, komponovaná jako hudební skladba, Praha – Na Františku. V malém domku v této chudinské čtvrti žije překrásná Marinka s otcem, Mácha (poutník) se s ním seznamuje – je to žebravý hudebník, dá mu tajuplný lístek, kde ho neznámá dívka prosí o schůzku, když se rozehrává příběh musí poutník na pouť do Krkonoš, když se vrací, nachází Marinku na smrtelné posteli. Její otec už zemřel. Zůstává sám, nepochopen.
Máj (1836) – Vydáno vlastním nákladem, musel se postarat i o distribuci, bojoval s cenzurou. Máj je to alegorický, společnost na něj nebyla připravena a odsoudili jej - nebyl vlastenecký. Až generace J. Nerudy (májovci) pochopila smysl a význam Máje. Skládá se ze 4 zpěvů a 2 intermezz, uprostřed oslavy přírody, láska mladých lidí. Vilém – strašný lesů pán, milý Jarmily, žije v lese a je zbojník. Děj na jezeře u Bezdězu. Za noci čeká Jarmila na V., ale místo něj přichází neznámý člověk, který jí oznámí, že V. zavřeli, protože zabil svého otce (nevěděl, že je jeho otec – rodiče se ho zřekli, dohnala ho k tomu společnost). V. je v kobce a rozjímá. Intermezza – svět duchů se těší na popravu. Poprava V. – přímo ztotožňuje s českou zemí.
Cikáni – Rozsáhlá povídka, vydali ji Májovci. Příběh zločinného hraběte Waldemara z Borku (krutovláda, robota, znásilňování), sem přichází cizinec – poutník, Mácha a jeho starší druh Giacomo – ten zjistí, že W. zničil dívku, kterou G. miluje a zabije ho. Potom mu cikán, kterého G. poznal řekne, že W. byl jeho otec. G. zpytuje svědomá a odchází do světa.
Slovenský-Štúrovský romantismus
Neměli spisovný jazyk.
Katolíci – Bernoláčtina (Z. Slovensko)
Evangelíci – Bibličtina (jazyk Bible Kralické)
Ľudovít Štůr
Básník, prozaik, spisovatel, novinář a politik. Vydával Slovenskjé naroduje noviny, které měly přílohu Orol tatranský. Psal i básně, knížky o slovenských pověstech, pohádkách.Je zakladatelem moderního slovenského jazyka.
Náuka reči slovenskej – Gramatika nové spisovné slovenštiny, základ - středoslovenské nářečí.
Nárečje slovenskvo alebo potreba pisanja v tomto nářečí – Vysvětluje, proč vzal základ ze středoslov. nářečí.
Samo Chalupka
Mor ho! – Hrdinská alegorická báseň, píše o slovenském dávnověku. Slováci vyslali posli k římskému císaři s dary a přátelstvím, bojují s nimi. I přes prohru morálně vítězí.
Andrej Sládkovič = Braxatoris
Vychází z lid. poezie.
Marína – Opěvuje dívku do níž je zamilován. Vztah k ní splývá se vztahem k rodné zemi.
Detvan – Heroická skladba, přírodní lyrika. Milenecká dvojice Martin a Elena, dávná minulost, král Matyáš, M. je mluvčí lidu – statečný a přímý, král ho zařadí do Černého pluku.
Janko Kráĺ
Básník, vyjadřuje revoluční nálady.
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko – Balada, v řece se vyskytuje položena poloryba, lidé se ji pokusili osvobodit, ale ona je zahubila, Janko také nachází smrt ve Váhu, ale nevadí mu to, protože ji miluje.
Výlomky z Jánošíka – Lyricko-epická skladba, oslavován Jánošík.
Ján Botto
Smrť Jánošíkova - Básnická povídka inspirovaná Májem. Soustředí se na Jánošíkův konec, úvahy o budoucnosti lidu, zlidovělo to.
Ján Kalinčiak
Reštaurácia – Zachycuje dobu stoličné obnovy
Josef Miloslav Hurban
Vydává nejstarší literární časopis na Slovensku – Slovenské pokĺady (stále existují).
Olejkár –Romantický příběh sourozenecké lásky (Vít + Ludmila). Když zjistí, že jsou sourozence L. vstoupí do kláštera a V. do vojska. Olejkár - intrikán
Od Slivestra do Troch kraĺov – Bohatý lakomý měšťan si pro peníze vezme starou služku, který vyhrála v loterii. Ta ale vše odkáže mladému spisovateli – vlastenci.
b) inspirace folklórem
František Ladislav Čelakovský
c) přechod k realismu
Božena Němcová (1820-1862), Barbora Panklová
Její babička – Magdaléna Novotná. Dostalo se jí dobrého vzdělání a vychování v úřednické rodině, v 17-ti provdána za Josefa Němce, stále se stěhovali. Tříletý pobyt v Domažlicích. Psala do pražských novin a časopisů. Později to vydala jako Obrazy z okolí domažlického. Na Slovensku sbírala lid. tvorbu – Slovenské pohádky a pověsti (Zlatovláska, Sůl nad zlato). Národní báchorky a pověsti – převyprávěné pohádky hlavně z Chodska. Její pohádky kladou důraz na soc. spravedlnost, rovnost všech lidí, jsou zasazeny do české přírody. Ženy – hrdinky, statečné, mravní charakter. Byla průkopnicí emancipace. Vyzvedali ji Májovci. Nenapsala ani jeden román – vše jsou povídky !
I. vytváří typ dobrého člověka
Baruška, Rozárka, Karla (transvestit Karel), Divá Bára
Babička – Náčrt už v r. 1851. Vrací se do idealizovaného dětství, vydáno 1855.
Dobrý člověk, Pan učitel – Lidé nesmírně laskaví
II. ukazuje nespravedlivé rozvrstvení společnosti – Nesváry se vyřeší smírem
V zámku a podzámčí – Zámecká paní nejprve hloupá a omezená. V závěru vše splývá v jeden idylický obrázek.
Chýše pod horami – Český student se zamiluje na Slovensku a přes protesty své rodiny i pražské společnosti se ožení.
Chudí lidé; Podhorská vesnice
Karel Havlíček Borovský
Studoval v německých školách, ale začal si uvědomovat své češství. Otec z něj chtěl mít právníka, ale H. odešel do kněžského semináře – bude mezi větším lidmi, kde bude moct šířit vlasteneckou myšlenku. Seminář byl veden zarytým Němcem, zastaralé metody, a tak H. z něj ve zlém odešel. Epigramy, i na církev. Odešel do Moskvy a stal se vychovatelem v rodině vysokoškolského profesora. Poznal, že Rusko je zaostalé a carismus je horší než vláda Habsburků. Vrátil se do Čech. Redaktor v příloze Pražských novin – Česká včela. Založil Národní noviny (1848) – vlastenecky bojovné, austroslavismus. Sledován policií, souzen. V r. 1850 byly zakázány. V Kutné Hoře začal vydávat časopis Slovan (1850-1851). Pak byl poslán do Brixenu.
Epigram – Krátká satirická báseň s výraznou pointou.
Obrazy z Rus – Reportáže, popisuje situaci, náboženství, zvyky. Kritika nevolnictví.
Tyrolské elegie – Humornou formou vypráví o svém zatčení, převozu a životě v Brixenu
Král Lávra – Pohádka o králi s oslíma ušima, holič Kukulín
Křest svatého Vladimíra – Poznatky z Ruska. Vladimír se povyšoval nad Peruna.
Epigramy – Soustředil je do 5-ti samostatných oddílů:
1.církvi, 2. králi, 3. vlasti, 4. múzám, 5. světu
Karel Hynek Mácha
16. 11. 1810 (Praha) – 6. 11. 1836 (Litoměřice)
Představuje romantismus v české literatuře. Byl z chudé rodiny, ale vystudoval filosofii a práva, jako student se staral o obrození a psal německé verše. Dostal se ke kajetánskému divadlu – čeština a poznal Lori, které věnoval básně. Na gymnáziu jej učil Jungmann, který ho přivedl k češství a vlastenectví. Mácha se stal romantikem – psal tak a žil tak, utíkal do přírody. Stírá rozdíly mezi prózou a poesií, metafora, básnický jazyk. Píše sonety, básně a povídky – nedokončil. Chtěl psát pohádkové cykly. Nesmiřitelný hluboký rozpor.
Pouť krkonošská – Poutník přichází do Krkonoš, vymyslel mýtus o klášteru na Sněžce – zemřelí mniši jednou za rok obživnou, vzdávají se toho. Dávají přednost pokoji a smrti před vyrušováním. Poutník umírá a vše zaniká.
Kat – Měl to být rozsáhlý povídkový cyklus, dokončena jen první část Křivoklád. Setkáváme se zde s Václavem IV. a s jeho katem, zveličuje Václavovu malou vůli vládnout, jeho vlastnosti připisuje katovi – musí poslouchat, levoboček královského rodu, mohl být panovníkem, ale je sluhou
Obrazy ze života mého – Cyklus 2 povídky, Večer na Bezdězu – milovaný máchův kraj, úvahy o smyslu života, touto krajinou prochází poutnice a na zádech nese dětskou rakev. Marinka – často vydávaná samostatně, komponovaná jako hudební skladba, Praha – Na Františku. V malém domku v této chudinské čtvrti žije překrásná Marinka s otcem, Mácha (poutník) se s ním seznamuje – je to žebravý hudebník, dá mu tajuplný lístek, kde ho neznámá dívka prosí o schůzku, když se rozehrává příběh musí poutník na pouť do Krkonoš, když se vrací, nachází Marinku na smrtelné posteli. Její otec už zemřel. Zůstává sám, nepochopen.
Máj (1836) – Vydáno vlastním nákladem, musel se postarat i o distribuci, bojoval s cenzurou. Máj je to alegorický, společnost na něj nebyla připravena a odsoudili jej - nebyl vlastenecký. Až generace J. Nerudy (májovci) pochopila smysl a význam Máje. Skládá se ze 4 zpěvů a 2 intermezz, uprostřed oslavy přírody, láska mladých lidí. Vilém – strašný lesů pán, milý Jarmily, žije v lese a je zbojník. Děj na jezeře u Bezdězu. Za noci čeká Jarmila na V., ale místo něj přichází neznámý člověk, který jí oznámí, že V. zavřeli, protože zabil svého otce (nevěděl, že je jeho otec – rodiče se ho zřekli, dohnala ho k tomu společnost). V. je v kobce a rozjímá. Intermezza – svět duchů se těší na popravu. Poprava V. – přímo ztotožňuje s českou zemí.
Cikáni – Rozsáhlá povídka, vydali ji Májovci. Příběh zločinného hraběte Waldemara z Borku (krutovláda, robota, znásilňování), sem přichází cizinec – poutník, Mácha a jeho starší druh Giacomo – ten zjistí, že W. zničil dívku, kterou G. miluje a zabije ho. Potom mu cikán, kterého G. poznal řekne, že W. byl jeho otec. G. zpytuje svědomá a odchází do světa.
Slovenský-Štúrovský romantismus
Neměli spisovný jazyk.
Katolíci – Bernoláčtina (Z. Slovensko)
Evangelíci – Bibličtina (jazyk Bible Kralické)
Ľudovít Štůr
Básník, prozaik, spisovatel, novinář a politik. Vydával Slovenskjé naroduje noviny, které měly přílohu Orol tatranský. Psal i básně, knížky o slovenských pověstech, pohádkách.Je zakladatelem moderního slovenského jazyka.
Náuka reči slovenskej – Gramatika nové spisovné slovenštiny, základ - středoslovenské nářečí.
Nárečje slovenskvo alebo potreba pisanja v tomto nářečí – Vysvětluje, proč vzal základ ze středoslov. nářečí.
Samo Chalupka
Mor ho! – Hrdinská alegorická báseň, píše o slovenském dávnověku. Slováci vyslali posli k římskému císaři s dary a přátelstvím, bojují s nimi. I přes prohru morálně vítězí.
Andrej Sládkovič = Braxatoris
Vychází z lid. poezie.
Marína – Opěvuje dívku do níž je zamilován. Vztah k ní splývá se vztahem k rodné zemi.
