Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Romaneto

- prozaický žánr specifický pro českou literaturu
- fantastický nebo dobrodružný příběh – iracionální událost
- pointa - překvapivé rozuzlení někdy podložené vědeckým zdůvodněním
- na rozhraní mezi novelou a románem
- výraz romaneto použil poprvé J.Arbes (Svatý Xaverius) na návrh Jana Nerudy

Rýmová schémata:
1) střídavý abab
2) sdružený aabb
3) obkročný abba
4) přerývaný abca, abcb

Autobiografické dílo – takové, které zpracovává autorovy osobní zážitky

Tématika městského života u májovců:
- Karolina Světlá: Černý Petříček
- Jakub Arbes: Romaneta, Štrajchpudlíci

Jakub Arbes (1840 - 1914)

- smíchovský rodák (Smíchov tehdy ještě vesnice za Prahou)
- redaktor Národních listů
- vystudoval Vysoké učení technické
- přispěl do tvorby májovců svými romanety
Romaneta:
Ďábel na skřipci
Svatý Xaverius
Sivooký démon
Ukřižovaná
Newtonův mozek

- v románech zpracovává sociální témata:
- Štrajchpudlíci ( Stávkokazi )
o Stávka dělníků u Ringhofera na Smíchově
- Kandidáti existence
- myšlenka na změnění světa jakýmsi druhem socialismu

Hálkova próza

- venkovská tématika
Náš dědeček
Na vejminku
Poldík Rumař
Muzikantská Liduška - rodiče bránící dětem žít život podle svých představ
Na statku a v chaloupce – podobné téma
Historická dramata:
- šest veršovaných tragédií z našich i světových dějin
o např. Král Vukašín (hrála se jako 1.představení při otevření Prozatímního divadla)
o Záviš z Falkenštejna
o Král Rudolf - neprošel tehdejší cenzurou

Adolf Heyduk (1835 - 1923)

- 1. sbírka Básně
- úspěch (zvláště její oddíl Cikánské melodie, kde podobně jako Mácha oslavuje svobodu)
Další sbírky přírodní lyriky (Lesní kvítí, Ptačí motivy) jsou inspirovány jeho rodným krajem, jižními Čechami, nevzbudily větší ohlas.


Karolína Světlá (1830 - 1899, vl. jménem Johana Rottová)
- pseudonym podle Světlé v Podještědí - rodné vsi manžela Petra Mužáka, původně jejího domácího učitele
- do Podještědí situuje i děj svých vesnických povídek
- v nich obvykle vystupují mravně silné ženské hrdinky – často obětují svou lásku nějakému mravnímu ideálu
- citový vztah k Janu Nerudovi
Tzv. ještědské romány – vrchol tvorby (osudy žen):
Kantůrčice
Frantina
Kříž u potoka
Vesnický román
- povídka Nemodlenec
- povídky z Podještědí
- podle jedné povídky Eliška Krásnohorská vytvořila Hubičku, libreto pro stejnojmennou operu Bedřicha Smetany
- v povídce Černý Petříček líčí staropražské prostředí svého mládí
- román Zvonečková královna – historická tématika z josefínské doby

Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

- narodil se v Dolínku u Mělníka
- studoval filozofii
- vůdčí osobnost mezi májovci (podobně jako Neruda členem redakce Národních listů)
- přítel Nerudy (býval s ním často srovnáván: H. optimismus x Nerudův pesimismus)
- organizátor kulturního života
Poezie:
- zpočátku se inspiruje Máchou a Byronem - poema Alfred
- lyrické sbírky V přírodě a Večerní písně
- inspirací mu je láska k ženě Dorotce
- básně: Přilítlo jaro z daleka
Kdo v zlaté struny zahrát zná
Nekamenujte proroky
Pohádky z české vesnice – ovlivněn Erbenovými baladami
Děvče z Tater – vztah ke Slovensku

5.Prosté motivy

- intimní a přírodní lyrika - ve stylu lidové poezie popisuje krásy jednotlivých ročních období – 4 části: Jarní, Letní, Podzimní a Zimní
- 6.Zpěvy páteční
- vlastenecké motivy, vyjadřuje víru v budoucnost českého národa
- vydává posmrtně Jaroslav Vrchlický
Próza:
Většího uznání dosáhl Neruda jako prozaik, především svými městskými povídkami. Arabesky
Povídky malostranské
- vrchol Nerudovy prózy
- čerpá ze svých vzpomínek na rodnou Malou Stranu (autobiografické prvky)
- do tohoto idylického prostředí umisťuje typické pražské figurky a jejich životní osudy
- tragické, např. povídky Hastrman nebo Přivedla žebráka na mizinu, vyprávějící osud žebráka Vojtíška, kterého záměrně šířené klepy připraví o život
- autobiografické - Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849 o půl jedné z poledne Rakousko nebylo rozbořeno
- Doktor Kazisvět
- Týden v tichém domě
o lidské charaktery bez určitého děje
Trhani – román se věnuje tématu lidí z nejnižších vrstev – o dělnících pracujících na stavbě železnice
Drama:
- především situační komedie podle francouzského vzoru
- Ženich z hladu, Prodaná láska či pokus o tragédii Francesco di Rimini, inspirovanou Dantovým Peklem (nevzbudila velký ohlas)

1.sbírka Hřbitovní kvítí

- pesimistická básnická sbírka (smutek a zklamání ze soudobého života)
- 2.sbírka Knihy veršů rozdělil do tří částí:
- první je sociálně laděná (balada Dědova mísa)
- další obsahuje lyriku věnovanou "Otci, Matičce a Anně"
- k otci napjatý, uctivý vztah X vroucí cit k matce => řada básní
o Milovali jsme se, otče,
jak se milovat jen může.
Ctili jsme se, drahý otče,
muž jak muže ctíti může.
A přec stála jakás síla
příkré pýchy mezi námi,
že když jsme se sešli
mlčky proti sobě zas jsme stáli.
- příležitostné básně
- 3.sbírka Písně kosmické
- ovlivněn dobovými astronomickými objevy se Neruda humornou formou zamýšlí nad vztahem člověka a vesmíru
- optimismus: Je přesvědčen, že pomocí nezadržitelného pokroku lidstvo překoná všechny problémy, mezi které patřila i dobová situace utlačovaného českého národa. (Např. báseň Jak lvové bijem o mříže)
-4.sbírka Balady a romance
- jedna z nejvýznamnějších Nerudových sbírek
- hl. znak: lidovost
- motto:
„Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste.“
- útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří => lyrickoepické básně
- opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života
- záměrně v některých básních zaměňuje žánr balady a romance

Náměty:

1.biblické a legendární (většina)
Balada rajská
- Svatá, která má na starost věrné ženy, se nudí, protože žádnou nemůže najít.
Balada májová
- Květen - měsíc lásky, dívka žádá svatou Petronilu o ženicha, ale klade si podmínka, že nesmí být zrzavý, když však nikdo jiný není volný, vezme za vděk i takovým, autor si dělá legraci z vdavekchtivé dívky.
2.národní
Balada česká
- Rytíř Paleček ožívá každý rok na jaře na osm dní, kdy je český kraj – jindy smutný – samý květ a zpěv.
Romance o Karlu IV.
- Karel IV. a Bušek z Velhartic popíjejí v Čechách uzrálé víno, kterému král přijde na chuť později a Bušek přirovnává k vínu český národ, který se na první pohled zdá nepřístupný, drsný, ale při bližším poznání vyjde najevo, že jde o lidi dobré se smyslem pro humor.
3.tragické lidské osudy
Balada horská
- Dítě sbírá horské byliny, aby jimi uzdravilo zmučené tělo Ježíše Krista. Čistá dětská láska a soucit způsobí zázrak.
Balada dětská
- Pro nemocné dítě si přišla Smrtka – dítě. Nemocné dítě si odvádí s sebou do ráje, matka zůstává sama se svým žalem. Neruda věnoval báseň manželce básníka A.Heyduka jako výraz soustrasti při úmrtí jejich dcerky Jarmily.
4.balady staršího typu
Romance helgolandská
- John vyláká koráb na mělčinu, a protože chce zajistit dceři bohaté věno, nechává posádku bez pomoci utonout. Ráno zjišťuje, že mrtvý je jeho budoucí zeť.
Balada stará – stará!
- Osud svobodné matky.

Jan Neruda (1834 - 1891)

- narodil se na Malé Straně, kde jeho matka sloužila v domácnosti slavného geologa Joachima Barranda (stal se mu později inspirací pro jednu z povídek)
- otec je vojenský vysloužilec => kantýnský v újezdských kasárnách
- studuje na gymnáziu spolu s V. Hálkem, pak na filosofii a právech
- po přechodném zaměstnání profesora - dráha novináře a spisovatele
- opravdu doceněn až ke konci života a po smrti
- od pol. 60. let až do konce života působí jako redaktor v Národních listech, pro které píše své fejetony
- skvělý pozorovací talent => vytvořil moderní podobu fejetonu – přes 2000 fejetonů v Národních listech – označované trojúhelníčkem
o fejetony knižně:
Žerty hravé a dravé
Studie krátké a kratší
Menší cesty
Obrazy z ciziny
- věnuje se aktuálním tématům (1. máj 1890), ale i námětům z běžného života (Kam s ním, O švestkových knedlících)

Generace májovců

- porážka revoluce v r.1848
- nastolen Bachův absolutismus (ministr vnitra)
o ustal politický i společenský život – nebyl parlament
- doba nepříznivá pro český národ (tvrdá cenzura, věznění odpůrců, zákaz publikovat)
- oživení až v 60.letech 19.stol. – po pádu Bachova absolutismu nové naděje
- Říjnový diplom (František Josef I.) – uznána politická práva českého národa
o vznik strany mladočeské a staročeské (volební boje)
o tábory lidu (Říp, Blaník, Tábor)
- r.1867 vzniká Rakousko-Uhersko (dualismus) – více práv se dostává Maďarům
- velký rozmach kultury a společenského života
- vznikají různé spolky a sdružení (např. Sokol, Hlahol, Umělecká beseda)
- objevují se nové časopisy ( Národní listy, Lumír, Světozor)
- vznikají nová nakladatelství
- Prozatímní divadlo r.1862
- r.1868 položen základní kámen ke stavbě Národního divadla
- tvoří čeští skladatelé světového významu: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich

Májovci vydávají svůj první almanach Máj r. 1858

- jméno odvozují od slavné Máchovy básně, k jehož odkazu se hlásí
- přispěli do něj Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Jakub Arbes a ze starších autorů Božena Němcová a Karel Sabina

Program:
- zájem o současnou společenskou a politickou situaci
- českou literaturu tím chtějí pozvednout na evropskou úroveň
- s romantismem mají společný zájem na svobodě umělecké tvorby
- držet krok s demokratickým evropským hnutím a literaturou (vzory: Hugo, Puškin)

Hlavní reprezentanti:
Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Adolf Heyduk, Karolína Světlá a Jakub Arbes

Anton Pavlovič Čechov (1860-1904)

- zakladatel lyrického a psychologického dramatu – jemný psycholog
- psal povídky a divadelní hry ze své současnosti
- lyrické drama:
- potlačena dějovost, v popředí lyrické partie
- děj nemá tradiční kompozici
- dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav
- kritika ruské společnosti
- např. dramata:
Racek
Strýček Váňa
Tří sestry
Višňový sad
- humoristické a satirické povídky - Pavilon č. 6

Fjodor Michailovič Dostojevskij (1821-1881)

- ze šlechtické rodiny
- zúčastnil se proticarského povstání => odsouzen k smrti
- těsně před popravou trest změněn na nucené práce a trestnou vojenskou službu na Sibiři
-Zápisky z Mrtvého domu
- Vlastní zážitky z věznice. (Opera Leoše Janáčka Z mrtvého domu)
-Bratři Karamazovi
- Otcovražda a hledání viníka mezi jeho třemi syny
-Idiot
- O zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou šlechetností vyniká nad ostatní.
-Zločin a trest
- vrcholný psychologický román
- studie o lidském svědomí – člověk nemá právo zabíjet
- Hlavní hrdina je chudý petrohradský student Raskolnikov, který ubil pro peníze starou lichvářku a její sestru. Svůj čin si zdůvodnil tím, že lichvářka je už stejně stará a že peníze získala lichvou a on ty peníze potřebuje ke studiu. Přesto trpí výčitkami svědomí. Dívka Soňa (bývalá prostitutka) mu poradí, aby se šel přiznat – po těžkém vnitřním boji se přiznává a je potrestán vyhnanstvím na Sibiř, Soňa odchází s ním.
-Uražení a ponížení
-Běsi
- Zachycuje hnutí anarchistických teroristů.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)

