Adolf HEYDUK (1835 – 1923)
- pootavský slavík
- žil v Písku, kde byl učitel kreslení
- napsal přes 60 básnických sbírek
CIMBÁL A HUSLE - české a slovenské náměty (česko-slovenská vzájemnost) inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody
Václav ŠOLC (1838 – 1871)
- herec a básník (přispíval do časopisu Lumír)
- pseudonym Václav Předměstský
PRVOSENKY – písňové formy dvojí lyrika: politická - vyzívá národ k hrdinství a sociální tematika - oslava venkova, ocenění významu lidské práce
Rudolf MAYER (1837 – 1865)
- jeho básně byly vydány až posmrtně Durdíkem
V POLEDNE – sociální balada monolog bouřícího se topiče sloužícího u bohatého továrníka sní o pomstě tyranovi, ale nic neudělá, i když by se vlastně nic nestalo, pouze by bylo o jednoho tyrana méně. Baladické rozhodování mezi dobrem a zlem
Maturitní otázky - 12. pokračování
PRÓZA
- krátké povídky o venkově, o sporu rodičů s dětmi vyvozuje závěr – žít v souladu s přírodou
MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA
- o lásce, které brání rodiče
- dívka ze statku, Liduška, se zamiluje do chudého chlapce, muzikanta. Liduška si však má vzít bohatého. Před oltářem ho odmítne a zblázní se. Žije ve svém světě, běhá za každou muzikou a tam tancuje. Rodiče mají výčitky svědomí.
NA VEJMINKU - zlé chování k otci
NA STATKU A V CHALOUPCE - srovnání chudých a bohatých
POLDÍK RUMAŘ - hodný, ušlechtilý člověk se obětuje pro jiné pracoval na rumišti, rubal led, stará se o syna, žena, kterou miloval, mu utekla s jiným
DRAMA
- napsal 6 tragédií o českých a světových dějinách
KRÁL VUKAŠÍN – touto hrou bylo otevřeno Prozatímní divadlo
- krátké povídky o venkově, o sporu rodičů s dětmi vyvozuje závěr – žít v souladu s přírodou
MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA
- o lásce, které brání rodiče
- dívka ze statku, Liduška, se zamiluje do chudého chlapce, muzikanta. Liduška si však má vzít bohatého. Před oltářem ho odmítne a zblázní se. Žije ve svém světě, běhá za každou muzikou a tam tancuje. Rodiče mají výčitky svědomí.
NA VEJMINKU - zlé chování k otci
NA STATKU A V CHALOUPCE - srovnání chudých a bohatých
POLDÍK RUMAŘ - hodný, ušlechtilý člověk se obětuje pro jiné pracoval na rumišti, rubal led, stará se o syna, žena, kterou miloval, mu utekla s jiným
DRAMA
- napsal 6 tragédií o českých a světových dějinách
KRÁL VUKAŠÍN – touto hrou bylo otevřeno Prozatímní divadlo
Maturitní otázky - 12. pokračování
Jakub ARBES (1840 – 1911)
- inspirován životem v Praze
- literární historik, novinář (Národní listy)
- zajímal se o Máchu (přeložil jeho zakódovaný deník) a napsal monografii k Máchovi
- tvůrce romaneta – z italského romaneto = malý román základ je důkladně prokomponovaný fantastický nebo dobrodružný příběh, na jehož počátku stojí nějaká záhada, která je postupně odhalována
- za svoje politické sklony byl vyhozen z Národních listů
- romaneta:
SVATÝ XAVERIUS – uveřejněn v časopise Lumír
ĎÁBEL VE SKŘIPCI
SIVOOKÝ DÉMON
ETIOPSKÁ LILIE
NEWTONŮV MOZEK - o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů)
- monografie :
ZÁHADNÁ EXISTENCE (Dickens, Hugo)
NESMRTELNÍ PIJÁCI (Poe, Zola)
- romány:
KANDIDÁTI EXISTENCE – pokus uskutečnit utopický socialismus v praxi snaha o odstranění společenských a sociálních rozdílů mezi lidmi pomocí nějakého dobrého skutku
ŠTRAJCHPUDLÍCI – nelehké životy tiskařských dělníků, kteří tiskly vzory na látku pomocí válců, historická tematika (propouštění dělníků před r. 1848), pracují zde i malí chlapci za malý plat (natírali válce)
MESIÁŠ – o J. V. Fričovi – vlastence vyhnaný ze země
MODERNÍ UPÍŘI - buržoasie, bohatství nelze získat jinak než odřít druhého
- inspirován životem v Praze
- literární historik, novinář (Národní listy)
- zajímal se o Máchu (přeložil jeho zakódovaný deník) a napsal monografii k Máchovi
- tvůrce romaneta – z italského romaneto = malý román základ je důkladně prokomponovaný fantastický nebo dobrodružný příběh, na jehož počátku stojí nějaká záhada, která je postupně odhalována
- za svoje politické sklony byl vyhozen z Národních listů
- romaneta:
SVATÝ XAVERIUS – uveřejněn v časopise Lumír
ĎÁBEL VE SKŘIPCI
SIVOOKÝ DÉMON
ETIOPSKÁ LILIE
NEWTONŮV MOZEK - o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů)
- monografie :
ZÁHADNÁ EXISTENCE (Dickens, Hugo)
NESMRTELNÍ PIJÁCI (Poe, Zola)
- romány:
KANDIDÁTI EXISTENCE – pokus uskutečnit utopický socialismus v praxi snaha o odstranění společenských a sociálních rozdílů mezi lidmi pomocí nějakého dobrého skutku
ŠTRAJCHPUDLÍCI – nelehké životy tiskařských dělníků, kteří tiskly vzory na látku pomocí válců, historická tematika (propouštění dělníků před r. 1848), pracují zde i malí chlapci za malý plat (natírali válce)
MESIÁŠ – o J. V. Fričovi – vlastence vyhnaný ze země
MODERNÍ UPÍŘI - buržoasie, bohatství nelze získat jinak než odřít druhého
Maturitní otázky - 12. pokračování
Gustav Pfleger MORAVSKÝ (1833 – 1875)
- konzervativec rozcházel se názorově s májovci
- považován za zakladatele sociálního románu z pražského prostředí (pocházel z moravského venkova X Světlá, zakladatelka vesnického románu, je Pražanka)
- zemřel na TBC
Z MALÉHO SVĚTA – sociální román dělníci rozbíjí nové stroje
Vítězslav HÁLEK (1835 – 1874)
- přítel Nerudy, ale byl šťastnější než Neruda
- už za svého života byl uznáván nejlepším českým básníkem
- studoval v Praze filozofii, ale kvůli literatuře studia nedokončil
- organizátor almanachu Máj organizátor kultury v Praze
- psal poezii, dramata (nic moc) a povídky
- teoretický mluvčí mladé generace
- byl i novinářem (Národní listy) – fejetony, kritiky (hlavně literární a dramatické)
- psal do časopisů Květy, Lumír napsal „Gogola hledám“ – vyslovil zde zásady realistického umění
- jeho díla jsou ovlivněna jeho životem v Dolíku u Mělníka (klid, radost)
- založil nakladatelství Slovanská beseda – vydávalo překlady ze slovanské literatury
- konzervativec rozcházel se názorově s májovci
- považován za zakladatele sociálního románu z pražského prostředí (pocházel z moravského venkova X Světlá, zakladatelka vesnického románu, je Pražanka)
- zemřel na TBC
Z MALÉHO SVĚTA – sociální román dělníci rozbíjí nové stroje
Vítězslav HÁLEK (1835 – 1874)
- přítel Nerudy, ale byl šťastnější než Neruda
- už za svého života byl uznáván nejlepším českým básníkem
- studoval v Praze filozofii, ale kvůli literatuře studia nedokončil
- organizátor almanachu Máj organizátor kultury v Praze
- psal poezii, dramata (nic moc) a povídky
- teoretický mluvčí mladé generace
- byl i novinářem (Národní listy) – fejetony, kritiky (hlavně literární a dramatické)
- psal do časopisů Květy, Lumír napsal „Gogola hledám“ – vyslovil zde zásady realistického umění
- jeho díla jsou ovlivněna jeho životem v Dolíku u Mělníka (klid, radost)
- založil nakladatelství Slovanská beseda – vydávalo překlady ze slovanské literatury
Maturitní otázky - 12. pokračování
POEZIE
VEČERNÍ PÍSNĚ – 1859
- sbírka drobných básní
- hlavní téma – šťastná láska, idylická příroda, kladné city v člověku, přirozený citový život bez společenských a náboženských předsudků
- např. „Nekamenujte proroky“ „Kdo v zlaté struny zahrát zná“
- spolu s touto sbírkou vyšla i báseň ALFRÉD – lyricko-epická skladba, nešťastná láska, zločin vliv Máchy a Byrona
POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE
- epické básně vydané posmrtně
- vesnice je představena jako ideální lidské společenství
- básně jsou spíše antipohádkami inspiroval se baladou nejdeme tu řadu baladických básní sociálních i psychologických
- např. „Jíra“ „Dražba“
V PŘÍRODĚ - přírodní lyrika zobrazuje rodný kraj (Dolík u Mělníka)
VEČERNÍ PÍSNĚ – 1859
- sbírka drobných básní
- hlavní téma – šťastná láska, idylická příroda, kladné city v člověku, přirozený citový život bez společenských a náboženských předsudků
- např. „Nekamenujte proroky“ „Kdo v zlaté struny zahrát zná“
- spolu s touto sbírkou vyšla i báseň ALFRÉD – lyricko-epická skladba, nešťastná láska, zločin vliv Máchy a Byrona
POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE
- epické básně vydané posmrtně
- vesnice je představena jako ideální lidské společenství
- básně jsou spíše antipohádkami inspiroval se baladou nejdeme tu řadu baladických básní sociálních i psychologických
- např. „Jíra“ „Dražba“
V PŘÍRODĚ - přírodní lyrika zobrazuje rodný kraj (Dolík u Mělníka)
Maturitní otázky - 12. pokračování
ZPĚVY PÁTEČNÍ – 1896
- vydány až po jeho smrti (díky Vrchlickému)
- využívá velikonoční symboliku, neologismy, lidová rčení, výrazy z lidové mluvy
- ukazuje utrpení, umučení národa a vidina znovuvzkříšení českého národa
PRÓZA
ARABESKY = portrét kniha povídek povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí tehdejší Prahy; kritika společnosti i sebeironie „Byl darebákem“, „Blbý Jón“
POVÍDKY MALOSTRANSKÉ - povídkový cyklus o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí, vrchol Nerudovy prozaické tvorby (13 próz)
• střídání tónu humorného, satirického a vážného
• převaha vyprávění v ich-formě, autor vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou
• povídky realisticky zobrazují skutečnost, ale jsou specificky zaměřeny na jednotlivé postavy = drobnokresba
• vysoce je hodnocena umělecká stránka jazyka povídek - překonal romantický a patetický sloh se složitou syntaktickou stavbou
• bránil se mnohoznačnosti – snažil se o konkrétnost
• povídky : Týden v tichém domě, Doktor Kazisvět, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, ...
- vydány až po jeho smrti (díky Vrchlickému)
- využívá velikonoční symboliku, neologismy, lidová rčení, výrazy z lidové mluvy
- ukazuje utrpení, umučení národa a vidina znovuvzkříšení českého národa
PRÓZA
ARABESKY = portrét kniha povídek povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí tehdejší Prahy; kritika společnosti i sebeironie „Byl darebákem“, „Blbý Jón“
POVÍDKY MALOSTRANSKÉ - povídkový cyklus o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí, vrchol Nerudovy prozaické tvorby (13 próz)
• střídání tónu humorného, satirického a vážného
• převaha vyprávění v ich-formě, autor vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou
• povídky realisticky zobrazují skutečnost, ale jsou specificky zaměřeny na jednotlivé postavy = drobnokresba
• vysoce je hodnocena umělecká stránka jazyka povídek - překonal romantický a patetický sloh se složitou syntaktickou stavbou
• bránil se mnohoznačnosti – snažil se o konkrétnost
• povídky : Týden v tichém domě, Doktor Kazisvět, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, ...
Maturitní otázky - 12. pokračování
Karolína SVĚTLÁ (1830 – 1899)
- vlastním jménem Johana Rottová (Mužáková) svůj pseudonym si zvolila podle Světlé pod Ještědem
- pocházela z měšťanské rodiny a byla vychovávána německy, až po svatbě se seznámila s českou literaturou
- pokračovatelka B. Němcové byla ovlivněna George Sandovou
- považovaná za zakladatelku vesnického románu
- byla stoupenkyně ženského mesianismu (žena je v rodině zodpovědnější a proto se pro ní musí obětovat)
- v almanachu Máj měla svoji povídku „Dvojí probuzení“ – hlavním tématem je zde postavení ženy ve společnosti
- pražské prózy :
PRVNÍ ČESKA - vzpoura mladé dívky proti matce, která jí upírá vzdělání. Matka ji pošle na venkov, ale Jitka se zde seznámí s lidovým písmákem, který v ní povzbuzuje další touhu po vzdělání, stává se z ní uvědomělá vlastenka, její synové pak bojují na Pražských barikádách
ČERNÝ PETŘÍČEK - nešťastná láska
- ještědské prózy :
VESNICKÝ ROMÁN - láska ženatého muže k vesnické dívce
KŘÍŽ U POTOKA - žena se obětuje pro manžela
KANTŮRČICE - láska vesnické dívky k pražskému studentovi
FRANTINA - statečná venkovská žena se stala rychtářkou, pronásleduje loupežníky, jeden z nich je její milý, ona však dá přednost spravedlnosti a zabije ho
- vlastním jménem Johana Rottová (Mužáková) svůj pseudonym si zvolila podle Světlé pod Ještědem
- pocházela z měšťanské rodiny a byla vychovávána německy, až po svatbě se seznámila s českou literaturou
- pokračovatelka B. Němcové byla ovlivněna George Sandovou
- považovaná za zakladatelku vesnického románu
- byla stoupenkyně ženského mesianismu (žena je v rodině zodpovědnější a proto se pro ní musí obětovat)
- v almanachu Máj měla svoji povídku „Dvojí probuzení“ – hlavním tématem je zde postavení ženy ve společnosti
- pražské prózy :
PRVNÍ ČESKA - vzpoura mladé dívky proti matce, která jí upírá vzdělání. Matka ji pošle na venkov, ale Jitka se zde seznámí s lidovým písmákem, který v ní povzbuzuje další touhu po vzdělání, stává se z ní uvědomělá vlastenka, její synové pak bojují na Pražských barikádách
ČERNÝ PETŘÍČEK - nešťastná láska
- ještědské prózy :
VESNICKÝ ROMÁN - láska ženatého muže k vesnické dívce
KŘÍŽ U POTOKA - žena se obětuje pro manžela
KANTŮRČICE - láska vesnické dívky k pražskému studentovi
FRANTINA - statečná venkovská žena se stala rychtářkou, pronásleduje loupežníky, jeden z nich je její milý, ona však dá přednost spravedlnosti a zabije ho
Maturitní otázky - 12. pokračování
POEZIE
HŘBITOVNÍ KVÍTÍ - 1858
- pesimismus, skepse, písně soucitu, odraz nálady společnosti
- smutná milostná lyrika
- kostnatý jazyk, plný archaismů, nelibozvučná slova, podobné Baudelaireově sbírce Květy zla
- nepříznivě přijata, Neruda označen za morbidního básníka Neruda se na 10 let odmlčel
- básně jsou pouze číslovány
KNIHY VERŠŮ – 1868
- tři knihy a jsou sem přidány i některé básně z Hřbitovního kvítí manifestovala spojitost s první sbírkou (ukázal, že na ní trvá)
- Knihy veršů výpravných – sociální balady píše o sílách co člověka ničí – společnost např. – „Dědova mísa“ – vnuk poučuje otce, že se chová k dědovi bezcitně, „Před fortnou milosrdných bratří“ – epická báseň se sociální tématikou, ...
- Kniha veršů lyrických a smíšených – Otci – 10 básní, rozpor mezi synovskou láskou a vzpurnou odbojností Matičce – vyznání lásky a obdivu a Anně – obžaloba osudu, že si ji nemohl vzít, že mu umřela
- Kniha veršů časových a příležitých – hlavně národní tématika, ironická analýza bachovského období např. – „Projevy k vlasti“, báseň věnovaná K. H. Borovskému, ...
HŘBITOVNÍ KVÍTÍ - 1858
- pesimismus, skepse, písně soucitu, odraz nálady společnosti
- smutná milostná lyrika
- kostnatý jazyk, plný archaismů, nelibozvučná slova, podobné Baudelaireově sbírce Květy zla
- nepříznivě přijata, Neruda označen za morbidního básníka Neruda se na 10 let odmlčel
- básně jsou pouze číslovány
KNIHY VERŠŮ – 1868
- tři knihy a jsou sem přidány i některé básně z Hřbitovního kvítí manifestovala spojitost s první sbírkou (ukázal, že na ní trvá)
- Knihy veršů výpravných – sociální balady píše o sílách co člověka ničí – společnost např. – „Dědova mísa“ – vnuk poučuje otce, že se chová k dědovi bezcitně, „Před fortnou milosrdných bratří“ – epická báseň se sociální tématikou, ...
- Kniha veršů lyrických a smíšených – Otci – 10 básní, rozpor mezi synovskou láskou a vzpurnou odbojností Matičce – vyznání lásky a obdivu a Anně – obžaloba osudu, že si ji nemohl vzít, že mu umřela
- Kniha veršů časových a příležitých – hlavně národní tématika, ironická analýza bachovského období např. – „Projevy k vlasti“, báseň věnovaná K. H. Borovskému, ...
Maturitní otázky - 12. pokračování
PÍSNĚ KOSMICKÉ – 1878
- perspektiva lidstva v budoucnu, vědecký pokrok, dobývání vesmíru lidstvem
- vzbudila kladný ohlas, optimismus s víra v pokrok
- „Jak lvové bijem o mříže“ – cesta lidí od bezmoci k vítězství víra ve schopnost člověka a lidského rozumu, v sílu národa (metafora lva)
BALADY A ROMANCE – 1883
- anekdoty a humor čtenářsky nejpřitažlivější
- zrušil hranice mezi baladou a romancí (označení básní ji libovolné – balady jsou humorné a obráceně)
- tématicky rozmanitá sbírka – lidské vztahy (matka dítě), otázky národního charakteru, legendární a biblické látky
- „Romance o Černém jezeře“ – připomíná Máj „Dětská balada“ – věnovaná Heydukovi, kterému zemřelo dítě „Balada česká“ – veselá, národní, láska k lidu a zemi, pokus o charakteristiku českého člověka a české země – paralela s vínem
PROSTÉ MOTIVY – 1883
- obsahuje čtyři oddíly : Jaro, Léto, Podzim, Zima - do těchto ročních období se promítá běh lidského života od mládí (jara) do stáří (zimy)
- nejsubjektivnější sbírka, intimní zpověď stárnoucího básníka
- pocity osamělosti, naděje milostného štěstí, rezignace, smíření se životem
- perspektiva lidstva v budoucnu, vědecký pokrok, dobývání vesmíru lidstvem
- vzbudila kladný ohlas, optimismus s víra v pokrok
- „Jak lvové bijem o mříže“ – cesta lidí od bezmoci k vítězství víra ve schopnost člověka a lidského rozumu, v sílu národa (metafora lva)
BALADY A ROMANCE – 1883
- anekdoty a humor čtenářsky nejpřitažlivější
- zrušil hranice mezi baladou a romancí (označení básní ji libovolné – balady jsou humorné a obráceně)
- tématicky rozmanitá sbírka – lidské vztahy (matka dítě), otázky národního charakteru, legendární a biblické látky
- „Romance o Černém jezeře“ – připomíná Máj „Dětská balada“ – věnovaná Heydukovi, kterému zemřelo dítě „Balada česká“ – veselá, národní, láska k lidu a zemi, pokus o charakteristiku českého člověka a české země – paralela s vínem
PROSTÉ MOTIVY – 1883
- obsahuje čtyři oddíly : Jaro, Léto, Podzim, Zima - do těchto ročních období se promítá běh lidského života od mládí (jara) do stáří (zimy)
- nejsubjektivnější sbírka, intimní zpověď stárnoucího básníka
- pocity osamělosti, naděje milostného štěstí, rezignace, smíření se životem
Maturitní otázky - 12. pokračování
Jan NERUDA (1834 – 1891)
- největší literární osobnost 2. poloviny 19. století u nás
- nazýván „kosmický básník“ jeho dílo se dočkalo uznání až po jeho smrti
- divadelní a literární kritik, prozaik a novinář (časopis Čas, Hlas, Národní listy)
- narozen v Praze v chudší rodině žil na Malé Straně, dnešní Nerudova ulice (dům U Dvou Slunců)
- vystudoval gymnázium (ekonomiku), začal taky studovat na vysoké škole, ale práva nedokončil
- od roku 1859 byl novinářem v Národních listech, kde psal fejetony – „Kam s ní“ – o staré slámě ze slamníku
- fejeton – z francouzského fenilleton = lístek publicistický útvar, krátký dříve se mu říkalo podčárník, musí zpracovat nějakou aktuální látku humorně, satiricky, vtipně psal o všem možném, co se v Praze přihodilo
- nikdy se neoženil, ale udržoval platonický vztah s Karolínou Světlou, která ho však opustila, jelikož byla vdaná
- ke konci svého života byl těžce nemocný, ale i přesto vyšel na prvomájový průvod roku 1890, o kterém stihl napsat ještě fejeton „1. máj 1890“
- za svého života napsal pouze 6 básnických sbírek a asi 2000 fejetonů
- umřel na rakovinu a zánět kostí
- největší literární osobnost 2. poloviny 19. století u nás
- nazýván „kosmický básník“ jeho dílo se dočkalo uznání až po jeho smrti
- divadelní a literární kritik, prozaik a novinář (časopis Čas, Hlas, Národní listy)
- narozen v Praze v chudší rodině žil na Malé Straně, dnešní Nerudova ulice (dům U Dvou Slunců)
- vystudoval gymnázium (ekonomiku), začal taky studovat na vysoké škole, ale práva nedokončil
- od roku 1859 byl novinářem v Národních listech, kde psal fejetony – „Kam s ní“ – o staré slámě ze slamníku
- fejeton – z francouzského fenilleton = lístek publicistický útvar, krátký dříve se mu říkalo podčárník, musí zpracovat nějakou aktuální látku humorně, satiricky, vtipně psal o všem možném, co se v Praze přihodilo
- nikdy se neoženil, ale udržoval platonický vztah s Karolínou Světlou, která ho však opustila, jelikož byla vdaná
- ke konci svého života byl těžce nemocný, ale i přesto vyšel na prvomájový průvod roku 1890, o kterém stihl napsat ještě fejeton „1. máj 1890“
- za svého života napsal pouze 6 básnických sbírek a asi 2000 fejetonů
- umřel na rakovinu a zánět kostí
Maturitní otázky - 12.
Česká literatura 60. – 70. let 19. století
- po porážce demokratické revoluce 1848 - období Bachovského absolutismu - policejní opatření, umlčení významných osobností (Havlíček, Sabina, Frič), germanizace
- 60. léta znovuzavedení parlamentní vlády a pád Bachovského absolutismu, 1861 císař František Josef II. vydal Říjnový diplom - v něm jsou uznána politická práva českého národa a je přislíbena ústava
- rozštěpení národní strany na staročechy – konzervativci, kteří podporovali hlavně šlechtu (Palacký, Riegr) a mladočechy – pokrokovější (Sladkovský, Grégr) – hájili hlavně zájmy buržoazie sílí třídní rozpory v české společnosti (rolnictvo, dělnictvo)
- nastává kulturní a společenská obroda
- vznik celé řady spolků (Beseda; Sokol – tělovýchovný, zakladatel dr. Miroslav Tyrš; Hlahol – mužský pěvecký spolek; Svatobor – na podporu novinářství a literatury) rozvíjelo se divadlo – 1862 založeno Prozatímní divadlo, 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu - heslo „Národ sobě!“, projev síly národa (1881 otevření a požár, 1883 znovu otevření) – architekt J. Zítek, malíři M. Aleš, Ženíšek, Brožík, Hynais, sochaři J.V. Myslbek, B. Snirch, skladatelé Smetana, Dvořák, Fibich
- noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj.
- vyšel Ottův slovník naučný
- roku 1858 vydán první almanach Máj – redaktorem byl Josef Barák, hlavní organizátoři – Hálek, Neruda Karel Sabina – UPOMÍNKA
- celkově vydány 4 almanachy Máj v letech 1858 – 1862
- mezi májovce patřili : J. Neruda, V. Hálek, J. Arbes, K. Světlá, A. Heyduk, V. Šolc, R. Mayer, G. Pflégl – Moravský, B. Němcová, K. J. Erben, K. Sabina
- znaky májovců
• hlásí se k Máji, obdiv k Máchovi
• odvrat od minulosti k přítomnosti (boj proti sociálnímu i národnostními útisku)
• vyrovnání s evropskou literaturou překladatelská činnost
• umělecká svoboda (témata, styl zpracování)
• snaha o zobrazení skutečnosti = realismus
• tvorba má být blíž lidem tvorba o nich a pro ně
- po porážce demokratické revoluce 1848 - období Bachovského absolutismu - policejní opatření, umlčení významných osobností (Havlíček, Sabina, Frič), germanizace
- 60. léta znovuzavedení parlamentní vlády a pád Bachovského absolutismu, 1861 císař František Josef II. vydal Říjnový diplom - v něm jsou uznána politická práva českého národa a je přislíbena ústava
- rozštěpení národní strany na staročechy – konzervativci, kteří podporovali hlavně šlechtu (Palacký, Riegr) a mladočechy – pokrokovější (Sladkovský, Grégr) – hájili hlavně zájmy buržoazie sílí třídní rozpory v české společnosti (rolnictvo, dělnictvo)
- nastává kulturní a společenská obroda
- vznik celé řady spolků (Beseda; Sokol – tělovýchovný, zakladatel dr. Miroslav Tyrš; Hlahol – mužský pěvecký spolek; Svatobor – na podporu novinářství a literatury) rozvíjelo se divadlo – 1862 založeno Prozatímní divadlo, 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu - heslo „Národ sobě!“, projev síly národa (1881 otevření a požár, 1883 znovu otevření) – architekt J. Zítek, malíři M. Aleš, Ženíšek, Brožík, Hynais, sochaři J.V. Myslbek, B. Snirch, skladatelé Smetana, Dvořák, Fibich
- noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj.
