- Josef HORA : MÁCHOVSKÉ VARIACE – sbírka napsaná k 100. výročí Máje (plný život X lidská pomíjivost, jas X tma, vzdor X touha po klidu) DOMOV, JAN HOUSLISTA (básnické sbírky, které měly povzbudit národ v době okupace)
- Jaroslav SEIFERT : JABLKO Z KLÍNA, ZHASNĚTE SVĚTLA, VĚJÍŘ BOŽENY NĚMCOVÉ – návrat k trvalým hodnotám, melancholie a občasná resignace, vzpomínky na dětství, opěvování české přírody
- František HALAS : DOKOŘÁN, TORZO NADĚJE – boj proti zlu
- Vladimír HOLAN: HAVRANÍM BRKEM – obsahuje báseň „Září 1938“ obraz mobilizace
- Vítězslav NEZVAL : MATKA NADĚJE – úzkost o matčin život (matka = symbol statečnosti a naděje)
5 MINUT ZA MĚSTEM
- Jiří ORTEN : CESTA K MRAZU – pocity strachu a samoty, životní absurdita (vliv nástupu fašismu)
- Vilém ZÁVADA : POVSTÁNÍ Z MRTVÝCH – z období protektorátu, popisuje odraz války v psychice člověka
-
- Jan DRDA: NĚMÁ BARIKÁDA - soubor příběhů, heroizovala postoje Čechů za okupace i za pražského povstání (povídka „Vyšší princip“ – profesor latiny na gymnáziu, vše hodnotí podle přísných morálních zásad, domnívá se, že je budou dodržovat i Němci, tři jeho studenti jsou v době heydrichiády odsouzeni na smrt jen proto, že počmárali fotku Heydricha v novinách. Profesor navštíví velitele města, Němce, ten mu slíbí, že hochy propustí. Svůj slib ale nedodrží, kluci jsou popraveni. Ředitel gymnázia chce po profesorovi, aby jejich popravu nějak „vhodně“ třídě vysvětlil („Je nutné být loajální, je těžká doba.“). Profesor tváří tvář třídě nedokáže lhát a prohlásí : „Také já schvaluji atentát na Heydricha. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločin.“ Třída mlčky vstane ,a tak vyjádří svému učiteli podporu.
- Karel PTÁČNÍK: ROČNÍK 21 - o totálním nasazení v Německu, tříbení charakterů při nebezpečí
- Jiří WEIL : ŽIVOT S HVĚZDOU – utrpení Židů za války
- Jaroslav SEIFERT: PŘILBA HLÍNY – protiválečné. 60. – 80. léta: motivy lásky (žena = symbol života), ale i smrti (smrtí prověřuje životní hodnoty), hledání smyslu života. Místo pravidelného verše a písňové formy rytmizovaná próza, uvolněný nerýmovaný verš.
- Vladimír HOLAN: RUDOARMEJCI – portréty ruských vojáků; je to jeden ze 4 svazků díla „Dokument“
(zbylé svazky se jmenují : DÍK SOVĚTSKÉMU SVAZU - střet zla a krutosti války, PANYCHIDA – polemika s Bohem, kdy Bůh je nečinný vůči válce, TOBĚ – útočné glosy dobových událostí)
- Julius FUČÍK: REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE – napsány ve vězení a propašovány ven
Josef ŠKVORECKÝ: ZBABĚLCI – osudy Dannyho Smiřického z českého maloměsta v posledních válečných dnech
- Ladislav FUKS : PAN THEODOR MUNDSTOCK – o osudu a vnitřním životě pražského Žida za války
- Jan OTČENÁŠEK: ROMEO, JULIE A TMA – novela, KULHAVÝ ORFEUS
- Arnošt LUSTIG: MODLITBA PRO K. HOROWITZOVOU – poznamenaná autorovými zážitky z 2. světové války
- Ota PAVEL: SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ – povídková kniha, autobiografické povídky, hrdiny jsou členové jeho rodiny (hl. táta) a přátelé, zfilmované
- Bohumil HRABAL: OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY – realistické téma z okupace, zfilmované
- Ladislav GROSMAN : OBCHOD NA KORZE – filmové zpracování oceněno Oscarem (Stará Židovka musí svůj obchod svěřit pověřenému zástupci, svému prodavači. Nechápe dobu, její prodavač se ujme svého úkolu, ale je mu stařeny líto, a proto jí nic neřekne, před ní nechává vše při starém, poslouchá ji, ale navenek vystupuje jako majitel obchodu. Nakonec má stařena odejít do koncentráku, nechápe to, odmítá odejít. Prodavač ji nutí, aby se schovala, chce ji zachránit, ale při zápase s ní, ji nechtěně zabije. Drama konfliktu touhy po moci a majetku, strachu X čisté svědomí, morální zásady)
- V. KÖRNER: ZÁNIK SAMOTY BERHOF – novela (téma německých „wervolfů“, kteří na útěku vraždí a loupí)
Sovětský svaz
Sovětský svaz
- Válka = nejfrekventovanější téma spisovatelé oslavují své hrdiny, socialistický realismu - hrdinnost sovětských vojáků, komunistů
- Vasilij GROSSMAN: ŽIVOT A OSUD – zabaven KGB, zachycuje bitvu o Stalingrad, život v ruských i
německých koncentračních táborech, amyly ruských generálů
- Valentin RASPUTIN: ŽÍT A NEZAPOMÍNAT – osud desertéra a jeho psychologie
- Michail ŠOLOCHOV: OSUD ČLOVĚKA
- Boris POLEVOJ : PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA – popis osudu opravdového člověka, ruský letec byl sestřelen, přežil a dostal se ke spojencům, přišel o obě nohy , ale i tak se vrátil k létání
Německo
- vznikla Skupina 47 , navazuje na tradici německé humanistické literatury, úsilí o obrodu německého národa
- E.M.REMARQUE: ČAS ŽÍT, ČAS UMÍRAT - voják se vrátí z fronty, vše je mu cizí => odchází zpět na frontu => umírá
- Anna SEGHERSOVÁ: SEDMÝ KŘÍŽ- útěk vězňů z koncentračního tábora, jeden se zachrání, idealizace zachránců
- Heinrich BÖLL : člen Skupiny 47, nositel NC, BILIÁR O PŮL DESÁTÉ, KLAUNOVÝ NÁZORY – absurdita světa, hlavní hrdina klaun, který se snaží vyrovnat se svojí minulostí
- Günter GRASS: člen Skupiny 47, nositel NC, PLECHOVÝ BUBÍNEK – lilipután je chovancem blázince, obraz Německa před, během i po válce, realita i fantasie
- Siegfried LENZ: člen Skupiny 47, HODINA NĚMČINY – otázka svědomí, odpovědnosti (policista dodržuje zákony X umělec žije svobodně)
USA
- Joseph HELLER: HLAVA XXII. hrdina se snaží utéct z války, drží ho nesmyslný, neexistující text = nesmyslnost války (symbol), neví co má dělat - individualismus ve vztahu k válce
- Kurt VONNEGUT jr.: JATKA Č. 5 vedle putování na planetu Trafalmador a vyprávění o vzniku této knihy tvoří podstatnou část záznamy vlastních zkušeností a vzpomínek na Drážďany, kde byl jako válečný zajatec uvězněn v kobkách jatek
- James CLAVELL: KRÁL KRYSA – válečný román z prostředí japonského zajateckého tábora, nelidské podmínky – hlad, nemoci, komáři, špína, napětí mezi vojáky, platí zákon silnějšího, založena krysí farma a maso je prodávané důstojníkům jako vybraná lahůdka
- Ray RIGBY : PAHOREK – situované do kárného tábora v severní Africe, jsou zde vězněni britští vojáci, kteří porušili vojenské předpisy, chtějí tam vychovat z člověka nemyslícího tvora poslušného jakéhokoli rozkazu, nejhorší trest – běh na písečný pahorek a dolů
- Patrick RYAN: Jak jsem vyhrál válku – humor, satira
- Válka = nejfrekventovanější téma spisovatelé oslavují své hrdiny, socialistický realismu - hrdinnost sovětských vojáků, komunistů
- Vasilij GROSSMAN: ŽIVOT A OSUD – zabaven KGB, zachycuje bitvu o Stalingrad, život v ruských i
německých koncentračních táborech, amyly ruských generálů
- Valentin RASPUTIN: ŽÍT A NEZAPOMÍNAT – osud desertéra a jeho psychologie
- Michail ŠOLOCHOV: OSUD ČLOVĚKA
- Boris POLEVOJ : PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA – popis osudu opravdového člověka, ruský letec byl sestřelen, přežil a dostal se ke spojencům, přišel o obě nohy , ale i tak se vrátil k létání
Německo
- vznikla Skupina 47 , navazuje na tradici německé humanistické literatury, úsilí o obrodu německého národa
- E.M.REMARQUE: ČAS ŽÍT, ČAS UMÍRAT - voják se vrátí z fronty, vše je mu cizí => odchází zpět na frontu => umírá
- Anna SEGHERSOVÁ: SEDMÝ KŘÍŽ- útěk vězňů z koncentračního tábora, jeden se zachrání, idealizace zachránců
- Heinrich BÖLL : člen Skupiny 47, nositel NC, BILIÁR O PŮL DESÁTÉ, KLAUNOVÝ NÁZORY – absurdita světa, hlavní hrdina klaun, který se snaží vyrovnat se svojí minulostí
- Günter GRASS: člen Skupiny 47, nositel NC, PLECHOVÝ BUBÍNEK – lilipután je chovancem blázince, obraz Německa před, během i po válce, realita i fantasie
- Siegfried LENZ: člen Skupiny 47, HODINA NĚMČINY – otázka svědomí, odpovědnosti (policista dodržuje zákony X umělec žije svobodně)
USA
- Joseph HELLER: HLAVA XXII. hrdina se snaží utéct z války, drží ho nesmyslný, neexistující text = nesmyslnost války (symbol), neví co má dělat - individualismus ve vztahu k válce
- Kurt VONNEGUT jr.: JATKA Č. 5 vedle putování na planetu Trafalmador a vyprávění o vzniku této knihy tvoří podstatnou část záznamy vlastních zkušeností a vzpomínek na Drážďany, kde byl jako válečný zajatec uvězněn v kobkách jatek
- James CLAVELL: KRÁL KRYSA – válečný román z prostředí japonského zajateckého tábora, nelidské podmínky – hlad, nemoci, komáři, špína, napětí mezi vojáky, platí zákon silnějšího, založena krysí farma a maso je prodávané důstojníkům jako vybraná lahůdka
- Ray RIGBY : PAHOREK – situované do kárného tábora v severní Africe, jsou zde vězněni britští vojáci, kteří porušili vojenské předpisy, chtějí tam vychovat z člověka nemyslícího tvora poslušného jakéhokoli rozkazu, nejhorší trest – běh na písečný pahorek a dolů
- Patrick RYAN: Jak jsem vyhrál válku – humor, satira
Itálie
Itálie
- Alberto MORAVIA: HORALKA – žena prchá se svou dcerou před válkou na venkov, tady však maročtí vojáci její dceru znásilní a ona přichází o své poslední iluze, zfilmováno
- Curzio MALAPARTE: KAPUT- konkrétní popis nacistických zvěrstev a taky portrét nacistických pohlavárů, KŮŽE – soubor 12 příběhů, poslední dny války v oblasti Říma, Florencie, ...
Francie
- Robert MERLE: SMRT JE MÝM ŘEMESLEM – portrét Rudolfa Hesse, velitele koncentračního tábora v Osvětimi MALEVIL – sugestivní vize světa po výbuchu atomové bomby
- Peirre BOULLE: MOST PŘES ŘEKU KWAI, PLANETA OPIC
Ostatní
- Anna FRANKOVÁ: DENÍK ANNY FRANKOVÉ – 12-ti letá židovky z Amsterdamu si píše deník až do svého zatčení, autentický portrét dívky
- Thomas KENNEALLY: SCHINDLERŮV SEZNAM – hl. hrdinou je podnikatel, který zachrání 1200 židů, ale nutí je k práci ve své továrně, román je stavěný na zápiscích a pamětech té doby
- William STYRON: SOPHIINA VOLBA – žena se musí rozhodnout pro to, které dítě nechá přežít a které pošle do plynu (několik životních voleb – sňatek, činnost v ilegální skupině, poválečný vztah s Nathanem, nakonec sebevražda = takřka vždy volí špatně, trpí výčitkami svědomí.)
- Margueritte DURASOVÁ: HIROŠIMA, MÁ LÁSKA – dva milostné příběhy jedné dívky, jeden se odehrává v roce 1944 kdy se zamiluje do německého vojáka ve Francii, který je zabit a ona byla za trest ostříhaná a druhý příběh je v roce 1957, kdy potká japonského muže, ale zjišťuje, že už není schopna takového citu jako předtím
- Sankiči TÓGE: BÁSNĚ ATOMOVÉ BOMBY – sbírka, jedna z básní vytesaná na památníku v Hirošimě
- George PATTON: VÁLKA MÝMA OČIMA – základem je deník 1940 – 1945, představuje své zážitky, osobní pocity, ...
- Winston CHURCHILL: 2. SVĚTOVÁ VÁLKA – získal Nobelovu cenu, 6-ti dílný dokument
- Alberto MORAVIA: HORALKA – žena prchá se svou dcerou před válkou na venkov, tady však maročtí vojáci její dceru znásilní a ona přichází o své poslední iluze, zfilmováno
- Curzio MALAPARTE: KAPUT- konkrétní popis nacistických zvěrstev a taky portrét nacistických pohlavárů, KŮŽE – soubor 12 příběhů, poslední dny války v oblasti Říma, Florencie, ...
Francie
- Robert MERLE: SMRT JE MÝM ŘEMESLEM – portrét Rudolfa Hesse, velitele koncentračního tábora v Osvětimi MALEVIL – sugestivní vize světa po výbuchu atomové bomby
- Peirre BOULLE: MOST PŘES ŘEKU KWAI, PLANETA OPIC
Ostatní
- Anna FRANKOVÁ: DENÍK ANNY FRANKOVÉ – 12-ti letá židovky z Amsterdamu si píše deník až do svého zatčení, autentický portrét dívky
- Thomas KENNEALLY: SCHINDLERŮV SEZNAM – hl. hrdinou je podnikatel, který zachrání 1200 židů, ale nutí je k práci ve své továrně, román je stavěný na zápiscích a pamětech té doby
- William STYRON: SOPHIINA VOLBA – žena se musí rozhodnout pro to, které dítě nechá přežít a které pošle do plynu (několik životních voleb – sňatek, činnost v ilegální skupině, poválečný vztah s Nathanem, nakonec sebevražda = takřka vždy volí špatně, trpí výčitkami svědomí.)
- Margueritte DURASOVÁ: HIROŠIMA, MÁ LÁSKA – dva milostné příběhy jedné dívky, jeden se odehrává v roce 1944 kdy se zamiluje do německého vojáka ve Francii, který je zabit a ona byla za trest ostříhaná a druhý příběh je v roce 1957, kdy potká japonského muže, ale zjišťuje, že už není schopna takového citu jako předtím
- Sankiči TÓGE: BÁSNĚ ATOMOVÉ BOMBY – sbírka, jedna z básní vytesaná na památníku v Hirošimě
- George PATTON: VÁLKA MÝMA OČIMA – základem je deník 1940 – 1945, představuje své zážitky, osobní pocity, ...
- Winston CHURCHILL: 2. SVĚTOVÁ VÁLKA – získal Nobelovu cenu, 6-ti dílný dokument
I. SVĚTOVÁ VÁLKA ( 1914 –1918 )
I. SVĚTOVÁ VÁLKA ( 1914 –1918 )
Německo
- bratři MANNOVÉ (Heinrich a Thomas) : Heinrich: trilogie CÍSAŘSTVÍ – kritika nacionalismu a rodícího se fašismu, Thomas: novela MARIO A KOUZELNÍK – protifašistický postoj
- Arnold ZWEIG: „Velká válka bílých mužů“ – 6-ti dílný cyklus románů popisující zážitky 1. sv. války, původně měl být 8-mi dílný, nejvýznamnější román : SPOR O SERŽANTA GRÍŠU – motiv popravy ruského zajatce, podaří se mu uniknout z německého zajetí, ale je zase chycen s cizími doklady a prohlášen za vyzvědače, nepomůže mu už ani to, že přizná svou pravou totožnost, ukázka krutosti a absurdity války
- Erich Maria REMARQUE: (vl. jm. E. Paul Remark) antifašista, antimilitarista, po nástupu Hitlera je nucen emigrovat (USA), NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID – jeho vlastní zážitky (autentičnost), osudy studentů, kteří prožili válku, ztráta životních iluzí, snaží se přežít. Další romány zachycují život v Německu před nástupem Hitlera k moci i po něm. CESTA ZPÁTKY, TŘI KAMARÁDI - osudy tří mužů, kteří se stali přáteli za 1. SV v zákopech, motivem nejen přátelství, ale i láska , VÍTĚZNÝ OBLOUK, JISKRA ŽIVOTA,
Francie
- Henri BARBUSSE : - vojenský dopisovatel, OHEŇ (1916) – vyšel víc jak v 60-ti překladech, snaží se zachytit z několika zorných úhlů autenticky epizody ze života vojáků 1. světové války – sugestivní líčení utrpení a hrůz, umírající vojáci v bahnitých zákopech
- Romain ROLLAND: dramatik, autor rozsáhlých románových cyklů, OKOUZLENÁ DUŠE – psychologický román s protiválečným postojem DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE – protiválečný román PETR A LUCIE – děj se odehrává během 2 měsíců v roce 1918 v Paříži. Petr, syn měšťanské rodiny, se jednou setká s Lucií a zamilují se a uzavírají se do samoty své lásky, bez ohledu na válečné hrůzy kolem, na Velký pátek při náletu na Paříž zahynou v troskách chrámu; kontrast dvou rovin – atmosféra válečné Paříže a intimní svět lásky, bezbrannost lidských ideálů a hodnot
Sovětský svaz
- Boris PASTERNAK: DOKTOR ŽIVAGO – historie rodiny od roku 1905 až po revoluci, další vývoj v SSSR
- Isaak BABEL : RUDÁ JÍZDA – cyklus povídek z tažení proti polské intervenci roku 1920
Německo
- bratři MANNOVÉ (Heinrich a Thomas) : Heinrich: trilogie CÍSAŘSTVÍ – kritika nacionalismu a rodícího se fašismu, Thomas: novela MARIO A KOUZELNÍK – protifašistický postoj
- Arnold ZWEIG: „Velká válka bílých mužů“ – 6-ti dílný cyklus románů popisující zážitky 1. sv. války, původně měl být 8-mi dílný, nejvýznamnější román : SPOR O SERŽANTA GRÍŠU – motiv popravy ruského zajatce, podaří se mu uniknout z německého zajetí, ale je zase chycen s cizími doklady a prohlášen za vyzvědače, nepomůže mu už ani to, že přizná svou pravou totožnost, ukázka krutosti a absurdity války
- Erich Maria REMARQUE: (vl. jm. E. Paul Remark) antifašista, antimilitarista, po nástupu Hitlera je nucen emigrovat (USA), NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID – jeho vlastní zážitky (autentičnost), osudy studentů, kteří prožili válku, ztráta životních iluzí, snaží se přežít. Další romány zachycují život v Německu před nástupem Hitlera k moci i po něm. CESTA ZPÁTKY, TŘI KAMARÁDI - osudy tří mužů, kteří se stali přáteli za 1. SV v zákopech, motivem nejen přátelství, ale i láska , VÍTĚZNÝ OBLOUK, JISKRA ŽIVOTA,
Francie
- Henri BARBUSSE : - vojenský dopisovatel, OHEŇ (1916) – vyšel víc jak v 60-ti překladech, snaží se zachytit z několika zorných úhlů autenticky epizody ze života vojáků 1. světové války – sugestivní líčení utrpení a hrůz, umírající vojáci v bahnitých zákopech
- Romain ROLLAND: dramatik, autor rozsáhlých románových cyklů, OKOUZLENÁ DUŠE – psychologický román s protiválečným postojem DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE – protiválečný román PETR A LUCIE – děj se odehrává během 2 měsíců v roce 1918 v Paříži. Petr, syn měšťanské rodiny, se jednou setká s Lucií a zamilují se a uzavírají se do samoty své lásky, bez ohledu na válečné hrůzy kolem, na Velký pátek při náletu na Paříž zahynou v troskách chrámu; kontrast dvou rovin – atmosféra válečné Paříže a intimní svět lásky, bezbrannost lidských ideálů a hodnot
Sovětský svaz
- Boris PASTERNAK: DOKTOR ŽIVAGO – historie rodiny od roku 1905 až po revoluci, další vývoj v SSSR
- Isaak BABEL : RUDÁ JÍZDA – cyklus povídek z tažení proti polské intervenci roku 1920
USA
USA
- Ernest HEMINGWAY : „lost generation“ (autoři, kteří dobrovolně odchází do války, kde ztrácí všechny své iluze) SBOHEM ARMÁDO – vložil sem své zážitky z italské fronty, příběh amerického vojáka a anglické ošetřovatelky Catrin, utíká, ale Catrin při porodu umírá, KOMU ZVONÍ HRANA – děj se odehrává během za španělské občanské války, jsou to 3 dny Roberta Jordana (učitel španělštiny, který dobrovolně odjel do Španělska bojovat) je odborník na výbušniny a má zničit most, při této akci pozná
Marii, do které se zamiluje, most zničili a při ústupu na Roberta spadne kůň a má zlomenou nohu, zbytek mužstva ho tam nechá jen Marie ho nechce opustit, přemluví ji, aby odešla s ostatními (pokud bude někdo, kdo na něj bude vzpomínat, bude vlastně stále „naživu“), zůstává sám na místě a očekává vojáky. Ví, že jeho smrt nebude marná, než zemře,“vezme jich pár s sebou“. FIESTA - bývalí vojáci na slavnosti; nemohou zapomenout na válku
- Francis Scott FITZGERALD: patří mezi „lost generation“ NA PRAHU RÁJE
- William FAULKNER : VOJÁKŮV ŽOLD – návrat zraněného a znetvořeného válečného letce
Československo
- Jaroslav HAŠEK - prozaik; črty, humoresky, povídky, čtyřdílný nedokončený román OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY ( V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku ), kritizuje první sv. válku, začal jej psát asi dva roky před smrtí, vycházel v sešitech, odsuzován kritikou, čtenáři si ho oblíbili, Švejk vykonává všechny rozkazy do detailů, maximálně snaživý, přivádí nadřízené k šílenství, tím se ukazuje nesmyslnost rozkazů, Haškovi šlo o to, ukázat nesmyslnost války, kniha je vlastně obžalobou války, ukazuje úplný rozpad R-U armády, použití vojenského slangu, rusismů, germanismů, román dokončil Haškův kamarád Karel Vaněk, ve svých ostatních povídkách píše o přežitcích a prohnilosti rak. byrokracie
- Viktor DYK: ZEMĚ MLUVÍ – napsal ve vězení ve Vídni, kam byl odsouzen za velezradu, vlastenecká báseň (citát : „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš!“ = říká vlast člověku)
- Antonín SOVA : ZPĚVY DOMOVA – reakce na 1. sv. válku, oslava lidské práce, láska k zemi a domovu, odpor k válce
- Karel TOMAN : MĚSÍCE – soubor 12-ti básní (každá má název podle měsíce v kalendáři)
- Fráňa ŠRÁMEK : MODRÝ A RUDÝ – básnická sbírka, útok na rakouský militarismus (báseň „Raport“=postavena na paralele umírajícího koně a vojáka-bezbrannost živých bytostí ve válce)
- ŽASNOUCÍ VOJÁK , TĚLO plný život X válka která ničí štěstí lidí; ženský protest proti válce
- Karel ČAPEK : BÍLÁ NEMOC – konflikt jedince (dr. Galén) x držitelé moci (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); epidemie, lék zná jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek; je ušlapán zfanatizovaným davem. MATKA – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a třemi syny), protifašistický postoj , odehrává se v době španělské občanské války
- VOSKOVEC & WERICH : CAESAR, OSEL A STÍN, KAT A BLÁZEN, TĚŽKÁ BARBORA
- Ernest HEMINGWAY : „lost generation“ (autoři, kteří dobrovolně odchází do války, kde ztrácí všechny své iluze) SBOHEM ARMÁDO – vložil sem své zážitky z italské fronty, příběh amerického vojáka a anglické ošetřovatelky Catrin, utíká, ale Catrin při porodu umírá, KOMU ZVONÍ HRANA – děj se odehrává během za španělské občanské války, jsou to 3 dny Roberta Jordana (učitel španělštiny, který dobrovolně odjel do Španělska bojovat) je odborník na výbušniny a má zničit most, při této akci pozná
Marii, do které se zamiluje, most zničili a při ústupu na Roberta spadne kůň a má zlomenou nohu, zbytek mužstva ho tam nechá jen Marie ho nechce opustit, přemluví ji, aby odešla s ostatními (pokud bude někdo, kdo na něj bude vzpomínat, bude vlastně stále „naživu“), zůstává sám na místě a očekává vojáky. Ví, že jeho smrt nebude marná, než zemře,“vezme jich pár s sebou“. FIESTA - bývalí vojáci na slavnosti; nemohou zapomenout na válku
- Francis Scott FITZGERALD: patří mezi „lost generation“ NA PRAHU RÁJE
- William FAULKNER : VOJÁKŮV ŽOLD – návrat zraněného a znetvořeného válečného letce
Československo
- Jaroslav HAŠEK - prozaik; črty, humoresky, povídky, čtyřdílný nedokončený román OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY ( V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku ), kritizuje první sv. válku, začal jej psát asi dva roky před smrtí, vycházel v sešitech, odsuzován kritikou, čtenáři si ho oblíbili, Švejk vykonává všechny rozkazy do detailů, maximálně snaživý, přivádí nadřízené k šílenství, tím se ukazuje nesmyslnost rozkazů, Haškovi šlo o to, ukázat nesmyslnost války, kniha je vlastně obžalobou války, ukazuje úplný rozpad R-U armády, použití vojenského slangu, rusismů, germanismů, román dokončil Haškův kamarád Karel Vaněk, ve svých ostatních povídkách píše o přežitcích a prohnilosti rak. byrokracie
- Viktor DYK: ZEMĚ MLUVÍ – napsal ve vězení ve Vídni, kam byl odsouzen za velezradu, vlastenecká báseň (citát : „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš!“ = říká vlast člověku)
- Antonín SOVA : ZPĚVY DOMOVA – reakce na 1. sv. válku, oslava lidské práce, láska k zemi a domovu, odpor k válce
- Karel TOMAN : MĚSÍCE – soubor 12-ti básní (každá má název podle měsíce v kalendáři)
- Fráňa ŠRÁMEK : MODRÝ A RUDÝ – básnická sbírka, útok na rakouský militarismus (báseň „Raport“=postavena na paralele umírajícího koně a vojáka-bezbrannost živých bytostí ve válce)
- ŽASNOUCÍ VOJÁK , TĚLO plný život X válka která ničí štěstí lidí; ženský protest proti válce
- Karel ČAPEK : BÍLÁ NEMOC – konflikt jedince (dr. Galén) x držitelé moci (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); epidemie, lék zná jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek; je ušlapán zfanatizovaným davem. MATKA – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a třemi syny), protifašistický postoj , odehrává se v době španělské občanské války
- VOSKOVEC & WERICH : CAESAR, OSEL A STÍN, KAT A BLÁZEN, TĚŽKÁ BARBORA
samizdat a exil
samizdat a exil
- většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí, známé je Domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku
- patří sem autoři : Pavel KOHOUT, Václav HAVEL, Josef TOPOL, Milan UHDE, Pavel LANDOVSKÝ, Milan KUNDERA
- František PAVLÍČEK – autor politicko-etických her, které reagují na problémy totalitní společnosti, v normalizačním období mohl psát jen pod pseudonymy
Hry : „Zápas a andělem“ „Zpráva o pohřbívání v Čechách“
- Milan UHDE – kromě ilegální spolupráce s Divadlem na provázku, po roce 68 nesměl publikovat napsal hry : „Velice tiché Ave“ „Pán plamínků“ … V jeho hrách se setkáváme s různými podobami života v totalitní společnosti.
