Osvícenství 18.stol.

- navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu
- důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost – „všichni jsou si rovni“
- sepětí osvícenství s lit.: spisovatelé byli zároveň vědci, filosofy, historiky, publicisty
- kult rozumu a vědeckého poznání
- kritika církve (nesvoboda člověka) – snížení autority kněžstva
- sílí měšťanstvo – hlásí své názory
- kritika absolutistické panovnické moci
- snaha vytvořit souhrn vědění

Francie:
- zvlášť vhodné podmínky – boj proti absolutismu
50.,60.léta – Encyklopedisté (např. Voltaire, Diderot): ENCYKLOPEDIE – souhrn dosavadního vědění

6.umění a věda v období počátku kapitalismu

Klasicismus 2.pol. 17.stol., 18.stol.
- jednotlivé principy a pevný řád
- rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu / baroko)
- krása je v pravdě a v obrazu přírody
- vzor – antické umění
- literární žánry: vysoké: - óda, epos, tragédie (o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců;rýmovaný verš)
nízké – komedie, fraška, bajka, satira (postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza)
- klasicistické drama dodržuje zákon tří jednot (Aristoteles) – neuznávají Shakespeara
- filosofické myšlení a rozumové poznání
- zájem jedince podřízen zájmu celku – nadřazená ctnost, morálka

Francie:
- absolutistická vláda Ludvíka XIV.

tragédie:

Pierre Corneille: (1606-1684)
CID
- autentická postava ze španělských dějin
- cit ustupuje rozumu
- základní konflikt: povinnost a čest / cit a láska
- Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu; vznešenost a odvaha) / Xiména (pře lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce)

Jean Racine: (1639-1699)
FAIDRA
- antické téma - osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi, důraz na psychologii postav

komedie:
Moliére, Jean-Baptiste Poquelin (1622-1673)
- narodil se ve velmi dobře situované rodině – měl zajištěno dobré vzdělání
- čerpal z Plautovy a Menandrovy komedie
- kritizoval spol. instituce i církev (nesnášel ji)

- jeho komedie byla často doplňována ...

- jeho komedie byla často doplňována tanečními výstupy
- kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně
- jazyk – verš i próza, prostá mluva
- pol. satirická hra: TARTUFFE
- kritika záporných lidských vlastností – hry:
LAKOMEC; DON JUAN; MISANTROP; ZDRAVÝ, NEMOCNÝ
bajky:
Jean de La Fontaine: BAJKY

Itálie:
commedia dell’arte: národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář – na scéně improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou stále stejné postavy (masky)
- ustálené postavy – Harlekýn Pierot a Colombina
- nemělo to být složité, většinou milostná zápletka – mrzutí starci jim to znemožňovali
Carlo Gondoni :POPRASK NA LAGUNĚ
SLUHA DVOU PÁNŮ

filosofické spisy:

OBECNÁ PORADA O NÁPRAVĚ VĚCÍ LIDSKÝCH – radí se sám se sebou, náprava má začít od jednotlivce – v etice, morálce

2. oficiální barokní literatura: jezuité (učitelé)
- žánry – poezie – reflexivní lyrika, přírodní (duchovní) lyrika
- naučná lit. – historie, apologická (=obranná) lit.
- drama – využití hlavně ve školství

latinská tvorba:
Bohuslav Balbín: BALBÍNOVA OBRANA
- apologické dílo – vyšlo až v době národního obrození – zasloužil se o to F.M.Pelcl
- volání po návratu k české kultuře, každý národ má právo na svůj jazyk, kritika země a způsobu panování
- zakázáno – šířilo se v opisech, perzekuován – donucen opustit Prahu
- historik: UČENÉ ČECHY – lit. a kulturní dějiny
VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN
- zabýval se i dramatem

Svatováclavské dědictví -

Svatováclavské dědictví - jezuitské vydavatelství:
Václav Steyer
- překlad Bible – SVATOVÁCLAVSKÁ BIBLE – náhrada Kralické Bible, jezuitský překlad Starého i Nového Zákona


negativa:
- jen jeden jazyk – latina – čeština upadá
- brusiči = puristé = linquisté – vymýšleli nová slova, snažili se zamezit germánskému vlivu
J.V.Rosa: ČECHOŘEČNOST

lidová a pololidová tvorba:
- využívá češtiny
- přechod mezi oficiální lit. a lidovou slovesností
- lit. o lidu, ale z pozic ne lidových ani panských, ale měšťanských – znalost lidového prostředí

- lidová slovesnost –

- lidová slovesnost – anonymní, z generace na generaci
- žánry – hádanka, pranostika, pověst, i milostná lit.
- epika – selské bouře
- interludium = mezihra – dram. výstup, fraška, vkládalo se to i mezi jednotlivá dramata, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika, vulgarismy
F.Kocmánek: LAMENTACE VENKOVANŮ
KOMEDIE O VDOVĚ
- karmářská (jarmareční) píseň: oblíbené, i k nejprostším lidem, tiskem, epika – senzační události, které se v tom kraji odehrály, člověk zpíval a na řadě obrázků ukazoval dram. scény, pak je prodal (na jarmarku) – V.W. – Osvobozené divadlo, S. a Uhlíř
- písmácká lit:
F.Vavák: česky, dochovaly se dokumentárně přesné zprávy, záznamy veršovaných skladeb, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro všední život
- vydávání knížek lidového čtení: OSIŘELO DÍTĚ – lidová balada

2.část:

- Poutník propadá skepsi – poznal zkaženost světa a nemožnost nápravy – uchýlí se do vlastního srdce a k Bohu (záchrana pro něj) = baroko
teologické spisy – naučná lit.:
TRUCHLIVÝ – obavy o osud protestantů v Čechách, v době, kdy se skrýval
LISTOVÉ DO NEBE – epistolární forma, pět fiktivních dopisů adresované Kristovi, hodnotí soc. rozdělení, kritizuje násilí
HLUBINA BEZPEČNOSTI – alegorie, podobné Sieť viery pravé
KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ – próza, alegorie, závěť, odkaz, česky, mluví matka jednoty bratrské, až do odvolání ji zrušil
pedagogické spisy:
DIDAKTIKA VELKÁ – umění vyučovat, věda, čistě teoretické dílo
- názor na koncepci vzdělání: mateřská škola – v rodině
elementární – obecná (každému)
gymnázium – v latině
univerzita = akademie

SVĚT V OBRAZECH = ORBIS PICTUS

- učebnice – spojení jazykového a věcného vyučování
- první ilustrovaná učebnice jazyků – latina, čeština, němčina, maďarština
BRÁNA JAZYKŮ OTEVŘENÁ – učebnice latiny, vydávali ji i jezuité, ale bez uvedení autora – byl zakázaný
ŠKOLA HROU – dramatický výstup – div. hra, rozvíjí smyslové schopnosti
pansofické spisy:
- úsilí shrnout výsledky vědění
CESTA SVĚTLA = VIA LUCIS
INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ
- radí matkám, jak mají vychovávat své děti – samy až do 6ti let
- důraz na estetickou výchovu, zpěv
POKLAD JAZYKA ČESKÉHO – slovník, materiál sbíral 15 let, shořel mu v Lešně
irenické spisy:
- odmítání válečných střetů, násilí = pacifismus
ANDĚL MÍRU
politické spisy:
POLNICE LÉTA MILOSTIVÉHO – povídka, sen, věřil, že Habsburkové budou poraženi

BIBLE KRALICKÁ:

BIBLE KRALICKÁ: nejprve postupně přeložil Starý a Nový Zákon a pak z toho vznikla Bible Kralická - kolektivní práce jednoty bratrské
- doklad vyspělosti českého knihtisku
- vzor lit. jazyka – dokonalost, život, srozumitelnost

cestopis: poučení o exotických zemích, napínavé příběhy

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: PUTOVÁNÍ
- popraven mezi 27 pány na Staroměstském náměstí – byl to totiž hlavní organizátor
- psal i poezii

literatura s renesanční tématikou:
Hynek z Poděbrad:
- syn Jiřího z Poděbrad – snadný přístup ke vzdělání
- jeho díla pokládána za nevalné lit. úrovně, někdy i za nemravné – kritizoval je hlavně Bohuslav Hasištejnský – jeho pomluva na Hynkovi visela celý život (prý nenapravitelný sukničkář a svůdník)

- miloval Boccaccia -

- miloval Boccaccia - přeložil část Dekameronu
NEUBERSKÝ SLOVNÍK: MÁJOVÝ SEN - lyrickoepický
VERŠOVÉ O MILOVNÍKU – lyrické středověké básně
O KRÁSNÉ PANÍ SALOMENĚ A JEJÍM NETREFNÉM MANŽELU – novely, závislost na Boccacciovi

Baroko:
- po Bílé hoře – potrestáni účastníci odboje (konfiskace majetku, nucený exil), hosp. rozvrat (utužení nevolnictví), rekatolizace, germanizace
1.exulanti:
J. A. Komenský: (1592-1670)
- světoznámý význam
- rozhranní mezi renesancí (humanismem) a barokem
- představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
- vystudoval univerzitu v Herbornu, stal se učitelem a poté i knězem
- poslední biskup jednoty bratrské
- od roku 1622 se skrýval a roku 1628 odchází z Čech
- zabýval se reformou školství ve všech evropských zemích
- kontaktoval různé evropské panovníky a vyzval je, aby byl mír – Posel míru – doufal, že vzdělání povede k sbratření ob.
- hodně cestoval a snažil se rozšířit protestantství

umělecká lit.:

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
- meditativní, umělecké dílo - česky
- napsal to v době, kdy se skrýval
- pomezí humanismu a baroka
- satirická alegorie světa (město) a poutníka (autor sám)
- názorný, srozumitelný styk, dokonalá forma, bohatý jazyk, děj má doslovný, ale i přenesený význam, vliv latiny
- kritika přetvářky, pokrytectví, neschopnosti naslouchat a komunikovat, marnost lidského snažení (zbytečné), neúcta k smrti (strach)
- kritika tehdejší spol. – touha po penězích, podvod, klam, války, apod.
- předchůdce – Božská komedie
1.část:
- hl. postava Poutník (autor) se snaží najít smysl života, usiluje poznat svět, chce se rozhodnout pro své budoucí povolání – nenajde to = humanismus
- průvodce – Všudybud Všezvěd – alegorie lidské touhy po poznání – vlastnost člověka
- Mámil – alegorie, zkreslení dané podstaty – aby viděl svět jen růžově
„brýle mámení“ – nasazuje si je špatně – vidí tu správnou podstatu

ŽALOBA KE SV. VÁCLAVU –

ŽALOBA KE SV. VÁCLAVU – dobová kritika tehdejších podmínek, inteligence a života šlechty, satira, žaloba na mravy Čechů
ELEGIE NA SMRT CÍSAŘE KARLA – oslavná elegie

Jan Kampanus Vodňanský
- vyučující na UK
- psal různé básně a spisy
- původně evangelík, ale přestoupil na katolictví – ocitl se v izolaci (žádní přátelé)
- 1622 – spáchal sebevraždu
- Z. Winter: Mistr Kampanus – realistický hist. román

Jan z Rabštejna: DIALOGUS – čtyři šlechtici komentují stav země za vlády krále Jiřího

česká díla:
Viktoriin Kornel ze Všehrd:
- protestant, univerzitní mistr, překladatel a právník
- úřednické a lit. práce, otázky práva

KNIHY O NAPRAVENÍ PADLÉHO –

KNIHY O NAPRAVENÍ PADLÉHO – překlad z řečtiny (autor Jan Zlatoústý)
- vyslovil tu Program českého humanismu
KNIHY DEVATERY – právní spis s prostředky umělecké lit.
- jazyková dokonalost, počátky česky psané vědy
Václav Hájek z Libočan: KRONIKA ČESKÁ - 1541
- oblíbená kronika, známá, čtivá – rozmezí mezi zábavnou a poučnou lit.
- od mýtů až do r.1526 – vynecháno husitství (byl to totiž katolík)

Jan Blahoslav:
- znalec jazyka a mnohostranný vzdělanec
- spojován s jednotou bratrskou
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM: kritika nepřátel vzdělání – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury
GRAMATIKA ČESKÁ: zaměřená na skladbu, doplněná příslovími, o jazykové kultuře a normě
KANCIONÁL ŠAMOTULSKÝ: zpěvník bratrských evangelických písní
MUSICA: teoretický spis, týká se hudební nauky

3.období: 1610

- vrací se do Stratfordu – investoval do nemovitostí, chtěl zajistit příbuzné
pohádkové hry: ZIMNÍ POHÁDKA CYMBELÍN
BOUŘE
znaky shakespearovského dramatu:
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy), lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví

5.Humanismus a renesanční umění v české literatuře

Humanismus – největší rozkvět starší české lit.
- renesance se tu v pravém slova smyslu nerozvinula (vliv náb. ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próza (Historie o bratru Janu Palečkovi)
- reformace a husitské hnutí – zbrzdění kulturního vývoje, přehlížení uměleckých cílů
- ideologické cíle, naukové, odborné překlady, polemika, překlady antických děl
- neoriginálnost, ubývá anonymů, individuální pojetí
- po r. 1620 „temno“ – česká produkce klesá
- na začátku humanismu – latinská díla, navazuje se na harmonii těla a duše a antické vzdělání
- pod vlivem Německa
- humanistická čeština napodobuje větnou skladbu latiny, byla pod jejím vlivem
2 linie-Latinští humanisté (J.C.Vodňanský, J.z Rabštějna)
-Národní humanisté (píší česky)
latinská díla:
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic:
- diplomat, úředník, teologicky vzdělán
- velmi málo sebekritický
- kritizoval všechno včetně české kultury