- vyšel Ottův slovník naučný
- roku 1858 vydán první almanach Máj – redaktorem byl Josef Barák, hlavní organizátoři – Hálek, Neruda Karel Sabina – UPOMÍNKA
- celkově vydány 4 almanachy Máj v letech 1858 – 1862
- mezi májovce patřili : J. Neruda, V. Hálek, J. Arbes, K. Světlá, A. Heyduk, V. Šolc, R. Mayer, G. Pflégl – Moravský, B. Němcová, K. J. Erben, K. Sabina
- znaky májovců
• hlásí se k Máji, obdiv k Máchovi
• odvrat od minulosti k přítomnosti (boj proti sociálnímu i národnostními útisku)
• vyrovnání s evropskou literaturou překladatelská činnost
• umělecká svoboda (témata, styl zpracování)
• snaha o zobrazení skutečnosti = realismus
• tvorba má být blíž lidem tvorba o nich a pro ně
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Björnstjerne BJÖRNSON – norský nositel Nobelovy ceny
- SELSKÉ POVÍDKY - mají trvalou uměleckou hodnotu, formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté jsou o norském venkově
- August STRINBERG – švédský autor, zakladatel naturalistického a symbolického dramatu
- ČERVENÝ POKOJ - román kritika stockholmské společnosti
- TANEC SMRTI – dvoudílné drama vztah muže a ženy, jako boj pohlaví
- Selma LAGERLOFOVÁ – švédská nositelka Nobelovy ceny
- Hans Christian ANDERSEN – dánský pohádkář a povídkář PRINCEZNA NA HRÁŠKU, SNĚHOVÁ KRÁLOVNA, CÍSAŘOVÉ NOVÉ ŠATY, ....
-
USA
- Mark TWAIN – vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens mark twain – zvolání pro parník, že může plout novinář a humorista
DOBRODRUŽSTVÍ TOMA SAWYERA, DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA - vychází ze svých zážitků z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka, mají dobré srdce, stojí na straně spravedlnosti, Tom ze slušné rodiny, Finn má otce opilce a nemá matku
- SELSKÉ POVÍDKY - mají trvalou uměleckou hodnotu, formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté jsou o norském venkově
- August STRINBERG – švédský autor, zakladatel naturalistického a symbolického dramatu
- ČERVENÝ POKOJ - román kritika stockholmské společnosti
- TANEC SMRTI – dvoudílné drama vztah muže a ženy, jako boj pohlaví
- Selma LAGERLOFOVÁ – švédská nositelka Nobelovy ceny
- Hans Christian ANDERSEN – dánský pohádkář a povídkář PRINCEZNA NA HRÁŠKU, SNĚHOVÁ KRÁLOVNA, CÍSAŘOVÉ NOVÉ ŠATY, ....
-
USA
- Mark TWAIN – vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens mark twain – zvolání pro parník, že může plout novinář a humorista
DOBRODRUŽSTVÍ TOMA SAWYERA, DOBRODRUŽSTVÍ HUCKLEBERRYHO FINNA - vychází ze svých zážitků z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka, mají dobré srdce, stojí na straně spravedlnosti, Tom ze slušné rodiny, Finn má otce opilce a nemá matku
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Fjodor Michajlovič DOSTOJEVSKÝ
- studoval psychologii – snažil se proniknout do člověka, studoval „zvláštní“ lidi, má zájem o nejubožejší lidi ve velkoměstě považován za zakladatele moderního psychologického románu
- ve svých románech využíval vnitřních monologů
- hrdinové románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací, které jsou nuceni řešit
- tvrdil, že absolutní svoboda vede k vraždám a teroru
- odsouzený k smrti za členství ve spolku „petraševci“ – usilovali o svržení cara, byl ale omilostněn a poslán na Sibiř, kde prožil deset let a ztratil víru v revoluci a obrátil se k náboženství
- měl velkou zálibu v hazardních hrách
- trpěl epilepsií
- ZÁPISKY Z MRTVÉHO DOMU – sociálně kritický román líčí poměry v carských věznicích
- ZLOČIN A TREST - studie o lidském svědomí; hlavní hrdina, chudý student, pro peníze zabil starou lichvářku a její dceru, po těžkém vnitřním boji a za pomoci prostitutky Soni, která se prodává, aby živila svého surového otce, se přizná a přijme trest; využití vnitřního monologu; úvaha zda silný (silná vůle, inteligence) jedinec smí zabít bezcenného ničemu (slabého jedince); realistický filosofický román
- BRATŘI KARAMAZOVI - otcovražda, hledání viníka mezi třemi syny a jedním nevlastním. Jeden je opilec a špatný člověk bez morálky (stejný jako otec); druhý je filosof, uvažování ho přivádí k zoufalství, nevěří v Boha, vše je dovoleno; třetí zoufale hledá víru, chce najít něco, v co by se dalo věřit a pro co žít; čtvrtý nevlastní je fackovací panák, je po matce, nikdo se s ním nebaví, nikdo mu neřekne křestním jménem. Byl to on, kdo zabil otce (pod nátlakem ostatních) a neunese výčitky svědomí a spáchá sebevraždu. Kritika církevních nedostatků. Dostojevský nevidí na této zemi žádnou naději, naděje přichází až po smrti
- IDIOT - o zchudlém šlechtici Myškinovi, který trpí epilepsií, léčí se v sanatoriu. Po návratu ze sanatoria svojí ušlechtilostí vyniká nad ostatní a je pro ni považován za idiota. Kritika společnosti, která je nemocná, ale z nemoci obviňuje někoho jiného mravně čistý člověk nemůže v morálně zkaženém světě žít
- Ivan Alexandrovič GONČAROV
- OBLOMOV – hlavní hrdina je člověk čestný, upřímný a dobrosrdečný, ale díky své pasivitě a lenosti přichází nakonec i o dívku, kterou miluje typ „zbytečného člověka“
- studoval psychologii – snažil se proniknout do člověka, studoval „zvláštní“ lidi, má zájem o nejubožejší lidi ve velkoměstě považován za zakladatele moderního psychologického románu
- ve svých románech využíval vnitřních monologů
- hrdinové románů jsou postaveni do rozhodujících životních situací, které jsou nuceni řešit
- tvrdil, že absolutní svoboda vede k vraždám a teroru
- odsouzený k smrti za členství ve spolku „petraševci“ – usilovali o svržení cara, byl ale omilostněn a poslán na Sibiř, kde prožil deset let a ztratil víru v revoluci a obrátil se k náboženství
- měl velkou zálibu v hazardních hrách
- trpěl epilepsií
- ZÁPISKY Z MRTVÉHO DOMU – sociálně kritický román líčí poměry v carských věznicích
- ZLOČIN A TREST - studie o lidském svědomí; hlavní hrdina, chudý student, pro peníze zabil starou lichvářku a její dceru, po těžkém vnitřním boji a za pomoci prostitutky Soni, která se prodává, aby živila svého surového otce, se přizná a přijme trest; využití vnitřního monologu; úvaha zda silný (silná vůle, inteligence) jedinec smí zabít bezcenného ničemu (slabého jedince); realistický filosofický román
- BRATŘI KARAMAZOVI - otcovražda, hledání viníka mezi třemi syny a jedním nevlastním. Jeden je opilec a špatný člověk bez morálky (stejný jako otec); druhý je filosof, uvažování ho přivádí k zoufalství, nevěří v Boha, vše je dovoleno; třetí zoufale hledá víru, chce najít něco, v co by se dalo věřit a pro co žít; čtvrtý nevlastní je fackovací panák, je po matce, nikdo se s ním nebaví, nikdo mu neřekne křestním jménem. Byl to on, kdo zabil otce (pod nátlakem ostatních) a neunese výčitky svědomí a spáchá sebevraždu. Kritika církevních nedostatků. Dostojevský nevidí na této zemi žádnou naději, naděje přichází až po smrti
- IDIOT - o zchudlém šlechtici Myškinovi, který trpí epilepsií, léčí se v sanatoriu. Po návratu ze sanatoria svojí ušlechtilostí vyniká nad ostatní a je pro ni považován za idiota. Kritika společnosti, která je nemocná, ale z nemoci obviňuje někoho jiného mravně čistý člověk nemůže v morálně zkaženém světě žít
- Ivan Alexandrovič GONČAROV
- OBLOMOV – hlavní hrdina je člověk čestný, upřímný a dobrosrdečný, ale díky své pasivitě a lenosti přichází nakonec i o dívku, kterou miluje typ „zbytečného člověka“
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
POLSKO
- Henryk SIENKIEWICZ
- nositel Nobelovy ceny za literaturu
- autor historických děl s národní polskou tematikou
- historický román KŘŽÁCI – boje Poláků proti křižákům na začátku 15. st.
- román QUO VADIS ? – o pronásledování prvních křesťanů v Římě za doby císaře Nera
SEVERSKÉ LITERATURY
- v 19. století rozvoj finské literatury vydání národního eposu KALEVALA
- Henrik IBSEN – norský dramatik
- PEER GYNT – dramatická báseň satira na národní povahu Peer Gynt je typickou postavou v Norsku jako pro nás Švejk v díle se odrážejí autorovy životní zkušenosti putování hlavního hrdiny světem, poznání falešnosti světa
- NORA - (v originále Domov loutek) – hlavní hrdinka Nora žije ve šťastném manželství, má děti, vzorná manželka a matka se rozhodne opustit rodinu, protože její muž v ní vidí pouze loutku a prostředek zábavy, chybí jí svoboda. Opouští muže, i když ho miluje, všeho se zřekne, ale získá svobodu
- NEPŘÍTEL LIDU – o člověku, který kritizuje společnost, víří zaběhané pořádky, snaží se společnost napravit, ale je označen za nepřítele. Končí lynčováním hlavního hrdiny. Je to odpověď na napadání ze stran jeho odpůrců
- Henryk SIENKIEWICZ
- nositel Nobelovy ceny za literaturu
- autor historických děl s národní polskou tematikou
- historický román KŘŽÁCI – boje Poláků proti křižákům na začátku 15. st.
- román QUO VADIS ? – o pronásledování prvních křesťanů v Římě za doby císaře Nera
SEVERSKÉ LITERATURY
- v 19. století rozvoj finské literatury vydání národního eposu KALEVALA
- Henrik IBSEN – norský dramatik
- PEER GYNT – dramatická báseň satira na národní povahu Peer Gynt je typickou postavou v Norsku jako pro nás Švejk v díle se odrážejí autorovy životní zkušenosti putování hlavního hrdiny světem, poznání falešnosti světa
- NORA - (v originále Domov loutek) – hlavní hrdinka Nora žije ve šťastném manželství, má děti, vzorná manželka a matka se rozhodne opustit rodinu, protože její muž v ní vidí pouze loutku a prostředek zábavy, chybí jí svoboda. Opouští muže, i když ho miluje, všeho se zřekne, ale získá svobodu
- NEPŘÍTEL LIDU – o člověku, který kritizuje společnost, víří zaběhané pořádky, snaží se společnost napravit, ale je označen za nepřítele. Končí lynčováním hlavního hrdiny. Je to odpověď na napadání ze stran jeho odpůrců
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Anton Pavlovič ČECHOV
- mistr krátké povídky a dramatik
- využívá psychologické prokreslení postav klade důraz na atmosféru střety různých lidí může způsobovat zdlouhavost her
- zakladatel lyrického a psychologického dramatu lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
- drama RACEK – o smyslu života, o ideálech a životní rezignaci, o lásce a sobectví, tragicky laděná komedie, smích přes slzy, z venkova, mladík napíše hru, pozve herce, mladá dívka do níž se zamiluje chce být herečka, nadšeně hru studuje, jeho matka hru shodí, on rezignuje divadlo se nekoná, Nina se zamiluje do přítele matky ( slavný spisovatel ), odjíždí ze statku, po letech se vrací – zklamaná ze života, spolu se baví o tom co prožili – zklamání, život bez smyslu
VIŠŇOVÝ SAD - tragikomedie jeho poslední hra zánik ruského patriarchálního světa, matka s dcerou se vrací z Paříže zpět do Ruska, doma zjistí, že jejich statek je před krachem, před ním stojí sad = symbol něčeho nového, statek padne = zánik Ruska
PAVILON ČÍSLO 6
- jednoaktovky MEDVĚD, SVATBA
- TŘI SESTRY – tragikomedie
- mistr krátké povídky a dramatik
- využívá psychologické prokreslení postav klade důraz na atmosféru střety různých lidí může způsobovat zdlouhavost her
- zakladatel lyrického a psychologického dramatu lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
- drama RACEK – o smyslu života, o ideálech a životní rezignaci, o lásce a sobectví, tragicky laděná komedie, smích přes slzy, z venkova, mladík napíše hru, pozve herce, mladá dívka do níž se zamiluje chce být herečka, nadšeně hru studuje, jeho matka hru shodí, on rezignuje divadlo se nekoná, Nina se zamiluje do přítele matky ( slavný spisovatel ), odjíždí ze statku, po letech se vrací – zklamaná ze života, spolu se baví o tom co prožili – zklamání, život bez smyslu
VIŠŇOVÝ SAD - tragikomedie jeho poslední hra zánik ruského patriarchálního světa, matka s dcerou se vrací z Paříže zpět do Ruska, doma zjistí, že jejich statek je před krachem, před ním stojí sad = symbol něčeho nového, statek padne = zánik Ruska
PAVILON ČÍSLO 6
- jednoaktovky MEDVĚD, SVATBA
- TŘI SESTRY – tragikomedie
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Lev Nikolajevič TOLSTOJ
- narozen v Jasné Poljaně, kde se setkal s mnohými osobnostmi i s T.G.M.
- psal traktáty (odborné pojednání na téma náboženství, filozofie, později i v jiných oborech; učený spis traktáty byly oblíbené zejména ve středověku) , povídky a filozofické povídky
- odmítal moderní civilizaci a pozemský život, byl spokojen pouze se stylem svého životem
- založil školu pro chudé v jeho rodném městě
- navazoval na učení Chelčického (neodporovat zlu násilím)
- epopej VOJNA A MÍR - čtyřdílný historický román z doby napoleonský válek, postavy ze všech vrstev společnosti (téměř 250 postav), dějištěm je celá Evropa a Rusko, hlavním hrdinou je dav, lidská masa, ukazuje léta 1805 – 1812. Pierre Bezuchov (názory autora, humanista, nenávidí Napoleona) X šlechtic Andrej Bolkonský (obdivuje Napoleona); historické postavy Kutuzov, Napoleon. Bolkonský je zraněn, leží na zemi, nemůže se hýbat, vše mu připadá nicotné a malé. Napoleon, který vyhrál válku obchází bojiště, zastavuje se nad Andrejem a říká, že to byl statečný člověk, nepustil prapor ani po smrti. Bolkonský vidí i Napoleona jako nicotného. Nakonec se uzdraví, je oslavován jako hrdina, ale je smutný, protože mu při porodu zemře manželka. Smysl života nachází opět v lásce k mladičké Nataši Rostovové. Nataše k němu má přijít, ale je svedena a stydí se. Setkají se pak znovu, až když Nataša ošetřuje raněné a mezi nimi i Andreje, který je smrtelně raněn a umírá v jejích rukou. Bezuchov se dostává do zajetí, kde dochází k názoru, že kdo je pacifista, musí být úplný pacifista, zlu se nesmí odporovat zlem. Dějiny nedělá jeden člověk, nač tedy zabít jednoho? Pierre mění svůj náhled na svět, nakonec si bere Natašu
- ANNA KARENINA - psychologický román dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska Anny k mladému důstojníku (Vronský), končí sebevraždou X milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky. Je to vlastně polemika s romantismem
- VZKŘÍŠENÍ – hlavní hrdina bohatý kníže Něchludov, v mládí svedl dívku Káťu a pak se o ni nestaral. Stala se prostitutkou a byla uvedena před soud. Něchludov ji má odsoudit, ale uvědomí si, že je to on, kdo by měl být odsouzen, Jako pokání si uloží, že rozdá svým nevolníkům majetek a dá jim svobodu. Odchází i s Káťou do vyhnanství na Sibiř. Káťa ho však nemiluje a on ji nikdy nezíská
- narozen v Jasné Poljaně, kde se setkal s mnohými osobnostmi i s T.G.M.
- psal traktáty (odborné pojednání na téma náboženství, filozofie, později i v jiných oborech; učený spis traktáty byly oblíbené zejména ve středověku) , povídky a filozofické povídky
- odmítal moderní civilizaci a pozemský život, byl spokojen pouze se stylem svého životem
- založil školu pro chudé v jeho rodném městě
- navazoval na učení Chelčického (neodporovat zlu násilím)
- epopej VOJNA A MÍR - čtyřdílný historický román z doby napoleonský válek, postavy ze všech vrstev společnosti (téměř 250 postav), dějištěm je celá Evropa a Rusko, hlavním hrdinou je dav, lidská masa, ukazuje léta 1805 – 1812. Pierre Bezuchov (názory autora, humanista, nenávidí Napoleona) X šlechtic Andrej Bolkonský (obdivuje Napoleona); historické postavy Kutuzov, Napoleon. Bolkonský je zraněn, leží na zemi, nemůže se hýbat, vše mu připadá nicotné a malé. Napoleon, který vyhrál válku obchází bojiště, zastavuje se nad Andrejem a říká, že to byl statečný člověk, nepustil prapor ani po smrti. Bolkonský vidí i Napoleona jako nicotného. Nakonec se uzdraví, je oslavován jako hrdina, ale je smutný, protože mu při porodu zemře manželka. Smysl života nachází opět v lásce k mladičké Nataši Rostovové. Nataše k němu má přijít, ale je svedena a stydí se. Setkají se pak znovu, až když Nataša ošetřuje raněné a mezi nimi i Andreje, který je smrtelně raněn a umírá v jejích rukou. Bezuchov se dostává do zajetí, kde dochází k názoru, že kdo je pacifista, musí být úplný pacifista, zlu se nesmí odporovat zlem. Dějiny nedělá jeden člověk, nač tedy zabít jednoho? Pierre mění svůj náhled na svět, nakonec si bere Natašu
- ANNA KARENINA - psychologický román dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska Anny k mladému důstojníku (Vronský), končí sebevraždou X milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky. Je to vlastně polemika s romantismem
- VZKŘÍŠENÍ – hlavní hrdina bohatý kníže Něchludov, v mládí svedl dívku Káťu a pak se o ni nestaral. Stala se prostitutkou a byla uvedena před soud. Něchludov ji má odsoudit, ale uvědomí si, že je to on, kdo by měl být odsouzen, Jako pokání si uloží, že rozdá svým nevolníkům majetek a dá jim svobodu. Odchází i s Káťou do vyhnanství na Sibiř. Káťa ho však nemiluje a on ji nikdy nezíská
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- divadelní hry:
HRÁČI ŽENITBA – komedie
REVIZOR - kritika úplatkářství, hlouposti, podlézavosti, pokrytectví; omezený vládce malého města (policejní direktor) X podvodník, vychytralý prospěchář, který se vydává za revizora (Chlestjakov); Chlestjakov přijede do malého městečka z Petrohradu, všichni si myslí, že je to revizor, uplácí ho a podlézají mu. Chlestjakov se začne bát o své prozrazení a tak z městečka odjíždí, všichni si oddechnou, ale v tom přijíždí pravý revizor.
- román:
MRTVÉ DUŠE - otřesné svědectví o nevolnickém Rusku; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním „mrtvých duší“ – mrtvol, za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti. Na venkově se Čičikov setkává s různými druhy statkářů, jsou hrubí, krutí, nevzdělaní, lakomí a neschopní znepřátelil si celé Rusko. Po vydání této knihy hrozilo Gogolovi vězení, proto odešel do emigrace. Původně měl být dvoudílný, ale Gogol druhý díl spálil
- Ivan Sergejevič TURGENĚV
- byl slavný už za svého života dokonce i na západě
- LOVCOVY ZÁPISKY - povídky obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví nadchla jej ruská příroda a venkov
- RUDIN PŘEDVEČER OTCOVÉ A DĚTI – romány psychologické, které zachycují změny ruské společnosti na konci 19. století a ukazuje i generační problémy vytvořil zde dva typy postav hamletovský – vzdělanec chce pomoct lidstvu, ale nakonec nic neudělá (nihilista) donkichotský – romantik s hlavou plnou plánů, ale nedaří se mu je realizovat
HRÁČI ŽENITBA – komedie
REVIZOR - kritika úplatkářství, hlouposti, podlézavosti, pokrytectví; omezený vládce malého města (policejní direktor) X podvodník, vychytralý prospěchář, který se vydává za revizora (Chlestjakov); Chlestjakov přijede do malého městečka z Petrohradu, všichni si myslí, že je to revizor, uplácí ho a podlézají mu. Chlestjakov se začne bát o své prozrazení a tak z městečka odjíždí, všichni si oddechnou, ale v tom přijíždí pravý revizor.
- román:
MRTVÉ DUŠE - otřesné svědectví o nevolnickém Rusku; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním „mrtvých duší“ – mrtvol, za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti. Na venkově se Čičikov setkává s různými druhy statkářů, jsou hrubí, krutí, nevzdělaní, lakomí a neschopní znepřátelil si celé Rusko. Po vydání této knihy hrozilo Gogolovi vězení, proto odešel do emigrace. Původně měl být dvoudílný, ale Gogol druhý díl spálil
- Ivan Sergejevič TURGENĚV
- byl slavný už za svého života dokonce i na západě
- LOVCOVY ZÁPISKY - povídky obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví nadchla jej ruská příroda a venkov
- RUDIN PŘEDVEČER OTCOVÉ A DĚTI – romány psychologické, které zachycují změny ruské společnosti na konci 19. století a ukazuje i generační problémy vytvořil zde dva typy postav hamletovský – vzdělanec chce pomoct lidstvu, ale nakonec nic neudělá (nihilista) donkichotský – romantik s hlavou plnou plánů, ale nedaří se mu je realizovat
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
ANGLIE
- Charles DICKENS
- psal pod pseudonymem „BOZ“
- jeho otec byl zavřen za dluhy, když bylo Charlesovi 12 let musel pracovat v továrně, později se celá rodina přestěhovala za otcem do vězení
- byl dvakrát v USA, kde bojoval pro zrušení nevolnictví a pro copyright
- většina jeho románů ze začátku vycházela v časopisech, knižně vydány až po jeho smrti
- pohřben ve Westminsterském opatství
- jeho romány se vyznačují bohatými scénami, sentimentálním soucitem s utrpením chudáků, ostrou kritikou společenských nedostatků a nespravedlnosti
- DAVID COPERRFIELD - líčí zaostalost a nelidskost výchovných a sociálních institucí v Anglii
- vrcholný román KRONIKA PICKWICKOVA KLUBU– široký obraz soudobé Anglie; kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor; dva typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti, stále něco předstírá, nepřirozený, ale nakonec se z něj stává charakterní hrdina X Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; román humoristický kritický postoj k veřejným institucím (vězení pro dlužníky) i k sociálním poměrům
- OLIVER TWIST – příběh malého sirotka, který končí happyendem
- MALÁ DORITKA
- William Makepeace THACKERAY
- romány jsou kritickým zrcadlem života vyšších společenských vrstev
- psal humoristické povídky a satiry namířené proti romantickému sentimentu
- JARMARK MARNOSTI – obraz mravů soudobé anglické společnosti
- KNIHA SNOBŮ – charakteristické rysy anglických snobů
- Robert Louis STEVENSON
- jeho díla jsou situována do exotických prostředí, nebo do jeho rodného Skotska
- OSTROV POKLADŮ – dobrodružný román, kde vystupuje pirát John Silver jde o konflikt zla a dobra
- PODIVUHODNÝ PŘÍBEH DR. JEKYLLA A PANA HYDA – zase konflikt dobra a zla , tentokrát v lidské podobě. Doktor Jekyll nalezne chemický přípravek, který v něm probudí zlou část jeho osobnosti, která postupně nad ním získává moc
- sir Artur Conan DOYLE
- autor detektivních příběhů a Sherlocku Holmesovi zakladatel moderní detektivky
- PES BASKERVILLSKÝ
- Charles DICKENS
- psal pod pseudonymem „BOZ“
- jeho otec byl zavřen za dluhy, když bylo Charlesovi 12 let musel pracovat v továrně, později se celá rodina přestěhovala za otcem do vězení
- byl dvakrát v USA, kde bojoval pro zrušení nevolnictví a pro copyright
- většina jeho románů ze začátku vycházela v časopisech, knižně vydány až po jeho smrti
- pohřben ve Westminsterském opatství
- jeho romány se vyznačují bohatými scénami, sentimentálním soucitem s utrpením chudáků, ostrou kritikou společenských nedostatků a nespravedlnosti
- DAVID COPERRFIELD - líčí zaostalost a nelidskost výchovných a sociálních institucí v Anglii
- vrcholný román KRONIKA PICKWICKOVA KLUBU– široký obraz soudobé Anglie; kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor; dva typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti, stále něco předstírá, nepřirozený, ale nakonec se z něj stává charakterní hrdina X Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; román humoristický kritický postoj k veřejným institucím (vězení pro dlužníky) i k sociálním poměrům
- OLIVER TWIST – příběh malého sirotka, který končí happyendem
- MALÁ DORITKA
- William Makepeace THACKERAY
- romány jsou kritickým zrcadlem života vyšších společenských vrstev
- psal humoristické povídky a satiry namířené proti romantickému sentimentu
- JARMARK MARNOSTI – obraz mravů soudobé anglické společnosti
- KNIHA SNOBŮ – charakteristické rysy anglických snobů
- Robert Louis STEVENSON
- jeho díla jsou situována do exotických prostředí, nebo do jeho rodného Skotska
- OSTROV POKLADŮ – dobrodružný román, kde vystupuje pirát John Silver jde o konflikt zla a dobra
- PODIVUHODNÝ PŘÍBEH DR. JEKYLLA A PANA HYDA – zase konflikt dobra a zla , tentokrát v lidské podobě. Doktor Jekyll nalezne chemický přípravek, který v něm probudí zlou část jeho osobnosti, která postupně nad ním získává moc
- sir Artur Conan DOYLE
- autor detektivních příběhů a Sherlocku Holmesovi zakladatel moderní detektivky
- PES BASKERVILLSKÝ
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
RUSKO
- spisovatelé cítí marnost revolučních pokusů a uvažují o tom, že Rusové nejsou schopni života v demokracii
- jsou vyvoleným národem, který svým utrpením vykupuje hříšnost západních zemí. Západníci – propagují v Rusku západní způsob života
- Nikolaj Vasilijevič GOGOL
- pocházel z Ukrajiny
- realista spjatý s romantismem
- ve svých dílech zobrazuje ruskou společnost, která je deformovaná penězi a kde jsou hodnoty duchovního života a lidského porozumění zatlačeny do pozadí
- jeho texty jsou satirické (úplatní úředníci, vychytralý příživníci, ...)