Detvan – Heroická skladba, přírodní lyrika. Milenecká dvojice Martin a Elena, dávná minulost, král Matyáš, M. je mluvčí lidu – statečný a přímý, král ho zařadí do Černého pluku.
Janko Kráĺ
Básník, vyjadřuje revoluční nálady.
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko – Balada, v řece se vyskytuje položena poloryba, lidé se ji pokusili osvobodit, ale ona je zahubila, Janko také nachází smrt ve Váhu, ale nevadí mu to, protože ji miluje.
Výlomky z Jánošíka – Lyricko-epická skladba, oslavován Jánošík.
Ján Botto
Smrť Jánošíkova - Básnická povídka inspirovaná Májem. Soustředí se na Jánošíkův konec, úvahy o budoucnosti lidu, zlidovělo to.
Ján Kalinčiak
Reštaurácia – Zachycuje dobu stoličné obnovy
Josef Miloslav Hurban
Vydává nejstarší literární časopis na Slovensku – Slovenské pokĺady (stále existují).
Olejkár –Romantický příběh sourozenecké lásky (Vít + Ludmila). Když zjistí, že jsou sourozence L. vstoupí do kláštera a V. do vojska. Olejkár - intrikán
Od Slivestra do Troch kraĺov – Bohatý lakomý měšťan si pro peníze vezme starou služku, který vyhrála v loterii. Ta ale vše odkáže mladému spisovateli – vlastenci.
b) inspirace folklórem
František Ladislav Čelakovský
c) přechod k realismu
Božena Němcová (1820-1862), Barbora Panklová
Její babička – Magdaléna Novotná. Dostalo se jí dobrého vzdělání a vychování v úřednické rodině, v 17-ti provdána za Josefa Němce, stále se stěhovali. Tříletý pobyt v Domažlicích. Psala do pražských novin a časopisů. Později to vydala jako Obrazy z okolí domažlického. Na Slovensku sbírala lid. tvorbu – Slovenské pohádky a pověsti (Zlatovláska, Sůl nad zlato). Národní báchorky a pověsti – převyprávěné pohádky hlavně z Chodska. Její pohádky kladou důraz na soc. spravedlnost, rovnost všech lidí, jsou zasazeny do české přírody. Ženy – hrdinky, statečné, mravní charakter. Byla průkopnicí emancipace. Vyzvedali ji Májovci. Nenapsala ani jeden román – vše jsou povídky !
I. vytváří typ dobrého člověka
Baruška, Rozárka, Karla (transvestit Karel), Divá Bára
Babička – Náčrt už v r. 1851. Vrací se do idealizovaného dětství, vydáno 1855.
Dobrý člověk, Pan učitel – Lidé nesmírně laskaví
II. ukazuje nespravedlivé rozvrstvení společnosti – Nesváry se vyřeší smírem
V zámku a podzámčí – Zámecká paní nejprve hloupá a omezená. V závěru vše splývá v jeden idylický obrázek.
Chýše pod horami – Český student se zamiluje na Slovensku a přes protesty své rodiny i pražské společnosti se ožení.
Chudí lidé; Podhorská vesnice
Karel Havlíček Borovský
Studoval v německých školách, ale začal si uvědomovat své češství. Otec z něj chtěl mít právníka, ale H. odešel do kněžského semináře – bude mezi větším lidmi, kde bude moct šířit vlasteneckou myšlenku. Seminář byl veden zarytým Němcem, zastaralé metody, a tak H. z něj ve zlém odešel. Epigramy, i na církev. Odešel do Moskvy a stal se vychovatelem v rodině vysokoškolského profesora. Poznal, že Rusko je zaostalé a carismus je horší než vláda Habsburků. Vrátil se do Čech. Redaktor v příloze Pražských novin – Česká včela. Založil Národní noviny (1848) – vlastenecky bojovné, austroslavismus. Sledován policií, souzen. V r. 1850 byly zakázány. V Kutné Hoře začal vydávat časopis Slovan (1850-1851). Pak byl poslán do Brixenu.
Epigram – Krátká satirická báseň s výraznou pointou.
Obrazy z Rus – Reportáže, popisuje situaci, náboženství, zvyky. Kritika nevolnictví.
Tyrolské elegie – Humornou formou vypráví o svém zatčení, převozu a životě v Brixenu
Král Lávra – Pohádka o králi s oslíma ušima, holič Kukulín
Křest svatého Vladimíra – Poznatky z Ruska. Vladimír se povyšoval nad Peruna.
Epigramy – Soustředil je do 5-ti samostatných oddílů:
1.církvi, 2. králi, 3. vlasti, 4. múzám, 5. světu
11. Doba českého národního obrození
a) společenské a politické poměry, vznik národního hnutí
Od poslední třetiny 18. stol do 30. let 19. stol. (konec 1868). Český národ si začíná uvědomovat češství (používala se Němčina, česky mluvily jen spodní vrstvy).
1773 – Zrušen jezuitský řád (papežem Klimentem XIV.)
1781 – Toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví (Josef II.) – Povoloval i jiné vyznání než katolické.
Zájem o českou historii. Doba preromantismu a romantismu – důraz na národní zájmy.
Gelasius Dobner
Zajímal se o historii. Jako první poukázal na chyby v Hájkově kronice. Kritické připomínky – došel pouze do poloviny kroniky.
František Martin Pelcl
Pokračoval v Dobrovského práci.
Nová kronika česká – Oprava Hájkovy kroniky.
b) vědecké zaměření literatury
Královská česká společnost nauk (později Česká akademie věd).
Josef Dobrovský
Pracoval jako vychovatel dětí u Nosticů. Kritická metoda zkoumání starých spisů. Psal latinsky a německy. Zakladatel silabotonické poezie.
Základy jazyka staroslověnského –Mluvnice jazyka z doby Cyrila a Metoděje. Zrod slavistiky.
Zevrubná mluvnice českého jazyka – Psáno německy.
Dějiny české řeči a literatury – První vědecky napsaná souhrnná práce o českém jazyce.
Německo-český slovník – Dva díly. Přesvědčení, že největší rozkvět českého jazyka byl v době Veleslavínské a v době napsání Kralické bible.
Josef Jungmann
Zakladatel jazykového pojetí národa (příslušník národa je ten, kdo tím národním jazykem mluví). Přeložil Ztracený ráj (John Milton), Atala (Chateaubriand, těžké na překlad), Slovo o pluku Igorově. Obohacuje českou slovní zásobu (staré výrazy, novotvary, přejímání z cizích jazyků.
Jungmanova vědecká škola – Purkyně, Jan Svatopluk Presl, …
Česko-Německý slovník – Pět dílů.
Slowesnost – Učebnice, první soustavný výklad lit. teorie v češtině.
Historie literatury české – Sloužilo jako učebnice.
František Palacký
Zajímal se o historii. Jmenován zemským historiografem. Stoupenec austroslavismu (Česká země v rakouské monarchii, ale ta by měla mít federativní princip), po rozehnání kroměřížského sněmu (1848) změnil názor.
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 dílů, nejvýznamnější dílo české historiografie. Do roku 1526 (nástup Habsburků, Č. země pak už nejsou svobodné). V českých dějinách se střídají dobré a zlé doby. Dobrá – husitská; zlá – pobělohorská.
Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie – Napsal to s P. J. Šafaříkem, pak se za to styděli, propagovali časoměrný systém.
Na slovensku – Maďarizace, menší vlastenecké uvažování, brali si vzor u nás. Na Slovensku bylo legální evangelické náboženství, mluvilo se bibličtinou (jazyk Bible Kralické). Prostý lid mluvil v každém kraji jinou slovenštinou, šlechta maďarsky.
Josef Ignác Bajza
První pokusy o vytvoření slovenského spisovného jazyka.
René mládenca príhode a skúsenosti – Výchovný román. René putuje Evropou.
Anton Bernolák
Ze západoslovenského nářečí chtěl vytvořit spisovný jazyk – bernoláčtinu.
Juraj Fándly
Dúverná zmlúva medzi mnichom a diablom – Osvícenský román, obhajuje reformy Josefa II., slovenská šlechta je nepřijala.
Ján Holý
Psal bernoláčtinou, i když už bylo jasné, že se neujme. Eposy o slovenské a slovanské historii.
Pavel Josef Šafařík
Zajímal se o vše slovanské, myšlenka slovanské vzájemnosti (záruku toho, že nezaniknou viděl ve vzájemné spolupráci).
Slovanské starožitnosti – Nejstarší dějiny slovanských národu do 10. století. Ukazuje, že měli stejně kvalitní původ, jako ostatní národy.
c) česká expedice, rukopisy, slovanská idea, lidové čtení
Václav Matěj Kramerius
Vydával knížky lidového čtení (nenáročné texty pro spodní měšťanskou vrstvu a vzdělanější vesničany). Překlady z němčiny a francouzštiny.
Pražské poštovní noviny – Dříve Schönfeldské Pražské noviny, po čase přejmenovány Krameriovy cís. král. vlastenecké noviny – jediná cesta jak dostat evropské myšlenky na venkov.
Česká expedice – Vydavatelský a rozšiřovatelský podnik. Vydával i staré české autory.
Rukopisy – český preromantismus
Důraz na vše národní. Honba za starou literaturou.
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský
1817 – Václav Hanka objevil ve věži kostela ve Dvoře Králové rukopis. Asi z 13. stol. Příběhy z dob Sámovy říše, Jaroslav, epos o pobití Tatarů u Olomouce. Veřejnost nadšena, přijal je i Dobrovský.
1818 – Do muzea anonymně poslán další rukopis (zelenohorský). Skladba Libušin soud, Sněm. Dobrovský je označil za padělek, všichni se od něj odvrátili. Za padělatele označil Václava Hanku a Josefa Lindu. Spor o pravost rukopisů. Splnily svůj úkol – povznesly český národ a inspirovaly umělce (Myslbek, Aleš, Mácha, Smetana, Mánes, Jirásek, …)
Ján Kollar
Profesor slovanských starožitností.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými – podle něj se dělí slovanské jazyky (ruština, polština, …).
Slávy dcera – Básnická skladba, 645 sonetů, 5 dílů a předzpěv (psán časomírou). Obrací se k slovenskému národu – má se přimknout k Rusku. Názvy zpěvů podle slovanských řek – Sála, Labe, Rén, Vltava, Dunaj, později přidal Léthé, Acheron (řeky podsvětí). V prvních třech zpěvech setkání s Mínou (dcera slovanské bohyně Slávy poslaná na svět, aby Slovanům vynahradila příkoří). Doprovází básníka, představy o budoucnosti slovanských národů. Prolíná se láska k vlasti s láskou k Míně.
František Ladislav Čelakovský
Poezií je možno dát národu charakter. Redaktor České včely (příloha Pražských novin).
Slovanské národní písně – Rozsáhlé třísvazkové dílo.
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
Ohlas písní ruských (1829) – Podnětem – vítězství Rusů nad Tatary. Základem psaní – Byliny (převedl je do poetického tvaru, ponechal ruská jména, rusismy). Postavy – Ilja Muromec, kníže Vladimír, …
Ohlas písní českých (1839) – Zcela jiný charakter – lidové, přírodní motivy, lyrické a lyricko-epické skladby.
Toman a lesní panna – Baladická báseň
Růže stolistá – Cyklus milostných básní a epigramů.
Karel Jaromír Erben
Sběratel
Prostonárodní české písně a říkadla – Soubor dodnes využívaných národních písní.
Kytice (1853) – 13 básní, lid. poezie. Problém viny a trestu (Poklad, Vodník) Forma: Epika, dramatický děj, zvukomalba. Pohanské mýty – osud, nezměnitelný zákon. Křesťanské mýty – láska a odpuštění
Divadlo
Bouda – 3 roky.
Václav Thám – viz. 15. otázka.
Od poslední třetiny 18. stol do 30. let 19. stol. (konec 1868). Český národ si začíná uvědomovat češství (používala se Němčina, česky mluvily jen spodní vrstvy).
1773 – Zrušen jezuitský řád (papežem Klimentem XIV.)
1781 – Toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví (Josef II.) – Povoloval i jiné vyznání než katolické.