- šlechtický původ
- zakladatel křesťanské filozofie hlásající lásku k bližnímu (nenásilí, mravní zdokonalování člověka)
-Vojna a mír
- 4 díly - románová epopej z doby napoleonských válek (bitva u Slavkova, Napoleonovo tažení na Moskvu a jeho ústup)
- před napsáním L.N.T. velmi pečlivě studoval historické prameny (ovlivnil přístup našich autorů k historické tématice - Jirásek)
- postavy skutečné (Napoleon, generál Kutuzov, car Alexandr) i vymyšlené ze všech společenských vrstev
-Anna Kareninová
- psychologický román ze šlechtického prostředí
- Vášnivá láska A. Kareninové k mladému důstojníku Vronskému, odehrává se v Moskvě a Petrohradě, hlavní hrdinka je žena nespokojená ve svém manželství, odejde od muže s milencem a je za to okolím odsuzována, končí sebevraždou - skočí pod vlak.
-románVzkříšení

SEVERSKÁ LITERATURA

- do této skupiny patří Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko

Henrik Ibsen
- norský dramatik
-Peer Gynt čti: [pér gint]
- romanticko-realistická báseň
- název podle populární postavy norských pohádek, fantasta, rváč a dobrodruh
-Divoká kachna, Hedda Gablerová
- dramata s naturalistickými rysy


-Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti
- kritika měšťácké morálky
- dramata ze současnosti


Hans Christian Andersen čti: [hans kristiján andrsn]
- dánský prozaik a pohádkář (celkem 156 pohádek)
-Princezna na hrášku
-Pasáček vepřů
- přepracování pohádek lidových
-Slavík
-Sněhová královna
-Ošklivé kačátko
-Malá mořská víla
- původní pohádky a povídky
-Pohádka mého života
- vzpomínková próza, jeho vlastní osudy

RUSKO

- odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů a touhy po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)
- realismus spjatý s romantismem
- psal hlavně divadelní hry
-Revizor
- satirická komedie
- kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti
Do městečka má na kontrolu přijet revizor, za revizora je ale považován podvodník Chlestakov náhodně tudy projíždějící.Ten situaci prohlédne a rozhodne se ji využít pro sebe, když hrozí prozrazení, včas odjede. Po jeho odjezdu přijíždí do městečka skutečný revizor (zfilmováno s Vlastou Burianem coby Chlestakovem).
-román Mrtvé duše
- otřesné svědectví o nevolnictví a statkářích v Rusku
- Čičikov objíždí ruské statkáře a skupuje od nich jména zemřelých nevolníků - na ně pak hodlá od státu získat peněžní příspěvek., autor velmi věrně zachytil jednotlivé statkářské typy (hlupák, opilec, lakomec).

POLSKO

Henrik Schienkiewicz čti: [šenkijevič] (1846-1916)
- autorem historických románů z dějin polského národa (16.-18.stol.)
- nositel Nobelovy ceny
-Křižáci
Trilogie:
-Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowsky
-Quo vadis? (Kam kráčíš?)
- román o počátcích křesťanství (prostředí starověkého Říma - vláda císaře Nerona)


Boleslav Prus (1847-1912)
- vlastním jménem Alexandr Slowacki
-Farao
- historický román
- boj egyptského vládce Ramsese XIII. s církví o moc
-Loutka - román
- rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva


USA
Mark Twain čti: [márk tvejn]
- Dobrodružství Toma Soyera čti: [tom sójer]
- Dobrodružství Huckelberryho Finna čti: [haklberi fin]
- v těchto románech autor vypráví zážitky z dětství
- kritizuje maloměstský život, využívá hovorového jazyka
- Princ a chuďas

ANGLIE

Předchůdci realismu:
Daniel Defoe čti: [denyjel dýfou] (1660 – 1731)
- pocházel z drobné měšťanské rodiny
- byl několikrát vězněn
-Robinson Crusoe
- Dobrodružný román, který vypráví o muži, jenž ztroskotal na liduprázdném ostrově a strávil na ostrově skoro dvacet let.
- oslava lidské práce a aktivity
- romantické prostředí a hrdina, realistický život (výroba nástrojů, atd.)

Jonathan Swift čti: [džonesen svift] (1667 – 1745)
- irský spisovatel - psal anglicky
- významný satirik
- Gulliverovy cesty
- utopický a satirický román
- o cestě Gullivera do země obrů, liliputánců a jiná dobrodružství
- romantické -země liliputánců, obrů, moudrých koní, pošetilých učenců
- realistické -život v zemích, vztahy mezi obyvateli (přenáší na poměry v Anglii a při popisu je kritický)

Charles Dickens čti: [čarls dykinz] (1812 – 1870)

- z chudé rodiny drobného úředníka - rodiče skončili jako dlužníci ve vězení
- => od 11 let musel pracovat v továrně => většinou romány o osiřelých dětech a jejich chudobě - příběhy končí dobře, hrdinové dosáhnou slušného společenského postavení
romány:
-Oliver Twist
-David Copperfield čti: [dejvid kaprfíld]
-Malá Dorritka
-Kronika Pickwickova klubu
- široký obraz soudobé Anglie
- realistický román humoristický
- úsměvný humor
- vznikla na žádost vydavatele = 1.román, který vycházel na pokračování v časopise
Vypravuje příběhy několika členů jednoho anglického klubu, líčí anglickou společnost velmi idylicky, kritický pohled na společnost - když se pan Pickwick ocitá ve vězení pro dlužníky a poznává život nejchudších.

Émile Zola (1840-1902)

- představitel naturalismu (teoretik i tvůrce)
- vývoj tvorby od studia člověka a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity
- román Tereza Raquinová
- hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle
- románový cyklus Rougon-Macquartové:
- román Zabiják
- z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón
- Zabiják je alkohol, příběh muže, který přišel o zaměstnání, a protože nemůže uživit rodinu, hledá zapomnění v alkoholu, tomu nakonec propadne i jeho manželka, morální úpadek celé rodiny.
- román Nana
- Volně navazující příběh jejich dcery, která se živí prostitucí.
- román Germinal
- Z hornického prostředí, rozsáhlý román, popsána práce a život, vše se točí okolo stávky horníků.
- Lidská bestie
- obraz vysoké společnosti a polosvěta

Gustav Flaubert čti: [gistav flóbér] (1821-1880)

- mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
-román Paní Bovaryová
- Hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, se provdala za venkovského lékaře, po čase si ale uvědomila, že život na vesnici ji nesmírně nudí, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí - touží po přepychu, romantice a hledá smysl života stýská se jí po společnosti, je nespokojená. Nejdřív to řeší tím, že se uchyluje ke snům, později i k milostným dobrodružstvím, za to je odsouzena společností a v závěru se otráví.
- realistický psychologický román
- román Citová výchova
- příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti - autobiografické rysy

Guy de Maupassant čti: [gi d mopasan] (1850-1893)
- mistr povídky a novely - převažuje popis a vyprávění
- povídka Kulička
- Z prusko-francouzské války. Povídka vypravuje o cestujících v jednom kočáře, kteří jsou přepadeni ozbrojeným pruským důstojníkem. V kočáře cestuje také prostitutka Kulička, důstojník si dá podmínku, že tato dívka mu musí být po vůli a teprve potom kočár propustí, dívka podmínku splní, zachrání tak spolucestující, ale ti jí místo vděku opovrhují.
-román Miláček
- O pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Naturalismus

- 2.pol.19.stol.
- krajní směr realismu
- tendence zobrazovat pouze stinné stránky života
- přesné, vědecky objektivní zobrazení skutečnosti – dědičnost, pudovost, sociální determinovanost
- člověk - zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti (omezen svou biologickou podstatou)
- postavy = oběti předem daných skutečností
- obrazy ze života společenské spodiny, destrukce osobnosti, drastické scény

FRANCIE

Honoré de Balzac čti:[onoré d balzak] (1799 – 1850)
- zakladatel realismu
- pocházel z venkova
- studoval práva
- celý život zápasil s dluhy, stal se nakladatelem a tiskařem, jeho podnikání končilo vždy krachem ==) zadluženost, věřitelé ho uháněli, aby zaplatil ==) veliké tvůrčí úsilí
-cyklus Lidská komedie
- téměř 100 románů a povídek
- obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce
- důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev
- „historie současných mravů“
- postavy přecházejí z jednoho díla do druhého a spojují Lidskou komedii v jeden cyklus
- jádrem cyklu je trojice románů:
- Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán
- román Otec Goriot
- Bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a pak byl jimi opuštěn, umírá v bídě a sám. Příběh pařížského obchodníka, který měl dvě dcery a protože věděl, že v Paříži obstojí pouze bohaté, dělal vše proto, aby dcery výhodně provdal, poskytl dcerám velké věno a jejich sňatky se vydařily, ale jakmile ztrácí peníze, jeho dcery ho opustí – stydí se za něj. Pochopí, že ve výchově dcer udělal chybu, že peníze nejsou vše. V románu další významnou postavou je uprchlý trestanec Vautrin (prohlédl tehdejší společnost a bezohledně ji využívá ve svůj prospěch, postava se vyskytuje i v řadě dalších románů).
- román Eugenie Grandetová
- O lakomci, který ničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil svůj majetek.
- román Ztracené iluze
- Venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží) = dilema žít čestně nebo se zaprodat.
-román Lesk a bída kurtizán
- o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím

Kritický realismus ve světové literatuře

převládl v literatuře 2. pol.19. století

Kulturně historická situace:
Francie - revoluce; sociální problémy
Rak.Uh. - revoluce; porážka -> bachovský absolutismus
pozitivizmus
- filozofie odmítající vše nadpřirozené, vědecké je pouze to, co lze pozitivně, tj. smysly zjistit, uvažování o základních filozofických problémech je marnění času
- zakladatel pozitivismu: August Comte - čti:[ógist kómt] (1798-1857)
- čeští pozitivisté: Jaroslav Goll (historie a jazykověda), Fr.Krejčí (filozofie), Masaryk (sociologie, filozofie)

Znaky:
- z lat. realis = věcný, skutečný + kritika nedostatků ve společnosti – proto kritický realismus
- prolínání s romantismem
- na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
- v 19.stol. rozmach vědy a průmyslu => soc. rozpory
- pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
- typizace - zobrazování typických charakterů za typických okolností
- zobrazuje hrdinu ve vývoji (hrdina je na konci románu jiný než na začátku, události, které prožil, ho poznamenaly)
- objektivní přístup ke skutečnosti (autor nezasahuje do děje, nekomentuje jej, je jakoby nad příběhem X romantismus: autor je v příběhu)
- kritická analýza společenských nedostatků
- autor se neúčastní
- nové výrazové prostředky ( hovorová řeč, nářečí, archaismy )
- nejoblíbenější žánr je román
- vliv rozvoje přírodních a technických věd ( filozofie )
- víra ve smyslové poznání = positivismus
-ve výtvarném umění:
- malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi, Josef Mánes
-v hudbě:
- italští skladatelé Giuseppe Verdi čti:[džuzepe verdy], Giacomo Puccini čti:[džakomo pučiny], francouzský skladatel Georges Bizet čti:[žorž bize]

Forma:
- nejčastěji próza – povídka, román, románový cyklus, historická freska, románová epopej
- román je analýzou skutečnosti - oslabuje se sevřený děj

Babička (1855)

- rozsáhlá povídka
- cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
- napsala ji v těžké společenské situaci (Bachova reakce - byla pod policejním dohledem) i osobní situaci (smrt syna Hynka)
- útěchu našla ve vzpomínkách na šťastné dětství s babičkou
- postava babičky – vzor prostého, moudrého člověka, který nachází vlastní štěstí v pomoci druhým
- rámcem knihy je čtvero ročních období
- idealizuje babičku i život na Starém Bělidle
- krásný jazyk
– hlavní postavy:
o babička Magdalena Novotná
o Barunčini rodiče – Proškovi ( Panklovi) – zpanštělá matka – sdílný, srdečný otec
o děti: Barunka ( autorka ), Jan, Vilém a Adélka
o pan mlynář, paní mlynářka
o Kristla a Jakub
o rodina Kudrnova
o paní kněžna a její schovanka komtesa Hortensie

Kompozice Babičky:
- volný sled výjevů a obrazů:
- příjezd babičky na Staré Bělidlo
- popis jednotlivých částí dne
- seznámení se s ratibořickými obyvateli
- život v údolí během 4 ročních období konec babiččina života

Vztah realismu a romantismu v díle B.Němcové:

- zachycuje typickou skutečnost (těžký život lidí, zvyky, nerovnoprávné postavení ženy ve společnosti apod.) = realismus
- řešení jsou romantická - idealizace šlechty apod.

Co je to povídka?
- prozaický epický žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým dějem
- na rozdíl od novely není jejím těžištěm napětí
- více osob i dějových linií => pomalejší dějový spád než novela
- nemá pointu
- mají-li povídky něco společného (hrdinu, námět, místo) – spojují se do cyklů (např. Malostranské povídky)
- charakter hrdiny se v průběhu děje nemění
Druhy:
- povídka historická
- ze současnosti
- psychologická
- humoristická a další
Autoři: Jan Neruda, Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal aj.

