- podle data vzniku; předmětná poezie – banalita, všední den, stereotyp … -> manipulace
každodenností
- Jiří Kolář, Ivan Blatný, Jiřina Hanková, Josef Keinar, Jindřich Chalupecký …
3) Surrealisté
- skupina RA ( S i Z Rakovníka)
- scházeli se u Z. Wintra
Próza
- v těžké situaci
- několik základních témat – historie, životopisy, psychologická próza
Karel Schulz – román – Kámen a bolest – vyvolal rozruch, hl. hr. renesanční umělec – M. Buonaroti; 800 stran, ale nedokončený, ukazuje všechny „zápasy“, aby se prosadil; chápán jako metafora, aktualizován.
Drama
- nejtvrdší cenzura
Vítězslav Nezval – Manon Lescaut (v E. F. Buriana) – přebásněná nádherná čeština; vlastenecká záležitost
Žalm roku dvaačtyřicátého –
Žalm roku dvaačtyřicátého – báseň na téma 1942 – okupace, atentát na Heidricha, žalmy, vyznání se a prosba
Bohu o pomoc
Stará země – b. k., rozčarování, smutek
- vězeňské verše – vyšly až po smrti: Znamení moci, Čtyři léta, Dům strachu
2) Česká literatura v obd. 1938 – 1945
- 1 z nejtragičtějších období (srovnatelné s obdobím po únoru 1948)
- po Mn. dohodě 38 byl omezován prostor pro myšlení a tvorbu
- autoři – oběti kampaně; hledali se viníci
- destrukce demokracie ukončena v březnu 39 příchodem nacistů (Protektorát Čechy a Morava)
Důsledky pro literaturu:
1) lit. se rozdělila do 3 proudů (až do 89)
a) oficiální lit.
b) exilová lit. – doma vyjít nemůžou
c) „samizdatová“ lit. – vznikají doma, ale nemůžou oficiálně vyjít
Bohu o pomoc
Stará země – b. k., rozčarování, smutek
- vězeňské verše – vyšly až po smrti: Znamení moci, Čtyři léta, Dům strachu
2) Česká literatura v obd. 1938 – 1945
- 1 z nejtragičtějších období (srovnatelné s obdobím po únoru 1948)
- po Mn. dohodě 38 byl omezován prostor pro myšlení a tvorbu
- autoři – oběti kampaně; hledali se viníci
- destrukce demokracie ukončena v březnu 39 příchodem nacistů (Protektorát Čechy a Morava)
Důsledky pro literaturu:
1) lit. se rozdělila do 3 proudů (až do 89)
a) oficiální lit.
b) exilová lit. – doma vyjít nemůžou
c) „samizdatová“ lit. – vznikají doma, ale nemůžou oficiálně vyjít
2) autoři jsou uvězněni, perzekuování ...
2) autoři jsou uvězněni, perzekuování a nebo popraveni (netýká se to jenom Židů)
- Josef Čapek, Jaroslav Kvapil, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Bedřich Václavek …
3) omezeno fungování knižního a kulturního trhu
- nedostatek papíru
- zavřeny vysoké školy
- zavřena všechny divadla v r. 1944
4) všemocná cenzura
Poezie - zasažena dost razantně (má reagovat na aktuální dění)
1) skupina kolem Kamila Bednáře
Jiří Orten (1919 – 1941)
- největší talent, ale Žid, smutná a depresivní tvorba
- b. k. – Cesta k mrazu – hl. hr. b. s., svěřuje se se svými pocity
- srazila ho německá sanitka -> kouření škodí zdraví
- Josef Čapek, Jaroslav Kvapil, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Bedřich Václavek …
3) omezeno fungování knižního a kulturního trhu
- nedostatek papíru
- zavřeny vysoké školy
- zavřena všechny divadla v r. 1944
4) všemocná cenzura
Poezie - zasažena dost razantně (má reagovat na aktuální dění)
1) skupina kolem Kamila Bednáře
Jiří Orten (1919 – 1941)
- největší talent, ale Žid, smutná a depresivní tvorba
- b. k. – Cesta k mrazu – hl. hr. b. s., svěřuje se se svými pocity
- srazila ho německá sanitka -> kouření škodí zdraví
Jakub Deml (1878 – 1961)
- katolický kněz – vyloučení – zákaz úřadu -> závislý na přátelích, jediný prokletý básník české lit. hoden toho jména (d. t.), osudový vztah k ženám, razantní politické názory (razantní antisemita), nesměl psát, poezie; próza, ale básník, nový básnický útvar – BÁSEŇ V PRÓZE
Tanec smrti – hl. hr. b. s. zmítán pochybnostmi, smutné verše
Hrad smrti – pocit úzkosti na maximum, expresivní verše
Šlápěje – básnický deník – koláž textů
- próza, zfilmováno – Zapomenuté světlo – hl. hr. vypravěč v 1. os., připadá si jako světlo, které nikdo
nepotřebuje; dílo cenzurováno – některé rouhané verše; svérázný deníkový záznam, téma bolesti, utrpení,
osamění …psaní je pro něj sebezáchovné; jediný kdo ho má rád je pes Brok, ve filmu – Bolek Polívka, selka –
Žilková
Jan Zahradníček (1905 – 1960)
- pan básník, tělesně deformovaný -> depky, měl smysl pro humor, rozbil křišťálový lustr, po 48 ve vězení, otrávil smaženicí celou rodinu, bytostný lyrik – přírodní, milostná lyrika, všechny verše – naivní, chlapecká obrazotvornost
Pokušení smrti – b. k., nejsou to tragické verše díky víře
Jeřáby – b. k.
Tanec smrti – hl. hr. b. s. zmítán pochybnostmi, smutné verše
Hrad smrti – pocit úzkosti na maximum, expresivní verše
Šlápěje – básnický deník – koláž textů
- próza, zfilmováno – Zapomenuté světlo – hl. hr. vypravěč v 1. os., připadá si jako světlo, které nikdo
nepotřebuje; dílo cenzurováno – některé rouhané verše; svérázný deníkový záznam, téma bolesti, utrpení,
osamění …psaní je pro něj sebezáchovné; jediný kdo ho má rád je pes Brok, ve filmu – Bolek Polívka, selka –
Žilková
Jan Zahradníček (1905 – 1960)
- pan básník, tělesně deformovaný -> depky, měl smysl pro humor, rozbil křišťálový lustr, po 48 ve vězení, otrávil smaženicí celou rodinu, bytostný lyrik – přírodní, milostná lyrika, všechny verše – naivní, chlapecká obrazotvornost
Pokušení smrti – b. k., nejsou to tragické verše díky víře
Jeřáby – b. k.
Triumf smrti –
Triumf smrti – zpochybnila celou avantgardu
Vanutí – b. k.
Oblouk; Kameni, přicházíš – vrchol experimentátorství; modlitba kamene – báseň
- září 1938 – Mnichovská dohoda; proměňuje se jeho tvorba – jasné verše plné zklamání a hněvu, b. s. dává
průchod svým pocitům;
báseň – Odpověď Francii – ostrá obžaloba zrady spojence; vlastenecké verše
Sen – bás. skladba, 1 z nelepších (dle Adámka), je příšerná, průzračná, ale temná, depresivní
krásné verše
Poslední testament – závěť, epická skladba (poezie všedního dne)
Terezka Plánetová – lyr. ep. skladba; epos, poprvé objevuje téma lásky
František Halas (1901 – 1949)
- rodák z Brna, nadšenec komunistů, protinacistický odboj, po 1945 – chtěl svět podle svého, stal se úředníkem na ministerstvu informací -> zklamán, nemocen, 1949 zemřel; zahájena proti němu kampaň po jeho smrti
Vanutí – b. k.