1.období: okolo r. 1600

- hlavně komedie a hist. hry, jen jedna tragédie:
ROMEO A JULIE – o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů), boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu
komedie: SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
MNOHO POVYKU PRO NIC
hist. hry: JINDŘICH I., II., III., IV., V., VI.
JULIUS CAESAR
poezie: epika:VENUŠE A ADOMS – námět z antiky
ZNÁSILNĚNÍ LUKRÉCIE – historie Říma
lyrika: SONETY – celkem 154, milostný námět, nemá tu členění do čtyř strof – neodděloval je, dvojveršové zakončení - shrnutí, věnované černé dámě a mladému muži, žena tu není ztělesňována jako nějaký ideál krásy, ale spíše moudrosti, váží si štěstí – úspěch, spol. uznání vrtkavé
2.období: do r. 1610
- v roce 1601 – spiknutí proti královně – vedl ho jeho přítel Hrabě z Essexu – popraven – znechucen a začal psát převážně tragédie

- náměty jsou nepůvodní

- náměty jsou nepůvodní (mýty, kroniky, cestopisy, letopisy)
- z banálních příběhů uměl udělat mistrovské dílo
- próza i verš
- i kočovní herci, loutky
tragédie:
HAMLET:
- rozpornost hrdiny – touha uskutečnit ideály / pocit povinnosti potrestat zlo – touha po činu ale nerozhodnost
- úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti
- „Vymknuta ze svých kloubů doba šílí
že jsem se zrodil, abych napravil ji.“
„Jaké mistrovské dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!“

KRÁL LEAR: podobá se to naší pohádce Sůl nad zlato, čerpá tu z mytologie
OTHELLO: ze severské novely, typ žárlivce a typ sobce (Jago), v italském prostředí, láska, žárlivosti, intriky, zhudebnil to Verdi
MACKBETH: určitý základ – hist. i fiktivní postavy, ze Skotska

Anglie

Geoffrey Chaucer (asi 1340-1400) ranná renesance
- dvorský básník – pohyboval se okolo krále
CANTERBURSKÉ POVÍDKY: veršovaná povídka - epická poezie
- obraz soudobého anglického života
- podobné Dekameronu – je tam víc spol. vrstev

William Shakespeare (1564-1616)
- narozen ve Stratfordu nad Avonou 23.4. 1564
- světový dramatik (celkem 36her), básník
- oženil se v 18ti a neměl moc harmonické manželství
- ve 24letech opustil rodinu (měl tři děti) a odstěhoval se do Londýna, kde začal psát
- nezachovával jednotu místa, času a děje – odmítalo ho klasicistní drama (chtělo navázat na antickou tragédii)
- stal se spolumajitelem divadla Globe
- všechny hry napsal pro královnu Alžbětu I. a poté pro krále Jamese I.
- překladatelé – Thám, Saudek, Kollár, Sládek, Urbánek, Hron
- v roce 1610 se vrátil do rodného Stratfordu, kde vlastnil majetek
- zemřel 23.4. 1616

Michel de Montaigne (1533-1592)

- byl vychováván v duchu renesance
- dostalo se mu špičkového vzdělání – specializoval se na antickou římskou lit.
- působil ve veřejných službách
- po smrti otce zdědil rodinné sídlo, tak opustil rodinu a uchýlil se tam, kde přemítal, meditoval a psal – to ho těšilo
- „člověk má žít v souladu sám se sebou“
- nepsal své texty pro další generace, ale pro sebe
- zakladatel eseje: úvahový slohový postup, který tlumočí autorovy názory, musí ale vycházet z odborného základu
ESEJE - často tu citoval z klasických římských autorů (Herodotos, Aristoteles):
ESEJ O KRUTOSTI, O PŘÁTELSTVÍ, UMĚNÍ ŽÍT, ESEJ O VZDĚLÁNÍ,.. - eseje se píší pořád – Václav Havel (téma politologie, filosofie), Karel a Josef Čapkovi

Francois Rabelais (1494-1553)
- původně mnich, poté i lékař
- satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista
GARGANTUA A PANTAGRUEL – satirický, epizodický román – jednotlivé příběhy, epopej

- generace otce, syna a děda

- generace otce, syna a děda
- děd – konzervativní, středověký, žije v bázni před bohem
- otec – prošel klášterní výchovou, setkal se s humanistickou i renesanční kulturou – zavrhuje středověk
- syn – plný touhy po poznání, snaží si dělat své vlastní názory
- groteskní nadsázka
- výsměch středověkým přežitkům, scholastické výchově, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít
- prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života)
- vyprávěčské umění (vtip, slovní hříčky) i filosofické úvahy

Španělsko
- vrcholná velmoc, největší koloniální stát
- pikareskní román – dobrodružný děj, dvě hlavní postavy: pikaro – neurozeného původu, sluha, běžně nadán bystrostí a vtipem, má na svého pána vliv, situace běžně hodnocena jeho očima, hidalgo – pán, šlechtic, rytíř

Miguel de Servantes (1547-1616)

- španělský zchudlý šlechtic
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA
- kritika středověkých rytířských románů
- hl. hrdina hodně četl rytířské romány a chtěl se vyrovnat rytířským skutkům – chránit chudé – posmívaný, marná snaha, ale on se nenechá odradit, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) – touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost, apod.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
- nejbližší realista po jeho boku – Sancho Panza – zbrojnoš, přízemní praktický venkovan, má smysl pro realitu a dobré živobytí, provázel ho na jeho cestách
- po návratu domů si plánují, jak si užijí pastýřského života – v souladu s přírodou, přemýšlet o milovaných ženách
- zemřel přirozenou smrtí – zmoudření – uvědomí si, že to všechno bylo bláznovství
- význam – nejen satira na minulost, ale i na nedostatky tehdejší spol.
Lope de Vega (1562-1635)
- z vysoko postavené rodiny – vysoké vzdělání
kolektivní drama: FUENTE OVEJUNA (OVČÍ PRAMEN) – název vesnice
- obraz odboje proti zvůli a útisku

- 10 lidí utíká před morem z Florencie ...

- 10 lidí utíká před morem z Florencie na venkov, kde si všichni každý den vypráví různě příběhy – odtud název
- renesanční znaky – zcela světská témata (láska, nevěra, ..), kritika soudobých mravů (úsměvná, ironická) měšťanstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti, .., žena jako rovnocenný partner muže

Francie
Francois Villon (1431-po.r.1461)
- moderní evropský básník
- lyrik, tulák, bohém – žil klasickým bohémským životem
- „první prokletý básník“ – neochoten smířit se se soudobou spol.
- překládala ho Jarmila Loukotková a napsala o něm bibliografii Navzdory básník zpívá
- otec zemřel na mor a mladý Villon je svěřen do péče pěstouna , který nabídne hocha do kláštera, kde chodil do školy, později navštěvoval i Sorbonnu
- „lidé nemohou za to, jací jsou, takové je udělala bída“
- zamiloval se do Kateřiny – hrála si s ním jako kočka s myší
- vždy spáchal nějaký zločin a pak byl nucen opustit Paříž
- vytrval při něm jeho jediný přítel – pěstoun

MALÝ TESTAMENT – závěť, odkaz

- napsal to, když odešel poprvé do vyhnanství – loučí se tím s Paříží
- spíš lyrika – optimističtější – objevuje se tu i kritika a satira
- báseň BALADA ZE SOUTĚŽE
VELKÝ TESTAMENT- po druhém a posledním odchodu do vyhnanství, vážnější
- obraz vlastní bídy, kritika spol.
- protikladnost vyjádření: marnost / touha po životě radost / zoufalství
ctnost / pohrdání, otrlost
vtipnost a výsměch / vážnost
- forma – francouzská villonská balada: lyrická báseň, časté protiklady (protiřečení), poslední verš se jako refrén opakuje
- 4strofy – 1. tři 7-12veršů, 4.strofa – shrnutí, pointa, 4-5veršů
BALADA PRO MILOU - anagramy – šifry, které pojmenovávají dívky, vždy první písmeno verše je jedno z písmen jména některé z nich
BALADA O PANÍ DÁVNÝCH ČASŮ - povzdechy nad ztracenými láskami, narážky na milenecké páry
BALADA Z TURNAJE
BALADA ZÁVĚREČNÁ – byl nemocný, asi cítil, že zemře, zbědovaný zevnějšek, i v minutě smrti tu nenacházíme pokoru
- vliv na Vrchlického, Nezvala a písně V. a W.

- ústřední postava – ne hrdina,

- ústřední postava – ne hrdina, ale autor sám hledá životní cíl = cesta k dokonalosti, do ráje
- průvodce: Vergilius – symbol pozemského vědění, ideál moudrosti, vzdělání
Beatrice – symbol nadpozemské dokonalosti (žena – anděl, zemřelá autorova milenka)
- rozděleno do tří částí – Peklo, Očistec a Ráj
- do ráje dojdou, vchází tam ale jen Dante a Beatrice, Vergilius tam nesmí, protože je pohan
- renesanční znaky – trest za lidské viny, láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra), touha člověka (autora) po poznání, láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie, střetává se tu středověké myšlení (víra v posmrtný život – putování do ráje, Vergilius nesmí jako pohan do ráje, Oddysseus potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k Beatrici)

Francesco Petrarca (1304-1374)
- špičkové vzdělání, hodně cestoval
- nějakou dobu pobýval na dvoře Karla IV.
- básník lásky a pozemského života
CANZONIÉRE (ZPĚVNÍK) – shrnuty jeho texty
- základ jeho sborníku je sonet, ale dále se tu objevují kancóny, madrigaly,
sestiny a balaty – kurtoazní trubadúrská lyrika
- sonet – 14veršů, 4strofy

- inspirace – láska ke krásné, ...

- inspirace – láska ke krásné, urozené ženě – Laura – nedostupná, miloval ji platonicky (byla vdaná) - kancóny rozdělené na vzniklé za života Laury a po smrti Laury
- sonety se píší pořád – Shakespeare, Rimbaud, Nezval, Vrchlický, Kollár, Machar
- renesanční znaky – milostné verše věnované jedné ženě, skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest), sonet

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
- jeho život je spojen s Florencií, ale narodil se ve Francii
- dosáhl vysokého vzdělání – práva, snažil se o literárně-historická studia
- sepsal Dantův životopis, zajímal se o něj, dodal jeho komedii přívlastek Božská
- zakladatel novodobé prózy
DEKAMERON
- rámcová povídka, rámcový příběh
- zábavná tématika plná lásky
- uvažoval o tom, že to zničí (je to prý příliš světské), ale Petrarca to nedovolil
- novela – kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru, nezabírá dlouhý časový úsek, omezený počet postav

Petr Chelčický:

- pocházel z jižních Čech, přechodnou dobu žil v Praze
- nebyl to kněz – nejprve kázal pro své okolí
- zeman, samouk, kritik spol.
- husitské ideály přehodnocoval – stejně jako husité prosazoval rovnost lidí před zákonem, ale obhajoval pasivitu („neodporovat zlu násilím“), pokoru chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu
- Lev Nikolajevič Tolstoj prosazoval jeho ideály
O BOJI DUCHOVNÍM – odsuzuje tu násilí jako projev jistých názorů, prosazuje jen boj duchovní
O TROJIEM LIDU – odsuzuje středověké dělení spol. na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný), společnost chápána jako jeden organismus
SIEŤ VIERY PRAVÉ – alegorizovaný text, kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé spol., představa ideální církve
- na základě jeho učení vznikla Jednota bratrská: 50.léta 15.stol.
- zpočátku spíše sekta
- prosazovali život podle Písma, chudý život, nerespektovali světské zákony, uzavírali se před vzděláním – až později ho podporovali

cestopis:

Václav Šašek z Bířkova: DENÍK – zábavná próza
- deníkové zápisky, které pořídil ze své cesty do Francie
- oživení kulturních a pol. stylů – české poselstvo krále Jiřího do ciziny
- Jirásek: Z Čech až na konec světa

4.Renesance a humanismus ve světovém umění
Humanismus – největší rozkvět starší české lit.
- renesance se tu v pravém slova smyslu nerozvinula (vliv náb. ideologie), pouze v knížkách lidového čtení, zábavné próza (Historie o bratru Janu Palečkovi)
- reformace a husitské hnutí – zbrzdění kulturního vývoje, přehlížení uměleckých cílů
- ideologické cíle, naukové, odborné překlady, polemika, překlady antických děl
- vzestup kvality spisovného jazyka
- neoriginálnost, ubývá anonymů, individuální pojetí
- po r. 1620 „temno“ – česká produkce klesá
- na začátku humanismu – latinská díla, navazuje se na harmonii těla a duše a antické vzdělání
- pod vlivem Německa
- rozvíjela se tu vzdělanost a ne tolik umění
- humanistická čeština napodobuje větnou skladbu latiny, byla pod jejím vlivem
- autoři – vzdělaní, ale i šlechta a měšťanstvo
- ubývá poezie (jen óda, elegie), překlady z klasických jazyků, kronika cestopis, odborná (naučná) lit. filosofická lit.