2) pohádky:

Národní báchorky a pověsti
Slovenské pohádky a pověsti
3) povídky - existence dobrého člověka
Divá Bára
Dobrý člověk
V zámku a podzámčí
– dějiště Nymbursko
– příjezd Skočdopolových z Prahy na zámek
– dvojí svět: zámek – Skočdopolovi, mademoisel Sára, komorník Jacques, pes Joli
podzámčí – vdova Karásková s dětmi ( Vojtěch, Jozífek ), krejčí Sýkora, podruzi
(Dorota ), postava dobrého člověka – lékař ( zná obě prostředí )
Pohorská vesnice – Chodsko, ideální shoda vrchnosti s poddanými


Karla
Chyše pod horami
4) novinové články:
Selská politika
Hospodyně na slovíčko
5) korespondence

Božena Němcová (1820 – 1862 dívčí jméno Barbora Panklová)

- prozaička, sběratelka ústní lidové slovesnosti
- narozena ve Vídni v poloněmecké rodině
- dětství prožila v Ratibořicích – stará se o ni a její sourozence babička Magdaléna Novotná
- otec sloužícím (kočím) u vévodkyně Kateřiny Zaháňské (paní kněžna)
- v 17 letech se provdala za Josefa Němce, finančního úředníka a vlastence
- J.Němec spory s nadřízenými => překládán z místa na místo: Praha, Chodsko, Nymburk, Liberec, Slovensko
- účastní se pohřbu K.H.Borovského (trnová koruna)
- B.N. umírá v Praze na rakovinu

a) poezie: romantické básně s vlasteneckými motivy
b) próza:
1) cestopisné a národopisné črty:
Obrazy z okolí domažlického –život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje
Obrazy ze života slovenského

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

- gymnázium v Německém Brodě; filosofie; kněžský seminář
- vychovatel v Moskvě
-Obrazy z Rus
- nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů
kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v národním životě
Epigramy
- kritika církve, byrokracie, státu, šlechty
- věnováno: Církvi, Múzám, Vlasti, Králi, Světu
Demokratický
Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad máme,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.

Zle, matičko, zle!
Poctivému hrozí jenom hlad,
zloději zas jenom šibenice;
český literát má trampot více:
jemu hrozí hlad
i šibenice.

- redaktor Pražských novin, Národních novin
- zatčení, vyhnanství v Brixenu
Tyrolské elegie - popisuje cestu do vyhnanství v Brixenu
- opovrhuje vládou, absolutismem
- sám řídí kočár, když se splaší koně
- elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy

Král Lávra - král s oslíma ušima; holič Kukulín našeptá tajemství do vrby

Křest svatého Vladimíra
- děj se odehrává v Rusku za knížete Vladimíra – ve skutečnosti kritika rakouské vlády
- hyperbola,groteskno,lidový jazyk
- odsouzení absolutismu
- car Vladimír x bůh Perun
- vychází z lidové písně - jednoduché
- ironie a sarkasmus

Počátky realismu v české literatuře

Realismus v literatuře:
- převládl v 2.pol. 19.stol.
- v 19.stol. rozmach vědy a průmyslu
- soc. rozpory
Znaky:
- z lat. realis = věcný, skutečný + kritika nedostatků ve společnosti – proto kritický realismus
- prolínání s romantismem
- na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
- v 19.stol. rozmach vědy a průmyslu => soc. rozpory
- pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace)
- typizace - zobrazování typických charakterů za typických okolností
- zobrazuje hrdinu ve vývoji (hrdina je na konci románu jiný než na začátku, události, které prožil, ho poznamenaly)
- objektivní přístup ke skutečnosti (autor nezasahuje do děje, nekomentuje jej, je jakoby nad příběhem X romantismus: autor je v příběhu)
- kritická analýza společenských nedostatků
- autor se neúčastní
- nové výrazové prostředky ( hovorová řeč, nářečí, archaismy )
- nejoblíbenější žánr je román
- vliv rozvoje přírodních a technických věd ( filozofie )
- na rozdíl od romantismu se postavy pohybují v prostředí sobě vlastním
- víra ve smyslové poznání = positivismus

- hudba: G. Bizet, G. Puccini, G. Verdi
- malíři: Karel Purkyně, Antonín Chitussi,

Karel Čapek (1890 – 1938)

Hordubal
- první část noetické trilogie
- Hordubal byl sedlák ze zakarpatské Ukrajiny, který se vrátil s trochou ušetřených peněz z Ameriky a dozvídá se o nevěrnosti své ženy. Protože je citlivá povaha, prožívá krizi bolestně a smrtelně onemocní. Posléze je zavražděn, patrně milencem své manželky.
- příběh podán ze tří pohledů:
1.pohled Hordubala
2.způsob vyšetřování vraždy
3.jako soudní případ


Jarmila Glazarová
Advent
- baladický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda
- děj se odehrává během jedné noci
T. Svatopluk
- Mrtvá země

Jaroslav Havlíček
-Synáček

Marie Majerová (1882 – 1967)

- Havířská balada
- hl. postava: Rudolf Hudec, který pod pseudonymem Jan Zvonař opouští Čechy a odchází za prací do Německa. Prožívá období spokojenosti, šťastného rodinného života à neštěstí v dole, ztráta práce, smrt syna, hospodářská krize à chudoba, návrat do Čech
- východisko z krize – lidská solidarita
- sevřená kompozice, autorka mění styly vyprávění, volí zvláštní formu dialogu
- po vzoru villonských balad rozčleněna na 3 části


Vladislav Vančura (1891 – 1942)
Román Pekař Jan Marhoul (proletářská próza)
- baladicky zabarvený příběh zchudlého benešovského pekaře, dobráka, který soucítí s ostatními, rozdává všem, co má à tragický konec (zničen sobectvím)
- autor využívá různých jazykových vrstev (hovorová slova, patetické výzvy směrem ke čtenářům, řečnické otázky, anarchismy)
Baladický román Markéta Lazarová
- z doby loupeživého středověku
- historie mu není cílem, ale prostředkem k zachycení plnohodnotných postav (renesanční typy postav – vše prožívají naplno)
- láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života)
- spisovatel narušuje dějové linie různými komentáři à dává najevo, že čtenář čte vyprávěný příběh, který se mohl, ale nemusel stát; nutí k přemýšlení
„Nešťastná Markéto, není ta modlitba zoufalá?
(k Markétě)
Poznáváte, jak se prosebnice vynáší?“
(ke čtenáři)
Záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví

BALADICKÁ PRÓZA

Ivan Olbracht (vl. jménem Kamil Zeman, 1882 – 1952)

Nikola Šuhaj loupežník
- baladický román
- prolíná se skutečný příběh a zbojnická legenda
- vrcholné dílo
o Hrdinou je Nikola, který zběhl z 1. světové války kvůli své dívce Eržice a vrátil se do rodné vesnice Koločavy, jako zběh se musí před četníky v lesích skrývat, po čase se k němu přidá několik jeho přátel a vytvoří loupežnickou bandu. Okrádají bohaté a případně i pomohou chudým, četníci nemohou Nikolu dopadnout, proto na něj nakonec vypsali odměnu. Nikolu nakonec zradili přátelé z jeho družiny a Nikolu i jeho bratra zabili sekerou. Dílo označováno jako balada v próze (tragický příběh, román obsahuje lyrické popisy přírody, použit básnický jazyk) - vznikl na základě skutečné události - autor se na Ukrajině setkal s řadou pověstí o Nikolovi, ve kterých byl přirovnáván k Jánošíkovi, připisovány zázračné schopnosti (nezastřelitelnost) apod.
- nešťastný osud Nikoly a Eržiky souvisí s osudem celého kraje (krásný, ale chudý, zaostalý => pověrčivost)
- osobitá kompozice, prolínání lyrických a epických pasáží, přírodní scenérie, psychologie postav; využití reportáže i lidové slovesnosti
Jazyk:
- základ ve spisovné češtině, ale využívá archaismy, slova biblická, hebrejská, nářeční prvky, hovorové výrazy a v lyrických pasážích poetismy
-soubor 3 povídek:
- Golet v údolí (golet = hebrejské slovo, židovská osada, komunita odlišující se od většinového obyvatelstva jiným smýšlením zvyky apod.)
- O smutných očích Hany Karadžičové

Wolkerův epitaf

- nápis na hrob, který si sám napsal:
„Zde leží Jiří Wolker,
básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.“

Význam:
- láska k životu
- vřelý vztah k člověku
- soucit s trpícími
- odsouzení třídní nespravedlnosti


Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- cítí potřebu vyjádřit své pocity srozumitelnou formou
Padesát dva hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936)
- forma villonské balady
- vydal anonymně
- společnost viděna očima nezaměstnaného studenta, intelektuála, který se toulá s prázdným žaludkem kolem přeplněných výkladů velkoměsta; společenská krize, nebezpečí fašismu

U rentgenu

o Báseň dokazuje Wolkerův obdiv k technice a projevuje se v ní i vlastní zkušenost s tuberkulózou. Prohlídka dělníka, v němž lékař pomocí rentgenu odhaluje spoustu nemocí a nejvážnější je objevení nenávisti ke společnosti, která jeho situaci zavinila.
„Těžká hodina“ - chlapecké srdce (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost) = končí bezstarostnost a začíná si uvědomovat problémy světa
- přechod jeho chlapeckého srdce v mužské je bolestivý
Próza:
- sociální pohádky pro dospělé
O milionáři, který ukradl slunce
O kominíkovi
o Příběh sirotka, který touží po splnění přání podle pověry o kominíkovi, ale nemá žádný knoflík, když ho konečně získá a potká kominíka, v rozrušení se mu knoflík utrhne.
-Táborový deník Jiřího Wolkera
- deník z autorova dětství - ze skautského tábora
-básně z období nemoci – léčí se ve Vysokých Tatrách, kde píše své poslední básně:
Reaguje na svou vlastní nemoc:
- Rekonvalescent
- Na nemocniční postel padá svět
- Umírající

Jiří Wolker (1900 – 1924)

- pocházel z měšťanské rodiny z Prostějova
- studoval gymnázium, pak práva v Praze
- onemocněl tuberkulózou a předčasně umírá (24 let)
Poezie:
-Host do domu
- projevil se vliv vitalismu
- pohled očima dítěte – obdivuje obyčejné věci, polidšťuje je, hovoří s nimi
- básně: Poštovní schránka, Věci, Pokora, Kamna
-Svatý Kopeček
- samostatná tématická skladba
- inspirován vzpomínkami na prázdniny, které trávil s rodiči na Svatém Kopečku u Olomouce - poutní místo
- poprvé se objevují náznaky vážnějšího pohledu na život (díky kamarádům z dělnických rodin si uvědomuje, že na světě existuje také bída)
- přechod k proletářské poezii
- psáno formou pásma (podobně jako Apollinairovo Pásmo) = polytematická báseň

Sbírka Těžká hodina

- proletářská poezie
- úvodní báseň (svědectví o změně chlapcova srdce v srdce muže)
- některé = sociální balady (na rozdíl od Nerudy a Bezruče sociální problémy pouze neformuluje, ale přímo vyzývá dělníky k boji za lepší život)
- od Erbena se odlišují zejména svým závěrem
- epická šíře, sociální tématika, dramatičnost
- baladické prvky:
- tragický příběh
-osudovost – přestává být nevypočitatelná
- konec – ne jednoznačná tragika
- Balada o snu
o Příběh mladého dělníka, který v noci sní o spravedlivé společnosti a o dostatku pro všechny lidi, po probuzení však vidí jen bídu, jeho dívka mu vypráví, že ji také trápil sen o tom, že má svého milého a snu se zbavila teprve, když si chlapce opravdu našla, radí mu vlastně, že sen ho přestane trápit teprve tehdy, když ho uskuteční.
o Tady jsou paláce – tady podkroví
tady jsou sytí – tady hladoví
jedni jsou otroci – druzí diktátoři –
a všichni jsou choří“
- obraz sociálních rozdílů
- touha po lepším světě (sen Jana a Marie)
- Balada o nenarozeném dítěti
- Balada o očích topičových
o Příběh dělníka z elektrárny, který při práci s otevřeným ohněm ztratil zrak, ale on se nelituje a uvědomuje si, že díky své práci umožnil vidět dalším lidem.
o „Dělník je smrtelný, práce je živá.“
- Balada o námořníkovi

Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek, 1867 – 1958)

Vydává nejprve časopisecky, později tiskem:
-Slezské písně
- první básně v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo
- vždy po určité době obměňoval (několik vydání, každé jiné): poslední sbírky – nářečí
- básnická sbírka nevelká rozsahem, ale různorodá obsahem
- obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami), výzva k odboji
- bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich pomahačů; německá n. polská škola, polský kostel, odrodilci, krčmáři a lichváři
a) úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem = obraz vzpoury, vlastního osudu (bez lásky)
b) revolta, básníkova autostylizace
b. Já – mluví jako slezský bard = mluvčí slezského lidu, který je utlačován sociálně i národnostně, rebel
b. Ty a já
„Uhni mi z cesty...“
b. Sedmdesát tisíc (jeden z mnoha)
c) sociální balady
- navazuje na tradici balady v české literatuře, kterou založil Erben
-balada Kantor Halfar
- Hl. hrdina učitel, který učí česky, a proto je v nemilosti úřadů, nemá stálé místo, nemůže se ani oženit => společností dohnán k sebevraždě, oběsí se. Pohřben v rohu hřbitova. Ironický závěr -konečně Halfar našel stálé místo: „a tak dostal Halfar místo.“
-balada Maryčka Magdonova
- zhudebnil Leoš Janáček
- Tragický příběh mladé dívky, nejstarší z pěti sirotků, musí se starat o své sourozence, je přistižena v panském lese při sbírání dřeva, odvádí ji četník, neunese hanbu a beznadějnost chudoby => končí sebevraždou.