- Václav Havel - dosáhl svými hrami světového věhlasu již v 60. letech a je spolu s Kohoutem naším nejuznávanějším světovým dramatikem. Pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC a pak od r.1960 v Divadle Na zábradlí, kde působil jako režisér a dramatik. Od 70. let byl nucen živit se jako pomocný dělník v pivovaru v Trutnově. Byl politicky pronásledován, vězněn, stal se hlavním iniciátorem hnutí za lidská práva Charta 77. Od r.1989 naším prezidentem. Jeho hry se řadí do kategorie absurdních dramat. Jeho hry jsou věrným obrazem komunistického systému (absurdita se stala realitou). Havlovy hry jsou inspirovány zcela obyčejnými každodenními situacemi, v nichž je člověk podřízen odlidšťujícím schématům. Lidská bytost ztrácí základní jistoty, život se jim hroutí. V Havlových hrách se nefilozofuje, ale naopak konverzace se skládá z banalit, až se stupidně žvaní, některé postavy jsou představovány v trapném postavení jejich hlouposti a omezenosti. Hlavní roli hraje jazyk – řeč je deformována a přizpůsobována politickému profilu hrdiny. Lidé nemluví normálně, slovní zásoba je hrůzná, komická, plná frází – lidé se nedokáží domluvit. Řeč je obrazem odcizení a dehumanizace společnosti.
Hry : „Zahradní slavnost“ – groteska blížící se postupům absurdního dramatu, nastavuje zrcadlo frázovitosti reálného socialismu je to o prostém maloměšťákovi, který tiše doufá, že si zlepší svoje postavení ve společnosti „Vyrozumění“ – proti komunistické byrokracii „Audience“ – drama postaveno na dialogu sládka a spisovatele, kterého sleduje tajná policie, jelikož píše proti socialistické společnosti a je mu zakázáno psát a tak pracuje v pivovaru „Žebrácká opera“ „Vernisáž“
divadla malých forem
- Ha-divadlo – (hanácké divadlo), vzniklo v sezóně 1974/75 v Prostějově a od roku 1980 působí soubor v Brně Výrazně autorské divadlo, nejvýznamnější osobností byl dramatik Arnošt GOLDFLAM jeho hry obsahují bizardní obrazy a symbolika „Návrat ztraceného syna“ „Biletářka“ v této době s tímto divadlem spolupracuje dramatik a režisér Jan Antonín PITÍNSKÝ (vlastním jménem Zdeněk Petržela), který je nositelem spousty ocenění (Thálie, cena Alfréda Radoka), ve svých hrách využívá netradiční přístup k zdánlivě nedotknutelným tématům a tradičním žánrům, typická je jeho ironie „Matka. Sociální drama“ – přepracoval Čapkův román „Jób“ – biblické téma
- Studio Y (ypsilonka) – divadelní soubor, který vznikl v Liberci roku 1963 a od roku 1978 v Praze výraznou osobností je dramatik Jan SCHMID, který napsal nejznámější původní hry Studio Y hledá inspiraci v životních osudech složitých osobností českých dějin „Život a smrt K. H. Máchy“ „Voni jsou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška“
- Činoherní studio v Ústí nad Labem - (Činoherní klub), Karel STEIGERWALD – podal nelichotivý obraz vlastností českého člověka (bezzásadovost, kariérismus, egoismus, prospěchářství, ...) „Dobové tance“ „Neapolská choroba“ Alex KÖNIGSMARK – „Ostrovy zdánlivé“ „Kdo mluví s koněm“
- Sklep – vzniklo ve sklepě domu babičky Davida Vávry koncem 70. let zvláštní poetika, programová nevázanost, expresivní experimentování Milan ŠTEINDLER, David VÁVRA, Tomáš VOREL, Tomáš HANÁK, Jiří MACHÁČEK, Monika NAČEVA hry: „Chemikál (mezi prvky) – organická epopej o nenaplněné touze“ „Carmen – parafráze opery Jiřího Bizeta“ „Mlýny“ Sklep se spolu s dalšími divadelními soubory (Baletní jednotka Křeč, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné studio Kolotoč, Pantomimický soubor Mimóza) stal novým fenoménem 80. a 90. let, obecně byly tyto postmoderní scény nazvány Pražská pětka (její působení se časem přeneslo i na film „Kopytem sem, kopytem tam“ – režie V. Chytilová „Pražská pětka“ „Vrať se do hrobu“ – režie Šteindler)
- většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí, známé je Domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku
- patří sem autoři : Pavel KOHOUT, Václav HAVEL, Josef TOPOL, Milan UHDE, Pavel LANDOVSKÝ, Milan KUNDERA
- František PAVLÍČEK – autor politicko-etických her, které reagují na problémy totalitní společnosti, v normalizačním období mohl psát jen pod pseudonymy
Hry : „Zápas a andělem“ „Zpráva o pohřbívání v Čechách“
- Milan UHDE – kromě ilegální spolupráce s Divadlem na provázku, po roce 68 nesměl publikovat napsal hry : „Velice tiché Ave“ „Pán plamínků“ … V jeho hrách se setkáváme s různými podobami života v totalitní společnosti.
- Václav Havel - dosáhl svými hrami světového věhlasu již v 60. letech a je spolu s Kohoutem naším nejuznávanějším světovým dramatikem. Pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC a pak od r.1960 v Divadle Na zábradlí, kde působil jako režisér a dramatik. Od 70. let byl nucen živit se jako pomocný dělník v pivovaru v Trutnově. Byl politicky pronásledován, vězněn, stal se hlavním iniciátorem hnutí za lidská práva Charta 77. Od r.1989 naším prezidentem. Jeho hry se řadí do kategorie absurdních dramat. Jeho hry jsou věrným obrazem komunistického systému (absurdita se stala realitou). Havlovy hry jsou inspirovány zcela obyčejnými každodenními situacemi, v nichž je člověk podřízen odlidšťujícím schématům. Lidská bytost ztrácí základní jistoty, život se jim hroutí. V Havlových hrách se nefilozofuje, ale naopak konverzace se skládá z banalit, až se stupidně žvaní, některé postavy jsou představovány v trapném postavení jejich hlouposti a omezenosti. Hlavní roli hraje jazyk – řeč je deformována a přizpůsobována politickému profilu hrdiny. Lidé nemluví normálně, slovní zásoba je hrůzná, komická, plná frází – lidé se nedokáží domluvit. Řeč je obrazem odcizení a dehumanizace společnosti.
Hry : „Zahradní slavnost“ – groteska blížící se postupům absurdního dramatu, nastavuje zrcadlo frázovitosti reálného socialismu je to o prostém maloměšťákovi, který tiše doufá, že si zlepší svoje postavení ve společnosti „Vyrozumění“ – proti komunistické byrokracii „Audience“ – drama postaveno na dialogu sládka a spisovatele, kterého sleduje tajná policie, jelikož píše proti socialistické společnosti a je mu zakázáno psát a tak pracuje v pivovaru „Žebrácká opera“ „Vernisáž“
divadla malých forem
- Ha-divadlo – (hanácké divadlo), vzniklo v sezóně 1974/75 v Prostějově a od roku 1980 působí soubor v Brně Výrazně autorské divadlo, nejvýznamnější osobností byl dramatik Arnošt GOLDFLAM jeho hry obsahují bizardní obrazy a symbolika „Návrat ztraceného syna“ „Biletářka“ v této době s tímto divadlem spolupracuje dramatik a režisér Jan Antonín PITÍNSKÝ (vlastním jménem Zdeněk Petržela), který je nositelem spousty ocenění (Thálie, cena Alfréda Radoka), ve svých hrách využívá netradiční přístup k zdánlivě nedotknutelným tématům a tradičním žánrům, typická je jeho ironie „Matka. Sociální drama“ – přepracoval Čapkův román „Jób“ – biblické téma
- Studio Y (ypsilonka) – divadelní soubor, který vznikl v Liberci roku 1963 a od roku 1978 v Praze výraznou osobností je dramatik Jan SCHMID, který napsal nejznámější původní hry Studio Y hledá inspiraci v životních osudech složitých osobností českých dějin „Život a smrt K. H. Máchy“ „Voni jsou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška“
- Činoherní studio v Ústí nad Labem - (Činoherní klub), Karel STEIGERWALD – podal nelichotivý obraz vlastností českého člověka (bezzásadovost, kariérismus, egoismus, prospěchářství, ...) „Dobové tance“ „Neapolská choroba“ Alex KÖNIGSMARK – „Ostrovy zdánlivé“ „Kdo mluví s koněm“
- Sklep – vzniklo ve sklepě domu babičky Davida Vávry koncem 70. let zvláštní poetika, programová nevázanost, expresivní experimentování Milan ŠTEINDLER, David VÁVRA, Tomáš VOREL, Tomáš HANÁK, Jiří MACHÁČEK, Monika NAČEVA hry: „Chemikál (mezi prvky) – organická epopej o nenaplněné touze“ „Carmen – parafráze opery Jiřího Bizeta“ „Mlýny“ Sklep se spolu s dalšími divadelními soubory (Baletní jednotka Křeč, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné studio Kolotoč, Pantomimický soubor Mimóza) stal novým fenoménem 80. a 90. let, obecně byly tyto postmoderní scény nazvány Pražská pětka (její působení se časem přeneslo i na film „Kopytem sem, kopytem tam“ – režie V. Chytilová „Pražská pětka“ „Vrať se do hrobu“ – režie Šteindler)
Téma války v literatuře 20. století
Téma války v literatuře 20. století
Důležitým faktorem světové i české prózy byla první světová válka ( 1914 – 1918 ), Velká říjnová revoluce ( 1917 ) aj. Počátek století je časem tragických událostí, válečného utrpení a poklesu dobra a humanity. ZNAKY:
- proměnlivá,poválečná tvorba; v dílech je patrné trauma z války, protest proti krutosti, psychologický pohled
vyrovnávání se s situací, krize společnosti
- válka: otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři se většinou války zúčastnili => svědectví a varování ( ich - forma )
- rozdíl v zobrazování války mezi východními a západními autory (východ – oslava hrdinství a statečnosti, hromadné vraždění, velkolepé válečné scény, černobílé vidění situací ; západ – „pohled zdola“ = zobrazení války přes psychiku lidí zdeptaných válkou, hrdinové ukazují, že i oni mají ty nejnižší lidské pudy, scény dojemné i naturalistické, satirický pohled, sebeironie)
- zachycení holých faktů
- v amer. literatuře tzv. ztracená generace – mladí lidé, odcházeli na bojiště plní ideálů, později těžká deziluze (poznají, že válka je krvavá řež, jatka). Byli znechuceni, postupně ztráceli své ideály o svobodě a demokracii, situaci řešili různě (pití, sex, zřeknutí se odpovědnosti).
- nejčastější žánry : literatura faktu, publicistika, reportáž, memoáry
- mnoho filmových zpracování
- proti válce byl celý dadaismus, pocity umělců v době válečné a poválečné vyjadřoval hlavně expresionismus,naproti tomu futurismus italský (Marinetti) válku opěvoval (neboť válka ničí staré hodnoty, vše konzervativní).
Důležitým faktorem světové i české prózy byla první světová válka ( 1914 – 1918 ), Velká říjnová revoluce ( 1917 ) aj. Počátek století je časem tragických událostí, válečného utrpení a poklesu dobra a humanity. ZNAKY:
- proměnlivá,poválečná tvorba; v dílech je patrné trauma z války, protest proti krutosti, psychologický pohled
vyrovnávání se s situací, krize společnosti
- válka: otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři se většinou války zúčastnili => svědectví a varování ( ich - forma )
- rozdíl v zobrazování války mezi východními a západními autory (východ – oslava hrdinství a statečnosti, hromadné vraždění, velkolepé válečné scény, černobílé vidění situací ; západ – „pohled zdola“ = zobrazení války přes psychiku lidí zdeptaných válkou, hrdinové ukazují, že i oni mají ty nejnižší lidské pudy, scény dojemné i naturalistické, satirický pohled, sebeironie)
- zachycení holých faktů
- v amer. literatuře tzv. ztracená generace – mladí lidé, odcházeli na bojiště plní ideálů, později těžká deziluze (poznají, že válka je krvavá řež, jatka). Byli znechuceni, postupně ztráceli své ideály o svobodě a demokracii, situaci řešili různě (pití, sex, zřeknutí se odpovědnosti).
- nejčastější žánry : literatura faktu, publicistika, reportáž, memoáry
- mnoho filmových zpracování
- proti válce byl celý dadaismus, pocity umělců v době válečné a poválečné vyjadřoval hlavně expresionismus,naproti tomu futurismus italský (Marinetti) válku opěvoval (neboť válka ničí staré hodnoty, vše konzervativní).
Divadlo Járy Cimrmana
- Divadlo Járy Cimrmana - soubor, jehož vystoupení jsou založena na inteligentní mystifikaci. Byl založen r.1967 J.Šebánkem, Z.Svěrákem, L.Smoljakem, K.Velebným.
Znaky divadla :
1)Dokonalá mystifikace a ohromující genialita Cimrmana, vytváření fiktivní pseudovědy
2) Příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, intelektuální náročnost
3) Humor je okouzlující, jemný, lidský, často absurdní
4) Způsob hereckého podání – civilní, až někdy záměrně neprofesionální, bez trapného přehrávání (Svěrák – herec „demonstrátor“ – herec na jevišti jen proto, aby lépe, názorněji a důkladněji přiblížil divákům předmět svého vyprávění. S tím souvisejí přednášky na jevišti.
5) Obyčejné a všední události jsou přiblíženy jako zásadní jevy.
6) Absurdita, improvizace, parodie
- Hry : „Akt“ „Vyšetřování ztráty třídní knihy“ „Hospoda na mýtince“ „Vražda v salónním coupé“ „Němý Bobeš“…
- Filmy : „Kulový blesk“ „Vrchní, prchni“ „Jára Cimrman ležící, spící“ „Rozpuštěný a vypuštěný“ „Nejistá sezóna“ – scénáře Smoljak
„Obecná škola“ „Akumulátor I.“ „Kolja“ „Tmavomodrý svět“ – scénáře Svěrák
- Divadlo na provázku - tato brněnská scéna vznikla r.1967 a svým názvem se přihlásila k meziválečné avantgardě (inspirace dílem J.Mahena). Z uměleckých individualit sem patří Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Iva Bittová, Petr Oslzlý atd. V tomto divadle se jako autor úspěšných adaptací slavných literárních děl předvedl Zdeněk Pospíšil, což byl v té době pseudonym zakázaného dramatika Milana Uhdeho. Dramatizoval např. „Pohádku máje“ a „Baladu pro banditu“. B.Polívka – „Am a Ea“, „Poslední leč“ „Šašek a královna“ „Pro dámu na balkóně“. Úspěšná byla i dramatizace hry Ladislava Smočka – „Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho“ – absurdní hra doktor bydlí v podnájmu u vdovy, která ho chce vyhodit, protože se její dcera chce vdávat a nastěhovat k matce.
- dalšími významnými osobnostmi 60. let jsou Pavel KOPTA – spolupracoval s umělci kolem divadla Reduta a Na zábradlí a dokonce i kolem Národního divadla, je autorem stovky písňových textů pro interprety populární hudby (Hegerová, Pilarová, Gott, Matuška, ...), texty písní pro filmy, divadlo či filmové inscenace sbírka „PIŠ“ – výbor z jeho poezie 50. – 60. let, „Abeceda“ - výbor písňových textů z let 1967 - 1980 Jan VODŇANSKÝ – písničkář, vystupoval ve dvojici s Skoumalem
Znaky divadla :
1)Dokonalá mystifikace a ohromující genialita Cimrmana, vytváření fiktivní pseudovědy
2) Příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, intelektuální náročnost
3) Humor je okouzlující, jemný, lidský, často absurdní
4) Způsob hereckého podání – civilní, až někdy záměrně neprofesionální, bez trapného přehrávání (Svěrák – herec „demonstrátor“ – herec na jevišti jen proto, aby lépe, názorněji a důkladněji přiblížil divákům předmět svého vyprávění. S tím souvisejí přednášky na jevišti.
5) Obyčejné a všední události jsou přiblíženy jako zásadní jevy.
6) Absurdita, improvizace, parodie
- Hry : „Akt“ „Vyšetřování ztráty třídní knihy“ „Hospoda na mýtince“ „Vražda v salónním coupé“ „Němý Bobeš“…
- Filmy : „Kulový blesk“ „Vrchní, prchni“ „Jára Cimrman ležící, spící“ „Rozpuštěný a vypuštěný“ „Nejistá sezóna“ – scénáře Smoljak
„Obecná škola“ „Akumulátor I.“ „Kolja“ „Tmavomodrý svět“ – scénáře Svěrák
- Divadlo na provázku - tato brněnská scéna vznikla r.1967 a svým názvem se přihlásila k meziválečné avantgardě (inspirace dílem J.Mahena). Z uměleckých individualit sem patří Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Iva Bittová, Petr Oslzlý atd. V tomto divadle se jako autor úspěšných adaptací slavných literárních děl předvedl Zdeněk Pospíšil, což byl v té době pseudonym zakázaného dramatika Milana Uhdeho. Dramatizoval např. „Pohádku máje“ a „Baladu pro banditu“. B.Polívka – „Am a Ea“, „Poslední leč“ „Šašek a královna“ „Pro dámu na balkóně“. Úspěšná byla i dramatizace hry Ladislava Smočka – „Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho“ – absurdní hra doktor bydlí v podnájmu u vdovy, která ho chce vyhodit, protože se její dcera chce vdávat a nastěhovat k matce.
- dalšími významnými osobnostmi 60. let jsou Pavel KOPTA – spolupracoval s umělci kolem divadla Reduta a Na zábradlí a dokonce i kolem Národního divadla, je autorem stovky písňových textů pro interprety populární hudby (Hegerová, Pilarová, Gott, Matuška, ...), texty písní pro filmy, divadlo či filmové inscenace sbírka „PIŠ“ – výbor z jeho poezie 50. – 60. let, „Abeceda“ - výbor písňových textů z let 1967 - 1980 Jan VODŇANSKÝ – písničkář, vystupoval ve dvojici s Skoumalem
8. Drama 70. – 80. léta
8. Drama 70. – 80. léta
oficiální
- je poznamenané „normalizací“
- množství autorů nemůže publikovat, někteří jsou ve vězení a jiní nuceni emigrovat
- poznamenáno normalizací, hodnotnější hry psal Oldřich DANĚK - režisér, dramaturg, scénárista, prozaik a dramatik, nacházel náměty pro své hry v historii, ale tato historická látka mu slouží jako paralela se současným světem. Jeho hry především v 70. – 80. letech měly výrazný vliv svým podobenstvím .
Hry : „Dva na koni, jeden na oslu“ - Jde o disharmonii mezi morálkou jednotlivce a morálkou společnosti. postavy se dostávají do mezních situací, kde dochází ke střetu jejich morálních postojů. Autor jasně stojí na straně čestnosti a pravdy. Tato komedie se odehrává zřejmě v 15. století. Jde o příběh tří žoldnéřů (Zajíc, Hřbet, Svatý), kteří podlehli iluzím o výhodách žoldnéřů. Během putování světem konstatují, že se nechávají najmout lidmi, kteří neslouží dobré věci. Cestují na dvou koních a oslovi až do Čech, kde se dozvídají, že kraj už dlouho sužuje „Krvavá banda“ (lupiči). Chtějí tu bandu odhalit a zajmout, ale nakonec se všechno obrátí proti nim a jsou obvinění, že jsou lupiči. Podaří se jim uprchnout a odjíždí do světa. Zjišťují, že lidé jsou proradní.
„Vévodkyně valdštejnských vojsk“ - Příběh se odehrává během třicetileté války. Jsou zde otázky války a míru, lásky a zrady, života a zmaru, ... Snaží se postihnout příčiny války, neštěstí a zkázy na osudu Valdštejna (bezohledného dobrodruha posedlého vidinou moci) a skupině jeho lancknechtů a markytánek. Hra začíná i končí zavražděním Valdštejna. Celým dějem provází reálného Valdštejna jeho duch, který ironicky konfrontuje skutečnost s minulostí. „Jak je snadné vládnout“ atd.
- Jiří ŠOTOLA – dramatik, historické náměty, komedie „Možná je na střeše kůň“ „Cesta Karla IV. do Francie a zpět“
- Karel STEIGERWALD – „Neapolská choroba“ - hra s prvky grotesky o nebezpečí totality
- Jiří HUBÁČ – televizní inscenace „Nezralé maliny“ „Ikarův pád“
- Daniela FISCHEROVÁ – „Hodina mezi psem a vlkem“ (o Villonovi = undergroundový básník)
- vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů, nejúspěšnější tvůrce Jaroslav DIETL – „Nemocnice na kraji města“ „Nejmladší z rodu Hamrů“
oficiální
- je poznamenané „normalizací“
- množství autorů nemůže publikovat, někteří jsou ve vězení a jiní nuceni emigrovat
- poznamenáno normalizací, hodnotnější hry psal Oldřich DANĚK - režisér, dramaturg, scénárista, prozaik a dramatik, nacházel náměty pro své hry v historii, ale tato historická látka mu slouží jako paralela se současným světem. Jeho hry především v 70. – 80. letech měly výrazný vliv svým podobenstvím .
Hry : „Dva na koni, jeden na oslu“ - Jde o disharmonii mezi morálkou jednotlivce a morálkou společnosti. postavy se dostávají do mezních situací, kde dochází ke střetu jejich morálních postojů. Autor jasně stojí na straně čestnosti a pravdy. Tato komedie se odehrává zřejmě v 15. století. Jde o příběh tří žoldnéřů (Zajíc, Hřbet, Svatý), kteří podlehli iluzím o výhodách žoldnéřů. Během putování světem konstatují, že se nechávají najmout lidmi, kteří neslouží dobré věci. Cestují na dvou koních a oslovi až do Čech, kde se dozvídají, že kraj už dlouho sužuje „Krvavá banda“ (lupiči). Chtějí tu bandu odhalit a zajmout, ale nakonec se všechno obrátí proti nim a jsou obvinění, že jsou lupiči. Podaří se jim uprchnout a odjíždí do světa. Zjišťují, že lidé jsou proradní.
„Vévodkyně valdštejnských vojsk“ - Příběh se odehrává během třicetileté války. Jsou zde otázky války a míru, lásky a zrady, života a zmaru, ... Snaží se postihnout příčiny války, neštěstí a zkázy na osudu Valdštejna (bezohledného dobrodruha posedlého vidinou moci) a skupině jeho lancknechtů a markytánek. Hra začíná i končí zavražděním Valdštejna. Celým dějem provází reálného Valdštejna jeho duch, který ironicky konfrontuje skutečnost s minulostí. „Jak je snadné vládnout“ atd.
- Jiří ŠOTOLA – dramatik, historické náměty, komedie „Možná je na střeše kůň“ „Cesta Karla IV. do Francie a zpět“
- Karel STEIGERWALD – „Neapolská choroba“ - hra s prvky grotesky o nebezpečí totality
- Jiří HUBÁČ – televizní inscenace „Nezralé maliny“ „Ikarův pád“
- Daniela FISCHEROVÁ – „Hodina mezi psem a vlkem“ (o Villonovi = undergroundový básník)
- vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů, nejúspěšnější tvůrce Jaroslav DIETL – „Nemocnice na kraji města“ „Nejmladší z rodu Hamrů“
Divadlo Na zábradlí
- Divadlo Na zábradlí bylo u zrodu tzv. text-appealového typu divadla text-appeal – název vymyslel Ivan Vyskočil divadlo vzniká přímo před divákem, ale i s divákem současně (oslovení, bere se na scénu, ...), základem je text (povídky, jednoduchá hra), který je na scéně čten a je prokládán komentáři, písněmi, ... působila zde dvojice Ivan VYSKOČIL (naspal mnoho „slavných“ her a muzikálů, nebo byl aspoň spoluautorem – Kdyby tisíc klarinetů spolu se Suchým, Haprdáns neboli Hamlet princ dánský, Vždyť létat tak snadné, Malé hry aneb Maléry, ...) a Jiří SUCHÝ (založil divadlo Semafor, psal texty k hudebním komediím Taková ztráta krve, Jonáš a tingl tangl, Kytice) od roku 1958 proslulo autorskou a dramaturgickou činností Václava HAVLA
- Semafor = sedum malých forem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmová produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění) nakonec převládlo hlavně forma hudební komedie od roku 1959 zde působí Jiří Suchý, Jiří Šlitr – geniální hudebník, ale špatný herec od roku 1967 zde působí nová dvojice Šimek + Grossman – jejich povídky byly základem pro jejich představení (text-apealové) a všechny představení se jmenovala „Návštěvní den“
- Divadlo Za branou - divadlo v Praze, založené v roce 1965 režisérem Otomarem Krejčou, v uměleckém programu položilo důraz na moderní psychologické herectví, pronikající k podstatám lidského jednání, v roce 1971 Krejča pro své politické postoje přinucen odstoupit z funkce ředitele, 1972 divadlo oficiálně zrušeno, pod názvem Divadlo Za branou II obnovil Krejča jeho činnost působil zde Josef TOPOL, který původně působil v divadle E.F.Buriana, debutem byla veršovaná hra „Půlnoční vítr“ pak to byly
„Konec masopustu“ - Chystá se konec masopustu, vesničané připravují masky. Přijíždí také Tajemník Fidrmuc, aby společně s Předsedou přesvědčili Krále, posledního soukromníka, ke vstupu do strany. Tajemník se zajímá i o veselici, některé masky se mu nelíbí ( husar, žid s nůší ), protože nenesou ducha doby. Do vesnice přijíždí i paní Pražka ( od které kupuje Tajemník chalupu ) se svým vnukem Rafaelem, jež je beznadějně zamilován do Marie, Královy dcery. Do průvodu je přibrán i Jindřich, Králův slaboduchý syn, který představuje umrlce – u Králova statku pak zpívají : „ To nesem posledního krále lánů, už dohospodařil, je v pánu !“ Král všechny vyhání, ale synovi odpustí. Jindřichovi se líbí husar ( ve své jednoduchosti nerozlišuje, myslí, že je husar opravdový ). Masku Husara si vypůjčí Rafael, aby se mohl přiblížit k Marií. Když pak snímá masku, uvidí jej Jindřich, který tím ztrácí iluze a vrhá se na „falešníka“, ale napíchne se na šavli a zemře, Rafael se k činu doznává.