- z počátku píše fantastické romantické povídky z ukrajinského venkova:
VEČERY NA VESNICI BLÍZKO DIKAŇKY – vylíčení hrůzné atmosféry (např. mladý student hlídá tělo mrtvé statkářovy dcery, ta ožije, vrhne se na něj a zbije ho)
TARAS BULBA - historická povídka z období ukrajinských bojů s Poláky, láska k dítěti X láska k vlasti – Ataman musí jako velitel zabít svého syna, protože zradil národ
- spisovatelé cítí marnost revolučních pokusů a uvažují o tom, že Rusové nejsou schopni života v demokracii
- jsou vyvoleným národem, který svým utrpením vykupuje hříšnost západních zemí. Západníci – propagují v Rusku západní způsob života
- Nikolaj Vasilijevič GOGOL
- pocházel z Ukrajiny
- realista spjatý s romantismem
- ve svých dílech zobrazuje ruskou společnost, která je deformovaná penězi a kde jsou hodnoty duchovního života a lidského porozumění zatlačeny do pozadí
- jeho texty jsou satirické (úplatní úředníci, vychytralý příživníci, ...)
- z počátku píše fantastické romantické povídky z ukrajinského venkova:
VEČERY NA VESNICI BLÍZKO DIKAŇKY – vylíčení hrůzné atmosféry (např. mladý student hlídá tělo mrtvé statkářovy dcery, ta ožije, vrhne se na něj a zbije ho)
TARAS BULBA - historická povídka z období ukrajinských bojů s Poláky, láska k dítěti X láska k vlasti – Ataman musí jako velitel zabít svého syna, protože zradil národ
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Guy de MAUPASSANT
- naturalista
- mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
- povídky o lásce, erotice, vztahu muže a ženy, ...
- střídá ironii a soucit
- povídka KULIČKA– z prusko-francouzské války; o prostitutce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila
- román MILÁČEK– o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen
- Jules VERNE
- psal v době realismu
- zakladatel vědecko-fantastického románu
- naturalista
- mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
- povídky o lásce, erotice, vztahu muže a ženy, ...
- střídá ironii a soucit
- povídka KULIČKA– z prusko-francouzské války; o prostitutce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila
- román MILÁČEK– o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen
- Jules VERNE
- psal v době realismu
- zakladatel vědecko-fantastického románu
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
FRANCIE
- Honoré de BALZAC
- do Paříže přijel studovat práva, ale dal se na literaturu těžko se prosazoval ze začátku obchodoval s obilím, látkami, ... měl spoustu dluhů začal psát brakovou literaturu, aby si vydělal peníze
- toužil se dostat mezi aristokraty vzal si polskou šlechtičnu (1850) – Evelinu Haňskou
DÍLO
- jeho dílo je rozsáhlé všechny svoje romány nazval „Lidská komedie“ (romány jsou propojeny, hlavní hrdina jednoho románu, se nachází v druhém románu, jako hrdina vedlejší)
- porušil zvyk, kdy román začíná v jednom časovém úseku a končí v dalším
- dokázal dobře vystihnout psychologii muže a ženy, manželské vztahy, zobrazit posedlost lidí
- rozdělil romány do 3 částí – studie analytické, filozofické a studie mravů
- psal i libreta k operám
- OTEC GORIOT – smutný osud bohatého kupce, který své dcery zabezpečí a sám dožívá v chudobě a dcery se za něj stydí E. Rastignac – čestný mladík, který se seznámí s Goriotem a zamiluje se do jeho dcery Votrin – bývalý zločinec, který radí Rastignacovi, jak se má dostat k penězům hlavní myšlenkou – nadání, pracovitost, píle jsou člověku na nic, pokud nemá peníze
- ZTRACENÉ ILUZE – 3 svazky nadaný mladík se snaží uspět a úspěchu dosáhne pouze jako sluha dilema žít morálně a ničeho nedosáhnout, či žít nemorálně a prosadit se ve společnosti
- LESK A BÍDA KURTIZÁN – 4 svazky E. Rastignac se žene za majetkem a postavením kurtizána je jeho milenkou, kterou odvrhne kvůli postavení ve společnosti
- EVŽENIE GRANDETOVÁ – otec zničí štěstí svojí dcery, které brání v jejím sňatku
- Honoré de BALZAC
- do Paříže přijel studovat práva, ale dal se na literaturu těžko se prosazoval ze začátku obchodoval s obilím, látkami, ... měl spoustu dluhů začal psát brakovou literaturu, aby si vydělal peníze
- toužil se dostat mezi aristokraty vzal si polskou šlechtičnu (1850) – Evelinu Haňskou
DÍLO
- jeho dílo je rozsáhlé všechny svoje romány nazval „Lidská komedie“ (romány jsou propojeny, hlavní hrdina jednoho románu, se nachází v druhém románu, jako hrdina vedlejší)
- porušil zvyk, kdy román začíná v jednom časovém úseku a končí v dalším
- dokázal dobře vystihnout psychologii muže a ženy, manželské vztahy, zobrazit posedlost lidí
- rozdělil romány do 3 částí – studie analytické, filozofické a studie mravů
- psal i libreta k operám
- OTEC GORIOT – smutný osud bohatého kupce, který své dcery zabezpečí a sám dožívá v chudobě a dcery se za něj stydí E. Rastignac – čestný mladík, který se seznámí s Goriotem a zamiluje se do jeho dcery Votrin – bývalý zločinec, který radí Rastignacovi, jak se má dostat k penězům hlavní myšlenkou – nadání, pracovitost, píle jsou člověku na nic, pokud nemá peníze
- ZTRACENÉ ILUZE – 3 svazky nadaný mladík se snaží uspět a úspěchu dosáhne pouze jako sluha dilema žít morálně a ničeho nedosáhnout, či žít nemorálně a prosadit se ve společnosti
- LESK A BÍDA KURTIZÁN – 4 svazky E. Rastignac se žene za majetkem a postavením kurtizána je jeho milenkou, kterou odvrhne kvůli postavení ve společnosti
- EVŽENIE GRANDETOVÁ – otec zničí štěstí svojí dcery, které brání v jejím sňatku
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
- Gustav FLAUBERT
- tvořil na venkově, kde žil klidný a bezstarostný život (měl hodně peněz)
- byl mistrem v zobrazování lidských vášní
- hlavním tématem jeho románů byl vznik a ztráta iluzí
- „bovarysmus“ – útěk od reality k iluzím
- PANÍ BOVARY – žena, která je ovlivněna četbou romantických knížek a chce poznat „opravdovou lásku“ a zjišťuje, že to v manželství nemá má mnoho milenců a nakonec spáchá sebevraždu Flaubert za toto dílo souzen za ohrožení veřejné mravnosti a znevážení svazku manželského
- SALAMBÔ – dcera vůdce Kartága osud lásky barbara a Salambô
- CITOVÁ VÝCHOVA – román o ztrátě iluzí dva prolínající se příběhy člověk (snílek, který nic neuskuteční) a druhý, který je pilný, ale sobec
- Emil ZOLA
- mistr naturalismu, pesimista
- Rougon-Macquartové – cyklus románů sociální studie jedné rodiny (ona – duševně nemocná manžel – zdravý, ale ne moc moudrý milenec – alkoholik)
- ŠTESTÍ ROUGONŮ – první román cyklu
- ZABIJÁK – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí (zabiják = alkohol)
- NANA - z prostředí prostitutek, líčí svět v celé své hrůznosti, všichni se o ní zajímají dokud je krásná, ale když dostane neštovice, všichni na ni zapomenou a odvrátí se od ní
- GERMINAL – osudy horníků a hornické povstání
- tvořil na venkově, kde žil klidný a bezstarostný život (měl hodně peněz)
- byl mistrem v zobrazování lidských vášní
- hlavním tématem jeho románů byl vznik a ztráta iluzí
- „bovarysmus“ – útěk od reality k iluzím
- PANÍ BOVARY – žena, která je ovlivněna četbou romantických knížek a chce poznat „opravdovou lásku“ a zjišťuje, že to v manželství nemá má mnoho milenců a nakonec spáchá sebevraždu Flaubert za toto dílo souzen za ohrožení veřejné mravnosti a znevážení svazku manželského
- SALAMBÔ – dcera vůdce Kartága osud lásky barbara a Salambô
- CITOVÁ VÝCHOVA – román o ztrátě iluzí dva prolínající se příběhy člověk (snílek, který nic neuskuteční) a druhý, který je pilný, ale sobec
- Emil ZOLA
- mistr naturalismu, pesimista
- Rougon-Macquartové – cyklus románů sociální studie jedné rodiny (ona – duševně nemocná manžel – zdravý, ale ne moc moudrý milenec – alkoholik)
- ŠTESTÍ ROUGONŮ – první román cyklu
- ZABIJÁK – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí (zabiják = alkohol)
- NANA - z prostředí prostitutek, líčí svět v celé své hrůznosti, všichni se o ní zajímají dokud je krásná, ale když dostane neštovice, všichni na ni zapomenou a odvrátí se od ní
- GERMINAL – osudy horníků a hornické povstání
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století
Realismus ve světové literatuře 2. poloviny 19. století (kritický realismus, naturalismus)
- předpoklady pro realismus byly : rozvoj vědeckého poznání (Darwin, Pasteur) – lidé věří v rozum a vědu, věří ve smyslové poznání studium lidské psychiky (naturalismus) – víra v to, že lidskou existenci ovlivňuje rasa, dědičnost a prostředí života, člověk jedná pudově
- realismus ovlivnil i filozofický směr zvaný pozitivizmus (A. Comte) – důraz na vědu ověřenou v praxi
- zásady realismu
• pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
• kritika nedostatků ve společnosti, blízko k dokumentu (díla mají být kronikou doby a zrcadlem společnosti)
• všímá si větší skupiny lidí, průměrnosti X romantismus zaměřen na jedince
• typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné)
• objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí nad příběhem)
• hlavní hrdina se postupně vyvíjí přes prožitky X romantický hrdina má osud předurčen
• román je analýzou skutečnosti
• nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.
• zabývá se současností
- rozšířený žánr : román, divadelní hra
- realismus byl společensky angažovaný směr (Zola – Dreyfusova aféra Tolstoj – proti popravám ruských revolucionářů Sienkiewicz – práva Poláků Masaryk – proti rukopisům)
- Naturalismus = krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu – člověk je omezen svou biolog. podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti (z lat. natura = příroda). Chce ukázat svět s naprostou přesností, náměty z novinových článků, statistické údaje, hrdiny jsou alkoholici, zloději, žebráci, prostitutky. Všímá si toho nejhoršího ve společnosti
- předpoklady pro realismus byly : rozvoj vědeckého poznání (Darwin, Pasteur) – lidé věří v rozum a vědu, věří ve smyslové poznání studium lidské psychiky (naturalismus) – víra v to, že lidskou existenci ovlivňuje rasa, dědičnost a prostředí života, člověk jedná pudově
- realismus ovlivnil i filozofický směr zvaný pozitivizmus (A. Comte) – důraz na vědu ověřenou v praxi
- zásady realismu
• pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
• kritika nedostatků ve společnosti, blízko k dokumentu (díla mají být kronikou doby a zrcadlem společnosti)
• všímá si větší skupiny lidí, průměrnosti X romantismus zaměřen na jedince
• typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné)
• objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí nad příběhem)
• hlavní hrdina se postupně vyvíjí přes prožitky X romantický hrdina má osud předurčen
• román je analýzou skutečnosti
• nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.
• zabývá se současností
- rozšířený žánr : román, divadelní hra
- realismus byl společensky angažovaný směr (Zola – Dreyfusova aféra Tolstoj – proti popravám ruských revolucionářů Sienkiewicz – práva Poláků Masaryk – proti rukopisům)
- Naturalismus = krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu – člověk je omezen svou biolog. podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti (z lat. natura = příroda). Chce ukázat svět s naprostou přesností, náměty z novinových článků, statistické údaje, hrdiny jsou alkoholici, zloději, žebráci, prostitutky. Všímá si toho nejhoršího ve společnosti
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Karel Havlíček BOROVSKÝ
* Borová u Přibyslavi, z bohaté rodiny, studoval v Německém Brodě ( později Havlíčkův Brod ), pak v Praze teologii
věnoval se politice a žurnalistice ( Národní noviny, Pražské n., čas. Slovan ), působil jako vychovatel v Moskvě, nejdříve byl Ruskem okouzlen (OBRAZY Z RUS – cestopisy věnované Rusku), ale později poznal, že Rusové jsou národ neutlačený, ale že ruský absolutismus je horší než rakouský, vychovatel Smetany
1851 byl zatčen, odvezen do Brixen v Tyrolách, do ruku 1855 – studuje lid. slovesnost, zabývá se více lit. než politikou. dostal tuberkulózu, odvezen do Čech, zemřela mu manželka a on krátce na to také umírá
TYROLSKÉ ELEGIE – žalozpěvy, popisuje zde své zatčení, satira na R-U kritika policejního systému, pokrytectví, opovrhuje rak. vládou, jednoduchá poezie, odmítá stylizaci jazyka. KRÁL LÁVRA – je to satira na námět irské pohádky o králi s oslíma ušima, dává se stříhat jen jednou za rok a holiče pak popraví, satira na
Ferdinanda V.
EPIGRAMY – epigram = krátká satirická báseň obsahující vtipnou pointu, rozděleno do 5 částí ( králi, církvi, vlasti, múzám, světu )
* Borová u Přibyslavi, z bohaté rodiny, studoval v Německém Brodě ( později Havlíčkův Brod ), pak v Praze teologii
věnoval se politice a žurnalistice ( Národní noviny, Pražské n., čas. Slovan ), působil jako vychovatel v Moskvě, nejdříve byl Ruskem okouzlen (OBRAZY Z RUS – cestopisy věnované Rusku), ale později poznal, že Rusové jsou národ neutlačený, ale že ruský absolutismus je horší než rakouský, vychovatel Smetany
1851 byl zatčen, odvezen do Brixen v Tyrolách, do ruku 1855 – studuje lid. slovesnost, zabývá se více lit. než politikou. dostal tuberkulózu, odvezen do Čech, zemřela mu manželka a on krátce na to také umírá
TYROLSKÉ ELEGIE – žalozpěvy, popisuje zde své zatčení, satira na R-U kritika policejního systému, pokrytectví, opovrhuje rak. vládou, jednoduchá poezie, odmítá stylizaci jazyka. KRÁL LÁVRA – je to satira na námět irské pohádky o králi s oslíma ušima, dává se stříhat jen jednou za rok a holiče pak popraví, satira na
Ferdinanda V.
EPIGRAMY – epigram = krátká satirická báseň obsahující vtipnou pointu, rozděleno do 5 částí ( králi, církvi, vlasti, múzám, světu )
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
4. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ – REALISMUS:
pokračování NO, romantismus přechází v realismus, 40. léta 19. století
znaky: zájmy z minulosti se přenášejí do současnosti, děj se odehrává v přítomnosti a nejbližším okolí, zobrazení člověka, který má mnoho vlastností, ale je obyčejný, průměrný, hl. prostředkem próza
Božena NĚMCOVÁ
vlastním jménem Barbora Panklová, * Vídeň, otec krejčí, matka služka, dětství Ratibořice ( babiččino údolí ), vychovávána Magdalenou Novotnou ( babičkou ), v 17 provdána za úředníka Josefa Němce, neuspořádané manželství, na počátku 40. let v Praze, kde se seznamuje s předními spisovateli => začala psát básně ( vzorem G. Sandová ), odchod do Domažlic ( sběr lidové slovesnosti a národopisné články do novin ), 50. léta Němec stíhán policií, zhoršení finanční situace, Němcová onemocněla, umírá jí syn, začala psát Babičku ( vzpomínky na lepší doby za mlada ), odchází od manžela ( po 23 letech ), 1861 dohlíží nad vydáváním svých knih, stav se zhoršuje, přijíždí si pro ni manžel, který se o no až do smrti staral ( zemřela na vysílení, hlad a psychické strádání ), byla utopická socialistka a šířila soc. myšlenky
NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI – soubor lidové slovesnosti ( pohádky, pověsti, typické pro venkov, na rozdíl od Erbenových fantastických postav, např.: Chytrá horákyně ), SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI (O dvanácti měsíčkách), OBRAZY ZE ŽIVOTA DOMAŽLICKÉHO
povídky: a) s jednoduchým příběhem ( soustřeďují se kolem jedné postavy – většinou ženy ) – BARUŠKA, KARLA ( příběh čl. který neví, čím je, matka ho obléká jako ženu, aby jí ho neodvedli na vojnu, zamiluje se do dívky a pak se vezmou ), DIVÁ BÁRA (dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky – nezávislost na muži, nepodřízenost X Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci), PAN UČITEL
b) složitější vztahy ( ukazují na nespravedlivé společnosti ) V ZÁMKU A PODZÁMČÍ ( dějiště Nymbursko, příjezd nové šlechty na zámek, dvojí svět: zámek a podzámčí, postava dobrého člověka – lékař, zná obě prostředí), CHUDÍ LIDÉ, CHÝŠE POD HORAMI
BABIČKA (1855) – napsána v nejtěžších chvílích ( po smrti syna ), vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života, cíl – ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka, babička není živ. portrét Magdaleny Novotné, idealizace, ústř. postava, vztah k práci, životu, přírodě, vlasti, moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost, ztělesněná harmonie, „šťastná žena“, další postavy: Barunka, Viktorka, Kristla a Jakub, kněžna atd., 2 dějová pásma – příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté a Staré bělidlo v proměnách ročního období (stejně jako se vyvíjí děj Babičky), prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení; epilog – poslední léta babiččina, pohřeb, užívání lidové mluvy, utopie – vztah babička a kněžny
dílo svým způsobem realistické ( hlavně v zobrazení venkovského života ), ale v mnoha způsobech idealizované ( vztahy mezi lidmi, postava kněžny harmonie člověka s přírodou )
pokračování NO, romantismus přechází v realismus, 40. léta 19. století
znaky: zájmy z minulosti se přenášejí do současnosti, děj se odehrává v přítomnosti a nejbližším okolí, zobrazení člověka, který má mnoho vlastností, ale je obyčejný, průměrný, hl. prostředkem próza
Božena NĚMCOVÁ
vlastním jménem Barbora Panklová, * Vídeň, otec krejčí, matka služka, dětství Ratibořice ( babiččino údolí ), vychovávána Magdalenou Novotnou ( babičkou ), v 17 provdána za úředníka Josefa Němce, neuspořádané manželství, na počátku 40. let v Praze, kde se seznamuje s předními spisovateli => začala psát básně ( vzorem G. Sandová ), odchod do Domažlic ( sběr lidové slovesnosti a národopisné články do novin ), 50. léta Němec stíhán policií, zhoršení finanční situace, Němcová onemocněla, umírá jí syn, začala psát Babičku ( vzpomínky na lepší doby za mlada ), odchází od manžela ( po 23 letech ), 1861 dohlíží nad vydáváním svých knih, stav se zhoršuje, přijíždí si pro ni manžel, který se o no až do smrti staral ( zemřela na vysílení, hlad a psychické strádání ), byla utopická socialistka a šířila soc. myšlenky
NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI – soubor lidové slovesnosti ( pohádky, pověsti, typické pro venkov, na rozdíl od Erbenových fantastických postav, např.: Chytrá horákyně ), SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI (O dvanácti měsíčkách), OBRAZY ZE ŽIVOTA DOMAŽLICKÉHO
povídky: a) s jednoduchým příběhem ( soustřeďují se kolem jedné postavy – většinou ženy ) – BARUŠKA, KARLA ( příběh čl. který neví, čím je, matka ho obléká jako ženu, aby jí ho neodvedli na vojnu, zamiluje se do dívky a pak se vezmou ), DIVÁ BÁRA (dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky – nezávislost na muži, nepodřízenost X Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci), PAN UČITEL
b) složitější vztahy ( ukazují na nespravedlivé společnosti ) V ZÁMKU A PODZÁMČÍ ( dějiště Nymbursko, příjezd nové šlechty na zámek, dvojí svět: zámek a podzámčí, postava dobrého člověka – lékař, zná obě prostředí), CHUDÍ LIDÉ, CHÝŠE POD HORAMI
BABIČKA (1855) – napsána v nejtěžších chvílích ( po smrti syna ), vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života, cíl – ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka, babička není živ. portrét Magdaleny Novotné, idealizace, ústř. postava, vztah k práci, životu, přírodě, vlasti, moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost, ztělesněná harmonie, „šťastná žena“, další postavy: Barunka, Viktorka, Kristla a Jakub, kněžna atd., 2 dějová pásma – příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté a Staré bělidlo v proměnách ročního období (stejně jako se vyvíjí děj Babičky), prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení; epilog – poslední léta babiččina, pohřeb, užívání lidové mluvy, utopie – vztah babička a kněžny
dílo svým způsobem realistické ( hlavně v zobrazení venkovského života ), ale v mnoha způsobech idealizované ( vztahy mezi lidmi, postava kněžny harmonie člověka s přírodou )
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Karel Jaromír ERBEN
venkovská próza, sběratel lidové slovesnosti, pěstoval ohlasovou poezii ( napodobuje lidovou slovesnost )
studoval v H. Králové, v Praze pak filosofii a práva, seznámil se s Palackým ( ten v něm probudil zájem o historii ), stal se sekretářem Národního muzea, redigoval Pražské noviny a časopis Obzor
Pohádky Zlatovláska; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Dlouhý, Široký, Bystrozraký – fantastické náměty pohádek
Sb. KYTICE (1853) – soubor 13 balad ( Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně ), podkladem jsou staré č a slovanské lid. báje
epické básně, lyrické i úvahové pasáže, především balady (pochmurný děj, trag. konec), Erben je romantik, odlišný od Máchy, lidé jsou trestáni za porušení řádu (člověk se snaží změnit svůj osud), porušení přírodní rovnováhy, osudovost., konflikty v lidském životě podle Erbena vznikají narušením základních zákonů a vztahů mezi lidmi, proviněním je právě vzpoura proti osudu, za něj následuje trest,k který převyšuje vinu (Polednice, Štědrý den), k usmíření může čl. dojít jen pokáním (Poklad, Záhořovo lože, Svatební košile), často vztah matky a dítěte (Dceřina kletba, Vrba, Zlatý kolovrat, Lilie, Vodník), v problematice viny a trestu se promítá smysl lidu pro spravedlnost
Kytice byla inspirací pro Nerudu a Vrchlického, výtvarníky J. Mánese, M. Alše a hudebníka A. Dvořáka
rozbor Kytice: komponovanost – promyšlené rozvržení básní, zrcadlově protilehlé básně se stejnými vlastnostmi,
1. + 12. ( Kytice, Věštkyně ) – návaznost na lidovou poezii, motiv smutku a naděje ( matka = vlast )
2. + 11. ( Poklad, Dceřina kletba ) – porušení etických vztahů matka=dítě
3. + 10. ( Svatební košile, Vrba ) – přeměna člověka, ( žna ve vrbu, milenec v upíra )
!!! Lilie dosazena až ve třetím vydání Kytice !!!
4. + 9. ( Polednice, Vodník ) – nadpřirozené bytosti, které zasahují do porušených lid. vztahů
5. + 8. ( Zlatý kolovrat, Záhořovo lože ) – vina a vykoupení, pokání motiv dobra a zla, pohádkovost
6. + 7. ( Štědrý den, Holoubek ) – láska a smrt
Záhořovo lože – podobný motiv jako Máj, hrdina však není odsouzen
venkovská próza, sběratel lidové slovesnosti, pěstoval ohlasovou poezii ( napodobuje lidovou slovesnost )
studoval v H. Králové, v Praze pak filosofii a práva, seznámil se s Palackým ( ten v něm probudil zájem o historii ), stal se sekretářem Národního muzea, redigoval Pražské noviny a časopis Obzor
Pohádky Zlatovláska; Tři zlaté vlasy děda Vševěda; Dlouhý, Široký, Bystrozraký – fantastické náměty pohádek
Sb. KYTICE (1853) – soubor 13 balad ( Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně ), podkladem jsou staré č a slovanské lid. báje
epické básně, lyrické i úvahové pasáže, především balady (pochmurný děj, trag. konec), Erben je romantik, odlišný od Máchy, lidé jsou trestáni za porušení řádu (člověk se snaží změnit svůj osud), porušení přírodní rovnováhy, osudovost., konflikty v lidském životě podle Erbena vznikají narušením základních zákonů a vztahů mezi lidmi, proviněním je právě vzpoura proti osudu, za něj následuje trest,k který převyšuje vinu (Polednice, Štědrý den), k usmíření může čl. dojít jen pokáním (Poklad, Záhořovo lože, Svatební košile), často vztah matky a dítěte (Dceřina kletba, Vrba, Zlatý kolovrat, Lilie, Vodník), v problematice viny a trestu se promítá smysl lidu pro spravedlnost
Kytice byla inspirací pro Nerudu a Vrchlického, výtvarníky J. Mánese, M. Alše a hudebníka A. Dvořáka
rozbor Kytice: komponovanost – promyšlené rozvržení básní, zrcadlově protilehlé básně se stejnými vlastnostmi,
1. + 12. ( Kytice, Věštkyně ) – návaznost na lidovou poezii, motiv smutku a naděje ( matka = vlast )
2. + 11. ( Poklad, Dceřina kletba ) – porušení etických vztahů matka=dítě
3. + 10. ( Svatební košile, Vrba ) – přeměna člověka, ( žna ve vrbu, milenec v upíra )
!!! Lilie dosazena až ve třetím vydání Kytice !!!