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1926)

Cyklus Zlomky epopeje
- sbírka Selské balady
- sociální balady
- všímá si selských povstání a rebelií proti krutým společenským podmínkám
- řada básní inspirována skutečnými událostmi
b. Hrabě Breda
- Jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán.
b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku
- Pyšný a nelítostný zeman Lorecký zabit i se svými dvěma malými syny.
b. Balada vánoční – selské povstání 1680
- Zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy.

Jan Neruda (1834 – 1891)

Knihy veršů - trojdílný soubor:
1. básně epické, sociální balady
např. Dědova mísa (vnuk poučil bezděky otce, že se chová k starci bezcitně)
- námět z pohádek bratří Grimmových – p. Vnuk a děd
Před fortnou milosrdných (starcův monolog k vnukovi; o chudobě, která vede k bezcitnosti)
2. básně lyrické
-věnování Otci, Matičce, Anně (Nerudova láska)
-rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)
3. básně příležitostné
Vším jsem byl rád (bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem)
Balady a romance
- jedna z nejvýznamnějších Nerudových sbírek
- hl. znak: lidovost
- motto:„Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste.“
- útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří => lyrickoepické básně
- opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života
- záměrně v některých básních zaměňuje žánr balady a romance

Náměty:

1.biblické a legendární (většina)
Balada rajská
- Svatá, která má na starost věrné ženy, se nudí, protože žádnou nemůže najít.
Balada májová
- Květen - měsíc lásky, dívka žádá svatou Petronilu o ženicha, ale klade si podmínka, že nesmí být zrzavý, když však nikdo jiný není volný, vezme za vděk i takovým, autor si dělá legraci z vdavekchtivé dívky.
2.národní
Balada česká
- Rytíř Paleček ožívá každý rok na jaře na osm dní, kdy je český kraj – jindy smutný – samý květ a zpěv.
Romance o Karlu IV.
- Karel IV. a Bušek z Velhartic popíjejí v Čechách uzrálé víno, kterému král přijde na chuť později a Bušek přirovnává k vínu český národ, který se na první pohled zdá nepřístupný, drsný, ale při bližším poznání vyjde najevo, že jde o lidi dobré se smyslem pro humor.
3.tragické lidské osudy
Balada horská
- Dítě sbírá horské byliny, aby jimi uzdravilo zmučené tělo Ježíše Krista. Čistá dětská láska a soucit způsobí zázrak.
Balada dětská
- Pro nemocné dítě si přišla Smrtka – dítě. Nemocné dítě si odvádí s sebou do ráje, matka zůstává sama se svým žalem. Neruda věnoval báseň manželce básníka A.Heyduka jako výraz soustrasti při úmrtí jejich dcerky Jarmily.
4.balady staršího typu
Romance helgolandská
- John vyláká koráb na mělčinu, a protože chce zajistit dceři bohaté věno, nechává posádku bez pomoci utonout. Ráno poznává v mrtvém svého budoucího zetě.
Balada stará – stará!
- Osud svobodných matek.

Ohlas písní českých

- převaha lyriky nad epikou
- napodobuje českou lidovou tvorbu
- témata:
o obraz českého lidu – humor, satira, ironie
o nenávist k útisku
o balada v lidovém tónu (balada Toman a lesní panna)
- první česká moderní balada.
- Toman chce jet za svou dívkou a jeho sestra ho přemlouvá, aby nejezdil dobravou. Toman doubravu objede a zjistí, že jeho dívka se vdává. Jede zpátky doubravou, kde ho lesní víla vábí k sobě. Toman spadne do propasti a zabije se. Ráno se vrátí jen jeho kůň.

ČESKÁ BALADA

František Ladislav Čelakovský ( 1799 – 1852 )
- jako vychovatel, později redaktor (Pražské noviny)
- profesor slavistiky (Polsko, Praha)
- překladatel (Herder, Goethe )
- sběratel lidové slovesnosti:
-Slovanské národní písně (3 svazky )
- slovanská lidová tvorba
-Mudrosloví národu slovanského v příslovích
- přísloví a pořekadla
- ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
-Ohlas písní ruských
- převládá epika nad lyrikou
- témata:
o vítězství Rusů nad Turky
o vítězství nad Napoleonem r.1812
o bohatýrská minulost
- např. báseň Bohatýr Muromec
o Tataři ubili mládence a Muromec je zabil (prvního šípem, druhého mečem, třetímu jeho kůň rozdrtil lebku).
- Čurila Plenkovič
o Pták Velikán Velikánovič ohrožuje Rus a Čurila se chce na něj vypravit. Přidají se k němu dva mladíci a Čurila se nechá sežrat v kůži tura. Rozpárá Velikána Velikánoviče zevnitř.

Vývoj balady v české poezii a baladičnosti v české próze

Balada
- lyrickoepická báseň s pochmurným dějem, rychlým spádem, stručnými dialogy (posouvají děj dopředu) a tragickým zakončením soustředěným k střetnutí postavy s nadpřirozenou silou (b. klasická) nebo vlastní sociální situace (b. sociální)
- spojuje v sobě zvláštním způsobem epiku, lyriku a drama
- rozvíjela se od nejstarších dob písemnictví
- patřila mezi žánry ústní lidové slovesnosti
Lidová balada
- nemá svého tvůrce, je šířena ústní formou, později často zaznamenaná
Romance
- menší lyrickoepická báseň nejčastěji s tematikou milostnou nebo romantickou, lehčího tónu a vyznívající optimisticky (dá se říci, že je opakem balady)


EVROPSKÉ KOŘENY BALADY
francouzská (villonovská) balada
- patří k nejstarším „ustáleným“ typům národních balad
- 3 strofy o 7-12 verších a závěrečné poslání
[Villon je představitelem tzv francouzské (villonské) balady. Je to lyrická báseň složená ze čtyř slok. První tři mají 3 až 12 veršů, poslední sloka nazvaná „poslání“ mívá polovinu veršů předešlých slok, to je 4 až 6. Verš, kterým je uzavřeno poslání, se jako refrén opakuje v závěru každé sloky předchozí. Balada užívá pouze 2 až 3 rýmů.]
- v české literatuře – V. Nezval, Voskovec + Werich (v písničkách)
italská balata
- 14 veršů rozdělených do 2 strof
- J. Vrchlický
„novověká balada“
- počátek v Anglii a Skotsku
- z Anglie se žánr rozšířil – vliv:
- Thomas Percy čti:[pérsi] Památky starodávné anglické poezie (1765)
- inspiračním zdrojem balad vznikajících v 18. století (např. Goethe) byly balady lidové, pověsti a mýty
- fantastické náměty jsou v české baladě postupně vytlačovány tématikou sociální

Romantismus se shoduje se 3.fází NO

Mácha – nepochopen svými současníky, kteří mu vyčítali, že subjektivismus jeho poezie (potlačení významové složky, zdůrazněna zvuková krása)
odvádí od vlasteneckých a národních zájmů

Lidová slovesnost
1. slovesná kultura před vynalezením písma
2. lidová tvorba
Znaky:
- šíří se ústně
- autor je neznámý, anonymní
- kolektivnost (mluví za všechny, všem vyhovuje)
- variabilní text, obměny
Druhy:
- lyrika – písně (milostné, pracovní, vojenské, ukolébavky)
- epika – eposy, byliny, báje, pověsti, pohádky, anekdoty)
- drama – loutkové divadlo
Význam: vzor i inspirace pro literaturu
Sběratelé: F.L.Čelakovský (slovanské písně a přísloví), K.J.Erben (české písně a říkadla), B.Němcová (pohádky), Leoš Janáček (moravské písně), J.Š. Kubín (vyprávění a pohádky z Podkrkonoší)

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

- narodil se v Miletíně
- vystudoval práva a filozofii
- začal se zabývat historií a národopisem
- stal se sekretářem Národního muzea a v r. 1851 byl jmenován archivářem města Prahy
- překladatel, novinář ( Pražské noviny ),
- sběratel lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
-Prostonárodní české písně a říkadla
- české národní písně
-Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
-Kytice z pověstí národních
- jediná sbírka, kterou autor napsal a celou sbírku uspořádával 15 let
- problém mezilidských vztahů, vina a trest
- klasická forma balady
- typická baladická atmosféra (vyvolává pochmurnost, tajemnost, úzkost)
- baladický konflikt (vychází ze střetu protikladů – u Erbena porušení etického principu à trest; varianta střetu dobra a zla) => tragický konec
- osudovost a fantastika

-próza:

-román Cikáni
- složité lidské vztahy, život vyděděnců
-povídky Obrazy ze života mého
- lyričnost
-Pouť krkonošská
- obraz přírody
-povídka Marinka
- obraz pražské chudiny
- Marinka - ideál krásy
náměty historické:
-román Křivoklad
- 1. část ze čtyřdílného cyklu Kat ( Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

- nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
- narodil se v Praze – bydlel na Újezdě, pak na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí)
- otec mlynářský tovaryš, voják, pak krupař
- původní jméno Ignaz – počeštil na Hynek
- pokrokový vlastenec (pomáhal polským studentům prchajícím po nezdařeném protiruském povstání r.1830)
- spory s Tylem
během studií psal básně, hrál divadlo, rád cestoval (navštívil 90 hradů, pořizoval si jejich kresby)
výstřední povaha – melancholie, zasmušilost
- výstředně se oblékal (dlouhý, široký světlešedý plášť s červenou podšívkou
pozlacené knoflíky, jezdecké boty a červená čepice)
- vztah k Lori Šomkové – syn Ludvík – K.H.M. zemřel v den plánované svatby
- ostatky byly původně v Litoměřicích a v březnu 1939 byly převezeny na Vyšehrad

-lyrickoepická báseň Máj
- vrchol tvorby – vyšel už více než 200krát
- dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks
- tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života – ostrá kritika tehdejší společnosti
- 4 zpěvy, 2 intermezza + prostý děj:
- Vilém zjistí, že jeho dívka byla svedena a zabíjí jejího svůdce, tím byl však jeho otec, kterého nikdy nepoznal. Jarmila se utopí v jezeře, Vilém umírá na popravišti
- Vilém - není si vědom viny, do situace byl vehnán vnějšími silami, proti člověku zasahuje slepý a nepřátelský osud – podobně cítí i další hrdinové u K.H.Máchy
- dobový ohlas: nepochopen současníky, Mácha je snivec a buřič (Šalda)
- Máchův vliv na další generace např. májovci, V. Nezval, J.Hora
-
- umělecké prostředky: kompozice jako drama (vzestup, vrchol, sestup)
- epiteta konstans – bělavé páry
- epiteta ornans – večerní břeh
- metafory – bledá tvář lůny
- personifikace – o lásce šeptal tichý mech
- oxymóron – zbortěné harfy tón
- pleonasmus – modrý blankyt
- kontrast – život x smrt, světlo x tma

Tylovi historické hry:

- vznikly kolem roku 1848
- historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847 – 48
- Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
- o vzpouře a popravě havířů ze stříbrných dolů v Kutné Hoře koncem 15.stol.
- Jan Hus
- Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové
dramatické báchorky s pohádkovými motivy:
-Strakonický dudák aneb Hody divých žen
- Příběh strakonického dudáka Švandy, velmi úspěšného muzikanta, jeho matka, víla Rosava, mu totiž začarovala dudy. Švanda se rozhodl odejít do světa, aby vydělal peníze a mohl se oženit se svou dívkou Dorotkou. Má úspěchy, ale přidá se k němu vychytralý Vocilka, který se nabídne, že mu bude pomáhat, ale ve skutečnosti touží jen po Švandově bohatství. Dostanou se do sultánova paláce, kde Švanda hraje před princeznou. Ta si ho chce vzít, ale situace se zamotá. V paláci se objeví i Dorotka s přítelem Kalafunou, kteří Švandu hledali, protože se Dorotce po něm stýskalo. Díky různým intrikám se ocitnou ve vězení, ale všechno dobře dopadne. Všichni se šťastně vracejí domů a Švanda pochopí, že přátelství a láska jsou cennější než peníze.
-Jiříkovo vidění
-Tvrdohlavá žena