Pro hru jsou důležité jednotlivé charaktery postav. Král – muž pevných zásad, lpící na svém majetku, dětech, víře, brání tradici předků.
Jindřich – nikdy nepřestal být dítětem, nepravost a lež jsou mu cizí, žije ve světě iluzí a fantazie, miluje otce, ale nerozumí mu.
Rafael – dospívá a hledá smysl života, má potíže ( Matka emigrovala, dědeček byl bohatý stavitel ) a ke všemu byl vyloučen ze školy.
„Kočka na kolejích“ - Hra o 3. dějstvích je dějově velice jednoduchá, odehrává se na vlakové zastávce, zachycuje několikahodinové dění. Příběh je založen na dialogu postav – Évi a jejího milence, stěhováka Vény + bokem vystupují ještě dva mladíci a chlapec. Évi a Véna řeší svůj vztah. Évi si je ve svém vztahu k Vénovi jistá ( miluje ho a chce si ho vzít ), avšak Véna je jako na kyvadle, jednou je přesvědčen o tom, že také on Évi miluje a za chvíli je tomu přesně naopak. Zdá se mu, že co je nyní, zítra už nemusí být pravda. Po celou dobu děje máme pocit, jako by se kolem vznášela hrozba smrti ( Évi propadá střechou čekárny, Véna ji při hádce přiloží nůž ke krku … ). Ve stejném duchu se nese i konec hry. Milenci ( udobřeni ) usedají v objetí na koleje. Vlak se blíží, ostrý disharmonický tón houkání a vše upadá do tmy. Jedná se sebevraždu milenců ? Odpověď je na nás. Rozhovor milenců přerušují vpády chlapce a dvou mladíků, kteří jej chtějí zbít za to, že chodí za sestrou jednoho z nich. Chlapec při útěku ztrácí peněženku, pro kterou se vrací ne kvůli penězům, ale kvůli fotce oné dívky. Évi je dojatá, Véna prohlásí : „ Pro jedno kvítí …“ Topolova hra nutí k zamyšlení nad naplňováním života a jeho smyslem, jaké hodnoty přinášejí člověku uspokojení a štěstí
„Slavík k večeři“ – rodina čeká co bude k večeři, přijde pozvaný host pan Slavík a stále mu dávají najevo, že ho sní .... absurdní drama
- Semafor = sedum malých forem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmová produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění) nakonec převládlo hlavně forma hudební komedie od roku 1959 zde působí Jiří Suchý, Jiří Šlitr – geniální hudebník, ale špatný herec od roku 1967 zde působí nová dvojice Šimek + Grossman – jejich povídky byly základem pro jejich představení (text-apealové) a všechny představení se jmenovala „Návštěvní den“
- Divadlo Za branou - divadlo v Praze, založené v roce 1965 režisérem Otomarem Krejčou, v uměleckém programu položilo důraz na moderní psychologické herectví, pronikající k podstatám lidského jednání, v roce 1971 Krejča pro své politické postoje přinucen odstoupit z funkce ředitele, 1972 divadlo oficiálně zrušeno, pod názvem Divadlo Za branou II obnovil Krejča jeho činnost působil zde Josef TOPOL, který původně působil v divadle E.F.Buriana, debutem byla veršovaná hra „Půlnoční vítr“ pak to byly
„Konec masopustu“ - Chystá se konec masopustu, vesničané připravují masky. Přijíždí také Tajemník Fidrmuc, aby společně s Předsedou přesvědčili Krále, posledního soukromníka, ke vstupu do strany. Tajemník se zajímá i o veselici, některé masky se mu nelíbí ( husar, žid s nůší ), protože nenesou ducha doby. Do vesnice přijíždí i paní Pražka ( od které kupuje Tajemník chalupu ) se svým vnukem Rafaelem, jež je beznadějně zamilován do Marie, Královy dcery. Do průvodu je přibrán i Jindřich, Králův slaboduchý syn, který představuje umrlce – u Králova statku pak zpívají : „ To nesem posledního krále lánů, už dohospodařil, je v pánu !“ Král všechny vyhání, ale synovi odpustí. Jindřichovi se líbí husar ( ve své jednoduchosti nerozlišuje, myslí, že je husar opravdový ). Masku Husara si vypůjčí Rafael, aby se mohl přiblížit k Marií. Když pak snímá masku, uvidí jej Jindřich, který tím ztrácí iluze a vrhá se na „falešníka“, ale napíchne se na šavli a zemře, Rafael se k činu doznává.
Pro hru jsou důležité jednotlivé charaktery postav. Král – muž pevných zásad, lpící na svém majetku, dětech, víře, brání tradici předků.
Jindřich – nikdy nepřestal být dítětem, nepravost a lež jsou mu cizí, žije ve světě iluzí a fantazie, miluje otce, ale nerozumí mu.
Rafael – dospívá a hledá smysl života, má potíže ( Matka emigrovala, dědeček byl bohatý stavitel ) a ke všemu byl vyloučen ze školy.
„Kočka na kolejích“ - Hra o 3. dějstvích je dějově velice jednoduchá, odehrává se na vlakové zastávce, zachycuje několikahodinové dění. Příběh je založen na dialogu postav – Évi a jejího milence, stěhováka Vény + bokem vystupují ještě dva mladíci a chlapec. Évi a Véna řeší svůj vztah. Évi si je ve svém vztahu k Vénovi jistá ( miluje ho a chce si ho vzít ), avšak Véna je jako na kyvadle, jednou je přesvědčen o tom, že také on Évi miluje a za chvíli je tomu přesně naopak. Zdá se mu, že co je nyní, zítra už nemusí být pravda. Po celou dobu děje máme pocit, jako by se kolem vznášela hrozba smrti ( Évi propadá střechou čekárny, Véna ji při hádce přiloží nůž ke krku … ). Ve stejném duchu se nese i konec hry. Milenci ( udobřeni ) usedají v objetí na koleje. Vlak se blíží, ostrý disharmonický tón houkání a vše upadá do tmy. Jedná se sebevraždu milenců ? Odpověď je na nás. Rozhovor milenců přerušují vpády chlapce a dvou mladíků, kteří jej chtějí zbít za to, že chodí za sestrou jednoho z nich. Chlapec při útěku ztrácí peněženku, pro kterou se vrací ne kvůli penězům, ale kvůli fotce oné dívky. Évi je dojatá, Véna prohlásí : „ Pro jedno kvítí …“ Topolova hra nutí k zamyšlení nad naplňováním života a jeho smyslem, jaké hodnoty přinášejí člověku uspokojení a štěstí
„Slavík k večeři“ – rodina čeká co bude k večeři, přijde pozvaný host pan Slavík a stále mu dávají najevo, že ho sní .... absurdní drama
leta 1933
- D 34 – D 41
- rozvíjelo se v letech 1933 – 1941 index u písmene „D“
- připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka
- působil zde zejména Emil František BURIAN (1904 – 1959), který ho výrazně profiloval byl i hudebním skladatelem a autorem oper, baletů, jazzových skladeb, dirigentem, výtvarníkem a hercem
- jeho divadlo vynikalo rytmicko-melodickou sborovou recitací = voiceband
- usiloval o tzv. syntetické divadlo – propojující různé divadelní prvky a typy žánrů
- gestapem zavřeno, Burian odvezen do koncentráku, po válce tvořil bezcenné agitační hry
- po válce bylo znovu otevřeno (D 46) – orientace na program vládnoucí strany po smrti E.F. Buriana divadlo pojmenováno podle něj
- repertoár : adaptace klasiky (Shakespeare, Moliér, Klicpera, ...) inscenace současných dramatiků (Brecht, Nezval, ...) Montáž lidové poezie („Vojna“ ) inscenace lidových dramat („Lidová snita“ ) dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař) dramatizace poezie (Máchův Máj, ...)
4. protifašistická divadelní fronta
- koncem 30. let se divadelníci spojují v boji za demokracii X fašismu a válce
- oficiální proud se sbližuje s avantgardním – to se v praxi projevilo takto:
a) inscenacemi dramatu a dramatizace románů ruských a sovětských autorů
b) uváděním pokrokových a protifašistických dramat českých autorů (Vančura – Jezero Ukerewe, Čapek – Bílá nemoc, Matka)
c) programem nově vzniklých divadel, hlavně Osvobozeného a D 34 - D39
- během protektorátu ztrácejí české divadla některé budovy (Stavovské divadlo – Praha, Zemské divadlo – Brno)
- zavedena přísná cenzura (mnoho her zakázáno) – i přesto divadla pokračovala ve své práci až do září roku 1944, kdy byl zakázán provoz většiny divadel
- nejmladší generace se sdružovala v Divadélku pro 99 (1940 – 41) a ve Větrníku (1941 – 44)
5. České drama v letech 1945 – 1948
- nastává rozkvět dramatické tvorby
- uplatňují se žánry, které mohly být realizované i během války, jako jsou alegorie, pohádka a historie
- první kvalitní česká hra po válce byla pohádka Jana DRDY (1915 – 1970) „Hrátky s čertem“, nebo „Dalskabáty, hříšná ves“ (mladá vdova se snaží renovovat staré stavení, kde bydlí čert začne se o něj starat a ten zlidšťuje, ...) poprvé byla tato hra uvedena ve Stavovském divadle 1948 ve hře se objevuje lidovost, nářečí, ale i budovatelství (práce očišťuje, ...)
- mezi další významná díla Drdy patří povídková kniha „Němá barikáda“, „Městečko na dlani“, nebo „Putování Petra Sedmilháře“
- mezi tvůrce alegorií patří Ferdinand PEROUTKA (1895 – 1978) s jeho „Oblak a valčík“ – kolektivní drama o 12-ti obrazech předvádí v různých situacích a na různých místech Evropy názory a jednání několika postav principy : demokracie, humanita X svět fašismu, arogance, cynismu dramatická reportáž
- v Praze se rozvíjí Divadlo satiry, které je spojeno především se jménem Vratislav BLAŽEK (režisér a dramatik) z jeho her to byly „Král nerad hovězí“ - recese, groteska, absurdita je to reakce na aktuální problematiku té doby (jako např. byrokracie úředníků nebo schůzování místo práce), kterou řeší hlavní postava Josef Král (mimo jiné vegetarián), což je štamgast restaurace a problémy řeší pivním způsobem (hospodská genialita)
- v tomto divadle měla premiéru i hra Josefa KAINARA - „Akce Aibiš“ – aibiš je odvozeno od zkratky ab. = atomová bomba upozorňuje na atomovou zkázu světa hru režíroval Alfréd RADOK, na scéně předváděl velkolepou podívanou ve stylu americké show, která pomoci reklam, tisku a peněz manipuluje s lidmi, ale taky apokalyptické obrazy konce světa
- asi první českou absurdní hrou byla Kainarova hra „Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou“ – navazuje na Jarryho Krále Ubu kritika politiky a politiků (jejich povýšenost, arogance, ...) potakl ji zákaz už po několika reprízách
- rozvíjelo se v letech 1933 – 1941 index u písmene „D“
- připravovalo náročná umělecká díla pro lidového diváka
- působil zde zejména Emil František BURIAN (1904 – 1959), který ho výrazně profiloval byl i hudebním skladatelem a autorem oper, baletů, jazzových skladeb, dirigentem, výtvarníkem a hercem
- jeho divadlo vynikalo rytmicko-melodickou sborovou recitací = voiceband
- usiloval o tzv. syntetické divadlo – propojující různé divadelní prvky a typy žánrů
- gestapem zavřeno, Burian odvezen do koncentráku, po válce tvořil bezcenné agitační hry
- po válce bylo znovu otevřeno (D 46) – orientace na program vládnoucí strany po smrti E.F. Buriana divadlo pojmenováno podle něj
- repertoár : adaptace klasiky (Shakespeare, Moliér, Klicpera, ...) inscenace současných dramatiků (Brecht, Nezval, ...) Montáž lidové poezie („Vojna“ ) inscenace lidových dramat („Lidová snita“ ) dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař) dramatizace poezie (Máchův Máj, ...)
4. protifašistická divadelní fronta
- koncem 30. let se divadelníci spojují v boji za demokracii X fašismu a válce
- oficiální proud se sbližuje s avantgardním – to se v praxi projevilo takto:
a) inscenacemi dramatu a dramatizace románů ruských a sovětských autorů
b) uváděním pokrokových a protifašistických dramat českých autorů (Vančura – Jezero Ukerewe, Čapek – Bílá nemoc, Matka)
c) programem nově vzniklých divadel, hlavně Osvobozeného a D 34 - D39
- během protektorátu ztrácejí české divadla některé budovy (Stavovské divadlo – Praha, Zemské divadlo – Brno)
- zavedena přísná cenzura (mnoho her zakázáno) – i přesto divadla pokračovala ve své práci až do září roku 1944, kdy byl zakázán provoz většiny divadel
- nejmladší generace se sdružovala v Divadélku pro 99 (1940 – 41) a ve Větrníku (1941 – 44)
5. České drama v letech 1945 – 1948
- nastává rozkvět dramatické tvorby
- uplatňují se žánry, které mohly být realizované i během války, jako jsou alegorie, pohádka a historie
- první kvalitní česká hra po válce byla pohádka Jana DRDY (1915 – 1970) „Hrátky s čertem“, nebo „Dalskabáty, hříšná ves“ (mladá vdova se snaží renovovat staré stavení, kde bydlí čert začne se o něj starat a ten zlidšťuje, ...) poprvé byla tato hra uvedena ve Stavovském divadle 1948 ve hře se objevuje lidovost, nářečí, ale i budovatelství (práce očišťuje, ...)
- mezi další významná díla Drdy patří povídková kniha „Němá barikáda“, „Městečko na dlani“, nebo „Putování Petra Sedmilháře“
- mezi tvůrce alegorií patří Ferdinand PEROUTKA (1895 – 1978) s jeho „Oblak a valčík“ – kolektivní drama o 12-ti obrazech předvádí v různých situacích a na různých místech Evropy názory a jednání několika postav principy : demokracie, humanita X svět fašismu, arogance, cynismu dramatická reportáž
- v Praze se rozvíjí Divadlo satiry, které je spojeno především se jménem Vratislav BLAŽEK (režisér a dramatik) z jeho her to byly „Král nerad hovězí“ - recese, groteska, absurdita je to reakce na aktuální problematiku té doby (jako např. byrokracie úředníků nebo schůzování místo práce), kterou řeší hlavní postava Josef Král (mimo jiné vegetarián), což je štamgast restaurace a problémy řeší pivním způsobem (hospodská genialita)
- v tomto divadle měla premiéru i hra Josefa KAINARA - „Akce Aibiš“ – aibiš je odvozeno od zkratky ab. = atomová bomba upozorňuje na atomovou zkázu světa hru režíroval Alfréd RADOK, na scéně předváděl velkolepou podívanou ve stylu americké show, která pomoci reklam, tisku a peněz manipuluje s lidmi, ale taky apokalyptické obrazy konce světa
- asi první českou absurdní hrou byla Kainarova hra „Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou“ – navazuje na Jarryho Krále Ubu kritika politiky a politiků (jejich povýšenost, arogance, ...) potakl ji zákaz už po několika reprízách
6. Drama 1948 – 50. léta
6. Drama 1948 – 50. léta
- zaniká satirická tvorba a nastupuje komedie (oficiální optimismus) výsměch třídnímu nepříteli
- v dramatu se prosazuje socialistický realismus
- téma vesnice během a po válce např. „Mordová rokle“ od Miroslava STEHLÍKA
- historické téma si vzal Vojtěch CACH „Mostecká stávka“ i Milan JARIŠ a jeho hra „Boleslav I.“
- budovatelská tématika se objevuje ve hře Vaška KÁŇI „Parta brusiče Karhana“ – snažili se plnit plán, pracovali o sobotách a nedělích
- toto období je ve znamení uměleckého propadu jsou psány hry politicky motivované, tendenční a ideologie převažuje nad uměleckou hodnotou (socialistická kompozice dramatu byla ovlivněna ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a ministrem informací Václavem Kopeckým)
- autoři a jejich hry se podrobovaly politickému hodnocení a nepohodlní umělci byli odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok, ...)
7. Drama 50. – 60. let
- svými hrami se přestavuje mladý Pavel KOHOUT – snažil se aspoň částečně prolomit povrchnost a stupiditu tehdejších her, ale i přes to se v osudech mladých lidí odráží ideologie doby ze začátku psal budovatelské básničky (oslava Stalina a Lenina) a po okupaci odsoudil komunismus jeho hry „Dobrá píseň“ a „Zářijové noci“ reagovaly na aktuální problémy doby a byly divácky atraktivní „Taková láska“ – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky „August, August, august“ – hra z cirkusového prostředí, hlavní postavou je august (= klaun) jménem August August, který si dělá srandu z ředitele, ten klauna nakonec zavře do klece, kterou zapálí, kritika moci
- průlomem ve schématičnosti českého dramatu byly hry Františka HRUBÍNA „Srpnová neděle“ či „Křišťálová noc“ – psychologizace postav, charakterové hodnocení, v centru pozornosti je izolace a samota člověka
- Milan KUNDERA patří taky mezi autory dramat, např. „Jakub a jeho pán“ – hra napsaná na motivy Diderotova románu Jakub fatalista dále „Majitelé klíčů“ – Hlavní hrdina Jiří je poznamenán válkou, nemohl dostudovat, stal se členem KSČ a za války byl gestapem zajat a vyslýchán. Žije s rodinou na malém městečku, ale zvrat nastává když se za ním vrací jeho dávná láska Věra, která pracuje v ilegalitě, aby ji schoval. Jsou však prozrazeni domovníkem. Celé rodině hrozí smrt. Jiří se musí rozhodnout – buď zůstane a zemře s rodinou nebo uteče s Věrou. Rozhodne se utéct. Jeho čin označen za nemorální.Měl to být odsouzení maloměšťáctví a malosti v nás. V divadle prvky absurdního dramatu, scény přerušovány hrdinovými vizemi a úvahami „Ptákovina“ – groteskní fraška o moci a sexu, odehrává se ve škole, kdy se jednou na tabuli objeví sprostý obrázek, ředitel začíná vyšetřovat žáky, podřízené, nakonec se ukáže, že to psal sám ředitel, jen proto aby mohl vyšetřovat
- 60. léta = zlatá kapitola českého dramatu klasická divadla nedokázala oslovit diváka těžiště dramatu se přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci (divadla malých forem) zpočátku byla poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky, siláctví, využívají různých divadelních forem (od klasických až po pásma, kabaretní a šantánové složky, hudbu – jazz, tanec, poezie či grotesku) právě zde se představilo mnoho vynikajících režisérů, autorů děl a herců z nichž řada byli po roce 1968 postiženi normalizačními zákazy rozkvětu doznalo i absurdní drama
- divadla malých forem vznikala od 1955, nejvýznamnější byly Reduta (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský, Petr Skoumal, ...) Divadlo Na zábradlí či Semafor
- zaniká satirická tvorba a nastupuje komedie (oficiální optimismus) výsměch třídnímu nepříteli
- v dramatu se prosazuje socialistický realismus
- téma vesnice během a po válce např. „Mordová rokle“ od Miroslava STEHLÍKA
- historické téma si vzal Vojtěch CACH „Mostecká stávka“ i Milan JARIŠ a jeho hra „Boleslav I.“
- budovatelská tématika se objevuje ve hře Vaška KÁŇI „Parta brusiče Karhana“ – snažili se plnit plán, pracovali o sobotách a nedělích
- toto období je ve znamení uměleckého propadu jsou psány hry politicky motivované, tendenční a ideologie převažuje nad uměleckou hodnotou (socialistická kompozice dramatu byla ovlivněna ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a ministrem informací Václavem Kopeckým)
- autoři a jejich hry se podrobovaly politickému hodnocení a nepohodlní umělci byli odsouváni z uměleckého života (Frejka, Radok, ...)
7. Drama 50. – 60. let
- svými hrami se přestavuje mladý Pavel KOHOUT – snažil se aspoň částečně prolomit povrchnost a stupiditu tehdejších her, ale i přes to se v osudech mladých lidí odráží ideologie doby ze začátku psal budovatelské básničky (oslava Stalina a Lenina) a po okupaci odsoudil komunismus jeho hry „Dobrá píseň“ a „Zářijové noci“ reagovaly na aktuální problémy doby a byly divácky atraktivní „Taková láska“ – forma inscenovaného soudního procesu, sebevražda studentky z nešťastné lásky „August, August, august“ – hra z cirkusového prostředí, hlavní postavou je august (= klaun) jménem August August, který si dělá srandu z ředitele, ten klauna nakonec zavře do klece, kterou zapálí, kritika moci
- průlomem ve schématičnosti českého dramatu byly hry Františka HRUBÍNA „Srpnová neděle“ či „Křišťálová noc“ – psychologizace postav, charakterové hodnocení, v centru pozornosti je izolace a samota člověka
- Milan KUNDERA patří taky mezi autory dramat, např. „Jakub a jeho pán“ – hra napsaná na motivy Diderotova románu Jakub fatalista dále „Majitelé klíčů“ – Hlavní hrdina Jiří je poznamenán válkou, nemohl dostudovat, stal se členem KSČ a za války byl gestapem zajat a vyslýchán. Žije s rodinou na malém městečku, ale zvrat nastává když se za ním vrací jeho dávná láska Věra, která pracuje v ilegalitě, aby ji schoval. Jsou však prozrazeni domovníkem. Celé rodině hrozí smrt. Jiří se musí rozhodnout – buď zůstane a zemře s rodinou nebo uteče s Věrou. Rozhodne se utéct. Jeho čin označen za nemorální.Měl to být odsouzení maloměšťáctví a malosti v nás. V divadle prvky absurdního dramatu, scény přerušovány hrdinovými vizemi a úvahami „Ptákovina“ – groteskní fraška o moci a sexu, odehrává se ve škole, kdy se jednou na tabuli objeví sprostý obrázek, ředitel začíná vyšetřovat žáky, podřízené, nakonec se ukáže, že to psal sám ředitel, jen proto aby mohl vyšetřovat
- 60. léta = zlatá kapitola českého dramatu klasická divadla nedokázala oslovit diváka těžiště dramatu se přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci (divadla malých forem) zpočátku byla poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky, siláctví, využívají různých divadelních forem (od klasických až po pásma, kabaretní a šantánové složky, hudbu – jazz, tanec, poezie či grotesku) právě zde se představilo mnoho vynikajících režisérů, autorů děl a herců z nichž řada byli po roce 1968 postiženi normalizačními zákazy rozkvětu doznalo i absurdní drama
- divadla malých forem vznikala od 1955, nejvýznamnější byly Reduta (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský, Petr Skoumal, ...) Divadlo Na zábradlí či Semafor
2. neoficiální lidové divadlo
2. neoficiální lidové divadlo
- výjimečné postavení má kabaret, který se rozvinul už za 1. světové války u vzniku českého kabaretu stál bohém E.A. Longen
- písničkář Karel Hašler a literární a satirický kabaret Červená sedma, který se po válce stal plně profesionální (Jiří Červený, Eduard Bass)
- vzniká revoluční scéna
- významnými představiteli lidové komiky – Saša Rašilov, Ferenc Futurista a hlavně Vlasta Burian
- začíná se formovat i divadlo dělnické 1920 vzniká Dědrasbor – dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla později ho vedla dělnická agitační skupina Modré Blůzy
3. avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech vznikají jako protějšek kamenným divadlům
- zdrojem jejich inspirace jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkusy a filmy (např. Chaplinovy)
- vliv poetismu
- divadlo tvůrčí spojené se životem
- tvůrci byli Vítězslav NEZVAL – Milenci z Kiosku, Manon Lescaut Ladislav VANČURA – Alchymista
- avantgardní divadelníci (pražští konzervativci) se 1925 sdružili do divadelní sekce Devětsilu
- roku 1926 založili Osvobozené divadlo – inscenace Moliérové hry „Cirkus Dandin“ – fraška
- samotný název Osvobozené divadlo pochází od Jiřího Frejka – symbolika nového divadla
- vznikalo v souvislosti s rozvojem poetismu chce představovat divadlo tvůrčí, básnické, spojené těsně se životem
- odstraňuje klasickou dramatickou jednotu času, místa a děje
- vede přímý dialog s divákem
- na počátku roku 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé Straně a rozdvojilo se (jedna část si založila scénu DADA – Frejk, Burian druhá část zůstala jako Osvobozené divadlo)
- angažují se dvě osobnosti – Jindřich HONZL, Jiří FREJKA hlavně však Jiří VOSKOVEC (1905 – 1981 vlastním jménem J. Wachsmann) a Jan WERICH (1905 – 1980) – na scéně osvobozeného divadla vystupovali už od roku 1927, tehdy ještě jako studenti práv
- jejich prvním představením byla „Vest pocket revue“ – uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, parodoval tradiční postup dramatu a opery, novinkou byly napůl připravené napůl improvizované dialogy s publikem, komické novotvary, situační a jazyková komika, studentský slang
- ve 30. letech ve spolupráci s hudebníkem Jaroslavem Ježkem vytvořili a realizovali množství her, jejichž obsah postupně s rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské odpovědnosti a politické angažovanosti (Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc,Těžká Barbora , Pěst na oko) – filmy: Hej rup! (Rub a líc), Pudr a benzín
- Balada z hadrů – odehrává se v staré cihelně, ve které přebývají žebráci a vyděděnci, jeden z nich (student) má Villonovy verše a tak s ostatníma začíná hrát příběh z 15. století, kdy Villon je obviněn z krádeže peněz a následně vraždy a je vyvržen ze společnosti hra je protifašistická, kritika soudobých problémů společnosti
- Osel a stín – zubař si lehne do stínu, který vrhá osel, majitel osla, chce za to zaplatit, celá věc se dostane až před soud, rozvíjí se řada intrik, během právních sporů se však zubař a majitel osla udobří a chtějí soud ukončit, ale advokáti nechtějí, zkazilo by to jejich politickou kampaň a tak se rozhodnou toho osla zabít a tím spor ukončí
- V+W se stylizovali do lidových kumpánů v různých dobách, procházejí lidskými dějinami a komentují nešvary a nedostatky
- forbína = předscény z části připravený dialog před oponou o aktuálním tématu
- významným prvkem jejich tvorby jsou písně (Svět naruby – Balada z hadrů, David a Goliáš – Těžká Barbora, Pochod plebejců - Caesar, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary, ....)
- sám Werich napsal knihu pohádek „Fimfárum“ – Princezna Koloběžka, Tři Veteráni, ...