- znovuzrození antické lit.-

- znovuzrození antické lit. – antický ideál – harmonie fyzické a duševní stránky člověka, návrat k antické lit. jako vzoru
- nový vkus, životní styl a myšlení
- překlady antických velikánů
- nový ideál vzdělání: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život), všestrannost poznání
- kult smyslů a rozumu (proti kultu víry)
- pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly)
- rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny)
- v popředí lit. nauková (životopisná, cestopisná, pedagogická), lyrika, alegorie
- vznik v Itálii – těsný kontakt s antikou, oslabená autorita papeže v Římě, silná měšťanská vrstva se hlásí k umění

Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
- kritik doby, umělec – stojí na rozhraní středověku a renesance
BOŽSKÁ KOMEDIE: duchovní epos (rozsáhlá epická skladba s hlavními i vedlejšími ději), námět z Bible, tříveršové sloky - terciny

Husův význam:

-urychlil vyvrcholení odporu proti církvi, odhaloval příčiny spol. nedostatků, ostatní nešli až tak mezi lid
-nabádal k neposlušnosti – kázal česky,říkal, že papež není hlavou církve, ale je jí Ježíš Kristus

2.revoluční fáze 1420-1434
-vydání čtyř artikulí
-neuznání Zikmunda za krále
-nový písňový žánr – časová (bojová) píseň – hájí spravedlivý boj husitů, zapisovány do kancionálů (zpěvník):
KTOŽ JSÚ BOŽÍ BOJOVNÍCI – Jistebnický kancionál
-nejen píseň náb., ale vojenská, bojová
-cíl – povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji
-prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
POVSTAŇ, POVSTAŇ VELIKÉ MĚSTO PRAŽSKÉ – výzva k boji proti Zikmundovi

latinská tvorba:

latinská tvorba: seznámit s ideály husitství i naše sousedy
Vavřinec z Březové: PÍSEŇ O VÍTĚZSTVÍ U DOMAŽLIC

lit. polemika:
BUDYŠÍNSKÝ RUKOPIS: Žaloba Koruny české
(napomenutí, pokárání ) - Porok Koruny české
Hádání Prahy s Kutnou Horou
- alegorie střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli
- veršované polemické skladby v poezii i próze, latinsky i česky

kronika:
Vavřinec z Březové: HUSITSKÁ KRONIKA
- próza, latinsky, připomíná i negativní stránky husitství

satirická veršovaná skladba:
VÁCLAV, HAVEL A TÁBOR – anonymní, autor zřejmě stoupenec katolictví (ničení kostelů)

3. polipanská fáze:
- po porážce husitů u Lipan – 1434
- v popředí lit. polemika

1.přípravná fáze:

-počátky husitského hnutí, kritika církve a celé spol.
-kazatelé usilují o nápravu spol. na základě náb.
-centrum kazatelství – Betlémská kaple

Husovi předchůdci:
Konrád Waldhauser:
-kázal pouze německy nebo latinsky, jeho kázání ale nebyla dost radikální
Jan Milíč z Kroměříže:
-nejradikálnější a nejvlivnější, protože kázal i česky
-zřekl se bohatství, měl největší vliv na chudinu
-obrovsky odvážný, protože neměl co ztratit
Matěj z Janova:
-učenec, latinské spisy
-kázal výhradně latinsky – jen pro učené
Tomáš Štítný ze Štítné:
zchudlý šlechtic, zeman
-o náb. otázkách píše česky (pro lid), vliv Milíčův
-nebyl radikálním učencem
-„vše je dáno od Boha a vše zlé si lidi zavinili sami“
-popularizátor teologické lit. nejprostším lidem
traktáty: odborné statě na téma filosofické nebo teologické

KNÍŽKY O ŠACHÁCH

-na šachových figurkách ukazuje soc. rozdíly a úlohu jednotlivých vrstev ve spol.
ŘEČI BESEDNÍ-o základech věrouky
-Štítný vypráví dětem příběhy z Bible
KNÍŽKY ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH
KŘESŤANSKÝCH: sborník traktátů o dokonalém životě
ŘEČI SVÁTEČNÍ A NEDĚLNÍ: soubor mší pro lidi, kteří se jich nemohou zúčastnit
Jan Hus:
-narodil se v Husinci u Prachatic
-studoval na UK – univerzitní profesor, vysvěcen na kněze – pak rektor UK
-kázal i psal česky i latinsky
-centrum – Betlémská kaple
-ovlivnil Václava IV. – vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
-spory s církví: - pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wickliffa
- pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy
- na církevním koncilu v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6.7.1415 upálen
-kázal neposlušnost, papež prý není hlavou církve – upálen
-nové pojetí Husa:katolická církev připustila, že byl reformátor a ne kacíř

latinská díla:

DE ECCLESIA (O CÍRKVI): popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem je ten, kdo nemá hřích, pro učence
- křesťané nejsou povinováni duchovním, kteří nežijí v souladu s Biblí
O PRAVOPISE ČESKÉM: pravopisná reforma
česká díla: pro lid
KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ: ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků
VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE: =víra v Boha, desatero a otčenáš, výklad tří modliteb
- úvahy o mravním životě a kritika spol.
POSTILA (Post illa verba): souhrn jeho kázání
- výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu
LISTY Z KOSTNICE: soubor listů, které posílal z Kostnice do Čech (adresované UK)
- ze svých názorů neupustil
- promluvy k čtenáři (obdoba kázání)
- nabádá tu k vzájemné lásce, prosí o odpuštění těm, kterým mohl kdy ublížit
- „miluj pravdu“

světský epos:

ALEXANDREIS - staročesky
- anonymní dílo, nezachovalo se celé, jen zlomky – autorem byl asi vyšší šlechtic
- věnován Alexandru Makedonském (ideál středověkého panovníka) – autor tu líčí jeho osudy
- „pozor na urozené, kteří byli dřív poddanými“
- „bojovníkům kořist rozdělovat spravedlivě, podle zásluh“
- „při boji stát v čele“
- objevují se tu gnómy, trojverší, které nám dává nějaké ponaučení, něco jako přísloví

kroniky:
DALIMILOVA KRONIKA:
- anonymní – historický omyl (táhl se až do Obrození)
- nejstarší česky (staročesky) psaná veršovaná kronika
- opírá se o Kosmovu kroniku
- prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk
- oceňuje se – lit. forma, staročeština, názory (i soc. hlediska)
- straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku
- národní zájem – uvědomělé vlastnictví
- začíná mytologií – stavba Babylónské věže – příchod Čechů – Cyril a Metoděj – 1314
- „lepší přísná vláda Čecha než cizince“
- spíše pro pobavení

ZBRASLAVSKÁ KRONIKA:

- latinsky
- byla zastíněna Kosmovou Kronikou – nedostává se na přední místa
- doložené autorství – opati zbraslavského kláštera
- námět z doby vlády Václava II.


3.literatura doby husitské, ohlas husitství v české kultuře

-prohloubení rozporů ve spol., odpor proti náb. a mravnímu úpadku katolické církve – úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (=reformu), rostoucí zájem o Bibli (vzor pro mezilidské vztahy) – úplný překlad do češtiny, mizí – duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika, v popředí – satira (kritika nedostatků)
-duchovní píseň (možnost účasti lidu, má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života
-traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)
-kronika
-kázání (působivost živého slova, funkce agitační a informační)

Písemné památky po zániku Velkomoravské říše – 9.stol.

- období zápasu dvou kultur – staroslověnské a latinské
- románská kultura – vznik klášterů
- nové kulturní centrum – český přemyslovský stát – kult českého světce, Václava
- nositelé vzdělanosti – duchovenstvo
- první umělecké texty - legenda – epika – osudy světců nebo mučedníků, zázraky, nevysvětlitelné jevy
ŽIVOT SV. VÁCLAVA – ve staroslověnštině
- prostý styl, srozumitelnost
KRISTIÁNOVA LEGENDA – latinsky
- anonym, vyšší umělecká hodnota
- osudy sv. Václava, mučednická smrt, i osudy Ludmily (zavražděná na rozkaz Drahomíry)
- duchovní píseň – zpívaná modlitba
HOSPODINE, POMILUJ NY – funkce hymny, prosba o mír a úrodu, jednoduchá forma

Písemné památky z 12.stol
- převaha latiny, ale o slovo se hlásí i staroslověnština
- kronika – lit. žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu, styl prostý, věcný

Kosmas: KRONIKA ČESKÁ (KOSMOVA KRONIKA)

-pocházel ze zámožné rodiny v Praze, po studiích v zahraničí se vrátil domů, děkan svatovítské kapituly, žena Božetěcha, syn Jindřich, první neanonymní dílo, první dílo kronikářského typu, první dějiny národa
-latinsky – pro úzkou veřejnost (vzdělanou), prokládaná anekdotami, ironie
-naučná funkce (historie) i zábavná, vlastenecký ráz – Kosmas myslí česky – bohemika = česká slova v latinském textu
- rozdělena do tří oddílů – každý někomu věnován
1.část – Probošt Šebíř – mytologická, nedoložená
2.část – Konstantin – poloautentická, zapisoval příběhy, které slyšel od pamětníků
3.část – Gervais – autentické, píše o době, kdy žil
- styl – živé vypravování, dialogy, podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů (Vergilius, Horatius), líčení bitev – dílo nejen historické, ale i umělecké – cesta k zesvětšťování literatury

Písemné památky z konce 13. a začátku 14.stol.
-rozvitý feudalismus, zesiluje měšťanstvo, vliv světského prostředí = laicizace (zesvětštění)
-demokratizace a zčeštění lit., výlučné postavení verše
-nezájem o původnost námětu, anonymita autora – obtížná datace, staročeská díla – kroniky, duchovní písně, legendy, světský epos

- přeložili 4 evangelia z Bible do ...

- přeložili 4 evangelia z Bible do staroslověnštiny – Konstantin k tomu napsal předmluvu (protože se papeži nelíbilo, že překládali Bibli), tzv. PROGLAS – staroslověnsky, nutnost písma, kultury a vzdělání, každý má právo poslouchat Bibli v jazyce, kterému rozumí:
„nahé jsou národy bez knih“
„chci raději pět slov pověděti
a svým rozumem je říci,
než-li 10tisíc slov nesrozumitelných“
KYJEVSKÉ LISTY – soubor modliteb určené pro mši, napsány hlaholicí
- právnická lit.: NOMOKÁNON – pro církev
ZÁKON SOUDNYJ LJUDEM – pro laiky (širší veřejnost)
PATERIK – zachycuje život poutníků a mnichů
- připisováno jejich žákům: ŽIVOT KONSTANTINŮV – miloval filosofii víc než svůj život, vzdával se všech pozemků, prahl jen po vědění, vzdělání – nejbohatší dar, každý má právo mít svůj jazyk (obhajoba staroslověnštiny proti trojjazyčníkům, kteří si tvrdili, že slovo Boží se může vykládat pouze v řečtině, latině a hebrejštině
ŽIVOT METODĚJŮV
= PANONSKÉ LEGENDY – staroslověnsky, jejich žáci tu zdůrazňují jejich myšlenky

- lyrika: ZPĚVY PASTÝŘSKÉ

ZPĚVY ROLNICKÉ
Publius Ovidius Naso
- znelíbil se Augustovi – musel žít ve vyhnanství
- lyrika: UMĚNÍ MILOVAT – rady, zkušenosti
ELEGIE
- epika: PROMĚNY – vychází z řecké i římské mytologie
- např. Pygmalion (- Bernard Shaw:Pygmalion)

3. postklasické období (stříbrný věk)
počátek našeho letopočtu
- vláda císaře Nerona
Petronius: SATIRICON – satira na dobové poměry

Seneca: O DUŠEVNÍM KLIDU - filosofie
- byl vyhnán ze země
- vychovával
- filosof, řečník, umělec

- zastánce stoicismu – moudrost, ...

- zastánce stoicismu – moudrost, která se naplňuje vyrovnaností
- původ v Řecku
- spol. rovnost
- nic se nemá příčit přírodě
- etika (morálka)

2.Odraz společenského vývoje v literární tvorbě na našem území od 9.st.

-nezáleží tu na lit. jazyce (latina nebo staroslověnština) ani na originálnosti díla ani na původu autora
-jde tu hlavně o další upevňování křesťanství, reakce autora na české prostředí
-díla jsou církevní povahy, převaha anonymních děl, překládalo se, předělávalo se

První písemné památky – z Velkomoravské říše – 9.stol.
- kníže Rastislav se obrací na Byzantskou říši, aby poslali do Velkomoravské říše kněze, kteří by tu šířili křesťanství v jazyce zdejším lidem srozumitelném – do této doby tu bylo pouze křesťanství ze západu (šířilo se v latině)
- r.863 přišli Konstantin a Metoděj: - věrozvěstové ze Soluně
- vytvořili tu staroslověnštinu (podle nářečí okolo Soluně), hlaholici (abeceda) a cyrilici

POETIKA: skládá se ze dvou knih

- 1.kniha – tragédie, lyrická poezie, epika
- 2.kniha – komedie, nedochovala se
- základ pro román Umberta Eca: Jméno růže
RÉTORIKA (=řečnictví)
- encyklopedické dílo
- 1.část – dějiny – konkrétní, shrnutí poznatků a rozdělení vědních oborů
- 2.část – poezie – abstraktní, zamýšlí se nad tím, co se stát mohlo

3. helénistické období 2. – 1. stol.př.n.l.
-moderní typ poezie a prózy, začíná se tu zobecňovat, chorus už není tak důležitý, jen v přestávkách (pantomima), spíš o vlastnostech

Theofrastos: POVAHOPISY
- zakladatel psychologie
Menandros: MRZOUT
- moderní typ komedie

ŘÍM

1.staré období 3. – 2. stol.př.n.l.
- čerpá z řeckých námětů, překlady z řečtiny do latin
komedie:
Plautus: KOMEDIE O HRNCI
- řecké vzory – Menandros
- námět pro Moliéra:Lakomec
VOJÁK TLUČHUBA
PSEUDOLUS

2. klasické období (zlatá doba) 2.-1.stol.př.n.l.
- císař Augustus – nakloněn umělcům, napsal jednu hru, málo sebekritický
- největší rozkvět lat. lit. umění
poezie:
P.Vergilius:AENEIS - epika
- vyčítali mu, že se inspiroval Homérem, skromný, plachý, pochyboval o sobě
- neúspěch před publikem
- jakoby slepý nástroj v rukou božstev
- prošel četnými úpravami, chtěl to zničit (psal to v závěti), ale Augustus to nedovolil

Antická lit.