4. + 9. ( Polednice, Vodník ) – nadpřirozené bytosti, které zasahují do porušených lid. vztahů
5. + 8. ( Zlatý kolovrat, Záhořovo lože ) – vina a vykoupení, pokání motiv dobra a zla, pohádkovost
6. + 7. ( Štědrý den, Holoubek ) – láska a smrt
Záhořovo lože – podobný motiv jako Máj, hrdina však není odsouzen
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Josef Kajetán TYL
* v Kutné hoře v chudé rodině ( otec voják, matka posluhovačka ), umírá v Plzni u kočovné společnosti
Klicperův žák, ten v něm probudil zájem o divadlo ( nedokončil filozofii )
dal se ke kočovnému divadlu, později se vrátil do vojenské správy, ale dále se věnoval divadlu a spisovatelství, od 1842 dramaturg Stavovského divadla, překládal hry ( Shakespeara ), novinář (Květy české, Selské noviny, čas. Vlastimil, čas. Pražský posel),
tvůrce českého realistického dramatu, představitel sentimentální ( citové ) literatury
napsal text k hymně ( hudba Fr. Škroup ), součást Fidlovačky
próza: ROZINA RUTHARDOVÁ ( obyvatelka K. Hory ), DEKRET KUTNOHORSKÝ ( lit. povídka )
ROZERVANEC (pravděpodobně o Máchovi), POSLEDNÍ HOUSLISTA, POSLEDNÍ ČECH (tvrdě kritizováno Havlíčkem, protože hl. postava je šlechtic)
divadelní hry: a) dramatické báchorky ( nadpřirozené bytosti s lidskými vlastnostmi ) STRAKONICKÝ DUDÁK, ANEB HODY DIVÝCH ŽEN – láska Dorotky a Švandy, překážky, Švanda se vydá do světa pro peníze aby si mohl Dorotku vzít, maminka = divá žena (pův. vílu), vymůže si kouzelné dudy, stane se známým, má mazaného manažera Vocilku, zpychne, odmítne Dorotku, která se za ním vydá, doma pak po návratu hraje duchům na popravišti ti jej chtějí roztrhat, Dorotka ho však svou čistou láskou zachrání, Švanda dudy prokleje a ony ztratí své kouzlo, význam: oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
JIŘÍKOVO VIDĚNÍ – o líném čeledínový, kterému se zdá zlý sen => napraví se
LESNÍ PANNA ANEB CESTA DO AMERIKY, TVRDOHLAVÁ ŽENA (o mlynářce )
b) obrazy obyčejného života, hry ze současnosti ( chudí lidé z oblasti Prahy ) FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA - fraška s písněmi, pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil a mlynářský pomocník Jeník „bojují“ proti poněmčené Praze, vrcholem je lidová slavnost praž. ševců (která se nazývá Fidlovačka), kde poprvé zazní píseň Kde domov můj v podání slepého houslisty Mareše – stála se r. 1918 českou státní hymnou, slova Tyl, hudba Fr. Škroup
PALIČOVA DCERA (vztahy v malém městě), PANÍ MARIÁNKA MATKA PLUKU
c) historické hry ( nejhodnotnější díla, vychází z Palackého, boj Čechů s Němci ) KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI ANEB KRVAVÝ SOUD – vzpoura havířů v Kutné Hoře, oslava pokrokového myšlení havířů, cenzutou zakázáno JAN HUS, ŽIŽKA Z TROCNOVA, KRVAVÉ KŘTINY ANEB DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ.
* v Kutné hoře v chudé rodině ( otec voják, matka posluhovačka ), umírá v Plzni u kočovné společnosti
Klicperův žák, ten v něm probudil zájem o divadlo ( nedokončil filozofii )
dal se ke kočovnému divadlu, později se vrátil do vojenské správy, ale dále se věnoval divadlu a spisovatelství, od 1842 dramaturg Stavovského divadla, překládal hry ( Shakespeara ), novinář (Květy české, Selské noviny, čas. Vlastimil, čas. Pražský posel),
tvůrce českého realistického dramatu, představitel sentimentální ( citové ) literatury
napsal text k hymně ( hudba Fr. Škroup ), součást Fidlovačky
próza: ROZINA RUTHARDOVÁ ( obyvatelka K. Hory ), DEKRET KUTNOHORSKÝ ( lit. povídka )
ROZERVANEC (pravděpodobně o Máchovi), POSLEDNÍ HOUSLISTA, POSLEDNÍ ČECH (tvrdě kritizováno Havlíčkem, protože hl. postava je šlechtic)
divadelní hry: a) dramatické báchorky ( nadpřirozené bytosti s lidskými vlastnostmi ) STRAKONICKÝ DUDÁK, ANEB HODY DIVÝCH ŽEN – láska Dorotky a Švandy, překážky, Švanda se vydá do světa pro peníze aby si mohl Dorotku vzít, maminka = divá žena (pův. vílu), vymůže si kouzelné dudy, stane se známým, má mazaného manažera Vocilku, zpychne, odmítne Dorotku, která se za ním vydá, doma pak po návratu hraje duchům na popravišti ti jej chtějí roztrhat, Dorotka ho však svou čistou láskou zachrání, Švanda dudy prokleje a ony ztratí své kouzlo, význam: oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
JIŘÍKOVO VIDĚNÍ – o líném čeledínový, kterému se zdá zlý sen => napraví se
LESNÍ PANNA ANEB CESTA DO AMERIKY, TVRDOHLAVÁ ŽENA (o mlynářce )
b) obrazy obyčejného života, hry ze současnosti ( chudí lidé z oblasti Prahy ) FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA - fraška s písněmi, pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil a mlynářský pomocník Jeník „bojují“ proti poněmčené Praze, vrcholem je lidová slavnost praž. ševců (která se nazývá Fidlovačka), kde poprvé zazní píseň Kde domov můj v podání slepého houslisty Mareše – stála se r. 1918 českou státní hymnou, slova Tyl, hudba Fr. Škroup
PALIČOVA DCERA (vztahy v malém městě), PANÍ MARIÁNKA MATKA PLUKU
c) historické hry ( nejhodnotnější díla, vychází z Palackého, boj Čechů s Němci ) KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI ANEB KRVAVÝ SOUD – vzpoura havířů v Kutné Hoře, oslava pokrokového myšlení havířů, cenzutou zakázáno JAN HUS, ŽIŽKA Z TROCNOVA, KRVAVÉ KŘTINY ANEB DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ.
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
DIVADLO
snaha vytvořit hry blízké prostému lidu, rozvoj od 80. let 18. století
1738-9 divadlo v Kotcích ( německé )
1783 Stavovské divadlo ( německy potom i česky )
1786-9 Bouda ( Thám – „Oldřich a Božena“, „Břetislav a Jitka“ )
od 20. let 19. st. oživení českého divadla ( Stavovské 50:50 )
Josef Nepomuk ŠTĚPÁNEK
spoluředitel Stavovského divadla, dramatik, psal hlavně frašky, hry z venkova, cílem pobavit diváka
ČECH A NĚMEC - veselohra
Václav Kliment KLICPERA
profesor v HK a Praze
zpracovává náměty historické, rytířské, pohádkové i hry ze současnosti ( satiry a veselohry ), hry představují vrchol dramatické tvorby
DIVOTVORNÝ KLOBOUK – studenti se flákají v hospodě, jeden má dědit po dědovi, zdědí jen klobouk
HADRIÁN Z ŘÍMSŮ – boj o nevěstu mezi nápadníky
ROHOVÍN ČTVERROHÝ - o lékárníkovi, který se vsadil se studenty, že projde drážďanskou branou ( oni na něho ušijou boudu, on se jmenuje čtverrohý, oni tam jdou před ním a legitimují se jako jednorohý, dvojrohý a třírohý, on potom zatčen )
snaha vytvořit hry blízké prostému lidu, rozvoj od 80. let 18. století
1738-9 divadlo v Kotcích ( německé )
1783 Stavovské divadlo ( německy potom i česky )
1786-9 Bouda ( Thám – „Oldřich a Božena“, „Břetislav a Jitka“ )
od 20. let 19. st. oživení českého divadla ( Stavovské 50:50 )
Josef Nepomuk ŠTĚPÁNEK
spoluředitel Stavovského divadla, dramatik, psal hlavně frašky, hry z venkova, cílem pobavit diváka
ČECH A NĚMEC - veselohra
Václav Kliment KLICPERA
profesor v HK a Praze
zpracovává náměty historické, rytířské, pohádkové i hry ze současnosti ( satiry a veselohry ), hry představují vrchol dramatické tvorby
DIVOTVORNÝ KLOBOUK – studenti se flákají v hospodě, jeden má dědit po dědovi, zdědí jen klobouk
HADRIÁN Z ŘÍMSŮ – boj o nevěstu mezi nápadníky
ROHOVÍN ČTVERROHÝ - o lékárníkovi, který se vsadil se studenty, že projde drážďanskou branou ( oni na něho ušijou boudu, on se jmenuje čtverrohý, oni tam jdou před ním a legitimují se jako jednorohý, dvojrohý a třírohý, on potom zatčen )
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Karel Hynek MÁCHA ( 1810 – 1836 )
1. velký český básník, který předběhl svou dobu, ale i dramatik ( 2 hry ), ve svých dílech nepoučuje,
* na Malé straně, vystudoval gymnasium, pak filozofii a právo, chodil na Jungmannovy přednášky, četl Byrona, Scotta a Mickiewicze, našeho Kollára, byl přesvědčen o pravosti RKZ
je považován za zakladatele moderní č. poezie, největší představitel rom. u nás, často cestoval (pěšky) – v jeho denících záznamy o cestách do Itálie, po Krkonoších, po zříceninách a hradech (záznamy prožitků, dojmů, i snů).
ochotnický se věnoval divadlu, seznámil se tam i s Eleonorou Šomkovou (říkal jí Lori), problematický vztah, Lori se chtěla usadit a mít děti, Mácha si však vysnil svůj ideál a ten Lori nesplňovala, byl zklamaný, posedlý bezmeznou žárlivostí => časté Máchovy úniky do přírody, pracoval u soudu, najal těhotné Lori byt v Praze, chtěl si ji vzít, ale umírá – v den kdy se měl ženit (nachladil se při hašení požáru a zemřel na zápal plic), pohřben původně v Litoměřicích, avšak když kraj připadl Němcům, ostatky byly převezeny na Vyšehrad
znaky: zamýšlí se nad smyslem života, cítí se osamělý, protiklad snu a skutečnosti, jediná jistota – zem, národ
POUT KRKONOŠSKÁ, OBRAZY ZE ŽIVOTA MÉHO ( soubor povídek, nejznámější Márinka – láska k chudé Márince, která zemře )
CIKÁNI - motiv otcovraždy, hl. hr. je vyvrhel, zabil šlechtice Waldemara, který chtěl znásilnit jeho dívku, pak se dozví, že to byl jeho otec, složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, nejde zde o cikány v pravém slova smyslu, je to symbolické označení lidí vyřazených z normální společnosti
KAT románová tetralogie, díly: Křivoklad ( děj za Karla IV., hl. postava kat = nevlastní bratr krále ), Valdek, Vyšehrad, Karlštejn ( již nedopsány )
BRATROVRAH, BRATŘI –divadelní hry, témata z české historie ( Boleslav vs. Václav )
MÁJ ( 1836 )- lyrickoepická (ep. rámec, převažují však lyrické prvky, tzn. jak děj tak pocity), napsáno v posledním roce studií, inspirace skutečnou otcovraždou, báseň z okolí Doks, Milenci Vilém a Jarmila, Vilém zabije svého otce (neví že je jeho otec) protože v minulosti Jarmilu svedl, je za to uvržen do vězení, Jarmila nevydrží duševní muka a utopí se,
Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihra, děj zpomaluje a vysvětluje ); báseň se rozpadá na dvě části: 1. část - Prolog + 1. Zpěv; 2. část – zbytek, patrná zvukomalba ( verše zvukově propracovány )
1. zpěv: oslava májové přírody, Jarmila čeká na svého milého, ten však, jak se Jarmila dozví, bude následující den popraven za vraždu svého otce, Jarmila ze žalu skočí do jezera
2. zpěv: nejfilozofičtější část,ve vězení Vilém vzpomíná na svůj život a o smrti ( co je smrt? )
I. intermezzo: přerušení stylistické čistoty básně, scéna na popravišti, sbor duchů, příroda se připravuje na přivítání nového člen.
3. zpěv: Vilém odchází na popraviště, loučí se s přírodou,
II. intermezzo: Viléma oplakávají loupežníci, příroda naříká nad svým lesů pánem
4. zpěv: básník se vrací na místo, ztotožňuje se s Vilémem, nevidí přetvářku přírody, vidí ji v její nahotě
Je pozdní večer – první máj - / večerní máj – je lásky čas;/ hrdliččin zve ku lásce hlas; / „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“
rozbor Máje: psán v jambech, zvukomalba ( řinčení řetězů ), oxymorón ( zborcené harfy tón ), pleonasmus ( modrý blankyt – totéž 2x ), personifikace, epiteta
kritika Máje: ostrá kritika tehdejší společnosti (Vilém je souzen za to, že potrestal viníka, který nebyl potrestán společností), odmítli ho Tyl ( odvádí od vlasteneckých-osvobozených myšlenek, první intimní osobní a subjektivní poezie = nebezpečná, poezie měla vychovávat a poučovat ), Jungmann, Čelakovský
hrdinové nevyhovují, Vilém vrah ( pocity nicoty, cílem básně nebyly buditelské snahy )
první kladné ohlasy až od májovců
1. velký český básník, který předběhl svou dobu, ale i dramatik ( 2 hry ), ve svých dílech nepoučuje,
* na Malé straně, vystudoval gymnasium, pak filozofii a právo, chodil na Jungmannovy přednášky, četl Byrona, Scotta a Mickiewicze, našeho Kollára, byl přesvědčen o pravosti RKZ
je považován za zakladatele moderní č. poezie, největší představitel rom. u nás, často cestoval (pěšky) – v jeho denících záznamy o cestách do Itálie, po Krkonoších, po zříceninách a hradech (záznamy prožitků, dojmů, i snů).
ochotnický se věnoval divadlu, seznámil se tam i s Eleonorou Šomkovou (říkal jí Lori), problematický vztah, Lori se chtěla usadit a mít děti, Mácha si však vysnil svůj ideál a ten Lori nesplňovala, byl zklamaný, posedlý bezmeznou žárlivostí => časté Máchovy úniky do přírody, pracoval u soudu, najal těhotné Lori byt v Praze, chtěl si ji vzít, ale umírá – v den kdy se měl ženit (nachladil se při hašení požáru a zemřel na zápal plic), pohřben původně v Litoměřicích, avšak když kraj připadl Němcům, ostatky byly převezeny na Vyšehrad
znaky: zamýšlí se nad smyslem života, cítí se osamělý, protiklad snu a skutečnosti, jediná jistota – zem, národ
POUT KRKONOŠSKÁ, OBRAZY ZE ŽIVOTA MÉHO ( soubor povídek, nejznámější Márinka – láska k chudé Márince, která zemře )
CIKÁNI - motiv otcovraždy, hl. hr. je vyvrhel, zabil šlechtice Waldemara, který chtěl znásilnit jeho dívku, pak se dozví, že to byl jeho otec, složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, nejde zde o cikány v pravém slova smyslu, je to symbolické označení lidí vyřazených z normální společnosti
KAT románová tetralogie, díly: Křivoklad ( děj za Karla IV., hl. postava kat = nevlastní bratr krále ), Valdek, Vyšehrad, Karlštejn ( již nedopsány )
BRATROVRAH, BRATŘI –divadelní hry, témata z české historie ( Boleslav vs. Václav )
MÁJ ( 1836 )- lyrickoepická (ep. rámec, převažují však lyrické prvky, tzn. jak děj tak pocity), napsáno v posledním roce studií, inspirace skutečnou otcovraždou, báseň z okolí Doks, Milenci Vilém a Jarmila, Vilém zabije svého otce (neví že je jeho otec) protože v minulosti Jarmilu svedl, je za to uvržen do vězení, Jarmila nevydrží duševní muka a utopí se,
Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihra, děj zpomaluje a vysvětluje ); báseň se rozpadá na dvě části: 1. část - Prolog + 1. Zpěv; 2. část – zbytek, patrná zvukomalba ( verše zvukově propracovány )
1. zpěv: oslava májové přírody, Jarmila čeká na svého milého, ten však, jak se Jarmila dozví, bude následující den popraven za vraždu svého otce, Jarmila ze žalu skočí do jezera
2. zpěv: nejfilozofičtější část,ve vězení Vilém vzpomíná na svůj život a o smrti ( co je smrt? )
I. intermezzo: přerušení stylistické čistoty básně, scéna na popravišti, sbor duchů, příroda se připravuje na přivítání nového člen.
3. zpěv: Vilém odchází na popraviště, loučí se s přírodou,
II. intermezzo: Viléma oplakávají loupežníci, příroda naříká nad svým lesů pánem
4. zpěv: básník se vrací na místo, ztotožňuje se s Vilémem, nevidí přetvářku přírody, vidí ji v její nahotě
Je pozdní večer – první máj - / večerní máj – je lásky čas;/ hrdliččin zve ku lásce hlas; / „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“
rozbor Máje: psán v jambech, zvukomalba ( řinčení řetězů ), oxymorón ( zborcené harfy tón ), pleonasmus ( modrý blankyt – totéž 2x ), personifikace, epiteta
kritika Máje: ostrá kritika tehdejší společnosti (Vilém je souzen za to, že potrestal viníka, který nebyl potrestán společností), odmítli ho Tyl ( odvádí od vlasteneckých-osvobozených myšlenek, první intimní osobní a subjektivní poezie = nebezpečná, poezie měla vychovávat a poučovat ), Jungmann, Čelakovský
hrdinové nevyhovují, Vilém vrah ( pocity nicoty, cílem básně nebyly buditelské snahy )
první kladné ohlasy až od májovců
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Karel SABINA
Máchův přítel a obhájce (1. podrobná kritická studie o Máchovi),
libreta k operám (B. Smetana – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Vilém Blodek),
Josef Václav FRIČ
básník, povídkář, dramatik, překladatel, radikální český politik (vězněn), opožděný romantik
PAMĚTI – nedokončený, svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849.
stál v čele nové lit. skup na konci 50. let – Májovci.
Máchův přítel a obhájce (1. podrobná kritická studie o Máchovi),
libreta k operám (B. Smetana – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Vilém Blodek),
Josef Václav FRIČ
básník, povídkář, dramatik, překladatel, radikální český politik (vězněn), opožděný romantik
PAMĚTI – nedokončený, svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849.
stál v čele nové lit. skup na konci 50. let – Májovci.
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
POLSKO
Adam MICKIEWICZ
básník, většina života v Paříži, přednášel na univerzitě o slovanských jazycích, koncem života odešel do Turecka, kde organizoval polské legie, nakazil se cholerou a zemřel
PAN TADEÁŠ – Romeo a Julie, ale šťastně KONRAD WALLENROD – typ. rom. hrdina, národně osvobozenecký boj; Litevec v postavení velmistra řádu něm. rytířů se obětuje aby pomstil svůj národ (řád něm rytířů totiž zavraždil jeho rodiče – byli Poláci) – jediný případ kdy rom. hr. nepoužívá přímého boje, ale taktizuje.
drama ve verších DZIADY - lid. slavnost, při níž vesničané vyvolávají duše z očistce
Adam MICKIEWICZ
básník, většina života v Paříži, přednášel na univerzitě o slovanských jazycích, koncem života odešel do Turecka, kde organizoval polské legie, nakazil se cholerou a zemřel
PAN TADEÁŠ – Romeo a Julie, ale šťastně KONRAD WALLENROD – typ. rom. hrdina, národně osvobozenecký boj; Litevec v postavení velmistra řádu něm. rytířů se obětuje aby pomstil svůj národ (řád něm rytířů totiž zavraždil jeho rodiče – byli Poláci) – jediný případ kdy rom. hr. nepoužívá přímého boje, ale taktizuje.
drama ve verších DZIADY - lid. slavnost, při níž vesničané vyvolávají duše z očistce
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
Nathanel HAWTORNE
ŠARLATOVÉ PÍSMENO – o nevěrné ženě ( s knězem ), která radši než by prozradila kněze si nechá na rameno vytetovat šarlatové písmeno ( znak nevěrnic )
Edgar Allan POE
básník a prozaik, zakladatel detektivky, báseň Havran (The Raven) – krása a láska X úzkost ze života a smrti (refrén never more – zvukomalba krá, krá )
VRAŽDY V ULICI MORGUE, JÁMA A KYVADLO, PÁD DOMU USHEROVA, ZTRACENÝ DOPIS, ZLATÝ SKARABEUS – všechny: hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy.
Henry Wadsworth LONGFELLOW
epos PÍSEŇ O HIAWATĚ – čerpá ze starých indiánských pověstí.
Nathanel HAWTORNE
ŠARLATOVÉ PÍSMENO – o nevěrné ženě ( s knězem ), která radši než by prozradila kněze si nechá na rameno vytetovat šarlatové písmeno ( znak nevěrnic )
Edgar Allan POE
básník a prozaik, zakladatel detektivky, báseň Havran (The Raven) – krása a láska X úzkost ze života a smrti (refrén never more – zvukomalba krá, krá )
VRAŽDY V ULICI MORGUE, JÁMA A KYVADLO, PÁD DOMU USHEROVA, ZTRACENÝ DOPIS, ZLATÝ SKARABEUS – všechny: hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy.
Henry Wadsworth LONGFELLOW
epos PÍSEŇ O HIAWATĚ – čerpá ze starých indiánských pověstí.
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus, počátky realismu
Česká literatura 30. – 50. let 19. st. – romantismus,
počátky realismu
3. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ - ROMANTISMUS:
u nás počátek v 30. letech 19. století, v Evropě jako reakce na rozpor mezi realitou kapitalismu a humanistickými ideály, odrážel rozdíly mezi osobnostmi ve společnosti, ideálem a skutečností, uměním a životem, k nám se myšlenky romantismu dostávají prostřednictvím překladů (Čelakovský překládal Scotta, apod. ), jsou vytvořeny základní instituce pro rozvoj literatury a vědeckého života
charakteristika doby: odpor x Metternistickému absolutismu ( Slovanský sjezd, 1848 ), 2 strany radikálové: byli pro revoluci ( Sabina ) a liberálové: dosažení osvobození pomocí evoluce ( Palacký, Havlíček )
2 směry: kosmopolitní směr ( Mácha ) – literatury by měla dosáhnout světové úrovně, národní směr ( Tyl ) – jenom národní otázky, obrození národa
romantický hrdina: člověk výjimečný, neschopný přizpůsobit se, obrací se do vlastního nitra, většinou nešťastně zamilovaný, nemiluje skutečnou ženu, ale svůj vysněný ideál, nenalézá v lásce uspokojení, dokáže milovat, ale jen nešťastně, je rozporuplný, Odmítá staré formy a tradice, na druhé straně obdivuje minulost, opovrhuje spol. konvencemi.
znaky romantismu: citovost, exotičnost, výjimečnost (cikán, tělesně postižený, žid, bohatýr…), titanismus, láska (nešťastná), rozpor snu a skutečnosti, zájem o minulost, lid. slovesnost, subjektivismus – umělec zobrazuje skutečnost ze svého pohledu
počátky realismu
3. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ - ROMANTISMUS:
u nás počátek v 30. letech 19. století, v Evropě jako reakce na rozpor mezi realitou kapitalismu a humanistickými ideály, odrážel rozdíly mezi osobnostmi ve společnosti, ideálem a skutečností, uměním a životem, k nám se myšlenky romantismu dostávají prostřednictvím překladů (Čelakovský překládal Scotta, apod. ), jsou vytvořeny základní instituce pro rozvoj literatury a vědeckého života
charakteristika doby: odpor x Metternistickému absolutismu ( Slovanský sjezd, 1848 ), 2 strany radikálové: byli pro revoluci ( Sabina ) a liberálové: dosažení osvobození pomocí evoluce ( Palacký, Havlíček )
2 směry: kosmopolitní směr ( Mácha ) – literatury by měla dosáhnout světové úrovně, národní směr ( Tyl ) – jenom národní otázky, obrození národa
romantický hrdina: člověk výjimečný, neschopný přizpůsobit se, obrací se do vlastního nitra, většinou nešťastně zamilovaný, nemiluje skutečnou ženu, ale svůj vysněný ideál, nenalézá v lásce uspokojení, dokáže milovat, ale jen nešťastně, je rozporuplný, Odmítá staré formy a tradice, na druhé straně obdivuje minulost, opovrhuje spol. konvencemi.
znaky romantismu: citovost, exotičnost, výjimečnost (cikán, tělesně postižený, žid, bohatýr…), titanismus, láska (nešťastná), rozpor snu a skutečnosti, zájem o minulost, lid. slovesnost, subjektivismus – umělec zobrazuje skutečnost ze svého pohledu
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
ANGLIE
George Gordon BYRON
šlechtic, vzdal se titulu, odešel do Itálie, chtěl zemřít hrdinskou smrtí ( umřel na mor, když pomáhal Řekům x Turkům )
lyricko-epické povídky ( Byronovská povídka ), revoluční romantik
epos CHILDE HAROLDOVA POUŤ – autobiografické rysy, putování hl. hrdiny po Evropě, zvl. na jih do Řecka; obdiv k slavné minulosti, k přírodě X protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti, childe = starobylý šlechtický titul šlechtice, který se připravuje k pasování na rytíře
Percy Bysshe SHELLEY
nejrevolučnější romantik, podporoval osvobozenecké hnutí Irů, vyloučen kvůli tomu dvakrát z univerzity, zemřel na moři
vzorem kamarád Byron, vystupoval x společenským předsudkům ( pokrytosti a nespravedlnosti )
jeho ženou byla Mary Shellyová, která napsala FRANKENSTEINA
ODPOUTANÝ PROMETHEUS - kontrast lidskosti a božské tyranie, víra ve vítězství dobra, bohové vzali lidem oheň, Prométheus jim ho ukradl a přinesl zpět, za to připoután a na Kavkazskou skálu, nakonec osvobozen a vládce bohů svržen
Charlotte & Emily BRONTEOVY
Charlotte: JANA EYROVÁ
Emily: NA VĚTRNÉ HŮRCE – až pozdější obliba, jedno z nejpozoruhodnějších anglických děl, sirotek Hathcliff zamilovaný do dcery svého pána, ona jej taky miluje ale vezme si jiného , H. odchízí do světa, vrací se po letech rozhodnut zničit ty, kteří mu odepřeli to, po čem toužil
Walter SCOTT
psal i básně, sběratel skotských lidových balad, zakladatel hist. románu
IVANHOE – hist. román, děj z angl. historie z období vlády Richarda Lví srdce, bojuje x neprávu
George Gordon BYRON
šlechtic, vzdal se titulu, odešel do Itálie, chtěl zemřít hrdinskou smrtí ( umřel na mor, když pomáhal Řekům x Turkům )
lyricko-epické povídky ( Byronovská povídka ), revoluční romantik
epos CHILDE HAROLDOVA POUŤ – autobiografické rysy, putování hl. hrdiny po Evropě, zvl. na jih do Řecka; obdiv k slavné minulosti, k přírodě X protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti, childe = starobylý šlechtický titul šlechtice, který se připravuje k pasování na rytíře
Percy Bysshe SHELLEY
nejrevolučnější romantik, podporoval osvobozenecké hnutí Irů, vyloučen kvůli tomu dvakrát z univerzity, zemřel na moři
vzorem kamarád Byron, vystupoval x společenským předsudkům ( pokrytosti a nespravedlnosti )
jeho ženou byla Mary Shellyová, která napsala FRANKENSTEINA
ODPOUTANÝ PROMETHEUS - kontrast lidskosti a božské tyranie, víra ve vítězství dobra, bohové vzali lidem oheň, Prométheus jim ho ukradl a přinesl zpět, za to připoután a na Kavkazskou skálu, nakonec osvobozen a vládce bohů svržen
Charlotte & Emily BRONTEOVY
Charlotte: JANA EYROVÁ
Emily: NA VĚTRNÉ HŮRCE – až pozdější obliba, jedno z nejpozoruhodnějších anglických děl, sirotek Hathcliff zamilovaný do dcery svého pána, ona jej taky miluje ale vezme si jiného , H. odchízí do světa, vrací se po letech rozhodnut zničit ty, kteří mu odepřeli to, po čem toužil
Walter SCOTT
psal i básně, sběratel skotských lidových balad, zakladatel hist. románu
IVANHOE – hist. román, děj z angl. historie z období vlády Richarda Lví srdce, bojuje x neprávu
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
RUSKO
Alexandr Sergejevič PUŠKIN
ze šlechtické rodiny, účast u děkabristů ( povstání x carovi ), byl poslán do vyhnanství na Krym, 1827 návrat do Petrohradu, kde byl pod stálým policejním dohledem, dvorské intriky jej dohnaly k souboji, ve kterém byl zabit , revoluční romantik
román ve verších EVŽEN ONĚGIN – pocity hl. hrdiny jako „zbytečného člověka“; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života, Taťána je nositelka nejkrásnějších žen. vlastností a opravdového citu. Oněgin přijme pozvání od přítele Lenského na venkovský statek, seznámí se s jeho snoubenkou Olgou, nudní lidé. Zamiluje se do něj Taťána, odmítne ji protože mu připadá nevyspělá, koketuje s Olgou, Lenský ho vyzve na souboj a on ho zabije (zbytečný čl. zabije čl. plného ideálů), Evžen se pak znovu setkává s Taťánou, vdaná, zamiluje se do ní, ale ona chce zůstat věrná svému muži a Oněgin tak ztrácí poslední naději, že nalezne smysl života
PIKOVÁ DÁMA, KAPITÁNSKÁ DCERKA, CIKÁNÍ, RUSLAN A LUDMILA, BORIS GODUNOV
Michail Jurjevič LERMONTOV
básník, prozaik, pokračovatel Puškina, dvakrát vyhoštěn na Kavkaz, zemřel v souboji
DÉMON – rom. bás. povídka s filosof. úvahou o dobru a zlu, démon pro vzpouru zavržen bohem, odsouzen k věčné samotě, zatouží po štěstí – láska k pozemské dívce Tamaře, chce rozbít prokletí, ale prohrává – Tamara umírá, Démon tak zůstává stále sám; zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra.