Zájem o českou historii. Doba preromantismu a romantismu – důraz na národní zájmy.
Gelasius Dobner
Zajímal se o historii. Jako první poukázal na chyby v Hájkově kronice. Kritické připomínky – došel pouze do poloviny kroniky.
František Martin Pelcl
Pokračoval v Dobrovského práci.
Nová kronika česká – Oprava Hájkovy kroniky.
b) vědecké zaměření literatury
Královská česká společnost nauk (později Česká akademie věd).
Josef Dobrovský
Pracoval jako vychovatel dětí u Nosticů. Kritická metoda zkoumání starých spisů. Psal latinsky a německy. Zakladatel silabotonické poezie.
Základy jazyka staroslověnského –Mluvnice jazyka z doby Cyrila a Metoděje. Zrod slavistiky.
Zevrubná mluvnice českého jazyka – Psáno německy.
Dějiny české řeči a literatury – První vědecky napsaná souhrnná práce o českém jazyce.
Německo-český slovník – Dva díly. Přesvědčení, že největší rozkvět českého jazyka byl v době Veleslavínské a v době napsání Kralické bible.
Josef Jungmann
Zakladatel jazykového pojetí národa (příslušník národa je ten, kdo tím národním jazykem mluví). Přeložil Ztracený ráj (John Milton), Atala (Chateaubriand, těžké na překlad), Slovo o pluku Igorově. Obohacuje českou slovní zásobu (staré výrazy, novotvary, přejímání z cizích jazyků.
Jungmanova vědecká škola – Purkyně, Jan Svatopluk Presl, …
Česko-Německý slovník – Pět dílů.
Slowesnost – Učebnice, první soustavný výklad lit. teorie v češtině.
Historie literatury české – Sloužilo jako učebnice.
František Palacký
Zajímal se o historii. Jmenován zemským historiografem. Stoupenec austroslavismu (Česká země v rakouské monarchii, ale ta by měla mít federativní princip), po rozehnání kroměřížského sněmu (1848) změnil názor.
Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 dílů, nejvýznamnější dílo české historiografie. Do roku 1526 (nástup Habsburků, Č. země pak už nejsou svobodné). V českých dějinách se střídají dobré a zlé doby. Dobrá – husitská; zlá – pobělohorská.
Počátkové českého básnictví, obzvláště prosodie – Napsal to s P. J. Šafaříkem, pak se za to styděli, propagovali časoměrný systém.
Na slovensku – Maďarizace, menší vlastenecké uvažování, brali si vzor u nás. Na Slovensku bylo legální evangelické náboženství, mluvilo se bibličtinou (jazyk Bible Kralické). Prostý lid mluvil v každém kraji jinou slovenštinou, šlechta maďarsky.
Josef Ignác Bajza
První pokusy o vytvoření slovenského spisovného jazyka.
René mládenca príhode a skúsenosti – Výchovný román. René putuje Evropou.
Anton Bernolák
Ze západoslovenského nářečí chtěl vytvořit spisovný jazyk – bernoláčtinu.
Juraj Fándly
Dúverná zmlúva medzi mnichom a diablom – Osvícenský román, obhajuje reformy Josefa II., slovenská šlechta je nepřijala.
Ján Holý
Psal bernoláčtinou, i když už bylo jasné, že se neujme. Eposy o slovenské a slovanské historii.
Pavel Josef Šafařík
Zajímal se o vše slovanské, myšlenka slovanské vzájemnosti (záruku toho, že nezaniknou viděl ve vzájemné spolupráci).
Slovanské starožitnosti – Nejstarší dějiny slovanských národu do 10. století. Ukazuje, že měli stejně kvalitní původ, jako ostatní národy.
c) česká expedice, rukopisy, slovanská idea, lidové čtení
Václav Matěj Kramerius
Vydával knížky lidového čtení (nenáročné texty pro spodní měšťanskou vrstvu a vzdělanější vesničany). Překlady z němčiny a francouzštiny.
Pražské poštovní noviny – Dříve Schönfeldské Pražské noviny, po čase přejmenovány Krameriovy cís. král. vlastenecké noviny – jediná cesta jak dostat evropské myšlenky na venkov.
Česká expedice – Vydavatelský a rozšiřovatelský podnik. Vydával i staré české autory.
Rukopisy – český preromantismus
Důraz na vše národní. Honba za starou literaturou.
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský
1817 – Václav Hanka objevil ve věži kostela ve Dvoře Králové rukopis. Asi z 13. stol. Příběhy z dob Sámovy říše, Jaroslav, epos o pobití Tatarů u Olomouce. Veřejnost nadšena, přijal je i Dobrovský.
1818 – Do muzea anonymně poslán další rukopis (zelenohorský). Skladba Libušin soud, Sněm. Dobrovský je označil za padělek, všichni se od něj odvrátili. Za padělatele označil Václava Hanku a Josefa Lindu. Spor o pravost rukopisů. Splnily svůj úkol – povznesly český národ a inspirovaly umělce (Myslbek, Aleš, Mácha, Smetana, Mánes, Jirásek, …)
Ján Kollar
Profesor slovanských starožitností.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými – podle něj se dělí slovanské jazyky (ruština, polština, …).
Slávy dcera – Básnická skladba, 645 sonetů, 5 dílů a předzpěv (psán časomírou). Obrací se k slovenskému národu – má se přimknout k Rusku. Názvy zpěvů podle slovanských řek – Sála, Labe, Rén, Vltava, Dunaj, později přidal Léthé, Acheron (řeky podsvětí). V prvních třech zpěvech setkání s Mínou (dcera slovanské bohyně Slávy poslaná na svět, aby Slovanům vynahradila příkoří). Doprovází básníka, představy o budoucnosti slovanských národů. Prolíná se láska k vlasti s láskou k Míně.
František Ladislav Čelakovský
Poezií je možno dát národu charakter. Redaktor České včely (příloha Pražských novin).
Slovanské národní písně – Rozsáhlé třísvazkové dílo.
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
Ohlas písní ruských (1829) – Podnětem – vítězství Rusů nad Tatary. Základem psaní – Byliny (převedl je do poetického tvaru, ponechal ruská jména, rusismy). Postavy – Ilja Muromec, kníže Vladimír, …
Ohlas písní českých (1839) – Zcela jiný charakter – lidové, přírodní motivy, lyrické a lyricko-epické skladby.
Toman a lesní panna – Baladická báseň
Růže stolistá – Cyklus milostných básní a epigramů.
Karel Jaromír Erben
Sběratel
Prostonárodní české písně a říkadla – Soubor dodnes využívaných národních písní.
Kytice (1853) – 13 básní, lid. poezie. Problém viny a trestu (Poklad, Vodník) Forma: Epika, dramatický děj, zvukomalba. Pohanské mýty – osud, nezměnitelný zákon. Křesťanské mýty – láska a odpuštění
Divadlo
Bouda – 3 roky.
Václav Thám – viz. 15. otázka.
10. Evropský preromantismus a romantismus
a) preromantismus francouzský, anglický a německý
Literatura na rozhraní klasicismu a romantismu. Pocity člověka, který se osvobodil myšlenkově a něco cítí. Hledá se nezkažený člověk. Vědomá opozice proti rozumu.
Sentimentalismus – Převážně městský. Obhajovali lidskou individualitu, stavěl jedince do situací tak, aby se mohl projevit jako vyhraněná citová osobnost. Oblíbená forma dopisů.
Antoin-François Prévost
Kněz.
Manon Lescaut – Mladá dívka na rozcestí mezi láskou a penězi (postavy: Degrie). Přebásnil to Vítězslav Nezval.
Jean Jacques Rousseau
Filosof a spisovatel. Tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale civilizace ho zkazila. Návrat k přírodě.
Rousseauismus – Styl, pro nějž je příznačná lyrická melancholie, líčení přírody a citů kontrast života v přírodě a ve společnosti.
Emil čili o výchově – Výchovný román, důraz na city. Neodpovídal tehdejším představám církve, chtěla ho spálit.
Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – Zavrhuje dělení lidí, odsuzuje nerovnost.
Společenský smlouva
Julie aneb Nová Heloise – Forma dopisů, citové projevy člověka, který se ocitl v rozporu se společností.
Anglická preromantismus
Rádi se vrací do minulosti a hledají nezkaženého člověka. Dávné doby – doba dětské nevinnosti lidstva.
Thomas Percy
Památky staré anglické poezie – Balady psané patetickým jazykem, plné citů, vášně, …
James Macpherson
Ossiana – Vydával to za dílo starého skotského barda. Vyvolalo to honbu za minulostí národů. Když ji neměly, vymyslely si ji (rukopis Kralovedvorský a Zelenohorský).
Samuel Richardson
Tvůrce sentimentálního románu.
Clarissa čili příběh mladého děvčete; Pamela čili odměněná ctnost – Hrdinkami mladé dívky, milostná utrpení, odhalují své psychické stavy, forma dopisů.
Počátky nové německé literatury
Odpor vůči francouzskému klasicismu. Chtějí se vymanit z francouzského vlivu a zdůrazňovat německou národní kulturu.
Gotthard Ephraim Lessing
Literární kritik a dramatik. Bajky a epigramy. Nástup měšťanské tragedie.
Emilia Galloti – Itálie, rodina obchodníka Gallotiho. Emilia se má vdávat. Vládci tohoto státečku se ale zalíbí a dá jejího snoubence zabít. Když to Emilia zjistí, prosí otce, aby ji raději zabil, než aby byla po vůli pánovi. Otevření Stavovského divadla (1783).
Mína z Barnhelmu – Veselohra z měšťanského prostředí.
Johann Gottfried Herder
Filosof, otázky národní individuality. Tvrdil, že neexistuje národ, který by ostatním nic nepřinesl. Propagoval slovanské národy. Sběratel německé lidové poezie.
Myšlenky k filozofii z dějin lidstva – Shrnuty jeho názory.
Johann Wolfgang Goethe
Patricijská rodina ve Frankfurtu. Na přání otce studoval práva.
Sturm und Drang – Bouře a vzdor. Seskupení mladých lidí, proti všemu se bouřily. Chtěli svobodu a volnost.
Utrpení mladého Werthera – Dopisová forma, nejčtenější román 18. stol. Mladý nadějný muž, miluje Lotu, která se stává snoubenkou a manželkou jeho přítele Alberta. Aby zapomněl, vrhá se W. do práce, svět mu připadá cizí a nepřátelský, zabije se.
Guelz von Berlichingen – Historické, velké povstání sedláků (1525).
Ifigenie v Tauridě – Antika
Torquato Tasso – Tragický osud renesančního umělce, bojuje proti společenským intrikám.
Egmont – Hra vyjadřující obdiv k nizozemskému odboji proti španělskému útlaku.
Viléma Meistra léta učednické – Vyjadřuje názory jeho hnutí. Výchovný román. V. je kupecký syn, který se přidává ke kočovné herecké společnosti. Dostává se na různá místa, učí se a poznává různé citové vztahy.
Faust – Dvoudílná dramatická báseň, pracoval na ní téměř celý život. Námět ze starých německých pověstí. Faust – touží po vědění, kvůli tomu je ochoten i zaprodat svou duši ďáblu. Mefistofeles začne bojovat o jeho duši s Hospodinem, uzavřou spolu sázku, komu připadne Faustova duše po smrti. Pokud dosáhne uspokojení v životě, propadne peklu. Ďábel Fausta omladí a přivede ho do nejvyšší společnosti, kde potká Markétku. Vyvine se mezi nimi láska, což ďábel netuší. Markétka zaviní smrt matky, bratra a utopí dítě a čeká na popravu. Ďábel ji nabídne, že ji dostane ven, když se mu upíše, odmítne to. 2. díl: Faust na vrcholu slávy, na císařském dvoře. Ďábel ho chce rozptýlit, vyvolá mu obraz Heleny. Faust si na císaři vyprosí kus neúrodné půdy a chce ji zúrodnit. Když se začne snažit kvůli ostatním, ďábel nad ním ztratí moc.
Friedrich Schiller
Óda na radost – Vyzdvižena svoboda, touha po radosti.