ŘECKO
1.antické období 8. – 6. stol. př.n.l.
poezie – epika: Homér: ILIASS A ODDYSSEIA
-bohatý děj – příběhy mnoha postav, více dějových linií,popisné pasáže i lyrické příběhy
,členěn do zpěvů, kapitol,obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace),hl. postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů,zdroj – ústní lid. slovesnost, mýty
Ilias (česky Trója): - o hrdinských činech,řecký král Achilleus/trojský král Hektor
Oddysseia: - Oddysseovo 10ti leté bloudění, návrat do rodné Ithaky
- rámcový příběh (Telemachos hledá otce) – nesouvisí s dějem, ale otvírá ho
- lyrika:ódy – objevují se také v klasicismu
-anakreontská – pijácký popěvek, Anakreón – objevuje se také v národním obrození
-epigramy – původně – oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku (potom – satiricky útočná báseň), Simonidés
2. atické období 5.- 4. stol. př.n.l.
-vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

drama – tragédie

-herci – protagonisté – hlavní – mytologický nebo hist. doložený (i námět)
statisté
-chorus – sbor, vyjadřoval veřejné mínění
-hrdinové – odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
-konflikt se silnějšími (osud, bohové, spol. zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale duševně vítězí)
-zákon tří jednot – Aristoteles – jednota času (během 24h.), místa (na jednom místě) a děje (bez epizodických příběhů)

Aischylos: ORESTEIA
Sofoklés: OIDIPUS KRÁL,ANTIGONA
Eurypidés: MEDEIA

komedie
-starší typ,veselohra, komický účinek,zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec, útok na pol. poměry, soudobou morálku

Aristofanés: LYSISTRATE

ŽÁBY
- psal o tehdejších pol. a spol. problémech, kritika přetvářky, podlosti
próza: historická
Hérodotos – „otec historie“, VÝKLAD VYZKOUMANÉHO
- řecko-perské války – zeměpisné údaje
- konzervativní výklad – vše jako výsledek vůle bohů a osudu

Filosofická:
Sokrates: nenapsal ani jedno dílo, zpochybňoval bohy, na všechno je nutné mít svůj názor, nejmoudřejší své doby

Platón: jeho žák – obhajoval ho (Sokrates prý kazil mládež), zakladatel idealistické lit. – vše je předurčené, člověk žije ve světě idejí, hodnotnější než krása fyzická je krása duševní a nad ní stojí krása vědění, nesmrtelnost duše, idea dobra, kategorie mravnosti (etiky)= statečnost, upřímnost, zbožnost (lze toho dosáhnout učením),formy jeho psaní:
- dialog (učitel/žák – vyvozovat, vyvracet, dokazovat) – polemická
- epistolární (dopis)

Aristoteles: Platónův žák (hodně jím ovlivněn), vychovatel Alexandra Makedonského, připouští ideje (myšlenky), ale vidí je v konkrétních věcech, obhajoval existenci jednoho boha, opustil včas zemi, aby ho nenechali zavraždit, protože kazil mládež (vtloukal jim jiné názory)

Nový Zákon:

Nový Zákon: neanonymní (Matouš, Marek, Lukáš,Jan – evangelisté), řecky, křesťanská část Bible
-přejímá ze Starého Zákona Desatero
-evangelia (evangelium=dobrá zpráva)
-epizody z Kristova života – evangelium sv. Matouše (začátek) – rodokmen, původ Krista
-Ježíš před Pilátem – Židé odsoudili Ježíše (chtěli raději propustit pravého zločince, Barabáše, a Ježíše ukřižovat)
Skutky apoštolské,Listy apoštolské,Zjevení sv. Jana = Apokalypsa (konec světa)

Překlady Bible:
staroslověnský- cyrilometodějský, 9. stol., jen část Nového Zákona
melantrišky – 16. stol., Daniel Adam z Veleslavína
Bible Kralická – 16. stol., Jan Blahoslav
ekumenický překlad Bible – 80. léta 20. stol., všechny církve

1.Počátky světového písemnictví, antické základy evropské kultury

Sumerská 3., 2. tisíciletí př. n. l.
-na území Mezopotámie, dnešní Irák, Palestina-klínové písmo, na hliněných destičkách
-nejstarší dochovaný -Epos o Gilgamešovi -polomýtický – zřejmě historická osobnost-král hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy – člověk je smrtelný, ale jeho skutky nikoli-objevuje se tu stejně jako v Bibli příběh O potopě

Hebrejská 1 tis. př. n. l.
- tvoří most mezi orientální a evropskou lit.
Bible – Písmo svaté
Starý Zákon: anonymní, hebrejsky
-5 knih Mojžíšových = Pentateuch:
-Genesis, Exodus, Leviticus, Numer, Deutronomium = Potopa, Adam a Eva, stvoření světa, Kain a Ábel, -Mojžíš (prostředník mezi Hospodinem a izraelským lidem), pouť do země zaslíbené,...

knihy Proroků, knihy Soudců – hist., knihy Samuelovy – hist., knihy Královské – hist., knihy Letopisů – hist., knihy Žalmů – lyrické, knihy Přísloví, kazatel – lyrické, Píseň písní
-Desatero-předpisy a zákony, kterými se lidé musí řídit – často kruté (trest smrti ukamenováním, ukřižováním není výjimkou), proroci tu předpovídají příchod Mesiáše – Ježíš

Další zahraniční autoři

Andrzej Sapkowski (Polsko): Sága o Zaklínači
Sergej Vasiljevič Lukjaněnko (Rusko): série Hlídka

Domácí autoři
Ondřej Neff
(1945 – dodnes, Praha)
-novinář, redaktor, spisovatel
-fantasy, ale spíš hlavně sci-fi
-dílo:
ČARODĚJŮV UČEŇ

Horor
(z angl. horror = hrůza)
Základní znaky:
• nahání hrůzu, děsí čtenáře
• často využívá sci-fi nebo fantasy prvků

Zahraniční autoři

Edgar Allan Poe
(1809 – 1849, USA)
-považován za zakladatele hororového žánru
-alkohol, drogy, hazard, deprese
-dílo:
HAVRAN
JÁMA A KYVADLO
VRAŽDY V ULICI MORGUE

Stephen King
(1947 – dodnes, USA)
-snad nejznámější současný hororový autor
-živí se psaním – přes 40 titulů
-dílo:
TO
ZELENÁ MÍLE
HŘBITOV ZVÍŘÁTEK (Pelikánovo oblíbená)

Domácí autoři
- asi neexistujou nebo nevim

Zahraniční autoři

John Ronald Reuel Tolkien
(1892 – 1973, Británie)
-považován za zakladatele fantasy
-narodil se sice v Africe, ale v jeho třech letech odjela matka zpět do Británie
-profesor angličtiny
-miloval cizí jazyky a mytologii (dokonce si obojí vytvářel vlastní pro svůj svět - Středozemi)
-fenomén
-dílo:
HOBIT
-původně pohádka pro jeho děti, pak byl ale přemluven, aby to vydal – získal si
obrovskou popularitu, přemluven k napsání pokračování – PÁN PRSTENŮ
-zde zhruba stanovil vlastnosti žánru
PÁN PRSTENŮ
-trilogie (chtěl to vydat najednou, ale neměl dost peněz)
-zfilmováno (2001–2003)
-snad nejznámější fantasy kniha
SILMARILION
-volné pokračování PÁNA PRSTENŮ
-vydáno až po jeho smrti
-čtenářsky ne tolik atraktivní (spíše pro fanoušky, bez děje)

Clive Staples Lewis

(1898 – 1963, Británie)
-nejlepší přítel J.R.R. Tolkiena
-dílo:
LETOPISY NARNIE
-pro děti
-zfilmovámo
-7 dílů

Joanne Rowlingová
(1965 – dodnes, Británie)
-současně nejbohatší žena Britských ostrovů (vydělala si psaním)
-fenomén
-dílo:
HARRY POTTER
-7 dílů
-zfilmováno
Terry Pratchet
(1948 – dodnes)
-na začátku se inspiroval STOPAŘOVÝM PRŮVODCEM PO GALAXII (Adams)
-psal sci-fi
-knihy z prostředí Úžasné Zeměplochy
-přes 40děl

Zahraniční autoři

Jules Verne
(1828 – 1905, Francie)
-považován za zakladatele žánru sci-fi
-hodně cestoval
-živil se psaním knih
-spousta z jeho fantastických vizí se později splnila (ponorka, řiditelný balón…)
-většina jeho děl vyšla jako části cyklu s názvem PODIVUHODNÉ CESTY:
PĚT NEDĚL V BALÓNĚ
CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
DVA ROKY PRÁZDIN…
-celkem 54 titulů + další knihy, které nebyly součástí cyklu
Arthur Charles Clarke
(1917 – dodnes, Británie)
-astronom, předseda Britské meziplanetární společnosti
-vynálezce telekomunikační družice
-od r. 1988 na kolečkovém křesle
-Cena A. C. Clarka za nejlepší britské sci-fi
-dílo:
2001: VESMÍRNÁ ODYSEA
-zfilmováno
-kultovní dílo

Douglas Adams

(1952 – 2001, Británie)
-dramatik, hudebník, spisovatel
-spolupracoval s Monty Python
-dílo:
STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII
-5 dílů, autor sám to nazval trilogie v pěti částech
-kultovní humorná sci-fi
-zfilmováno (2005)
Další zahraniční autoři:
Bratři Strugačtí (Rusko): PIKNIK U CESTY (někdy též STALKER)
Ray Bradbury (USA): 451 STUPŇŮ FAHRENHEITA (také THE FIREMAN)

Domácí autoři
Karel Čapek
(1890 – 1938)
-spisovatel, novinář, dramatik, filosof, překladatel, fotograf
-obával se, že technika jednou zvítězí nad člověkem
-dílo:
VÁKLA S MLOKY
KRAKATIT
BÍLÁ NEMOC
-divadelní hra
R.U.R.
-divadelní hra
-robot (české slovo, které přejal celý svět)

Svatopluk Čech

(1846 – 1908)
-básník, prozaik, novinář a cestovatel
-dílo:
PRAVÝ VÝLET PANA BROUČKA DO MĚSÍCE
NOVÝ EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA BROUČKA, TENTOKRÁTE DO XV. STOLETÍ
-cestování v čase
Ludvík Souček
(1926 – 1978, Praha)
-velmi oblíbený český SF autor 80. let
-přes 20 titulů, ale ty názvy mi nic neřikají

Fantasy
Základní znaky:
• děj se odehrává ve vymyšleném světě, jako předloha většinou slouží ranný středověk
• magie
• pohádkové a nadpřirozené postavy (drak, kouzelník, vodník, obr…)
• často vychází z mytologie (bohové, nadpřirozené bytosti…)
• může se jednat o skutečnou událost, obohacenou právě o magii a podobné fantasy znaky
- často považováno za způsob útěku od reality (obklopit se vlastním vymyšleným světem)

Václav Kaplický (*1895 - 1982)

- román – Kladivo na čarodějnice - (vyšlo v r. 1963), dílo vyvolalo velký rozruch, v 69 bylo zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou, film byl okamžitě zakázán; odehrává se ve druhé polovině 17. stol. v moravském Šluknovském výběžku, hl. témata – procesy, byla upálena spousta žen, inkvizitor Bömbings z Egerstadtu – podílí se na mučení žen; -> aktualizoval procesy 60. let (jejich mechanismy se nezměnily za 250 let), nesmyslnost obvinění; otázka Kde se bere zlo? (je v nás, záleží pouze na podmínkách, kdy se může projevit), odkaz na středověkou knihu – jak se čarodějnice poznaly (ďábelské znamení na těle, zaříkávaly, věděly, co se stane…)
- další autoři: Jarmila Loukotová, Josef Toman, Jan Procházka
Jan Procházka (*1929 - 1971) – zemřel předčasně – uštvala ho státní bezpečnost, kromě spisovatele byl také scénárista, napsal 2 novely
1) Kočár do Vídně – konec 2. sv. války, 2 mladí kluci – nacisté se chtějí dostat z Moravy domů do Rakouska, zabaví jednomu sedlákovi žebřiňák a ženu jako rukojmí, během cesty se vymění role, u hranic je zastaví partyzáni – znásilní selku a zastřelí vojáky; zlo, válka a krutost neznají meze, nesmyslná smrt
2) Ucho – název metafora (špinavé uši – štěnice), komunističtí funkcionáři + manželka se vrací z party, odposlouchávají je (narážka na Rudolfa Slánského), odhaleny praktiky st. bezpečnosti; černá groteska+ film zakázán, mocenský boj o přežití

Vladimír Körner (*1939 ->)

Vladimír Körner (*1939 ->) – filmový scénárista, vyhozen z Barrandova,
díla – Pramen života; pesimistická filosof. dějin – člověk nemá proti dějinám šanci, nesmyslná, nečekaná smrt,
novela – Zánik samoty Berhof – na Valašsku na podzim 1945, nebezpečná krajina, skupinka grázlů přepadne sedláka a samotu – chtějí přečkat a pak jít dál, soužití není jednoduché, malá dramata, problém otec syn (má vzor tátu a vyčítá mu, proč se nebrání ponižování), Jura chce zlikvidovat bandity, 1 banderovec Juru zastřelí
Údolí včel – příběh ze středověku, Ondřej z Vlkova, tatínek se chce znovu oženit, v den svatby pobije netopýry a přes to dá kytky – chápáno jako zlé znamení, táta mu dá facana, O. se uzdraví a stane se z něj mnich v Polsku, ale O. chce domů, po 7 letech uteče, do Čech ho pronásleduje 1 z jeho přátel – rytíř, O. se vrací na statek – táta zemřel, nevlastní matku si chce vzít, hostí rytíře – jede navštívit nevěstu – zavraždí ji, O. najde nevěstu mrtvou, říká pusťte psy

Vladimír Páral (1932 -> ) – Adámek ho nemá rád, oficiální komerční autor, byl oblíbený, ješitný, stereotypní autor, dnes v ústraní, v Mariánských lázních, myšlení se mu přesunulo do poklopce, hl. hr. nějaký ing., kdo, kdy, kde, jak, proč, s kým
Série 5 novel – Černá pentalogie – všechna díla stejná – surová, drsná

román – Milenci a vrazi –

román – Milenci a vrazi – hl. hr. Borek Trojan, v chemičce v Ú. n L., chce se dostat na vyšší posty, cp. – několik milostných dvojic – každý s každým, narážka na Sthandala, 2 typy – červení (mladí, můžou) a modří (když se dostanou na posty, závidí mladým)




25. Věda a technika v literatuře
Existuje literární žánr, který se obecně označuje jako fantastická literatura. Ta se pak dále rozděluje na Sci-fi, Fantasy a Horor.
Sci-fi (SF)
(science-fiction = vědecko fantastická lit.)
Základní znaky:
• většinou ve vesmíru (cestování raketami, jiné planety...)
• technologie budoucnosti (laser, kosmické lodě, superpočítače...)