Oblouk; Kameni, přicházíš – vrchol experimentátorství; modlitba kamene – báseň
- září 1938 – Mnichovská dohoda; proměňuje se jeho tvorba – jasné verše plné zklamání a hněvu, b. s. dává
průchod svým pocitům;
báseň – Odpověď Francii – ostrá obžaloba zrady spojence; vlastenecké verše
Sen – bás. skladba, 1 z nelepších (dle Adámka), je příšerná, průzračná, ale temná, depresivní
krásné verše
Poslední testament – závěť, epická skladba (poezie všedního dne)
Terezka Plánetová – lyr. ep. skladba; epos, poprvé objevuje téma lásky
František Halas (1901 – 1949)
- rodák z Brna, nadšenec komunistů, protinacistický odboj, po 1945 – chtěl svět podle svého, stal se úředníkem na ministerstvu informací -> zklamán, nemocen, 1949 zemřel; zahájena proti němu kampaň po jeho smrti
- b. k. Kohout plaší smrt – hl. hr. – b. s. -
- b. k. Kohout plaší smrt – hl. hr. – b. s. – netradiční – sleduje odvrácené stránky l.ž.; dívá se programově –
schválně -> drsné až cynické verše (vypadá to jako záměrná stylizace); i láska končí
v náručí smrti; zákl. tématem – smrt ( a vládne nad životem člověka jako tyran);
existenciální verše;
nejslavnější báseň – Ze dna – objevuje se 1 z nekrásnějších metafor: Život je průvan
tmy mezi narozením a smrtí - poetismus narůstá i v dalších b. k.
Staré ženy – rozsáhlá báseň, vyvolala pohoršení a lyrickou nevolnost; někdy označována za vrchol pesimistické
linie, ale dle Adámka je plná pokory; připomíná modlitbu (liturgie), b. s. si všímá dam v důchodo-
vém věku; verše popisují části těla starých žen -> naturalismus
Dokořán – b. k., ukončuje období pesimismu, smíření se s negací
Nikde – báseň, vrchol Halasovy poetiky
Torzo naděje – b. k., 1938 vyšla, reakce na Mnich. dohodu, patří k nejlepším; rozmanité, patetické verše, plné
smutku a hněvu
schválně -> drsné až cynické verše (vypadá to jako záměrná stylizace); i láska končí
v náručí smrti; zákl. tématem – smrt ( a vládne nad životem člověka jako tyran);
existenciální verše;
nejslavnější báseň – Ze dna – objevuje se 1 z nekrásnějších metafor: Život je průvan
tmy mezi narozením a smrtí - poetismus narůstá i v dalších b. k.
Staré ženy – rozsáhlá báseň, vyvolala pohoršení a lyrickou nevolnost; někdy označována za vrchol pesimistické
linie, ale dle Adámka je plná pokory; připomíná modlitbu (liturgie), b. s. si všímá dam v důchodo-
vém věku; verše popisují části těla starých žen -> naturalismus
Dokořán – b. k., ukončuje období pesimismu, smíření se s negací
Nikde – báseň, vrchol Halasovy poetiky
Torzo naděje – b. k., 1938 vyšla, reakce na Mnich. dohodu, patří k nejlepším; rozmanité, patetické verše, plné
smutku a hněvu
Naše paní Božena Němcová – b. k.
Barikáda – b. k., téma osvobozené země, Praha, vděčnost, radost z konce války
V řadě – b. k., poslední, která vyšla za jeho života; snaží se vyrovnat se životem
A co? – b. k. vydaná po smrti, vyvolaly rozruch; jsou plné deziluze a zklamání; distancuje se od
strany; pochybuje o sobě, báseň – A co básník? (taková závěť)
- po smrti – štvanec nevybíravé kampaně
Vilém Závada (1905 – 1982)
- levicově orientovaný, báseň o Ostravsku:
Panychida – (z řečtiny – hymna na zemřelého) – název obrazným pojmenováním; téma smrti – nepřítel č. 1
5) POEZIE KŘESŤANSKY ORIENTOVANÝCH BÁSNÍKŮ
- skrytý proud poezie, nebyli v c. p., kvalitní proud; naivní, neměli rádi T. G. M., po 45 byli pronásledováni
hlavně komunisty, po 48 jich spousta skončilo ve vězení
- základní představitelé – Jakub Deml (kněž), Jan Zahradníček, Václav Renč, František Křelina, Jan Dokulil …
V řadě – b. k., poslední, která vyšla za jeho života; snaží se vyrovnat se životem
A co? – b. k. vydaná po smrti, vyvolaly rozruch; jsou plné deziluze a zklamání; distancuje se od
strany; pochybuje o sobě, báseň – A co básník? (taková závěť)
- po smrti – štvanec nevybíravé kampaně
Vilém Závada (1905 – 1982)
- levicově orientovaný, báseň o Ostravsku:
Panychida – (z řečtiny – hymna na zemřelého) – název obrazným pojmenováním; téma smrti – nepřítel č. 1
5) POEZIE KŘESŤANSKY ORIENTOVANÝCH BÁSNÍKŮ
- skrytý proud poezie, nebyli v c. p., kvalitní proud; naivní, neměli rádi T. G. M., po 45 byli pronásledováni
hlavně komunisty, po 48 jich spousta skončilo ve vězení
- základní představitelé – Jakub Deml (kněž), Jan Zahradníček, Václav Renč, František Křelina, Jan Dokulil …
3) období zániku Československa, ...
3) období zániku Československa, protektorátu (okupace) – vrací se ke své původní
tvorbě -> vlastenecké verše plné naděje; opouští surrealismus; narážky na okupanty;
Matka naděje – reakce na 1938 Mnichovskou dohodu, rozbití ČSR; intimní verše; matka
(země, vlast); Historický obraz I. – II. – vlastenecké verše, naše slavné verše, báseň – Švábi
1940 – básnická kniha – Manon Lescaut – přebásnil román, hrála se v Národním divadle, hrálo se 600 krát
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
- Nobelova cena za literaturu, pan básník z Prahy ze Žižkova v mládí členem Devětsilu, člen komunistické strany, ale v r. 1929 vystoupil ze strany nevrátil se; po 1948 mu komunisté dělali potíže
- 1968 – předseda svazu československých spisovatelů
- 1984 – udělena Nobelova cena
1) období proletářské - hl. hr. – básnický subjekt – touží po kvalitním životě .. , chodí kolem cukrárny … ,
knihy Město v slzách, Samá láska
tvorbě -> vlastenecké verše plné naděje; opouští surrealismus; narážky na okupanty;
Matka naděje – reakce na 1938 Mnichovskou dohodu, rozbití ČSR; intimní verše; matka
(země, vlast); Historický obraz I. – II. – vlastenecké verše, naše slavné verše, báseň – Švábi
1940 – básnická kniha – Manon Lescaut – přebásnil román, hrála se v Národním divadle, hrálo se 600 krát
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
- Nobelova cena za literaturu, pan básník z Prahy ze Žižkova v mládí členem Devětsilu, člen komunistické strany, ale v r. 1929 vystoupil ze strany nevrátil se; po 1948 mu komunisté dělali potíže
- 1968 – předseda svazu československých spisovatelů
- 1984 – udělena Nobelova cena
1) období proletářské - hl. hr. – básnický subjekt – touží po kvalitním životě .. , chodí kolem cukrárny … ,
knihy Město v slzách, Samá láska
2) poetistické období –
2) poetistické období – 2. významný autor srovnatelný s Nezvalem, ale je bezstarostnější, do c. p. – vztah
k ženám -> rozpustilé verše, erotické motivy; verše – radost
– b. k. – Na vlnách TSF – název – rozpaky, TSF – zkrátka (na vlnách bezdrátové telegrafie
= télégraphie sans fil); rozpustilá sbírka, různé podoby poetismu – kaligramy, básně,
hádanky, básně rébusy – Poštovní holub, Slavík zpívá špatně
3) období 30. let – proměna jeho tvorby; nejsou to bezstarostné verše, ale neklid a temné stránky života, narážky
na aktuální politickou situaci
Jablko s klína – narážka na bibli
Ruce Venušiny
Jaro s Bohem – nostalgická sbírka, loučí se
4) období válečné – protektorátu, vlastenecké verše, mají povzbudit čtenáře, ale plné smutku a zklamání
Zhasněte světla – smutné, až pohřební verše
Světlem oděná – veselejší, věnovaná Praze, takový průvodce pro milence
Kamenný most, …
k ženám -> rozpustilé verše, erotické motivy; verše – radost
– b. k. – Na vlnách TSF – název – rozpaky, TSF – zkrátka (na vlnách bezdrátové telegrafie
= télégraphie sans fil); rozpustilá sbírka, různé podoby poetismu – kaligramy, básně,
hádanky, básně rébusy – Poštovní holub, Slavík zpívá špatně
3) období 30. let – proměna jeho tvorby; nejsou to bezstarostné verše, ale neklid a temné stránky života, narážky