román HRDINA NAŠÍ DOBY – postava „zbytečného člověka“, postava Pečorin
Alexandr Sergejevič PUŠKIN
ze šlechtické rodiny, účast u děkabristů ( povstání x carovi ), byl poslán do vyhnanství na Krym, 1827 návrat do Petrohradu, kde byl pod stálým policejním dohledem, dvorské intriky jej dohnaly k souboji, ve kterém byl zabit , revoluční romantik
román ve verších EVŽEN ONĚGIN – pocity hl. hrdiny jako „zbytečného člověka“; šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života, Taťána je nositelka nejkrásnějších žen. vlastností a opravdového citu. Oněgin přijme pozvání od přítele Lenského na venkovský statek, seznámí se s jeho snoubenkou Olgou, nudní lidé. Zamiluje se do něj Taťána, odmítne ji protože mu připadá nevyspělá, koketuje s Olgou, Lenský ho vyzve na souboj a on ho zabije (zbytečný čl. zabije čl. plného ideálů), Evžen se pak znovu setkává s Taťánou, vdaná, zamiluje se do ní, ale ona chce zůstat věrná svému muži a Oněgin tak ztrácí poslední naději, že nalezne smysl života
PIKOVÁ DÁMA, KAPITÁNSKÁ DCERKA, CIKÁNÍ, RUSLAN A LUDMILA, BORIS GODUNOV
Michail Jurjevič LERMONTOV
básník, prozaik, pokračovatel Puškina, dvakrát vyhoštěn na Kavkaz, zemřel v souboji
DÉMON – rom. bás. povídka s filosof. úvahou o dobru a zlu, démon pro vzpouru zavržen bohem, odsouzen k věčné samotě, zatouží po štěstí – láska k pozemské dívce Tamaře, chce rozbít prokletí, ale prohrává – Tamara umírá, Démon tak zůstává stále sám; zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra.
román HRDINA NAŠÍ DOBY – postava „zbytečného člověka“, postava Pečorin
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
NĚMECKO
- hnutí Sturm und Drang ( bouře a vzdor, Goethe a Schiller ), německý romantismus komplikovaný a různorodý
NOVALIS ( Friedrich von Hardneberg )
HYMNY NOCI – kontrast dne a noci, života ( světlo ) a smrti ( tma )
Friedrich HOLDERLIN
HYPERION – román v dopisech, životní zpověď člověka v dopisech, obdiv k antice
Jakob & Wilhelm GRIMMOVÉ
nejslavnější němečtí pohádkáři, vztah k lid. tvorbě a ger. mytologii, pohádka = zrcadlo odrážející povahu národa
W – estetická rovina textu, J – důraz na věrnost textu,
Heinrich HEINE
člen hnutí Mladé Německo – opozice vůči systému
KNIHA PÍSNÍ –( báseň Lorelei ) lyrická sb., 5 částí; subjekt. prožitky, nešťastná láska, ironie, NOVÉ BÁSNĚ
- hnutí Sturm und Drang ( bouře a vzdor, Goethe a Schiller ), německý romantismus komplikovaný a různorodý
NOVALIS ( Friedrich von Hardneberg )
HYMNY NOCI – kontrast dne a noci, života ( světlo ) a smrti ( tma )
Friedrich HOLDERLIN
HYPERION – román v dopisech, životní zpověď člověka v dopisech, obdiv k antice
Jakob & Wilhelm GRIMMOVÉ
nejslavnější němečtí pohádkáři, vztah k lid. tvorbě a ger. mytologii, pohádka = zrcadlo odrážející povahu národa
W – estetická rovina textu, J – důraz na věrnost textu,
Heinrich HEINE
člen hnutí Mladé Německo – opozice vůči systému
KNIHA PÍSNÍ –( báseň Lorelei ) lyrická sb., 5 částí; subjekt. prožitky, nešťastná láska, ironie, NOVÉ BÁSNĚ
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
FRANCIE
- dva směry a) zpátečnický ( zaměření do minulosti – Chateubriand ), b) revoluční ( současnost, nespokojenost – Hugo )
Francois René de CHATEUBRIAND
šlechtic, který odpuzoval tehdejší současnost, hrdiny umisťoval do minulosti a exotických zemí, typická je marnost vzpoury a pokroky, hrdinové rezignují, konflikt mezi láskou a smrtí, nechuť k životu
ATALA – příběh lásky indiána a křesťanky
Viktor HUGO
nejproslulejší fr. romantik,z bohaté rodiny, ve vyhnanství vznikla jeho nejhodnotnější díla
básnický cyklus LEGENDA VĚKŮ – třídílný; obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky, vyjádřil názor na vývoj hist. lidstva ,
drama RUY BLAS, drama CROMWELL – manifest romantismu
román CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI – Paříž 15. st. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda X hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll X Quasimodo); dramatický dějový spád, Quasimodo se zamiluje do Esmeraldy, krásné tanečnice, která má být upálena, chce ji zachránit, nepodaří se mu to a on umírá, BÍDNÍCI = ubožáci, osud Jeana Valjeana, žije v bídě, ukradne chléb a je odsouzen na galeje, uteče, dostane se do kraje, kde ho nikdo nezná, zbohatne; scény z fr. revoluce 1848, ovlivnil Vrchlického a Machara DEVADESÁT TŘI – 1973, z fr. revoluce, oslava revoluce
- dva směry a) zpátečnický ( zaměření do minulosti – Chateubriand ), b) revoluční ( současnost, nespokojenost – Hugo )
Francois René de CHATEUBRIAND
šlechtic, který odpuzoval tehdejší současnost, hrdiny umisťoval do minulosti a exotických zemí, typická je marnost vzpoury a pokroky, hrdinové rezignují, konflikt mezi láskou a smrtí, nechuť k životu
ATALA – příběh lásky indiána a křesťanky
Viktor HUGO
nejproslulejší fr. romantik,z bohaté rodiny, ve vyhnanství vznikla jeho nejhodnotnější díla
básnický cyklus LEGENDA VĚKŮ – třídílný; obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky, vyjádřil názor na vývoj hist. lidstva ,
drama RUY BLAS, drama CROMWELL – manifest romantismu
román CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI – Paříž 15. st. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda X hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll X Quasimodo); dramatický dějový spád, Quasimodo se zamiluje do Esmeraldy, krásné tanečnice, která má být upálena, chce ji zachránit, nepodaří se mu to a on umírá, BÍDNÍCI = ubožáci, osud Jeana Valjeana, žije v bídě, ukradne chléb a je odsouzen na galeje, uteče, dostane se do kraje, kde ho nikdo nezná, zbohatne; scény z fr. revoluce 1848, ovlivnil Vrchlického a Machara DEVADESÁT TŘI – 1973, z fr. revoluce, oslava revoluce
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
STENDHAL ( Hnerie BEYLE )
přechod mezi romantismem a realismem; psycholog. próza,
román ČERVENÝ A ČERNÝ – příběh Juliena Sorela , miluje dvě ženy z vyšší vrstvy, chce být hrdinou, končí vzbouřeneckou smrtí, červená = barva uniformy, vzdoru, revoluce, krve; černá = barva kněžství, tmářství.
KARTOUZA ( VĚZNICE ) PARMSKÁ – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, nešťastná láska, tragický konec
Alfred de MUSSET
jemná citovost, romantická láska, označován jako „mladý stařec“
ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU – intimní a generační román s autobiograf. rysy, mladý hrdina nevěří a není schopen lásky, později se zamiluje do ženy ( spis. G. Sandová ), která by ho mohla zachránit, ale pro žárlivost ji ztrácí
George SANDOVÁ
vl. jménem Aurora Dupinová, píše o ženách a emancipaci
VALENTINA a INDIANA
Alexander DUMAS starší
HRABĚ MT. CHRISTO, TŘI MUŠKETÝŘI,
Alexander DMUMAS mladší
DÁMA S KAMÉLIEMI – příběh pařížské kurtizány
přechod mezi romantismem a realismem; psycholog. próza,
román ČERVENÝ A ČERNÝ – příběh Juliena Sorela , miluje dvě ženy z vyšší vrstvy, chce být hrdinou, končí vzbouřeneckou smrtí, červená = barva uniformy, vzdoru, revoluce, krve; černá = barva kněžství, tmářství.
KARTOUZA ( VĚZNICE ) PARMSKÁ – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, nešťastná láska, tragický konec
Alfred de MUSSET
jemná citovost, romantická láska, označován jako „mladý stařec“
ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU – intimní a generační román s autobiograf. rysy, mladý hrdina nevěří a není schopen lásky, později se zamiluje do ženy ( spis. G. Sandová ), která by ho mohla zachránit, ale pro žárlivost ji ztrácí
George SANDOVÁ
vl. jménem Aurora Dupinová, píše o ženách a emancipaci
VALENTINA a INDIANA
Alexander DUMAS starší
HRABĚ MT. CHRISTO, TŘI MUŠKETÝŘI,
Alexander DMUMAS mladší
DÁMA S KAMÉLIEMI – příběh pařížské kurtizány
Literatura národního obrození
František Ladislav ČELAKOVSKÝ
Překladatel, zejména z literatury německé a anglické, náš první sběratel lidové slovesnosti.
OHLASY PÍSNÍ RUSKÝCH – inspiroval se ruskými bylinami (od slova bylo, bylina = rozsáhlý ep. zpěv, jehož hr. jsou lidoví bohatýři bojující s nepřáteli vlasti )
OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH – převládají lyrické b., na rozdíl od ep. Ohlasů písní ruských – rozdílný duch obou národů, rozdílná krajina i poezie. Toman a lesní panna (první č. balada) – Toman jede večer před sv. Janem ke své milé do myslivny na zásnuby, sestra mu dává radu na cestu, aby se nevracel Doubravou, Toman ale dostane košem a vrací se Doubravou, na jelenu sedí lesní panna, doprovází ho a utěšuje a odvádí jej k sobě domů, ráno se kůň vrátí sám
ohlas = umělecké dílo, které vzniklo na základě jiného díla, původně chtěl napsat ohlasy všech slovanských národů, ale napsal jen Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých.
balada – žánr lyricko-epický, děj má tragický konec, často konflikt člověka s nadpřirozenými silami, pochmurný ráz
Obrozenci postrádali mezi staročeskými památkami takové, které by se vyrovnaly hrdinským eposům jiných národů Ve snaze zaplnit tuto mezeru vznikají lit. podvrhy (padělky):
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ – „nalezen“ ve Dvoře Králové, označen za památku z 13. stol., obsahuje lyrické a epické zpěvy a milostnou lyriku. objeven v roce 1817 Václavem Hankou (knihovník a archivář Českého muzea)– obsahuje 6 větších epických básní, 2 lyrickoepické skladby a 6 lyrických písní. Epické básně (např. Oldřich, Boleslav) čerpají z českých pověstí a historie, jsou oslavou vítězných bojů nad nepřáteli. Lyrické písně jsou milostné. RK byl přijat s nadšením.Stal se slavným i v cizině, i Dobrovský hájil jeho pravost
RUKOPIS ZELENOHORSKÝ – anonymně zaslán Národnímu muzeu, „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku, převážně skladby epické, měl představovat památku z 9.-10. století, obsahuje zlomek básně o staročeském sněmu kmetů a vladyků, skladbu Libušin soud – o sporu Chrudoše a Šťáhlava. Minulost byla vylíčena příliš idealizovaně, dílo vzbudilo podezření – Dobrovský označil za původce díla V. Hanku a Josefa Lindu
Oba rukopisy chtěly vypadat jako torza velkých sborníků. Měly ukazovat velikost a slávu národa v dávné minulosti, měly posílit národní sebevědomí.
Do 80. let 19. stol. trvaly spory o jejich pravost (obhajovali je např. Palacký, Šafařík X Dobrovský), nakonec byla dokázána jejich nepravost. v pol. 80. let skupinu profesorů UK (TGM, Gebauer, Vlček, Hostinský), přednesli nevyvratitelné důkazy o zfalšování.
Pravděpodobnými autory jsou Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, básníka sběratel, jazykovědec, znalec staroslověnštiny, staročeštiny, měl styky se zahr. slovanskými spis, pravděpodobný autor lyrických pasáží a Josef Linda – novinář a spisovatel, pravděpodobný autor ep. Částí, RKZ zůstaly jako památka NO, inspirovaly umělce (Zeyer, Mánes, Smetana )
Překladatel, zejména z literatury německé a anglické, náš první sběratel lidové slovesnosti.
OHLASY PÍSNÍ RUSKÝCH – inspiroval se ruskými bylinami (od slova bylo, bylina = rozsáhlý ep. zpěv, jehož hr. jsou lidoví bohatýři bojující s nepřáteli vlasti )
OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH – převládají lyrické b., na rozdíl od ep. Ohlasů písní ruských – rozdílný duch obou národů, rozdílná krajina i poezie. Toman a lesní panna (první č. balada) – Toman jede večer před sv. Janem ke své milé do myslivny na zásnuby, sestra mu dává radu na cestu, aby se nevracel Doubravou, Toman ale dostane košem a vrací se Doubravou, na jelenu sedí lesní panna, doprovází ho a utěšuje a odvádí jej k sobě domů, ráno se kůň vrátí sám
ohlas = umělecké dílo, které vzniklo na základě jiného díla, původně chtěl napsat ohlasy všech slovanských národů, ale napsal jen Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých.
balada – žánr lyricko-epický, děj má tragický konec, často konflikt člověka s nadpřirozenými silami, pochmurný ráz
Obrozenci postrádali mezi staročeskými památkami takové, které by se vyrovnaly hrdinským eposům jiných národů Ve snaze zaplnit tuto mezeru vznikají lit. podvrhy (padělky):
RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ – „nalezen“ ve Dvoře Králové, označen za památku z 13. stol., obsahuje lyrické a epické zpěvy a milostnou lyriku. objeven v roce 1817 Václavem Hankou (knihovník a archivář Českého muzea)– obsahuje 6 větších epických básní, 2 lyrickoepické skladby a 6 lyrických písní. Epické básně (např. Oldřich, Boleslav) čerpají z českých pověstí a historie, jsou oslavou vítězných bojů nad nepřáteli. Lyrické písně jsou milostné. RK byl přijat s nadšením.Stal se slavným i v cizině, i Dobrovský hájil jeho pravost
RUKOPIS ZELENOHORSKÝ – anonymně zaslán Národnímu muzeu, „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku, převážně skladby epické, měl představovat památku z 9.-10. století, obsahuje zlomek básně o staročeském sněmu kmetů a vladyků, skladbu Libušin soud – o sporu Chrudoše a Šťáhlava. Minulost byla vylíčena příliš idealizovaně, dílo vzbudilo podezření – Dobrovský označil za původce díla V. Hanku a Josefa Lindu
Oba rukopisy chtěly vypadat jako torza velkých sborníků. Měly ukazovat velikost a slávu národa v dávné minulosti, měly posílit národní sebevědomí.
Do 80. let 19. stol. trvaly spory o jejich pravost (obhajovali je např. Palacký, Šafařík X Dobrovský), nakonec byla dokázána jejich nepravost. v pol. 80. let skupinu profesorů UK (TGM, Gebauer, Vlček, Hostinský), přednesli nevyvratitelné důkazy o zfalšování.
Pravděpodobnými autory jsou Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, básníka sběratel, jazykovědec, znalec staroslověnštiny, staročeštiny, měl styky se zahr. slovanskými spis, pravděpodobný autor lyrických pasáží a Josef Linda – novinář a spisovatel, pravděpodobný autor ep. Částí, RKZ zůstaly jako památka NO, inspirovaly umělce (Zeyer, Mánes, Smetana )
Romantismus ve světové literatuře 1789 – 1848
Romantismus ve světové literatuře
1789 – 1848
- umělecká reakce na revoluční události, životní pocit, postoj, nové nazírání na svět
- roman = slovesný útvar, ve kterém převládají city nad rozumem
- vznik v Anglii
- charakteristika doby: pád Napoleona, revoluce v Evropě, válka Řecko x Turecko, Polsko x Rusko,
- znaky: negativní reakce na klasicismus a osvícenství ( popírá ho a nesouhlasí ), protiklad snu a skutečnosti ( rozdíly mezi idéaly a skutečností ), jedince a společnosti => pocit osamění, odcizenosti, marný boj x společnosti, východiska – obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, zklamání z lidí, deziluze, pocity osamělosti, pesimismus, ale i nadřazenost nad ostatními, hrdinům nikdo nerozumíúnik do vlastního nitra; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se; časté téma – nešťastná láska, ale hrdina neví co chce, autostylizace ( autor splývá s autorem )
- romantické prostředí: děj se musí odehrávat ve výjimečném prostředí, pokud možno tajemném nebo hrůzném : staré gotické hrady, hřbitovy, katedrály, tajuplná jezera nebo temné lesy
- literární prostředky: dominace prózy, pak lyrika, Byronská povídka neveršovaný lyrickoepický útvar, tvůrce W.Scott, nejvíce jí však proslul Byron, poéma – rozsáhlejší básnická skladba lyrickoepické povahy ( Puškin )
ROMANTISMUS
důraz na city a fantazii, iracionalitu, prvky tajemnosti, osudovosti nebo hrůznosti, zvuková stránka jazyka
uvolněná stavba díla, důležitá síla výrazu
inspirace gotikou
KLASICISMUS & OSVÍCENSTVÍ
dodržování norem estetické tvorby
svoboda tvorby
obohacení jazyka lidovou mluvou
důraz na rozum, inspirace antikou
- Hudba: Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Robert Schumann, Giammo Rossinni, Frederic Chopin
Malířství: Eugone Delacroix
1789 – 1848
- umělecká reakce na revoluční události, životní pocit, postoj, nové nazírání na svět
- roman = slovesný útvar, ve kterém převládají city nad rozumem
- vznik v Anglii
- charakteristika doby: pád Napoleona, revoluce v Evropě, válka Řecko x Turecko, Polsko x Rusko,
- znaky: negativní reakce na klasicismus a osvícenství ( popírá ho a nesouhlasí ), protiklad snu a skutečnosti ( rozdíly mezi idéaly a skutečností ), jedince a společnosti => pocit osamění, odcizenosti, marný boj x společnosti, východiska – obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, zklamání z lidí, deziluze, pocity osamělosti, pesimismus, ale i nadřazenost nad ostatními, hrdinům nikdo nerozumíúnik do vlastního nitra; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se; časté téma – nešťastná láska, ale hrdina neví co chce, autostylizace ( autor splývá s autorem )
- romantické prostředí: děj se musí odehrávat ve výjimečném prostředí, pokud možno tajemném nebo hrůzném : staré gotické hrady, hřbitovy, katedrály, tajuplná jezera nebo temné lesy
- literární prostředky: dominace prózy, pak lyrika, Byronská povídka neveršovaný lyrickoepický útvar, tvůrce W.Scott, nejvíce jí však proslul Byron, poéma – rozsáhlejší básnická skladba lyrickoepické povahy ( Puškin )
ROMANTISMUS
důraz na city a fantazii, iracionalitu, prvky tajemnosti, osudovosti nebo hrůznosti, zvuková stránka jazyka
uvolněná stavba díla, důležitá síla výrazu
inspirace gotikou
KLASICISMUS & OSVÍCENSTVÍ
dodržování norem estetické tvorby
svoboda tvorby
obohacení jazyka lidovou mluvou
důraz na rozum, inspirace antikou
- Hudba: Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Robert Schumann, Giammo Rossinni, Frederic Chopin
Malířství: Eugone Delacroix
Literatura národního obrození
Pavel Josef ŠAFAŘÍK
slovák, psal česky, studoval v Praze a stal se prof. KU, evangelík, všestranný vědec a historik, archeolog, jazykovědec, etnograf (národopisec, tradice, folklór), spolupracovník Palackého, slavista.
1848 – v Praze slovanský sjezd – svoboda pro slovanské národy
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení dějin slovanských národů do doby, kdy se Slované rozpadli do jednotlivých národů, dokázal, že Slované jsou vedle Řeků, Římanů a Germánů spolutvůrci evropské kultury a tím vyvrátil podceňující teorii Němců,
František PALACKÝ
„Otec národa“
* na Moravě, studoval na Slovensku, přítel Šafaříka, zemský historiograf; politik – liberál (zastánce austroslavismu)
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ – pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují č. dějiny až po nástup Habsburků na č. trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí č. dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň. R. 1848 organizoval společně se Šafaříkem slovanský sněm. Byl také tajemníkem muzea a vydával časopis Vlasteneckého muzea.
do r. 1848 byl zastánce austroslavismu ( politická samostatnost v rámci federativního Rakouska ), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ ( reakce na možné a posléze i pozdější vytvoření R-U )
slovák, psal česky, studoval v Praze a stal se prof. KU, evangelík, všestranný vědec a historik, archeolog, jazykovědec, etnograf (národopisec, tradice, folklór), spolupracovník Palackého, slavista.
1848 – v Praze slovanský sjezd – svoboda pro slovanské národy
SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI – vylíčení dějin slovanských národů do doby, kdy se Slované rozpadli do jednotlivých národů, dokázal, že Slované jsou vedle Řeků, Římanů a Germánů spolutvůrci evropské kultury a tím vyvrátil podceňující teorii Němců,
František PALACKÝ
„Otec národa“
* na Moravě, studoval na Slovensku, přítel Šafaříka, zemský historiograf; politik – liberál (zastánce austroslavismu)
DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ – pětidílné; základní historické dílo do r. 1526; výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou; vysoká epická kvalita textu. Zahrnují č. dějiny až po nástup Habsburků na č. trůn (1526). Pro líčení staroslovanského dávnověku použil Rukopisy, v jejichž pravost věřil. Pojetí č. dějin chápal jen jako neustálý zápas mezi živlem slovanským a germánským, tj. mezi principem demokratickým a feudálním. Za vrchol toho to zápasu pokládal husitství (tento názor převzali A. Jirásek, Z. Nejedlý). Dějiny mají vynikající stylistickou úroveň. R. 1848 organizoval společně se Šafaříkem slovanský sněm. Byl také tajemníkem muzea a vydával časopis Vlasteneckého muzea.
do r. 1848 byl zastánce austroslavismu ( politická samostatnost v rámci federativního Rakouska ), pak po zkušenostech z r. 1848 tuto ideu opustil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ ( reakce na možné a posléze i pozdější vytvoření R-U )
Literatura národního obrození
Jan KOLLÁR
slovák, * v Mošovicích; tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky. Studoval teologii na univerzitě v německém městě Jeně, seznámil se s Frederikou Wilhlminou Schmidtovou, která se stala jeho inspirací a hl. postavou jeho Slávy dcery, kde ji nazývá Mína, kázal v Pešti. SLÁVY DCERA – ( 3 části – Sála, Labe, Rýn ) lyrickoepické básnické dílo, Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti (motiv putování); později přidal i další dva díly Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
slovák, * v Mošovicích; tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky. Studoval teologii na univerzitě v německém městě Jeně, seznámil se s Frederikou Wilhlminou Schmidtovou, která se stala jeho inspirací a hl. postavou jeho Slávy dcery, kde ji nazývá Mína, kázal v Pešti. SLÁVY DCERA – ( 3 části – Sála, Labe, Rýn ) lyrickoepické básnické dílo, Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti (motiv putování); později přidal i další dva díly Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
Literatura národního obrození
Gelasius DOBNER
propagátor kritické metody v dějepisectví, odhalil nedostatky Hájkovy kroniky.