Loupežníci – Div. hra, Hraběcí syn Karel Moor má bratra Františka. Ten intrikami připraví K. o důvěru jeho otce snoubenku a nakonec otec odkáže F. tytul. K. odchází do lesů, skupina loupežníku. Vymknou se mu z ruky. Je na něj vypsána odměna, sám se udá chudým lidem, aby dostali odměnu.
Úklady a láska – Div. hra. Tragická lásky krásné, ale chudé dívky a hraběcího syna.
Don Carlos – Holanďané x Španělé, svoboda jednotlivce i národa.
Valdštýn – Trilogie. Albrecht z Valdštejna.
Pana Orleánská
Marie Stuartovna; Vilém Tell
b) romantický životní pocit a jeho projevy v literatuře
Romantismu pomohla Francouzská revoluce. Zrodil se v Z Evropě z preromantismu, je to opak klasicismu. Důraz na sílu lidských citů, fantazii. Navracejí se do minulosti, historie národa. Odmítají silný stát, touží po volnosti. Nejvýše kladou národní svobodu, obdivují dobu rytířskou a středověk. Neklade se důraz na historickou přesnost.
Hl. Motivem je konflikt mezi jedincem a společností. Jedinec je naplněn ideály, sny a city a okolní svět mu je nedovoluje uskutečnit, cítí se osaměle. Únik od společnosti – příroda nebo minulost. Často to řeší sebevraždou. Nezradí své ideály. Láska k vlasti a k ženě, která je mu nedostupná a odolává mu. Romantický hrdina je výjimečný jedinec, který jedná výjimečně ve výjimečném prostředí za výjimečných okolností.
c) romantismus francouzský, německý a anglický
Francois René de Chateaubriand
Únik do středověkého křesťanství a do americké přírody nepoznamenané civilizací.
Atala – Básnická povídka. Vypravěč Šakta (starý indián z kmene Načezů) vypravuje svůj životní příběh. Po smrti svého otce se dostal do španělské rodiny v Luisianě. Byl z něho udělán křesťan. Když dospěl, rozhodl se vrátit se zpět do přírody. Na cestě byl zajat jiným kmenem. Zamiloval se do náčelníkovi dcery Ataly (byla křesťanka), ta ale byla zaslíbena Panně Marii. Konflikt mezi vírou a láskou. Zabila se. Archaismy i novotvary. Do češtiny přeložil Jungmann.
René – René a posluchač Šakta. R. popisuje svůj život po smrti rodičů. Staral se o sestru a ta se do něj zamilovala. Odešla do kláštera a on se rozhodl žít v přírodě.
Fin de siécle – Označení zvláštní atmosféry na konci století – beznaděj, marnost, předzvěst konce světa.
Alfréd de Musset
Hl. tématem láska. Zamilován do George Sandové. Píše 4 básnické sbírky.
Noci
Zpověď dítěte svého věku – Octáve (=Alfréd), skeptik, nikomu nevěří, není schopen ani opravdově milovat. Potká ženu, která by mu mohla pomoci – vášnivá láska a žárlivost. Potom co ji ztratí, zůstává sám.
S láskou nejsou žádné žerty – Div. hra. Láska, mravnost, nadnesené.
Lorenzaccio – Tragédie. Hl. hrdina žije v zemi, kde vládne ničema. Chce pomoci, ztotožní se s ním a to, že ty zločiny bere na sebe jej znetvoří, sám se stává ničemou.
Viktor Hugo
Liberální názory, racionalismus, radikální demokracie. Utekl do Belgie před Napoleonem III. a 15 let žil na ostrově Guernsey. Vrátil se, když byla obnovena republika. Ovlivnil českou literaturu, byl jím fascinován Vrchlický.
Legenda věků – Třídílný básnický cyklus, napsaný ve vyhnanství. Vše od vzniku lidstva až po současnost. Ukázal, že vývoj lidstva vždy směřuje k něčemu lepšímu. Slavné dílo.
Dramata – Námět čerpal z dějin. Hrdinové vnitřně protikladní. Tématem láska, která sjednotí tyto protiklady i lidi z rozdílných vrstev.
Hernany – Španělsko 16. stol. Lupič, který má ušlechtilou duši. Zamilován do šlechtičny, láska překoná rozdíly.
Chrám Matky Boží v Paříži – 15. stol, Francie. Zvoník Quasimodo (škaredý x ryzí charakter), kněz Frollo (hezký, vznešený x zkažený), Esmeralda.
Bídníci – Sociální romantismus. Jean Veljean ukradne jako hladovějící dítě bochník chleba – vězení, galeje. Uteče. Po letech je průmyslník a vážený občan. Pronásleduje ho policista Javert (chorobně pronásledován touhou dopadnout ho), přizná se a je uvězněn. Po létech v Paříži, nikdo ho nezná. Vychovává Cossetu. Ta pozná Maurice. Maurice je revolucionář a Javert ho dopadne. Jean mu ale pomůže a Javert poznává, že Jean se nestará jen o sebe a nechává ho jít. Tím se zprotiví policejnímu slibu a utopí se.
Dělníci moře – O rybářích
Devadesáttři – Období revoluce na venkově.
Stendhal = Henri Beyle
Důstojník v armádě za Napoleona. Odchází z Francie do Itálie. Itálie mu učarovala. Historické a teoretické práce o italském umění, cestopisy.
Červený a černý – Revoluce x zpátečnictví. Julian Sorel.
Kartouza parmská – Věznice
Luciel Leuwen – Realismus / romantismus
Anglický romantismus
Je živější a aktivnější, než německý. Schopnost vnímat svět a působit na něj.
Jezerní škola – Představitelé, kteří vyrůstali v oblasti anglických jezer. Všímali si života, kolem sebe, i nadpřirozené prvky.
Eilliam Wordworth
Lyrické balady – Společně se Samuelem Taylorem Coleridgem. První anglické romantické dílo, básnická sbírka. Součástí je i Píseň o starém námořníkovi – Loď vyvázla z nebezpečí, protože ji ochraňoval albatros. Hrdina albatrosa zabije a celá loď se dostane do bezvětří. Všichni námořníci kromě něj umřou. Uvědomí si svou vinu a činí pokání, zvedne se vítr.
George Gordon Byron
Ovlivnil ostatní evropské romantiky. Miloval volnost a svobodu. Pomáhal Řekům v boji za národní svobodu. Umřel tam na mor.
Byronská povídka a byronismus – Rozpor mezi svobodomyslným jedincem a společností. Rozpor je tak hluboký, že jej jedinec řeší dramatickým (tragickým) gestem, nebo se utápí ve světobolu.
Childe-Haroldova pouť – Moderní epos. Hl. hrdina opouští domov, i když se měl dobře. Putuje. Fascinován divokou přírodou, kterou staví jako kontrast k civilizaci a nesvobodě. Protest proti tyranii, svobodomyslné dílo.
Džaur; Korzár; Lara – Básnické Povídky.
Manfred; Kain – Veršovaná dramata
Percy Bysslae Shelly
Představitel titanismu. Snažil se o spojení ideálů krásy a revoluční věštbou přeměny světa. Od mládí odmítal autoritu.
Odpoutaný Prométheus – Vychází z Aischila. Prométheus – ztělesnění vzdoru. Spor s Jupiterem. P. nakonec zvítězí. a J. je svržen.
Walter Scott
Sbíral starý anglický folklór. Zakladatel historické romantické povídky a románu. Dějiny Anglie a Skotska. V románech morální vlastnosti. Vlastenecký.
Dáma z jezera – Romantická veršovaná povídka. Přeložil ji Čelakovský.
Kenilworth – Z doby královny Alžběty
Ivenhoe
Waverly – Lidové povstáni
Quentin Durward – Francie v době Ludvíka XI.
Německý romantismus
Jenská škola – 90. léta 18. stol. Evangelíci, protestanti, kroužek filosofů a literátů.
Novalis = Friedrich Leopold von Hardenberg
Hymny noci – Rytmická próza a verše. Denní světlo x noc.
Heidrich von Ofterdingen – Nedokončený jakoby cestopisný román. Hl. hrdina se vydá na pouť světem a hledá „modrý květ“.
Poezie modrého květu – Modrý květ – symbol všeho nedosažitelného v lidském životě.
d) romantismus v ruské a polské literatuře
Rusko – zaostalé, carismus.
Michail Lomonosov – Vědec, všestranný, v čele ruské společnosti
Alexandr Radiščev
Putování z Petrohradu do Moskvy – Putuje a shledává, že země je v otřesném stavu. Sympatie k buřičům. Znepřátelil si Kateřinu Velikou, poslán na Sibiř.
Ivan Krylov
Psal bajky. Zrcadlo tehdejší doby.
Alexandr Sergejevič Puškin
Za protistátní verše málem poslán na Kavkaz. Zemřel v souboji.
Ruslan a Ludmila – Pohádkový epos, lidové motivy, zhudebnil M. I. Glinka
Kavkazský zajatec – Lyricko-epická skladba, píše na základě vlastního zážitku. Rusa zajmou Čerkesové. Jedna Čerkeska se do něj zamiluje, ale on nemůže zapomenout na svou první lásku a odmítne ji. Ona to chápe a pomůže mu na svobodu, pak skočí do řeky.
Bachčisarajská fontána – Na základě Byronova Džaura. Orientální prostředí, láska, žárlivost, pomsta, zrada.
Cikáni – Svobodomyslné dílo. Aleko má rád svobodu, proto uteče k cikánům (je jim jedno, co bude zítra, jezdí po světe). Zamiluje se do cikánky, ale ta má ráda jiného. Aleko je oba zabije. Cikáni ho odvrhnou – sám žádá svobodu, ale není schopen ji dát jinému.
Evžen Oněgin – Veršovaný román. Lenskij zavede E.O. na ves. Oněgin ho v souboji zabije. Oněgin je postava „zbytečného člověka“. Jeho život nemá smysl. Zhudebnil Čajkovskij.
Piková dáma – Stará šlechtična zná údajně tajemství karet. Důstojník Heřman má potíže a chce z ní to tajemství vymámit. Hraběnka zemře a H. se zjeví ve snu to tajemství. V kasinu vyhrává, ale v rozhodující hře vytáhne pikovou dámu, prohrává vše a zblázní se. Zhudebnil Čajkovskij.
Kapitánská dcerka – Historický
Boris Godunov – Na přelomu 16./17. stol. Boj cara s Lžidimitrijem. Vyjadřuje se k děkabristům.
Bělkinovy povídky – 5 novel ze života obyčejných lidí. Stav Ruska 30. let 19. stol.
Michail Jurievič Lermontov
Hrdina naší doby – Pečorin – nadaný aristokrat, neuspokojuje ho láska ani přátelství, chová se povýšeně, neví, co má dělat – zbytečný člověk.
Démon – Rozsáhlá poema. Zlo se rodí tam, kde je dobro příliš slabé. Démon – opuštěný, chce štěstí, vydává se na svět a chce zlomit prokletí láskou mladé dívky. Gruzinská princezna Tamara – má před svatbou. Démon jejího milého zabije a kouzly způsobí, že se do něj T. zamiluje. Políbí ji a ona umírá. T. jde do nebe a Démon se navždy vrací do propasti. Démon je nespokojený se špatnostmi života, ale umí jen rozsévat zlo.
Polsko
Velmi silný pocit národní svobody. Bojovali za svou existenci (Německo, Rakousko, Prusko). Boj za sjednocení Polska. Drobní šlechtici – revoluční.
1830 – Povstání, potlačeno, emigrace.
Poláci mají pocit mesianismu – Polský národ vykupuje utrpením ostatní evropské národy.
Adam Mickienwicz
Zchudlí zemanský rod. Účastnil se povstání, chycen, ve vyhnanství v Rusku. Psal pod vlivem klasicismu a pak romanticky.
Óda na mladost – Opěvuje revoluci. Ideový program pro hnutí mladých Poláků.
Balady a romance – Romantická básnická sbírka.
Konrád Wallenrad – Básnický historický epos z dějin Litvy. Do Litvy se dostává křesťanství pomocí křižáků. Konrád (litevský vlastenec) se stane velmistrem křižáků, aby mohl ovlivňovat politiku. Obětuje se za národ.