- v 60. letech – román –

- v 60. letech – román – Žert – vyvolal rozruch, moderní román, 7 částí, 4 vypravěči v 1. osobě – Helena, Ludvík, Kostka a Jaroslav, do c. p. Ludvík Jahn – symbolická postava, přijíždí na Moravu, chce naplnit život, přijíždí s plánem pomsty – má tu domluvený rande s Helenou Zemánkovou, ptal se na manžela – byl to jeho spolužák z fakulty, který mu zpackal život, rozhodne se, že H. svede -> dotkne se Pavla, ale H. se do L. zamiluje (bývalé manželství nefunguje), L. s P. byli velký kámoši, komouši, oba se zamilovali do dívky Markéty z fakulty, která byla nedostupná a blbá, v létě odjeli na brigádu, vrátil se do Prahy nasranej, že furt nic; napsal jí provokativní pohlednici:cit.: „Optimismus je opium lidstva, zdravý duch páchne blbostí, ať žije Trockij.“; svolala svazáky, projednávalo se to na fakultě, Ludvík chtěl Markétu jenom získat, ale ona to nepochopila -> L. – návrh na vyloučení z fakulty -> odešel -> šel na vojnu do Ostravy; bral to jako nespravedlnost (1 pohlednice…), seznámil se tam s Lucií (jediná postava tohoto románu, která si zaslouží úctu), Lucie se chovala divně, vždycky utekla, když k tomu mělo dojít -> pohádali se -> už se neviděli, L. se vrátil do Prahy (tohle všechno se mu vybavuje, když je na Moravě), Lucie pracuje jako kadeřnice, kdysi měla nepříjemnou intimní zkušenost s vojákama…; do Prahy přijíždí Helena – jejím prostřednictvím svádí Ludvík Zemánkovi „ženu“ , chce si ho vzít -> vlastně se Zemánkovi nepomstil, protože Helena už s ním nežije; konají se slavnosti, přijíždí i P. Zemánek s mladou přítelkyní, do Heleny je blázen její řidič, Helena chce spáchat sebevraždu, potom co slyší, že je Ludvíkova „bokovka“, jde do auta a vezme si prášky, ale netuší, že je řidič (který věděl, že Helena není psychicky v pořádku) vyměnil za projímadlo -> Helena pak sedí v kadiboudě; nejhůř z toho vyšel Ludvík – žert se mu vymkl z rukou, už není možné se nijak pomstít Zemánkovi, kterého teď všichni „uctívají“, čas nejde vrátit; tento román byl v 60. letech zfilmován režisérem Jaromilem Jirešem

Nesmrtelnost – román, ...

Nesmrtelnost – román, 1 z nejvýznamnějších děl postmoderny, 7 částí, vypr. v 1. os., hovoří o sobě jako o Kunderovi; v Paříži, vypravěč se schází ve fitku s profesorem, řeší fil. problémy, z bazénu stoupá stará dáma, zamává plavčíkovi -> Kundera z toho gesta udělá příběh (a teď všichni sledujte, co dokážu (btw. ješita jeden)), Agnes, ségra Laura; v lichých částech románu – v Paříži, Curychu, nedorozumění manželů, termín imagologie (představa) – co by se stalo, kdyby… prostřednictvím reportérů apod., A a L – nespokojeny se životem, Kundera komplikuje zápletku, Laura chce do Švýcarska, jede po dálnici, ale způsobí nehodu (stála tam dívka, která se chtěla nechat přejet…), Laura spáchá sebevraždu, Agnes ji chce taky spáchat; sudé části – týkají se – Goethe, Hemingway – rozebírá je, co z toho člověk má, když nečte jejich knihy, ale zná pomalu jejich osobní život; člověk má být známý skrze jeho díla; konec: ve filmu se schází všechny postavy a připíjejí si s Kunderou
- další romány nejsou přeloženy do češtiny, chce si je přeložit sám – Pomalost, Identita, Nevědomost

Ivan Klíma (*1931)
- román – původně se měl jmenovat: Stojí, stojí šibenička, ale pak ho přejmenoval na: Soudce z milosti – do cp. justice, soudnictví, krvavé procesy 50. let (do tohoto tématu nikdo před ním neodvážil šťourat); osobní i profesní krize, rekapituluje svůj život, rozpad manželství -> ztrácí manželku i dceru, rozhodne se opustit i profesi – podílel se na politických tématech

jakmile je přestane brát, začne se bát transportu ->

jakmile je přestane brát, začne se bát transportu -> pohnou se mu myšlenky -> řekne si, že by měl na koncentrák trénovat -> je jím fascinován -> má snové vidiny -> blahopřeje přátelům transportu -> schizofrenik, hovoří se svým dvojníkem Monem -> je úplně mimo -> všichni jeho přátelé chtějí, aby se postaral o jejich synov-ce -> je rád -> budou trénovat spolu -> rok 42 (atentát na Heidricha) -> nacisté najdou M. inhaluje plyn, aby se připravil -> trénuje popravu oběšením -> gestapo ho najde a říkají mu, že se dočká -> povolají ho -> jde on i synovec -> M. jde a počítá si kroky cestou ho srazí náklaďák, s tím jaksi nepočítal
- Absurdita existence – rozruch
- Spalovač mrtvol – zfilmováno, horor, rok 38-40, Praha, zvláštní rodina, Karel Hopfrkingl (-nutí manželku, aby mu říkala Romane, syn Milivop, dcera Zina, manželce Marii říká Lakmé, je tak trochu na hlavu, rozhoduje o všem, je zvrácený, pracuje v krematoriu, je nadšencem spalování, je posedlý prací a povídá si s mrtvolami, ve volných chvílích chodí po Praze a rozdává něco (nejspíš citáty klubu přátel), nechává se furt vyšetřovat z
krve, čte Tibetskou knihu mrtvých -> do Prahy nacisté -> on se začíná měnit – jeho žena je napůl židovka, děti z 1/4 -> začínají na něj tlačit, aby byl árijcem -> pozve manželku do koupelny a oběsí ji -> na pohřbu řeční, připomíná Hitlera -> umlátí syna -> Zině to dochází -> uteče a pro něho si přijíždí sanitka -> konec; on se dívá na vraždění jako na běžnou věc

Ludvík Vaculík (*1926)

- rodák z Valaška, tvrdá nátura, v plzeňském rozhlase
- román – (r. 66) – Sekyra – mohutný moderní experimentální román, vyvolal rozruch, skandál ve straně a vládě, proč? – sekyra – obr. pojmenování, název – výhrůžka, vypravěč v ich formě – redaktor v Praze, průšvih – sleduje případ mladé dívky, která se stala obětí komunistické šikany, vyhodí ho ze strany, odjíždí na Valašsko, aby si odpočinul a ohlédl se za svým životem = ohlédnutí za dějinami československá v 2/3, ohlednutí je depresivní, vybavuje si tatínka – nadšený komunista, byl španělák (bojoval ve šp. válce), po válce – vysoký funkcionář; vzpomíná na něj v dobrým; ve zlým, hádali se u slivovice, nesouhlasil s jeho posledními léty (byl pro paneláky …), hl. hr. má ke komunismu výhrady, motiv tesařské sekyry, kterou otec vždycky zasekl do futra; vypravěč by se s ním chtěl poradit, ale nemůže; dochází k devastaci přírody; prolínají se – vzpomínky, úvahy … konec – s Karlem Balejem (bratranec) jdou krást do lesa dřevo, Karel nemůže pochopit, proč je vypravěč smutný, ironie na závěr, vzít sekyru a udělat pořádek

Milan Kundera (*1929 ->) – spíš řazen do francouzské poezie, nechal se zlákat komunistama, byl zakázanej, v 70. letech odešel do Paříže, už se sem moc nevrací (pohádal se s přáteli – Havel), všestranný autor, ale uznává pouze své romány, vše ostatní = hříchy mládí; začíná jako básník

Směšné lásky – ...

Směšné lásky – původně 9 povídek ve 3 sešitech (uznává 7)
Život je jinde – legrace z básníků (vysmívá se Wolkerovi), v lázních se tančí valčík na rozloučenou, Angličan rozdává pilulku lásky, sestra konečně otěhotní, ale pak si vezme jed
Kniha smíchu a zapomnění
Nesnesitelná lehkost bytí – román, do cp. Tomáš – chytrý hezoun, je špičkou nemocnice, oblíbený u žen, Tereza (z venkova) – nechal ji dokonce u sebe přespat, “odzbrojila ho“ – přijela rovnou s kufrem, žijí spolu, na T. žárlí ostatní holky, 60. léta, T. – fotografka časopisu Vlasta, přemlouvá Tomáše, aby odjeli – Ženeva, nemohou žít v cizí zemi, odcizují se, Sabina (Tomášovo bokovka) se tam taky odstěhuje, Tereza se vrací do Prahy, Tomáš žije se S., ale není šťastný -> také se vrací do Prahy, živí se jako myč oken (nevrátí se na kliniku), myč oken… nejenom to; pořizují si psa Karenina (narážka na Annu Kameninovou), žijí na venkově, odmítá podepsat Chartu 77, Karenin umírá, pohřbí psa = čas, který prožili; chtějí jít na zábavu, konec: v pokoji s klavírem, nakonec zahynou v autě, Sabina uloví Švýcara – Francze (opustí zemi) – je naivní, S. touží po Tomášovi, F. zahyne v Kambodži, kde jsou na protest, zaplete se do rvačky -> smrt; 7 částí, přízemní smrt

povídka – Příliš hlučná samota –

povídka – Příliš hlučná samota – hl. hr. pan Hanťa, v 1. os., báseň v próze, H. lisuje starý papír, má 2 záliby – pivo, knihy, hodně pije -> halušky, starý lis je nepotřebný -> zhroutí se mu svět -> sen -> vzbouřily se krysy -> rozhryžou regály -> je slisován s regálama, ?sen nebo ne?

Arnošt Lustig (1926 -> ) – Žid, jako jeden z mála přežil holocaust (celoživotní tíha), vyrovnal se s tím, ztělesněním tematiky holocaustu, židovství, přežil pochod smrti a spoustu vyhlazovacích táborů, pracoval jako novinář, v rádiu a televizi, byl nepohodlný režimu, jeho hrdiny jsou obyčejní lidé z koncentráku, v 60. letech – zfilmováno několik děl, po 68. odchází do USA, kde vyučuje český jazyk, v 89. se vrací zpět do Čech, je mistr kratších útvarů – povídky, novely, do cp. – každodennost, zlo je chápáno jako vzduch -> smrt; lyrické povídky
Noc a naděje – povídky z mikrosvěta vyhlaz. táborů -> banality, každodenní zlo, hl. hr. teenageři -> umírají, jejich smrt je zmechanizovaná); působivé povídky, čas počítají podle myšlení na holky, které si vedle zpívají -> jsou naživu -> jedné noci je zpěv přerušen střelbou -> 
Člověk a velikosti poštovní známky – povídka o učiteli; blázen, snaží si tam vzdělávat děti -> chodí k němu i syn učitele -> zavraždí je v náklaďáku
Démanty noci – do c. p. – vězni, náctiletí, každodenní boj o přežití

pov. – Dita Saxová – příběh náctiletí dívky, ...

pov. – Dita Saxová – příběh náctiletí dívky, která přežije koncentrák, ale nedokáže se vyrovnat s každodenností a zařadit se mezi ostatní lidi -> je v psychiatrické léčebně, nakonec svůj život ukončí sebevraždou – skočí z ledovce ve Švýcarsku
novela – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – 1 z nejlepších děl, zfilmováno, 2 děj. linie – pásma – líčí podvod – jak nacisté zajala obchodníky žid. původu, tvrdili, že jim zachrání život převodem peněz na jejich účet, vezli je do Osvětimi; 2. linie – příběh tanečnice – Kateřiny – má ty obchodníky zabavit, 1 se do ní zamiluje, jsou na té rampě – K. dojde, že je zase podvedli, jsou v plynové komoře, K. zastřelí SSáka, nakonec je ubita ostatními; jako jediná dokáže vzdorovat
pov. – Nemilovaná – z deníku 17-ti leté perly Sch; dívka v Terezínské pevnosti, aby zachránila
život blízkým tak spí s SSsákama, ale je to zbytečné

Ladislav Fuks (1923 – 1994)
- podivný autor, odvrácené strany života
- téma židovství, holocaust, přistupuje k nim zvláštně
- román – Pan Theodor Mundstock – otevřeli diskusi na Židy, 3. os., hl. hr. – T. M., pozornost na psychologii a nitro hl. hr., lyrizovaný, bývalý úředník firmy na provazy, protektorát; je Žid, žije prostřednictvím dopisů s přáteli -> existuje problém – je mu divné, že ostatní Židé mizí, on pořád nevěří, te by toho byli nacisté schopni, doma má uklidňující léky,

2 hanobie SSR –

2 hanobie SSR – román demonstroval maloměstské charaktery, otřáslo to iluzemi, demaskoval dějiny -> Danny pochopil, že člověk má málo šancí si zachovat důstojnost, útok na generaci rodičů