Romantismus v české literatuře

( Josef Kajetán Tyl, Karel Hynek Mácha a Karel Jaromír Erben )

- hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví ( Tyl ) – zpomaluje rozvoj romantismu
Josef Kajetán Tyl ( 1808 – 1856 )
- narodil se v KH jako syn vojenského hudebníka, později krejčího
- ovlivnil ho profesor v Hradci Králové V.K.Klicpera
- nedokončil studia filozofie v Praze
- dva roky s kočovnou společností – herec
- úředník, pak novinář (redaktor – Květy, Pražský posel, Sedlské noviny)
- spisovatel – dramatik, povídkář
- organizátor českého společenského života
- po r.1848 do kočovné společnosti – umírá vyčerpán v Plzni
povídky:
-Chudí lidé
- obraz bídy lidu
-Rozervanec
- útok na Máchu (romantický hrdina ničí lásku i přátelství)
- vzbudila prudkou polemiku
- Tyl chápal Máchův pocit vyděděnosti, vážil si Máchy jako básníka
- X vadila mu celková bezvýchodnost Máchovy tvorby
- Sám zastával názor obětovat osobní zájmy a štěstí ve prospěch národa
- X Máchovu motivu msty vyzdvihl motiv odpuštění
-Poslední Čech
- vyvolala Havlíčkovu ostrou kritiku ( pro povrchnost a sentimentalitu)
dramata ze současného života:
-Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
- fraška s písněmi
- poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj (hudbu složil František Škroup)
-Pražský flamendr
-Paličova dcera

POLSKO

Adam Mickiewicz čti: [mickijevič] (1798 – 1855)
-epos Pan Tadeáš
- o nepřátelství dvou zemanských rodů
-básnická povídka Konrad Wallenrod
- téma národně osvobozeneckého boje

MAĎARSKO
Sandor Petöfi čti: [šándor petéfi] (1823 – 1849)
- básník, lyrik
- poezie milostná, vlastenecká a revoluční
- padl v revoluci


………………………………………………………………………………………………..

RUSKO

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
- zabit v souboji – hájil čest své ženy
- básník, prozaik, dramatik
-román ve verších Evžen Oněgin
- pocity ústředního hrdiny jako zbytečného člověka
- zhudebnil P.I.Čajkovskij
-povídky Kapitánská dcerka, Piková dáma
-historické drama Boris Godunov
- zhudebnil M.P.Musorgskij

Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)
- básník, prozaik, dramatik
- jeho vzorem A.S.Puškin
- také zahynul v souboji
-poema Démon
- romantická básnická povídka
-psychologický román Hrdina naší doby
- postava zbytečného člověka

USA

Edgar Allan Poe čti:[edgar elen pou] (1809 – 1857)
- americký básník a prozaik
- osiřel – jeden zámožný občan mu umožnil studovat
- ze studií však vyloučen pro hazardní hry a dluhy
- pokračuje na vojenské akademii – ale znovu vyloučen (pro nekázeň)
- úspěšný spisovatel a redaktor několika literárních časopisů
- oženil se se svou sestřenicí (v době svatby 13letá!)
- milovaná manželka mu umírá po několikaleté chorobě => alkoholismus a deprese
-báseň Havran
- úzkost ze života a smrti
-prózy např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo
- počátky hororu, zakladatel detektivní prózy

FRANCIE

Francois René de Chateaubriand čti:[šatóbrián] (1768 – 1848)
- básnická povídka Atala
- příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a pokřtěné indiánské dívky Ataly, kterou matka zasvětila Bohu

Victor Hugo čti:[igo] ( 1802 – 1885 )
- básník, prozaik, dramatik
- básnický cyklus Legenda věků ( 3 díly )
- obraz vývoje lidstva
-próza :
-román Chrám Matky boží v Paříži
- Esmeralda a hrbáč Quasimodo
-román Bídníci

William Stendhal čti: [viljem standal] (1783 – 1842)
- přechod mezi romantismem a realismem
-román Červený a černý
- hl.hrdina Julien Sorel
-román Kartouza parmská
- příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo

Alfred de Musset čti: [alfred de mise] (1810-1857)
-román Zpověď dítěte svého věku
- autobiografické rysy
- vztah ke spisovatelce G.Sandové

NĚMECKO přelom 18. a 19. stol.

Bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm)
- vztah k lidové tvorbě
- vydali německé lidové pohádky

Heinrich Heine čti: [hajnrich hajne] (1797 – 1856)
Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech

ANGLIE
George Gordon Byron čti: [džordž górdn bajern] ( 1788 – 1824 )
- padl v Řecku v protitureckém povstání
- moderní epos Childe Haroldova pouť - čti:[čajld heroldova]
- zachycuje autorovu cestu po Evropě plnou zašlé slávy, přírodních krás, ale i nesvobody (na jih a do Řecka )
- protest proti nesvobodě a tyranství
- romantické básnické povídky Džaur, Lara, Korzár
- dramatické básně Manfred, Kain

Percy Bysshe Shelley čti: [pérsi biš šeli] (1792 – 1822)
- lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
- antická báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům
- „titanismus“

Walter Scott čti: [skot] (1771 – 1832)
- básník, prozaik (historické romány)
- sběratel lidových skotských balad
-historický román Ivanhoe čti: [ajvnhou]
o Anglie – konec 12.stol.
o rytířské souboje

Emily Brontëová čti: [bronteová] (1818 – 1848)
- tři sestry B.: Anna, Emily a Charlotte
- období viktoriánské Anglie
- jejich díla: psychologie postav, kouzlo ženské citlivosti
- román Na větrné hůrce (od Emily B.), Jana Eyrová (Charlotty B.)

Romantismus v evropských zemích 1. pol. 19. stol

Politická situace:
- v celé Evropě se upevňují reakční režimy (v Rakousku kancléř Metternich)
- vlády mají obavu z revoluce => zakládají Svatou alianci (Rusko, Rakousko a ostatní evr.státy)
- revoluční hnutí v Evropě (Rusko, Řecko…)
- růst národního uvědomění
Romantismus:
1. životní postoj
a. rozpor mezi snem a skutečností => touha po ideálu
b. únik před skutečností vnější projevy: bolestínství, melancholie, smutek, pocit osamělosti
2. literární (umělecký) směr - reakce na předcházející klasicismus
Znaky romantismu:
- důraz na city a fantazii
- protiklad snu a skutečnosti
- pocit osamění
- únik do vlastního nitra do přírody, do exotických krajů, do samoty, do minulosti (obdiv minulosti)
- autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou
- zobrazování výjimečných charakterů a výjimečných okolností
- romantický hrdina: vyděděnec (cikáni, kat, zločinec – vrah, loupežník)
- obliba poezie (veršované povídky – poémy, dramatické básně)
- próza – historický román (historie jako kulisa), povídka
- sbírání lidové slovesnosti – hl. pohádky
v hudbě:
německé – Robert Schumann, Franz Schubert, Carl Maria von Weber
čti: [karl maria fon vébr]
italské – Gioacchino Rossini čti: [džoakino rosini]
polské – Fryderik Chopin čti: [šopén]
ve výtvarném umění:
Eugéne Delacroix čti: [éžen delakrua], čeští malíři Adolf Kosárek, Josef Navrátil

Karel Sabina ( 1813 – 1877 )

- přítel Máchův
- básník: - romantické verše
- prozaik:
- román Oživené hroby – autobiografické prvky, vězeňský deník
- libretista:
- libreta k Smetanovým operám Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta
- literární historik – studie o obrozenecké literatuře
-1.podrobná kritická studie o Máchovi
- politik a novinář – v roce 1848 krajně levicové názory
- vězněn – po propuštění: spolupráce s tajnou policií

Slovníky v době NO – autoři:
- Josef Dobrovský: Německo-český slovník - 2dílný
- Josef Jungmann: Slovník česko-německý - 5dílný

2 základní druhy slovníků:
1) překladové – dvou i vícejazyčné
2) výkladové – vysvětlují význam slova stejným jazykem jako jsou uvedená hesla
a) naučné (encyklopedické) – výklad významu slova + širší poučení (Ottův slovník naučný, Všeobecná encyklopedie)
b) jazykové - výklad významu slova + původ, výslovnost, mluvnické poučení, použití slova (Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny)
Sonet česky znělka:
- lyrický žánr
- skládá se ze 14 veršů (které jsou rozděleny do dvou slok čtyřveršových a do dvou slok trojveršových : 4 + 4 + 3 + 3 = tzv. kvarteta a terceta) – čti: [terčeta ]
- pravidelný rým: kvarteta abba, abab, terceta různě
- obsah: 1.kvartet - teze
2.kvartet – antiteze
terceta – syntéza, pointa
Autoři sonetů:
Francesco Petrarca: Sonety Lauře
William Shakespeare: Sonety
Jan Kollár: Slávy dcera
Jaroslav Vrchlický: Sonety samotáře aj.

Kompozice Kytice :

- 13 balad
- úvodní báseň: Kytice (vztah k matce) - závěrečná Věštkyně (vztah k vlasti)
- Poklad – Dceřina klatba (mateřská vina)
- Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
- Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
- Štědrý den (tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověry)
Jazykové prostředky:
- spjaty s obsahem: lidovost
- úspornější verš
- popis osob: stručně, názorně
„malá, hnědá, tváře sivé“ (Polednice)
„vyšla babice kůže a kost“ (Zlatý kolovrat)
- obraz krajiny: rovněž úsporný výraz (jedním veršem)
„okolo lesa pole lán“ (Zlatý kolovrat)
- dialogy mají spád (metonymie, přirovnání)
- metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, anafory, epifory ap.
- zvukomalba
„vyvalily se vlny zdola“
„na topole podle skal, zelený mužík zatleskal“
- Erbenova Kytice se stala vzorem pro následování (lidová balada à Erben à Neruda – Vrchlický – Bezruč – Wolker à Nezval, Osvobozené divadlo)
- Erbenovy balady zhudebnil: Antonín Dvořák (jako melodram Svatební košile, symfonická báseň Holoubek), Zdeněk Fibich (melodram Vodník)

Karel Jaromír Erben ( 1811 – 1870 )

- vědec - český a slovanský historik - archivář
- právník, vydavatel staročeských památek
- novinář ( Pražské noviny )
- sběratel lidové slovesnosti ( pokračovatel Čelakovského)
- Kytice z pověstí národních ( 1853 ) – většinou forma klasické balady
- základní motivy: boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami
v popředí motiv mateřské lásky
vina – trest ( neúměrný, krutý )
- např. básně: Vodník, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Holoubek, Věštkyně
(viz MO č.10)

Základní motivy:
- boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami, vztahy mezi lidmi (jejich narušení à konflikt), v popředí motiv mateřské lásky
- vina à trest (často neúměrný, krutý) - např:
b. Vodník
- zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek
- dcera potrestána
- poprvé, že neuposlechla matku
- podruhé, že matku uposlechla, ale opustila dítě
à kterákoli volba vede k tragédii
- lidové pověry (víra v sen)
- 4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové období
b. Zlatý kolovrat
- macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí pro vlastní; za to ji i s dcerou stihl spravedlivý trest (pohádka)
b. Záhořovo lože
- polemika s Máchou
- báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina odpuštění dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům, nehledá příčiny viny ve společenském řádu ´ Mácha obviňuje společnost za viny, kterých se dopustil jedinec = > revolta, vzdor)
b. Holoubek
- romantická kresba přírody, krása české krajiny
b. Věštkyně
- alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví

historické hry:

- vznikly kolem roku 1848
- historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847 – 48
- Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
- o vzpouře a popravě havířů ze stříbrných dolů v Kutné Hoře koncem 15.stol.
-Jan Hus
-Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové


dramatické báchorky s pohádkovými motivy
-Strakonický dudák aneb Hody divých žen
- Příběh strakonického dudáka Švandy, velmi úspěšného muzikanta, jeho matka, víla Rosava, mu totiž začarovala dudy. Švanda se rozhodl odejít do světa, aby vydělal peníze a mohl se oženit se svou dívkou Dorotkou. Má úspěchy, ale přidá se k němu vychytralý Vocilka, který se nabídne, že mu bude pomáhat, ale ve skutečnosti touží jen po Švandově bohatství. Dostanou se do sultánova paláce, kde Švanda hraje před princeznou. Ta si ho chce vzít, ale situace se zamotá. V paláci se objeví i Dorotka s přítelem Kalafunou, kteří Švandu hledali, protože se Dorotce po něm stýskalo. Díky různým intrikám se ocitnou ve vězení, ale všechno dobře dopadne. Všichni se šťastně vracejí domů a Švanda pochopí, že přátelství a láska jsou cennější než peníze.
-Jiříkovo vidění
-Tvrdohlavá žena

3. fáze – vyvrcholení národního obrození

- vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus ( Palacký )
radikálové ( Sabina. Frič ) a liberálové ( F. Palacký, K. Havlíček )