Dziady [džady] – Básnická skladby. Pohanské obřady s vyvoláváním duchů. Víra v mesianismus.
Pan Tadeáš – Rozsáhlý národní epos. Napoleonská doba, obraz tehdejšího Polska. Napoleon porazí Rusy a ti se stáhnou. Motiv lásky – dva znepřátelené rody usmíří láska mladých lidí – Tadeáš a Zoška.
Juliusz Slowacki
Diplomat, zůstal v emigraci. Hrdinové jsou trpící, zakřiknutí, pesimističtí, nemají dost vůle, aby vykonali revoluční činy.
Kordian – Básnická skladba. Hrdina odstraní cara i carismus. Potom couvne, protože nevěří, že je schopen to dokázat.
Anhelli – Báseň psaná formou rytmické prózy. Doby biblických legend, symbolické, snový obraz toho, jak trpí polští vlastenci ve vyhnanství na Sibiři.
Balladyna – Drama. Hl. hrdinka je rozhodnuta stát se královnou. Pomocí vražd dojde až ke královskému trůnu.
Lilla Weneda – Mytologická láska z Polských dějin. Společnost slabá, nedokáže se osvobodit.
Literatura na rozhraní klasicismu a romantismu. Pocity člověka, který se osvobodil myšlenkově a něco cítí. Hledá se nezkažený člověk. Vědomá opozice proti rozumu.
Sentimentalismus – Převážně městský. Obhajovali lidskou individualitu, stavěl jedince do situací tak, aby se mohl projevit jako vyhraněná citová osobnost. Oblíbená forma dopisů.
Antoin-François Prévost
Kněz.
Manon Lescaut – Mladá dívka na rozcestí mezi láskou a penězi (postavy: Degrie). Přebásnil to Vítězslav Nezval.
Jean Jacques Rousseau
Filosof a spisovatel. Tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale civilizace ho zkazila. Návrat k přírodě.
Rousseauismus – Styl, pro nějž je příznačná lyrická melancholie, líčení přírody a citů kontrast života v přírodě a ve společnosti.
Emil čili o výchově – Výchovný román, důraz na city. Neodpovídal tehdejším představám církve, chtěla ho spálit.
Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – Zavrhuje dělení lidí, odsuzuje nerovnost.
Společenský smlouva
Julie aneb Nová Heloise – Forma dopisů, citové projevy člověka, který se ocitl v rozporu se společností.
Anglická preromantismus
Rádi se vrací do minulosti a hledají nezkaženého člověka. Dávné doby – doba dětské nevinnosti lidstva.
Thomas Percy
Památky staré anglické poezie – Balady psané patetickým jazykem, plné citů, vášně, …
James Macpherson
Ossiana – Vydával to za dílo starého skotského barda. Vyvolalo to honbu za minulostí národů. Když ji neměly, vymyslely si ji (rukopis Kralovedvorský a Zelenohorský).
Samuel Richardson
Tvůrce sentimentálního románu.
Clarissa čili příběh mladého děvčete; Pamela čili odměněná ctnost – Hrdinkami mladé dívky, milostná utrpení, odhalují své psychické stavy, forma dopisů.
Počátky nové německé literatury
Odpor vůči francouzskému klasicismu. Chtějí se vymanit z francouzského vlivu a zdůrazňovat německou národní kulturu.
Gotthard Ephraim Lessing
Literární kritik a dramatik. Bajky a epigramy. Nástup měšťanské tragedie.
Emilia Galloti – Itálie, rodina obchodníka Gallotiho. Emilia se má vdávat. Vládci tohoto státečku se ale zalíbí a dá jejího snoubence zabít. Když to Emilia zjistí, prosí otce, aby ji raději zabil, než aby byla po vůli pánovi. Otevření Stavovského divadla (1783).
Mína z Barnhelmu – Veselohra z měšťanského prostředí.
Johann Gottfried Herder
Filosof, otázky národní individuality. Tvrdil, že neexistuje národ, který by ostatním nic nepřinesl. Propagoval slovanské národy. Sběratel německé lidové poezie.
Myšlenky k filozofii z dějin lidstva – Shrnuty jeho názory.
Johann Wolfgang Goethe
Patricijská rodina ve Frankfurtu. Na přání otce studoval práva.
Sturm und Drang – Bouře a vzdor. Seskupení mladých lidí, proti všemu se bouřily. Chtěli svobodu a volnost.
Utrpení mladého Werthera – Dopisová forma, nejčtenější román 18. stol. Mladý nadějný muž, miluje Lotu, která se stává snoubenkou a manželkou jeho přítele Alberta. Aby zapomněl, vrhá se W. do práce, svět mu připadá cizí a nepřátelský, zabije se.
Guelz von Berlichingen – Historické, velké povstání sedláků (1525).
Ifigenie v Tauridě – Antika
Torquato Tasso – Tragický osud renesančního umělce, bojuje proti společenským intrikám.
Egmont – Hra vyjadřující obdiv k nizozemskému odboji proti španělskému útlaku.
Viléma Meistra léta učednické – Vyjadřuje názory jeho hnutí. Výchovný román. V. je kupecký syn, který se přidává ke kočovné herecké společnosti. Dostává se na různá místa, učí se a poznává různé citové vztahy.
Faust – Dvoudílná dramatická báseň, pracoval na ní téměř celý život. Námět ze starých německých pověstí. Faust – touží po vědění, kvůli tomu je ochoten i zaprodat svou duši ďáblu. Mefistofeles začne bojovat o jeho duši s Hospodinem, uzavřou spolu sázku, komu připadne Faustova duše po smrti. Pokud dosáhne uspokojení v životě, propadne peklu. Ďábel Fausta omladí a přivede ho do nejvyšší společnosti, kde potká Markétku. Vyvine se mezi nimi láska, což ďábel netuší. Markétka zaviní smrt matky, bratra a utopí dítě a čeká na popravu. Ďábel ji nabídne, že ji dostane ven, když se mu upíše, odmítne to. 2. díl: Faust na vrcholu slávy, na císařském dvoře. Ďábel ho chce rozptýlit, vyvolá mu obraz Heleny. Faust si na císaři vyprosí kus neúrodné půdy a chce ji zúrodnit. Když se začne snažit kvůli ostatním, ďábel nad ním ztratí moc.
Friedrich Schiller
Óda na radost – Vyzdvižena svoboda, touha po radosti.
Loupežníci – Div. hra, Hraběcí syn Karel Moor má bratra Františka. Ten intrikami připraví K. o důvěru jeho otce snoubenku a nakonec otec odkáže F. tytul. K. odchází do lesů, skupina loupežníku. Vymknou se mu z ruky. Je na něj vypsána odměna, sám se udá chudým lidem, aby dostali odměnu.
Úklady a láska – Div. hra. Tragická lásky krásné, ale chudé dívky a hraběcího syna.
Don Carlos – Holanďané x Španělé, svoboda jednotlivce i národa.
Valdštýn – Trilogie. Albrecht z Valdštejna.
Pana Orleánská
Marie Stuartovna; Vilém Tell
b) romantický životní pocit a jeho projevy v literatuře
Romantismu pomohla Francouzská revoluce. Zrodil se v Z Evropě z preromantismu, je to opak klasicismu. Důraz na sílu lidských citů, fantazii. Navracejí se do minulosti, historie národa. Odmítají silný stát, touží po volnosti. Nejvýše kladou národní svobodu, obdivují dobu rytířskou a středověk. Neklade se důraz na historickou přesnost.
Hl. Motivem je konflikt mezi jedincem a společností. Jedinec je naplněn ideály, sny a city a okolní svět mu je nedovoluje uskutečnit, cítí se osaměle. Únik od společnosti – příroda nebo minulost. Často to řeší sebevraždou. Nezradí své ideály. Láska k vlasti a k ženě, která je mu nedostupná a odolává mu. Romantický hrdina je výjimečný jedinec, který jedná výjimečně ve výjimečném prostředí za výjimečných okolností.
c) romantismus francouzský, německý a anglický
Francois René de Chateaubriand
Únik do středověkého křesťanství a do americké přírody nepoznamenané civilizací.
Atala – Básnická povídka. Vypravěč Šakta (starý indián z kmene Načezů) vypravuje svůj životní příběh. Po smrti svého otce se dostal do španělské rodiny v Luisianě. Byl z něho udělán křesťan. Když dospěl, rozhodl se vrátit se zpět do přírody. Na cestě byl zajat jiným kmenem. Zamiloval se do náčelníkovi dcery Ataly (byla křesťanka), ta ale byla zaslíbena Panně Marii. Konflikt mezi vírou a láskou. Zabila se. Archaismy i novotvary. Do češtiny přeložil Jungmann.
René – René a posluchač Šakta. R. popisuje svůj život po smrti rodičů. Staral se o sestru a ta se do něj zamilovala. Odešla do kláštera a on se rozhodl žít v přírodě.
Fin de siécle – Označení zvláštní atmosféry na konci století – beznaděj, marnost, předzvěst konce světa.
Alfréd de Musset
Hl. tématem láska. Zamilován do George Sandové. Píše 4 básnické sbírky.
Noci
Zpověď dítěte svého věku – Octáve (=Alfréd), skeptik, nikomu nevěří, není schopen ani opravdově milovat. Potká ženu, která by mu mohla pomoci – vášnivá láska a žárlivost. Potom co ji ztratí, zůstává sám.
S láskou nejsou žádné žerty – Div. hra. Láska, mravnost, nadnesené.
Lorenzaccio – Tragédie. Hl. hrdina žije v zemi, kde vládne ničema. Chce pomoci, ztotožní se s ním a to, že ty zločiny bere na sebe jej znetvoří, sám se stává ničemou.
Viktor Hugo
Liberální názory, racionalismus, radikální demokracie. Utekl do Belgie před Napoleonem III. a 15 let žil na ostrově Guernsey. Vrátil se, když byla obnovena republika. Ovlivnil českou literaturu, byl jím fascinován Vrchlický.
Legenda věků – Třídílný básnický cyklus, napsaný ve vyhnanství. Vše od vzniku lidstva až po současnost. Ukázal, že vývoj lidstva vždy směřuje k něčemu lepšímu. Slavné dílo.
Dramata – Námět čerpal z dějin. Hrdinové vnitřně protikladní. Tématem láska, která sjednotí tyto protiklady i lidi z rozdílných vrstev.
Hernany – Španělsko 16. stol. Lupič, který má ušlechtilou duši. Zamilován do šlechtičny, láska překoná rozdíly.
Chrám Matky Boží v Paříži – 15. stol, Francie. Zvoník Quasimodo (škaredý x ryzí charakter), kněz Frollo (hezký, vznešený x zkažený), Esmeralda.
Bídníci – Sociální romantismus. Jean Veljean ukradne jako hladovějící dítě bochník chleba – vězení, galeje. Uteče. Po letech je průmyslník a vážený občan. Pronásleduje ho policista Javert (chorobně pronásledován touhou dopadnout ho), přizná se a je uvězněn. Po létech v Paříži, nikdo ho nezná. Vychovává Cossetu. Ta pozná Maurice. Maurice je revolucionář a Javert ho dopadne. Jean mu ale pomůže a Javert poznává, že Jean se nestará jen o sebe a nechává ho jít. Tím se zprotiví policejnímu slibu a utopí se.
Dělníci moře – O rybářích
Devadesáttři – Období revoluce na venkově.
Stendhal = Henri Beyle
Důstojník v armádě za Napoleona. Odchází z Francie do Itálie. Itálie mu učarovala. Historické a teoretické práce o italském umění, cestopisy.
Červený a černý – Revoluce x zpátečnictví. Julian Sorel.
Kartouza parmská – Věznice
Luciel Leuwen – Realismus / romantismus
Anglický romantismus
Je živější a aktivnější, než německý. Schopnost vnímat svět a působit na něj.
Jezerní škola – Představitelé, kteří vyrůstali v oblasti anglických jezer. Všímali si života, kolem sebe, i nadpřirozené prvky.