Bohumil Hrabal (1914 – 1997) – vystudovaný právník, ale nejdřív se musel umazaat životem, pracoval na poště, koulel sudy v pivováře, žil v Praze v Libni, noci věnoval přemýšlení a klábosení s přáteli, podporovala ho žena Eliška, pak umřela -> fungoval jako bezdomovec, zdravotní problémy, spáchal sebevraždu skokem z okna (novináři: krmil holuby a spadl ( = je to kravina)); jeho knihy mluví, pásmo, každý si vede svou, jeho díla vychá-zela v jiném kontextu, než byla napsána (no prostě jak mu to režim dovolil)
sb. povídek – Perlička na dně – tou perličkou se rozumí jádro lidí, jejich moudrost, citová ryzost a upřímnost
povídková kniha – Pábitelé – slovo vymyslel Fr. Hrubín (pábitelé jsou lidé umazaní životem, kteří disponují vnitřním kouzlem, žijí ve svém světě, vypravují u skleničky v restauraci 5. cenové skupiny

novela – Taneční hodiny pro starší a pokročilé –

novela – Taneční hodiny pro starší a pokročilé – strýc Pepin se nadechne a vypráví 150 stran
Ostře sledované vlaky – v 67. zfilmováno – Menzel -> Oskar, hl. hr. Miloš Hrma, mladík – 22 let, je i vypravěčem v ich formě, má potíže se životem, pokus o sebevraždu, retrospektivní děj, vrací se do života, pracuje v Kostomlatech na železnici -> pův. okolí -> pan výpravčí Hubička (proutník + odbojový pracovník), který svádí Zdeničku, které orazítkoval zadek, její máma si stěžovala -> vyšetřuje se to -> Miloš působí divně -> Hubička si ho všimne, postupně z něj vypadne, že jeho problém jsou ženy, líbí se mu průvodčí Máša -> rande -> ona ho naláká a očekává *, ale on se to snaží oddalovat -> pak se to stane -> nějak se mu to nepovede -> oni se mu snaží radit -> má se obrátit na zkušenou (napadne ho manželka přednosty) -> ona ho vyhodí -> přijde gestapo -> vyšetřuje Hubičku + Zdeničku -> chtějí vzít Miloše jako někoho jiného -> uvidí jizvy -> vrátí ho – zdá se jim to tam podezřelý -> Miloš má náloží zneškodnit vlak, jedné noci vyřeší Miloš svůj problém se ženami (s jednou odbojovou pracovnicí) -> projíždí transport -> ostře sledovaný vlak -> Miloš šplhá po návěští a hodí tam nálož a uvidí ho nacista -> vystřelí po něm -> vlak bouchne a Miloš umírá a nacista taky -> nesmyslná smrt -> hrozné vyprávění v 1. os., „Velké dějiny neslyšně zasáhnou do života mladého kluka.“, banální zlo, důležité dílo prózy 60. let -> hyster. reakce strany

Nymburská trilogie -

Nymburská trilogie - strýc Pepin – Postřižiny – 1. díl, 2. díl – Krasosmutnění, 3. díl – Harlekýnovy milióny; také to vyšlo pod názvy: Městečko u vody, Městečko, kde se zastavil čas
Osobní trilogie – vypravěč – Eliška, tři části: 1) Svatby v domě 2) Nový život 3) Promluvy
povídka – Něžný barbar – věnována jeho přátelům E. Bondymu, malíři Vl. Boudníkovi
povídka – Skřivánci na niti – v 50. Letech, původně součástí knihy – Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet; odehrává se to asi na skladišti v Poldovce, jsou tam všichni, kdo chtějí žít v Československu a režim jim to zakázal; různé příběhy, konec: zavřou dělníka mlíkaře, protože nesplnil normy, přijíždí inspekce, ptají se kdo má nějakou otázku: Neckář se zeptá, jestli bude ještě někdy mlíko; pak si přijedou i pro něho
Obsluhoval jsem anglického krále - hl. hr. pikolík – Jan Dítě – vypravěč v 1. os. seznamuje nás se svým životem, poleje dámu červenou limčou, pracuje v hotelu Tichota, jsou tam stálí zákazníci (TGM), hotel Paříž, vrchní Skřivánek, kontakt se smetánkou, Skř. obsl. angl. kr., čekají Habešského krále, po hostině se počítá zlaté nádobí, chybí jedna lžička, S. podezřívá Dítětě, ale on ji nemá -> jejich vztah už není takový, jako dřív, D. se zamiluje – česká němka – učitelka těláku, protektorát, D. se stává nacistou – se ženou provozují bordel, narodí se jim mentálně postižený Ziegfried, skončí protektorát, utíká do Chebu, ale najde tam jenom Z. jak zatlouká hřebíky do podlahy, D. se stává milionářem (drahá známka), postaví hotel, odchází na Šumavu (někam k Srní), vzpomíná na předchozí časy

obtěžujou ho dámy, favoritkou –

obtěžujou ho dámy, favoritkou – dívka Emöke – není hloupá, všichni ji chtějí, pro Danyho je to bohyně, jdou houbařit, E se mu svěřuje, nedůvěřuje mužům, E Danymu začíná důvěřovat, poslední večer, D hraje na klavír, učitel se snaží zaujmout E, ale ona vyzvat k tanci D, učit. se zhroutí svět, D + E jsou šťastni a spokojeni, učitel ukazuje E Danyho občasnku, kde je fotka jeho snoubenky, E se už nevrátí, E a D se už nesetkávají, jedou zpátky, v kupé hrají hru – hádají předměty, učitel se ptá – kde je ten kufr -> všichni zjistí, že je kreton a začnou se mu smát, učitel vyskočí předčasně z vlaku, konec: Dany se těší až svede kolegyni z redakce
román – Tankový prapor (podle Adámka propadák oproti ostatním), tohle sem stáhla z netu: hlavním vypravěčem svérázného příběhu, který se odehrává v období jaro-zima 1954, je rotný Daniel "Danny" Smiřický. Danny a ostatní členové Sedmého tankového praporu si "odkrucují" poslední půlrok své vojenské služby. Autor popisuje několik vojenských cvičení – nebo spíše pokusů o ně, boj proti tuposti velitelů a závěrečný rozlučkový večírek. Nechybí ani milostná zápletka Dannyho s manželkou jeho nadřízeného. Jedna z nezdařilejších částí knihy je bezpochyby získávání "FO" – Fučíkova odznaku. Kniha je psána hovorovou češtinou a prokládána velmi často vulgárními výrazy, a proto bývá velmi oblíbena u mládeže.
román – Příběh inženýra lidských duší – D. na univerzitě v Kanadě v Torontu, dvojjazyčný román, navazuje na Mirákl
román – Nekonečný příběh
detektivní příběhy – píše je bokem, např.: Hříchy pro pátera Kokse

Karel Ptáčník (*1921)

Ve svém díle ostře polemizuje s názory Václava Řezáče
Román: Město na hranici – román protikladu Řezáčova nástupu, zobrazuje je se všemi nedostatky, rozpory a drama bez ohledu na hlavní hrdiny, román odmítnut kritikou

23. Česká próza od konce 60. let

Josef Škvorecký (*1924 ->) – zlobivý důchodce CJL, film. fak., vystudoval anglistiku, novinář, redaktor, překladatel, scénárista, po srpnu 68 odchod do Toronta, zakládá nakl. 68, vyučuje CJL, vrací se až po 89, ale jenom na prázdniny, skvělý autor – detektivní literatura, Daniel Smiřický – hl. hrdina – jeho druhé ego, jeho dílo symbolizuje ČSR; mnoho věcí vychází v jiné podobě
- román – Mirákl (zázrak) – autor se loučí s Čechami; hl. hr. – Danny Smiřický v 1. os. – dostudoval anglistiku, byl na vojně, nastoupil jako učitel; začíná to: nastupuje do dívčí třídy, Danny měl kapavku – trpí; jedna studentka – Liška (tak jí říká) ho svádí (co si budem povídat, ostatní holky taky ), ale neví, že má kapavku, když se vyléčí, tak ho Liška znásilní -> regulérní vztah, přijdou do vesničky Kobylí vrch (oficiálně se jmenuje Číhošť), je tam farář Toufar, jedna babka rozkřikne, že se a farářem pohnul křížek, donese se to až do Prahy a přijede to řešit bezpečnost -> výslech -> utloukli ho, Liška, Danny a jeho kamarád lékař, který ho vyléčil z kapavky, se tomu snaží přijít na kloub, D. odchází do Prahy, Liška se stává jeho ženou, aktivně se oba účastní 68; stala se vražda, Danny má podezření na lékaře, když má dojít k odhalení, tak do Prahy přijíždí armáda -> D. + Liška jedou za oceán do USA, protože se k moci dostali jeho nepřátelé -> Danny je realista

- román je prosycen aktualitou, ...

- román je prosycen aktualitou, postavy jsou skutečné (s tím, že jim dal autor jiná jména), stejně tak jako děj a situace tehdejší doby; někteří se tam dokonce poznávají (např.: Havel – píše se o něm jako o spisovateli)
Prima sezóna – povídky, 5, protektorát, hl. hr. Daniel Smiřický – Danny, zajímá ho jazz (saxík), ženy pití, je proutník; rozpustilé, melancholické povídky -> má blbou pověst
Zbabělci – román, způsobil kulturní šok -> zákaz, byl obviněn z hanobení sov. svazu, jeden z nejvýznamnějších románů, odehrává se od 4.5. do 11.5.1945 ve fiktivním maloměstě (skutečně Náchod); Danny – 20 let + přátelé Beno… – mají jazzovou kapelu, zájmy – ženy, hudba, pití; celé maloměsto očekává konec války, zbabělci -> generace rodičů, mladí nechápou, jak se tak můžou chovat (ty rodiče), dělají ze sebe bojovníky proti nacismu a lézt KSČ do pr*, vysmívají se rodičům; Danny kolem sebe nenachází žádný vzor, trápí ho Irenka, ale ta chodí se Zdeňkem, snaží se jí ukecat, nespisovný jazyk, úžasné dialogy, ona mu podlehne, ale zapomenou zatáhnout a někdo je práskne a načapá je jeho teta, z Danbyho je partyzán, přichází Rusové -> Kostelec plynule z 1 maškarády přešel do 2.
povídka – legenda Emöke – tímto dílem upoutal pozornost, zfilmováno, lyrická novela, psána dlouhými souvě-tími, na rekreaci ROH, Dany bydlí na pokoji s učitelem – ztělesnění hnusu chlípnosti, sere a provokuje Danyho, aby se ho Dany zbavil, tak mu ukazuje, že je svobodný;

Jan Otčenášek (1924-1979)

- nadějný a talentovaný autor, zklamal režim, prošel typickým vývojem spisovatele 2. poloviny 20. století, začínal jako nadšený komunista, následovala deziluze, skončil jako velký kritik režimu
román: Plným krokem – „pěkný“ román z keramičky
román: Občan Brych – patrně nejlepší dílo svého žánru, nikdo se již po tomto románu nedokázal věnovat tomuto tématu. Hlavním hrdinou je kolísavý intelektuál František Brych, rozčílilo představitele, je nerozhodný, tuto otázku řeší během celého románu. Objevuje se milostná zápletka, román má dramatickou pointu, František, jeho kamarád a milovaná žena (Irena) se rozhodují odejít ilegálně za hranice, objevují se jejich charaktery, konec František se vrací kvůli Ireně, chtějí začít nový život i když to bude v komunistickém státu
novela: Romeo, Julie a tma – variace na Shaeksperovské téma, nádherná milostná novela, Praha za protektorátu, hlavní hrdina maturant Pavel, cestou ze školy uvidí černovlasou dívku, naváží milostný vztah, Ester odmítla nastoupit do židovského transportu, nemá kam jít, Pavel jí nabízí azyl u rodičů doma, nepodaří se jim to však utajit. Přítomnost Ester je podezřelá, dozví se to i kolaborant, nacisté je pronásledují, dochází k hádce, rodiče se chtějí zbavit Ester a ochránit syna, Ester sama vybíhá, aby Pavla ochránila, tím pádem umírá, je zastřelena
román: Pokušení Katarina – román poslední, nedokončený, jedno z nejlepších děl, Katarina je ostrůvek, příběh připomíná antickou tragédii. Hlavním hrdinou je režisér žijící v Praze.

Nedaří se mu v pracovním ani soukromém životě, ...

Nedaří se mu v pracovním ani soukromém životě, odjíždí na dovolenou vlastním vozem na 3 týdny do Dalmácie, cestou se objevují náznaky, že auto není v pořádku. Na jedné pláži se seznamuje s půvabnou blondýnkou = Němka, architektka. Sbližují se, zamiluje se do ní, Ingrid bere vztah jako příjemní, lehký letní flirt, on jí bere jako životní múzu. Jednoho rána se probere sám, nachází dopis, že se vrací k manželovi, celé o končí, že odjíždí do serpentin . . .
román plný deziluze

2) téma historie – oblíbené, úniková forma, nejlepší autoři aktualizují historii

Vladimír Neff (1909-1983)
Román: Srpnovští páni (1953) – vzbudil oprávněnou pozornost, vypravěč se raduje ze svobodné možnosti stvořit fiktivní svět, román se odehrává ve středověku, dění pánů z hradu Srpen, hrabě Odolen v 15 letech zplodil syna

Jarmila Loukotová (*1923)
Román: Navzdory básník zpívá – vyvolal rozruch, vděčné téma, postava Francois Villon, jeho životní příběh je obrazným pojmenováním autorčiny současnosti, pronásledován církví, nakonec končí tragicky a umírá ve věku 30 let

3) zvláštní vztah k vyšetřovateli Böhmovi-

3) zvláštní vztah k vyšetřovateli Böhmovi- pravděpodobně se znali, Fučík mu zachránil život
4) otázka vzniku celé knihy- reportáž napsaná na papírcích od cigaret
5) otázka jestli Fučík vypovídal či ne- nakonec s nimi začal hrát hru, po roce prohrál a byl popraven
6) umělecká kvalita- osobní vyznání, pasáže dojímavé, popis věznění, vypravěč v 1. osobě je svým způsobem hrdina

próza v letech 1948-1958
- jedno z nejtragičtějších období ČSR: únor 1948 veškerou moc přebírá komunistická strana, zpronevěřila se všem ideálům => vytvořila totalitní režim stalinského typu, kolem 2000 osob popraveno v rámci politických procesů, 250-300 tisíc osob emigrovalo
- zvláštní pozornost věnována kultuře, období stalinismu 1953 smrt Stalina a Gottwalda, od poloviny 50 let režim přestává být tak represivní, tyto tendence se objevují v literatuře i kultuře: strana a vláda se jejich prostřednictvím snaží kontrolovat myšlení občanů. 50. léta nazývána léty mrazu, v r. 1945 založen Svaz Československých spisovatelů-jediná povolená organizace, kolem 300 členů, předseda Drda, původní organizace měla 1500 členů, mnoho autorů opustilo zemi, z toho vyplývá, že se česká literatura začala dělit do tří podob:
1) oficiální literatura
2) samizdatová literatura
3) exilová literatura
- proběhla velká čistka v různých institucí a knihovnách (zničeno kolem 27 milionů výtisků)

Základní témata:

1) budovatelský román – základní myšlenkou je naplňovat představu socialistického realismu, obrovsky paradoxní, oslavovalo něco co neexistuje, zvrácená pohádka pro dospělé = tento žánr měl předem daná pravidla:
a. schematičnost – každý román má 3 hlavní hrdiny => zlého (kapitalista), dobrého (komunistický funkcionář), kolísavý intelektuál
b. dogmatičnost – infiltrace komunistických ideologií, černobílost, není prostor pro nic dalšího

Přestavitelé:
Jiří Marek (Nad námi svítá- povídky z hornického prostředí), Alena Bernášková (Cesta otevřená- hl. hrdinka továrna), Bohumil Říha (Země dokořán), Tomáš Svatopluk (Bez šéfa).