- později bylo divadlo přesunuto do Vodičkové ulice, kde zůstalo až do konce (dnešní divadlo ABC)
- v roce 39 dostalo zákaz své činnosti za hru „Pěst na oko“
- V+W emigrovali do USA, po skončení války se vrátili, ale Voskovec v 48 znovu emigroval, ale Werich zůstal (hrál v divadle ABC, partnerem mu byl Horníček)
- výjimečné postavení má kabaret, který se rozvinul už za 1. světové války u vzniku českého kabaretu stál bohém E.A. Longen
- písničkář Karel Hašler a literární a satirický kabaret Červená sedma, který se po válce stal plně profesionální (Jiří Červený, Eduard Bass)
- vzniká revoluční scéna
- významnými představiteli lidové komiky – Saša Rašilov, Ferenc Futurista a hlavně Vlasta Burian
- začíná se formovat i divadlo dělnické 1920 vzniká Dědrasbor – dělnický dramatický sbor pod vedením Jindřicha Honzla později ho vedla dělnická agitační skupina Modré Blůzy
3. avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech vznikají jako protějšek kamenným divadlům
- zdrojem jejich inspirace jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkusy a filmy (např. Chaplinovy)
- vliv poetismu
- divadlo tvůrčí spojené se životem
- tvůrci byli Vítězslav NEZVAL – Milenci z Kiosku, Manon Lescaut Ladislav VANČURA – Alchymista
- avantgardní divadelníci (pražští konzervativci) se 1925 sdružili do divadelní sekce Devětsilu
- roku 1926 založili Osvobozené divadlo – inscenace Moliérové hry „Cirkus Dandin“ – fraška
- samotný název Osvobozené divadlo pochází od Jiřího Frejka – symbolika nového divadla
- vznikalo v souvislosti s rozvojem poetismu chce představovat divadlo tvůrčí, básnické, spojené těsně se životem
- odstraňuje klasickou dramatickou jednotu času, místa a děje
- vede přímý dialog s divákem
- na počátku roku 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé Straně a rozdvojilo se (jedna část si založila scénu DADA – Frejk, Burian druhá část zůstala jako Osvobozené divadlo)
- angažují se dvě osobnosti – Jindřich HONZL, Jiří FREJKA hlavně však Jiří VOSKOVEC (1905 – 1981 vlastním jménem J. Wachsmann) a Jan WERICH (1905 – 1980) – na scéně osvobozeného divadla vystupovali už od roku 1927, tehdy ještě jako studenti práv
- jejich prvním představením byla „Vest pocket revue“ – uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, parodoval tradiční postup dramatu a opery, novinkou byly napůl připravené napůl improvizované dialogy s publikem, komické novotvary, situační a jazyková komika, studentský slang
- ve 30. letech ve spolupráci s hudebníkem Jaroslavem Ježkem vytvořili a realizovali množství her, jejichž obsah postupně s rostoucím nebezpečím fašismu nabýval na společenské odpovědnosti a politické angažovanosti (Golem, Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc,Těžká Barbora , Pěst na oko) – filmy: Hej rup! (Rub a líc), Pudr a benzín
- Balada z hadrů – odehrává se v staré cihelně, ve které přebývají žebráci a vyděděnci, jeden z nich (student) má Villonovy verše a tak s ostatníma začíná hrát příběh z 15. století, kdy Villon je obviněn z krádeže peněz a následně vraždy a je vyvržen ze společnosti hra je protifašistická, kritika soudobých problémů společnosti
- Osel a stín – zubař si lehne do stínu, který vrhá osel, majitel osla, chce za to zaplatit, celá věc se dostane až před soud, rozvíjí se řada intrik, během právních sporů se však zubař a majitel osla udobří a chtějí soud ukončit, ale advokáti nechtějí, zkazilo by to jejich politickou kampaň a tak se rozhodnou toho osla zabít a tím spor ukončí
- V+W se stylizovali do lidových kumpánů v různých dobách, procházejí lidskými dějinami a komentují nešvary a nedostatky
- forbína = předscény z části připravený dialog před oponou o aktuálním tématu
- významným prvkem jejich tvorby jsou písně (Svět naruby – Balada z hadrů, David a Goliáš – Těžká Barbora, Pochod plebejců - Caesar, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary, ....)
- sám Werich napsal knihu pohádek „Fimfárum“ – Princezna Koloběžka, Tři Veteráni, ...
- později bylo divadlo přesunuto do Vodičkové ulice, kde zůstalo až do konce (dnešní divadlo ABC)
- v roce 39 dostalo zákaz své činnosti za hru „Pěst na oko“
- V+W emigrovali do USA, po skončení války se vrátili, ale Voskovec v 48 znovu emigroval, ale Werich zůstal (hrál v divadle ABC, partnerem mu byl Horníček)
2. polovina 19. století
2. polovina 19. století
- snaha o vybudování stálého českého divadla 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (dnes součástí zadního traktu Národního divadla) prvním představením byla Hálkova historická tragédie Král Vukašín
- pro nedostatek dobrých českých dramatiků se však hlavně hrály konverzační komedie cizích autorů 1864 cyklus Shakespearových her
- mezi významné hry 70. let patří Služebník svého pána od Františka Věnceslava Jeřábka dále třeba historické veselohry Emanuela Bozděcha Zkouška státníkova, Světa pán v županu
- 1868 položen základní kámen Národního divadla
- 1881 dostavěno a slavnostně otevřeno Smetanovou Libuší téhož roku vyhořelo
- 1883 znovu otevřeno opět Libuší
- generace Národního divadla – lidé, kteří se zasloužili o výzdobu ND
- malíři : Mikoláš Aleš František Ženíšek Václav Brožík Vojtěch Hynais
- sochaři : Josef Václav Myslbek Bohuslav Snirch
- skladatelé :
- Bedřich Smetana – považován za tvůrce české národní hudby a české opery
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Libuše – libreta napsal Karel Sabina
Tajemství, Čertova stěna, Hubička – libreta napsala Eliška Krásnohorská
- Antonín Dvořák
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka
- Zdeněk Fibich – tvůrce scénického melodramatu
Vodník, Hippodamie – libreto J.Vrchlický
Šárka –opera
- Jaroslav Vrchlický
Noc na Karlštejně - děj se odehrává v roce 1363. Příběh je postaven na rozkazu, který nedovoluje vstup ženám na hrad. Hradní hosté, kyperský a jeruzalémský král Petr a Štěpán Bavorský, tomu nechtějí věřit a snaží se objevit nějakou ženu. Shodou okolností je císařův rozkaz opravdu porušen. Na hrad přijíždějí 2 ženy 1.císařova manželka (žárlivost) a 2. neteř purkrabího Alena, milá číšníka Peška (sázka s otcem - pokud uspěje, povolí svatbu ). Obě jsou přestrojeny za pážata …. Zmatky, ze kterých vyjde najevo ,jak moc miluje Eliška (císařovna ) svého muže Karla IV.
Hippodamie - Trilogie čerpá námět z antiky. Podklad pro scénický melodram Z.Fibicha – má tři části :
Námluvy Pelopovy – Tantalos , král z Argu, je za své dřívější činy stižen kletbou. Jeho syn Pelops jde do světa (chce pomoci otci ). Ve městě Pis se právě konají závody v jízdě na voze, závodu se účastní i místní král Oinomaos (jeho dcera je parádní kost ) a ten, kdo jej dokáže porazit si ji může vzít. Okouzlený Pelops si jde pochopitelně taky zazávodit. Oinomaos odmítá, jelikož podle věštby pro něj zeť znamená smrt ( ale nakonec jede). Hippodamie se pro změnu zamiluje do Pelopse a chce si pojistit jeho vítězství, požádá královského vozataje Myrtila, aby poškodil králův vozejk. Král kvůli tomu zařve. Když si pak Myrtilos činí nároky na Hippodamií je svržen ze skály do moře.
Smír Tantalův – Pelops se vrátí domů zatím bez H , protože tady už jednu starou má ( Axiochu ). Tak žádá tatu ( Tantala ) , aby ji mohl vyhnat. Tantalovi bylo věštěno, že jeho hřích smyje zase jenom hřích, a proto Pelopovi vyhovuje. Pelops odchází do Pis ( chránit je před loupežníkama ), v tuto chvíli se mu Tantalos svěřuje ze svého hříchu (vyloupil Diův chrám je pronásledován Erinyemi, aby mu dali pokoj postavil jim oltář, u kterého kdokoliv požádá o pomoc , dojde ochrany ). Hippodamie se snaží zabít Axiochu, ale díky Tantalovi ji to nevyjde. Axiocha porodí dítě (svěří je pod ochranu Pelopa ) a umírá. Hippodamie se snaží zabít i dítě, ale zase se to kvůli Tantalovi nepodaří, tím si konečně usmířil bohy a spokojeně umírá.
Smrt Hippodanie – Po 20ti letech. Pelops vychová společně děcka, který má s Hippodamií („talani“ – Atrea a Thysta ) i dítě, které měl s Axiochou (Chrisippos ). Na dvůr přichází nepoznaný slepý pěvec Myrtilos, který během hostiny prozrazuje, co a jak (Pelopovo vítězství a svůj skok )a ještě stihne Pelopa a jeho rod proklít. „Talani“ zabijí svého nevlastního bráchu Chrissipa Pelops poznává , že Hippodamie před ním milovala Myrtila a tak ho sejme. Hippodamie ho nad mrtvolou proklíná a sama samovolně umírá. Pelops odchází s vědomím, že viny nejsou usmířeny a otvírá svůj dům Erinyím
realistické drama
- František Adolf Šubert
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn
- snaha o vybudování stálého českého divadla 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (dnes součástí zadního traktu Národního divadla) prvním představením byla Hálkova historická tragédie Král Vukašín
- pro nedostatek dobrých českých dramatiků se však hlavně hrály konverzační komedie cizích autorů 1864 cyklus Shakespearových her
- mezi významné hry 70. let patří Služebník svého pána od Františka Věnceslava Jeřábka dále třeba historické veselohry Emanuela Bozděcha Zkouška státníkova, Světa pán v županu
- 1868 položen základní kámen Národního divadla
- 1881 dostavěno a slavnostně otevřeno Smetanovou Libuší téhož roku vyhořelo
- 1883 znovu otevřeno opět Libuší
- generace Národního divadla – lidé, kteří se zasloužili o výzdobu ND
- malíři : Mikoláš Aleš František Ženíšek Václav Brožík Vojtěch Hynais
- sochaři : Josef Václav Myslbek Bohuslav Snirch
- skladatelé :
- Bedřich Smetana – považován za tvůrce české národní hudby a české opery
Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Libuše – libreta napsal Karel Sabina
Tajemství, Čertova stěna, Hubička – libreta napsala Eliška Krásnohorská
- Antonín Dvořák
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka
- Zdeněk Fibich – tvůrce scénického melodramatu
Vodník, Hippodamie – libreto J.Vrchlický
Šárka –opera
- Jaroslav Vrchlický
Noc na Karlštejně - děj se odehrává v roce 1363. Příběh je postaven na rozkazu, který nedovoluje vstup ženám na hrad. Hradní hosté, kyperský a jeruzalémský král Petr a Štěpán Bavorský, tomu nechtějí věřit a snaží se objevit nějakou ženu. Shodou okolností je císařův rozkaz opravdu porušen. Na hrad přijíždějí 2 ženy 1.císařova manželka (žárlivost) a 2. neteř purkrabího Alena, milá číšníka Peška (sázka s otcem - pokud uspěje, povolí svatbu ). Obě jsou přestrojeny za pážata …. Zmatky, ze kterých vyjde najevo ,jak moc miluje Eliška (císařovna ) svého muže Karla IV.
Hippodamie - Trilogie čerpá námět z antiky. Podklad pro scénický melodram Z.Fibicha – má tři části :
Námluvy Pelopovy – Tantalos , král z Argu, je za své dřívější činy stižen kletbou. Jeho syn Pelops jde do světa (chce pomoci otci ). Ve městě Pis se právě konají závody v jízdě na voze, závodu se účastní i místní král Oinomaos (jeho dcera je parádní kost ) a ten, kdo jej dokáže porazit si ji může vzít. Okouzlený Pelops si jde pochopitelně taky zazávodit. Oinomaos odmítá, jelikož podle věštby pro něj zeť znamená smrt ( ale nakonec jede). Hippodamie se pro změnu zamiluje do Pelopse a chce si pojistit jeho vítězství, požádá královského vozataje Myrtila, aby poškodil králův vozejk. Král kvůli tomu zařve. Když si pak Myrtilos činí nároky na Hippodamií je svržen ze skály do moře.
Smír Tantalův – Pelops se vrátí domů zatím bez H , protože tady už jednu starou má ( Axiochu ). Tak žádá tatu ( Tantala ) , aby ji mohl vyhnat. Tantalovi bylo věštěno, že jeho hřích smyje zase jenom hřích, a proto Pelopovi vyhovuje. Pelops odchází do Pis ( chránit je před loupežníkama ), v tuto chvíli se mu Tantalos svěřuje ze svého hříchu (vyloupil Diův chrám je pronásledován Erinyemi, aby mu dali pokoj postavil jim oltář, u kterého kdokoliv požádá o pomoc , dojde ochrany ). Hippodamie se snaží zabít Axiochu, ale díky Tantalovi ji to nevyjde. Axiocha porodí dítě (svěří je pod ochranu Pelopa ) a umírá. Hippodamie se snaží zabít i dítě, ale zase se to kvůli Tantalovi nepodaří, tím si konečně usmířil bohy a spokojeně umírá.
Smrt Hippodanie – Po 20ti letech. Pelops vychová společně děcka, který má s Hippodamií („talani“ – Atrea a Thysta ) i dítě, které měl s Axiochou (Chrisippos ). Na dvůr přichází nepoznaný slepý pěvec Myrtilos, který během hostiny prozrazuje, co a jak (Pelopovo vítězství a svůj skok )a ještě stihne Pelopa a jeho rod proklít. „Talani“ zabijí svého nevlastního bráchu Chrissipa Pelops poznává , že Hippodamie před ním milovala Myrtila a tak ho sejme. Hippodamie ho nad mrtvolou proklíná a sama samovolně umírá. Pelops odchází s vědomím, že viny nejsou usmířeny a otvírá svůj dům Erinyím
realistické drama
- František Adolf Šubert
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn
Ladislav Stroupežnický
- Ladislav Stroupežnický
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová
Naši furianti - první hra, která konkrétně podávala obraz života na jihočeské vesnici
děj : o místo ponocného v obci se uchází dva zájemci (krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha) každý z uchazečů á na své straně jednoho vlivného sedláka (Dubský a Bušek) a tím se spor přenáší i na ně, čím že ohrožena svatba jejich dětí (Václav a Verunka) ve vesnici se nejde Bláhou podepsaný dopis, kde vyhrožuje vypálení celé vesnice pokud nebude ponocným zjistí se, že Bláha je nevinný a je nalezen viník, kterým byla dcera sedláka Fialy Dubský má radost, že jeho chráněnec je očištěn, ale Bušek zuří – přišel o vážnost v obci sedláci brání sňatku a tak Václav odchází na vojnu, ale naštěstí se pak usmíří a celé to končí svatbou Václava a Verunky Bláha se stane ponocným
- Gabriela Preissová
Gazdina roba – Mánek (syn z velkého statku) miluje Evu (krejčířka), Mánkova matka má pro něj vybranou nohatou nevěstu a Evě vyčte, že ho svádí. Ta se urazí a nechá ho si tu bohatou dívku vzít, sama si vezme kulhavého kožišníka. Není však v manželství šťastná, stejně jako Máneka, tak spolu prchnou do Rakouska. Eva pořád nutí Mánka aby si ji vzal a ušetřil ji tak ponížení, které jako roba prožívala, ale Mánek je slaboch a nechce se nechat rozvést a tak Eva skočí do Dunaje. Zhudebněno J.B. Foersterem jako Eva
Její pastorkyňa – Jenůfku (schovanka kostelničky) milují její dva nevlastní bratři, Laco (spravedlivý a mírný) zohyzdí Jenůfce obličej, aby se přestala líbit Števovi, ten ji opravdu opustí i když Jenůfa čeká jeho dítě. Kostelnička aby zachránila čest Jenůfy, tak Jenůfu uspí a dítě hodí do řeky a Jenůfě řekne, když se probudí, že dítě umřelo. Vesničané však naleznou dítě a kostelnička se přizná ke svému činu, Jenůfa ji však odpustí a nalezne oporu v Lacovi, který při ní stojí. Nakonec se vezmou. Zhudebněno Leošem Janáčkem.
- Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša
- Maryša miluje Francka- chudého chlapce. Ten musí jít na vojnu. Rodiče pak donutí Maryšu, aby si vzala Vávru, vdovce se čtyřmi dětmi, mlynáře.Jejich manželství je nešťastné, Vávra M. bije, ona je na něj zlá. Trápí se. Z vojny se vrací Francek a chodí do mlýna za Maryšou. Přemlouvá ji, aby s ním utekla. Ona se tomu brání – chce být věrnou ženou. Jenže pak Vávra vyhrožuje, že Francka zastřelí. Francek tvrdí, že se nebojí a řekne Maryši, ¨že za ní zas večer přijde. Maryša má o Francka strach, udělá jedinou podle ní možnou věc, aby už měla „od všech pokoj“ – Vávru otráví jedem na krysy (dá mu ho do kafe). Hra končí smrtí Vávry, lidé se seběhnou a jedna žena říká Maryši : „Děvčivo nešťastná, cos to udělala? Tys ho otrávila?!“ A Maryša už jen tupě odpovídá : „Otrávila.“ Hra končí.
- Premiéra hry byla velmi úspěšná. Předcházely jí zvěsti, že se na jevišti bude mluvit sprostě (hrála se v nářečí a v krojích). Pak ale měla velký divácký úspěch.
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová
Naši furianti - první hra, která konkrétně podávala obraz života na jihočeské vesnici
děj : o místo ponocného v obci se uchází dva zájemci (krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha) každý z uchazečů á na své straně jednoho vlivného sedláka (Dubský a Bušek) a tím se spor přenáší i na ně, čím že ohrožena svatba jejich dětí (Václav a Verunka) ve vesnici se nejde Bláhou podepsaný dopis, kde vyhrožuje vypálení celé vesnice pokud nebude ponocným zjistí se, že Bláha je nevinný a je nalezen viník, kterým byla dcera sedláka Fialy Dubský má radost, že jeho chráněnec je očištěn, ale Bušek zuří – přišel o vážnost v obci sedláci brání sňatku a tak Václav odchází na vojnu, ale naštěstí se pak usmíří a celé to končí svatbou Václava a Verunky Bláha se stane ponocným
- Gabriela Preissová
Gazdina roba – Mánek (syn z velkého statku) miluje Evu (krejčířka), Mánkova matka má pro něj vybranou nohatou nevěstu a Evě vyčte, že ho svádí. Ta se urazí a nechá ho si tu bohatou dívku vzít, sama si vezme kulhavého kožišníka. Není však v manželství šťastná, stejně jako Máneka, tak spolu prchnou do Rakouska. Eva pořád nutí Mánka aby si ji vzal a ušetřil ji tak ponížení, které jako roba prožívala, ale Mánek je slaboch a nechce se nechat rozvést a tak Eva skočí do Dunaje. Zhudebněno J.B. Foersterem jako Eva
Její pastorkyňa – Jenůfku (schovanka kostelničky) milují její dva nevlastní bratři, Laco (spravedlivý a mírný) zohyzdí Jenůfce obličej, aby se přestala líbit Števovi, ten ji opravdu opustí i když Jenůfa čeká jeho dítě. Kostelnička aby zachránila čest Jenůfy, tak Jenůfu uspí a dítě hodí do řeky a Jenůfě řekne, když se probudí, že dítě umřelo. Vesničané však naleznou dítě a kostelnička se přizná ke svému činu, Jenůfa ji však odpustí a nalezne oporu v Lacovi, který při ní stojí. Nakonec se vezmou. Zhudebněno Leošem Janáčkem.
- Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša
- Maryša miluje Francka- chudého chlapce. Ten musí jít na vojnu. Rodiče pak donutí Maryšu, aby si vzala Vávru, vdovce se čtyřmi dětmi, mlynáře.Jejich manželství je nešťastné, Vávra M. bije, ona je na něj zlá. Trápí se. Z vojny se vrací Francek a chodí do mlýna za Maryšou. Přemlouvá ji, aby s ním utekla. Ona se tomu brání – chce být věrnou ženou. Jenže pak Vávra vyhrožuje, že Francka zastřelí. Francek tvrdí, že se nebojí a řekne Maryši, ¨že za ní zas večer přijde. Maryša má o Francka strach, udělá jedinou podle ní možnou věc, aby už měla „od všech pokoj“ – Vávru otráví jedem na krysy (dá mu ho do kafe). Hra končí smrtí Vávry, lidé se seběhnou a jedna žena říká Maryši : „Děvčivo nešťastná, cos to udělala? Tys ho otrávila?!“ A Maryša už jen tupě odpovídá : „Otrávila.“ Hra končí.
- Premiéra hry byla velmi úspěšná. Předcházely jí zvěsti, že se na jevišti bude mluvit sprostě (hrála se v nářečí a v krojích). Pak ale měla velký divácký úspěch.
České divadlo ve 20. století, jeho společenská angažovanost
České divadlo ve 20. století, jeho společenská angažovanost
1. oficiální divadlo
- nové tendence v českém dramatu – zejména symbolismus a impresionismus, které se vyvíjely pod vlivem moderního světového dramatu
- Jaroslav Kvapil (básník a dramatik) se stal roku 1900 režisérem Národního divadla jako první realizoval pojetí inscenace nejen jako celku založeného na textu, ale celku založeného kromě toho na využití světla, hudby, výpravy i osobitého talentu jednotlivých herců
- roku 1907 bylo otevřeno druhé stálé divadlo Městské divadlo na Královských Vinohradech
- v Brně také stálé divadlo – režisér Václav Štech, dramaturg Jiří Mahen, Přechodně režiséři Jindřich Honzl a E.F.Burian
- Jiří Mahen – publicista, básník a prozaik, zpočátku dadaista a poetista (Husa na provázku – parodie filmových scénářů) Mrtvé moře – osudy českých bratří
hry impresionistické, vitalistické a poetistické
Fráňa Šrámek – Měsíc nad řekou – sjezd abiturientů, spor mladší X starší generaci
Jaroslav Kvapil – Princezna Pampeliška – pohádkový námět
psychologická dramata
Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, o mravním problému svedené dívky
historická dramata
Alois Jirásek – Jan Hus, Jan Roháč
Jiří Mahen – Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk – Zmoudření dona Quijota
Arnošt Dvořák – Král Václav IV
Jaroslav Hilbert – Falkenštejn – prvky symbolismu, filozofické reflexe a impresionismu
expresionismus
typická prudká a křečovitá gesta, přehrávání divadelního výrazu expresionistická groteska
Karel Hugo Hilar – režisér, inscenoval hry bratří Čapků např. Ze života hmyzu
Lev Blatný – Kokoko-dák!
vážné drama
František Langer – Periferie – o lidech na okraji společnosti
drama lyrické
Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou
Karel Čapek – Loupežník
drama „zástupové“
středem pozornosti není jedinec, ale kolektiv
Arnošt Dvořák – Husité
F. X. Šalda – Zástupové
Karel Čapek – R.U.R.
novoklasicistické drama
František Langer
bratři Čapkové
1. oficiální divadlo
- nové tendence v českém dramatu – zejména symbolismus a impresionismus, které se vyvíjely pod vlivem moderního světového dramatu
- Jaroslav Kvapil (básník a dramatik) se stal roku 1900 režisérem Národního divadla jako první realizoval pojetí inscenace nejen jako celku založeného na textu, ale celku založeného kromě toho na využití světla, hudby, výpravy i osobitého talentu jednotlivých herců
- roku 1907 bylo otevřeno druhé stálé divadlo Městské divadlo na Královských Vinohradech
- v Brně také stálé divadlo – režisér Václav Štech, dramaturg Jiří Mahen, Přechodně režiséři Jindřich Honzl a E.F.Burian
- Jiří Mahen – publicista, básník a prozaik, zpočátku dadaista a poetista (Husa na provázku – parodie filmových scénářů) Mrtvé moře – osudy českých bratří
hry impresionistické, vitalistické a poetistické
Fráňa Šrámek – Měsíc nad řekou – sjezd abiturientů, spor mladší X starší generaci
Jaroslav Kvapil – Princezna Pampeliška – pohádkový námět
psychologická dramata
Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, o mravním problému svedené dívky
historická dramata
Alois Jirásek – Jan Hus, Jan Roháč
Jiří Mahen – Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk – Zmoudření dona Quijota
Arnošt Dvořák – Král Václav IV
Jaroslav Hilbert – Falkenštejn – prvky symbolismu, filozofické reflexe a impresionismu
expresionismus
typická prudká a křečovitá gesta, přehrávání divadelního výrazu expresionistická groteska
Karel Hugo Hilar – režisér, inscenoval hry bratří Čapků např. Ze života hmyzu
Lev Blatný – Kokoko-dák!
vážné drama
František Langer – Periferie – o lidech na okraji společnosti
drama lyrické
Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou
Karel Čapek – Loupežník
drama „zástupové“
středem pozornosti není jedinec, ale kolektiv
Arnošt Dvořák – Husité
F. X. Šalda – Zástupové
Karel Čapek – R.U.R.
novoklasicistické drama
František Langer
bratři Čapkové
Jean ANOUILH
Jean ANOUILH
SKŘIVÁNEK ( historické drama z roku 1953, příběh o francouzské národní hrdince – Janě z Arku
příběh se neodvíjí v chronologickém sledu, jádro tvoří inkviziční proces s Janou (obžalovaná z kacířství), inkvizice se účastní mnoho lidí, biskup, který je mezi nimi, požaduje, aby se zahrála celá Janina historie, Jana jako 15-ti letá venkovská dívka naslouchá hlasům z nebe, uposlechne je a postaví se do čela armády která bojuje x vojskům Anglie vyhrává spoustu bitev, dosáhne korunovace prince Karla, později upadne do angl. zajetí a je obžalována z kacířství biskup Cauchon si však nepřeje Janinu smrt, domlouvá jí, aby odvolala své tvrzení ( tvrdila, že všechny její kroky vedl Bůh), Jana je vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky odvolá, ale ve vězení si uvědomí, že odvoláním zradila co doposud udělala, před účastníky soudu ruší své přiznání a volí si smrt na hranici, ale je si však jistá, že má opět čisté svědomí.