Eilliam Wordworth
Lyrické balady – Společně se Samuelem Taylorem Coleridgem. První anglické romantické dílo, básnická sbírka. Součástí je i Píseň o starém námořníkovi – Loď vyvázla z nebezpečí, protože ji ochraňoval albatros. Hrdina albatrosa zabije a celá loď se dostane do bezvětří. Všichni námořníci kromě něj umřou. Uvědomí si svou vinu a činí pokání, zvedne se vítr.
George Gordon Byron
Ovlivnil ostatní evropské romantiky. Miloval volnost a svobodu. Pomáhal Řekům v boji za národní svobodu. Umřel tam na mor.
Byronská povídka a byronismus – Rozpor mezi svobodomyslným jedincem a společností. Rozpor je tak hluboký, že jej jedinec řeší dramatickým (tragickým) gestem, nebo se utápí ve světobolu.
Childe-Haroldova pouť – Moderní epos. Hl. hrdina opouští domov, i když se měl dobře. Putuje. Fascinován divokou přírodou, kterou staví jako kontrast k civilizaci a nesvobodě. Protest proti tyranii, svobodomyslné dílo.
Džaur; Korzár; Lara – Básnické Povídky.
Manfred; Kain – Veršovaná dramata
Percy Bysslae Shelly
Představitel titanismu. Snažil se o spojení ideálů krásy a revoluční věštbou přeměny světa. Od mládí odmítal autoritu.
Odpoutaný Prométheus – Vychází z Aischila. Prométheus – ztělesnění vzdoru. Spor s Jupiterem. P. nakonec zvítězí. a J. je svržen.
Walter Scott
Sbíral starý anglický folklór. Zakladatel historické romantické povídky a románu. Dějiny Anglie a Skotska. V románech morální vlastnosti. Vlastenecký.
Dáma z jezera – Romantická veršovaná povídka. Přeložil ji Čelakovský.
Kenilworth – Z doby královny Alžběty
Ivenhoe
Waverly – Lidové povstáni
Quentin Durward – Francie v době Ludvíka XI.
Německý romantismus
Jenská škola – 90. léta 18. stol. Evangelíci, protestanti, kroužek filosofů a literátů.
Novalis = Friedrich Leopold von Hardenberg
Hymny noci – Rytmická próza a verše. Denní světlo x noc.
Heidrich von Ofterdingen – Nedokončený jakoby cestopisný román. Hl. hrdina se vydá na pouť světem a hledá „modrý květ“.
Poezie modrého květu – Modrý květ – symbol všeho nedosažitelného v lidském životě.
d) romantismus v ruské a polské literatuře
Rusko – zaostalé, carismus.
Michail Lomonosov – Vědec, všestranný, v čele ruské společnosti
Alexandr Radiščev
Putování z Petrohradu do Moskvy – Putuje a shledává, že země je v otřesném stavu. Sympatie k buřičům. Znepřátelil si Kateřinu Velikou, poslán na Sibiř.
Ivan Krylov
Psal bajky. Zrcadlo tehdejší doby.
Alexandr Sergejevič Puškin
Za protistátní verše málem poslán na Kavkaz. Zemřel v souboji.
Ruslan a Ludmila – Pohádkový epos, lidové motivy, zhudebnil M. I. Glinka
Kavkazský zajatec – Lyricko-epická skladba, píše na základě vlastního zážitku. Rusa zajmou Čerkesové. Jedna Čerkeska se do něj zamiluje, ale on nemůže zapomenout na svou první lásku a odmítne ji. Ona to chápe a pomůže mu na svobodu, pak skočí do řeky.
Bachčisarajská fontána – Na základě Byronova Džaura. Orientální prostředí, láska, žárlivost, pomsta, zrada.
Cikáni – Svobodomyslné dílo. Aleko má rád svobodu, proto uteče k cikánům (je jim jedno, co bude zítra, jezdí po světe). Zamiluje se do cikánky, ale ta má ráda jiného. Aleko je oba zabije. Cikáni ho odvrhnou – sám žádá svobodu, ale není schopen ji dát jinému.
Evžen Oněgin – Veršovaný román. Lenskij zavede E.O. na ves. Oněgin ho v souboji zabije. Oněgin je postava „zbytečného člověka“. Jeho život nemá smysl. Zhudebnil Čajkovskij.
Piková dáma – Stará šlechtična zná údajně tajemství karet. Důstojník Heřman má potíže a chce z ní to tajemství vymámit. Hraběnka zemře a H. se zjeví ve snu to tajemství. V kasinu vyhrává, ale v rozhodující hře vytáhne pikovou dámu, prohrává vše a zblázní se. Zhudebnil Čajkovskij.
Kapitánská dcerka – Historický
Boris Godunov – Na přelomu 16./17. stol. Boj cara s Lžidimitrijem. Vyjadřuje se k děkabristům.
Bělkinovy povídky – 5 novel ze života obyčejných lidí. Stav Ruska 30. let 19. stol.
Michail Jurievič Lermontov
Hrdina naší doby – Pečorin – nadaný aristokrat, neuspokojuje ho láska ani přátelství, chová se povýšeně, neví, co má dělat – zbytečný člověk.
Démon – Rozsáhlá poema. Zlo se rodí tam, kde je dobro příliš slabé. Démon – opuštěný, chce štěstí, vydává se na svět a chce zlomit prokletí láskou mladé dívky. Gruzinská princezna Tamara – má před svatbou. Démon jejího milého zabije a kouzly způsobí, že se do něj T. zamiluje. Políbí ji a ona umírá. T. jde do nebe a Démon se navždy vrací do propasti. Démon je nespokojený se špatnostmi života, ale umí jen rozsévat zlo.
Polsko
Velmi silný pocit národní svobody. Bojovali za svou existenci (Německo, Rakousko, Prusko). Boj za sjednocení Polska. Drobní šlechtici – revoluční.
1830 – Povstání, potlačeno, emigrace.
Poláci mají pocit mesianismu – Polský národ vykupuje utrpením ostatní evropské národy.
Adam Mickienwicz
Zchudlí zemanský rod. Účastnil se povstání, chycen, ve vyhnanství v Rusku. Psal pod vlivem klasicismu a pak romanticky.
Óda na mladost – Opěvuje revoluci. Ideový program pro hnutí mladých Poláků.
Balady a romance – Romantická básnická sbírka.
Konrád Wallenrad – Básnický historický epos z dějin Litvy. Do Litvy se dostává křesťanství pomocí křižáků. Konrád (litevský vlastenec) se stane velmistrem křižáků, aby mohl ovlivňovat politiku. Obětuje se za národ.
Dziady [džady] – Básnická skladby. Pohanské obřady s vyvoláváním duchů. Víra v mesianismus.
Pan Tadeáš – Rozsáhlý národní epos. Napoleonská doba, obraz tehdejšího Polska. Napoleon porazí Rusy a ti se stáhnou. Motiv lásky – dva znepřátelené rody usmíří láska mladých lidí – Tadeáš a Zoška.
Juliusz Slowacki
Diplomat, zůstal v emigraci. Hrdinové jsou trpící, zakřiknutí, pesimističtí, nemají dost vůle, aby vykonali revoluční činy.
Kordian – Básnická skladba. Hrdina odstraní cara i carismus. Potom couvne, protože nevěří, že je schopen to dokázat.
Anhelli – Báseň psaná formou rytmické prózy. Doby biblických legend, symbolické, snový obraz toho, jak trpí polští vlastenci ve vyhnanství na Sibiři.
Balladyna – Drama. Hl. hrdinka je rozhodnuta stát se královnou. Pomocí vražd dojde až ke královskému trůnu.
Lilla Weneda – Mytologická láska z Polských dějin. Společnost slabá, nedokáže se osvobodit.
Antická literatura
a) eposy, bajky, poezie
Řecko – Dobré podmínky pro rozvoj kultury. Obchod a výměna informaci.
Bajky – 7/6. stol. př.n.l.
Periodizace:
archaické 9/8 stol. př.n.l. – 5. stol. př.n.l.
atické 5.-4. stol. př.n.l.
helénistické 338-30 př.n.l.
Homér
Slepý básník
Ilias – Podle města Iliady (Trója). Líčení bojů u Tróje.
Odyssea - Návrat do Ithaky z Trójské války.
Hérodatos
První člověk, který se začíná zabývat zapisováním historie. Příběhy z jeho plavby po Egejském moři. Popisuje nejstarší kmeny a národy.
Thukydides
Největší řecký historik. Pozorovatel Peloponéské války. Obrazy bojů, charakteristiky vládců a vojevůdců.
Ezop - Zakladatel bajek.
Sapfó – Milostné básně. Pocházela z ostrova Lesbos.
Anakreón
Básně radosti, vína, lásky, přírody, pijácké.
Anakreontika – Druh literatury z 18. stol. Návrat a napodobování přírody. Vyumělkované.
Pindaros
Psal ódy.
Ódy – Oslavné zpěvy. Vyzvedávaly vojevůdce, panovníky a sportovce.
b) řecká tragédie a komedie
Tragedie
Starší. Hrdinové bojují proti nepříznivému osud či silám. Poražení, ale většinou morálně vítězí. Vznikla z původních her na počet boha Dionýsa (bůh úrody, vína, radosti a veselí).
Tragédie = zpěv kozlů
Komedie
Komedie = zpěv veselého průvodu.
Aristoteles
Poetika – Pojednává o řeckém dramatu. Zásady tří jednot – času, místa a děje.
viz. dále.
Aischylos
Peršané – Řekové i s menším vojskem porazili Peršany.
Oresteia – Trilogie, vychází z řeckých bájí. Agammemnon se vrací z trojské války. Manželka ho zavraždí. Pomsty se ujímá Orestes (a Apollón). O. zabije matku. Erinye – mají za úkol potrestat násilí. Erinye a Apollóna rozsuzuje Athéna. Rozhodne, že O. je nevinný. Poprvé si vzala sbor soudců ze smrtelníků. Staré bylo poraženo a vítězí něco nového.
Sofoklés
Élektra – Orestova sestra, mstí se ona. Hlavním nositelem děje je žena.
Antigona – Otázky starých rodových zvyklostí. Synové Thébského krále Oidipa – Polyneikés a Eteoklés. Spory o trůn. P. shromáždí vojsko a obléha Théby. Oba umřou a králem se stane Kreón – zakáže P. pohřbít – poruší tím morální zásadu. Antigona (P. sestra) ho pohřbí. Kreón ji nechá zazdít. Miluje ji ale Kreónův syn a zabije se, Antigona se oběsí, Kreónova manželka se zabije. Kreón zůstává opuštěn.
Král Oidipus – Oidipus – syn Thébského krále, byl pohozen v cizině. V Delfské věštírně se dozví, že má být vrah svého otce a manžel své matky. Cestou zabije cizince (jeho otec). Zachrání Théby – nabídnou mu trůn a ruku královny. Mor má přestat, až bude potrestán vrah krále. Věštci O. prozradí, že zabil svého otce, oslepí se a odchází.
Euripidés
Élektra – Na rozdíl od Sofokla hrdina neměl právo zabít. Je vinen.
Trójanky – Manželky. Proti válce.
Ifigenie v Tauridě – Dva přátelé se vydávají do Tauridy pro obraz. Smí si ho vzít, když jeden bude obětován. Žije to Ifigenie (sestra jednoho z nich). Pomocí bohyně Athény získají obraz.
Médea – Symbol krutosti. Argonauti pluly do Kolchidy pro zlaté rouno. Do Iásona se zamiluje Médea a pomůže mu k zlatému rounu (zabila svého bratra). V Korintu pozná Glauku a zapomene na Médeu. Médea zabije své děti a G. Autor nedělá z Médei krutou vražedkyni, ale zoufalou ženu, viní Iásona.
Aristofanés
Autor komedií. Konzervativní, ctil tradice a morální zákony.
Žáby – Žáby okolo řeky Stix.
Mír; Lysistrata – Proti válce, komedie.
c) řecká filozofie
Sokrates
Žil v Athénách. Snaha analyzovat člověka. Nezanechal po sobě žádný spis. Obviněn z bezbožnosti, trest smrti.
Platon
Sokratův žák.
Faidros, Symposion – Dialogy
Obrana Sokratova – Hájí Sokrata
Ústava – Rozdělení společnosti na chudé a vládce. Vládci mají být filosoficky vzdělaní Společný majetek.