Václav Řezáč (František Voňavka)
Nástup – jeden z nejlepších románů v rámci možností, dílo vzorové, děj se odehrává v r. 1945 v Severních Čechách, název je metaforou, pozornost soustředěna na hl. hrdinu Jiřího Bagára- kladný hrdina, budovatel, utká se s německými záškodníky, musí odhalit diverzanty a špióny, nakonec končí Happy Endem a to svatbou
Bitva - pokračování Nástupu, není tak kvalitní

Pancéřová pěst –

Pancéřová pěst – odehrává se v Praze za květnového povstání r. 1945, hlavním hrdinou mladík Pepík Hošek, učí se zámečníkem. Jakmile vypukne povstání všichni běží na barikádu. Pepík nesmí, zakázal mu to otec, ale neuposlechne a běží s nimi, nemůže nalézt zbraň je beznadějný až nalezne pancéřovou pěst = „raketomet“ a běží na barikádu, sem se blíží tank. Muž předtím se snažil vystřelit pancéřovou pěstí a nic, další muž též zkoušel a vybuchla mu v ruce, Pepík tank zničil.

Julius Fučík (1903-1943)
Zemřel násilnou smrtí, skvělý novinář, za protektorátu se účastnil odboje. Byl zatčen a vyslýchán, rok bojoval o svůj život roku 43 byl odsouzen a zabit, po roce 45 byl zneužit komunisty = vydávali ho za jediného hrdinu = Fučíkovská legenda, vše bylo uvedeno na pravou míru až po roce 1989
Kniha: Reportáž psaná na oprátce
- kniha pozoruhodná, skvělá, ale zároveň v sobě skrývá tajemství a záhady, které již nebudou nikdy odhaleny, nikdy nevyšla kompletní, až poprvé v roce 1995
1) popis Fučíkovy role v protinacistickém odboji, role významná, ale odbojářů byly stovky
2) zatčení- v době zatčení ml u sebe 2 pistole, ale nestřílel

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous (Magor) (1947 -> ) – napsal: Magorova suma, textař Plastic people of the univers
J. H. Krekovský – temné verše
Jáchym Topol, Eugen Brigcius, Knížák
- různé komunity
4) velké básnické osobnosti 70. A 80. let
- Jiří Gruša (samizdat, akademie ve Vídni)
- Pavel Šrut, Petr Kabeš, Ivan Wernisch, Jos. Hiršal, Ivan Blatný (v blázinci), Ivan Diviš (b.k. – Beránek na sněhu) – témata smrti – nenávidí ji, byl zakázaný


22) poválečná česká próza
próza v letech 1945-1948
- také próza se těžce vzpamatovává z protektorátního šoku a války, mnoho nejvýznamnějších autorů meziválečné literatury nepřežilo (např. Karel Čapek, Karel Poláček, Vladislav Vančura..). Do centra pozornosti se dostává jediné téma a to: prožitek a zkušenost 2. světové války a také vztah k Protektorátu Čechy a Morava

Jan Drda (1915 – 1970)

- jeho hlavním dílem je Němá barikáda, vyšla ihned po válce. Je to dílo vzorové a slavné, obsahuje celkem 11 povídek. Hlavním tématem je zde okupace a protektorát. Má několik hlavních nedostatků: je zde vidět pevná hranice mezi dobrem a zlem, vše české je dobré a ušlechtilé a naopak němci jsi ti špatní. Mnoho z povídek tvoří filmové scénáře.
Povídky (Němá barikáda):
Vyšší princip – odehrává se na gymnázium, kde studenti mají před maturitou a během písemky do třídy vběhne gestapo, které odvádí 3 spolužáky (Havelku, Ryšánka a Moučku). Celý ústav je zděšen, zejména jejich třídní učitel. Celé městečko se večer dozví, že mladíci byli popraveni za schvalování atentátu na Heindricha. Druhý den ráno se učitelé scházejí, ředitel požaduje vysvětlení, chce, aby někdo před třídu předstoupil a říkal jim „ideologické bláboly“. Tento těžký úkol padne na jejich třídního učitele. Když přichází do třídy není schopen mluvit, nedokáže lhát, na konci svého „proslovu“ říká, že také schvaluje atentát na Heindricha. Vyšší princip proto, že profesor často používal frázi: „Z hlediska vyššího principu…“.
Hlídač dynamitu – starší pán, krade patrony, gestapo vtrhne do lomu, hledají ho, běží k němu domů, manželka nahází patrony do polévky, gestapo nic nemůže nalézt, týrají manžele na konci bezmocná zvedne a řekne, že zde zemřou také bestie. V tom okamžiku vybuchne polévka s patronami a manželé umírají v objetí spokojeni.

- několik her –

- několik her – princip absurdní literatury, nestandardních situací, nesmyslu;
lidi si povídajíc, ale vůbec se neposlouchají; stereotypní situace, minimum
postav
- dílo: Zahradní slavnost, Vyrozumění, Ztížená možnost soustředění, v
70. letech – Asanace, Audience

Česká literatura v letech 69 – 89

- politické letopočty, souvisí s vývojem literatury, lehká varianta 50. Let; v 69 zavedena tvrdá cenzura
- 20. – 21. srpna 1968 – skončila 60. léta, vpád vojsk Varšavské smlouvy (5 států) – ukončen „vývoj literatury“, nejasné, co se bude dít, podepsány Moskevské protokoly, po roce se společnost uklidnila, okupanti začali spolupracovat -> období normalizace, následovalo to samé co po únoru 48 (ve změněných situacích – emigrace, vyhnáni, … soc. režim ztratil veškerou důvěru) „gulášový socialismus“
- r. 77 – Charta 77 – první organizační hnutí, režim ztrácí věrohodnost, výbuch Černobylu
- 1989 listopad – obnoven svobodný chaos

- odraz v kultuře – česká literatura + kultura – paralyzovány -> 3 proudy

1) oficiální kultura a literatura
2) samizdatová k. + lit. (původně od slova z ruštiny – samovydavatelství – díla v úzkém okruhu přátel, vydáno kolem 2000 titulů, koncentrace do velkých měst), založeny kvalitní edice – Petlice – Ludvík Vaculík – zakladatel; Expedice (Havel + manželka Olga); Česká expedice; Edice Kvart; Pražská imaginace
- pronásledováni, šikanováni, perzekuováni, vězení…
3) exilová literatura
exil – nedobrovolný odchod
emigrace – hospodářské, ekonomické důvody, = smrt (ztrácí kontakt s mateřským jazykem) pro autora; v zahraničí – cenzura, exilová nakladatelství (nezákonná – v Torontu – Nakladatelství 68 – Josef a Zdena Škvoreckých; v Londýně – Rozmluvy; nakl. Index (seznam) – Kolín nad Rýnem; v Mnichově – Poezie mimo domov; Zurych – Konfrontace; a dalších několik 100)
- Jiří Gruntorád – založil instituci Zakázané knihy (libri prohibity)
- proměnlivý režim, pohyblivý tlak -> prolínání 3 linií kultury až do r. 89
- 1972 – nová organizace – Svaz Československých „socialisických“ spisovatelů
- probíhaly systematické čistky

POEZIE

– velmi proměnlivá, prolínání všech 3 okruhů literatury, do cp. – tvorba neoficiální
Základní témata: 1) oficiální šeď – autoři uzavřeli s režimem dohodu, že ho budou podporovat, ale nikdo to nemyslel vážně
- představitelé: Karel Süss, Petr Skarlant, Miroslav Florian, Josef Šibon (napsal – Asfaltoví holubi), Jiří Žáček, Jan Pilař
- po 89 upadli skoro všichni v zapomnění
2) písničkáři – v tomto obd. do cp. Písničky; koncerty jsou hojně návštěvo-vány; písničkáři – na hraně zákona
Karel Kryl – nepsaný vůdce, 1,65m -> malý postavou, ale velký duchem, nikdy se nesmířil s okupací 68, působil v Mnichově, v 89 se vrátil, nepohodl se s Havlem, když se rozdávaly funkce, zemřel na infarkt, Bratříčku zavírej vrátka
Jaroslav Hudka (* 1947) – lidový písničkář, objevuje svobodu, CD – Vandrovali Hudci
Vlastimil Třešňák – vyhnali ho ze země, román: Klíč je pod rohožkou
Vl. Merta, J. Nohavica, Karel Plíhal, P. Dobeš…
- scházeli se v Plzni
3) podzemí – Egon Bondy (1930 – 2007) – zakladatel, vlastním jménem – Zdeněk Fišer, svérázný filosof, básník a prozaik, invalidní důchodce (prej mu chyběly střeva), zemřel v posteli – cigareta mu zapálila pyžamo; přednášel na univerzitách; báseň v próze – Invalidní Sourozenci

5) činoherní klub –

5) činoherní klub – J. Kodet, J. Hrzán, F. Husák, P. Nárožný, J. Sommer, H. Růžičková, J.
Abrhám, L. Šafránková, L. Suchořípa
- adaptace současných div. her (ruská klasika – Gogol, …)
- absurdní divadlo (král Uba, Číhání na Godota)
- rež. – L Smoček
- dnes – O. Vetchý, P. Nárožný
- 70. léta – B. Polívka – hra- Poslední leč Alfonec kráska (2 herci)

6) Husa na provázku – dnes Na provázku, autorská div.
- B. Polívka, M. Donutil, I. Bittová
- vlastní adaptace klas. rom. děl.
- nejsl. hra – Balada pro banditu -> muzikál

7) Ypsilonka – autorské divadlo původem z Liberce
- podobné div. Na provázku
- rež. – Jan Schmidt
- v Praze, Jiří Schmitzer, M. Dejdar, J. Lábus, O. Kaiser
- netradiční a nekonvenční představení
- Carmen podle Bizeta

8) Divadlo Járy Cimrmana – v 60. letech

- Jiří Šebánek – vymyslet to + Z. Svěrák, L. Smoljak
- mužský herecký soubor, původem neherci
- dělají si legraci z vysokoškolské výuky
2 části:
a) představují objevy Cimrmana
b) vlastní představení
- založeno na jazykové komice

- nejvýznamnější osobnost:
Václav Havel - * 1936 ->
- dokázal držet krok se světovým a evropským divadlem
- nemohl studovat, byl samouk, spjat s div. Na zábradlí jako kulisák, pak jako
autor, dramaturg, + rež. Jan Grossmann, ztělesnění absurdního divadla nejen v
české literatuře, po 69. se ocitl mimo možnost uplatnění -> působil v elisemtu,
podíl na vydání Charty 77, mluvčí Charty, vězněn na Borech, po 89
několikrát prezidentem

5) EXPERIMENTÁLNÍ POEZIE

5) EXPERIMENTÁLNÍ POEZIE
- poslední oblast, lákavá, pokusná, kam až lze v obl. poezie dojít
- autorů se odvracejí od sdělovacích schopností jazyka
- pozornost – grafická podoba, výtvarno, koláže
- opak tradice
- představitelé – Emil Juliš, Václav Havel, Jiří Kolář, Josef Hiršan
– g. + H + H -> nejslavnější kniha – Čítárna: Protokoly


Oblast divadla 60. let

kopíruje situaci v poezii i v próze -> rozkvět, nejšťastnější období divadla
- těžiště tvorby se přesouvá z kamenných divadel do experimentálních (avantgardních divadel) = divadla malých forem -> celorepubliková záležitost
- základní soubory a texty:
1) Divadlo Reduta – studentský klub, r. 1958,
osobnosti: J. Suchý, Ivan Vyskočil
nová forma zábavy „text – appeal“ tzn. přitažlivost textu
- scénky, pásma, skeče, zpěv
- velká koncentrace osobností -> ty se pak rozprchly

2) Ivan Vyskočil –

2) Ivan Vyskočil – Za branou, Na Zábradlí, Antidivadlo -> div. jako sociální terapie; dnes
vede katedru Angažovaného herectví; nejslavnější hra: HaPrDáns (Hamlet,
princ dánský), 3 postavy fungující jako kuchyňské spotřebiče (lžíce…),
domýšlí si Hamleta, Hamlet tu neumírá, uvádí diváky do rozpaků
3) Semafor – Suchý + Šlitr – r. 59, sedm malých forem ->na jevišti se může dít cokoliv,
7m.f.- poezie, hudba, pantomima, výtvarné umění, film, loutky, klasické
činoherní divadlo
- symbol 60. let, + Grossmann + Šimek; Šimek + Sobota; Šimek + Kramol
- pásma – zpěv, tanec, pantomima, čtení… chytrý humor, jazyková komika
- Gott, Pilarová, Vondráčková, Neckář
- poprvé se objevuje MUZIKÁL (kdyby 1000 klarinetů, Starci na chmelu)
4) Za Branou – Jos. Topol (1935) – píše div. hry ve verších, je autorem: Konec masopustu;
(jeho syn – film: Žiletky); Kočky na kolejích
- Jan Tříska…

Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)