na aktuální politickou situaci
Jablko s klína – narážka na bibli
Ruce Venušiny
Jaro s Bohem – nostalgická sbírka, loučí se
4) období válečné – protektorátu, vlastenecké verše, mají povzbudit čtenáře, ale plné smutku a zklamání
Zhasněte světla – smutné, až pohřební verše
Světlem oděná – veselejší, věnovaná Praze, takový průvodce pro milence
Kamenný most, …
Konstantin Biebl (1898 – 1951)
- představitel avantgardy, začíná s proletářskou poezií, pak poetismus a pak aktuální verše, nebyl politicky angažován, ale sympatie na levicové straně, tichý básník, poznamenán 48 rokem, oběť různých kampaní -> 1951 spáchal sebevraždu, básnické knihy obsahují téma exotiky
Zloděj z Bagdadu – proletářská poezie
Z lodí, jež dováží čaj a kávu – hl. hr. b. s. – dává prostor své fantazii, čestuje
Nový Ikaros – rozsáhlá báseň – souvisí s Antikou, inspirována Daidalovým písmem; má 4 části; do popředí – fantazie; je nejvíce ceněna
4) TÉMA PŘEMÝŠLIVÉ POEZIE
- filosofická úvahová poezie, téma metafyzické poezie
- poezie ticha, času a smrti
- skeptická melancholická poezie, zabývá se skrytými stránkami životů (poezie otázek a
nejistot), téma smrti
Vladimír Holan (1905 – 1980)
- básník samotář, žil na Kampě (soused Werich), byl v invalidním důchodu v chudobě na protest režimu nevycházel z domu, prodával básně, překládal, osobitá poezie, experimentátor jinak než poetisté, hledal hranici, kam až může s jazykem zajít, zkoumá vrtochy mezi slovy -> vlastní básnický svět, Jakou lžíci máš, tolik si nabereš, metafory – abstraktní, zdvojení, vytváří nová slova, smutný básnický subjekt – klade otázky
Zloděj z Bagdadu – proletářská poezie
Z lodí, jež dováží čaj a kávu – hl. hr. b. s. – dává prostor své fantazii, čestuje
Nový Ikaros – rozsáhlá báseň – souvisí s Antikou, inspirována Daidalovým písmem; má 4 části; do popředí – fantazie; je nejvíce ceněna
4) TÉMA PŘEMÝŠLIVÉ POEZIE
- filosofická úvahová poezie, téma metafyzické poezie
- poezie ticha, času a smrti
- skeptická melancholická poezie, zabývá se skrytými stránkami životů (poezie otázek a
nejistot), téma smrti
Vladimír Holan (1905 – 1980)
- básník samotář, žil na Kampě (soused Werich), byl v invalidním důchodu v chudobě na protest režimu nevycházel z domu, prodával básně, překládal, osobitá poezie, experimentátor jinak než poetisté, hledal hranici, kam až může s jazykem zajít, zkoumá vrtochy mezi slovy -> vlastní básnický svět, Jakou lžíci máš, tolik si nabereš, metafory – abstraktní, zdvojení, vytváří nová slova, smutný básnický subjekt – klade otázky
Surrealismus
- 30. léta, Vítězslav Nezval založil v Praze surrealistickou skupinu
- centrum surrealismu – Paříž, mnozí básníci v Paříži byli rádi v Praze -> spolupráce
- 1938 – ukončena činnost skupiny (kvůli nacistickému režimu)
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- považován za legendu, měl respekt a autoritu, původem Morava, žil v Praze, organizátorem av. umění
- 1945 – angažoval se do politiky -> úředník financí, v rámci možností podporoval své přátele, zklamán (v 50. letech) stalinským režimem; umírá zklamaný a předčasně, všestranný autor, inspirací – ženy, Nezvalova tvorba – několik období
1) období poetistické
– básnická kniha – Pantomima – základní a zakládající dílo českého poetismu; soubor textů – života, básně,
epos, pásmo, divadelní hra, filmový scénář, kaligramy, hudební notová, osnova .. Papoušek na motocyklu –
manifest (úvaha) čes. poetismu – co to je poet. … vysvětlování
- centrum surrealismu – Paříž, mnozí básníci v Paříži byli rádi v Praze -> spolupráce
- 1938 – ukončena činnost skupiny (kvůli nacistickému režimu)
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- považován za legendu, měl respekt a autoritu, původem Morava, žil v Praze, organizátorem av. umění
- 1945 – angažoval se do politiky -> úředník financí, v rámci možností podporoval své přátele, zklamán (v 50. letech) stalinským režimem; umírá zklamaný a předčasně, všestranný autor, inspirací – ženy, Nezvalova tvorba – několik období
1) období poetistické
– básnická kniha – Pantomima – základní a zakládající dílo českého poetismu; soubor textů – života, básně,
epos, pásmo, divadelní hra, filmový scénář, kaligramy, hudební notová, osnova .. Papoušek na motocyklu –
manifest (úvaha) čes. poetismu – co to je poet. … vysvětlování
Podivuhodný kouzelník –
Podivuhodný kouzelník – báseň pásmo, báseň nesena na asociací představ, tvořivá, fantazie -> nenápadná
dějová linie – prochází světem
Abeceda – inspirovala se Rembaudovými Samohlásky a překonal ho; nejkrásnější dílo vůbec (dle Adámka)
Básně noci – soubor rozsáhlých básnických skladeb, jsou to básně umazané životem, vážná témata a otázky:
čas, ulpívání, nostalgie, báseň Edison – inspirována Edisonem, základním principem – obdiv k umělci
(překonávání času tím, že tu po nás něco zbyde); báseň protikladů, je smutná
2) období surrealistické – obdivovatel této metody; automatické psaní; ideál – ztratit
veškeré kontakty s realitou; b. k. Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní
hrobař, Skleněný havelok
dějová linie – prochází světem
Abeceda – inspirovala se Rembaudovými Samohlásky a překonal ho; nejkrásnější dílo vůbec (dle Adámka)
Básně noci – soubor rozsáhlých básnických skladeb, jsou to básně umazané životem, vážná témata a otázky:
čas, ulpívání, nostalgie, báseň Edison – inspirována Edisonem, základním principem – obdiv k umělci
(překonávání času tím, že tu po nás něco zbyde); báseň protikladů, je smutná
2) období surrealistické – obdivovatel této metody; automatické psaní; ideál – ztratit
veškeré kontakty s realitou; b. k. Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní
hrobař, Skleněný havelok
- základný znaky p. p. – a) střídmost
- základný znaky p. p. – a) střídmost b) tendenčnost (revoluční proměna světa)
c) kolektivnost d) revolučnost e) optimismus
- postupem času – 3 základní podoby p. p. prostřednictvím 3 autorů
Stanislav Kostka Neumann
– extrémní podoba p. p. – politická podoba komunistická, stalinistická; poezie se dala do služeb moci; zveršo-
vaná politická hesla
Rudé zpěvy – zjednodušení básní kom. strany; nejsou
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- velká hvězda; zemřel na TBC, obrovský talent, symbol p. p.; zlatá stř. cesta, všestranný autor, teoretik p. p. -> úvahy na téma p. p.
Host do domu – básnická kniha – lyrická; hl. hr. bás. subjekt – pozoruje svět – naivní perspektiva, verše plné me-tafory personifikací, součástí – rozsáhlá báseň Svatý Kopeček – název odvozen od Sv. Kopečku u Olomouce; 1 z prvních pokusů o volnou asociaci představ, nekonečná metafora, inspirována Apolinérem, báseň pásmo
Těžká hodina – básnická kniha, úplně se liší od 1., převaha epických prvků (balada = lyr. epická), hl. hr. básnic-ký subjekt – vypravěč – změnil se – nedívá se na svět tak dětsky důvěřivě -> ztráta iluzí; objevuje se i bída, utrpení …; báseň Těžká hodina; zneužití sociálních básní komunisty
c) kolektivnost d) revolučnost e) optimismus
- postupem času – 3 základní podoby p. p. prostřednictvím 3 autorů
Stanislav Kostka Neumann
– extrémní podoba p. p. – politická podoba komunistická, stalinistická; poezie se dala do služeb moci; zveršo-
vaná politická hesla
Rudé zpěvy – zjednodušení básní kom. strany; nejsou
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- velká hvězda; zemřel na TBC, obrovský talent, symbol p. p.; zlatá stř. cesta, všestranný autor, teoretik p. p. -> úvahy na téma p. p.