Aristotelés
Vychovatel Alexandra Velikého. Škola Lyceum. První filozof zabývající se vztahem mezi uměním a ostatními vědami.
Poetika – zásada tří jednot. Viz výše.
Fyzika; Metafyzika; Ontologika; O duši
Rétorika – Řečnictví
Periklés – Názory na fungování řeckého státu. Škola řečnictví.
Démostenés – Odvážné řeči proti Makedonskému králi Filipovi = Filipiky.
d) římská literatura
Periodizace
Archaické 3.-1. stol. př.n.l. Používají Řeckou kulturu.
Klasické (zlaté) 1. př.n.l. – 1 .n.l. Největší rozmach
Stříbrné 2.- 4. stol.n.l. Mírný úpadek
395 – Rozdělena Římská říše
475 – Zánik Římské říše.
Livius Andronicus – Přeložil do latiny Odyssea
Titus Maccius Plautus
Vychloubačný voják
Komedie o hrnci – O lakomosti. Přepracoval to Moliér (Lakomec).
Pseudolus = Lišák Pseudolus – vychytralý otrok
Marcus Porcius Cato
Nepřítel Kartága. Začínal každou řeč slovy „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“.
O zemědělství – O Římském zemědělství.
Marcus Tullius Cicero
Řečník a politik. Latina vycházela z jeho jazyka. Navazuje na Řeky.
Titus Lucretius Corus
O přírodě – Filosofický spis. Snaha zbavit lidstvo strachu z bohů.
Gaius Vobrius Catullus
Lyrické politické a milostné básně. Odi et amo.
Publius Vergilius Maro
Průvodce v Božské komedii.
Zpěvy pastýřské – Idilické rozhovory o přírodě mezi pastýři.
Zpěvy rolnické – Tehdejší poměry na venkově. Idealizované.
Aeneis – Rozsáhlá básnická epická skladba. Po porážce Tróje uprchl i se synem. Plaví se po moři a zažívá dobrodružství. Ideál ctnosti.
Quintus Harolius Flaccus – Ódy; Dopis pisónům
Gaius Cilnius Moecenas – Poslední Etrusk. Bohatý, podporoval básníky (mecenáš).
Publius Ovidius Naso
Vyhnán z Říma k Černému moři. Milostná poezie, mytologická, chvalozpěvy.
Umění milovat – Milostná poezie.
Proměny = Metamorfózy – Zpracovává staré báje ve kterých jde o proměnu.
Tristia (Žalozpěvy) – Žal z vyhnanství.
Dopisy z Pontu – Touha vrátit se do Říma.
Decimus Junius Juvenális – Veršované satiry.
Marcus Valerius Martialis – Epigramy (krátké satirické básně) na rozklad společnosti.
Gaius Petronius
Rozhodčí vkusu. Vychovatel Nera, musel se zabít.
Satyrikon – Dobrodružný román, nedochoval se celý. Část Hostina Trimalchionova
Lucius Annaeus Seneca – Dramatik, senátor. Vyznával stoicismus (všechno s klidem, neangažovat se).
Publius Cornelius Tacitus
Historik
Germánie – Popisuje stř. Evropu (i Čechy).
Letopisy = Anály – Rozsáhlé dějepisné dílo (po Nerovu smrt).
Historie – Navazuje na Letopisy.
Gaius Suetonius Tranquillus
Životopisy dvanácti císařů – Zákulisí dvora, intriky. I nedostatky císařů.
Marcus Aurelius
Hovory k sobě – O sobě (císař). Psáno řecky.
Řecko – Dobré podmínky pro rozvoj kultury. Obchod a výměna informaci.
Bajky – 7/6. stol. př.n.l.
Periodizace:
archaické 9/8 stol. př.n.l. – 5. stol. př.n.l.
atické 5.-4. stol. př.n.l.
helénistické 338-30 př.n.l.
Homér
Slepý básník
Ilias – Podle města Iliady (Trója). Líčení bojů u Tróje.
Odyssea - Návrat do Ithaky z Trójské války.
Hérodatos
První člověk, který se začíná zabývat zapisováním historie. Příběhy z jeho plavby po Egejském moři. Popisuje nejstarší kmeny a národy.
Thukydides
Největší řecký historik. Pozorovatel Peloponéské války. Obrazy bojů, charakteristiky vládců a vojevůdců.
Ezop - Zakladatel bajek.
Sapfó – Milostné básně. Pocházela z ostrova Lesbos.
Anakreón
Básně radosti, vína, lásky, přírody, pijácké.
Anakreontika – Druh literatury z 18. stol. Návrat a napodobování přírody. Vyumělkované.
Pindaros
Psal ódy.
Ódy – Oslavné zpěvy. Vyzvedávaly vojevůdce, panovníky a sportovce.
b) řecká tragédie a komedie
Tragedie
Starší. Hrdinové bojují proti nepříznivému osud či silám. Poražení, ale většinou morálně vítězí. Vznikla z původních her na počet boha Dionýsa (bůh úrody, vína, radosti a veselí).
Tragédie = zpěv kozlů
Komedie
Komedie = zpěv veselého průvodu.
Aristoteles
Poetika – Pojednává o řeckém dramatu. Zásady tří jednot – času, místa a děje.
viz. dále.
Aischylos
Peršané – Řekové i s menším vojskem porazili Peršany.
Oresteia – Trilogie, vychází z řeckých bájí. Agammemnon se vrací z trojské války. Manželka ho zavraždí. Pomsty se ujímá Orestes (a Apollón). O. zabije matku. Erinye – mají za úkol potrestat násilí. Erinye a Apollóna rozsuzuje Athéna. Rozhodne, že O. je nevinný. Poprvé si vzala sbor soudců ze smrtelníků. Staré bylo poraženo a vítězí něco nového.
Sofoklés
Élektra – Orestova sestra, mstí se ona. Hlavním nositelem děje je žena.
Antigona – Otázky starých rodových zvyklostí. Synové Thébského krále Oidipa – Polyneikés a Eteoklés. Spory o trůn. P. shromáždí vojsko a obléha Théby. Oba umřou a králem se stane Kreón – zakáže P. pohřbít – poruší tím morální zásadu. Antigona (P. sestra) ho pohřbí. Kreón ji nechá zazdít. Miluje ji ale Kreónův syn a zabije se, Antigona se oběsí, Kreónova manželka se zabije. Kreón zůstává opuštěn.
Král Oidipus – Oidipus – syn Thébského krále, byl pohozen v cizině. V Delfské věštírně se dozví, že má být vrah svého otce a manžel své matky. Cestou zabije cizince (jeho otec). Zachrání Théby – nabídnou mu trůn a ruku královny. Mor má přestat, až bude potrestán vrah krále. Věštci O. prozradí, že zabil svého otce, oslepí se a odchází.
Euripidés
Élektra – Na rozdíl od Sofokla hrdina neměl právo zabít. Je vinen.
Trójanky – Manželky. Proti válce.
Ifigenie v Tauridě – Dva přátelé se vydávají do Tauridy pro obraz. Smí si ho vzít, když jeden bude obětován. Žije to Ifigenie (sestra jednoho z nich). Pomocí bohyně Athény získají obraz.
Médea – Symbol krutosti. Argonauti pluly do Kolchidy pro zlaté rouno. Do Iásona se zamiluje Médea a pomůže mu k zlatému rounu (zabila svého bratra). V Korintu pozná Glauku a zapomene na Médeu. Médea zabije své děti a G. Autor nedělá z Médei krutou vražedkyni, ale zoufalou ženu, viní Iásona.
Aristofanés
Autor komedií. Konzervativní, ctil tradice a morální zákony.
Žáby – Žáby okolo řeky Stix.
Mír; Lysistrata – Proti válce, komedie.
c) řecká filozofie
Sokrates
Žil v Athénách. Snaha analyzovat člověka. Nezanechal po sobě žádný spis. Obviněn z bezbožnosti, trest smrti.
Platon
Sokratův žák.
Faidros, Symposion – Dialogy
Obrana Sokratova – Hájí Sokrata
Ústava – Rozdělení společnosti na chudé a vládce. Vládci mají být filosoficky vzdělaní Společný majetek.
Aristotelés
Vychovatel Alexandra Velikého. Škola Lyceum. První filozof zabývající se vztahem mezi uměním a ostatními vědami.
Poetika – zásada tří jednot. Viz výše.
Fyzika; Metafyzika; Ontologika; O duši
Rétorika – Řečnictví
Periklés – Názory na fungování řeckého státu. Škola řečnictví.
Démostenés – Odvážné řeči proti Makedonskému králi Filipovi = Filipiky.
d) římská literatura
Periodizace
Archaické 3.-1. stol. př.n.l. Používají Řeckou kulturu.
Klasické (zlaté) 1. př.n.l. – 1 .n.l. Největší rozmach
Stříbrné 2.- 4. stol.n.l. Mírný úpadek
395 – Rozdělena Římská říše
475 – Zánik Římské říše.
Livius Andronicus – Přeložil do latiny Odyssea
Titus Maccius Plautus
Vychloubačný voják
Komedie o hrnci – O lakomosti. Přepracoval to Moliér (Lakomec).
Pseudolus = Lišák Pseudolus – vychytralý otrok
Marcus Porcius Cato
Nepřítel Kartága. Začínal každou řeč slovy „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“.
O zemědělství – O Římském zemědělství.
Marcus Tullius Cicero
Řečník a politik. Latina vycházela z jeho jazyka. Navazuje na Řeky.
Titus Lucretius Corus
O přírodě – Filosofický spis. Snaha zbavit lidstvo strachu z bohů.
Gaius Vobrius Catullus
Lyrické politické a milostné básně. Odi et amo.
Publius Vergilius Maro
Průvodce v Božské komedii.
Zpěvy pastýřské – Idilické rozhovory o přírodě mezi pastýři.
Zpěvy rolnické – Tehdejší poměry na venkově. Idealizované.
Aeneis – Rozsáhlá básnická epická skladba. Po porážce Tróje uprchl i se synem. Plaví se po moři a zažívá dobrodružství. Ideál ctnosti.
Quintus Harolius Flaccus – Ódy; Dopis pisónům
Gaius Cilnius Moecenas – Poslední Etrusk. Bohatý, podporoval básníky (mecenáš).
Publius Ovidius Naso
Vyhnán z Říma k Černému moři. Milostná poezie, mytologická, chvalozpěvy.
Umění milovat – Milostná poezie.
Proměny = Metamorfózy – Zpracovává staré báje ve kterých jde o proměnu.
Tristia (Žalozpěvy) – Žal z vyhnanství.
Dopisy z Pontu – Touha vrátit se do Říma.
Decimus Junius Juvenális – Veršované satiry.
Marcus Valerius Martialis – Epigramy (krátké satirické básně) na rozklad společnosti.
Gaius Petronius
Rozhodčí vkusu. Vychovatel Nera, musel se zabít.
Satyrikon – Dobrodružný román, nedochoval se celý. Část Hostina Trimalchionova
Lucius Annaeus Seneca – Dramatik, senátor. Vyznával stoicismus (všechno s klidem, neangažovat se).
Publius Cornelius Tacitus
Historik
Germánie – Popisuje stř. Evropu (i Čechy).
Letopisy = Anály – Rozsáhlé dějepisné dílo (po Nerovu smrt).
Historie – Navazuje na Letopisy.
Gaius Suetonius Tranquillus
Životopisy dvanácti císařů – Zákulisí dvora, intriky. I nedostatky císařů.
Marcus Aurelius
Hovory k sobě – O sobě (císař). Psáno řecky.
Literatury starověkého Předního východu
a) první písmo, literatura sumerská, akkadská a staroegyptský, Gilgameš
Nejstarší literární památky Předního východu – Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie.
Vznik kultury hlavně v povodí velkých řek – Ganga, Eufrat, Tigris
Sumerská kultura vyhynula a byla vystřídána akkadskou a staroegyptskou.
Sumerové – J Mezopotámie, 4. - 2. tis. př.n.l. Vynalezli klínové písmo (rozluštěno Bedřichem Hrozným).
Akkadská kultura – Klínové písmo
Staroegyptská kultura – Vynalezli hieroglyfické písmo, částečně obrázkové (rozluštil I. F. Champolion).