- pan básník, Moravan, kamarád Skácela
- konkrétní básník, zájem o mezilidské vztahy
- téma ženství (krev, klín, ňadra)
- b. k. – Marné milování – metafora; verše plné zklamání, strachu, smutku, obav, b. s. prožívá
nešťastné lásky
- b. k. – Horoucí zpěvy – opak b. k. Marné milování; na objednávku napsal frézistickou poezii
– nikdo mu to nevěřil
- b. k. – Ortely a milosti – rozporuplná, aktuální, obraz 50. let, doba dospívání -> doba milostí
a ortelů
- b. skladba – Krajem táhne prašivec – depresivní báseň (lyricko ep.), prašivec – ztělesnění
deprese -> zamkne se v hospodě a chlastá s chlapáka ( připíjeli prašivce J), plná pocitů
úzkosti
- Svlékání hadů; To královské; Šokovaná růže – 1969, lyrická kniha, hl. hr. b. s. – reaguje na
srpen 68, smutná pesimistická kniha, po tomto byl rozházený; další knihy vydává jenom v samizdatu, do cp. – téma smrti a) negace života
b) završitelka života -> omezenost dává životu smysl
- b. k. –Žebro Adamovo

3) NASTUPUJÍCÍ MLADÁ BÁSNICKÁ GENERACE

- 60. léta = podhoubí mladých autorů (je jich mnoho), v 70. a 80. letech jsou zakázáni, mohou
se vrátit až po 89
- Petr Kabeš, Karel Šiktanc, Jiří Gruša, Pavel Kopta, Ivan Wernish

4) BEATNICI ČESKÉ POEZIE 60. LET
- Allan Ginsberg – byl v Praze 4 dny a pak ho režim vyhostil

Václav Hrabě (1940 – 1965)
- představitel beatnické poezie v ČR
- z Hořovic, byl učitel (CJL, OBN)
- divadlo, kavárny, byl bohém
- smrt nejasná, zapálil plyn, pak ho plynárny vypnuly a když to zas zapnuly, tak spal…
- verše vydány až po jeho smrti
Blues pro bláznivou holku – kultovní poezie, b. s. sděluje pocity …, některé básně
zhudebněny, variace na renesanční téma – báseň

Miroslav Holub (1923 – 1998)

- plzeňský rodák (regionální autor)
- byl vědec (přírodovědec)
- dostal se na západ
- básník, přináší do literatury pohled skrze vědu
- spoluautorem programu květen -> teoretik (úvaha)
- všestranný autor – poezie, próza
- poezie – byla zjevením, intelektuální biologie
b. k. – Denní služba – nový pohled na klasická témata, přísné pozorování
b. k. – Jdi a otevři dveře (aspoň bude průvan)
b. k. – Kam teče krev – antické motivy x člověk 20. století
b. k. – Achilles a želva – vrcholí srovnání myšlenkového světa moderního člověka a
antického filosofa
- próza – reportáže, cestopisy
Žít v New Yorku – jak vnímal nový svět

2) VELKÉ BÁSNICKÉ OSOBNOSTI 60. LET
– bylo jich mnoho, můžou publikovat po zákazu, autoři v emigraci, silná generace básníků z
Moravy

Jan Skácel (1922 – 1989)

- pan básník, Moravan, žil v Brně
- esence moravanství (když vyjdeme ve 4 ráno ze sklípku)
- úsporný básník – nemůžeme tam nic propašovat 
- i próza
- poezie – b. k. – Kolik příležitostí má růže – hl. hr. – bás. subjekt – prý geniální ve své
prostotě, jak vyjadřuje nejnevyjádřitelnější věci; růže – symbol lásky; lidských
životů, kolik smyslů? Příležitostí? -> 1, je jedinečná (1 příležitost života) b. s. je to
líto -> melancholické verše
b. k. – Co zbylo z anděla? – potřeba vypít z názvu, převažují naléhavé existenciální motivy a prvky, spjato s venkovem, krajinou, život se nedá obejít, co životu dává smysl
b. k. – Hodina mezi psem a vlkem – představuje mezní situaci, kdo obstojí v zatěžkávací zkoušce …
b. k. – Smuténka – novotvar, prostě si to vymyslel; sídlí tu všechny (melancholické) spodní věci života, vzpomínky
b. k. – Metličky – 1968 – drobné křivdy života, sčítají se a pak tu tíhu nejsme schopni unést -> katastrofa
- po této knize byl zakázaný -> proměna stylu veršů – podoba přísloví
- v samizdatu: b. k. – Odlévání do ztraceného vosku – narážka na umění

b) Okruh trapné poezie –

b) Okruh trapné poezie – Ivo Votseďálek Bondy (koncept totálního realismu), 1.
samizdatová edice: Edice půlnoc
c) Velké osobnosti – Jiří Kolář, Vr. Efenberger

Drama
- také postiženo únorovými událostmi, zakázaní autoři, soubory – rozprášeni -> nové soubory
a divadla, budovatelské hry a socialistický realismus (sovětské hry – překlad; hl. hr.:
funkcionáři, partyzáni, vojáci, dělníci, traktory, sbíječky …), zneužití k politickým
praktikám
- někteří představitelé těchto ohavností:
- téma budování – Vašek Káňa – hra: Parta brusiče Karhana – hl. hr. – 5-ti letý
budovatelský plán
– Pavel Kohout – hra: Dobrá píseň – výstavba, zpracování oceli
– E. F. Burian – hra: Pařeniště – nejhorší!, politické procesy, šibenice…
- vznik divadla ABC – kvalitní – šéf – J. Werich
- vodník Čochtan, původní tvorba V + W
- kamenná divadla – 1958 – uvedení Shakespearova Hamleta (Radovan Lukavský)

Období 1958 – 68

- gold 60, obd. naděje, nových možností, kontakt s Evropou a se světem, Československo je in
- změny v politice a společnosti (1956 – sjezd KSČM – kritika Stalina; konflikt se státní mocí
- 1967 – sjezd spisovatelů) společnosti uvěřila, že by možná mohla být změna, Rusové se
naštvali 21. 8. 67 – bratrská pomoc, byli jsme okupování po 68
- ohlas i v kultuře – c. p. kultura, umělci – nejenom umělecké funkce, spisovatelé – obroze-
necká role mluvčí národa

Poezie
- magická až zázračná funkce, vrací se ke kořenům prostřednictvím objevování nových světů
- nová témata
– nová bás. generace (z Moravy)
– objev 1) POEZIE VŠEDNÍHO DNE – květen – skupina kolem Koláře –42 (Červenka,
Holub, K. Šiktanc, Josef Brukner, Jiří Šotola)

- 1949- b. k. – Šel malíř chudě do světa –

- 1949- b. k. – Šel malíř chudě do světa – lyrická b. k., věnována Mikoláši Alši, hl. hr. – bás.
subjekt – kochá se přírodou prostřednictvím obrazů
- 1950 – b. k. – Píseň o Viktorce – předmětem nenávistné kampaně, politické i osobní
důvody, věnována B. Němcové, Viktorce, milostná lyr., velké vyznání, Němcová =
Viktorka
- 1956 – b. k. – Chlapec a hvězdy – lyr., věnována Jos. Ladovi
- 9 let pauza – vnitřní krize, nemoc (čekal smrt…) -> proměnil způsob poezie (opustil rým -> volný verš) -> úvaha, recenze, přemýšlivá poezie b. k. Koncert na ostrově, Halliova
kometa, Odlévání zvonů, Deštník s pikadily, Morový sloup
- lyrizované vzpomínky: Všechny krásy světa; 1986 umírá

František Hrubín (1910 – 1971)
- básník samotář
- sympatizoval s katolíky, problémy ve vztahu k režimu, milovník jihočeské krajiny, dobrého
vína a žen, všestranný autor – hlavně poezie, pak próza … drama
poezie:
- nebyl typickým lyrikem, verše tíhnou ke pice, hl. hr. bás. subjekt – pokaždé ho něco trápí ->
1. b. k.

- několik období –

- několik období – 1) předválečná tvorba – lyrika (milostná l.), b. k. – Krásná po chudobě –
hledá sílu – víra
2) válečná tvorba (protektorát), vlastenecké verše, b. k. – Včelí plást
3) poválečné do února 48 – radostné verše (válka změní život k dobrému),
b. k. – Řeka nezapomnění, Jobova noc
4) po 48 – období strachu, b. k. – Hirošima – smutná, atomová apokalypsa
-> dostal zaracha na 8 let, ale může psát pro děti
- po r. 58 vydal b. k. – Proměna – název – k antické literatuře, básník Ovidius (básně –
Proměna), Hrubín prolíná 2 dějové linie – lyricko-epická kniha – 1. příběh – O Ikarovi
(tragický konec), 2. – linie paralelní – v současnosti v Praze, příběh tatínka a syna, vyjedou
si na ostrov, T. má strach, byla vyzkoušena atomová bomba; příběhy se prolínají -> hrozí, že
se život promění ve smrti díky člověku

Romance pro křídlovku –

Romance pro křídlovku – lyr. ep. kniha, převaha lyriky do c. p. – bás. subjekt, fragmentární, roztříštěný děj, František = bás. sub., autor se s ním ztotožňuje, vypráví příběh starý 30 let: Vesnička z Posázaví, v létě je pouť, F. bydlí u dědečka; o F. se zajímá Antonie (Tonka – prsatá Tonka), F. se jí brání, F. se zamiluje do Terky od kolotočů, umírá dědeček -> F. se musí postarat o svou budoucnost, kolotočáři odjíždějí, souboj F. x kolotočář, F. hraje na křídlovku; vzpomínky se mísí se současností; byla zfilmována.
Lešenské jesličky – Obec Pesany, lyr. kniha -> bás. sub., narození Ježíška

Josef Kainar (1917 – 1971)
- rozporuplná osobnost
- modelový příklad osudu básníka 2. pol. 20. stol., pan básník
- miloval hudbu -> 1. bluesový básník
- začíná jako člen skupiny 42, v 50. letech se snaží dohodnout s novým režimem ->
budovatelská poezie, v 60. letech -> bluesový příběh, po 68/69 se stává režimním autorem,
v 71 zemřel na zámku v Dobříši
Příběhy a menší básně – b. k., vyšla za protektorátu, nejvýznamnější básník 42; drsná a nenačesaná kniha

Nové mýty – 1 z nejlepších, ...

Nové mýty – 1 z nejlepších, bás. sub. se snaží dát zkušenost -> zkušenost = nový mýtus; dívá se na svět odvrácenou stránkou existence (nová zkuš.); motivy – smrt, ohlas. 2. sv. v., život, který se nemůže rozvíjet, obavy, bolest, pesimismus; několik básní – Stříhali do hola malého chlapečka, Vycpávač
Osudy – b. k., završuje linii existenciální poezie, vrcholí zhnusení
Velká láska – b. k., budovatelská poezie, sov. sv., Stalin…
Český sen – b. k., promyšlená, chtěli jsme mít vlastní stát
Lazar a píseň – 60. léta, b. k., bluesová inspirace, biblická postava – Lazar, L = škodič, nic si z života nedělá, hl. hr. Lazara přelstí
Moje blues – b. k., lyrizované příběhy, poslední kniha

3) POEZIE NEOFICIÁLNÍ
- mnoho autorů nesmělo publikovat, odešli do zahraničí a ze SSSR –> nezávislí, zakázané
skupiny
- mnozí z těchto autorů byli pronásledováni a vyslýchání, STB je uvěznila; centrem dění –
velká města – Praha
a) Spořilovští surrealisté – B. Hrabal, Zb. Havlíček, Egon Bondy

od pol. 50. let

- přestává být režim tak represivní

- tendence se obj. v kultuře i v literatuře – strana a vláda se prostřednictvím lit. a kult. snaží
kontrolovat myšlení občanů
- léta mrazu

1949
- založen tzv. Svaz československých spisovatelů – jediná státem povolená organizace, v čele
J. Drda, 1500 členů – původně -> 300 členů (zbytek – vězení, sebevražda ..) -> česká lit.
začíná fungovat paralelně ve 3 podobách:
a) oficiální literatura
b) exilová literatura
c) samizdatová (ineditní) literatura

- proběhla čistka v knihovnách – 27 mil. výtisků bylo zakázáno

Poezie
- dost postižena, mnohým autorům znemožněna ex., vězení (Zahradníček, Renč, …),
emigrace, sebevražda (Biebl), byl uzavřen jakýkoliv prostor -> socialistický realismus

socialistický realismus:

- má napomáhat budování kom. režimu
- paradoxní směr (opěvoval realitu, která ani nemohla být)
- základní témata:
1) BUDOVATELSKÁ POEZIE
- p. šťastných zítřků
- frézistická poezie (plná frází)
- primitivní, agresivní, militantní poezie
- autoři – podivuhodní kouzelníci
V. Školaudi - Hlas doby
S. Neumann - b. k. Píseň o lásce a nenávisti
I. Skála - vlastním jménem – Karel Hek, Máj země
Ivo Fleischmann, P. Kohout - *1928, Verše a písně, Čas lásky a boje – modelové příklady fr. poezie
M. Kundera - *1929, b. k. Člověk, zahrada širá, Monology (muž x žena) – tyto verše se také stávají zdrojem studentských recesí a parodií, některé tyto věci vyšetřovala i
státní policie (bezpečnost), nejslavnější je případ 2 studetnů filozofické fakulty, kteří napsali pantet Socialistická láska, někdo je vzal

2) VELKÉ BÁSNICKÉ OSOBNOSTI

- 50. léta, vnesla zmatek a neklid do předválečné avantgardní básnické generace, každý se s
tím musel vypořádat sám a po svém; K. Teige, K. Biebl

1) budovatelská poezie, bás. osobnosti
Vítězslav Nezval (viz. 3. ročník)
- po únoru 48 plně vstoupil do služeb režimu, zaštítil ho svým jménem. Pomáhal svým
přátelům básníkům, kteří byli perzekuováni
Veliký orloj – jeden z nejslavnějších jeho knih, kvalitní, režim je nemohl využít
Stalin – oslava Stalina, zpěv míru – komentování korejské války
Chrpy a města – bilance stárnoucího muže, kniha životní moudrosti, bás. sub. se snaží
vyrovnat se svými smutky, intimní lyrika, poslední popsaná - 

Jaroslav Seifert (viz 3.M)
- nedokázal se vyrovnat s nástupem režimu, nikdy se s tím nesmířil, morální autorita,
komunisti ho šikanovali -> vystoupil ze strany a nikdy se tam nevrátil
- 1968 se stává předsedou československých spisovatelů -> Seifertův svaz (v obd.
normalizace (70. léta) zakázán)
- NC (84)