Josef Kajetán Tyl ( 1808 – 1856 )
- narodil se v KH jako syn vojenského hudebníka, později krejčího
- ovlivnil ho profesor v Hradci Králové V.K.Klicpera
- nedokončil studia filozofie v Praze
- dva roky s kočovnou společností – herec
- úředník, pak novinář (redaktor – Květy, Pražský posel, Sedlské noviny)
- spisovatel – dramatik, povídkář
- organizátor českého společenského života
- po r.1848 do kočovné společnosti – umírá vyčerpán v Plzni
povídky:
-Chudí lidé
- obraz bídy lidu
-Rozervanec
- útok na Máchu (romantický hrdina ničí lásku i přátelství)
- vzbudila prudkou polemiku
- Tyl chápal Máchův pocit vyděděnosti, vážil si Máchy jako básníka
- X vadila mu celková bezvýchodnost Máchovy tvorby
- Sám zastával názor obětovat osobní zájmy a štěstí ve prospěch národa
- X Máchovu motivu msty vyzdvihl motiv odpuštění
-Poslední Čech
- vyvolala Havlíčkovu ostrou kritiku ( pro povrchnost a sentimentalitu)
dramata ze současného života:
-Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
- fraška s písněmi
- poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj (hudbu složil František Škroup)
-Pražský flamendr
-Paličova dcera

Rukopisné padělky ( RKZ )

- Rukopis královédvorský
o měl údajně pocházet ze 13.století
o epické, lyrickoepické a lyrické básně
- Rukopis zelenohorský
o měl pocházet z 9.-10.století, zlomek textu o Libušině soudu
o vyvolal ostrou kritiku Josefa Dobrovského, že nejsou pravé („podvržená mazanice…zřejmý podvod od ničemy, který chtěl mít své lehkověrné krajany za blázny“)
- rukopisy měly dokázat starobylost naší kultury (chybí velké eposy)
- posílit národní sebevědomí
- obsahují převážně skladby epické
- jejich nepravost dokázána až v 80.letech 19.stol.
o filozof T.G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček
o objeveny jazykové a historické nepřesnosti (inkoust nebyl starý- chemická zkouška)
o pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka, Josef Linda
- měly svůj význam: 1. v době obrození posílili národní sebevědomí
2. jejich texty inspirovaly řadu umělců (Mánes, Smetana)

Ohlas písní českých

- převaha lyriky nad epikou
- napodobuje českou lidovou tvorbu
- témata:
o obraz českého lidu – humor, satira, ironie
o nenávist k útisku
o balada v lidovém tónu (b.Toman a lesní panna)
 první česká moderní balada.
 Toman chce jet za svou dívkou a jeho sestra ho přemlouvá, aby nejezdil dobravou. Toman doubravu objede a zjistí, že jeho dívka se vdává. Jede zpátky doubravou, kde ho lesní víla vábí k sobě. Toman spadne do propasti a zabije se. Ráno se vrátí jen jeho kůň.

František Ladislav Čelakovský ( 1799 – 1852 )

- jako vychovatel, později redaktor (Pražské noviny)
- profesor slavistiky (Polsko, Praha)
- překladatel (Herder, Goethe )
- sběratel lidové slovesnosti:
-Slovanské národní písně (3 svazky )
- slovanská lidová tvorba
-Mudrosloví národu slovanského v příslovích
- přísloví a pořekadla
-Ohlas písní ruských
- ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
- převládá epika nad lyrikou
- témata:
o vítězství Rusů nad Turky
o vítězství nad Napoleonem r.1812
o bohatýrská minulost
- např. báseň Bohatýr Muromec
o Tataři ubili mládence a Muromec je zabil (prvního šípem, druhého mečem, třetímu jeho kůň rozdrtil lebku).
- Čurila Plenkovič
o Pták Velikán Velikánovič ohrožuje Rus a Čurila se chce na něj vypravit. Přidají se k němu dva mladíci a Čurila se nechá sežrat v kůži tura. Začne ptáka párat zevnitř.

Slávy dcera

- skladba obsahuje předzpěv a 5 zpěvů ( původně 3 )
- Předzpěv:
o záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem
 (Všechny slovanské národy žijí pod cizí nadvládou kromě Ruska, které má být podle K. vzorem pro ostatní Slovany. Přirovnává ho ke statnému dubu a doporučuje ostatním Slovanům, aby se s Rusy spojili.)
o odsouzení germanizace
o slovanská vzájemnost
o víra v slavnou budoucnost Slovanstva
o humanismus
- forma: elegie = žalozpěv
- časoměrná prozódie
o spojení 6stopého verše (hexametru) s 5stopým (pentametrem) => elegické distichon
o časomíra: rytmus založen na střídání krátkých a dlouhých slabik
o „Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev…
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
Ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.“
- přesto protižidovské výpady (!)

-Zpěvy (oddíly)nazvány podle řek protékajících slovanským územím:
- Sála
- Labe, Rén, Vltava
- Dunaj
- Léthé ( řeka ze slovanského nebe)
- Acheron ( řeka ze slovanského pekla)
o přes 600 vlasteneckých a milostných znělek = sonetů
o prozódie přízvučná
o doprovázen slovanským bůžkem Mílkem a Mínou
o „…srdce vyrvu, na dvé rozlomím,
na, řku, jednu vlasti půlku, druhou Míně.“

„Národ náš ať na ctnosti jen stojí,
lépe nebýti, než života
a cti hledat nešlechetnou zbrojí.“

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)

- Slovák, evangelík
- psal česky
- zakladatel slovanské archeologie
- pokračovatel Dobrovského v slavistice
-Slovanské starožitnosti
- dějiny všech slovanských národů
- soustředil se hlavně na nejstarší období - chtěl dokázat, že délkou a bohatostí historie se slovanské národy vyrovnají ostatním evropským národům
- důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě
literární historik:
-Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích ( německy )
- Slovanstvo považováno za jeden národ - slovanské jazyky za nářečí
- myšlenka velikosti Slovanstva => Češi součástí velkého celku

František Palacký ( 1798 – 1876 )

- historik a politik, zakladatel novodobého českého dějepisectví
- liberál ( spolu s Havlíčkem )
- výhodně se oženil (dosáhl ekonomického zajištění) - pak se věnoval jen vědě
- velmi aktivně se věnoval vlastenecké činnosti a dostal titul „Otec národa“
- zabýval se politikou (austroslavismus = federalistická koncepce rakouského státu)
- založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách
- založení Matice české ( vydávání českých knih )
historik:
- vydal soubor středověkých kronik Staří letopisové čeští
-Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě - 5 dílné
- německy od roku 1836, česky od roku 1848
- základní historické dílo do r. 1526
- vidí dějiny jako zápas mezi feudalismem (německým) a demokratismem (slovanským) – nevědecká teorie x stejně nevědecké teorii německých historiků o nadřazenosti Germánů nad méněcennými Slovany
- vyzdvihuje dobu husitskou
- inspirace pro další umělce: hudebního skladatele Bedřicha Smetanu, Aloise Jiráska, malíře Mikoláše Alše, sochaře Josefa V.Myslbeka

Jan Kollár ( 1793 – 1852 )

- Slovák, evangelík
- psal česky
- vliv pobytu v německé Jeně (stopy po původním slovanském osídlení - pozůstatky v okolí Jeny po Polabských Slovanech)
- ovlivněn Božskou komedií od Danteho
- jeho láska k Němce Friderice Wilhelmině Schmidtové – po 14 letech si ji vzal
-O literární vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými
- uznával existenci 4 slovanských jazyků (českoslovenština) a ostatní jako nářečí
- sbírka Básně ( 1821 )
- elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika Míně (slovanská bohyně Mína = inspirace k ní: F.W.Schmidtová)
- tato sbírka se stává základem ke skladbě Slávy dcera

2. fáze národního obrození (ofenzivní)

Literatura vědecká – už důsledně v českém jazyce !

Josef Jungmann ( 1773 – 1847 )
- jazykovědec
- překladatel
- básník
- propagátor češtiny
1) jazykověda:
-Slovník česko – německý (5 dílný)
- shrnul a doplnil dobovou českou slovní zásobu
- čerpal:
o z literárních památek
o z řeči lidu
o z jiných slovanských jazyků, zvl. ruštiny a polštiny
Jungmannova škola básnická a vědecká :
- spolupracovníci: fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl
-stať Rozmlouvání o jazyce českém
- obraz nízké úrovně češtiny počátkem 19. století
-vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok
- záměr vytvořit českou encyklopedii
2) literární historie a teorie:
-Slovesnost
- učebnice teorie a poetiky
-Historie literatury české
- přehledné dějiny české literatury, knihopis ( = soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost )
3) básnická tvorba:
-Oldřich a Božena
- 1. česká romance

Gelasius Dobner ( 1719 – 1790 )

- propagátor kritické metody v dějepisectví

František Martin Pelcl ( 1734 – 1801 )
- historik
- od r.1793 1. profesor české řeči a literatury na pražské univerzitě
-Nová kronika česká

Václav Thám
-Básně v řeči vázané (1785)
- almanach (sborník - původní tvorba i překlady)
- počátky novočeského básnictví

Antonín Jaroslav Puchmajer
- sestavil 5 almanachů
-Sebrání básní a zpěvů – převaha původní tvorby
- vznik první novočeské básnické školy
-Óda na Jana Žižku z Trocnova – oslava husitského hrdiny jako vlastence

Počátky obrozeneckého divadla:
První scény:
- v Kotcích ( od roku 1738 )
- ve Stavovském divadle ( od roku 1783 )
- ve Vlasteneckém divadle = Bouda ( 1786 - 1789 ) na Koňském trhu (dnešní Václavské nám.)
- repertoár Boudy :
- překlady klasiků ( Moliére, Shakespeare, Schiller )
- veselohry ( Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci )
- vlastenecké hry ( Václav Thám, Břetislav a Jitka
- vlastenecké hry ( Václav Thám, Břetislav a Jitka )
pokračovatelé:
Václav Kliment Klicpera ( 1792 – 1859 )
- veselohry:
-Rohovín Čtverrohý
-Zlý jelen
-Jan za chrta dán
-Hadrián z Římsů
-Každý něco pro vlast
- kritika chování kandidátů na místo starosty

1. fáze – obranná- od 70. let 18.st. do poč. 19. st.

cíl:
- čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
- zájem o českou kulturu a dějiny

Jazykověda:
- vydána Balbínova Obrana jazyka slovanského, zvláště českého z roku 1775 a Obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma
- nejvýznamnější osobnost Josef Dobrovský

Josef Dobrovský (1753 – 1829)
- kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice
- studijní cesty: Rusko, Švédsko
- skeptický pohled na možnosti česky psané literatury
- nedával se unášet vlasteneckými vášněmi
- nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění
- usiloval o ustálení rozkolísané jazykové normy
- kritický duch (jeho postoj k RKZ: Rukopis zelenohorský - vyvolal ostrou kritiku Josefa Dobrovského, že nejsou pravé („podvržená mazanice…zřejmý podvod od ničemy, který chtěl mít své lehkověrné krajany za blázny“)
- z oboru jazykovědy:
-Podrobná mluvnice češtiny – 1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible (v němčině)

- z oboru slovníkářství:
-Německo – český slovník – 2 dílný

- z oboru literární historie:
-Dějiny české řeči a literatury – německy psané dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury

- základy slavistiky ( vědy o slovanských národech ):
-Základ jazyka staroslověnského - 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek

Friedrich Schiller (1759 – 1805)

- básník a dramatik (báseň Na radost zhudebnil Ludwig van Beethoven jako Ódu na radost – IV.věta v IX.symfonii)
- autor historických divadelních her
-Loupežníci
o drama - prototyp romantického hrdiny
o Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku i dědická práva .Stává se pak vůdcem loupežníků a mstí se.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Klasické drama, jehož základy byly položeny ve Francii, je založeno na principu 3 jednot, který poprvé vyslovil Aristotelés, na zákon povýšili renesanční italští teoretikové a zvláště francouzští klasicisté:
- jednota děje – jeden hlavní hrdina, který prožívá jeden příběh, jeden konflikt (vylučuje odbočky a vedlejší motivy)
- jednota času - omezuje trvání děje na 24, maximálně 30 hodin
- jednota místa – děj se musí odehrávat na jediném místě, nejlépe v neurčitém paláci

Kompozice dramatu:
I. úvod (expozice)
II. zápletka (kolize)
III. rozvoj zápletky až k vyvrcholení děje (krize)
IV. zvrat v ději (peripetie)
V. rozuzlení (katastrofa)

Národní obrození 70. léta 18. st. – 40 léta 19. st.