Gilgameš – Napsán na 12-ti hliněných vypálených deskách za doby Sumerů (2000 př. n. l.), ale dochovaný zápis je až z doby akkadské (18. st. př.n.l. ). Gilgameš byl polomýtický vládce města Uruku. Napůl člověk a napůl bůh, zažívá dobrodružství, touha po nesmrtelnosti. Měl protipól – Enkidu (vybrali ho bohové), ale spřátelili se. Jsou tu pověsti o ráji, potopě světa, …
b) hebrejská kultura, bible, korán
Hebrejská kultura (pol. 2. tis. – 1. tis. př. n. l.)
Starý zákon
Posvátná hebrejská kniha. Vznik od 10. st. př.n.l. – 2 st. př.n.l. Koncem 1. st. n.l. byly jeho texty kanonizovány a uzpořádány. Mytologické látky, legendy, pověsti
Židé – 24 knih, 3 oddíly:
1). 5 knih Mojžíšových (Pentateuch) – Tóra, text na pergamenu navinutém na 2 válce. Nesmí se ho dotknout lidská ruka. Části: Genesis (stvoření); Exodus; Leviticus; Numeri; Deutronomium (Adam a Eva, Kain a Ábel, …, až desatero).
2). Knihy proroků – O dějinách izraelského národa, boje Židů s nepřáteli
3). Žalmy – Jsou zde i prorocké knihy, Daniel (líčení apokalypsy), Samson, Judita, David a Goliáš
Nový zákon
Není tak obsáhlý, jako starý zákon. 27 knih. Vznik 1. a 2. st., kanonizovány v 3. a 4. st.
Apokryfy – Texty, které nebyly kanonizovány.
1). 4 evangelia – Matoušovo, Janovo, Lukášovo a Markovo. Skutky apoštolů.
2). 21 listů apoštolských (epištol) – Poselství apoštolů
3). Zjevení sv. Jana – Vidiny konce světa
Bibli rozšířil sv. Jeroným (spojil všechny texty bible a přeložil je do latiny - Vulgáta).
Bible Kralická (Šestidílka) – Nejslavnější překlad bible v ČR. V letech 1579-1594.
Korán
Svatá kniha a nejvyšší zákoník Islámu. Vychází z bible. Nadiktoval jej svým žákům Muhammed (6. až 7. st.). Skládá se ze 114 nestejně dlouhých súr (kapitol). Rytmická próza.
(Není boha kromě Alláha a Muhammed je jeho prorok.)
Některé povinnosti muslimů – Sloužit bohu, 5x denně se modlit, bohatí dávají chudým zakáty (almužna), půst (ramadán), musí navštívit Mekku, …
Fundamentalisté – Jsou pravověrní muslimové (přesné dodržování Koránu).
(Salman Rashodie napsal Satanské verše. Musí se kvůli tomu skrývat v Anglii, protože každý muslim má povinnost ho zabít.)
c) indická kultura
V indii vznikali nejstarší hymny a védy.
Hymny – Chvalozpěvy na bohy a přírodu
Védy – Představy, které ztělesňovali do her
Epos – Veršovaná epika. Indické eposy obsahovaly i filosofické úvahy.
Mahabháráta
Nejstarší epos, psána sanskrtem. 100 000 dvouverší. Vznik 4. st. př.n.l. až 4. st. n.l. Indové jsou přesvědčeni, že to napsal asketa Vjása. Líčí bratrovražedné boje mezi dvěmi větvemi jednoho Indického rodu – Bhárátovci (Ihuruovci a Pánduovci). Dlouhý boj přežili jen velitel Pánduovců Ardžuna a jeho rádce bůh Kršna, přes kterého radí Ardžunovi bůh Višnu.
Višnu mu radí, ať zabije, že zabije jen tělesnou schránku, ale nesmrtelná duše bude žít dál (převtělování).
Nejslavnější část Bhagavadgita
Ramájáma
Asi 3. st. př.n.l. Osudy Rámy, syna krále Dašaratha, hodně popisů přírody, indický mytologie, polidštěný svět opic.
Kálidása
Oblak poslem lásky
4.-5. st. Básnická kniha, zlaté období indické literatury. Milostná literatura, muž posílá své milé vzkazy po dešťovém oblaku.
d) perská a čínská literatura
Perská
Ábul Quásim Mansúr Firdausí z Túzu
Šáh-náme – Osudy perských národů. Základ pro pozdější evropské dobrodružné romány.
Júsuf Nízámí
Sedum Obrazů – Nejslavnější poslední – Chamse (Pateřice). Setkáváme se zde se slovanskou princeznou, lyrický epos, základ středověkého romantického eposu.
Čínská
Barvitá, jemná, lyrická, propojená s filosofií
Li Po – Pijácké verše a přírodní lyrika
Tu Fu – Opak. Pesimistický, rozpadající se císařství.
Konfucius
Potulný čínský filosof. Racionalista a humanista. Jeho filosofie vyhovovala střední vrstvě. Chtěl harmonizovat společnost. Ideálem ušlechtilý člověk a osvícený panovník. Lidským cílem by mělo být konání dobra. Jeho učení je obsaženo v knize Hovory (napsali ji jeho žáci).
Buddha = Probuzený
Z aristokratické rodiny, putuje po Indii a po dosažení Probuzení se stává učitelem věřících.
Učení založené na 4 pravdách. Spása spočívá v Nirváně (dosáhne se jí potlačením žízně po životě). Hlásal také, že je nutné odstranit dělení lidí na kasty.
Taoismus
Založil ho Lao-c‘ (autor spisu Tau-te-t’ing=Cesta a její síla). Ideálem je splynutí s Tao - oproštění se od všeho světského. Zásadou bylo do ničeho nezasahovat. Chtěli se ztotožnit s přírodou. Ideálem byl mudrc, který odejde do samoty a rozjímá.
Nejstarší literární památky Předního východu – Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie.
Vznik kultury hlavně v povodí velkých řek – Ganga, Eufrat, Tigris
Sumerská kultura vyhynula a byla vystřídána akkadskou a staroegyptskou.
Sumerové – J Mezopotámie, 4. - 2. tis. př.n.l. Vynalezli klínové písmo (rozluštěno Bedřichem Hrozným).
Akkadská kultura – Klínové písmo
Staroegyptská kultura – Vynalezli hieroglyfické písmo, částečně obrázkové (rozluštil I. F. Champolion).
Gilgameš – Napsán na 12-ti hliněných vypálených deskách za doby Sumerů (2000 př. n. l.), ale dochovaný zápis je až z doby akkadské (18. st. př.n.l. ). Gilgameš byl polomýtický vládce města Uruku. Napůl člověk a napůl bůh, zažívá dobrodružství, touha po nesmrtelnosti. Měl protipól – Enkidu (vybrali ho bohové), ale spřátelili se. Jsou tu pověsti o ráji, potopě světa, …
b) hebrejská kultura, bible, korán
Hebrejská kultura (pol. 2. tis. – 1. tis. př. n. l.)
Starý zákon
Posvátná hebrejská kniha. Vznik od 10. st. př.n.l. – 2 st. př.n.l. Koncem 1. st. n.l. byly jeho texty kanonizovány a uzpořádány. Mytologické látky, legendy, pověsti
Židé – 24 knih, 3 oddíly:
1). 5 knih Mojžíšových (Pentateuch) – Tóra, text na pergamenu navinutém na 2 válce. Nesmí se ho dotknout lidská ruka. Části: Genesis (stvoření); Exodus; Leviticus; Numeri; Deutronomium (Adam a Eva, Kain a Ábel, …, až desatero).
2). Knihy proroků – O dějinách izraelského národa, boje Židů s nepřáteli
3). Žalmy – Jsou zde i prorocké knihy, Daniel (líčení apokalypsy), Samson, Judita, David a Goliáš
Nový zákon
Není tak obsáhlý, jako starý zákon. 27 knih. Vznik 1. a 2. st., kanonizovány v 3. a 4. st.
Apokryfy – Texty, které nebyly kanonizovány.
1). 4 evangelia – Matoušovo, Janovo, Lukášovo a Markovo. Skutky apoštolů.
2). 21 listů apoštolských (epištol) – Poselství apoštolů
3). Zjevení sv. Jana – Vidiny konce světa
Bibli rozšířil sv. Jeroným (spojil všechny texty bible a přeložil je do latiny - Vulgáta).
Bible Kralická (Šestidílka) – Nejslavnější překlad bible v ČR. V letech 1579-1594.
Korán
Svatá kniha a nejvyšší zákoník Islámu. Vychází z bible. Nadiktoval jej svým žákům Muhammed (6. až 7. st.). Skládá se ze 114 nestejně dlouhých súr (kapitol). Rytmická próza.
(Není boha kromě Alláha a Muhammed je jeho prorok.)
Některé povinnosti muslimů – Sloužit bohu, 5x denně se modlit, bohatí dávají chudým zakáty (almužna), půst (ramadán), musí navštívit Mekku, …
Fundamentalisté – Jsou pravověrní muslimové (přesné dodržování Koránu).
(Salman Rashodie napsal Satanské verše. Musí se kvůli tomu skrývat v Anglii, protože každý muslim má povinnost ho zabít.)
c) indická kultura
V indii vznikali nejstarší hymny a védy.
Hymny – Chvalozpěvy na bohy a přírodu
Védy – Představy, které ztělesňovali do her
Epos – Veršovaná epika. Indické eposy obsahovaly i filosofické úvahy.
Mahabháráta
Nejstarší epos, psána sanskrtem. 100 000 dvouverší. Vznik 4. st. př.n.l. až 4. st. n.l. Indové jsou přesvědčeni, že to napsal asketa Vjása. Líčí bratrovražedné boje mezi dvěmi větvemi jednoho Indického rodu – Bhárátovci (Ihuruovci a Pánduovci). Dlouhý boj přežili jen velitel Pánduovců Ardžuna a jeho rádce bůh Kršna, přes kterého radí Ardžunovi bůh Višnu.
Višnu mu radí, ať zabije, že zabije jen tělesnou schránku, ale nesmrtelná duše bude žít dál (převtělování).
Nejslavnější část Bhagavadgita
Ramájáma
Asi 3. st. př.n.l. Osudy Rámy, syna krále Dašaratha, hodně popisů přírody, indický mytologie, polidštěný svět opic.
Kálidása
Oblak poslem lásky
4.-5. st. Básnická kniha, zlaté období indické literatury. Milostná literatura, muž posílá své milé vzkazy po dešťovém oblaku.
d) perská a čínská literatura
Perská
Ábul Quásim Mansúr Firdausí z Túzu
Šáh-náme – Osudy perských národů. Základ pro pozdější evropské dobrodružné romány.
Júsuf Nízámí
Sedum Obrazů – Nejslavnější poslední – Chamse (Pateřice). Setkáváme se zde se slovanskou princeznou, lyrický epos, základ středověkého romantického eposu.
Čínská
Barvitá, jemná, lyrická, propojená s filosofií
Li Po – Pijácké verše a přírodní lyrika
Tu Fu – Opak. Pesimistický, rozpadající se císařství.
Konfucius
Potulný čínský filosof. Racionalista a humanista. Jeho filosofie vyhovovala střední vrstvě. Chtěl harmonizovat společnost. Ideálem ušlechtilý člověk a osvícený panovník. Lidským cílem by mělo být konání dobra. Jeho učení je obsaženo v knize Hovory (napsali ji jeho žáci).
Buddha = Probuzený
Z aristokratické rodiny, putuje po Indii a po dosažení Probuzení se stává učitelem věřících.
Učení založené na 4 pravdách. Spása spočívá v Nirváně (dosáhne se jí potlačením žízně po životě). Hlásal také, že je nutné odstranit dělení lidí na kasty.
Taoismus
Založil ho Lao-c‘ (autor spisu Tau-te-t’ing=Cesta a její síla). Ideálem je splynutí s Tao - oproštění se od všeho světského. Zásadou bylo do ničeho nezasahovat. Chtěli se ztotožnit s přírodou. Ideálem byl mudrc, který odejde do samoty a rozjímá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)