Host do domu – básnická kniha – lyrická; hl. hr. bás. subjekt – pozoruje svět – naivní perspektiva, verše plné me-tafory personifikací, součástí – rozsáhlá báseň Svatý Kopeček – název odvozen od Sv. Kopečku u Olomouce; 1 z prvních pokusů o volnou asociaci představ, nekonečná metafora, inspirována Apolinérem, báseň pásmo
Těžká hodina – básnická kniha, úplně se liší od 1., převaha epických prvků (balada = lyr. epická), hl. hr. básnic-ký subjekt – vypravěč – změnil se – nedívá se na svět tak dětsky důvěřivě -> ztráta iluzí; objevuje se i bída, utrpení …; báseň Těžká hodina; zneužití sociálních básní komunisty
Josef Hora (1891 – 1945)
- přemýšlivá, filosofická poezie – křesťanské novo zákonné motivy
Pracující den – hl. hrdinou – básnický subjekt plný obav a spravedlivého hněvu, chce měnit svět, fascinován chudobou; nadčasové verše, soucitné novo zákonné motivy; báseň – Dělnická Madona
3) AVANTGARDA
- naše umění ovlivněno světovými trendy; skupina levicově orientovaných umělců – Devětsil – soustředěna
elita kultury – Vladislav Vančura, Karel Teute, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jiří Voskovec, Jan Werich,
Jindřich Honzl, Jiří Frejka, František Halas, Josef Hora, Jiří Wolker, Antonín Matěj Píša … - toto sdružení
určovalo směr vývoje umění, v řadách Devětsilu se objevuje 1 umělecký směr Poetismus – z řečtiny (pain =
tvořit), zakladatel – Nezval + Teute, umění žít a užívat radostný bezstarostný směr, záležitost 20. let
- základní znaky:
1) navazuje na kubofuturismus (Apollinaire – Alkoholy)
2) fascinován moderní civilizací – biograf, cirkus, fotbal, moderní hudba …
3) experiment s básnickou formou (vědomě rozbíjejí slova, verše, rýmy …) -> volná asociace představ
4) do c. p. – fantazie
5) nefunguje rým -> volný verš
Pracující den – hl. hrdinou – básnický subjekt plný obav a spravedlivého hněvu, chce měnit svět, fascinován chudobou; nadčasové verše, soucitné novo zákonné motivy; báseň – Dělnická Madona
3) AVANTGARDA
- naše umění ovlivněno světovými trendy; skupina levicově orientovaných umělců – Devětsil – soustředěna
elita kultury – Vladislav Vančura, Karel Teute, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jiří Voskovec, Jan Werich,
Jindřich Honzl, Jiří Frejka, František Halas, Josef Hora, Jiří Wolker, Antonín Matěj Píša … - toto sdružení
určovalo směr vývoje umění, v řadách Devětsilu se objevuje 1 umělecký směr Poetismus – z řečtiny (pain =
tvořit), zakladatel – Nezval + Teute, umění žít a užívat radostný bezstarostný směr, záležitost 20. let
- základní znaky:
1) navazuje na kubofuturismus (Apollinaire – Alkoholy)
2) fascinován moderní civilizací – biograf, cirkus, fotbal, moderní hudba …
3) experiment s básnickou formou (vědomě rozbíjejí slova, verše, rýmy …) -> volná asociace představ
4) do c. p. – fantazie
5) nefunguje rým -> volný verš
d) francouzská literatura - ...
d) francouzská literatura - francouzská společnost chápala I.světovou válku jako možnost satisfakce za před-chozí utrpěná příkoří, zejména ve vztahu k Německu, a také vzešla z bojů jako vítězná velmoc, i když cena, kte-rou byla nucena zaplatit, se v budoucnu ukázala jako vysoká. Válka silně rozkolísala tradiční francouzskou spo-lečnost, náchylnou k revolučním změnám, do značné míry ji destabilizovala a s ní i celou oblast evropské politi-ky, neboť Francie byla garantem nového pořádku, který byl založen na ostrakizaci oslabeného Německa, což vedlo spolu s dalšími faktory, jak se později ukázalo, pouze k branám dalšího konfliktu.
Romain Rolland (1866-1944): nositel Nobelovy ceny za literaturu. Novela: Petr a Lucie: variace na shakespea-rovské téma: komorní milostný příběh odehrávající se v Paříži od večerní středy 30.ledna 1918 až do Velkého pátku 29.března téhož roku. Petr Aubier se v pařížském metru seznamuje s půvabnou dívkou Lucií. Kolem nich sice zuří válka, ale oni začínají žít jen sami pro sebe. Teprve vzájemnou láskou nabyly jejich životy smysl. Petr pochází ze zámožné rodiny, jeho starší bratr bojuje na frontě, a i nad ním se vznáší povolávací rozkaz jako Da-moklův meč. Lucie pracuje jako dělnice, žije pouze se svojí maminkou, která je rovněž dělnicí. Každý čas, který pro sebe mladí vyšetří, tráví spolu. Rodiče samozřejmě takové nerovnorodé lásce nepřejí, takže vzájemné schůz-ky jsou jen kradmé a jaksi na zapřenou.
Romain Rolland (1866-1944): nositel Nobelovy ceny za literaturu. Novela: Petr a Lucie: variace na shakespea-rovské téma: komorní milostný příběh odehrávající se v Paříži od večerní středy 30.ledna 1918 až do Velkého pátku 29.března téhož roku. Petr Aubier se v pařížském metru seznamuje s půvabnou dívkou Lucií. Kolem nich sice zuří válka, ale oni začínají žít jen sami pro sebe. Teprve vzájemnou láskou nabyly jejich životy smysl. Petr pochází ze zámožné rodiny, jeho starší bratr bojuje na frontě, a i nad ním se vznáší povolávací rozkaz jako Da-moklův meč. Lucie pracuje jako dělnice, žije pouze se svojí maminkou, která je rovněž dělnicí. Každý čas, který pro sebe mladí vyšetří, tráví spolu. Rodiče samozřejmě takové nerovnorodé lásce nepřejí, takže vzájemné schůz-ky jsou jen kradmé a jaksi na zapřenou.
Vzájemná touha narůstá.
Vzájemná touha narůstá. Její nenaplnění však jako by posouvalo vzá-jemný vztah do závratných výšin, je krásný, křehký, intenzivní a žádostiplný. Mladí milenci se zasnubují a plá-nují první společně prožitou noc... Blíží se čas Velikonoc, čas zmrtvýchvstání, ale také ukřižování... Návštěva varhanního chrámového koncertu jim má poskytnout azyl, záminku i rozhřešení... Paříž je však náhle bombardo-vána německými letadly a ostřelována dělostřelectvem, chrám dostává přímý zásah, Lucie se choulí v Petrově náruči, ten ukrývá hlavu do jejího klína... Jsou chráněni mocnou chrámovou klenbou, pilíř však tlak nevydrží a obě křehká mláďátka, milující a milovaná, společně umírají... Ale jejich láska jako by nebyla z tohoto světa, tak-že jsou šťastni i v okamžiku smrti, která jejich vztah zpečetila navždy...
16. Česká poezie a drama mezi dvěma sv. válkami
- politická data – vznik ČSR (1918)
– konec 2. sv. války (1945)
- období rozdělujeme na 2 části 1) 1918 – 1938 – obd. československé republiky
2) 1939 – 1945 – obd. protektorátu Čech a Moravy
16. Česká poezie a drama mezi dvěma sv. válkami
- politická data – vznik ČSR (1918)
– konec 2. sv. války (1945)
- období rozdělujeme na 2 části 1) 1918 – 1938 – obd. československé republiky
2) 1939 – 1945 – obd. protektorátu Čech a Moravy
1) období 1918 – 38
- 38 – tragický (podepsána Mnichovská dohoda -> vznik ČSR)
- vznik samostatného státu -> obd. plné nadšení
- kultura získává svobodný rozhled
- stali jsme se plnohodnotnou součástí Evropy
Poezie
- obrovský rozkvět
- mimořádně kvalitní a hlavně životaschopná
- může se věnovat sama sobě (neplní jakékoliv jiné fce.)