v závěru dochází k nečekanému zvratu, Jana již stojí na hranici, když vtom přibíhá Beaudricourt s výkřikem : „Takhle to nemůže skončit, vždyť se ještě neodehrála korunovace!“ Král Karel uzná oprávněnost námitky hranice je rozmetána, a slaví se králova korunovace, během soudního jednání vystupuje do popředí hrdinčin ryzí charakter člověka stojícího pevně za svou pravdou a jehož přesvědčení nezlomí ani hrozba smrti, drama Skřivánek vyzdvihuje hodnotu lidské oběti, zobrazuje střet čistých ideálů s totalitní mocí
Franz WERFEL
JAKOBOWSKI A PLUKOVNÍK ( děj tříaktové hry označené jako komedie-tragédie je situován do Francie roku 1940, v krytu malého pařížského hotelu se sekávají dva hlavní hrdinové – Poláci Jakobowski a plukovník Stjerbinski. Jakobowski je žid, byl neustále pronásledován uchýlil se do Paříže, kde žije v hotelu již dva roky, přes všechny problémy však hýří optimismem, věří v překonání všech překážek, nyní ho čeká již pátý útěk, plukovník Stjerbinski, velitel polského pluku zničeného němci, je skvělý válečník ale v praktickém životě moc nevyniká, vlastní tajné dokumenty a musí je dopravit do Anglie, Jakobowski opatří auto a spolu s plukovníkem, jeho milenkou Marianou a sluhou prchají k atlantickému pobřeží, Jakubowski přebírá roli „anděla strážného“ (jídlo, benzín, němci), po této epizodě se na chvíli rozejdou, Jakubovski plánuje v restauraci se svým přítelem útěk pryč z Francie, nezdaří se, němci vtrhli do restaurace a přítel se zastřelil a Jakubowski se schoval, poté tam přichází plukovník v přestrojení za slepce se svým doprovodem (milenka, sluha), dají řeč s tajemným hráčem v kostky a ten jim nabídne dvě místa na lodi do Anglie, po poradě všichni uznají, že musí odjet Jakubowski a plukovník, neboť jsou v ohrožení.
autor ve svém díle varuje před nebezpečím fašismu, který činí z národů otroky, upozorňuje na tragiku židovského údělu
Edward ALBEE
KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ ( absurdní drama, autorovo nejslavnější dílo, Marta hraje v manželství dominantní úlohu, opovrhuje svým manželem, manželství je pro ně boj, v němž vítězí ten, kdo dokáže druhého více psychicky ranit, žijí spolu již jen ze zvyku, jejich vztah pomáhá udržet pohromadě vytvoření fiktivního syna, přimknou k této představě tak, že chvílemi věří v synovo skutečné bytí, ani Nickovo manželství není šťastné Drahunka touží po dítěti, Nickovi se to nelíbí, vzal si ji jenom kvůli penězům, oba manželské páry, hrají kruté hry, slovně se potýkají, Marta se vyspí s Nickem a Jiří, aby se jí za to pomstil, nechal zemřít fiktivního syna, tím zničí poslední pouto manželství, paradoxně se objevuje něco, co by se mohlo nazvat novým začátkem jejich společného života )
Samuel BECKETT
Ir, píše francouzsky,NC
ČEKÁNÍ NA GODOTA ( na opuštěném místě se setkávají dva tuláci, mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá, že oba čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich další životní osudy, opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den, monotónnost, stereotyp, bezútěšnost, nekonečnost čekání, jazyk ne jako komunikační prostředek, ale pouze jako prostředek k zabití času
Eugéne IONESCO
Francouz, řada tzv. antiher PLEŠATÁ ZPĚVAČKA – inspirace konverzační příručkou angličtiny, vystupují zde manželé Smithovi a Martinovi, snaží se řešit problémy s komunikací – problém komunikace mezi lidmi a stereotypností, ve svých dramatech zvýrazňuje absurditu hromaděním nesmírného množství nesmyslných slov nebo předmětů
Jean Paul SARTRE
NEVOLNOST – existen., zabývá se fil., návaznost na Jamese Joyce, forma deníku, uvědomění si existenci, smysl a existenci věcí
ZEĎ, SLOVA
Thoams Stearns ELIOT
NC, modernismus, novoklasicismus,
POEMA
SKŘIVÁNEK ( historické drama z roku 1953, příběh o francouzské národní hrdince – Janě z Arku
příběh se neodvíjí v chronologickém sledu, jádro tvoří inkviziční proces s Janou (obžalovaná z kacířství), inkvizice se účastní mnoho lidí, biskup, který je mezi nimi, požaduje, aby se zahrála celá Janina historie, Jana jako 15-ti letá venkovská dívka naslouchá hlasům z nebe, uposlechne je a postaví se do čela armády která bojuje x vojskům Anglie vyhrává spoustu bitev, dosáhne korunovace prince Karla, později upadne do angl. zajetí a je obžalována z kacířství biskup Cauchon si však nepřeje Janinu smrt, domlouvá jí, aby odvolala své tvrzení ( tvrdila, že všechny její kroky vedl Bůh), Jana je vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky odvolá, ale ve vězení si uvědomí, že odvoláním zradila co doposud udělala, před účastníky soudu ruší své přiznání a volí si smrt na hranici, ale je si však jistá, že má opět čisté svědomí.
v závěru dochází k nečekanému zvratu, Jana již stojí na hranici, když vtom přibíhá Beaudricourt s výkřikem : „Takhle to nemůže skončit, vždyť se ještě neodehrála korunovace!“ Král Karel uzná oprávněnost námitky hranice je rozmetána, a slaví se králova korunovace, během soudního jednání vystupuje do popředí hrdinčin ryzí charakter člověka stojícího pevně za svou pravdou a jehož přesvědčení nezlomí ani hrozba smrti, drama Skřivánek vyzdvihuje hodnotu lidské oběti, zobrazuje střet čistých ideálů s totalitní mocí
Franz WERFEL
JAKOBOWSKI A PLUKOVNÍK ( děj tříaktové hry označené jako komedie-tragédie je situován do Francie roku 1940, v krytu malého pařížského hotelu se sekávají dva hlavní hrdinové – Poláci Jakobowski a plukovník Stjerbinski. Jakobowski je žid, byl neustále pronásledován uchýlil se do Paříže, kde žije v hotelu již dva roky, přes všechny problémy však hýří optimismem, věří v překonání všech překážek, nyní ho čeká již pátý útěk, plukovník Stjerbinski, velitel polského pluku zničeného němci, je skvělý válečník ale v praktickém životě moc nevyniká, vlastní tajné dokumenty a musí je dopravit do Anglie, Jakobowski opatří auto a spolu s plukovníkem, jeho milenkou Marianou a sluhou prchají k atlantickému pobřeží, Jakubowski přebírá roli „anděla strážného“ (jídlo, benzín, němci), po této epizodě se na chvíli rozejdou, Jakubovski plánuje v restauraci se svým přítelem útěk pryč z Francie, nezdaří se, němci vtrhli do restaurace a přítel se zastřelil a Jakubowski se schoval, poté tam přichází plukovník v přestrojení za slepce se svým doprovodem (milenka, sluha), dají řeč s tajemným hráčem v kostky a ten jim nabídne dvě místa na lodi do Anglie, po poradě všichni uznají, že musí odjet Jakubowski a plukovník, neboť jsou v ohrožení.
autor ve svém díle varuje před nebezpečím fašismu, který činí z národů otroky, upozorňuje na tragiku židovského údělu
Edward ALBEE
KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ ( absurdní drama, autorovo nejslavnější dílo, Marta hraje v manželství dominantní úlohu, opovrhuje svým manželem, manželství je pro ně boj, v němž vítězí ten, kdo dokáže druhého více psychicky ranit, žijí spolu již jen ze zvyku, jejich vztah pomáhá udržet pohromadě vytvoření fiktivního syna, přimknou k této představě tak, že chvílemi věří v synovo skutečné bytí, ani Nickovo manželství není šťastné Drahunka touží po dítěti, Nickovi se to nelíbí, vzal si ji jenom kvůli penězům, oba manželské páry, hrají kruté hry, slovně se potýkají, Marta se vyspí s Nickem a Jiří, aby se jí za to pomstil, nechal zemřít fiktivního syna, tím zničí poslední pouto manželství, paradoxně se objevuje něco, co by se mohlo nazvat novým začátkem jejich společného života )
Samuel BECKETT
Ir, píše francouzsky,NC
ČEKÁNÍ NA GODOTA ( na opuštěném místě se setkávají dva tuláci, mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá, že oba čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich další životní osudy, opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den, monotónnost, stereotyp, bezútěšnost, nekonečnost čekání, jazyk ne jako komunikační prostředek, ale pouze jako prostředek k zabití času
Eugéne IONESCO
Francouz, řada tzv. antiher PLEŠATÁ ZPĚVAČKA – inspirace konverzační příručkou angličtiny, vystupují zde manželé Smithovi a Martinovi, snaží se řešit problémy s komunikací – problém komunikace mezi lidmi a stereotypností, ve svých dramatech zvýrazňuje absurditu hromaděním nesmírného množství nesmyslných slov nebo předmětů
Jean Paul SARTRE
NEVOLNOST – existen., zabývá se fil., návaznost na Jamese Joyce, forma deníku, uvědomění si existenci, smysl a existenci věcí
ZEĎ, SLOVA
Thoams Stearns ELIOT
NC, modernismus, novoklasicismus,
POEMA
Rozvoj dramatické tvorby a podíl českého divadla na národním a kulturním životě do konce 19. století
Rozvoj dramatické tvorby a podíl českého divadla na národním a kulturním životě do konce 19. století
od 12. století do 1. poloviny 19. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. stol
- kořeny českého dramatu jsou náboženského původu (především námět Kristovy smrti a vzkříšení scéna tří Marií – jdou pomazat Kristovo tělo, u hrobu sedí anděl a zvěstuje jim, že vstal z mrtvých)
- dramatizovaly se a předváděly v kostelech a klášterech
- postupně se do divadla začali zapojovat i učitelé a jejich žáci
- později se dramata začala obohacovat i o světské scény (nákup mastí na trhu, ...) nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- ve 14. století vznikla 1. staročeská světská divadelní hra - Mastičkář - fraška tři zbožné Marie jsou k hrobu Ježíše, aby ho pomazaly vonnými mastmi nakoupenými na tržišti kritika lidské hlouposti, parodie biblického výjevu – Kristus vzkřísil Izáka X mastičkář pomaže zadek zesnulého člověka a tím ho vzkřísí
poprvé zde promlouvá postava nižšího stavu. Jazyk – hovorové prvky, vulgarismy, latinské výrazy – makarónské verše, kritika středověkých podvodných lékařů, šarlatánství
- fraška - komediální žánr dramatické literatury, jehož námětem je anekdotická zápletka zdůrazňující situační komiku a zveličující komické rysy schematicky vykreslených postav. Vznikla již v antice, rozvíjela se zejména ve středověku (např. Fraška o kádi); v 19. stol. byla rozšířena fraška z maloměstského prostředí
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký – hry o Faustovi, Don Šajnů)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům a měly prohloubit u žáků znalost latiny, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční,...) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou tzv. „Kramářské písně“ (Komedie o turecký vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 divadlo v Kotcích – hlavně německé hry, později jeden den v týdnu hry české první česká hra Kníže Honzík (1771)
- v roce 1783 je založeno Nosticovo divadlo (později přejmenováno na Stavovské) – německé i české hry ve 20. letech 19. století se začíná hrát víc českých her Jan Nepomuk Štěpánek (Čech a Němec, Obležené Prahy od Švédů psal hry rytířské, historická dramata, ale i veselohry ze současnosti jeho soubor byl profesionální) X Václav Kliment Klicpera (Divotvorný klobouk Rohovín čtverrohý, Handrián z Římsu – za Jana Lucemburského, selský jinoch Želmír miluje Ruměnu, dceru rytíře, ten ji však před léty slíbil Hadriánovi - synovi bohatého rytíře, Želmírův přítel Soběbor najímá žoldnéře Srpoše, aby se vydával za Hadriána, když se pak objeví pravý Hadrián uvrhnou ho do vězení, kde ho navštíví duch ( Soběbor ) a přesvědčuje ho, že si Ruměnu brát nemá, mezitím se žoldnéř opije a vše prozrazuje, Soběbor chce situaci zachránit a prohlašuje se taky za Hadriána, nakonec nad nimi vyhraje Želmír svou statečností, když rytíři zachraňuje život na lovuVeselohra na mostě – na jednom břehu přátelská na druhém nepřátelská vojska střeží most tak přísně že skupina obyvatel se dostane na most ale už ne z něj, nemají průvodní list, který odevzdali při vstupu na něj, na mostě Popelka a úředník, rodina je večer jde hledat, milý Popelky vidí jak ji utěšuje úředník => žárlivé scény, hádky, vysvětlování, mezitím se strhává bitva mezi vojsky a most je pod palbou, zkouška lásky a oddanosti vesničanů, vše končí vítězstvím přátelských vojsk a most je uvolněn byl nejúspěšnější v dramatech ze současnosti, v nichž nastavuje současníkům komické zrcadlo píše ale i historické hry např. Blaník, Božena, Jan za chrta dán)
- v letech 1786-89 působí české divadlo Bouda (na Václaváku) – hrálo se česky s ní jsou spojena jména: Václav Thám, který psal vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka); Prokop Šedivý byl oblíbeným autorem frašek z pražského lidového prostředí (Masné krámy a Pražští sedláci)
- Josef Kajetán TYL
- za něj dosáhlo svého vrcholu obrozenecké divadlo
- Klicperův žák
- psal zejména hry ze současnosti, které často obsahovaly sociální kritiku (Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera)
- z jeho veseloher se stala populární Fidlovačka aneb žádny hněv a žádná rvačka, která obsahovala budoucí českou hymnu, kterou zpíval slepý houslista (zhudebnil František Škroup)
- pohádkové báchorky – Strakonický dudák aneb hody divých žen Lesní panna aneb cesta do Ameriky
- historické hry – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
od 12. století do 1. poloviny 19. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. stol
- kořeny českého dramatu jsou náboženského původu (především námět Kristovy smrti a vzkříšení scéna tří Marií – jdou pomazat Kristovo tělo, u hrobu sedí anděl a zvěstuje jim, že vstal z mrtvých)
- dramatizovaly se a předváděly v kostelech a klášterech
- postupně se do divadla začali zapojovat i učitelé a jejich žáci
- později se dramata začala obohacovat i o světské scény (nákup mastí na trhu, ...) nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- ve 14. století vznikla 1. staročeská světská divadelní hra - Mastičkář - fraška tři zbožné Marie jsou k hrobu Ježíše, aby ho pomazaly vonnými mastmi nakoupenými na tržišti kritika lidské hlouposti, parodie biblického výjevu – Kristus vzkřísil Izáka X mastičkář pomaže zadek zesnulého člověka a tím ho vzkřísí
poprvé zde promlouvá postava nižšího stavu. Jazyk – hovorové prvky, vulgarismy, latinské výrazy – makarónské verše, kritika středověkých podvodných lékařů, šarlatánství
- fraška - komediální žánr dramatické literatury, jehož námětem je anekdotická zápletka zdůrazňující situační komiku a zveličující komické rysy schematicky vykreslených postav. Vznikla již v antice, rozvíjela se zejména ve středověku (např. Fraška o kádi); v 19. stol. byla rozšířena fraška z maloměstského prostředí
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký – hry o Faustovi, Don Šajnů)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům a měly prohloubit u žáků znalost latiny, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční,...) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou tzv. „Kramářské písně“ (Komedie o turecký vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 divadlo v Kotcích – hlavně německé hry, později jeden den v týdnu hry české první česká hra Kníže Honzík (1771)
- v roce 1783 je založeno Nosticovo divadlo (později přejmenováno na Stavovské) – německé i české hry ve 20. letech 19. století se začíná hrát víc českých her Jan Nepomuk Štěpánek (Čech a Němec, Obležené Prahy od Švédů psal hry rytířské, historická dramata, ale i veselohry ze současnosti jeho soubor byl profesionální) X Václav Kliment Klicpera (Divotvorný klobouk Rohovín čtverrohý, Handrián z Římsu – za Jana Lucemburského, selský jinoch Želmír miluje Ruměnu, dceru rytíře, ten ji však před léty slíbil Hadriánovi - synovi bohatého rytíře, Želmírův přítel Soběbor najímá žoldnéře Srpoše, aby se vydával za Hadriána, když se pak objeví pravý Hadrián uvrhnou ho do vězení, kde ho navštíví duch ( Soběbor ) a přesvědčuje ho, že si Ruměnu brát nemá, mezitím se žoldnéř opije a vše prozrazuje, Soběbor chce situaci zachránit a prohlašuje se taky za Hadriána, nakonec nad nimi vyhraje Želmír svou statečností, když rytíři zachraňuje život na lovuVeselohra na mostě – na jednom břehu přátelská na druhém nepřátelská vojska střeží most tak přísně že skupina obyvatel se dostane na most ale už ne z něj, nemají průvodní list, který odevzdali při vstupu na něj, na mostě Popelka a úředník, rodina je večer jde hledat, milý Popelky vidí jak ji utěšuje úředník => žárlivé scény, hádky, vysvětlování, mezitím se strhává bitva mezi vojsky a most je pod palbou, zkouška lásky a oddanosti vesničanů, vše končí vítězstvím přátelských vojsk a most je uvolněn byl nejúspěšnější v dramatech ze současnosti, v nichž nastavuje současníkům komické zrcadlo píše ale i historické hry např. Blaník, Božena, Jan za chrta dán)
- v letech 1786-89 působí české divadlo Bouda (na Václaváku) – hrálo se česky s ní jsou spojena jména: Václav Thám, který psal vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka); Prokop Šedivý byl oblíbeným autorem frašek z pražského lidového prostředí (Masné krámy a Pražští sedláci)
- Josef Kajetán TYL
- za něj dosáhlo svého vrcholu obrozenecké divadlo
- Klicperův žák
- psal zejména hry ze současnosti, které často obsahovaly sociální kritiku (Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera)
- z jeho veseloher se stala populární Fidlovačka aneb žádny hněv a žádná rvačka, která obsahovala budoucí českou hymnu, kterou zpíval slepý houslista (zhudebnil František Škroup)
- pohádkové báchorky – Strakonický dudák aneb hody divých žen Lesní panna aneb cesta do Ameriky
- historické hry – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
KOČIČÍ HRA
KOČIČÍ HRA ( tragikomedie, o osamělosti stárnoucích lidí, Eržika Orbánová, vdova, žije dvacet let ve stejném paneláku a stýká se pouze s lidmi z nebližšího okolí, každou neděli navštěvuje svoji dceru se kterou si však nerozumí,
jednou týdně za ní chodí operní pěvec, kterého tajně miluje, tento stereotyp naruší její přítelkyně, schází se, chodí do kavárny, Eržika začíná znovu žít, Pavla ji však přebere toho pěvce, E chce spáchat sebevraždu, ale neúspěšně, zachrání jí příjezd její sestry )
Eugene Gladstone O´NEILL
jeden ze zakladatelů am. mod. divadla, NC ( 1936 ), dílo – naturalismus, expresionismus, antické drama
SMUTEK SLUŠÍ ELEKTŘE ( inspirován Oresteiou, doba po válce SxJ, tragédie rodu manonů, 3 díly,
1.: Návrat – generál Ezra Manon se vrací z války, žena zamilovaná do jiného, muže otráví, dcera to odhalí,
2.: Štvanice – boj matky s dcerou o Orina ( syn, resp. bratr ), ten se zraněný vrací z války, matku miluje, ale když se dozví o nevěře, milence zabije, matka se zastřelí
3.: Přízraky – sourozenci se vrací z cest ( jeli aby zapomněli ), syn to vše sepisuje a chce to po své dívce vydat, dcera mu chce zabránit, dožene ho k sebevraždě, pochopí že celý rod je zakletý a zaživa se pohřbívá, čeká na smrt, aby ji vykoupila )
CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI ( autobiografické drama, proto autor požádal nakladatelství, aby dílo vydali až po jeho smrti, nechtěl ublížit osobám, jichž se to týká, jeho žena ji vydala už po 2 letech )
Nazim HIKMET
LEGENDA O LÁSCE ( napsána ve vězení, sestra panovnice těžce nemocná, neznámý ji sice uzdraví, ale pod podmínkou, že se stane ošklivou, děj má hodně symbolů: slunce = sym. života, tma = sym. nepřátelství a smrti )
4 podoby lásky: sesterská, egoistická, oddaná a k umění
jednou týdně za ní chodí operní pěvec, kterého tajně miluje, tento stereotyp naruší její přítelkyně, schází se, chodí do kavárny, Eržika začíná znovu žít, Pavla ji však přebere toho pěvce, E chce spáchat sebevraždu, ale neúspěšně, zachrání jí příjezd její sestry )
Eugene Gladstone O´NEILL
jeden ze zakladatelů am. mod. divadla, NC ( 1936 ), dílo – naturalismus, expresionismus, antické drama
SMUTEK SLUŠÍ ELEKTŘE ( inspirován Oresteiou, doba po válce SxJ, tragédie rodu manonů, 3 díly,
1.: Návrat – generál Ezra Manon se vrací z války, žena zamilovaná do jiného, muže otráví, dcera to odhalí,
2.: Štvanice – boj matky s dcerou o Orina ( syn, resp. bratr ), ten se zraněný vrací z války, matku miluje, ale když se dozví o nevěře, milence zabije, matka se zastřelí
3.: Přízraky – sourozenci se vrací z cest ( jeli aby zapomněli ), syn to vše sepisuje a chce to po své dívce vydat, dcera mu chce zabránit, dožene ho k sebevraždě, pochopí že celý rod je zakletý a zaživa se pohřbívá, čeká na smrt, aby ji vykoupila )
CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI ( autobiografické drama, proto autor požádal nakladatelství, aby dílo vydali až po jeho smrti, nechtěl ublížit osobám, jichž se to týká, jeho žena ji vydala už po 2 letech )
Nazim HIKMET
LEGENDA O LÁSCE ( napsána ve vězení, sestra panovnice těžce nemocná, neznámý ji sice uzdraví, ale pod podmínkou, že se stane ošklivou, děj má hodně symbolů: slunce = sym. života, tma = sym. nepřátelství a smrti )
4 podoby lásky: sesterská, egoistická, oddaná a k umění
Federico Garcia LORCA
Federico Garcia LORCA
zakladatel kočovného divadla
KRVAVÁ SVATBA ( podle skutečné události, rozmluva matky se synem, který se hodlá oženit, matka má ale divné tušení ( přišla o muže a jednoho syna ), nakonec schvaluje, po svatbě nevěsta syna opouští kvůli milenci, syn milence v souboji zabije )