František Martin PELCL
NOVÁ KRONIKA ČESKÁ (spolupracoval s Dobnerem), dějepisec a první prof. č. jazyka na KU, ke konci života psal česky,
Václav THÁM
thámovci, spisovatel a herec, Almanach (sborník) BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ – pův. tvorba i překlady, chtěl dokázat postavení české poezie
Antonín Jaroslav PUCHMAJER
puchmajerovci, katolický kněz, sestavil pět almanachů –první dva SEBRÁNÍ BÁSNÍ A ZPĚVŮ, další tři NOVÉ PÍSNĚ vytvořila se kolem něj první novočeská bás. škola – vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu), věnoval se slavistice
Šebastián HNĚVKOVSKÝ
česká literatura nezávislá na vyšších třídách x Puchmajer ( česká lit.psaná vyšší vrstvou )
propagátor kritické metody v dějepisectví, odhalil nedostatky Hájkovy kroniky.
František Martin PELCL
NOVÁ KRONIKA ČESKÁ (spolupracoval s Dobnerem), dějepisec a první prof. č. jazyka na KU, ke konci života psal česky,
Václav THÁM
thámovci, spisovatel a herec, Almanach (sborník) BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ – pův. tvorba i překlady, chtěl dokázat postavení české poezie
Antonín Jaroslav PUCHMAJER
puchmajerovci, katolický kněz, sestavil pět almanachů –první dva SEBRÁNÍ BÁSNÍ A ZPĚVŮ, další tři NOVÉ PÍSNĚ vytvořila se kolem něj první novočeská bás. škola – vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu), věnoval se slavistice
Šebastián HNĚVKOVSKÝ
česká literatura nezávislá na vyšších třídách x Puchmajer ( česká lit.psaná vyšší vrstvou )
Literatura národního obrození
DIVADLO:
obrozenci si uvědomovali, že mluvené slovo působí více než slovo čtené => úkol: zajistit pravidelná česká představení a připravit vhodné hry pro lidové obecenstvo, první scény: Stavovské divadlo (1783, později Tylovo) – hrálo se zejm. německy, česky jen výjimečně, a Bouda (1786 – 1789) - česky; stala se střediskem českého divadelnictví, vybudování trvalo tři roky, oficiální název Vlastenecké divadlo, stálo na Koňském trhu. 1771 v divadle v Kotcích byla uvedena neúspěšná, ale první č. hra „Kníže Honzík“
Václav Kliment KLICPERA
Zejména zábavné veselohry s náměty ze současného života, kritika špatných lidských vlastností. Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý, Zlý jelen, Hadrián z Římsů, Každý něco pro vlast,.… jeho hry se dosud hrají
Václav THÁM
hl. činitel v Boudě.– nejprve překlady (Schiller, Shakespeare) adaptované do českého prostředí pak vlastní hry, vlastenecké hry s náměty z českých dějin, byly velmi oblíbeny, např. Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka. Celkem asi 50 her.
obrozenci si uvědomovali, že mluvené slovo působí více než slovo čtené => úkol: zajistit pravidelná česká představení a připravit vhodné hry pro lidové obecenstvo, první scény: Stavovské divadlo (1783, později Tylovo) – hrálo se zejm. německy, česky jen výjimečně, a Bouda (1786 – 1789) - česky; stala se střediskem českého divadelnictví, vybudování trvalo tři roky, oficiální název Vlastenecké divadlo, stálo na Koňském trhu. 1771 v divadle v Kotcích byla uvedena neúspěšná, ale první č. hra „Kníže Honzík“
Václav Kliment KLICPERA
Zejména zábavné veselohry s náměty ze současného života, kritika špatných lidských vlastností. Divotvorný klobouk, Rohovín čtverrohý, Zlý jelen, Hadrián z Římsů, Každý něco pro vlast,.… jeho hry se dosud hrají
Václav THÁM
hl. činitel v Boudě.– nejprve překlady (Schiller, Shakespeare) adaptované do českého prostředí pak vlastní hry, vlastenecké hry s náměty z českých dějin, byly velmi oblíbeny, např. Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka. Celkem asi 50 her.
Literatura národního obrození
NOVINÁŘSTVÍ:
Václav Matěj Kramerius
vydával týdeník Krameriusovy c. k. (císařsko-královské) vlastenecké noviny – obsahovaly zprávy o politických událostech, informace o průmyslovém podnikání, poučení o lepším hospodaření, zprávy o divadelních představeních a o nových knihách
založil Českou expedici – nakladatelský a knihkupecký podnik; stala se střediskem pražských vlastenců a venkovských písmáků, vydával hl. starší č. díla (Obrana jazyka českého – Balbín, Letopisy trojanské Příhody Vratislava z Mitrovic), překlady, které upravoval pro širokou čtenářskou obec, uvědomoval si důležitost českých textů pro veřejnost, především nižší vrstvy
2. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ:
česky se už píše i odborná literatura a náročná poezie
3 základní předpoklady zpracování básnického a odborného jazyka ( Jungmann )
posilování historického vědomí ( Palacký )
propagování slovanské myšlenky ( Kollár a Čelakovský )
Josef JUNGMANN
* v Hudlicích, vystudoval fil. a práva, stal se rektorem KU, zakladatel prvního vědeckého časopisu Krok, jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny.
svým dílem se snažil vytvořit literární jazyk, obohatit a uzákonit spisovnou češtinu, navazuje na Dobrovského a rozvíjí dále Bohemistiku, na rozdíl od Dobrovského však aktivní a nadšený k čes. jazyku a literatuře
velký přínos v lexikografii, spousta nově vymyšlených pojmů používáno ještě dnes,
SLOVNÍK ČESKO-NĚMECKÝ – pětidílný, 120 000 slov; třicet let práce; shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka; čerpal z literárních památek, z řeči lidu, z jiných slovanských jazyků (zvl. ruštiny a polštiny), vytvářel novotvary (neologismy – např.: čtverec, časopis, plod, rostlina, podstatné jméno a další), dal základ pro tvorbu č. spis. jazyka, význam – důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jazyk jako němčina; z vymírajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný; vznik českého odborného názvosloví (vliv na rozvoj věd)
SLOVESNOST – učebnice češtiny a literatury; texty od Husa po současnost, první teorie lit., slohová čítanka, HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – sedm dílů, přehledné dějiny české literatury, obraz bohatství č. lit., první literární bibliografie, úplný seznam děl lit. od doby Karla IV. až po dobu Jungmannovu ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM – dva díly, co udělat s č. jaz. aby byl rovnocenný němčině. ( Čechem je ten, kde česky i mluví ) ČESKO-NĚMECKÝ SLOVNÍK
Václav Matěj Kramerius
vydával týdeník Krameriusovy c. k. (císařsko-královské) vlastenecké noviny – obsahovaly zprávy o politických událostech, informace o průmyslovém podnikání, poučení o lepším hospodaření, zprávy o divadelních představeních a o nových knihách
založil Českou expedici – nakladatelský a knihkupecký podnik; stala se střediskem pražských vlastenců a venkovských písmáků, vydával hl. starší č. díla (Obrana jazyka českého – Balbín, Letopisy trojanské Příhody Vratislava z Mitrovic), překlady, které upravoval pro širokou čtenářskou obec, uvědomoval si důležitost českých textů pro veřejnost, především nižší vrstvy
2. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ:
česky se už píše i odborná literatura a náročná poezie
3 základní předpoklady zpracování básnického a odborného jazyka ( Jungmann )
posilování historického vědomí ( Palacký )
propagování slovanské myšlenky ( Kollár a Čelakovský )
Josef JUNGMANN
* v Hudlicích, vystudoval fil. a práva, stal se rektorem KU, zakladatel prvního vědeckého časopisu Krok, jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny.
svým dílem se snažil vytvořit literární jazyk, obohatit a uzákonit spisovnou češtinu, navazuje na Dobrovského a rozvíjí dále Bohemistiku, na rozdíl od Dobrovského však aktivní a nadšený k čes. jazyku a literatuře
velký přínos v lexikografii, spousta nově vymyšlených pojmů používáno ještě dnes,
SLOVNÍK ČESKO-NĚMECKÝ – pětidílný, 120 000 slov; třicet let práce; shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka; čerpal z literárních památek, z řeči lidu, z jiných slovanských jazyků (zvl. ruštiny a polštiny), vytvářel novotvary (neologismy – např.: čtverec, časopis, plod, rostlina, podstatné jméno a další), dal základ pro tvorbu č. spis. jazyka, význam – důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jazyk jako němčina; z vymírajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný; vznik českého odborného názvosloví (vliv na rozvoj věd)
SLOVESNOST – učebnice češtiny a literatury; texty od Husa po současnost, první teorie lit., slohová čítanka, HISTORIE LITERATURY ČESKÉ – sedm dílů, přehledné dějiny české literatury, obraz bohatství č. lit., první literární bibliografie, úplný seznam děl lit. od doby Karla IV. až po dobu Jungmannovu ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM – dva díly, co udělat s č. jaz. aby byl rovnocenný němčině. ( Čechem je ten, kde česky i mluví ) ČESKO-NĚMECKÝ SLOVNÍK
Literatura národního obrození
1. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ:
ovlivněna racionalismem, charakter jazykový , vědecký a obranný
období první obrany českého jazyka, první slovníky, období tvoření gramatiky, Balbín – KNIHA JAZYKA ČESKÉHO ( po 101 letech )
Josef DOBROVSKÝ
zakladatel slavistiky
* Ďarmotech u Rábu, studoval gym., pak studoval bohosloví, působil jako vychovatel v šlechtických rodinách např. u Nosticů, později byl soukromým učencem,
byl osvícencem, racionalistou, vytvořil zákl. podmínky pro další rozvoj češtiny. PODROBNÁ (ZEVRUBNÁ) MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO – něm., první vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; znamenala ustálení spisovné češtiny, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (tato norma platí dodnes). DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY - německy; dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury; přísně kritický vztah k faktům; kladně hodnotí Husa, Komenského a období husitství, vyzdvihuje Veleslavínskou dobu. ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO – latinsky; první vědecká mluvnice staroslověnštiny (skladba, tvarosloví), dějiny staroslověnštiny, popis písem (hlaholice, cyrilice), popis nejstarších staroslověnských památek,slovanské jazyky rozdělil na západní, východní a jižní, staroslověnštinu správně zařadil k jižním (slovenštinu považoval za nářečí češtiny – zbrzdil vznik spis. slovenštiny – Šafařík a Kollár píší česky). NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK – 2 díly, vypracoval dle staročeských památek a snaží se postihnout původ (etymologii) slov
položil také základy č. básnictví, vypracoval pravidla přízvučné prozódie (rytmus verše založený na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, dlouhých a krátkých slabik )
Dobrovský psal něm.a lat.(nevěřil ve vzkříšení češtiny), ale cítil česky, jako první odmítl pravost RKZ, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka,
ovlivněna racionalismem, charakter jazykový , vědecký a obranný
období první obrany českého jazyka, první slovníky, období tvoření gramatiky, Balbín – KNIHA JAZYKA ČESKÉHO ( po 101 letech )
Josef DOBROVSKÝ
zakladatel slavistiky
* Ďarmotech u Rábu, studoval gym., pak studoval bohosloví, působil jako vychovatel v šlechtických rodinách např. u Nosticů, později byl soukromým učencem,
byl osvícencem, racionalistou, vytvořil zákl. podmínky pro další rozvoj češtiny. PODROBNÁ (ZEVRUBNÁ) MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO – něm., první vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; znamenala ustálení spisovné češtiny, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (tato norma platí dodnes). DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY - německy; dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury; přísně kritický vztah k faktům; kladně hodnotí Husa, Komenského a období husitství, vyzdvihuje Veleslavínskou dobu. ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO – latinsky; první vědecká mluvnice staroslověnštiny (skladba, tvarosloví), dějiny staroslověnštiny, popis písem (hlaholice, cyrilice), popis nejstarších staroslověnských památek,slovanské jazyky rozdělil na západní, východní a jižní, staroslověnštinu správně zařadil k jižním (slovenštinu považoval za nářečí češtiny – zbrzdil vznik spis. slovenštiny – Šafařík a Kollár píší česky). NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK – 2 díly, vypracoval dle staročeských památek a snaží se postihnout původ (etymologii) slov
položil také základy č. básnictví, vypracoval pravidla přízvučné prozódie (rytmus verše založený na střídání přízvučných a nepřízvučných slabik, dlouhých a krátkých slabik )
Dobrovský psal něm.a lat.(nevěřil ve vzkříšení češtiny), ale cítil česky, jako první odmítl pravost RKZ, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka,
Literatura národního obrození
Literatura národního obrození – obranná a ofenzivní fáze
( myšlenky slovanské vzájemnosti )
70. léta 18. stol až 40. léta 19.stol.
je společenské hnutí, které se projevuje národně osvobozeneckým bojem, národním a demokratickým uvědoměním lidových a měšťanských vrstev a snahou po hospodářském a kulturním osamostatnění země, cílem bylo obnovit svobodu a samostatnost českého národa, čeština v této době pouze jazykem venkovanů, ve městech, na úřadech a ve vyšších vrstvách se mluvilo německy => vypadalo to na zánik češtiny
důvody vzniku: vliv rakouské germanizace, rozklad feudalismu (nástup kapitalismu), rozvoj osvícenských myšlenek (život jedince i společnosti se má řídit rozumem, náboženskou tolerancí a rovností všech lidí), reformy Josefa II (zrušení nevolnictví a toleranční patent ), zavedení školní docházky, vymanění školství z nadvlády církve, emigrace české inteligence po roce 1620 ( Bílá hora )
zdroje národního obrození: revoluční nálada lidu vrcholí v roce 1848, myšlenka slovanské vzájemnosti – austroslavismus – posílení národního sebevědomí, poezie inspirována lidovou slovesností – Němcová a Erben, činnost drobné vesnické inteligence – učitelé a vlastenečtí kněží, historie – snaha připomenout slavnou minulost – husitství, obrozenecká věda – jazykověda – jazyk = základní znak národa
4 fáze: obranné období – Dobrovský ( konec 18.st. )
ofenzivní období – Jungmann ( 10.-20.léta 19.st. )
období romantismu – Mácha – ( 30.léta 19.st. )
završení NO – realismus, Borovský, Němcová – ( 40.léta 19.st. )
( myšlenky slovanské vzájemnosti )
70. léta 18. stol až 40. léta 19.stol.
je společenské hnutí, které se projevuje národně osvobozeneckým bojem, národním a demokratickým uvědoměním lidových a měšťanských vrstev a snahou po hospodářském a kulturním osamostatnění země, cílem bylo obnovit svobodu a samostatnost českého národa, čeština v této době pouze jazykem venkovanů, ve městech, na úřadech a ve vyšších vrstvách se mluvilo německy => vypadalo to na zánik češtiny
důvody vzniku: vliv rakouské germanizace, rozklad feudalismu (nástup kapitalismu), rozvoj osvícenských myšlenek (život jedince i společnosti se má řídit rozumem, náboženskou tolerancí a rovností všech lidí), reformy Josefa II (zrušení nevolnictví a toleranční patent ), zavedení školní docházky, vymanění školství z nadvlády církve, emigrace české inteligence po roce 1620 ( Bílá hora )
zdroje národního obrození: revoluční nálada lidu vrcholí v roce 1848, myšlenka slovanské vzájemnosti – austroslavismus – posílení národního sebevědomí, poezie inspirována lidovou slovesností – Němcová a Erben, činnost drobné vesnické inteligence – učitelé a vlastenečtí kněží, historie – snaha připomenout slavnou minulost – husitství, obrozenecká věda – jazykověda – jazyk = základní znak národa
4 fáze: obranné období – Dobrovský ( konec 18.st. )
ofenzivní období – Jungmann ( 10.-20.léta 19.st. )
období romantismu – Mácha – ( 30.léta 19.st. )
završení NO – realismus, Borovský, Němcová – ( 40.léta 19.st. )
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
ANGLIE
- obohatila světovou literaturu o dobrodružný román
- Daniel DEFOE – ROBINSON CRUSOE – v ich formě osudy trosečníka na ostrově, kde strávil 28 let a musel překonat sám sebe
- Henry FIELDING – dramatik, romanopisec, soudce, zastánce chudých a bezbranných jeho tvorba je označovaná jako „romány silnice a hospody“
TOM JONES – zachycuje pestré osudy mladíka, jenž byl jako malý podstrčen šlechtické rodině, Tom jedná nerozvážně, ale citově
- Jonathan SWIFT – satirik
GULLIVEROVY CESTY – filozofický román s ostrým satirickým zabarvením – kritika soudobé anglické společnosti 4 dílný
RUSKO
- Michail Vasilijevič LOMONOSOV – reformátor spisovného jazyka a verše zakladatel moskevské univerzity
- utopie – prozaický žánr druh fantastické literatury líčí domnělé dokonalé společenské proměny a v pomyslné zemi s dobrodružným a tajemným prvkem
- obohatila světovou literaturu o dobrodružný román
- Daniel DEFOE – ROBINSON CRUSOE – v ich formě osudy trosečníka na ostrově, kde strávil 28 let a musel překonat sám sebe
- Henry FIELDING – dramatik, romanopisec, soudce, zastánce chudých a bezbranných jeho tvorba je označovaná jako „romány silnice a hospody“
TOM JONES – zachycuje pestré osudy mladíka, jenž byl jako malý podstrčen šlechtické rodině, Tom jedná nerozvážně, ale citově
- Jonathan SWIFT – satirik
GULLIVEROVY CESTY – filozofický román s ostrým satirickým zabarvením – kritika soudobé anglické společnosti 4 dílný
RUSKO
- Michail Vasilijevič LOMONOSOV – reformátor spisovného jazyka a verše zakladatel moskevské univerzity
- utopie – prozaický žánr druh fantastické literatury líčí domnělé dokonalé společenské proměny a v pomyslné zemi s dobrodružným a tajemným prvkem
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Preromantismus
- umělecký směr v 2. polovině 18. století
- přechod mezi klasicismem a romantismem
- v literatuře se tento směr nazývá sentimentalismus
- důraz na cit odmítnutí konvencí, řádu a příkazů – požadavek tvůrčí svobody
- básník se stylizuje do role barda (mluvčího lidu)
- návrat k lidové slovesnosti
- vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života
- časté postavy – mnich, poutník, poustevník, ...
- obdiv k schopnému, podnikavému jedinci, kritika feudalismu
- oblíbená poezie jezerní a hřbitovní (obrazy kobek, hrobek, hřbitovů, ...)
FRANCIE
- Jean Jacques ROUSSEAU – spisovatel, filozof, skladatel preferuje vlastní pravdu před logikou, příčinou nerovnosti lidí je majetek, návrat k přírodě
EMIL, ČILI O VÝCHOVĚ – pedagogický román výchova dětí v přírodě názor, že člověk se rodí jako dobrý a špatným se stává až výchovou nebo prostředím veřejně pálená
NOVÁ HELOISA – román lásky v dopisech líčí zde cit a přírodu
- Antoine – François PRÉVOST
MANON LESCAUT – milostná tragédie neurozená Manon a rytíř des Grieux který kvůli ní obětoval rodinu, čest, kariéru cenzurou odsouzena a pálena
- umělecký směr v 2. polovině 18. století
- přechod mezi klasicismem a romantismem
- v literatuře se tento směr nazývá sentimentalismus
- důraz na cit odmítnutí konvencí, řádu a příkazů – požadavek tvůrčí svobody
- básník se stylizuje do role barda (mluvčího lidu)
- návrat k lidové slovesnosti
- vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života
- časté postavy – mnich, poutník, poustevník, ...
- obdiv k schopnému, podnikavému jedinci, kritika feudalismu
- oblíbená poezie jezerní a hřbitovní (obrazy kobek, hrobek, hřbitovů, ...)
FRANCIE
- Jean Jacques ROUSSEAU – spisovatel, filozof, skladatel preferuje vlastní pravdu před logikou, příčinou nerovnosti lidí je majetek, návrat k přírodě
EMIL, ČILI O VÝCHOVĚ – pedagogický román výchova dětí v přírodě názor, že člověk se rodí jako dobrý a špatným se stává až výchovou nebo prostředím veřejně pálená
NOVÁ HELOISA – román lásky v dopisech líčí zde cit a přírodu
- Antoine – François PRÉVOST
MANON LESCAUT – milostná tragédie neurozená Manon a rytíř des Grieux který kvůli ní obětoval rodinu, čest, kariéru cenzurou odsouzena a pálena
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
RUSKO
- Ivan Andrejevič KRYLOV
VLK A BERÁNEK – „Slabý vždy vinu má, silný je nevinný. Tomu nás dávno učí dějiny.“
ANGLIE
- Samuel RICHARDSON
sentimentální román – dopisová podoba, kdy se román zaměřuje hlavně na oblast citovou a morální
- Laurence STERNE
ŽIVOT A NÁZORY PANA TRISTANA SHANDYHO – předchůdce moderního psychologického románu
NĚMECKO
- hnutí „Sturm und drang“ (bouře a vzdor) – autoři se bouří proti pokrytectví, útlaku a společenské nespravedlnosti literaturu chápou jako vyjádření umělcovy osobnosti (jeho citů, myšlenek) prosazování tvůrčí svobody – bez pravidel
- Gotthold Ephraim LESSING – kritik a básník, který obnovil zájem o Shakespearovy hry mezi lidem
- Johann Wolfgang GOETHE – básník, prozaik, dramatik a filozof vystudoval práva a přírodní vědy
UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA – milostný román psaný v dopisech hrdina se zamiluje do Lothy, která si však vezme jeho přítele, a spáchá sebevraždu bohatý vnitřní svět hrdiny - líčení jeho pocitů, ...
FAUST – 2 dílná veršovaná tragédie inspirovaná starou pověstí o Faoustovi, který se pro touhu poznávat upíše ďáblu Mefistofeles Faustovi pošle do cesty Markétu, do které se zamiluje, Markéta nepřímo zaviní smrt své matky a bratra (zahynou v souboji s Faustem), zabije své dítě, které s Faustem má a čeká ve vězení na popravu, po její smrti je nešťastný umírá jako starý a slepý muž se spoustou nedokončených plánů, pomáhá lidem a je spasen dostává se do nebe smyslem lidského života spočívá ve službě jedince jiným lidem
- Fridrich SCHILLER – filozof, plukovní lékař
vyjadřuje touhu po svobodném čistém životě
LOUPEŽNÍCI - drama hraběcí syn přijde o svoji snoubenku, otcovu důvěru díky intrikám bratra chce se pomstít a dává se k loupežníkům
- Ivan Andrejevič KRYLOV
VLK A BERÁNEK – „Slabý vždy vinu má, silný je nevinný. Tomu nás dávno učí dějiny.“
ANGLIE
- Samuel RICHARDSON
sentimentální román – dopisová podoba, kdy se román zaměřuje hlavně na oblast citovou a morální
- Laurence STERNE
ŽIVOT A NÁZORY PANA TRISTANA SHANDYHO – předchůdce moderního psychologického románu
NĚMECKO
- hnutí „Sturm und drang“ (bouře a vzdor) – autoři se bouří proti pokrytectví, útlaku a společenské nespravedlnosti literaturu chápou jako vyjádření umělcovy osobnosti (jeho citů, myšlenek) prosazování tvůrčí svobody – bez pravidel
- Gotthold Ephraim LESSING – kritik a básník, který obnovil zájem o Shakespearovy hry mezi lidem
- Johann Wolfgang GOETHE – básník, prozaik, dramatik a filozof vystudoval práva a přírodní vědy
UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA – milostný román psaný v dopisech hrdina se zamiluje do Lothy, která si však vezme jeho přítele, a spáchá sebevraždu bohatý vnitřní svět hrdiny - líčení jeho pocitů, ...
FAUST – 2 dílná veršovaná tragédie inspirovaná starou pověstí o Faoustovi, který se pro touhu poznávat upíše ďáblu Mefistofeles Faustovi pošle do cesty Markétu, do které se zamiluje, Markéta nepřímo zaviní smrt své matky a bratra (zahynou v souboji s Faustem), zabije své dítě, které s Faustem má a čeká ve vězení na popravu, po její smrti je nešťastný umírá jako starý a slepý muž se spoustou nedokončených plánů, pomáhá lidem a je spasen dostává se do nebe smyslem lidského života spočívá ve službě jedince jiným lidem
- Fridrich SCHILLER – filozof, plukovní lékař
vyjadřuje touhu po svobodném čistém životě
LOUPEŽNÍCI - drama hraběcí syn přijde o svoji snoubenku, otcovu důvěru díky intrikám bratra chce se pomstít a dává se k loupežníkům
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
ITÁLIE
- commedia dell’arte – vznikla v 2. polovině 16. století nejslavnější forma komedie byla protikladem k vznešené tragédii oblíbená u lidového publika hlavní znaky – masky, improvizace a komické výstupy, herci měli k dispozici pouze stručný scénář s dějovou kostrou ustálené postavy – Pierot (smolař), Harlekýn (milovník), Colombína (pěkná služka), Pantaleone (bohatý, ale hloupý obchodník), Scapino (sluha obchodníka)
- Carlo GOLDONI – psal podle commedie dell’arte, ale jeho postavami nebyl Pierot, Harlekýn, ...., postavy z nižších vrstev – řemeslníci, rybáři, ...
POPRASK NA LAGUNĚ - o žárlivé milenecké dvojici z rybářského prostředí
SLUHA DVOU PÁNŮ - nutnost vyhovět oběma pánům a neprozradit se vede Truffaldina k mnoha ztřeštěným skutkům
Osvícenství
- je součástí klasicismu, je to spíše myšlenkový proud
- navazuje na renesanci
- rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu
- důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda)
- prosazuje svobodu myšlení
- sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty racionalismus (rozumářství) – velký optimismus, pokrok
- zakládají se knihovny, vědecké společnosti, ...
- důraz na pravdivé poznání světa (příčinou zla je nevědomost)
- osvícení panovníci u nás Marie Terezie, Josef II.
- commedia dell’arte – vznikla v 2. polovině 16. století nejslavnější forma komedie byla protikladem k vznešené tragédii oblíbená u lidového publika hlavní znaky – masky, improvizace a komické výstupy, herci měli k dispozici pouze stručný scénář s dějovou kostrou ustálené postavy – Pierot (smolař), Harlekýn (milovník), Colombína (pěkná služka), Pantaleone (bohatý, ale hloupý obchodník), Scapino (sluha obchodníka)
- Carlo GOLDONI – psal podle commedie dell’arte, ale jeho postavami nebyl Pierot, Harlekýn, ...., postavy z nižších vrstev – řemeslníci, rybáři, ...
POPRASK NA LAGUNĚ - o žárlivé milenecké dvojici z rybářského prostředí
SLUHA DVOU PÁNŮ - nutnost vyhovět oběma pánům a neprozradit se vede Truffaldina k mnoha ztřeštěným skutkům
Osvícenství
- je součástí klasicismu, je to spíše myšlenkový proud
- navazuje na renesanci
- rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu
- důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda)
- prosazuje svobodu myšlení
- sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty racionalismus (rozumářství) – velký optimismus, pokrok
- zakládají se knihovny, vědecké společnosti, ...