- pozornost – na subjektivní prožitek krásna
- několik témat:
1) REAKCE NA VÁLKU
- konec války, ale vznik státu
- Viktor Dyk (Válečná tetralogie) – vlastenecké knihy
- Karel Toman (Stoletý kalendář) – pocit úlevy a zodpovědnosti
- Antonín Sova, Fráňa Šrámek
2) TÉMA PROLETÁŘSKÉ POEZIE
- oblíbené téma, souvisí s pojmem proletář = „člověk dělný“ s pojmem levicově
orientovaná, chce zavedení změn a proměnu skutečnosti (komunistická poezie KSČ)
- komunismus – nemůžeme ztotožňovat komunismus 20. a 30. let 20. stol. s praxí po 48…
- ideály komunismu byly ve 20. a 30. letech rozšířené, byly to ideály – ušlechtilé; autoři
tomu věřili, neměli informace co se děje v Sov. svazu …
- básníci byli opilí revolucí
- vznik samostatného státu -> obd. plné nadšení
- kultura získává svobodný rozhled
- stali jsme se plnohodnotnou součástí Evropy
Poezie
- obrovský rozkvět
- mimořádně kvalitní a hlavně životaschopná
- může se věnovat sama sobě (neplní jakékoliv jiné fce.)
- pozornost – na subjektivní prožitek krásna
- několik témat:
1) REAKCE NA VÁLKU
- konec války, ale vznik státu
- Viktor Dyk (Válečná tetralogie) – vlastenecké knihy
- Karel Toman (Stoletý kalendář) – pocit úlevy a zodpovědnosti
- Antonín Sova, Fráňa Šrámek
2) TÉMA PROLETÁŘSKÉ POEZIE
- oblíbené téma, souvisí s pojmem proletář = „člověk dělný“ s pojmem levicově
orientovaná, chce zavedení změn a proměnu skutečnosti (komunistická poezie KSČ)
- komunismus – nemůžeme ztotožňovat komunismus 20. a 30. let 20. stol. s praxí po 48…
- ideály komunismu byly ve 20. a 30. letech rozšířené, byly to ideály – ušlechtilé; autoři
tomu věřili, neměli informace co se děje v Sov. svazu …
- básníci byli opilí revolucí
Novela: Stařec a moře: 1952:
Novela: Stařec a moře: 1952: dnes patrně nejslavnější a nejvíce oceňované autorovo dílo: nobelovské rozměry: bilance moudrosti, života, odhodlání, utrpení, svobody a neumírání. Prostředí Kuby, vyprávěno vševědoucím vypravěčem v er-formě, objektivní, úsporný, minimalizující charakter a styl vyprávění. Do centra pozornosti se dostává starý rybář Santiago El Campeón, osamělý muž, vdovec, ke všemu ještě salov, což prý ve španělštině označuje nejhorší druh smolaře, neboť již přes osmdesát dnů marně vyjíždí na moře a nedokázal ulovit ani tu nejmenší rybu. Přesto je vzorem pro svého parťáka, mladého chlapce Manolina, který zpočátku lovil s ním, ale později mu to rodiče zakázali právě pro nulovou úspěšnost... Možná i díky tomu se mezi oběma vytváří zvláštní pouto ne nepodobné vztahu otce a syna či učitele a žáka. Žijí společnými hovory, předávají si moudro, životní zkušenosti. Jednoho dne stařec vyjede na oceán opět sám, vesluje, trpce vnímá svůj úděl, úděl života, který se ocitl na konci své pouti, možná i proto se vydává dále než obvykle, vnímá moře, stává se jeho součástí, oba dva se vzájemně respektují, jsou do sebe zamilováni. Moře dokonce oslovuje španělským jménem v ženském rodě! Zpočátku opět nemá štěstí, proplouvá sice hejny ryb, ale ty si ho nevšímají, teprve k večeru, když zlehka drží šňůru, cítí, jak zabralo cosi velkého, ba obrovského. Jedná se o měčounovitého marlina: začíná souboj, na který jako by čekal celý život... Jen on, ryba a moře.
Všechny výhody jsou však zcela na straně jeho protivníků.
Všechny výhody jsou však zcela na straně jeho protivníků. Féro-vý, vyčerpávající, nekonečný boj, boj na život a na smrt probíhá několik dní a nocí. Stařec lituje, že je sám, jak by mu teď Manolino pomohl. Omdlévá, probouzí se, je nezlomný, nezlomený a ohromený, když se marlin popr-vé vynoří, a tak zjistí, s kým má tu čest. Ryba je opravdu obrovská, prosí Boha, aby mu ji pomohl přemoci... Je sice lovcem, ale lovcem na pokraji sil a života, nakonec ji však přemůže a harpunuje ji přímo do srdce... Zpáteč-ní cesta je však ještě horší, neboť takový náklad jeho loďka nikdy nevezla, obrovské utrpení, martýrium, vane ale příznivý vítr... Ovšem jen do té doby, než se objevili první žraloci, stařec se brání ze všech sil, ale není to nic platné, nakonec podléhá... Z posledních sil se dovleče ke břehu a do své chatrče, Manolino se o něho stará, něko-lik dní a nocí je bez sebe, zato všichni obdivují obrovskou kostru, která se povaluje u jeho lodi... Starému se zdá-lo o lvech.
c) německá literatura - také německá společnost prošla po I.světové válce hlubokými změnami, které vyply-nuly z podílu na rozpoutání válečného konfliktu, následné válečné porážky, rozpadu císařství a vytváření par-lamentního režimu tzv.Výmarské republiky. Do centra pozornosti uměleckého ztvárňování se tak v počátcích dostává zejména otázka promýšlení podílu a viny německé společnosti na rozpoutání konfliktu tak tragických rozměrů, jakým byla Velká válka.
c) německá literatura - také německá společnost prošla po I.světové válce hlubokými změnami, které vyply-nuly z podílu na rozpoutání válečného konfliktu, následné válečné porážky, rozpadu císařství a vytváření par-lamentního režimu tzv.Výmarské republiky. Do centra pozornosti uměleckého ztvárňování se tak v počátcích dostává zejména otázka promýšlení podílu a viny německé společnosti na rozpoutání konfliktu tak tragických rozměrů, jakým byla Velká válka.
Po převzetí moci nacisty (1933) je německá kultura ...
Po převzetí moci nacisty (1933) je německá kultura naopak konfrontována s budováním agresivního totalitního režimu a mechanismy tohoto zhoubného bujení se pak stávají jejím druhým základním tématem, včetně nucené emigrace mnoha jejích významných představitelů.
Erich Maria Remarque (1898-1970): jeden z nejvýznamnějších představitelů německé meziválečné kultury: stává se symbolem tzv. ztracené generace: tj. generace, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům...
Román: Na západní frontě klid: 1929: jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších válečných románů všech dob: doslova přes noc se stal bestsellerem: hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem v ich-formě je mladý muž, student maturitního ročníku Paul Bäumer, který pod vlivem svého profesora narukuje do německé armády jako dobro-volník. Události I.světové války jsou však pro něho i jeho nadšené spolužáky krutým vystřízlivěním... Západní fronta se pro něho stává doslova peklem na zemi: krutí a tupí nadřízení, všudypřítomná smrt, zima, chlad, bahno a další útrapy zákopové války, ve kterých člověk pozbývá své lidství a stává se pouhým živočichem s jediným cílem - přežít. Díky nezměrnému přátelství několika kamarádů ( zejména Katza ) Paul přežije všechny katastrofy své jednotky a zahyne až na samém konci válečných útrap s blaženým úsměvem na rtech, a navíc ve dni, kdy se zprávy z fronty omezují na jediné lapidární konstatování: na západní frontě klid... Smrt náhodná, nesmyslná, zbytečná, v pravém slova smyslu absurdní...
Erich Maria Remarque (1898-1970): jeden z nejvýznamnějších představitelů německé meziválečné kultury: stává se symbolem tzv. ztracené generace: tj. generace, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům...
Román: Na západní frontě klid: 1929: jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších válečných románů všech dob: doslova přes noc se stal bestsellerem: hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem v ich-formě je mladý muž, student maturitního ročníku Paul Bäumer, který pod vlivem svého profesora narukuje do německé armády jako dobro-volník. Události I.světové války jsou však pro něho i jeho nadšené spolužáky krutým vystřízlivěním... Západní fronta se pro něho stává doslova peklem na zemi: krutí a tupí nadřízení, všudypřítomná smrt, zima, chlad, bahno a další útrapy zákopové války, ve kterých člověk pozbývá své lidství a stává se pouhým živočichem s jediným cílem - přežít. Díky nezměrnému přátelství několika kamarádů ( zejména Katza ) Paul přežije všechny katastrofy své jednotky a zahyne až na samém konci válečných útrap s blaženým úsměvem na rtech, a navíc ve dni, kdy se zprávy z fronty omezují na jediné lapidární konstatování: na západní frontě klid... Smrt náhodná, nesmyslná, zbytečná, v pravém slova smyslu absurdní...
2. problemaika dravosti amerického kapitalismu ...