DŮM DONI BERNARDY ( tragédie, konflikt jednice s mocí, která mu brání ke svobodě a žití, despotická Dona ve svém domě krutě vládne, po smrti druhého muže nutí své dcery ke smutku, nejstarší si najde ženicha, který se ale tajně schází s druhou dcerou, ostatní dcery je špehují, milenci se objeví, matka to drží v tajnosti – chce uchovat rodinnou čest , v příběhu až na ženicha samé ženy )
Friedrich DÜRRENMATT
NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY ( Tragikomedie, malé městečko Gullen se ocitá v zoufale finanční situaci, zavřený fabriky atd… Celé městečko doufá že jej spasí multimilionářka Klára Zachanasjanová, která je bývalá rodačka,
Klára jim řekne že městu pomůže (dá jim miliardu peněz) a to pod jednou podmínkou, že zabijí jejího bývalého milence, který ji opustil i s dítětem a ponechal jejímu osudu - musela se pak živit prostitucí – dokud se nevdala velice výhodně, celé město má morální problém zda zabít jednoho člověka a žít v blahobytu nebo ne, celá hra končí tak ,že dotyčný milenec umírá na veřejně městské schůzi – městští prohlašuji, že milence zabila radost, milionářka si pak jeho mrtvolu odveze na Capri do přepychové hrobky )
FYZIKOVÉ ( tříaktová komedie s detektivní zápletkou se odehrává v psychiatrickém sanatoriu, jež řídí stará panna Mathilda, v sanatoriu se léčí tři fyzikové – jeden si myslí že je Einstein, druhý že je Newton a třetí že je Mobius a všichni se řídí příkazy krále Šalamouna, příběh začíná vyšetřováním vraždy dvou ošetřovatelek které zabil Einstein s Newtonem, brzy se objeví tělo třetí ošetřovatelky kterou zabil Mobii. Všichni tři své šílenství pouze předstírají. Einstein s Newtonem jsou ve skutečnosti tajní agenti, kteří mají získat výsledky činnosti vědce Mobia, který se do sanatoria uchýlil před mnoha lety, chtěl uchránit svět před objevem, který by ho mohl zničit, ošetřovatelky umírají proto, že se do vědců zamilují a ti se bojí prozrazení… Mobius apeluje na zbývající dva vědce, že svět na jeho vynález není připravený a že by jej zneužil, oni to uznají a rozhodnou se zůstat na vždy v blázinci.,jenže Mobiovy plány ukradne šílená Mathilda, která chce pomocí tohoto vynálezu ovládnout svět )
John OSBORNE
KOMIK ( tříaktová hra, příběh se odehrává v okrajové čtvrti nejmenovaného městečka kam přijíždí Jana z Londýna za svou rodinou. Od svého dědečka Billyho kdysi slavného komika se dozvídá podrobnosti jak žijí její bližní, později se s nimi setká osobně, Janin otec se snaží prosadit v kabaretu, ale jeho show nikdo nenavštěvuje i přes všemožná lákadla, navíc je zadlužený a pomalu krachuje, svoji situaci zastírá maskou světáka pro nějž city nic neznamenají… nevlastní matka Jany pije, protože trpí manželovou nevěrou, má strach o svého syna Micka, který vstoupil do armády a bojuje v Asii, chlastá i Mickův bratr Frank, Frank odmítl vstoupit do armády a tak strávil půl roku ve vězení, nevěří ve spravedlnost ani v demokracii, ale ani Jana není spokojená, chce být samostatná, nezávislá. Kvůli tomu se rozchází s nechápajícím ji milencem, dosavadní život ji připadá nepravdivý. přes všechny problémy spojuje rodinu velké citové pouto, všechny hluboce zasáhne správa o Mickově smrti, tím však tragedie nekončí, umírá dědeček Billy, který vystoupí v kabaretu Janina otce, který doufá, že tím postaví kabaret na nohy, ale to vystoupení stojí Billyho život. Strejček Bill nabízí rodině finanční pomoc (je bohatý právník) . chce jim zajistit odlet do Kanady k příbuzným matky, kteří jim nabízejí nový život a práci v hotelu, rodina však nepřijímá, protože takový život k nim nepatří. Jana prohlašuje, že mají jen sebe a musejí to nějak zvládnout, otec se nakonec loučí polibkem s publikem, protože si uvědomuje že dalším domovem mu bude vězení )
zakladatel kočovného divadla
KRVAVÁ SVATBA ( podle skutečné události, rozmluva matky se synem, který se hodlá oženit, matka má ale divné tušení ( přišla o muže a jednoho syna ), nakonec schvaluje, po svatbě nevěsta syna opouští kvůli milenci, syn milence v souboji zabije )
DŮM DONI BERNARDY ( tragédie, konflikt jednice s mocí, která mu brání ke svobodě a žití, despotická Dona ve svém domě krutě vládne, po smrti druhého muže nutí své dcery ke smutku, nejstarší si najde ženicha, který se ale tajně schází s druhou dcerou, ostatní dcery je špehují, milenci se objeví, matka to drží v tajnosti – chce uchovat rodinnou čest , v příběhu až na ženicha samé ženy )
Friedrich DÜRRENMATT
NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY ( Tragikomedie, malé městečko Gullen se ocitá v zoufale finanční situaci, zavřený fabriky atd… Celé městečko doufá že jej spasí multimilionářka Klára Zachanasjanová, která je bývalá rodačka,
Klára jim řekne že městu pomůže (dá jim miliardu peněz) a to pod jednou podmínkou, že zabijí jejího bývalého milence, který ji opustil i s dítětem a ponechal jejímu osudu - musela se pak živit prostitucí – dokud se nevdala velice výhodně, celé město má morální problém zda zabít jednoho člověka a žít v blahobytu nebo ne, celá hra končí tak ,že dotyčný milenec umírá na veřejně městské schůzi – městští prohlašuji, že milence zabila radost, milionářka si pak jeho mrtvolu odveze na Capri do přepychové hrobky )
FYZIKOVÉ ( tříaktová komedie s detektivní zápletkou se odehrává v psychiatrickém sanatoriu, jež řídí stará panna Mathilda, v sanatoriu se léčí tři fyzikové – jeden si myslí že je Einstein, druhý že je Newton a třetí že je Mobius a všichni se řídí příkazy krále Šalamouna, příběh začíná vyšetřováním vraždy dvou ošetřovatelek které zabil Einstein s Newtonem, brzy se objeví tělo třetí ošetřovatelky kterou zabil Mobii. Všichni tři své šílenství pouze předstírají. Einstein s Newtonem jsou ve skutečnosti tajní agenti, kteří mají získat výsledky činnosti vědce Mobia, který se do sanatoria uchýlil před mnoha lety, chtěl uchránit svět před objevem, který by ho mohl zničit, ošetřovatelky umírají proto, že se do vědců zamilují a ti se bojí prozrazení… Mobius apeluje na zbývající dva vědce, že svět na jeho vynález není připravený a že by jej zneužil, oni to uznají a rozhodnou se zůstat na vždy v blázinci.,jenže Mobiovy plány ukradne šílená Mathilda, která chce pomocí tohoto vynálezu ovládnout svět )
John OSBORNE
KOMIK ( tříaktová hra, příběh se odehrává v okrajové čtvrti nejmenovaného městečka kam přijíždí Jana z Londýna za svou rodinou. Od svého dědečka Billyho kdysi slavného komika se dozvídá podrobnosti jak žijí její bližní, později se s nimi setká osobně, Janin otec se snaží prosadit v kabaretu, ale jeho show nikdo nenavštěvuje i přes všemožná lákadla, navíc je zadlužený a pomalu krachuje, svoji situaci zastírá maskou světáka pro nějž city nic neznamenají… nevlastní matka Jany pije, protože trpí manželovou nevěrou, má strach o svého syna Micka, který vstoupil do armády a bojuje v Asii, chlastá i Mickův bratr Frank, Frank odmítl vstoupit do armády a tak strávil půl roku ve vězení, nevěří ve spravedlnost ani v demokracii, ale ani Jana není spokojená, chce být samostatná, nezávislá. Kvůli tomu se rozchází s nechápajícím ji milencem, dosavadní život ji připadá nepravdivý. přes všechny problémy spojuje rodinu velké citové pouto, všechny hluboce zasáhne správa o Mickově smrti, tím však tragedie nekončí, umírá dědeček Billy, který vystoupí v kabaretu Janina otce, který doufá, že tím postaví kabaret na nohy, ale to vystoupení stojí Billyho život. Strejček Bill nabízí rodině finanční pomoc (je bohatý právník) . chce jim zajistit odlet do Kanady k příbuzným matky, kteří jim nabízejí nový život a práci v hotelu, rodina však nepřijímá, protože takový život k nim nepatří. Jana prohlašuje, že mají jen sebe a musejí to nějak zvládnout, otec se nakonec loučí polibkem s publikem, protože si uvědomuje že dalším domovem mu bude vězení )
Maurice MAETERLINCK
Maurice MAETERLINCK
symbolistická dramata, psal francouzsky, v některých hrách i impresionistické prvky
MODRÝ PTÍK – o hledání lid. štěstí,pták = symbol štěstí
Anton Pavlovič ČECHOV
jeho hry = přechod k modernímu dramatu, typický lyrismus ( líčení pocitů ) a psychologismus ( prokreslení postav )
důraz na atmosféru, střety lidí s různým charakterem = pocit zdlouhavosti
RACEK ( o smyslu života, o ideálech a životní rezignaci, o lásce a sobectví, tragicky laděná komedie, smích přes slzy, z venkova, mladík napíše hru, pozve herce, mladá dívka do níž se zamiluje chce být herečka, nadšeně hru studuje, jeho matka hru shodí, on rezignuje divadlo se nekoná, Nina se zamiluje do přítele matky ( slavný spisovatel ), odjíždí ze statku, po letech se vrací – zklamaná ze života, spolu se baví o tom co prožili – zklamání, život bez smyslu),
TŘI SESTRY, VIŠNOVÝ SAD ( tragikomedie, zánik ruského patriarchálního světa, matka s dcerou se vrací z Paříže zpět do Ruska, doma zjistí, že jejich statek je před krachem, před ním stojí sad = symbol něčeho nového, statek padne = zánik Ruska )
STRÝČEK VÁNA ( statkář, manželka dcera profesora, který chce jejich statek prodat, ale statkář se nedá a vyžene ho, vše se vrací do normálu, dílo o životě a lidských iluzích )
Konstantin STANISLAVSKIJ
zakladatel MCHATu ( moskevské umělecké divadlo ), režisér,
začíná využívat nové scénické prostředky: hru světel, hudbu, rytmus a tak dokázal navodit novou náladovou atmosféru, ovlivnil světové drama ( zájezdy svého divadla )
Max REINHARDT
SRN, režisér, experimenty s divadelním prostorem a uplatňováním symbolismu a expresionismu na jevištích
George Bernard SHAW
realismus, naturalismus, vtip, ironie
DOMY PANA SARTORIA ( Harry se setká na lodi s Blanche, zamilují se a zasnoubí, po návratu do Londýna zjišťuje, že za věno dostal vydírané peníze od chudých, to odmítá, chce žít radši bez peněz, důvod rozchodu, její otec ho později přesvědčí, že jinak žít nelze, je zatažen do špinavých obchodů a smiřuje se s Blache, dílo je odhalení pokrytectví vyšších vrstev – humanitní zásady avšak oberou chudého, hyenismus ) PYGMALION ( námět z Antiky – Palutus - o sochaři, který svou lásku sochu, kterou vytvořil, oživí, učitel fonetiky Higgins se setká s prodavačkou květin Doolittlovou – spodní vrstva, hrubá mluva, vsadí se s kamarádem, že ji naučí slušně mluvit, zamilují se )
symbolistická dramata, psal francouzsky, v některých hrách i impresionistické prvky
MODRÝ PTÍK – o hledání lid. štěstí,pták = symbol štěstí
Anton Pavlovič ČECHOV
jeho hry = přechod k modernímu dramatu, typický lyrismus ( líčení pocitů ) a psychologismus ( prokreslení postav )
důraz na atmosféru, střety lidí s různým charakterem = pocit zdlouhavosti
RACEK ( o smyslu života, o ideálech a životní rezignaci, o lásce a sobectví, tragicky laděná komedie, smích přes slzy, z venkova, mladík napíše hru, pozve herce, mladá dívka do níž se zamiluje chce být herečka, nadšeně hru studuje, jeho matka hru shodí, on rezignuje divadlo se nekoná, Nina se zamiluje do přítele matky ( slavný spisovatel ), odjíždí ze statku, po letech se vrací – zklamaná ze života, spolu se baví o tom co prožili – zklamání, život bez smyslu),
TŘI SESTRY, VIŠNOVÝ SAD ( tragikomedie, zánik ruského patriarchálního světa, matka s dcerou se vrací z Paříže zpět do Ruska, doma zjistí, že jejich statek je před krachem, před ním stojí sad = symbol něčeho nového, statek padne = zánik Ruska )
STRÝČEK VÁNA ( statkář, manželka dcera profesora, který chce jejich statek prodat, ale statkář se nedá a vyžene ho, vše se vrací do normálu, dílo o životě a lidských iluzích )
Konstantin STANISLAVSKIJ
zakladatel MCHATu ( moskevské umělecké divadlo ), režisér,
začíná využívat nové scénické prostředky: hru světel, hudbu, rytmus a tak dokázal navodit novou náladovou atmosféru, ovlivnil světové drama ( zájezdy svého divadla )
Max REINHARDT
SRN, režisér, experimenty s divadelním prostorem a uplatňováním symbolismu a expresionismu na jevištích
George Bernard SHAW
realismus, naturalismus, vtip, ironie
DOMY PANA SARTORIA ( Harry se setká na lodi s Blanche, zamilují se a zasnoubí, po návratu do Londýna zjišťuje, že za věno dostal vydírané peníze od chudých, to odmítá, chce žít radši bez peněz, důvod rozchodu, její otec ho později přesvědčí, že jinak žít nelze, je zatažen do špinavých obchodů a smiřuje se s Blache, dílo je odhalení pokrytectví vyšších vrstev – humanitní zásady avšak oberou chudého, hyenismus ) PYGMALION ( námět z Antiky – Palutus - o sochaři, který svou lásku sochu, kterou vytvořil, oživí, učitel fonetiky Higgins se setká s prodavačkou květin Doolittlovou – spodní vrstva, hrubá mluva, vsadí se s kamarádem, že ji naučí slušně mluvit, zamilují se )
Oscar WILDE
Oscar WILDE
dekadentní a naturalistické rysy, postavy – vtip, grotesknost
VĚJÍŘ LADY WINDERMEROVÉ, JAK DŮLEŽITÉ JE MÍTI FILIPA ( 2 přátelé, Filip = fiktivní postava, oba se zamilují, oba se představí jako Filip, nakonec se zjistí že se Filip jmenuje )
August STRINDBERG
Švéd, zakladatel Intimního divadla, pro něž psal div. hry, od romantismu a realismu až k naturalismu a symbolismu
KRÁLOVNA KRISTÝNA ( 5 dějství, dílo o životě královny Kristiny, nevládne dobře, rozhazuje státní peníze, nepřipouští si jakékoliv problémy až je o ni sepsán hanopis, dává to k soudu, kde o ni ovšem vyplavou na povrch věci, o kterých se neměl nikdo dozvědět, je nucena odstoupit, vedle politických scén i scény jejího milostného života )
TANEC SMRTI ( 2 dílné drama, 1. díl: drama muž vs. žena, manželé Alice a Edgar, nemají přátelé, ona zkrachovalá herečka, zemřely jim 2 děti, přijíždí Alicin bratranec, ona se mu zpovídá, že chce muže zabít, on se děsí její nenávisti, Edgar má infarkt = řešení, avšak uzdravuje se a vše se vrací zpátky
2. díl: spor o dceru, ta se zamiluje do bratrancova syna, Edgar ho posílá na vojnu a chce ji provdat za plukovníka, ona ho odmítá – Edgara šlehne, Alice si uvědomuje její lásku k němu )
Luigi PIRANDELLO
NC, subjektivismus, relativismus, analýza buržoazní spol., novátor dramatické hry
ŠEST POSTAV HLEDÁ AUTORA
Maxim GORKIJ
socialistický realismus
JEGOR BUKYČOV A TI DRUZÍ
Berthold BRECHT
boj x fašismu a válce, dramatik, režisér
ŽEBRÁCKÁ OPERA ( adaptace hry Johna Graye, pokrytectví měšťanské společnosti, rozpor mezi zdáním a realitou,
souboj dvou gangů, Peachumův gang ( Peachum vlastní firmu Přítel žebráka – každý žebrák musí být evidován a odvádět půlku výdělků ) a Macheathův gang ( Macki Kudla – velí zlodějům, má známé po celém městě i v řadách policie ), Macki si tajně vezme Polly, dceru Peachuma, což se mu nelíbí, rozhodne se Mackieho udat, šerif ho ale varuje a ten předá vedení firmy Polly a utíká, jedna z Mackieho milenek prozradí místo jeho pobytu a ten je zatčen, má být zatčen, všichni jakoby truchlí ale mají radost, královna v den své korunovace udělí Mackiemu milost )
MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI ( během 30.-ti leté války, dramatická kronika, ukazuje obchody očima malých lidí živořících na okraji války, válku potřebují a nezanevřou na ni, dobro, zlo – vše je jedno, chtěl aby si divák uvědomil zrůdnost války a nechápal jí tak jako matka Kuráž, pro kterou je to obživa a ne původce zla, matka Kuráž, ta má tři děti, putují s vojáky, živí se obchodováním, syn se nechá naverbovat do armády, nakonec o všechny děti přijde avšak pokračuje s vojskem dál, je to její obživa )
dekadentní a naturalistické rysy, postavy – vtip, grotesknost
VĚJÍŘ LADY WINDERMEROVÉ, JAK DŮLEŽITÉ JE MÍTI FILIPA ( 2 přátelé, Filip = fiktivní postava, oba se zamilují, oba se představí jako Filip, nakonec se zjistí že se Filip jmenuje )
August STRINDBERG
Švéd, zakladatel Intimního divadla, pro něž psal div. hry, od romantismu a realismu až k naturalismu a symbolismu
KRÁLOVNA KRISTÝNA ( 5 dějství, dílo o životě královny Kristiny, nevládne dobře, rozhazuje státní peníze, nepřipouští si jakékoliv problémy až je o ni sepsán hanopis, dává to k soudu, kde o ni ovšem vyplavou na povrch věci, o kterých se neměl nikdo dozvědět, je nucena odstoupit, vedle politických scén i scény jejího milostného života )
TANEC SMRTI ( 2 dílné drama, 1. díl: drama muž vs. žena, manželé Alice a Edgar, nemají přátelé, ona zkrachovalá herečka, zemřely jim 2 děti, přijíždí Alicin bratranec, ona se mu zpovídá, že chce muže zabít, on se děsí její nenávisti, Edgar má infarkt = řešení, avšak uzdravuje se a vše se vrací zpátky
2. díl: spor o dceru, ta se zamiluje do bratrancova syna, Edgar ho posílá na vojnu a chce ji provdat za plukovníka, ona ho odmítá – Edgara šlehne, Alice si uvědomuje její lásku k němu )
Luigi PIRANDELLO
NC, subjektivismus, relativismus, analýza buržoazní spol., novátor dramatické hry
ŠEST POSTAV HLEDÁ AUTORA
Maxim GORKIJ
socialistický realismus
JEGOR BUKYČOV A TI DRUZÍ
Berthold BRECHT
boj x fašismu a válce, dramatik, režisér
ŽEBRÁCKÁ OPERA ( adaptace hry Johna Graye, pokrytectví měšťanské společnosti, rozpor mezi zdáním a realitou,
souboj dvou gangů, Peachumův gang ( Peachum vlastní firmu Přítel žebráka – každý žebrák musí být evidován a odvádět půlku výdělků ) a Macheathův gang ( Macki Kudla – velí zlodějům, má známé po celém městě i v řadách policie ), Macki si tajně vezme Polly, dceru Peachuma, což se mu nelíbí, rozhodne se Mackieho udat, šerif ho ale varuje a ten předá vedení firmy Polly a utíká, jedna z Mackieho milenek prozradí místo jeho pobytu a ten je zatčen, má být zatčen, všichni jakoby truchlí ale mají radost, královna v den své korunovace udělí Mackiemu milost )
MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI ( během 30.-ti leté války, dramatická kronika, ukazuje obchody očima malých lidí živořících na okraji války, válku potřebují a nezanevřou na ni, dobro, zlo – vše je jedno, chtěl aby si divák uvědomil zrůdnost války a nechápal jí tak jako matka Kuráž, pro kterou je to obživa a ne původce zla, matka Kuráž, ta má tři děti, putují s vojáky, živí se obchodováním, syn se nechá naverbovat do armády, nakonec o všechny děti přijde avšak pokračuje s vojskem dál, je to její obživa )
Jan PELC
Jan PELC
jeho díla vycházela v samizdatu
soustředil na sebe pozornost kontroverzním románem …A BUDE HŮŘ – vyzývavý román, porušující veškerá tabu; s naturalistickou brutalitou vypráví o životě mladých outsiderů, dětí vegetujících na periferii společnosti, koketujících bez zábran s drogami, alkoholem, volným sexem; spíše zajímavá sociologická sonda než hodnotné dílo – veškeré drastické a sexuální motivy jsou zde spíš proto, aby čtenáře šokovaly a udržely jeho pozornost – vše je účelové (kýč?)
Josef JEDLIČKA
autor vysoce hodnocené novely KDE ŽIVOT NÁŠ JE V PŮLI SE SVOU POUTÍ, která je zasazena do přelomu 40.a 50. let vyvolalo prudký odpor režimu, Jedlička nakonec emigroval, byl zaměstnán ve Svobodné Evropě
Lenka PROCHÁZKOVÁ
autorka samizdatově šířené prózy: romány OČNÍ KAPKY; SMOLNÁ KNIHA (partnerka Vaculíka, reakce na dílo Jak se dělá chlapec)
po r. 1989 vydán román RŮŽOVÁ DÁMA a soubor povídek
Zuzana BRABCOVÁ
upoutala románem DALEKO OD STROMU – vyšel v samizdatu; příběh dvacetileté Věry, dcery faráře a vnučky ortodoxního komunisty, která vnímá okolní svět jako nepřátelský, svět, který ji dusí a drtí
Zdena SALIVAROVÁ
prozaička, manželka J. Škvoreckého
kniha povídek PÁNSKÁ JÍZDA
HONZLOVÁ – částečně autobiografické dílo, vyšlo r. 1972 v Torontu; vrcholné dílo; zachycuje rub optimistického života souboru písní a tanců v 50. letech
SAMOŽERBUCH – bilancující soubor připravený společně s manželem
• Próza po r. 1989
Michal VIEWEGH
prozaik, původním povoláním učitel, poté nakladatelský redaktor; absolvent FF UK
umí rafinovaně prolínat dramatické situace s komickými, vypráví velice svěže, lehce, poutavě, má smysl pro ironicko-groteskní tón
BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA - satiricky laděná rodinná kronika; ústřední dějová linie je vlastně vývojem nadprůměrně inteligentního chlapce Kvida, jehož rodiče se pokoušejí utéci z Prahy před politickými tlaky nastupující normalizace
NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE – žánr literární parodie; autor dovedně napodobuje styl literárních velikánů naší i světové literatury
VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH
Tereza BOUČKOVÁ
prozaička, dcera Pavla Kohouta, marně usilovala o možnost stát se herečkou
za novelu INDIÁNSKÝ BĚH dostala cenu Jiřího Ortena
její próza je čtivá, se svérázným humorem
jeho díla vycházela v samizdatu
soustředil na sebe pozornost kontroverzním románem …A BUDE HŮŘ – vyzývavý román, porušující veškerá tabu; s naturalistickou brutalitou vypráví o životě mladých outsiderů, dětí vegetujících na periferii společnosti, koketujících bez zábran s drogami, alkoholem, volným sexem; spíše zajímavá sociologická sonda než hodnotné dílo – veškeré drastické a sexuální motivy jsou zde spíš proto, aby čtenáře šokovaly a udržely jeho pozornost – vše je účelové (kýč?)