- důraz na pravdivé poznání světa (příčinou zla je nevědomost)
- osvícení panovníci u nás Marie Terezie, Josef II.
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
FRANCIE
- Charles Luis MONTESQUIE – spisovatel, historik, filozof, kritik společnosti
DUCH ZÁKONŮ – popis vzniku zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, omezení absolutistické moci
PERSKÉ LISTY – Peršanova cesta do Evropy za vzděláním, kritika společnosti a politických poměrů
- François VOLTAIRE – díla historická, filozofická, dramatická a básnická díla byla směřována proti bezpráví, fanatismu, církvi a absolutismu časté věznění církev odmítla jeho tělo po jeho smrti pohřbít filozofická povídka – ironické texty, problémy doby
CANDIDE NEBOLI OPTIMISMUS – filozofický román, dobrodružný příběh morálně čistého mladíka, který putuje světem, kde se střetává jeho optimismus s realitou, odhaluje prodejnost soudců, loupeživé války, ...
PANNA, BRUTUS, ...
- Denis DIDEROT – vydával encyklopedie, fatalista – víra v osud
JEPTIŠKA – proti církevní mladá dívka je donucena rodiči vstoupit do kláštera, popisuje její život v klášteře, její útěk a taky její zneužití knězem psán formou dopisů
JAKUB FATALISTA – dialog sluhy se svým pánem během putování
1751 – 1765 vydával spolu s Voltairem a Rousseauem Encyklopedii věd, umění a řemesel
- Pierre BEAUMARCHAIS – představitel „měšťanského dramatu“ – problematika každodenního života většinou v komediální formě
LAZEBNÍK SEVILLSKÝ – zhudebněno Rossinim
FIGAROVA SVATBA – zhudebněno Mozartem
- Charles Luis MONTESQUIE – spisovatel, historik, filozof, kritik společnosti
DUCH ZÁKONŮ – popis vzniku zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, omezení absolutistické moci
PERSKÉ LISTY – Peršanova cesta do Evropy za vzděláním, kritika společnosti a politických poměrů
- François VOLTAIRE – díla historická, filozofická, dramatická a básnická díla byla směřována proti bezpráví, fanatismu, církvi a absolutismu časté věznění církev odmítla jeho tělo po jeho smrti pohřbít filozofická povídka – ironické texty, problémy doby
CANDIDE NEBOLI OPTIMISMUS – filozofický román, dobrodružný příběh morálně čistého mladíka, který putuje světem, kde se střetává jeho optimismus s realitou, odhaluje prodejnost soudců, loupeživé války, ...
PANNA, BRUTUS, ...
- Denis DIDEROT – vydával encyklopedie, fatalista – víra v osud
JEPTIŠKA – proti církevní mladá dívka je donucena rodiči vstoupit do kláštera, popisuje její život v klášteře, její útěk a taky její zneužití knězem psán formou dopisů
JAKUB FATALISTA – dialog sluhy se svým pánem během putování
1751 – 1765 vydával spolu s Voltairem a Rousseauem Encyklopedii věd, umění a řemesel
- Pierre BEAUMARCHAIS – představitel „měšťanského dramatu“ – problematika každodenního života většinou v komediální formě
LAZEBNÍK SEVILLSKÝ – zhudebněno Rossinim
FIGAROVA SVATBA – zhudebněno Mozartem
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
FRANCIE
- Pierre CORNEILLE – dramatik (tragédie), psal vyšší literaturu řeší konflikt povinnosti X osobní city jednání hrdinů je racionální a ve shodě se společenskými normami
CID – veršovaná tragédie Rodrigo zabil otce Chimény, který urazil jeho otce. Chiména žádá smrt Rodriga, i když ho miluje, protože cítí povinnost pomstít otce. Milují se, ale každý trvá na svých představách cti. Na zásah krále se smíří, Rodrigo odčinil svou vinu v udatném boji a nakonec se vezmou
LHÁŘ, HORATIUS
- Jean RACINE – píše spíše psychologické tragédie, střet citu a vášně, vyšší literatura
FAIDRA – u církve vyvolalo pohoršení a u diváku nepochopeno jde o lásku Faidry k nevlastnímu synovi, který cit neopětuje a tak ho zabije, tíží ji svědomí a spáchá sebevraždu
BERENIKA, BRITANNICUS
- MOLIÉRE – vlastním jménem Jean-Babtiste Poquelin literatura nízká psal hlavně veselohry, aktuální témata her (lidské chyby – hloupost, přetvářka, pokrytectví) klasik světové komedie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně negativní reakce dvora a církve založil si vlastní divadlo „Skvělé divadlo“
TARTUFFE NEBOLI PODVODNÍK – politická satirická hra na církev a pokrytectví Tartuffe je měšťan, který se snaží ovládnout rodinu Orgona (slabý důvěřivec), uchází se o jeho dceru, snaží se získat manželku, na zásah krále je rodina zachráněna Tartuffe – bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský fanatik
LAKOMEC – inspirace Plautovým Zlatým hrncem Harpagon má hrnec zlata, který se ztratí a každý v domě (služebnictvo, ...) je podezřelý nutí svou dceru k sňatku s bohatým starcem a svému synovi přebere milou
ZDRAVÝ NEMOCNÝ – kritika šarlatánství některých lékařů a hypochondrie
MISANTROP – vypočítavost církve misantrop = člověk, který nemá rád lidi
- Jean de La FONTAINE – BAJKY – příběhy, kdy hlavními postavami jsou zvířata, které mají lidské vlastnosti, satiricky útočí na morálku tehdejší doby (např. ZLODĚJI A OSEL – dva se perou a třetí vyhraje ZAJÍC A ŽELVA ...)
- Pierre CORNEILLE – dramatik (tragédie), psal vyšší literaturu řeší konflikt povinnosti X osobní city jednání hrdinů je racionální a ve shodě se společenskými normami
CID – veršovaná tragédie Rodrigo zabil otce Chimény, který urazil jeho otce. Chiména žádá smrt Rodriga, i když ho miluje, protože cítí povinnost pomstít otce. Milují se, ale každý trvá na svých představách cti. Na zásah krále se smíří, Rodrigo odčinil svou vinu v udatném boji a nakonec se vezmou
LHÁŘ, HORATIUS
- Jean RACINE – píše spíše psychologické tragédie, střet citu a vášně, vyšší literatura
FAIDRA – u církve vyvolalo pohoršení a u diváku nepochopeno jde o lásku Faidry k nevlastnímu synovi, který cit neopětuje a tak ho zabije, tíží ji svědomí a spáchá sebevraždu
BERENIKA, BRITANNICUS
- MOLIÉRE – vlastním jménem Jean-Babtiste Poquelin literatura nízká psal hlavně veselohry, aktuální témata her (lidské chyby – hloupost, přetvářka, pokrytectví) klasik světové komedie, kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně negativní reakce dvora a církve založil si vlastní divadlo „Skvělé divadlo“
TARTUFFE NEBOLI PODVODNÍK – politická satirická hra na církev a pokrytectví Tartuffe je měšťan, který se snaží ovládnout rodinu Orgona (slabý důvěřivec), uchází se o jeho dceru, snaží se získat manželku, na zásah krále je rodina zachráněna Tartuffe – bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský fanatik
LAKOMEC – inspirace Plautovým Zlatým hrncem Harpagon má hrnec zlata, který se ztratí a každý v domě (služebnictvo, ...) je podezřelý nutí svou dceru k sňatku s bohatým starcem a svému synovi přebere milou
ZDRAVÝ NEMOCNÝ – kritika šarlatánství některých lékařů a hypochondrie
MISANTROP – vypočítavost církve misantrop = člověk, který nemá rád lidi
- Jean de La FONTAINE – BAJKY – příběhy, kdy hlavními postavami jsou zvířata, které mají lidské vlastnosti, satiricky útočí na morálku tehdejší doby (např. ZLODĚJI A OSEL – dva se perou a třetí vyhraje ZAJÍC A ŽELVA ...)
Bedřich BRIDEL - Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC
- Bedřich BRIDEL - jezuitský básník, jeho duchovní poezie je zaměřena k tajemství boží existence a k pomíjivosti lidského života pastýřská poezie svůj život zasvětil péči o chudé
CO BŮH? ČLOVĚK? – nábožensky rozjímavá lyrika
- Václav Jan ROSA - pražský právník, puritán (nechtěl v českém jazyce cizí slova), milostná lyrika, je známý také svými mluvnickými pokusy
ČECHOŘEČNOST – (=gramatika) česká mluvnice
- Bohuslav BALBÍN - jezuita, horlivý vlastenec, byl pro své vlastenecké smýšlení podezírán z protivládních názorů a pronásledován představenými
ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO – právo národa na vlastní jazyk, ostrá kritika odnárodňující se šlechty a odsouzení národní politiky Vídeňského dvora, která vytlačuje český jazyk ze škol, úřadů i kostelů mohla vyjít až v době národního obrození
Po vydání díla VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN byl Balbín vypovězen z Prahy do Klatov, protože v jeho knize byla nalezena „přílišná láska k vlasti“ a protivládní smýšlení
- Antonín KONIÁŠ - fanatický jezuita, autor soupisu zakázaných knih proslul pálením českých knih, cenzura
INDEX – soupis nevyhovujících knih
- Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC – skladatel, varhaník, psal kancionály
LOUTNA ČESKÁ – sborník duchovních písní
CO BŮH? ČLOVĚK? – nábožensky rozjímavá lyrika
- Václav Jan ROSA - pražský právník, puritán (nechtěl v českém jazyce cizí slova), milostná lyrika, je známý také svými mluvnickými pokusy
ČECHOŘEČNOST – (=gramatika) česká mluvnice
- Bohuslav BALBÍN - jezuita, horlivý vlastenec, byl pro své vlastenecké smýšlení podezírán z protivládních názorů a pronásledován představenými
ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO – právo národa na vlastní jazyk, ostrá kritika odnárodňující se šlechty a odsouzení národní politiky Vídeňského dvora, která vytlačuje český jazyk ze škol, úřadů i kostelů mohla vyjít až v době národního obrození
Po vydání díla VÝTAH Z ČESKÝCH DĚJIN byl Balbín vypovězen z Prahy do Klatov, protože v jeho knize byla nalezena „přílišná láska k vlasti“ a protivládní smýšlení
- Antonín KONIÁŠ - fanatický jezuita, autor soupisu zakázaných knih proslul pálením českých knih, cenzura
INDEX – soupis nevyhovujících knih
- Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC – skladatel, varhaník, psal kancionály
LOUTNA ČESKÁ – sborník duchovních písní
POLOLIDOVÁ a LIDOVÁ tvorba
POLOLIDOVÁ
- vzniká v prostředí, které je blízké lidem
- nejvýznamnějším žánrem jsou interludia (mezihry) – krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, ale v 17. století se provozují i samostatně hrávali je obvykle učitelé s žáky náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost
- písmácké paměti – „písmák“ – vzdělaný člověk na vesnici (kronikáři, rychtáři, ...) Jan VAVÁK
LIDOVÁ
- anonymní
- provázela umělou literaturu vždy, vznikla dávno před literaturou psanou na konci 17. st. a během 18. st. nabyla zvláštního významu tím, že se v době úpadku umělé literatury stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a boj proti utlačovatelům
- žánry - Sociální píseň (balada) - přímý odraz rozporů mezi sedláky a pány dochovala se jen malá část (v soudobých rukopisech a sbornících) když pomíjel robotní útlak, ztrácely se z podvědomí lidí, některé však přežily a byly zapsány až Erbenem, Sušilem nebo Bartošem (sběratelé lid. písní v pozdější době)
Pohádka - promlouvá v nich sebevědomí prostého člověka (postava „hloupého“ Honzy), komická úloha; optimistická – šťastné zakončení, právo a dobro vítězí nad křivdou a nespravedlností, prostý člověk nad zlým vládcem
Balada - převažují motivy z každodenního života, chmurný děj, tragický konec
patří sem i kramářské písně – pojednání o válce a vraždě
Pověst - obsahuje skutečná historická fakt, které jsou fantazií obměňována náměty byly soudobé události: o Kozinovi, o Růžovém paloučku a tajných bratřících – jednota bratrská
Proroctví - souvisí s pověstí, vyjadřuje naděje do budoucna, Libušino proroctví
Drama - navazuje na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, biblický námět, lidový humor, ale také hry dobrodružné, náměty z umělé literatury
Zpěvohry - vzorem byla patrně operní představení na šlechtických zámcích
Loutkové hry - objevily se v polovině 17. století o Faustovi, o Donu Juanovi (Don Šajnů) – repertoár dle cizích vzorů a námětů – Matěj Kopecký
- vzniká v prostředí, které je blízké lidem
- nejvýznamnějším žánrem jsou interludia (mezihry) – krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, ale v 17. století se provozují i samostatně hrávali je obvykle učitelé s žáky náměty jsou ze selského života, zachycují bídnost jejich postavení, terčem posměchu je obvykle sedlák a jeho žena, projevuje se zde zdravý smysl pro skutečnost
- písmácké paměti – „písmák“ – vzdělaný člověk na vesnici (kronikáři, rychtáři, ...) Jan VAVÁK
LIDOVÁ
- anonymní
- provázela umělou literaturu vždy, vznikla dávno před literaturou psanou na konci 17. st. a během 18. st. nabyla zvláštního významu tím, že se v době úpadku umělé literatury stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a boj proti utlačovatelům
- žánry - Sociální píseň (balada) - přímý odraz rozporů mezi sedláky a pány dochovala se jen malá část (v soudobých rukopisech a sbornících) když pomíjel robotní útlak, ztrácely se z podvědomí lidí, některé však přežily a byly zapsány až Erbenem, Sušilem nebo Bartošem (sběratelé lid. písní v pozdější době)
Pohádka - promlouvá v nich sebevědomí prostého člověka (postava „hloupého“ Honzy), komická úloha; optimistická – šťastné zakončení, právo a dobro vítězí nad křivdou a nespravedlností, prostý člověk nad zlým vládcem
Balada - převažují motivy z každodenního života, chmurný děj, tragický konec
patří sem i kramářské písně – pojednání o válce a vraždě
Pověst - obsahuje skutečná historická fakt, které jsou fantazií obměňována náměty byly soudobé události: o Kozinovi, o Růžovém paloučku a tajných bratřících – jednota bratrská
Proroctví - souvisí s pověstí, vyjadřuje naděje do budoucna, Libušino proroctví
Drama - navazuje na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, biblický námět, lidový humor, ale také hry dobrodružné, náměty z umělé literatury
Zpěvohry - vzorem byla patrně operní představení na šlechtických zámcích
Loutkové hry - objevily se v polovině 17. století o Faustovi, o Donu Juanovi (Don Šajnů) – repertoár dle cizích vzorů a námětů – Matěj Kopecký
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Evropský klasicismus, osvícenství a preromantismus
Klasicismus
- umělecký směr v Evropě v 17. a 18. století, který se rozvíjel hlavně ve Francii, kde šlechta těžce nesla dobu baroka
- odvozeno od slova classicus – vzorový, vynikající
- vzorem pro klasicismus byla antika
- dodržovány jednotné principy a pevný řád cit je podřízen rozumu a povinnosti
- vrcholnou formou klasicismu byl Empír, kdy je inspirace antikou nejsilnější, některé stavby jsou téměř kopií antické stavby
- filozofie – René Descartes – „myslím, tedy jsem“
- architektura – dlážděné ulice, stavba užitkových domů (nemocnice, muzea, ...), zakládání „francouzských parků, stavby mají sloupy a arkýře (Vítězný oblouk – Paříž, Kapitol – Washington, Petrohrad)
- literatura – pevně stanovena estetická pravidla Aristotelova zásada tří jednot (hlavně v dramatu) – čas, místo, děj převaha rozumové složky nad emocionální složkou rozdělena na vysokou (ódy, eposy, tragédie – o životě vysokých vrstev) a nízkou (komedie, satira, fraška, bajka – postavy neurozené, aktuální události)
Klasicismus
- umělecký směr v Evropě v 17. a 18. století, který se rozvíjel hlavně ve Francii, kde šlechta těžce nesla dobu baroka
- odvozeno od slova classicus – vzorový, vynikající
- vzorem pro klasicismus byla antika
- dodržovány jednotné principy a pevný řád cit je podřízen rozumu a povinnosti
- vrcholnou formou klasicismu byl Empír, kdy je inspirace antikou nejsilnější, některé stavby jsou téměř kopií antické stavby
- filozofie – René Descartes – „myslím, tedy jsem“
- architektura – dlážděné ulice, stavba užitkových domů (nemocnice, muzea, ...), zakládání „francouzských parků, stavby mají sloupy a arkýře (Vítězný oblouk – Paříž, Kapitol – Washington, Petrohrad)
- literatura – pevně stanovena estetická pravidla Aristotelova zásada tří jednot (hlavně v dramatu) – čas, místo, děj převaha rozumové složky nad emocionální složkou rozdělena na vysokou (ódy, eposy, tragédie – o životě vysokých vrstev) a nízkou (komedie, satira, fraška, bajka – postavy neurozené, aktuální události)
období po roce 1628 – uzavření míru mezi Švédy a Habsburky
II. období po roce 1628 – uzavření míru mezi Švédy a Habsburky
- v tomto období psal díla didaktická, kterého proslavili po celém světě jako „učitele národa“
- DIDAKTIKA – psaná česky navrhuje obecnou školní soustavu
- INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ – určeno matkám a chůvám, upozorňuje na důležitost předškolní výchovy
- DVEŘE JAZYKŮ OTEVŘENÉ - asi 7300 latinských slov sestavených do tisíce vět, rozděleno na tématické okruhy, účinnější výuka latinského jazyka
VELKÁ DIDAKTIKA – dílo psané latinsky jeho zásady výuky : učení názorné (uvádět příklady), pro všechny bez rozdílu (muž, žena, šlechta, dělník) a zdarma, od jednoduššího k složitějšímu důraz na praktičnost, vyučovat v mateřském jazyce, učení má být logické a ne mechanické, tresty nemají být fyzické, rozvoj tělesných schopností a řemeslnických dovedností
- doporučuje čtyři stupně výchovy:
do šesti let v rodině (mateřská škola)
do 12ti národní škola (obecní, v každé vesnici)
do 18ti gymnázium (v každém větším městě)
nakonec univerzita (alespoň v každém státě)
- ŠKOLA HROU – soubor her, rozvíjí smyslové schopnosti, musí být názorné, snadné, zajímavé a přístupné všem
- v tomto období psal díla didaktická, kterého proslavili po celém světě jako „učitele národa“
- DIDAKTIKA – psaná česky navrhuje obecnou školní soustavu
- INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ – určeno matkám a chůvám, upozorňuje na důležitost předškolní výchovy
- DVEŘE JAZYKŮ OTEVŘENÉ - asi 7300 latinských slov sestavených do tisíce vět, rozděleno na tématické okruhy, účinnější výuka latinského jazyka
VELKÁ DIDAKTIKA – dílo psané latinsky jeho zásady výuky : učení názorné (uvádět příklady), pro všechny bez rozdílu (muž, žena, šlechta, dělník) a zdarma, od jednoduššího k složitějšímu důraz na praktičnost, vyučovat v mateřském jazyce, učení má být logické a ne mechanické, tresty nemají být fyzické, rozvoj tělesných schopností a řemeslnických dovedností
- doporučuje čtyři stupně výchovy:
do šesti let v rodině (mateřská škola)
do 12ti národní škola (obecní, v každé vesnici)
do 18ti gymnázium (v každém větším městě)
nakonec univerzita (alespoň v každém státě)
- ŠKOLA HROU – soubor her, rozvíjí smyslové schopnosti, musí být názorné, snadné, zajímavé a přístupné všem
Domácí tvorba
III. poslední období
- umírá mu 2. manželka vyhoří mu tiskárna i archiv v Lešně, kde mu shoří veškerý majetek odchází do Amsterdamu
- KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ – kšaft = závěť utěšuje a posiluje svou církev odsouzenou k zániku vyslovil zde svou víru v lepší budoucnost národa českého
- SVĚT V OBRAZECH (ORBIS PICTUS) - učebnice cizích jazyků, původně pouze pro výuku latiny, ale pak vzor i pro ostatní jazyky, ilustrovaná
B. Domácí tvorba
- dělí se na oficiální (jezuitská), pololidová a lidová
JEZUITSKÁ
- od první třetiny 18. století lze pozorovat úpadek literatury nejvzdělanější vrstvy odešly do ciziny literatura se zaměřila především nábožensky hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec sílí pocit marnosti světa, množí se úvahy o smrti a posmrtném životě převažují agitační spisy, životopisy svatých, postilu, kázání a náboženské rozjímání zpracovávají se legendy a pěstuje se náboženská lyrika odvrat od životní reality se projevuje idyličností
- umírá mu 2. manželka vyhoří mu tiskárna i archiv v Lešně, kde mu shoří veškerý majetek odchází do Amsterdamu
- KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ – kšaft = závěť utěšuje a posiluje svou církev odsouzenou k zániku vyslovil zde svou víru v lepší budoucnost národa českého
- SVĚT V OBRAZECH (ORBIS PICTUS) - učebnice cizích jazyků, původně pouze pro výuku latiny, ale pak vzor i pro ostatní jazyky, ilustrovaná
B. Domácí tvorba
- dělí se na oficiální (jezuitská), pololidová a lidová
JEZUITSKÁ
- od první třetiny 18. století lze pozorovat úpadek literatury nejvzdělanější vrstvy odešly do ciziny literatura se zaměřila především nábožensky hrdinou literárního díla je opět, jako ve středověku, světec sílí pocit marnosti světa, množí se úvahy o smrti a posmrtném životě převažují agitační spisy, životopisy svatých, postilu, kázání a náboženské rozjímání zpracovávají se legendy a pěstuje se náboženská lyrika odvrat od životní reality se projevuje idyličností
Barokní literatura ve světě
C. Německo
- Hans CHRISTOPH VON GRIMMELSHAUSEN
DOBRODRUŽSTVÍ SIMPLICIA SIMPLICISSIMA – desetidílný román o hrůzách 30-ti leté války, které vypráví prostý mladík
D. Anglie
- John MILTON – ZTRACENÝ RÁJ – duchovní epos (námětem je střet lidské vůle a osudu) na biblické téma (hřích Adama a Evy) dvě roviny – lidské dění, vesmírně dění (vzpoura ďábla proti Bohu)
- Hans CHRISTOPH VON GRIMMELSHAUSEN
DOBRODRUŽSTVÍ SIMPLICIA SIMPLICISSIMA – desetidílný román o hrůzách 30-ti leté války, které vypráví prostý mladík
D. Anglie
- John MILTON – ZTRACENÝ RÁJ – duchovní epos (námětem je střet lidské vůle a osudu) na biblické téma (hřích Adama a Evy) dvě roviny – lidské dění, vesmírně dění (vzpoura ďábla proti Bohu)
Baroko v Českých zemích
2. Baroko v Českých zemích
- po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nastává nejtěžší období v dějinách našeho národa většina nekatolické inteligence nuceně opouští zemi, proud emigrantů směřovala do Německa (luteráni), na Slovensko (luteráni a bratří) a do Polska (bratří) dochází k násilnému pokatoličťování
- bylo spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským a kulturním úpadkem (popsal to Jirásek ve svém románu TEMNO)
- jezuitský řád měl dobré školství vzdělanci, intelektuálové, někteří měli kontakty s cizinou – zabezpečovali rychlé šíření informací
- zrovnoprávnění češtiny s němčinou (to prakticky znamenalo vytlačení češtiny z veřejného života)
- povoleno jen katolické náboženství
- 1627 vydáno „Obnovené zřízení zemské“ – dědičné právo Habsburků na český trůn a povolena je pouze katolická církev
- po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nastává nejtěžší období v dějinách našeho národa většina nekatolické inteligence nuceně opouští zemi, proud emigrantů směřovala do Německa (luteráni), na Slovensko (luteráni a bratří) a do Polska (bratří) dochází k násilnému pokatoličťování
- bylo spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským a kulturním úpadkem (popsal to Jirásek ve svém románu TEMNO)
- jezuitský řád měl dobré školství vzdělanci, intelektuálové, někteří měli kontakty s cizinou – zabezpečovali rychlé šíření informací
- zrovnoprávnění češtiny s němčinou (to prakticky znamenalo vytlačení češtiny z veřejného života)
- povoleno jen katolické náboženství
- 1627 vydáno „Obnovené zřízení zemské“ – dědičné právo Habsburků na český trůn a povolena je pouze katolická církev
Exilová tvorba
A. Exilová tvorba
- Pavel STRÁNSKÝ – O STÁTĚ ČESKÉM – latinsky psaná obhajoba předbělohorských poměrů v Čechách
- Pavel SKÁLA ZE ZHOŘE – HISTORIE CÍRKEVNÍ – vyšlo tiskem až v 19. století
- Jan Ámos KOMENSKÝ (1592 –1670)
- narodil se na jižní Moravě
- studoval bratrské školy (vzdělání evropské úrovně) poslední biskup Jednoty bratrské
- filozof, profesor, historik, překladatel
- nucen emigrovat (byl evangelík) – odešel do Polska, pak Slovensko, Anglie a nakonec zůstal v Holandsku, kde je i pohřben (Naardenn)
- v životě ho potkalo spousta neštěstí – zemřela mu manželka i děti, v Polsku mu shořely výsledky celoživotního práce
I. období od počátku tvorby do emigrace (1628)
- náboženské a filozofické spisy ( umřela mu manželka a děti) útěšné texty plné boží odevzdanosti, lítosti, víry v lepší budoucnost
- LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE – rozsáhlá skladba znázorňující autorovu pouť světem (svět je zobrazen jako města) autora doprovází Všezvěd Všudybud, který zosobňuje snahu člověka poznávat, a Mámení, představující člověka pohodlného a klamům přizpůsobivého podrobně nahlíží na různé stavy a jednotlivá povolání, ale nikde nenalézá uspokojení – všude vidí podvody, neupřímnost, ... jedinou cestu vidí v uzavření se do svého srdce (ráj), kde nalézá svého Boha a s ním i klid alegorie = mluvit obrazně, dílo má jak doslovný tak přenesený význam
- DIVADLO SVĚTA – nedokončený encyklopedický spis – popis kosmu, přírody, zeměpisu, ...