2. problemaika dravosti amerického kapitalismu a jeho vlivu na mezilidské vztahy a potažmo i vývoj společ-nosti jako takové: témata křiklavé chudoby, obrovských sociálních rozdílů, společenských předsudků, zkrátka odvrácené stránky tzv. amerického snu... kriminality, mafie, stávek, dělnického hnutí atd...
Ernest Hemingway (1898-1961): laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1954.
Román: Sbohem, armádo: fascinující vyprávění amerického dobrovolníka Fredericka Henryho, který se účastní bojů 1.světové války na italské frontě. Hlavní hrdina je tedy zároveň vypravěčem v ich-formě. Působivý kontrast mezi způsobem vyprávění (zdánlivě věcné, racionální, nezúčastněné, objektivní a tedy vševědoucí) a jeho obsa-hem, tedy tím, co se vypráví. Henry se pohybuje v zázemí jako řidič sanitního vozu a během příprav na další ú-tok se seznamuje s půvabnou anglickou zdravotní sestrou Catherinou Barklyovou. Postupně se mezi nimi utváří pevné citové pouto a zpočátku milenecký vztah nezadržitelně přerůstá v oboustranně hlubokou osudovou lásku. Další boje se však pro italská vojska nevyvíjí vůbec dobře, Henry jako jediný přežije přímý zásah bunkru dělo-střeleckým granátem, je však těžce raněn ( povrchové zranění hlavy a těžké poranění obou kolen). Život mu snad zachránil jen řetízek s přívěskem sv. Antonína, který mu před tím Catherina darovala. Je hospitalizován, opero-ván a převezen do Milána, kde také úspěšně probíhá jeho rekonvalescence. Do nové nemocnice s ním cestuje i jeho milá, tajně se stýkají, v podstatě jim patří celý areál.
Ernest Hemingway (1898-1961): laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1954.
Román: Sbohem, armádo: fascinující vyprávění amerického dobrovolníka Fredericka Henryho, který se účastní bojů 1.světové války na italské frontě. Hlavní hrdina je tedy zároveň vypravěčem v ich-formě. Působivý kontrast mezi způsobem vyprávění (zdánlivě věcné, racionální, nezúčastněné, objektivní a tedy vševědoucí) a jeho obsa-hem, tedy tím, co se vypráví. Henry se pohybuje v zázemí jako řidič sanitního vozu a během příprav na další ú-tok se seznamuje s půvabnou anglickou zdravotní sestrou Catherinou Barklyovou. Postupně se mezi nimi utváří pevné citové pouto a zpočátku milenecký vztah nezadržitelně přerůstá v oboustranně hlubokou osudovou lásku. Další boje se však pro italská vojska nevyvíjí vůbec dobře, Henry jako jediný přežije přímý zásah bunkru dělo-střeleckým granátem, je však těžce raněn ( povrchové zranění hlavy a těžké poranění obou kolen). Život mu snad zachránil jen řetízek s přívěskem sv. Antonína, který mu před tím Catherina darovala. Je hospitalizován, opero-ván a převezen do Milána, kde také úspěšně probíhá jeho rekonvalescence. Do nové nemocnice s ním cestuje i jeho milá, tajně se stýkají, v podstatě jim patří celý areál.
Henry je prominentním pacientem ...
Henry je prominentním pacientem ( je přece Ameri-čan), užívají si života, zdlouhavá rehabilitace se vlastně proměňuje v nádherné líbánky. Catherina dokonce otě-hotní a ostatní jim jejich štěstí jen závidí. Zlom nastane až na podzim, kdy je Henry nucen se vrátit zpět na fron-tu. Tady se však situace radikálně proměnila, italská vojska jsou poražena a jejich spořádaný ústup se proměňuje v zoufalý útěk, jehož účastníkem je i Henry. V zázemí se ovšem hledají viníci tohoto stavu a jednou z obětí je i on. Na poslední chvíli si zachraňuje život před popravou skokem do rozbouřené řeky. O Catherině navíc nemá žádné zprávy, on sám se stává vojenským zběhem a štvancem. Oba milenci se šťastně shledávají až v Meránu. Henryho zde znají z dřívějších lázeňských pobytů, přesto ho chce místní policie zadržet. Za dramatických okol-ností tak oba dva musí prchnout do neutrálního Švýcarska, během noční bouře Henry vesluje přes celé jezero na vratkém člunu, jsou však zachráněni. Cat je v pořádku a těší se na porod. V nemocnici však vládne nervozita, nic neprobíhá podle plánu, Cat rodí císařským řezem, lékaři však k ní nechtějí Henryho pustit, protože dítě se naro-dilo mrtvé... Operace však ohrožuje i její život, neboť se nedaří zastavit krvácení, nakonec Catherina umírá Hen-rymu v náručí... Ten poté opouští nemocnici a odchází do deště...
Mezi nejvýznamnějšího představitele ...
Mezi nejvýznamnějšího představitele nepochybně patří:
Isaak E. Babel (1894-1941): autor židovského původu: tragicky zahynul pravděpodobně v březnu roku 1941 ve stalinském lágru.
soubor povídek: Rudá jízda: v originále Konarmija: zjevení v kontextu tehdejší literatury: povídky zachycují válečné události roku 1920 v souvislosti s rusko-polskou válkou a tažením na Varšavu, které autor sám zažil jako příslušník První jízdní armády maršála Buďonného: otřesnost, surovost, krutost a naturalistické líčení válečných hrůz je založeno na kontrastním způsobu vyprávění: vypravěč v ich - formě, objevuje se i forma dopisu, velmi věcně, zdánlivě nezúčastněné a naprosto přirozeně referuje i o těch nejotřesnějších zážitcích, často tváří tvář zby-tečné smrti a umíraní, jako by se jednalo o banální, každodenní a samozřejmé záležitosti každého z nás. Tento cynický a otrlý kontrast nečekaným způsobem obnažuje válku a člověka v dosud netušených souvislostech hluboké a bestiální, až zvířecí krutosti, kdy člověk ztrácí své lidství nejen ve jménu pudové sebezáchovy sebe samého jako živočicha a překračuje tak hranice, které mu dosud byly zapovězeny, ale zejména ve jménu ideo-logie a předsudků, které v něm tyto skryté, zapovězené a tabuizované schopnosti s úspěchem probouzejí a aktivi-zují, takže se opravdu stávají přirozenou vybaveností každého z nás...
Isaak E. Babel (1894-1941): autor židovského původu: tragicky zahynul pravděpodobně v březnu roku 1941 ve stalinském lágru.
soubor povídek: Rudá jízda: v originále Konarmija: zjevení v kontextu tehdejší literatury: povídky zachycují válečné události roku 1920 v souvislosti s rusko-polskou válkou a tažením na Varšavu, které autor sám zažil jako příslušník První jízdní armády maršála Buďonného: otřesnost, surovost, krutost a naturalistické líčení válečných hrůz je založeno na kontrastním způsobu vyprávění: vypravěč v ich - formě, objevuje se i forma dopisu, velmi věcně, zdánlivě nezúčastněné a naprosto přirozeně referuje i o těch nejotřesnějších zážitcích, často tváří tvář zby-tečné smrti a umíraní, jako by se jednalo o banální, každodenní a samozřejmé záležitosti každého z nás. Tento cynický a otrlý kontrast nečekaným způsobem obnažuje válku a člověka v dosud netušených souvislostech hluboké a bestiální, až zvířecí krutosti, kdy člověk ztrácí své lidství nejen ve jménu pudové sebezáchovy sebe samého jako živočicha a překračuje tak hranice, které mu dosud byly zapovězeny, ale zejména ve jménu ideo-logie a předsudků, které v něm tyto skryté, zapovězené a tabuizované schopnosti s úspěchem probouzejí a aktivi-zují, takže se opravdu stávají přirozenou vybaveností každého z nás...
Kniha ve světě zaznamenala obrovský oh-las nejen ...