Josef JEDLIČKA
autor vysoce hodnocené novely KDE ŽIVOT NÁŠ JE V PŮLI SE SVOU POUTÍ, která je zasazena do přelomu 40.a 50. let vyvolalo prudký odpor režimu, Jedlička nakonec emigroval, byl zaměstnán ve Svobodné Evropě
Lenka PROCHÁZKOVÁ
autorka samizdatově šířené prózy: romány OČNÍ KAPKY; SMOLNÁ KNIHA (partnerka Vaculíka, reakce na dílo Jak se dělá chlapec)
po r. 1989 vydán román RŮŽOVÁ DÁMA a soubor povídek
Zuzana BRABCOVÁ
upoutala románem DALEKO OD STROMU – vyšel v samizdatu; příběh dvacetileté Věry, dcery faráře a vnučky ortodoxního komunisty, která vnímá okolní svět jako nepřátelský, svět, který ji dusí a drtí
Zdena SALIVAROVÁ
prozaička, manželka J. Škvoreckého
kniha povídek PÁNSKÁ JÍZDA
HONZLOVÁ – částečně autobiografické dílo, vyšlo r. 1972 v Torontu; vrcholné dílo; zachycuje rub optimistického života souboru písní a tanců v 50. letech
SAMOŽERBUCH – bilancující soubor připravený společně s manželem
• Próza po r. 1989
Michal VIEWEGH
prozaik, původním povoláním učitel, poté nakladatelský redaktor; absolvent FF UK
umí rafinovaně prolínat dramatické situace s komickými, vypráví velice svěže, lehce, poutavě, má smysl pro ironicko-groteskní tón
BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA - satiricky laděná rodinná kronika; ústřední dějová linie je vlastně vývojem nadprůměrně inteligentního chlapce Kvida, jehož rodiče se pokoušejí utéci z Prahy před politickými tlaky nastupující normalizace
NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE – žánr literární parodie; autor dovedně napodobuje styl literárních velikánů naší i světové literatury
VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH
Tereza BOUČKOVÁ
prozaička, dcera Pavla Kohouta, marně usilovala o možnost stát se herečkou
za novelu INDIÁNSKÝ BĚH dostala cenu Jiřího Ortena
její próza je čtivá, se svérázným humorem
Vývoj světového dramatu ve 20. století
Vývoj světového dramatu ve 20. století
DRAMA – děj, jednání, žánr, který je určen pro jevištní předvádění, kdy děj předváděn herci za použití monologů a dialogů,
syžetový žánr ( fabule – příhoda, která se vypravuje, syžet – způsob uspořádání informací o fabuli )
děj podáván aktuální přítomnou formou, námětem dramatu konflikt ( deus ex machina – náhlé nečekané řešení konfliktů )
stavební jednotky: jednání ( dějství, akt ) <= obraz <= výstup ( příchod až odchod herce ) <= replika ( věta )
žánry: tragédie – vážný obsah, špatný konec ( Čapek – Bílá nemoc )
komedie – veselohra, komická x satirická ( kritika něčeho ) x situační ( Moliére – Lakomec )
tragikomedie – spojení
epické drama – B.Brecht, hra s moderními prvky ( herci oslovují diváky, zcizovací efekt – vytržení z děje )
revue – kabaret
melodram – dramatická báseň, ve které je recitované slovo doprovázeno hudbou
muzikál – divadelní revue, představení spojeno s hudbou a tancem
voudeville – satirická píseň doprovázena jednoduchou melodií, patří k veselohrám
hlavním úkolem divadla by měla být ( podle Aristotela ) katarze – očista od záporných vášní, problémů, strachu
absurdní drama – rozhodující roli má jazyk, ne proto aby se jim něco sdělilo o postavách nebo ději, herci vedou nesmyslné rozhovory, všechno naruby => nesmyslnost života ve kterém žijeme ( Bedett, Ionesco )
CHARAKTERISTIKA – na přelomu století vznikají nové moderní umělecké směry, které se projevily nejen v próze ale i v
dramatu
prvky symbolismu, impresionismu, dekadentní prvky, expresionistické, hluboké prokreslení postav, později i hry s prvky socialistického realismu
DRAMA – děj, jednání, žánr, který je určen pro jevištní předvádění, kdy děj předváděn herci za použití monologů a dialogů,
syžetový žánr ( fabule – příhoda, která se vypravuje, syžet – způsob uspořádání informací o fabuli )
děj podáván aktuální přítomnou formou, námětem dramatu konflikt ( deus ex machina – náhlé nečekané řešení konfliktů )
stavební jednotky: jednání ( dějství, akt ) <= obraz <= výstup ( příchod až odchod herce ) <= replika ( věta )
žánry: tragédie – vážný obsah, špatný konec ( Čapek – Bílá nemoc )
komedie – veselohra, komická x satirická ( kritika něčeho ) x situační ( Moliére – Lakomec )
tragikomedie – spojení
epické drama – B.Brecht, hra s moderními prvky ( herci oslovují diváky, zcizovací efekt – vytržení z děje )
revue – kabaret
melodram – dramatická báseň, ve které je recitované slovo doprovázeno hudbou
muzikál – divadelní revue, představení spojeno s hudbou a tancem
voudeville – satirická píseň doprovázena jednoduchou melodií, patří k veselohrám
hlavním úkolem divadla by měla být ( podle Aristotela ) katarze – očista od záporných vášní, problémů, strachu
absurdní drama – rozhodující roli má jazyk, ne proto aby se jim něco sdělilo o postavách nebo ději, herci vedou nesmyslné rozhovory, všechno naruby => nesmyslnost života ve kterém žijeme ( Bedett, Ionesco )
CHARAKTERISTIKA – na přelomu století vznikají nové moderní umělecké směry, které se projevily nejen v próze ale i v
dramatu
prvky symbolismu, impresionismu, dekadentní prvky, expresionistické, hluboké prokreslení postav, později i hry s prvky socialistického realismu
Ota FILIP
Ota FILIP
prozaik a novinář, přední postava exilové literatury období normalizace
pochází ze Slezska; během života střídal novinářskou a redaktorskou práci s manuálními povoláními (z politických důvodů)
v srpnu 1969 byl zatčen a odsouzen za podvracení republiky; v r. 1974 byl vypovězen do SRN
velice čtivý román CESTA KE HŘBITOVU – spojuje tematiku okupace s problémy dospívajícího chlapce (linie
Škvoreckého Zbabělců); vážnost, tragika celého období, poopravuje idealizované obrazy osvobozování
NANEBEVSTOUPENÍ LOJZY LAPÁČKA ZE SLEZSKÉ OSTRAVY – čtyřdílný román, líčící národnostní a politické třenice na Ostravsku v době od 20.let do r. 1968
KAVÁRNA SLAVIA - groteskně fantaskní román podávající obraz novodobých českých dějin od 1.sv.v. do r. 1968
Alexandr KLIMENT
básník, prozaik, dramatik, též postižený normalizačními zákazy
zaměřuje se na osobní problémy jedinců a na postižení motivace v jejich jednání; jeho postavy pozbývají pod vlivem svých prožitků veškerou chuť k životní aktivitě
mistr psychologického ztvárnění postav
povídky HODINKY S VODOTRYSKEM
NUDA V ČECHÁCH – jedna ze špičkových českých próz; vyšla nejdříve v zahraničí; hl. hrdinou je architekt Svoboda, který v okamžiku rozhodování o emigraci do Francie bilancuje svůj život zde; kniha je svědectvím o zdeformované společnosti, ale i o deformaci etických hodnot jednotlivců
Vladimír Škutina
humorista, publicista, autor televizních seriálů, legendární vězeň z období vlády prezidenta Antonína Novotného
vězněn byl na poč. 60. let za urážku prezidenta republiky, dále v letech 1969-1974 za televizní vysílání v srpnu 1968
pokud mohl, tak pracoval v rozhlase a televizi, od r. 1977 ho zaměstnali jen jako kameníka v Příbrami
r. 1978 emigroval do Švýcarska
PREZIDENTŮV VĚZEŇ – jedna z tajně šířených, nejčtenějších knih v období normalizace, která je autobiografickým svědectvím o vězení v 60. letech
PREZIDENTŮV VĚZEŇ NA HRADĚ PLNÉM BLÁZNŮ - svědectví o vězeních husákovské éry; hradem plným bláznů je míněna věznice na Mírově, kde autor nechtěně pobýval
jeho knihy nemají vysoké umělecké ambice, ale jsou důrazným mementem varujícím před jakoukoli totalitní mocí a
zvůlí na konci 60. let se proslavil svým pořadem Co tomu říkáte, pane Werichu, ve kterém oba reagovali na aktuální společenské události
Eva KANTŮRKOVÁ
prozaička a novinářka
její dílo tíhne k otázkám mravních imperativů; ponižování lidské důstojnosti, psychický nátlak či manipulace s lidmi, kteří se nemohou bránit, to vše bravurně zachycuje
SMUTEČNÍ SLAVNOST – lyrický ponurý román o smrti a pohřbu sedláka, který byl v 50. letech z politických důvodů donucen se vystěhovat z rodné vsi; nyní, v 60. letech, mu chce jeho žena vypravit pohřební průvod z jejich bývalého hospodářství; tento akt je konfrontován se současně probíhajícím pohřbem okresního tajemníka kom. strany
PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU – reportážní próza o autorčině pobytu v ruzyňské věznici, kde strávila rok kvůli údajné souvislosti se zadrženým francouzským kamiónem,který vezl do Prahy české knihy vydávané v zahraničí; jsou zde zachyceny příběhy spoluvězeňkyň, popsány poměry v této věznici, vztahy uvnitř věznice; je zachycena snaha režimu jedince psychicky zdeptat
prozaik a novinář, přední postava exilové literatury období normalizace
pochází ze Slezska; během života střídal novinářskou a redaktorskou práci s manuálními povoláními (z politických důvodů)
v srpnu 1969 byl zatčen a odsouzen za podvracení republiky; v r. 1974 byl vypovězen do SRN
velice čtivý román CESTA KE HŘBITOVU – spojuje tematiku okupace s problémy dospívajícího chlapce (linie
Škvoreckého Zbabělců); vážnost, tragika celého období, poopravuje idealizované obrazy osvobozování
NANEBEVSTOUPENÍ LOJZY LAPÁČKA ZE SLEZSKÉ OSTRAVY – čtyřdílný román, líčící národnostní a politické třenice na Ostravsku v době od 20.let do r. 1968
KAVÁRNA SLAVIA - groteskně fantaskní román podávající obraz novodobých českých dějin od 1.sv.v. do r. 1968
Alexandr KLIMENT
básník, prozaik, dramatik, též postižený normalizačními zákazy
zaměřuje se na osobní problémy jedinců a na postižení motivace v jejich jednání; jeho postavy pozbývají pod vlivem svých prožitků veškerou chuť k životní aktivitě
mistr psychologického ztvárnění postav
povídky HODINKY S VODOTRYSKEM
NUDA V ČECHÁCH – jedna ze špičkových českých próz; vyšla nejdříve v zahraničí; hl. hrdinou je architekt Svoboda, který v okamžiku rozhodování o emigraci do Francie bilancuje svůj život zde; kniha je svědectvím o zdeformované společnosti, ale i o deformaci etických hodnot jednotlivců
Vladimír Škutina
humorista, publicista, autor televizních seriálů, legendární vězeň z období vlády prezidenta Antonína Novotného
vězněn byl na poč. 60. let za urážku prezidenta republiky, dále v letech 1969-1974 za televizní vysílání v srpnu 1968
pokud mohl, tak pracoval v rozhlase a televizi, od r. 1977 ho zaměstnali jen jako kameníka v Příbrami
r. 1978 emigroval do Švýcarska
PREZIDENTŮV VĚZEŇ – jedna z tajně šířených, nejčtenějších knih v období normalizace, která je autobiografickým svědectvím o vězení v 60. letech
PREZIDENTŮV VĚZEŇ NA HRADĚ PLNÉM BLÁZNŮ - svědectví o vězeních husákovské éry; hradem plným bláznů je míněna věznice na Mírově, kde autor nechtěně pobýval
jeho knihy nemají vysoké umělecké ambice, ale jsou důrazným mementem varujícím před jakoukoli totalitní mocí a
zvůlí na konci 60. let se proslavil svým pořadem Co tomu říkáte, pane Werichu, ve kterém oba reagovali na aktuální společenské události
Eva KANTŮRKOVÁ
prozaička a novinářka
její dílo tíhne k otázkám mravních imperativů; ponižování lidské důstojnosti, psychický nátlak či manipulace s lidmi, kteří se nemohou bránit, to vše bravurně zachycuje
SMUTEČNÍ SLAVNOST – lyrický ponurý román o smrti a pohřbu sedláka, který byl v 50. letech z politických důvodů donucen se vystěhovat z rodné vsi; nyní, v 60. letech, mu chce jeho žena vypravit pohřební průvod z jejich bývalého hospodářství; tento akt je konfrontován se současně probíhajícím pohřbem okresního tajemníka kom. strany
PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU – reportážní próza o autorčině pobytu v ruzyňské věznici, kde strávila rok kvůli údajné souvislosti se zadrženým francouzským kamiónem,který vezl do Prahy české knihy vydávané v zahraničí; jsou zde zachyceny příběhy spoluvězeňkyň, popsány poměry v této věznici, vztahy uvnitř věznice; je zachycena snaha režimu jedince psychicky zdeptat
Jan KŘESADLO
Jan KŘESADLO
prozaik, vl. jménem Václav Pinkava, klinický psycholog žijící v Anglii
autor podivných literárních hříček, v nichž svou pozornost soustředil na výstřední a obskurní dějové motivy, na téměř patologické sexuální sklony některých hrdinů
postmoderní typ prozaika, své texty komponuje jako koláže s prvky absurdity, černého provokativního humoru a morbidity
MRCHOPĚVCI – provokativní román odehrávající se v Čechách na počátku 50. let; hl. hrdina se pod vlivem tragických politických okolností stává pěvcem pohřebního souboru; je však dlouhodobě sexuálně vydírán deviantním marxistickým docentem, který své nechutné praktiky provádí v kobce na hřbitově; hl. hrdina vše řeší zabitím docenta a útěkem do emigrace
texty jsou zajímavé i z jazykového hlediska – objevuje se sánskrt, cikánština, sudetský dialekt, jsou citovány starořecké a latinské texty
Jaroslav VEJVODA
prozaik, vl. jménem Jaroslav Marek, původním povoláním právník
r. 1968 emigroval do Švýcarska
zákl. námětem jeho prací je deziluze mnoha emigrantů, kteří se nemohou začlenit do běhu života na Západě; jeho práce poukazují na složité mezilidské vazby a na psychiku jednajících
PLUJÍCÍ ANDĚLÉ, LETÍCÍ RYBY – soubor 16 povídek, oceněných Cenou Egona Hostovského, které se zabývají osudy českých emigrantů těsně po sovětské okupaci
Václav JAMEK
je bilingvním autorem, vstoupil i do francouzské literatury; píše prózy, básně, komentáře ke knihám francouzských autorů, eseje a literární kritiky
ve Francii byl oceněn jeho esej, autobiografie homosexuála TRAKTÁT O CHATRNÝCH DIVECH
vzpomínkové úvahy KRKAVČÍ MÚZA
Jan NOVÁK
jeden z našich nejtalentovanějších prozaiků a dramatiků
emigroval v roce 1969 do USA, zde vystudoval univerzitu v Chicagu
své práce píše v angličtině, poté jsou překládány do češtiny
náměty čerpá z osudů českých emigrantů; píše živým jazykem s řadou slangových výrazů, amerikanismů, s vynalézavými přirovnáními; některé texty jsou až hrabalovsky poetické
spolupracuje s M. Formanem (film Valmont) či I. Passerem
STRIPTEASE CHICAGO – povídky z prostředí českých přistěhovalců
MILIONOVÝ JEEP – román napsaný anglicky, v USA navržený na Pulitzerovu cenu; je to příběh malého podvodníka, který se snaží nejdříve vyzrát na komunisty v Československu, později na svůj emigrantský úděl v USA; je to tragické podobenství bídy současného světa a beznaděje každého pokusu se z vlivu dění vykroutit a vylhat
prozaik, vl. jménem Václav Pinkava, klinický psycholog žijící v Anglii
autor podivných literárních hříček, v nichž svou pozornost soustředil na výstřední a obskurní dějové motivy, na téměř patologické sexuální sklony některých hrdinů
postmoderní typ prozaika, své texty komponuje jako koláže s prvky absurdity, černého provokativního humoru a morbidity
MRCHOPĚVCI – provokativní román odehrávající se v Čechách na počátku 50. let; hl. hrdina se pod vlivem tragických politických okolností stává pěvcem pohřebního souboru; je však dlouhodobě sexuálně vydírán deviantním marxistickým docentem, který své nechutné praktiky provádí v kobce na hřbitově; hl. hrdina vše řeší zabitím docenta a útěkem do emigrace
texty jsou zajímavé i z jazykového hlediska – objevuje se sánskrt, cikánština, sudetský dialekt, jsou citovány starořecké a latinské texty
Jaroslav VEJVODA
prozaik, vl. jménem Jaroslav Marek, původním povoláním právník
r. 1968 emigroval do Švýcarska
zákl. námětem jeho prací je deziluze mnoha emigrantů, kteří se nemohou začlenit do běhu života na Západě; jeho práce poukazují na složité mezilidské vazby a na psychiku jednajících
PLUJÍCÍ ANDĚLÉ, LETÍCÍ RYBY – soubor 16 povídek, oceněných Cenou Egona Hostovského, které se zabývají osudy českých emigrantů těsně po sovětské okupaci
Václav JAMEK
je bilingvním autorem, vstoupil i do francouzské literatury; píše prózy, básně, komentáře ke knihám francouzských autorů, eseje a literární kritiky
ve Francii byl oceněn jeho esej, autobiografie homosexuála TRAKTÁT O CHATRNÝCH DIVECH
vzpomínkové úvahy KRKAVČÍ MÚZA
Jan NOVÁK
jeden z našich nejtalentovanějších prozaiků a dramatiků
emigroval v roce 1969 do USA, zde vystudoval univerzitu v Chicagu
své práce píše v angličtině, poté jsou překládány do češtiny
náměty čerpá z osudů českých emigrantů; píše živým jazykem s řadou slangových výrazů, amerikanismů, s vynalézavými přirovnáními; některé texty jsou až hrabalovsky poetické
spolupracuje s M. Formanem (film Valmont) či I. Passerem
STRIPTEASE CHICAGO – povídky z prostředí českých přistěhovalců
MILIONOVÝ JEEP – román napsaný anglicky, v USA navržený na Pulitzerovu cenu; je to příběh malého podvodníka, který se snaží nejdříve vyzrát na komunisty v Československu, později na svůj emigrantský úděl v USA; je to tragické podobenství bídy současného světa a beznaděje každého pokusu se z vlivu dění vykroutit a vylhat
Jiří GRUŠA
Jiří GRUŠA
básník, prozaik, literární kritik
vystudoval FF UK, pracoval jako redaktor různých literárních periodik (Tvář, Sešity, Nové knihy aj.)
po r. 1968 mu bylo znemožněno publikovat, pracoval ve stavebním družstvu
podílel se na šíření samizdatové literatury, od r. 1980 žil v Německu, dnes velvyslancem v Rakousku
jeho texty stojí na hranici mezi poezií a prózou, většinou jde o složité, mnohovýznamové experimenty s odvážnou hrou s jazykem – pohrává si s deformováním slov, kombinuje různé jazykové roviny; mnohdy se vytrácí hranice mezi snem a skutečností; velkou roli hraje erotika, není respektována časová chronologie
MIMNER ANEB HRA O SMRAĎOCHA– silně experimentální text odehrávající se v utopické zemi Kalpadocii, jejíž obyvatelé neznají emoce a jejich stát je ovládán krutostí; fyzické erotické napětí románu zavdalo příčinu pro obvinění autora z pornografie; je to příběh o degradaci člověka v deformované společnosti – podobenství o dobové atmosféře v tehdejším Československu
DOTAZNÍK ANEB MODLITBA ZA JEDNO MĚSTO A PŘÍTELE– experimentální román o hledání individuální svobody, o byrokratickém pohledu na svět; hl. hrdina hledá práci a pošestnácté vyplňuje dotazník – hl. principem je snaha poukázat na rozmanitost a neuchopitelnost života ve srovnání s nesmyslnými a stupidními dotazníkovými rubrikami
další experimentální romány: Dámský gambit; Doktor Kokeš, Mistr Panny
Pavel KOHOUT
prozaik, dramatik, publicista a básník, překladatel, scénárista a filmový režisér
rodák z Prahy, studoval na FF UK; pracoval v rozhlase; po r. 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stál u zrodu Charty 77
roku 1977 mu byl dovolen roční pobyt v Rakousku, roku 1979 mu bylo zabráněno vrátit se do země a byl zbaven státního občanství
jeho dílo je velmi pestré: v 50. letech byl autorem typické stalinské poezie; o dvacet let později se stal nepohodlnou osobou
KATYNĚ – tzv. černý román zachycující období let 1972-1978; satira na mocenské praktiky všemocné StB; hl. dějová linie – 15letá krásná a ctižádostivá dívka Lízinka Tachecí se po neúspěšné snaze studovat na střední škole dostává na Střední učiliště popravních věd, na školu pro budoucí katy, kteří násilně likvidují odpůrce režimu; činnost katů popsána jako seriózní odbornost, věda, umělecká disciplína; je to parodie na lidskou hloupost a krutost
NÁPADY SVATÉ KLÁRY – humoristický román s politickým podtextem; žačka 8. třídy má jasnovidecké schopnosti, z čehož plynou různé komické situace poskytující autorovi dost možností parodovat totalitní úřady malého města
KDE JE ZAKOPÁN PES – nejlepší Kohoutova próza, memoárový román o nerovném zápasu jedince s totalitním bezpečnostním aparátem; 2 dějové linie – rok 1978, kdy jsou autorovi posílány vyděračské dopisy, je zde snaha ho psychicky zlomit; druhá linie – retrospektivní návrat do minulosti – zachycuje formování čs. disentu, značná část je věnována sepsání Charty 77
divadelní hra: AUGUST AUGUST, AUGUST – hra z cirkusového prostředí; je sledován osud klauna Augusta, který se chce stát ředitelem, postupně plní podmínky vedení cirkusu – ohrožuje je
básník, prozaik, literární kritik
vystudoval FF UK, pracoval jako redaktor různých literárních periodik (Tvář, Sešity, Nové knihy aj.)
po r. 1968 mu bylo znemožněno publikovat, pracoval ve stavebním družstvu
podílel se na šíření samizdatové literatury, od r. 1980 žil v Německu, dnes velvyslancem v Rakousku
jeho texty stojí na hranici mezi poezií a prózou, většinou jde o složité, mnohovýznamové experimenty s odvážnou hrou s jazykem – pohrává si s deformováním slov, kombinuje různé jazykové roviny; mnohdy se vytrácí hranice mezi snem a skutečností; velkou roli hraje erotika, není respektována časová chronologie
MIMNER ANEB HRA O SMRAĎOCHA– silně experimentální text odehrávající se v utopické zemi Kalpadocii, jejíž obyvatelé neznají emoce a jejich stát je ovládán krutostí; fyzické erotické napětí románu zavdalo příčinu pro obvinění autora z pornografie; je to příběh o degradaci člověka v deformované společnosti – podobenství o dobové atmosféře v tehdejším Československu
DOTAZNÍK ANEB MODLITBA ZA JEDNO MĚSTO A PŘÍTELE– experimentální román o hledání individuální svobody, o byrokratickém pohledu na svět; hl. hrdina hledá práci a pošestnácté vyplňuje dotazník – hl. principem je snaha poukázat na rozmanitost a neuchopitelnost života ve srovnání s nesmyslnými a stupidními dotazníkovými rubrikami
další experimentální romány: Dámský gambit; Doktor Kokeš, Mistr Panny
Pavel KOHOUT
prozaik, dramatik, publicista a básník, překladatel, scénárista a filmový režisér
rodák z Prahy, studoval na FF UK; pracoval v rozhlase; po r. 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stál u zrodu Charty 77
roku 1977 mu byl dovolen roční pobyt v Rakousku, roku 1979 mu bylo zabráněno vrátit se do země a byl zbaven státního občanství
jeho dílo je velmi pestré: v 50. letech byl autorem typické stalinské poezie; o dvacet let později se stal nepohodlnou osobou
KATYNĚ – tzv. černý román zachycující období let 1972-1978; satira na mocenské praktiky všemocné StB; hl. dějová linie – 15letá krásná a ctižádostivá dívka Lízinka Tachecí se po neúspěšné snaze studovat na střední škole dostává na Střední učiliště popravních věd, na školu pro budoucí katy, kteří násilně likvidují odpůrce režimu; činnost katů popsána jako seriózní odbornost, věda, umělecká disciplína; je to parodie na lidskou hloupost a krutost
NÁPADY SVATÉ KLÁRY – humoristický román s politickým podtextem; žačka 8. třídy má jasnovidecké schopnosti, z čehož plynou různé komické situace poskytující autorovi dost možností parodovat totalitní úřady malého města
KDE JE ZAKOPÁN PES – nejlepší Kohoutova próza, memoárový román o nerovném zápasu jedince s totalitním bezpečnostním aparátem; 2 dějové linie – rok 1978, kdy jsou autorovi posílány vyděračské dopisy, je zde snaha ho psychicky zlomit; druhá linie – retrospektivní návrat do minulosti – zachycuje formování čs. disentu, značná část je věnována sepsání Charty 77
divadelní hra: AUGUST AUGUST, AUGUST – hra z cirkusového prostředí; je sledován osud klauna Augusta, který se chce stát ředitelem, postupně plní podmínky vedení cirkusu – ohrožuje je
Ivan Klíma
Ivan Klíma
prozaik, literární kritik, publicista, autor rozhlasových her
celý jeho život je ovlivněn tříletým pobytem v terezínském ghettu v období dětství
po maturitě na gymnáziu vystudoval FF UK (čeština a literární věda), pracoval jako časopisecký i nakladatelský redaktor, od r. 1964 působil v Literárních novinách a Literárních listech
v letech 1969-1970 přednášel českou literaturu na Michiganské univerzitě
po návratu nesměl publikovat, jeho knihy byly vyřazeny z knihoven; on sám vystřídal řadu zaměstnání
jeho próza je ovlivněna existenciální filozofií, Klíma je silně ovlivněn Kafkou a K. Čapkem; ve svých dílech se snaží zobrazovat jedinečné lidské osobnosti s neopakovatelným vnitřním světem; píše kratší prozaické útvary – povídky či novely
v cizině patří k nejpřekládanějším a nejpopulárnějším českým autorům
MILENCI NA JEDNU NOC– povídkový triptych; subjektivní monology mladých lidí, kteří se pokoušejí uniknout z šedivé jednotvárnosti svého života a hledají únik v hledání intenzivního citového vztahu k partnerovi
MILOSTNÉ LÉTO – román líčící osudy šestatřicetiletého biologa Davida, který vede spořádaný a nudný život; zamiluje se do vyrovnané dívky Ivy a jeho život se rozpadá na kusy
MÁ VESELÁ JITRA – povídky čerpající z autorových zkušeností z řady manuálních zaměstnání, kterými prošel v období
normalizace; je to svědectví o životě „obyčejných“ lidí, o jejich smýšlení, mentalitě a hodnotovém žebříčku
SOUDCE Z MILOSTI – asi nejvýznamnější K. román s výraznými autobiografickými rysy; sleduje osudy právníka Kindla, který se díky svému negativnímu postoji k trestu smrti stává nepohodlným a vyčleňován z lidského kolektivu; román je obrazem procesu deziluze lidí v 60. letech
Jan TREFULKA
prozaik a literární kritik
brněnský rodák, studia na FF UK byl nucen přerušit, pracoval jako dělník; studia dokončil na konci 50. let v Brně
v 60. letech byl redaktorem brněnského literárního časopisu Host do domu
poté pracoval jako noční hlídač a vazač
jeho knihy jsou mistrovským obrazem karikovaných lidských vztahů v různých epochách socialismu (období polit. procesů, normalizace)
O BLÁZNECH JEN DOBRÉ – anekdotický příběh staršího usedlého muže, který, poblázněn mladičkou Pražankou, opouští svou rodinu
VELKÁ STAVBA – nejvíc oceňovaný román; je to kafkovský příběh o megalomanské socialistické stavbě
průmyslového kombinátu; je to kritika marnotratné rozhazovačnosti, totální nepraktičnosti a ekologické škodlivosti
SVEDENÝ A OPUŠTĚNÝ – román, příběh bývalého studenta teologie, který je po únorovém komunistickém převratu vyhozen ze školy a prodírá se životem
prozaik, literární kritik, publicista, autor rozhlasových her
celý jeho život je ovlivněn tříletým pobytem v terezínském ghettu v období dětství
po maturitě na gymnáziu vystudoval FF UK (čeština a literární věda), pracoval jako časopisecký i nakladatelský redaktor, od r. 1964 působil v Literárních novinách a Literárních listech
v letech 1969-1970 přednášel českou literaturu na Michiganské univerzitě
po návratu nesměl publikovat, jeho knihy byly vyřazeny z knihoven; on sám vystřídal řadu zaměstnání
jeho próza je ovlivněna existenciální filozofií, Klíma je silně ovlivněn Kafkou a K. Čapkem; ve svých dílech se snaží zobrazovat jedinečné lidské osobnosti s neopakovatelným vnitřním světem; píše kratší prozaické útvary – povídky či novely
v cizině patří k nejpřekládanějším a nejpopulárnějším českým autorům
MILENCI NA JEDNU NOC– povídkový triptych; subjektivní monology mladých lidí, kteří se pokoušejí uniknout z šedivé jednotvárnosti svého života a hledají únik v hledání intenzivního citového vztahu k partnerovi
MILOSTNÉ LÉTO – román líčící osudy šestatřicetiletého biologa Davida, který vede spořádaný a nudný život; zamiluje se do vyrovnané dívky Ivy a jeho život se rozpadá na kusy
MÁ VESELÁ JITRA – povídky čerpající z autorových zkušeností z řady manuálních zaměstnání, kterými prošel v období
normalizace; je to svědectví o životě „obyčejných“ lidí, o jejich smýšlení, mentalitě a hodnotovém žebříčku
SOUDCE Z MILOSTI – asi nejvýznamnější K. román s výraznými autobiografickými rysy; sleduje osudy právníka Kindla, který se díky svému negativnímu postoji k trestu smrti stává nepohodlným a vyčleňován z lidského kolektivu; román je obrazem procesu deziluze lidí v 60. letech
Jan TREFULKA
prozaik a literární kritik
brněnský rodák, studia na FF UK byl nucen přerušit, pracoval jako dělník; studia dokončil na konci 50. let v Brně
v 60. letech byl redaktorem brněnského literárního časopisu Host do domu
poté pracoval jako noční hlídač a vazač
jeho knihy jsou mistrovským obrazem karikovaných lidských vztahů v různých epochách socialismu (období polit. procesů, normalizace)
O BLÁZNECH JEN DOBRÉ – anekdotický příběh staršího usedlého muže, který, poblázněn mladičkou Pražankou, opouští svou rodinu
VELKÁ STAVBA – nejvíc oceňovaný román; je to kafkovský příběh o megalomanské socialistické stavbě
průmyslového kombinátu; je to kritika marnotratné rozhazovačnosti, totální nepraktičnosti a ekologické škodlivosti
SVEDENÝ A OPUŠTĚNÝ – román, příběh bývalého studenta teologie, který je po únorovém komunistickém převratu vyhozen ze školy a prodírá se životem
Jan PROCHÁZKA
Jan PROCHÁZKA
prozaik, vynikající scénárista a filmový dramaturg
zasáhly ho tvrdé publikační zákazy po r. 1968; zemřel po těžké nemoci, uštván atmosférou počátku normalizace
ve svých dílech zachycuje většinou mladé lidi, kteří jsou konfrontováni se socialistickou morálkou a systémem doby; mají v sobě optimistickou hemingwayovskou chuť porvat se se životem; jsou politicky uvědomělí a horliví, ale není v nich faleš, pokrytectví a nevěrohodnost
ZELENÉ OBZORY – příběh mladého agronoma, který je nucen na pohraniční zemědělské farmě řešit své citové problémy i konflikty s ostatními lidmi
PŘESTŘELKA – román situovaný do moravského pohraničí na počátku 50. let; je zde zachycen velký zátah pohraničníků, kteří stíhají skupinu šesti lidí snažících se ilegálně překročit hranice
POLITIKA PRO KAŽDÉHO – publicistická kniha, která předkládá veřejnosti různé negativní jevy ve společnosti, a to ze dvou časově odlišných zorných úhlů
KOČÁR DO VÍDNĚ – zachycuje postoje tří postav, které krutě zasáhla válka; mladá žena, které Němci zabili muže, je přinucena dvojicí rakouských dezertérů, aby je dovezla za hranice protektorátu; její nenávist postupně ustupuje pochopení; surová vražda mladšího partou pseudopartyzánů ji pak zcela zbavuje iluzí - zfilmováno K. Kachyňou stejně jako film Ucho - umělecké vrcholy!
Ludvík VACULÍK
prošel vývojem od přitakání komunistickým ideálům až po jejich kritické odmítnutí
narodil se v Brumově u Valašských Klobouk, pracoval v dělnické profesi u firmy Baťa ve Zlíně
od r. 1946 studoval Vysokou školu politickou
působil jako vychovatel, spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel samizdatové edice Petlice (1972)
na 4. sjezdu Svazu čs. spisovatelů pronesl kritickou řeč o situaci ve společnosti, za niž byl vyloučen ze strany
v roce 1968 byl autorem provolání 2000 slov; po r. 1970 nesměl oficiálně publikovat
vždy, kdy se zapojil do politického života, dokázal vytrhnout z letargie; nebojí se říct přímo, co cítí a co si myslí
RUŠNÝ DŮM – odehrává se v prostředí učňovského internátu
SEKYRA – román, který je spolu s Kunderovým Žertem považován za nejvýraznější kritické zhodnocení stavu tehdejší společnosti; autobiografický román nás zavádí na moravský venkov poloviny 20. století, kdy lidé žili ve strachu o svoji existenci; hl. hrdina se rozhodne navštívit svého bratra řidiče a přitom se mu vybavují vzpomínky – hl. na svého otce, který byl nejdříve velkým vzorem, poté se z něj stal vzorný komunista - dostává se do střetů se svým synem
MORČATA – zajímavý román, téměř orwelovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního okolí (bankovní úředník – v zaměstnání atmosféra strachu; paralelně se odvíjí další rovina románu – vztah tohoto úředníka k morčatům, které chová doma – začne je podrobovat experimentům, aby viděl, jak budou v různých situacích reagovat; postupně svým vlastnicko-sadistickým pudům zcela propadá; když je zotročenému úředníku žijícímu v nepřátelském prostředí poskytnuta možnost někoho plně vlastnit, tato moc se mu stává postupně drogou
ČESKÝ SNÁŘ – deník zaznamenávající události jednoho roku ve Vaculíkově životě a zároveň líčí osudy autorových přátel v disentu; deníkové záznamy jsou kombinovány s reportáží, s literárněvědnými poznámkami, citacemi z cizích dopisů atd.