- Pavel STRÁNSKÝ – O STÁTĚ ČESKÉM – latinsky psaná obhajoba předbělohorských poměrů v Čechách
- Pavel SKÁLA ZE ZHOŘE – HISTORIE CÍRKEVNÍ – vyšlo tiskem až v 19. století
- Jan Ámos KOMENSKÝ (1592 –1670)
- narodil se na jižní Moravě
- studoval bratrské školy (vzdělání evropské úrovně) poslední biskup Jednoty bratrské
- filozof, profesor, historik, překladatel
- nucen emigrovat (byl evangelík) – odešel do Polska, pak Slovensko, Anglie a nakonec zůstal v Holandsku, kde je i pohřben (Naardenn)
- v životě ho potkalo spousta neštěstí – zemřela mu manželka i děti, v Polsku mu shořely výsledky celoživotního práce
I. období od počátku tvorby do emigrace (1628)
- náboženské a filozofické spisy ( umřela mu manželka a děti) útěšné texty plné boží odevzdanosti, lítosti, víry v lepší budoucnost
- LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE – rozsáhlá skladba znázorňující autorovu pouť světem (svět je zobrazen jako města) autora doprovází Všezvěd Všudybud, který zosobňuje snahu člověka poznávat, a Mámení, představující člověka pohodlného a klamům přizpůsobivého podrobně nahlíží na různé stavy a jednotlivá povolání, ale nikde nenalézá uspokojení – všude vidí podvody, neupřímnost, ... jedinou cestu vidí v uzavření se do svého srdce (ráj), kde nalézá svého Boha a s ním i klid alegorie = mluvit obrazně, dílo má jak doslovný tak přenesený význam
- DIVADLO SVĚTA – nedokončený encyklopedický spis – popis kosmu, přírody, zeměpisu, ...
Barokní literatura ve světě
A. Španělsko
- Pedro Calderón de la BARCA – autor filozofických a symbolických her námětem většinou byla láska náboženská dramata „dramata cti“
NEJNESTVŮRNĚJŠÍ ŽÁRLIVOST – muž zabije ze žárlivosti svoji ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou někoho jiného
- Luis de GORGORA Y ARGOTE – představitel gorgorismu - směr barokní poezie; užití symbolů, obrazů, stylizace skutečnosti
SAMOTA – básnická skladba
B. Itálie
- Torquato TASSO – dvorský básník náboženská hra OSVOBOZENÝ JERUZALÉM – epopej o dobití Jeruzaléma křesťanským vojskem (epopej = epos, kde děj má stejnou váhu jako ideály)
- Giovanbattista MARINO – marinismus – chtěl překvapovat neobvyklými obrazy a postavami, gradace, slovní hříčky čerpal z antické mytologie a milostné lyriky ADONIS – básnická skladba
- Pedro Calderón de la BARCA – autor filozofických a symbolických her námětem většinou byla láska náboženská dramata „dramata cti“
NEJNESTVŮRNĚJŠÍ ŽÁRLIVOST – muž zabije ze žárlivosti svoji ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou někoho jiného
- Luis de GORGORA Y ARGOTE – představitel gorgorismu - směr barokní poezie; užití symbolů, obrazů, stylizace skutečnosti
SAMOTA – básnická skladba
B. Itálie
- Torquato TASSO – dvorský básník náboženská hra OSVOBOZENÝ JERUZALÉM – epopej o dobití Jeruzaléma křesťanským vojskem (epopej = epos, kde děj má stejnou váhu jako ideály)
- Giovanbattista MARINO – marinismus – chtěl překvapovat neobvyklými obrazy a postavami, gradace, slovní hříčky čerpal z antické mytologie a milostné lyriky ADONIS – básnická skladba
latinský humanismus
a) latinský humanismus
- díla byla čtena pouze vzdělanci – neměla takový ohlas
- Jan z RABŠTEJNA – diplomat na dvoře Jiřího z Poděbrad
DIALOGUS – rozprava 3 katolických šlechticů s Janem z Rabštejna o politice
- Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC – katolík, šlechtic
O UBOHOSTI ČECH, ŽALOBA K SV. VÁCLAVOVI NA MRAVY ČECHŮ
b) národní (český) humanismus
- Hynek Z PODĚBRAD – syn krále Jiřího, díla zábavná, překladatel (Dekameron), báseň Májový sen, Veršové o milovníku
- Viktorín KORNEL ZE VŠEHRD – právník, spisovatel, zformuloval program českých humanistů
PŘEDMLUVA ke spisu Jana Zlatoústého „Knihy o napravení padlého“ – vyzdvihuje češtinu na stejnou úroveň s latinou, vyzýval české vzdělance, aby psali česky
O PRÁVIECH, SÚDIECH i DSKÁCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY – právnické spisy, kritika výhod šlechty, dílo mělo podpořit měšťanstvo, ale nedošlo uplatnění, protože v r. 1500 bylo uzákoněno vladislavské zřízení, které preferovalo šlechtu
- Jan BLAHOSLAV – historik, učitel, biskup jednoty bratrské, přeložil Nový zákon, který se stal součástí překladu kralické bible= vydána jednotou bratrskou v letech 1579-1594
GRAMATIKA ČESKÁ – o jazykové kultuře a normě, určena pro bratrské školy, odmítal nářečí
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, útočná řeč proti odpůrcům vzdělání
MUZIKA – naše 1. teorie hudby
ŠAMOTULSKÝ KANCIONÁL – zpěvník jednoty bratrské
- ke konci 16. století dochází k velkému rozmachu české literatury – veleslavínská doba , zlatý věk českého písemnictví
- Daniel ADAM Z VELESLAVÍNA – dějepisec, učitel na Karlově univerzitě, překládal odborná díla (politologická, jazykovědné, ...), tiskař a nakladatel, vydal řadu slovníků
KALENDÁŘ HISTORICKÝ – stručný přehled světových dějin podle významných výročí
- díla byla čtena pouze vzdělanci – neměla takový ohlas
- Jan z RABŠTEJNA – diplomat na dvoře Jiřího z Poděbrad
DIALOGUS – rozprava 3 katolických šlechticů s Janem z Rabštejna o politice
- Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC – katolík, šlechtic
O UBOHOSTI ČECH, ŽALOBA K SV. VÁCLAVOVI NA MRAVY ČECHŮ
b) národní (český) humanismus
- Hynek Z PODĚBRAD – syn krále Jiřího, díla zábavná, překladatel (Dekameron), báseň Májový sen, Veršové o milovníku
- Viktorín KORNEL ZE VŠEHRD – právník, spisovatel, zformuloval program českých humanistů
PŘEDMLUVA ke spisu Jana Zlatoústého „Knihy o napravení padlého“ – vyzdvihuje češtinu na stejnou úroveň s latinou, vyzýval české vzdělance, aby psali česky
O PRÁVIECH, SÚDIECH i DSKÁCH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY – právnické spisy, kritika výhod šlechty, dílo mělo podpořit měšťanstvo, ale nedošlo uplatnění, protože v r. 1500 bylo uzákoněno vladislavské zřízení, které preferovalo šlechtu
- Jan BLAHOSLAV – historik, učitel, biskup jednoty bratrské, přeložil Nový zákon, který se stal součástí překladu kralické bible= vydána jednotou bratrskou v letech 1579-1594
GRAMATIKA ČESKÁ – o jazykové kultuře a normě, určena pro bratrské školy, odmítal nářečí
FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM – obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, útočná řeč proti odpůrcům vzdělání
MUZIKA – naše 1. teorie hudby
ŠAMOTULSKÝ KANCIONÁL – zpěvník jednoty bratrské
- ke konci 16. století dochází k velkému rozmachu české literatury – veleslavínská doba , zlatý věk českého písemnictví
- Daniel ADAM Z VELESLAVÍNA – dějepisec, učitel na Karlově univerzitě, překládal odborná díla (politologická, jazykovědné, ...), tiskař a nakladatel, vydal řadu slovníků
KALENDÁŘ HISTORICKÝ – stručný přehled světových dějin podle významných výročí
Václav HÁJEK Z LIBOČAN
- Václav HÁJEK Z LIBOČAN
KRONIKA ČESKÁ – české dějiny až do roku 1526, není příliš věrohodná (obsahovala spoustu výmyslů), ale pro svou čtivost byla oblíbená, české dějiny od praotce Čecha po korunovaci Ferdinanda I.
- Mikuláš DAČICKÝ Z HESLOVA
PAMĚTI – zachycení událostí 16. a 17. století (např. bitva na Bílé hoře)
- cestopisy :
- Oldřich PREFÁT z Vlkanova : Cesta z Prahy do Benátek a odtud pak po moři až do Jeruzaléma
- Kryštof HARANT z Polžic a Bezdružic : Cesta z království českého až do Benátek
- Václav VRATISLAV z Mitrovic : Příhody (=člen poselství císaře Rudolfa k sultánovi do Cařihradu)
KRONIKA ČESKÁ – české dějiny až do roku 1526, není příliš věrohodná (obsahovala spoustu výmyslů), ale pro svou čtivost byla oblíbená, české dějiny od praotce Čecha po korunovaci Ferdinanda I.
- Mikuláš DAČICKÝ Z HESLOVA
PAMĚTI – zachycení událostí 16. a 17. století (např. bitva na Bílé hoře)
- cestopisy :
- Oldřich PREFÁT z Vlkanova : Cesta z Prahy do Benátek a odtud pak po moři až do Jeruzaléma
- Kryštof HARANT z Polžic a Bezdružic : Cesta z království českého až do Benátek
- Václav VRATISLAV z Mitrovic : Příhody (=člen poselství císaře Rudolfa k sultánovi do Cařihradu)
Barokní literatura ve světě a u nás
Barokní literatura ve světě a u nás
(16. – 18. století)
1. Baroko ve Evropě
- vznik baroka byl podmíněn situací v Evropě v 16. století (období válek – 30-ti letá válka, ...)
- nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, pocit marnosti,, pomíjivosti pozemského světa
- růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka (církev rozvážela pozůstatky mučedníků a zakládala poutní místa)
- založen Jezuitský řád
- barokní umění mělo ohromovat, fascinovat, působilo na smysly převládá citovost nad racionálností (člověk se obrací k svému nitru kontrasty (hry světla, iluze, vnitřní napětí, ...) člověk je pomíjivý a nicotný
- barokní architektura – staví se kostely, chrámy, na měšťanských domech se objevují štíty potlačení úhlů vznik křivek (kupole, oblouky) ve vnitřní výzdobě se požívá mramor, přemíra ozdob (sochy mají široké pláště, ...) staví se morové sloupy na náměstích a boží muka na polích monumentálnost, ohromuje
- v této době došlo taky k rozvoji filozofie - F. Bacon – vědecké poznání R. Decartes - rozum Voltaire – přírodní zákony platí i ve společnosti J.J.Rousseau – návrat k přírodě ...
- vědci - I. Newton C. Linné (biolog) encyklopedisté (ve Francii) od roku 1751 vydávají Encyklopedii věd, umění a řemesel
- malíři – šerosvit (kontrast světla stínu) Rembrant (holanďan) Rubens (vlám)
- hudba – opera, fuga, varhaní hra; J. S. Bach C. M. Verdi A. Vivaldi G. H. Händel,– předchůdci Mozarta; chrámové skladby – F. X. Brixi.
- sochařství – sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta L. Bernini
- literatura – zdůrazňuje lidskou bezmocnost vůči řádu světa autoři se obrací k nadosobním až nadpřirozeným hodnotám zvýšená citovost (vášnivost) záliba v metaforách, přirovnáních, ve složité symbolice, naturalistické zobrazení detailů používání protikladů (antiteze) a nadsázek (hyperbola) květnatost mluvy
(16. – 18. století)
1. Baroko ve Evropě
- vznik baroka byl podmíněn situací v Evropě v 16. století (období válek – 30-ti letá válka, ...)
- nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, pocit marnosti,, pomíjivosti pozemského světa
- růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka (církev rozvážela pozůstatky mučedníků a zakládala poutní místa)
- založen Jezuitský řád
- barokní umění mělo ohromovat, fascinovat, působilo na smysly převládá citovost nad racionálností (člověk se obrací k svému nitru kontrasty (hry světla, iluze, vnitřní napětí, ...) člověk je pomíjivý a nicotný
- barokní architektura – staví se kostely, chrámy, na měšťanských domech se objevují štíty potlačení úhlů vznik křivek (kupole, oblouky) ve vnitřní výzdobě se požívá mramor, přemíra ozdob (sochy mají široké pláště, ...) staví se morové sloupy na náměstích a boží muka na polích monumentálnost, ohromuje
- v této době došlo taky k rozvoji filozofie - F. Bacon – vědecké poznání R. Decartes - rozum Voltaire – přírodní zákony platí i ve společnosti J.J.Rousseau – návrat k přírodě ...
- vědci - I. Newton C. Linné (biolog) encyklopedisté (ve Francii) od roku 1751 vydávají Encyklopedii věd, umění a řemesel
- malíři – šerosvit (kontrast světla stínu) Rembrant (holanďan) Rubens (vlám)
- hudba – opera, fuga, varhaní hra; J. S. Bach C. M. Verdi A. Vivaldi G. H. Händel,– předchůdci Mozarta; chrámové skladby – F. X. Brixi.
- sochařství – sochy v dramatickém pohybu, vnitřní napětí, křečovitost, patetická gesta L. Bernini
- literatura – zdůrazňuje lidskou bezmocnost vůči řádu světa autoři se obrací k nadosobním až nadpřirozeným hodnotám zvýšená citovost (vášnivost) záliba v metaforách, přirovnáních, ve složité symbolice, naturalistické zobrazení detailů používání protikladů (antiteze) a nadsázek (hyperbola) květnatost mluvy
William SHAKESPEARE
b) hry napsané do roku 1608
- optimismus vystřídán zklamáním a pesimismem – tragédie
- jedinečná obrazotvornost
- světští hrdinové zažívají radosti i strasti života a svým jednáním jsou nadčasoví
HAMLET – kralevic dánský (přemýšlí o smyslu života a povinnosti potrestat zlo) – jeho otec umírá, matka si bere jiného, nakonec zjistí, že jeho otce zabil nový král
OTHELLO – generál, ožení se s Desdémonou, spolu s jeho pomocníkem Jagem (lstivý) odjíždí na Kypr, Jago mu stále namlouvá, že mu je jeho žena nevěrná – Othello žárlí, ale chce důkaz (šátek) a Jago mu ho obstará, Othello Desdemónu uškrtí, Jago je odhalen, Othello se probodne
MACKBETH (zhoubná touha po moci), KRÁL LEAR (tragédie otce, proti kterému se postaví dcery), ANTONIUS A KLEOPATRA, veselohra VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
c) po r. 1608 – vyjasňuje se autorův pesimismus, pohádkové hry – ZIMNÍ POHÁDKA, BOUŘE
Shakespeare = skvělý psycholog a vypravěč, řeší otázky lidské existence, dokáže vyjádřit vznešenost a hloubku citu (lásky a nenávisti), touha po moci, sobectví, žárlivost …
- Christopher MARLOW – piják, rváč, homosexuál, zabit ve rvačce
DOKTOR FAUSTUS
- novela – kratší prozaický útvar s překvapivým obratem na konci
- esej – úvaha o filozofických, vědeckých či uměleckých otázkách, subjektivní pojetí
Polsko
- Jan KOCHANOWSKI – Trény – sbírka žalozpěvů na smrt své dcery
- optimismus vystřídán zklamáním a pesimismem – tragédie
- jedinečná obrazotvornost
- světští hrdinové zažívají radosti i strasti života a svým jednáním jsou nadčasoví
HAMLET – kralevic dánský (přemýšlí o smyslu života a povinnosti potrestat zlo) – jeho otec umírá, matka si bere jiného, nakonec zjistí, že jeho otce zabil nový král
OTHELLO – generál, ožení se s Desdémonou, spolu s jeho pomocníkem Jagem (lstivý) odjíždí na Kypr, Jago mu stále namlouvá, že mu je jeho žena nevěrná – Othello žárlí, ale chce důkaz (šátek) a Jago mu ho obstará, Othello Desdemónu uškrtí, Jago je odhalen, Othello se probodne
MACKBETH (zhoubná touha po moci), KRÁL LEAR (tragédie otce, proti kterému se postaví dcery), ANTONIUS A KLEOPATRA, veselohra VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
c) po r. 1608 – vyjasňuje se autorův pesimismus, pohádkové hry – ZIMNÍ POHÁDKA, BOUŘE
Shakespeare = skvělý psycholog a vypravěč, řeší otázky lidské existence, dokáže vyjádřit vznešenost a hloubku citu (lásky a nenávisti), touha po moci, sobectví, žárlivost …
- Christopher MARLOW – piják, rváč, homosexuál, zabit ve rvačce
DOKTOR FAUSTUS
- novela – kratší prozaický útvar s překvapivým obratem na konci
- esej – úvaha o filozofických, vědeckých či uměleckých otázkách, subjektivní pojetí
Polsko
- Jan KOCHANOWSKI – Trény – sbírka žalozpěvů na smrt své dcery
renesance a humanismus v naší literatuře
3. renesance a humanismus v naší literatuře
- 70. léta 15. století – 20. léta 17. století
- doba vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471), vláda Jagellonců (1471 – 1526) a pak Habsburků
- renesance v pravém slova smyslu se u nás neprosadila díky vlivu náboženské ideologie tzv. česká renesance (neoslavovala pozemský život)
- snahy o rozšíření vzdělání – naučná literatura (jazykověda, cestopisy, ...); zábavná próza se projevují
- v knížkách lidového čtení HISTORIE O BRATRU PALEČKOVI, FRANTOVA PRÁVA=parodic.pravidla pijáckého cechu
- 1. tištěnou knihou byla KRONIKA TROJÁNSKÁ
- na rozkvět spisovné češtiny má velký vliv latina
- úbytek veršované tvorby (poezie vzniká pouze příležitostně)
- vznikají díla latinská i česká
- pravopis : ustálil se typ zvaný „bratrský“ – po c, z, s se vždy psalo y; aj, ej se psaly ay, ey , sloveso se kladlo na konce věty; tento pravopis se udržel až do 19. století
- BIBLE KRALICKÁ – tajně vydaná kolektivem českých bratrů, původně 6-ti svazková, později pouze jeden svazek, dokonalý jazyk – vzor spisovné češtiny, podkladem se stal překlad Nového zákona od Jana Blahoslava
- 70. léta 15. století – 20. léta 17. století
- doba vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471), vláda Jagellonců (1471 – 1526) a pak Habsburků
- renesance v pravém slova smyslu se u nás neprosadila díky vlivu náboženské ideologie tzv. česká renesance (neoslavovala pozemský život)
- snahy o rozšíření vzdělání – naučná literatura (jazykověda, cestopisy, ...); zábavná próza se projevují
- v knížkách lidového čtení HISTORIE O BRATRU PALEČKOVI, FRANTOVA PRÁVA=parodic.pravidla pijáckého cechu
- 1. tištěnou knihou byla KRONIKA TROJÁNSKÁ
- na rozkvět spisovné češtiny má velký vliv latina
- úbytek veršované tvorby (poezie vzniká pouze příležitostně)
- vznikají díla latinská i česká
- pravopis : ustálil se typ zvaný „bratrský“ – po c, z, s se vždy psalo y; aj, ej se psaly ay, ey , sloveso se kladlo na konce věty; tento pravopis se udržel až do 19. století
- BIBLE KRALICKÁ – tajně vydaná kolektivem českých bratrů, původně 6-ti svazková, později pouze jeden svazek, dokonalý jazyk – vzor spisovné češtiny, podkladem se stal překlad Nového zákona od Jana Blahoslava
Lope de VEGA
- Lope de VEGA – dramatik, voják, kněz, teolog, napsal asi 2 tisíce her
- pro něj typická tzv. španělská komedie – míšení komedie a tragédie, drama bylo veršované a rozdělené do 3 aktů; komedie pláště a dýky – intriky, řeší se hlavně citové a morální konflikty, láska, žárlivost, ...
• psal hry mytologické, rytířské náboženské, milostné a mravoučné
OVČÍ PRAMEN (Fuente Ovejuna)– obyvatelé vesnice zabijí komtura (majitel vesnice), neboť neuznával svobodná práva vesničanů, když je vyšetřován viník, vesnice ho neprozradí a vina padá na ni celou – znemožní vykonání trestu
- Tisso de MOLINA
SEVILLSKÝ SVŮDCE A KAMENNÝ HOST – příběh Dona Juana
Anglie
- Geoffrey CHANCER – realistický náhled na svět, láska k lidem a přírodě
CANTERBURSKÉ POVÍDKY – humorné, obraz soudobého života v Anglii, veršované, společnost měšťanů, kteří konají pobožnou poť, si zpříjemňuje cestu vyprávěním příběhů – 24 povídek
- pro něj typická tzv. španělská komedie – míšení komedie a tragédie, drama bylo veršované a rozdělené do 3 aktů; komedie pláště a dýky – intriky, řeší se hlavně citové a morální konflikty, láska, žárlivost, ...
• psal hry mytologické, rytířské náboženské, milostné a mravoučné
OVČÍ PRAMEN (Fuente Ovejuna)– obyvatelé vesnice zabijí komtura (majitel vesnice), neboť neuznával svobodná práva vesničanů, když je vyšetřován viník, vesnice ho neprozradí a vina padá na ni celou – znemožní vykonání trestu
- Tisso de MOLINA
SEVILLSKÝ SVŮDCE A KAMENNÝ HOST – příběh Dona Juana
Anglie
- Geoffrey CHANCER – realistický náhled na svět, láska k lidem a přírodě
CANTERBURSKÉ POVÍDKY – humorné, obraz soudobého života v Anglii, veršované, společnost měšťanů, kteří konají pobožnou poť, si zpříjemňuje cestu vyprávěním příběhů – 24 povídek
William SHAKESPEARE
- William SHAKESPEARE – nejvýznamnější anglický dramatik, napsal 37 her- u někerých je autorství sporné, (u nás přeložil J.V.Sládek); narozen ve Stradfordu nad Avonou, odešel do Londýna, kde se stal majitelem divadla The Globe; porušil zásadu jednoty místa, času a děje. Básník – sonety.
a) hry napsané do roku 1600
- především psal veselohry a historické hry (námětem mu byly anglické dějiny a starověk)
- komedie : hlavní postavou je většinou žena, která svým optimismem a energičností je protipól k ženám středověku
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
- historické hry :
JINDŘICH IV., V., VI.
RICHARD II., III. JULIUS CAESAR
- romantická tragédie :
ROMEO A JULIE – milostná tragédie z italské Verony, Romeo Montek a Julie Kapuletová – zástupci dvou znepřátelených rodů, kteří se však milují, okolnosti jim nepřejí a poté co Romeo zabije Tybalta, který je bratrancem Julie, Romeo musí prchnout z města, ale ještě předtím se nechají tajně oddat, Julie si má vzít jiného může a tak vymyslí lest a od mnicha si vezme jed, který však po určité době vyprchá, Romeo se však dozví, že zemřela a tak se vedle ní otráví, Julie se probere a když uvidí vedle sebe mrtvého Romea, tak se probodne jeho dýkou, teprve po této události se oba rody usmíří
a) hry napsané do roku 1600
- především psal veselohry a historické hry (námětem mu byly anglické dějiny a starověk)
- komedie : hlavní postavou je většinou žena, která svým optimismem a energičností je protipól k ženám středověku
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
- historické hry :
JINDŘICH IV., V., VI.
RICHARD II., III. JULIUS CAESAR
- romantická tragédie :
ROMEO A JULIE – milostná tragédie z italské Verony, Romeo Montek a Julie Kapuletová – zástupci dvou znepřátelených rodů, kteří se však milují, okolnosti jim nepřejí a poté co Romeo zabije Tybalta, který je bratrancem Julie, Romeo musí prchnout z města, ale ještě předtím se nechají tajně oddat, Julie si má vzít jiného může a tak vymyslí lest a od mnicha si vezme jed, který však po určité době vyprchá, Romeo se však dozví, že zemřela a tak se vedle ní otráví, Julie se probere a když uvidí vedle sebe mrtvého Romea, tak se probodne jeho dýkou, teprve po této události se oba rody usmíří
Miguel de CERVANTES Y SAAVEDRA
- Miguel de CERVANTES Y SAAVEDRA – kvůli nedostatku peněz na studium vstoupil do armády, raněn při námořní bitvě, upadl do tureckého zajetí- otrok v Alžíru.Později se za výkupné vrátil do vlasti, kde bídou strádal až do smrti.
DŮMYLSNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA – hlavní hrdina je chudý venkovský šlechtic, který se snaží obnovit slávu rytířství, žije ve vysněném světě plném ideálů, hrdinství, na jeho cestě ho doprovází jeho kůň Rosinanta a sluha Sancho Panza; jeho láska patří chudé dívce, jménem Dulcinea
z vedlejší vesnice; bojuje s větrnými mlýny (myslí, že to jsou obři), se stádem ovcí (v domnění, že to je nepřátelské vojsko), ale všechny jeho útoky končí stejně – zesměšněním a fiaskem
dva druhy postav : Don Quijote – snílek, fantasta, navenek působí směšně, ale uvnitř je velice šlechetný
Sancho Panza – člověk praktický,přízemní, netouží po hrdinství, ale po bohatství,
jídle…snaží se všechno využít ve svůj prospěch
• autor chtěl vytvořit satiru na rytířské romány, časem se však ukáže, že snaha vylepšit svět je obdivuhodná a směšný není Don Quijote, ale celá společnost. Q. usiluje o lepší a spravedlivější svět – marně.
• don Q. před smrtí „vystřízliví“ ze svých fantasií, pak umírá (je poznání reality příčinou smrti?)
DŮMYLSNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA – hlavní hrdina je chudý venkovský šlechtic, který se snaží obnovit slávu rytířství, žije ve vysněném světě plném ideálů, hrdinství, na jeho cestě ho doprovází jeho kůň Rosinanta a sluha Sancho Panza; jeho láska patří chudé dívce, jménem Dulcinea
z vedlejší vesnice; bojuje s větrnými mlýny (myslí, že to jsou obři), se stádem ovcí (v domnění, že to je nepřátelské vojsko), ale všechny jeho útoky končí stejně – zesměšněním a fiaskem
dva druhy postav : Don Quijote – snílek, fantasta, navenek působí směšně, ale uvnitř je velice šlechetný
Sancho Panza – člověk praktický,přízemní, netouží po hrdinství, ale po bohatství,
jídle…snaží se všechno využít ve svůj prospěch
• autor chtěl vytvořit satiru na rytířské romány, časem se však ukáže, že snaha vylepšit svět je obdivuhodná a směšný není Don Quijote, ale celá společnost. Q. usiluje o lepší a spravedlivější svět – marně.
• don Q. před smrtí „vystřízliví“ ze svých fantasií, pak umírá (je poznání reality příčinou smrti?)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)