Kniha ve světě zaznamenala obrovský oh-las nejen mezi komunisticky a levicově orientovanými intelektuály, ale stala se i jednou z příčin Babelovy poz-dější likvidace, neboť paradoxně otevřeně, byť nechtěně, upozorňovala na praktiky nově se rodící sovětské moci a obnažovala je do nejmenších podrobností včetně nemilosrdné likvidace nepřátel, židů, zradivších soudruhů, kontrarevolucionářů, nepohodlných svědků zločinů atd...
b) americká literatura - Spojené státy americké se jako vítězná velmoc po pařížské mírové konferenci v roce 1919 distancovaly od dění v Evropě, stáhly se a věnovaly pozornost svým nejvlastnějším zájmům na americkém kontinentu, uzavřely se do jisté izolace, a proto hovoříme o tzv. izolacionismu, kdy se soustřeďují pouze na problémy vývoje vlastní společnosti. Americká kultura a literatura obzvláště pak napínají své síly zejména ke dvěma klíčovým otázkám vývoje moderní americké civilizace:
1. problematika amerického jihu a vše, co s tímto fenoménem souvisí, zejména otázka rasové segregace čer-nochů atd...
b) americká literatura - Spojené státy americké se jako vítězná velmoc po pařížské mírové konferenci v roce 1919 distancovaly od dění v Evropě, stáhly se a věnovaly pozornost svým nejvlastnějším zájmům na americkém kontinentu, uzavřely se do jisté izolace, a proto hovoříme o tzv. izolacionismu, kdy se soustřeďují pouze na problémy vývoje vlastní společnosti. Americká kultura a literatura obzvláště pak napínají své síly zejména ke dvěma klíčovým otázkám vývoje moderní americké civilizace:
1. problematika amerického jihu a vše, co s tímto fenoménem souvisí, zejména otázka rasové segregace čer-nochů atd...
2. Jestli a jak se vůbec může člověk vyrovnat ...
2. Jestli a jak se vůbec může člověk vyrovnat s takto traumatickým prožitkem skutečností, nalézti novou identitu a pokusit se ve jménu života a lidskosti zabránit opakování konfliktu podobných rozměrů, a tím dokázat sobě i hodnotám, ve které vždy věřil, že je nejen práv jejich odkazu, ale zejména i schopen jeho uchování, rozvíjení, obohacování a předávání dalším generacím...
Obě otázky získávají na důležitosti zejména v kontextu nebývalého rozvoje totalitních ideologií bolševického (komunistického), fašistického a nacistického typu ve 20. a 30. letech 20. století a nabývají zásadního přehodnocení a smyslu až v souvislostech s vypuknutím II. světové války.
a) ruská literatura – (od roku 1924 oficiálně sovětská ) společnost prochází v tomto období obrovskými, přev-ratnými změnami, které vyplývají z událostí I.světové války, bolševické revoluce roku 1917 a následné války ob-čanské, na jejichž konci je definitivní ovládnutí země bolševiky a budování totalitního režimu stalinského typu. Výše uváděné předpoklady se samozřejmě odrážejí i v kulturním dění, které de brzy dostává do centra pozornos-ti mocenských a stranických struktur, takže i literatura se v zápětí ocitá v zajetí jediného povoleného uměleckého směru sovětské společnosti, a sice tzv. socialistického realismu, a jakékoliv odlišné hlasy jsou nemilosrdně pot-lačovány, umlčovány a likvidovány, včetně jejich reprezentantů a děl: mnoho autorů odchází do emigrace, někte-ří končí ve vězení či koncentračních táborech typu GULAGU, další jsou popravováni, případně páchají sebe-vraždy, nebo dokonce mizí beze stopy...
Obě otázky získávají na důležitosti zejména v kontextu nebývalého rozvoje totalitních ideologií bolševického (komunistického), fašistického a nacistického typu ve 20. a 30. letech 20. století a nabývají zásadního přehodnocení a smyslu až v souvislostech s vypuknutím II. světové války.
a) ruská literatura – (od roku 1924 oficiálně sovětská ) společnost prochází v tomto období obrovskými, přev-ratnými změnami, které vyplývají z událostí I.světové války, bolševické revoluce roku 1917 a následné války ob-čanské, na jejichž konci je definitivní ovládnutí země bolševiky a budování totalitního režimu stalinského typu. Výše uváděné předpoklady se samozřejmě odrážejí i v kulturním dění, které de brzy dostává do centra pozornos-ti mocenských a stranických struktur, takže i literatura se v zápětí ocitá v zajetí jediného povoleného uměleckého směru sovětské společnosti, a sice tzv. socialistického realismu, a jakékoliv odlišné hlasy jsou nemilosrdně pot-lačovány, umlčovány a likvidovány, včetně jejich reprezentantů a děl: mnoho autorů odchází do emigrace, někte-ří končí ve vězení či koncentračních táborech typu GULAGU, další jsou popravováni, případně páchají sebe-vraždy, nebo dokonce mizí beze stopy...
Kněz jej volá jménem a předává mu podobenství ...
Kněz jej volá jménem a předává mu podobenství o muži a dveřníkovi před Zákonem. Příliš moudrý z této metafory však není. Naopak Josef K. je zmaten. Blíží se roční výročí zahájení procesu. V den jeho 31. narozenin jej opět navštěvují František s Vildou, odvádějí jej za město a zde, v nedaleké pískovně, jej odpravují dlouhým řeznickým nožem ranou přímo do srdce. Josef K. pošel jako pes, a stud v jeho očích byl jediným zábleskem lidskosti, který prosvítá z tohoto románového světa...
II. Oblast tradiční literatury
Navazuje na odkaz klasického realistického ztvárňování vztahu člověka a světa, na mimetickou podobu prezen-tace života a skutečnosti a snaží se zejména svým humanistickým patosem a ideály zodpovědět dvě klíčové otáz-ky, které tehdy vyvstávaly napříč národními literaturami celého světa, a tím i před všemi přemýšlivými lidmi:
1. Jak je možné, že ideály moderní západní civilizace vzaly za své tváří tvář národním zájmům jednotlivých evropských států a vyústily v dosud nejtragičtější mezinárodní konflikt, a to zejména za aktivní spoluúčasti občanů těchto států, kteří se ze dne na den proměnili v ochotné a poslušné vojáky armád svých národů...
II. Oblast tradiční literatury
Navazuje na odkaz klasického realistického ztvárňování vztahu člověka a světa, na mimetickou podobu prezen-tace života a skutečnosti a snaží se zejména svým humanistickým patosem a ideály zodpovědět dvě klíčové otáz-ky, které tehdy vyvstávaly napříč národními literaturami celého světa, a tím i před všemi přemýšlivými lidmi:
1. Jak je možné, že ideály moderní západní civilizace vzaly za své tváří tvář národním zájmům jednotlivých evropských států a vyústily v dosud nejtragičtější mezinárodní konflikt, a to zejména za aktivní spoluúčasti občanů těchto států, kteří se ze dne na den proměnili v ochotné a poslušné vojáky armád svých národů...
Dalším rozpracováním a prezentací takto vnímaného ...
Dalším rozpracováním a prezentací takto vnímaného vztahu člověka a světa se stávají Kafkovy romány: Proces, Zámek a Nezvěstný (překládá se též jako Amerika ). Z nich zejména román Proces je chápán jako klíčový a svého druhu kultovní záležitost: jeho text je rozčleněn do 10 kapitol, některé z nich nejsou dokončené, definitivní tvar a uspořádání dílu dodali Max Brod a Pavel Eis-ner. Hlavním hrdinou románu je mladý muž, Josef K., úředník a prokurista velké banky, který se v den svých tři-cátých narozenin probudí a s hrůzou zjistí, že v jeho pokoji se pohybují a u jeho lůžka stojí dva zcela neznámí muži. Na otázku, co zde dělají a pohledávají, neodpovídají a jen se přehrabují v jeho věcech. Dokonce spořádají jeho snídani. Představují se jako František a Vilda. Na závěr mu jen lakonicky oznamují, že proti němu byl zahá-jen proces... Svědky tohoto aktu se ještě stávají jeho kolegové z banky: Rabensteiner, Kullich a Kaminer. V pravdě absurdní situace. Josef K. je tedy konfrontován se Zákonem, ovšem aniž by ho znal. Takže samozřejmě ani v nejmenším netuší, čím a jak by se mohl býval provinit. Jinak jsou všechny jeho společenské a sociální fun-kce zachovány. Ovšem pouze zdánlivě. Tím, že proti němu byl zahájen proces, je stigmatizován, zbaven své při-rozené každodennosti a banality, jeho životní prostor se zúžil. Začíná zoufale pátrat po Zákonu, aby jako nevinný odhalil jeho totožnost.
Dokonce nachází i další jedince, proti ...