JAK SE DĚLÁ CHLAPEC – velice otevřený a provokující román v podobě záznamů šedesátiletého muže, který odkrývá nejintimnější hlubiny vztahu ke své podstatně mladší partnerce Lence Procházkové
významné jsou též Vaculíkovy soubory fejetonů – hl. z hlediska jejich jazykové virtuozity a silné společenského
prozaik, vynikající scénárista a filmový dramaturg
zasáhly ho tvrdé publikační zákazy po r. 1968; zemřel po těžké nemoci, uštván atmosférou počátku normalizace
ve svých dílech zachycuje většinou mladé lidi, kteří jsou konfrontováni se socialistickou morálkou a systémem doby; mají v sobě optimistickou hemingwayovskou chuť porvat se se životem; jsou politicky uvědomělí a horliví, ale není v nich faleš, pokrytectví a nevěrohodnost
ZELENÉ OBZORY – příběh mladého agronoma, který je nucen na pohraniční zemědělské farmě řešit své citové problémy i konflikty s ostatními lidmi
PŘESTŘELKA – román situovaný do moravského pohraničí na počátku 50. let; je zde zachycen velký zátah pohraničníků, kteří stíhají skupinu šesti lidí snažících se ilegálně překročit hranice
POLITIKA PRO KAŽDÉHO – publicistická kniha, která předkládá veřejnosti různé negativní jevy ve společnosti, a to ze dvou časově odlišných zorných úhlů
KOČÁR DO VÍDNĚ – zachycuje postoje tří postav, které krutě zasáhla válka; mladá žena, které Němci zabili muže, je přinucena dvojicí rakouských dezertérů, aby je dovezla za hranice protektorátu; její nenávist postupně ustupuje pochopení; surová vražda mladšího partou pseudopartyzánů ji pak zcela zbavuje iluzí - zfilmováno K. Kachyňou stejně jako film Ucho - umělecké vrcholy!
Ludvík VACULÍK
prošel vývojem od přitakání komunistickým ideálům až po jejich kritické odmítnutí
narodil se v Brumově u Valašských Klobouk, pracoval v dělnické profesi u firmy Baťa ve Zlíně
od r. 1946 studoval Vysokou školu politickou
působil jako vychovatel, spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel samizdatové edice Petlice (1972)
na 4. sjezdu Svazu čs. spisovatelů pronesl kritickou řeč o situaci ve společnosti, za niž byl vyloučen ze strany
v roce 1968 byl autorem provolání 2000 slov; po r. 1970 nesměl oficiálně publikovat
vždy, kdy se zapojil do politického života, dokázal vytrhnout z letargie; nebojí se říct přímo, co cítí a co si myslí
RUŠNÝ DŮM – odehrává se v prostředí učňovského internátu
SEKYRA – román, který je spolu s Kunderovým Žertem považován za nejvýraznější kritické zhodnocení stavu tehdejší společnosti; autobiografický román nás zavádí na moravský venkov poloviny 20. století, kdy lidé žili ve strachu o svoji existenci; hl. hrdina se rozhodne navštívit svého bratra řidiče a přitom se mu vybavují vzpomínky – hl. na svého otce, který byl nejdříve velkým vzorem, poté se z něj stal vzorný komunista - dostává se do střetů se svým synem
MORČATA – zajímavý román, téměř orwelovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního okolí (bankovní úředník – v zaměstnání atmosféra strachu; paralelně se odvíjí další rovina románu – vztah tohoto úředníka k morčatům, které chová doma – začne je podrobovat experimentům, aby viděl, jak budou v různých situacích reagovat; postupně svým vlastnicko-sadistickým pudům zcela propadá; když je zotročenému úředníku žijícímu v nepřátelském prostředí poskytnuta možnost někoho plně vlastnit, tato moc se mu stává postupně drogou
ČESKÝ SNÁŘ – deník zaznamenávající události jednoho roku ve Vaculíkově životě a zároveň líčí osudy autorových přátel v disentu; deníkové záznamy jsou kombinovány s reportáží, s literárněvědnými poznámkami, citacemi z cizích dopisů atd.
JAK SE DĚLÁ CHLAPEC – velice otevřený a provokující román v podobě záznamů šedesátiletého muže, který odkrývá nejintimnější hlubiny vztahu ke své podstatně mladší partnerce Lence Procházkové
významné jsou též Vaculíkovy soubory fejetonů – hl. z hlediska jejich jazykové virtuozity a silné společenského
Vojna a mír
- Vojna a mír – (1865 – je to rozsáhlá románová epopej (4 díly), v níž na pozadí rozhodujících historických událostí představil Tolstoj život soudobé ruské společnosti. Z bohaté galerie postav vystupují do popředí rodiny Bolkonských a Rostovovů. Přední mužští hrdinové Andrej Bolkonskij a Pierre Bezuchov jsou povahy do značné míry protikladné: Bolkonskij je člověk energický, střízlivý, Bezuchov idealistický snílek, zaujatý otázkami pravdy a smyslu života. Z ženských postav je s porozuměním pro ženskou psychologii prokreslena zejména Nataša Rostovová nevěsta, která se nakonec provdá za Bezuchova.)
- Anna Kareninová – (Láska vdané ženy, není šťastná. Zamiluje se do Grónského muže a pak se zabije.)
- Vzkříšení – (Kníže Nechudov – svědek soudu s prostitutkou. Ona je na Sibiři, on zpytuje svědomí a nakonec s ní odjede na Sibiř. Trest je Káti zmírněn na vyhnanství a nakonec vede život s vězněm.)
- Vláda tmy
- Živá mrtvola
- Kreutzerova sonáta
Henryk Sienkiewicz
(1846 – 1916). Nositel Nobelovy ceny za literaturu. Pocházel z polské šlechtické statkářské rodiny. Vystudoval práva, lékařství, jazyky. Věnoval se novinářství. Byl veřejně činný spisovatel. Cestoval po Evropě, Americe a Africe. Zemřel ve Švýcarsku.
Díla:
- Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski – (trilogie;Boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol. Milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Jurandaze Spychova.)
- Křižáci – (boje Poláků proti německým křižákům.)
- Quo vadis – (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů.)
- Anna Kareninová – (Láska vdané ženy, není šťastná. Zamiluje se do Grónského muže a pak se zabije.)
- Vzkříšení – (Kníže Nechudov – svědek soudu s prostitutkou. Ona je na Sibiři, on zpytuje svědomí a nakonec s ní odjede na Sibiř. Trest je Káti zmírněn na vyhnanství a nakonec vede život s vězněm.)
- Vláda tmy
- Živá mrtvola
- Kreutzerova sonáta
Henryk Sienkiewicz
(1846 – 1916). Nositel Nobelovy ceny za literaturu. Pocházel z polské šlechtické statkářské rodiny. Vystudoval práva, lékařství, jazyky. Věnoval se novinářství. Byl veřejně činný spisovatel. Cestoval po Evropě, Americe a Africe. Zemřel ve Švýcarsku.
Díla:
- Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski – (trilogie;Boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol. Milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Jurandaze Spychova.)
- Křižáci – (boje Poláků proti německým křižákům.)
- Quo vadis – (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů.)
Milan KUNDERA
Milan KUNDERA
spisovatel světového formátu, k němuž se česká literatura hrdě hlásí, zatímco on se hlásí k evropanství; básník, dramatik a prozaik, syn Ludvíka Kundery
narodil se v Brně, zde též maturoval, studoval FF UK, nakonec dokončil Filmovou fakultu AMU v r. 1958 – zde pak přednášel světovou literaturu
1970 ztratil zaměstnání, r. 1975 se stal hostujícím profesorem na fr. univerzitě v Rennes
1979 byl zbaven českého občanství, francouzské získal 1981, dnes žije v Paříži
jeho díla získala řadu literárních ocenění, jsou překládána do mnoha světových jazyků; některé romány jsou napsány ve francouzštině a pak přeloženy do češtiny
je řazen k postmoderním autorům – jeho romány se staví do opozice proti klasickému chápání románu v popředí s příběhem - pro Kunderu jsou tu příběhy proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby rozmlouval se čtenářem, nikoliv aby se jimi dokládalo cokoli o životě hrdinů; autor filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě více než snaha tento život napodobit; román má zachytit mnohoznačnost a relativitu každého lidského života teoretický esej UMĚNÍ ROMÁNU
próza: obrovský ohlas měly tři soubory povídek (celkem 10) s NÁZVY SMĚŠNÉ LÁSKY, DRUHÝ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK a TŘETÍ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK - jsou to mistrně napsané povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiž se chladnokrevně kalkuluje; vždy je překročena hranice, kdy se pouhý žert mění v tragikomický či tragický závěr (situace se vymkne z rukou); typický je sarkasmus, humor, ironie, erotika; např. povídky Falešný autostop, Já truchlivý bůh, Nikdo se nebude smát ...; řada z nich byla zfilmována
prvním románem byl ŽERT – vypravěčem je Ludvík Jahn, který se po letech vrací do rodného moravského města, aby se pomstil strůjci řady utrpení v jeho životě, docentu Pavlu Zemánkovi, dřívějšímu svazákovi, tím, že mu svede manželku; vše začíná nevinným žertem – Ludvík posílá jedné dívce – svazačce – pohlednici s provokativním textem: „Optimismus je opium lidstva. zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Za tento text je vyloučen svazáckou organizací ze studií, skončí jako tzv. pétépák, hroutí se mu jeho život. Po letech se Jahn chce mstít, ale vše dopadá úplně jinak; tato kniha je dokumentem o 50. letech, o vztazích mezi generacemi; kniha má přísnou kompozici, kdy je jedna skutečnost nazírána z úhlu 4 postav – jsou tak konfrontovány jejich ostře se odlišující názory
další dva romány – ŽIVOT JE JINDE a VALČÍK NA ROZLOUČENOU – byly napsány před autorovým nuceným odchodem do emigrace
román KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ (fr. 1979, česky Toronto 1981) – Kundera opouští metodu jednotného syžetu; je to
několik variací příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině; důraz je položen na pasáže esejistických a filozofických úvah
román NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ (Toronto) – obrovský ohlas ve světě, v některých zemích nejprodávanější přeloženou knihou po 2.sv.v. (Francie, USA, Itálie), ve VB kniha zařazena mezi 10 nejlepších knih 20. století !!! Je to kniha zobrazující čs. události kolem r. 1968, je o vině komunistů, o emigraci; je to příběh Tomáše, neurochirurga, a jeho ženy Terezy, kteří po srpnu 1968 emigrují do Švýcarska; po prvotním okouzlení přichází rozčarování a Tereza se vrací zpět, za ní se vrací i její manžel; román pak barvitě líčí nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije bohatým milostným životem s jinými ženami; stěhují se na venkov, zahynou při automobilové havárii; vystupuje též druhý pár – jedna z Tomášových milenek, malířka Sabina se svým přítelem; typický postmoderní román – většina událostí je líčena několikrát z pohledu různých postav; je tu nastíněn problém času - „všechno je cynicky dovoleno, protože si nikdo nebude pamatovat, jak tomu ve skutečnosti bylo“ - naše interpretace skutečnosti je pouhou náhražkou, je založena na předsudcích a předchozích zkušenostech - nemáme šanci, abychom cokoli správně pochopili! Kundera též uvažuje o plynoucím čase, o hodnotách uměleckého díla, o kýči – míří k obecným problémům evropské kultury
román NESMRTELNOST – původně vyšel ve francouzštině; autor ještě důsledněji rozbíjí základní syžetovou linii; brilantně rozvíjí pasáže esejistického a meditativního charakteru
spisovatel světového formátu, k němuž se česká literatura hrdě hlásí, zatímco on se hlásí k evropanství; básník, dramatik a prozaik, syn Ludvíka Kundery
narodil se v Brně, zde též maturoval, studoval FF UK, nakonec dokončil Filmovou fakultu AMU v r. 1958 – zde pak přednášel světovou literaturu
1970 ztratil zaměstnání, r. 1975 se stal hostujícím profesorem na fr. univerzitě v Rennes
1979 byl zbaven českého občanství, francouzské získal 1981, dnes žije v Paříži
jeho díla získala řadu literárních ocenění, jsou překládána do mnoha světových jazyků; některé romány jsou napsány ve francouzštině a pak přeloženy do češtiny
je řazen k postmoderním autorům – jeho romány se staví do opozice proti klasickému chápání románu v popředí s příběhem - pro Kunderu jsou tu příběhy proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby rozmlouval se čtenářem, nikoliv aby se jimi dokládalo cokoli o životě hrdinů; autor filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě více než snaha tento život napodobit; román má zachytit mnohoznačnost a relativitu každého lidského života teoretický esej UMĚNÍ ROMÁNU
próza: obrovský ohlas měly tři soubory povídek (celkem 10) s NÁZVY SMĚŠNÉ LÁSKY, DRUHÝ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK a TŘETÍ SEŠIT SMĚŠNÝCH LÁSEK - jsou to mistrně napsané povídky na téma odlidštěnosti milostných vztahů, s nimiž se chladnokrevně kalkuluje; vždy je překročena hranice, kdy se pouhý žert mění v tragikomický či tragický závěr (situace se vymkne z rukou); typický je sarkasmus, humor, ironie, erotika; např. povídky Falešný autostop, Já truchlivý bůh, Nikdo se nebude smát ...; řada z nich byla zfilmována
prvním románem byl ŽERT – vypravěčem je Ludvík Jahn, který se po letech vrací do rodného moravského města, aby se pomstil strůjci řady utrpení v jeho životě, docentu Pavlu Zemánkovi, dřívějšímu svazákovi, tím, že mu svede manželku; vše začíná nevinným žertem – Ludvík posílá jedné dívce – svazačce – pohlednici s provokativním textem: „Optimismus je opium lidstva. zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!“ Za tento text je vyloučen svazáckou organizací ze studií, skončí jako tzv. pétépák, hroutí se mu jeho život. Po letech se Jahn chce mstít, ale vše dopadá úplně jinak; tato kniha je dokumentem o 50. letech, o vztazích mezi generacemi; kniha má přísnou kompozici, kdy je jedna skutečnost nazírána z úhlu 4 postav – jsou tak konfrontovány jejich ostře se odlišující názory
další dva romány – ŽIVOT JE JINDE a VALČÍK NA ROZLOUČENOU – byly napsány před autorovým nuceným odchodem do emigrace
román KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ (fr. 1979, česky Toronto 1981) – Kundera opouští metodu jednotného syžetu; je to
několik variací příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině; důraz je položen na pasáže esejistických a filozofických úvah
román NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ (Toronto) – obrovský ohlas ve světě, v některých zemích nejprodávanější přeloženou knihou po 2.sv.v. (Francie, USA, Itálie), ve VB kniha zařazena mezi 10 nejlepších knih 20. století !!! Je to kniha zobrazující čs. události kolem r. 1968, je o vině komunistů, o emigraci; je to příběh Tomáše, neurochirurga, a jeho ženy Terezy, kteří po srpnu 1968 emigrují do Švýcarska; po prvotním okouzlení přichází rozčarování a Tereza se vrací zpět, za ní se vrací i její manžel; román pak barvitě líčí nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije bohatým milostným životem s jinými ženami; stěhují se na venkov, zahynou při automobilové havárii; vystupuje též druhý pár – jedna z Tomášových milenek, malířka Sabina se svým přítelem; typický postmoderní román – většina událostí je líčena několikrát z pohledu různých postav; je tu nastíněn problém času - „všechno je cynicky dovoleno, protože si nikdo nebude pamatovat, jak tomu ve skutečnosti bylo“ - naše interpretace skutečnosti je pouhou náhražkou, je založena na předsudcích a předchozích zkušenostech - nemáme šanci, abychom cokoli správně pochopili! Kundera též uvažuje o plynoucím čase, o hodnotách uměleckého díla, o kýči – míří k obecným problémům evropské kultury
román NESMRTELNOST – původně vyšel ve francouzštině; autor ještě důsledněji rozbíjí základní syžetovou linii; brilantně rozvíjí pasáže esejistického a meditativního charakteru
Ladislav Stroupežnický
(1850 – 1892).
- Naši furianti – (z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici
Lev Nikolajevič Tolstoj
(1828 – 1910). Klasik ruské literatury a prozaik. Život na statku Jasná poljana popř. na svém Moskevském sídle. Cesty do zahraničí podnikl 2x a potom byl odrazen. Studoval vysokou školu v Kadani. Studia nedokončil a vrátil se na sídlo. Účastnil se války na Kavkaze – Sevastopolské povídky – toto dílo ho proslavilo. Navázal na Petra Chelčického. Neuznával násilí. Nejdůležitější práce dělníků. Zavedl školu pro děti mužíků (rolníků). Vycházel z názorů Johna Lockera, Johna Jana Ruszoa. Zaměstnával také studenty, ale tato škola byla uzavřena (zakázána). Životem ho provázelo trauma k ženě. Zemřel na železniční stanici. Měl osobního lékaře – Slovák Dušan Akovický.
Díla:
- Dětství, Chlapectví, Jinošství – (trilogie)
- Sevastopolské povídky
- Naši furianti – (z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici
Lev Nikolajevič Tolstoj
(1828 – 1910). Klasik ruské literatury a prozaik. Život na statku Jasná poljana popř. na svém Moskevském sídle. Cesty do zahraničí podnikl 2x a potom byl odrazen. Studoval vysokou školu v Kadani. Studia nedokončil a vrátil se na sídlo. Účastnil se války na Kavkaze – Sevastopolské povídky – toto dílo ho proslavilo. Navázal na Petra Chelčického. Neuznával násilí. Nejdůležitější práce dělníků. Zavedl školu pro děti mužíků (rolníků). Vycházel z názorů Johna Lockera, Johna Jana Ruszoa. Zaměstnával také studenty, ale tato škola byla uzavřena (zakázána). Životem ho provázelo trauma k ženě. Zemřel na železniční stanici. Měl osobního lékaře – Slovák Dušan Akovický.
Díla:
- Dětství, Chlapectví, Jinošství – (trilogie)
- Sevastopolské povídky
Významné osobnosti české oficiální, exilové a samizdatové
Významné osobnosti české oficiální, exilové a samizdatové
literatury v letech 1968 – 1989 a literatury současné
CHARAKTERISITIKA OBDOBÍ: období tzv. normalizace a rozvinutého socialismu
data: 21.srpen 1968 - okupace ČSSR armádami „spřátelených zemí“ (Varšavská smlouva);
17.listopad 1989 - počátek „sametové revoluce“ (ozbrojený zákrok proti studentské demonstraci na Národní třídě v Praze)
moc KSČ - jejím rozhodnutím podřízena veškerá politika státu
v mezinárodní politice: silná závislost ČSSR na SSSR; existence dvou antagonistických světových bloků : socialistický a kapitalistický; železná opona
CHARAKTERISITIKA LITERATURY: posrpnový režim vzal většině nadaných autorů publikační možnosti, mnohé šikanoval, zbavil možnosti výdělku a zaměstnání, někteří spisovatelé dokonce posíláni do vězení nebo zaháněni do exilu
1969 - posledním rokem, kdy ještě vyšla tiskem některá hodnotnější díla
další bilance : 120 autorů nesmí publikovat, jejich dřívější knihy staženy z prodeje, materiály rozpracovaných knih zničeny
zrušena i většina kulturních a literárních novin a časopisů;vydává se pouze oficiální Literární měsíčník, Kmen
od počátku 70.let se literatura vyvíjí ve třech proudech:
literatura oficiální
vzniká a vychází v Československu, je nejvíce poplatná vládnoucí ideologii, a i když není deformována takovou silou jako v letech 50., za stalinismu, přece jsou v ní jen zřídka k nalezení kvalitní, umělecky hodnotná díla
literatura samizdatová
vzniká také ve vlasti, ale nelze ji vydat tiskem; šíří se v opisech, zejména prostřednictvím r§zných samizdatových edic, které začínají působit od roku 1970 : Edice Petlice, Expedice, Kvart
vycházely i strojopisné časopisy : Spektrum, Zebra, Vokno, Váhy, Prostor...
literatura exilová
vzniká v cizině a tam také vychází tiskem, podmínky výrazně lepší, autoři mohli tvořit svobodně, bez cenzury, měli volnost pohybu a bohatší zdroje informací, co jim chybělo, byl ovšem ohlas českého čtenáře
postupně vzniká několik center - oblast německo-rakousko-švýcarská, francouzsko-italská, britská, americko-kanadská
tato centra mají i svá nakladetlství : Sixty-eight Publishers (Toronto); Index (Kolín n. Rýnem); Konfrontace (Curych); Poezie mimo domov (Mnichov); Rozmluvy (Londýn)
- mezi kvalitní oficiální literaturu tohoto období můžeme tajtéž řadit díla Hrabala a Párala;viz ot.č.25
- k exilové tvorbě řadíme též Škvoreckého a Lustiga; viz. ot.č. 25.
literatury v letech 1968 – 1989 a literatury současné
CHARAKTERISITIKA OBDOBÍ: období tzv. normalizace a rozvinutého socialismu
data: 21.srpen 1968 - okupace ČSSR armádami „spřátelených zemí“ (Varšavská smlouva);
17.listopad 1989 - počátek „sametové revoluce“ (ozbrojený zákrok proti studentské demonstraci na Národní třídě v Praze)
moc KSČ - jejím rozhodnutím podřízena veškerá politika státu
v mezinárodní politice: silná závislost ČSSR na SSSR; existence dvou antagonistických světových bloků : socialistický a kapitalistický; železná opona
CHARAKTERISITIKA LITERATURY: posrpnový režim vzal většině nadaných autorů publikační možnosti, mnohé šikanoval, zbavil možnosti výdělku a zaměstnání, někteří spisovatelé dokonce posíláni do vězení nebo zaháněni do exilu
1969 - posledním rokem, kdy ještě vyšla tiskem některá hodnotnější díla
další bilance : 120 autorů nesmí publikovat, jejich dřívější knihy staženy z prodeje, materiály rozpracovaných knih zničeny
zrušena i většina kulturních a literárních novin a časopisů;vydává se pouze oficiální Literární měsíčník, Kmen
od počátku 70.let se literatura vyvíjí ve třech proudech:
literatura oficiální
vzniká a vychází v Československu, je nejvíce poplatná vládnoucí ideologii, a i když není deformována takovou silou jako v letech 50., za stalinismu, přece jsou v ní jen zřídka k nalezení kvalitní, umělecky hodnotná díla
literatura samizdatová
vzniká také ve vlasti, ale nelze ji vydat tiskem; šíří se v opisech, zejména prostřednictvím r§zných samizdatových edic, které začínají působit od roku 1970 : Edice Petlice, Expedice, Kvart
vycházely i strojopisné časopisy : Spektrum, Zebra, Vokno, Váhy, Prostor...
literatura exilová
vzniká v cizině a tam také vychází tiskem, podmínky výrazně lepší, autoři mohli tvořit svobodně, bez cenzury, měli volnost pohybu a bohatší zdroje informací, co jim chybělo, byl ovšem ohlas českého čtenáře
postupně vzniká několik center - oblast německo-rakousko-švýcarská, francouzsko-italská, britská, americko-kanadská
tato centra mají i svá nakladetlství : Sixty-eight Publishers (Toronto); Index (Kolín n. Rýnem); Konfrontace (Curych); Poezie mimo domov (Mnichov); Rozmluvy (Londýn)
- mezi kvalitní oficiální literaturu tohoto období můžeme tajtéž řadit díla Hrabala a Párala;viz ot.č.25
- k exilové tvorbě řadíme též Škvoreckého a Lustiga; viz. ot.č. 25.
Viktor FISCHL
židovského původu; v emigraci již za války – spolupracoval s Janem Masarykem – Hovory s Janem Masarykem; po únoru 1948 odjel do Izraele – přijal nové jméno Avigdor Dagan; román DVORNÍ ŠAŠCI – o osudech čtyř židovských vězňů v koncentračním táboře; autor si klade otázku boží existence a lidské spravedlnosti
Egon HOSTOVSKÝ
Cenou Egona Hostovského byla každoročně oceňována nejlepší prozaická díla exilové produkce
romány DOBROČINNÝ VEČÍREK; VŠEOBECNÉ SPIKNUTÍ
Pavel TIGRID
novinář, spisovatel, esejista, autor rozhlasových her; vl. jménem Pavel Schönfeld
byl nucen pro svůj židovský původ či z politických důvodů dvakrát emigrovat – 1939 do Velké Británie, po únoru 1948 do Německa (zde sestavil redakci českého vysílání Svobodné Evropy) a USA; od r. 1960 žil v Paříži; po r. 1989 krátce působil jako ministr kultury; má obrovskou autoritu, je jakýmsi obecně uznávaným svědomím českého národa; píše srozumitelné komentáře či glosy k politickým či mravním problémům společnosti
založil kulturně politický čtvrtletník Svědectví
KAPESNÍ PRŮVODCE INTELIGENTNÍ ŽENY PO VLASTNÍM OSUDU – koncipováno jako fiktivní vyprávění mladé dívce z ČSSR, s níž se Tigrid seznámil na Jadranu; vypráví jí o novodobé historii naší země (Mnichov, 2.sv.v., stalinismus, Pražské jaro..)
Egon HOSTOVSKÝ
Cenou Egona Hostovského byla každoročně oceňována nejlepší prozaická díla exilové produkce
romány DOBROČINNÝ VEČÍREK; VŠEOBECNÉ SPIKNUTÍ
Pavel TIGRID
novinář, spisovatel, esejista, autor rozhlasových her; vl. jménem Pavel Schönfeld
byl nucen pro svůj židovský původ či z politických důvodů dvakrát emigrovat – 1939 do Velké Británie, po únoru 1948 do Německa (zde sestavil redakci českého vysílání Svobodné Evropy) a USA; od r. 1960 žil v Paříži; po r. 1989 krátce působil jako ministr kultury; má obrovskou autoritu, je jakýmsi obecně uznávaným svědomím českého národa; píše srozumitelné komentáře či glosy k politickým či mravním problémům společnosti
založil kulturně politický čtvrtletník Svědectví
KAPESNÍ PRŮVODCE INTELIGENTNÍ ŽENY PO VLASTNÍM OSUDU – koncipováno jako fiktivní vyprávění mladé dívce z ČSSR, s níž se Tigrid seznámil na Jadranu; vypráví jí o novodobé historii naší země (Mnichov, 2.sv.v., stalinismus, Pražské jaro..)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)