- začalo v roce 1781 reformami Josefa II. a skončilo v roce 1848

Česká literatura 1. poloviny 19. století
- národně osvobozenecký boj
- formování novodobého českého národa
- počátky novodobého českého kulturního života
- označováno jako vzkříšení národa, nebo probuzení
Urychleno:
- rozkladem feudalismu ( nástup kapitalismu )
- osvícenskými reformami Josefa II. ( zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781 )
Nositel hnutí:
- česká buržoazie a inteligence
Rysy:
- myšlenka slovanské vzájemnosti - posila národního sebevědomí
- Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny
obrozenská věda : jazykověda ( jazyk – základní znak národa ) - obrany českého jazyka připomenout slavnou minulost, a posílit národní sebevědomí ) – spisovný jazyk = němčina, pak čeština

Periodizace národního obrození - činnost tří tvůrčích generací :
- 1. fáze = obranná ( převážně vědci ) – od 70. let 18.st. do poč. 19. st.
- 2. fáze = ofenzivní ( vědci i básníci ) – od poč. 19. st. do konce 20. let 19. st.
- 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. st.

NĚMECKO

Literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor)
- hnutí příslušníků měšťáctva, požadovali pro autory naprostou svobodu v tvorbě i v životě, proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví

Johann Gottfried Herder (1744 – 1803)
- tvůrce nové preromantické estetiky: nové pojetí národa ( na základě toho se formoval německý, italský a český národ)
- názor: každý národ má své vlastní písně, které vyjadřují charakter národa
- žádný národ není tak malý, aby neměl vliv na vývoj lidstva (v budoucnu se má projevit kladný vliv Slovanů)
Johann Wolfgang Goethe čti: [géte] (1749 – 1832)
- básník, dramatik, prozaik, vědec
- studium práv (zajímal se více o vývoj rostlin a živočichů - považován za předchůdce revoluční teorie Darwina
-Utrpení mladého Werthera
- román v dopisech
- J.W.G.ovlivněn vlastní nešťastnou láskou a sebevraždou přítele
o Hrdina prožívá nešťastnou lásku, a protože je zklamán společností, spáchá sebevraždu.
-Balady
- obdiv k lidové slovesnosti sbírka

Faust

- dramatická filozofická báseň (2 díly)
- vrcholné dílo
- námětem je pověst ze 16.stol. z knížek lidového čtení
o Faust touží po poznání a zaprodá svou duši ďáblu. Ďábel Mefistofeles mu slíbí pomoc, s podmínkou, že Faust propadne peklu duší, jestliže ucítí uspokojení ze života a zatouží setrvat v dosaženém. Je mu vráceno mládí, účastní se študáckých pitek, reje Valpuržiny noci, seznámí ho s krásnou dívkou Markétkou a zamiluje se do ní. Jejich vztah končí tragicky, Markétka zabije dítě, které má s Faustem, je uvězněna a popravena. Zde končí I.díl. Druhý díl tvoří 5 jednání. Faust je vystaven nástrahám „velkého světa“. Stane se favoritem na císařském dvoře, spolu s Mefistofelem se vydává v vletu času do Řecka, do období antiky, uzavře sňatek s krásnou Helenou, Helenin závoj je přenese do velehorské krajiny, pomáhá císaři porazit nepřátelská vojska a jako odměnu si přeje kus země, kterou by mohl zúrodnit. Stane se vládcem přímořské krajiny, nakonec zestárlý a osleplý, ale plný nových plánů umírá a jeho duše dochází spásy.

Preromantismus

Znaky:
- přechod mezi klasicismem a romantismem
- důraz na cit
- odmítnutí konvencí
- návrat k přírodě
- vzor : venkovský, prostý, nezkažený člověk


FRANCIE
Jean - Jacques Rousseau čti: [žán žak rusó] (1712 – 1778)
- názor: jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu
-Nová Heloisa
- román lásky v dopisech
-Emil
- o přirozeném rozvoji člověka
- Román o tom, jak správně vychovávat mladého chlapce. Tvrdí, že výchova musí být v souladu s přírodou, protože jinak by byl člověk zkažen civilizací.


Antoine- Francois Prévost (1697 – 1763)
-Manon Lescaut čti: [lesko]
o Milostný příběh, kde je láska ovlivněna penězi.
- Vítězslav Nezval přebásnil => skladba, na které ukázal dokonalou, krásnou češtinu

ANGLIE

Daniel Defoe čti: [denijel dýfou] (1660 – 1731)
-Robinson Crusoe čti: [krusó]
- o ztroskotanci na pustém ostrově
- vztah člověka k přírodě

Jonathan Swift čti: [džonesen svift] (1667 – 1745)
-Gulliverovy cesty
- filozofický satirický a utopistický román
- kritika poměrů v Anglii

FRANCIE 17. st.

- absolutistický stát Ludvíka XIV.

- tragédie:
Pierre Corneille čti: [pjér kornej] (1606 – 1684)
-Cid
- základní konflikt; povinnost a čest X cit a láska

Jean Racine čti: [žán rasin] (1639 – 1699)
-Faidra
- osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi

- komedie:
Moliere čti: [moliér] (1622 – 1673)
- vlastním jménem Jean- Baptiste Poquelin
-Tartuffe čti: [ tartif]
- kritika pokrytectví
-Lakomec
- lichvář Harpagon, schopný pro peníze obětovat všechno
-Don Juan
- pokrytecký šlechtic
- kritika rozmařilosti

-Misantrop
- nepřítel lidí
- kritika vypočítavosti šlechty
-Zdravý nemocný
- útok na šarlatánství

Jean de La Fontaine (1621 – 1695)

-Bajky
- 12 knih
- příběhy zvířat = nositelů lidských vlastností (pokrytectví, intriky)

ITÁLIE
Carlo Goldoni čti: [karlo goldony] (1707 – 1793)
- Poprask na laguně
- Mirandolina
…………………………………………………………………………………………..
Osvícenství
18. století
Znaky:
- navazuje na renesanci
- rozvíjí tradice racionalismu
- důvěra v rozum
- spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty

FRANCIE
Francois Voltaire čti: [fransua voltér] (1694 – 1778)
- historik, filozof, dramatik, básník, prozaik
-Candide neboli Optimismus
– filozofický román o hledání lidského štěstí

Charles de Motesquieu čti: [šárl luji monteskijé] (1689 – 1775)
- kritik doby
-Perské listy
- román
- Peršanova cesta do Evropy za vzděláním
tzv. encyklopedisté (mladší generace):
-Velká encyklopedie = souhrn dosavadního vědění

Denis Diderot čti: [deni didró] (1713 – 1784)
- filozof
-Jeptiška
- román v dopisech
- autobiografie dívky přinucené vstoupit do kláštera
-Jakub fatalista
- román

Klasicismus, osvícenství a preromantismus

Klasicismus
2. pol. 17. st., 18. st.

- z latiny = vynikající, vzorný
Znaky:
- jednotné principy a pevný řád
- rozumová kázeň
- krása v přírodě a v pravdě
- vzor: antické umění
- literární žánry:
a. vysoké: óda, epos, tragédie
b. nízké: komedie, fraška, bajka, satira
- klasické drama dodržuje tři jednoty:
o místa (jednoho)
o času (24 hodin)
o děje (jednoho)

v hudbě:
F. J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven

2. Domácí literatura

Oficiální, jezuitská
- vydána Svatováclavská bible ( náhrada za bibli Kralickou )



Bohuslav Balbín (1621 – 1688
jezuita
latinské dílo:
Učené Čechy
Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště českého
- obsahuje právo národa na vlastní jazyk


Bedřich Bridel ( 1621 – 1688 )
- básník
- překladatel
- zemřel na mor při ošetřování nemocných
-duchovní lyrika:
poema: Co bůh? Člověk?
- úvaha o boží dokonalosti
vánoční poezie: Jesličky
- některé zlidověly: Veselé vánoční hody


Adam Michna z Otradovic ( 1600 – 1676 )
- skladatel, varhaník
- autor ukolébavek, vánočních koled v kancionálu:
- Česká mariánská muzika, radostná i žalostná
- mnohé písně zlidověly: např. Chtíc aby spal

Matěj Václav Šteyer
- Brus jazyka českého


Václav Jan Rosa
- Čechořečnost
- latinsky psaná gramatika a stylistika, očišťování jazyka, tvoření novotvarů

Pololidová literatura:

Václav František Kocmánek
- autor 7 interludií
interludium = fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi

Zábavná literatura:
- kramářská nebo jarmareční píseň – zpívali je potulní kramáři
- písmácké paměti např. Františka Jana Vaváka
- psané česky, dochovávají přesné zprávy, praktické rady do života

Ústní a lidová slovesnost:
- tvorba lidu - např. písně, pohádky, lidové balady, pověsti, hry se zpěvy, loutkové divadlo
gggggggggg


Příklady barokní literatury v Praze:
- žádný jiný sloh neovlivnil Prahu tak silně jako dynamické baroko !!!
- Chrám sv. Ignáce – na Karlově náměstí – jedna z prvních barokních staveb
- Valdštejnský palác – 1.monumentální stavba pražského baroka
- Chrám sv.Mikuláše na Malé Straně - otec a syn Dienzenhoferové
- Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí – špičkové dílo K.I.Dienzenhofera
- Loreta – průčelí K.I.Dienzenhofer – dokončil (stavba má symbolizovat domek v Nazaretě, v němž navštívil archanděl Gabriel P.Marii, aby jí zvěstoval narození Krista) – s barokní zvonkohrou (ulita v Amsterodamu, stroj pražského hodináře Petra Neumana)
- Kostel Panny Marie Vítězné na Bílé hoře
- Klášter a chrám sv. Markéty v Břevnově – barokní klenot (K.I.Dienzenhofer)
- Sochy na Karlově mostě

FILOZOFICKÉ SPISY

-Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
- vševědné (pansofistické), všenápravné dílo – nikdy nedokončil
- usiluje o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě
- tiskem jenom části, pak upadlo v zapomenutí, objevil až r.1935 ukrajinský emigrant před ruskou revolucí, historik slovanských literatur Čyževskij v knihovně sirotčince v Halle
-Truchlivý
- dialog mezi Truchlivým (autor), Rozumem, Vírou a Kristem
- autor hledá východisko z bolestí a duševního utrpení
-Listové do nebe
- pět fiktivních dopisů chudých Kristovi
-Labyrint světa a ráj srdce
- alegorie
- ostrá kritika společnosti
- jediná jistota je v Bohu
- Poutník (autor) chodí městem (alegorie světa), za průvodce má Všezvěda Všudybuda (alegorie lidské zvídavosti) a Mámení (alegorie zvyku přijímat cizí názory bez rozmyslu), kteří mu nasadí brýle, aby neviděl nedostatky, on se však dívá přes ně - při bližším pohledu do městských ulic (každá reprezentuje určité povolání) všude vidí jenom podvod, pokrytectví a touhu po zisku, na hradu královské Moudrosti nachází Marnost - propadá zoufalství – útočiště nachází ve vlastním srdci, ve víře v Boha.
-Hlubina bezpečnosti (Centrum securitatis)
- čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu
-Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- je přesvědčen o neodvratném konci JB
- církev promlouvá jako umírající matka, dědicem jejího odkazu se stane celý český národ

FILOZOFICKÉ SPISY

-Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
- vševědné (pansofistické), všenápravné dílo – nikdy nedokončil
- usiluje o sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě
- tiskem jenom části, pak upadlo v zapomenutí, objevil až r.1935 ukrajinský emigrant před ruskou revolucí, historik slovanských literatur Čyževskij v knihovně sirotčince v Halle
-Truchlivý
- dialog mezi Truchlivým (autor), Rozumem, Vírou a Kristem
- autor hledá východisko z bolestí a duševního utrpení
-Listové do nebe
- pět fiktivních dopisů chudých Kristovi
-Labyrint světa a ráj srdce
- alegorie
- ostrá kritika společnosti
- jediná jistota je v Bohu
- Poutník (autor) chodí městem (alegorie světa), za průvodce má Všezvěda Všudybuda (alegorie lidské zvídavosti) a Mámení (alegorie zvyku přijímat cizí názory bez rozmyslu), kteří mu nasadí brýle, aby neviděl nedostatky, on se však dívá přes ně - při bližším pohledu do městských ulic (každá reprezentuje určité povolání) všude vidí jenom podvod, pokrytectví a touhu po zisku, na hradu královské Moudrosti nachází Marnost - propadá zoufalství – útočiště nachází ve vlastním srdci, ve víře v Boha.
-Hlubina bezpečnosti (Centrum securitatis)
- čím více se člověk vzdaluje od středu jistoty, Boha, tím více propadá zmatkům a točí se v bludném kruhu
-Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- je přesvědčen o neodvratném konci JB
- církev promlouvá jako umírající matka, dědicem jejího odkazu se stane celý český národ
BÁSNICKÁ DÍLA:
-O poezii české
- prosazuje časoměrnou prosodii, nikdy nevydané
- přebásnění latinských žalmů a poučení
-Kancionál - některé písně přebásnil nebo sám složil
-Moudrost starých Čechů - 2 000 přísloví

Uznáván ve světě, podle jeho zásad reformováno školství v mnoha zemích („učitel národů“) - doma dlouho opomíjen. Až F.Palacký rozpoznal význam, jeho díla, vyspělost a krásu jazyka, upozornil na význam Didaktiky (jinde dávno známé). Komeniologie – samostatná vědecká disciplina.

-Didactica magna (Velká didaktika) = teorie vyučování

- Komenského pedagogické zásady:
o vyučování pro všechny (dívky i chlapci, chudí i bohatí)
o zdarma
o v mateřském jazyce
o snížení počtu žáků ve třídě
o od názornosti a jednoduchosti ke složitějšímu a abstraktnímu
o postup od známého k neznámému
o učit vědomostem i dovednostem (praxe)
o důraz na tělesnou výchovu
o doporučil opakování a zkoušení, ale i prázdniny
o poznávání přírody
o nutnost kázně („Škola bez kázně – mlýn bez vody“)
o odmítal fyzické tresty
o rozdělení výchovy do 4 stupňů po 6 letech I.dětství (klín mateřství), II.chlapectví (škola elementární čili obecná, škola s vyučovacím jazykem mateřským), III.dospívajícího věku (škola latinská čili gymnasium), IV.jinošství (akademie, cesty)
-Opera didactica omnia (Sebrané pedag.spisy)
- teorie vyučování
- skoro 1 200 stran
- ucelený systém školské soustavy

Jan Amos Komenský (Comenius) - životopis

- brzy mu zemřeli rodiče, členové církve JB
- žil u příbuzných ve Strážnici
- navštěvoval bratrské školy (- obdržel zde jméno Amos) - studoval také v Německu v Herbornu a Heidelbergu
- působil jako kněz a učitel na bratrských školách (v Přerově, pak ve Fulneku)
- v jeho životě mnoho osobní tragédie - celý život prožil v cizině, až do smrti toužil po návratu, byl čtyřikrát ženatý
- neklidná doba (třicetiletá válka) => odraz v životě J.A.Komenského (pobývá na mnoha místech v Evropě)
o r.1621 prchá z Fulneku (musel opustit město i s rodinou tak rychle, že nestačil zachránit svou knihovnu i část rukopisů) a ukrývá se na Moravě i v Čechách
o r.1622 mu v Přerově umírá žena i obě děti na morovou epidemii
o r.1628 vydáno nařízení proti nekatolíkům - nucen odejít do emigrace do polského Lešna, kde učí na bratrském gymnáziu (začíná přemýšlet o reformě školství), až do smrti pobývá v exilu (Polsko, Anglie, Švédsko, Maďarsko, Holandsko)
o r.1632 funkci v JB – člen úzké rady, později biskup
o podporují ho velmi významné osobnosti tehdejší Evropy – slibuje si od nich pomoc pro své politické snahy (změnit politické a náboženské poměry ve vlasti)
o ve Švédsku velmi uznávaný jako autor jazykových učebnic
o při 2.pobytu v Lešně mu umírá 2.manželka, zůstávají dvě maličké děti (Zuzana a Daniel) => 3.sňatek
o r.1640 v Anglii má na pozvání parlamentu připravit návrh na organizaci školství a založit Akademii věd
o 1648 – vestfálský mír - konec nadějí na návrat do vlasti
o 1650 - do Maďarska je pozván jako reformátor tamějšího školství
o 1654 - při 3. pobytu v Lešně – požár - přichází o všechen svůj majetek – knihovnu i rukopisy chystaných děl (shořel i rukopis česko-latinského slovníku – Thesaurus (Poklad jazyka českého), na kterém pracoval K. od studií)
o naposledy do Amsterdamu – pracuje až do poslední chvíle na svých dílech, stará se o JB a nepřestává doufat ve všeobecnou nápravu „věcí lidských“
o zemřel v Naardenu (Holandsko) - zde pochován

Největší osobnost evangelického literárního baroka
Psal česky a latinsky (díla, která jsou určena pro celoevropskou veřejnost).

KOMANSKÉHO PEDAGOGICKÉ SPISY:

- základní požadavek je přirozenost
- bez násilných metod
- výchova má respektovat přirozený vývoj dítěte
- přirozené rozdíly mezi dětmi je třeba respektovat
- základním cílem K. bylo směřování k všestranné výchově a vytvoření nové všestranně rozvinuté osobnosti
-Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata)
- učebnice latiny
- univerzální vzor pro učebnice cizích jazyků
-Svět v obrazech ( Orbis sensualium pictus)
o „Hlavní při tom je předkládat věci smysly vnímatelné nejdříve smyslům, aby mohly být pochopeny…Neboť nemůžeme ani jednat, ani mluvit moudře, jestliže dobře neporozumíme správně všemu, co máme činit nebo o čem máme mluvit.“
- 1.obrázková (pro větší názornost) učebnice na světě – původně učebnice latiny
- (latina= brána k starověké a středověké vzdělanosti)
o „…přivábení zájmu dětí, aby si nepředstavovaly ve škole nějaké trápení, ale potěšení. Neboť je známo, že chlapci od nejútlejšího věku mají zálibu v obrázcích a rádi si je prohlížejí.“
- 150 kapitol (o Bohu, světě, člověku, jeho smyslech a činnostech, vlastnostech atd.)
- originální propojení obrázků s textem pomocí číselných odkazů
- připojena tzv. Živá abeceda – obrázky + hlasy zvířat (Např.obrázek hada – Ss)
- původní text latinský – připojovány pak další jazykové verze v různých kombinacích
-Informatorium školy mateřské
- pro matky a chůvy
- o výchově dětí v předškolním věku
- jako jeden z prvních pedagogů upozornil na význam výchovy v době předškolní a zdůraznil důležitost estetické výchovy v útlém věku
-Schola ludus (Škola hrou)
- během své cesty do Uher dramatizuje dílo Brána jazyků otevřená a vytváří tak Školu hrou = soubor divadelních her využitelných při výuce latiny
- napodobuje tak osvědčenou praxi jezuitů, jejichž školství

České baroko

- spojeno s protireformací

Historický přehled:
- vítězství Rakouska nad českým stavovským povstáním
- tvrdá opatření proti odbojné šlechtě a měšťanstvu – vůdcové popraveni - někteří odcházejí do ciziny, konfiskace majetku
- třicetiletá válka (1618-1648) – pocity marnosti a pomíjivosti pozemského světa
- od r.1627 ve státní správě vedle češtiny i němčina a jediné povolené náboženství je katolické
- r.1648 vestfálský mír – upevnění habsburské moci – hospodářský úpadek


2 větve české literatury:
1.exulantská
2. domácí

1. Exulantská literatura
- do Polska - Jan Ámos Komenský
- do Německa - Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský

Jan Amos Komenský (Comenius)

* 28.3.1592 Nivnice u Uherského Brodu
+ 15.11.1670 Amsterdam (Nizozemsko)
- český pedagog
- teolog
- filozof
- sociální a náboženský myslitel
- spisovatel a básník
- kněz a biskup jednoty bratrské
- uznávaný učenec
- politický mluvčí pobělohorské emigrace
Činnost:
- péče o emigranty
- teologická činnost v JB
- pedagogická - teoretická i praktická
- filosofická

Španělsko

Pedro Calderon de la Barca (1600-1681)
- dramatik „zlatého věku španělské literatury“
- přechodný zjev mezi renesancí a barokem
- v mnoha dramatech (zvl. komediích) – podobná témata jako Lope de Vega
- nejpočetnější jsou náboženská dramata a tragédie cti
- Lékař své cti
o Žárlivý manžel dává lékařem zavraždit svou ženu, aby ji potrestal za podezření z nevěry.
- Nejnestvůrnější žárlivost
o Muž zabíjí svou ženu, aby se po jeho smrti nestala manželkou jiného.
- Schovávaná na schodech – adaptoval ve 30.letech Vítězslav Nezval


Německo
Hans Jakob Christoffel Grimmelshausen (asi 1621-1676)
- Dobrodružství Simplicia Simplicissima (Nejprostší Prostoduchý)
o naivní prosťáček unesený vojáky, prožívá různá dobrodružství
o ukazuje krutost a zvrácenost třicetileté války
o hrdina odchází do poustevny (srov. Labyrint srdce)
o humor a smysl pro drsnou realitu

Hlavní představitelé .

V Čechách
o architekti: Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové, J.B.Santini {santýny] = český architekt italského původu, tvůrce tzv.české barokní gotiky
o sochaři: J.J.Bendl, Matyáš B.Braun, Ferdinand Maxmilián Brokoff a celá rodina Brokoffů
o hudba: Adam Michna z Otradovic, P.J.Vejvanovský, B.M.Černohorský, D.Zelenka, předchůdci Mozartovi J.V.Stamic a J.Mysliveček, František Xaver Brixi (chrámové skladby), J.J.Ryba
o malíři: Karel Škréta (Rodina brusiče drahokamů, portréty), Petr Brandl (oltáře), V.V.Reiner, Jan Kupecký (evropsky proslulý portrétista)


Itálie

Torquato Tasso ( 1544 – 1595 )
- básník
- nábožensko- hrdinská epopej Osvobozený Jeruzalém ( téma 1.křížové výpravy )


Anglie

John Milton [miltn] (1608-1674)
- Ztracený ráj
- náboženský epos (o Adamu a Evě, o prvotním hříchu
- podrobné líčení Satanovy vzpoury, která je alegorií anglické revoluce
- nový básnický obraz kosmu, jehož součástí jsou lidské srdce, rozum a obraznost
- zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování

Baroko, literatura doby pobělohorské 17.století - 1.třetina 18.stol.

Baroko:- zrod ve Španělsku a v Itálii v pol.16.stol. (z portugalského slova barroco = jímž klenotníci označovali nepravidelně utvářenou perlu o mnoha ploškách) = vystihuje složitost barokního umění
- poslední evropský univerzální styl – tj. uplatňoval se ve všech uměleckých oborech
- podobně jako romantismus i baroko je nejen uměleckým stylem, ale i životním postojem, nový typ náboženskosti (religiozity)
o gotika: Bůh je nahoře a člověk tíhne k němu vzhůru
o baroko: Bůh je přítomen ve všem a všude, vztah člověka k němu i k sobě je složitý – víra je citově vzrušená (exaltovaná), upíná se k zázrakům, proroctvím, znechucení pozemským životem a až mystické (nadpřirozené) ztotožnění s Bohem
- hrůzy a utrpení třicetileté války (1618-1648) oslabily důvěru v lidský rozum, jakou měl humanismus a renesance => ztráta jistoty člověka ve světě, jediná naděje je v Bohu
- nicotnost člověka X dokonalost Boha
- baroko – velmi mnoho podob, obtížná charakteristika
- symboly mají vyjádřit nevyslovitelné a tajemné (astrologové, proroci, stoupenci magie)
- naturalistická konkrétnost – hlavně kazatelé
- lidská bezmocnost vůči řádu a pomíjivosti světa
- dramatické napětí z protikladu ducha a hmoty (především ve výtvarném umění)
- základní tendence je svár a dvojznačnost (odrážející konflikty mezi reformací a protireformací)
- monumentalita - snaha ohromit člověka
- odvrat od přírody
- zásada kontrastu => dramatičnost (krutý ďábel x milostivý Bůh, zlo x dobro)

Baroko v architektuře:

- chce překvapovat optickou iluzí
- bohatě členěný půdorys, mohutné kupole, vlnité sloupy
- využívání světla a stínu, barevných materiálů a zlata
- v 1.třetině 18.stol. tzv. české baroko – vliv na lidovou tvorbu i ve 2.pol.18.stol.
- přestavby starších budov, tj. barokizace
- představitelé: G.L.Bernini (kolonáda na náměstí před sv. Petrem v Římě), jeho žák Carlo Fontana
o kostely, chrámy
- křivky, vlnění, oblouky
- vynikající akustika
- bohatá vnitřní výzdoba
v sochařství:
- sochy v dramatickém pohybu
o G.L.Bernini (interier chrámu sv.Petra v Římě, autor římských fontán)
v malířství:
- šerosvit ( kontrast světla a stínu)
o představitelé: Caravaggio, P.P.Rubens, Španěl Velázques (Pijáci, Venuše s Kupidem, portréty královské rodiny), Holanďané P.P.Rubens a Rembrandt (mistr šerosvitu) aj.
v hudbě:
- varhanní hudba
- v hudbě převratné změny - polyfonie, nové hudební formy jako sonáta, fuga, ouvertura, concerto grosso, sólový koncert, opera, oratorium, kantáta
o představitelé: A.Vivaldi, G.F.Händel, J.S.Bach, G.Ph.Telemann
v literatuře:
- složitá metaforičnost a symbolika
- sensualismus, expresivita, mystika
- aktualizace typických středověkých žánrů
o představitelé: Jan z Kříže, Terezie z Ávily, Torquato Tasso, Pedro Calderon de la Barca, J.Milton, H.J.Ch. von Grimmelshausen, Andreas Gryphius