Dokonce nachází i další jedince, proti nimž je veden proces, a s hrůzou i děsem zjišťuje, že jako zhoubné bujení prorůstá celým městem. Telefonicky je předvolán k prvnímu vyšetřování, jež se odehrá-vá na periferii města, v půdních prostorách starých činžovních domů, je objektem slyšení, ale nic se nedozvídá... Soucítí s ním pouze ženy. Jich jako by se Zákon, a tedy i Proces netýkaly. Poskytují Josefovi K. zázemí.. Do dě-ní poté zasahuje i Josefův strýc z venkova Karel, jenž chce svému synovi pomoci. Obstará mu advokáta Hulda, jenž je prý se Zákonem a Procesem nejlépe obeznámen. U něho se Josef K. seznamuje s půvabnou a mladou Lenkou, která u advokáta pracuje jako služka. Stávají se milenci. Huld Josefovi prozrazuje přece jen nějaké podrobnosti, Proces se nevede před soudem, všechny jeho znaky jsou pouze formální, nikdo neví, kdy a jak bu-de ukončen! Jedno je však jisté, jestliže byl už jednou zahájen, nemůže se zastavit, zvrátit, či dokonce obrátit ve prospěch obžalovaného. To se ale Josef K. nedozvídá od svého advokáta, nýbrž od malíře Titorelliho, jenž se za-bývá dějinami a historií procesu a o ničem takovém nikdy neslyšel. Josef K. žije jako by nežil. Čas se pro něho stává banalitou, vlastně si začíná přát, aby proces jakýmkoliv způsobem skončil. Proces mu zlhostejněl, dokonce ukončuje spolupráci se svým advokátem, byť jiní v jeho situaci si jich vydržují dokonce několik. Všichni v jeho okolí jsou zděšeni. Josef K. se ovšem s Procesem identifikoval, dokonce je volán do chrámu, aby se mu zde dostalo vysvětlení Zákona.
Povídka: Ortel:
Povídka: Ortel: opět vyprávěna analyzujícím vypravěčem v er-formě: hlavním hrdinou je mladý ob-chodník Jiří Bendemann, jenž žije sám se svým starým otcem v jednom domě. Koresponduje si pouze se svým přítelem z Ruska. V jednom z dopisů tomuto sděluje, že se rozhodl zasnoubit se slečnou Frídou Bradelfeldovou. Rozhodne se, že o této skutečnosti informuje i svého otce. Během vzájemného rozhovoru dojde k neskutečné hádce, během které si oba dva vyčtou vše od smrti matky až po současnost. Z celého srdce se nenávidí. Předmě-tem sporu se stane i přítel z Petrohradu, Jiří se domníval, že svého otce držel v šachu, opak je však pravdou. Ten jen celý život čekal na synovu chybu a nemohoucnost jen předstíral. Oznamuje Jiřímu, že ho konečně po dlou-hém slídění odhalil a že jemu i snoubence zničí život. Oboustranný hysterický výlev je zakončen otcovým rozka-zem: odsuzuju tě teď k smrti utopením. Jiří Bendemann tedy poslušně opouští dům, aby splnil vůli milovaných rodičů, a pouští se z mostního zábradlí přímo do Vltavy...
Povídka: Před zákonem: nejkratší ze všech uváděných: před zákonem stojí dveřník, k tomuto dveřníku přijde muž z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona. Avšak dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit... Náš venkovan se tedy rozhodne, že počká... Netuší však, jak dlouho...? Nakonec zůstává muž před zákonem po celý zbytek svého života, což je mu sice divné, ale zároveň se jej latentně zmocňuje další myšlenka, ještě naléhavější: jak to, že když po zákonu touží přece všichni, proč za celou dobu svého čekání nepotkal nikoho dalšího, kdo by se chtěl do zákona dostat.
Povídka: Před zákonem: nejkratší ze všech uváděných: před zákonem stojí dveřník, k tomuto dveřníku přijde muž z venkova a prosí, aby ho vpustili do zákona. Avšak dveřník řekne, že ho teď nemůže vpustit... Náš venkovan se tedy rozhodne, že počká... Netuší však, jak dlouho...? Nakonec zůstává muž před zákonem po celý zbytek svého života, což je mu sice divné, ale zároveň se jej latentně zmocňuje další myšlenka, ještě naléhavější: jak to, že když po zákonu touží přece všichni, proč za celou dobu svého čekání nepotkal nikoho dalšího, kdo by se chtěl do zákona dostat.
Teprve když umírá, dveřník mu prozradí, ...
Teprve když umírá, dveřník mu prozradí, že tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.
Takovéto jsou tedy souřadnice Kafkova světa, jeho povídky jako by významově kroužily kolem společ-ného jmenovatele, jenž před čtenářem vyvstává s děsivou jasnozřivostí v podobě absurdního světa, ve kterém člověk přestává být sám sebou, je si vědom tohoto procesu, ale zároveň se s ním smiřuje jako s něčím daným, nezměnitelným, přirozeným a ba co více, dokonce samozřejmým. Vždyť Proměna Řehoře Samsy je zároveň Or-telem vyneseným nad ním jeho vlastní rodinou a Ortel Jiřího Bendemanna může být chápán jako děsivá Promě-na vztahu otce a syna a dovedeno ad kafkum vypravěč těchto příběhů, nezúčastněný, odosobněný subjekt, svého druhu analytický operátor, může být klidně vnímán jako onen muž z venkova, který se snaží zoufale poznat Zá-kon, a který nejenom že umírá, aniž by se cokoliv dozvěděl, ale který doslova hyne zbytečně a beznadějně, ne-boť v okamžiku smrti nejen že neví co a jak, ale pozbývá odpovědi i na otázku poslední, tj. otázku proč (proč já tady čekám ?), tedy odpovědi po významu a smyslu našeho konání... Subjekt se tak stává ztělesněním děsivého, absurdního, tíživého, existencionálního, bezobsažného, ničivého prázdna, a to vše za ochotné asistence a přispění nic netušících, spořádaných a ctihodných spoluobčanů.
Takovéto jsou tedy souřadnice Kafkova světa, jeho povídky jako by významově kroužily kolem společ-ného jmenovatele, jenž před čtenářem vyvstává s děsivou jasnozřivostí v podobě absurdního světa, ve kterém člověk přestává být sám sebou, je si vědom tohoto procesu, ale zároveň se s ním smiřuje jako s něčím daným, nezměnitelným, přirozeným a ba co více, dokonce samozřejmým. Vždyť Proměna Řehoře Samsy je zároveň Or-telem vyneseným nad ním jeho vlastní rodinou a Ortel Jiřího Bendemanna může být chápán jako děsivá Promě-na vztahu otce a syna a dovedeno ad kafkum vypravěč těchto příběhů, nezúčastněný, odosobněný subjekt, svého druhu analytický operátor, může být klidně vnímán jako onen muž z venkova, který se snaží zoufale poznat Zá-kon, a který nejenom že umírá, aniž by se cokoliv dozvěděl, ale který doslova hyne zbytečně a beznadějně, ne-boť v okamžiku smrti nejen že neví co a jak, ale pozbývá odpovědi i na otázku poslední, tj. otázku proč (proč já tady čekám ?), tedy odpovědi po významu a smyslu našeho konání... Subjekt se tak stává ztělesněním děsivého, absurdního, tíživého, existencionálního, bezobsažného, ničivého prázdna, a to vše za ochotné asistence a přispění nic netušících, spořádaných a ctihodných spoluobčanů.
Franz Kafka (1883-1924): pražský rodák, ...
Franz Kafka (1883-1924): pražský rodák, obyvatel Starého Města, jeden ze slavné skupiny (Max Brod, Franz Werfel, Gustav Meyrink, Rainer Maria Rilke, Egon Erwin Kisch) pražských německy píšících autorů pře-lomu 19.a 20.století, kteří nějaký čas žili a tvořili v našem hlavním městě, a Praha se díky nim stala jedním z center minimálně středoevropského kulturního dění, až na výjimky byli židovského původu, setkávali se v ka-várně Arco. Sám Kafka byl velmi citlivým a vnímavým umělcem, až neurotického založení, svým okolím však spíše považován za podivína: úřednické zaměstnání v Dělnické úrazové pojišťovně jej ubíjelo, v noci nemohl spát, psaní se pro něho stalo životní potřebou a skoro fyziologickou nutností. Problematicky navazoval vztahy s ostatními lidmi, trpěl zejména v kontaktu se svým otcem. Také vztahy se ženami nebyly úspěšné. Několikrát zasnoubený, své slovo však vždy zrušil. Umírá na TBC. Měl také panický strach ze zveřejnění svého díla, proto ve své závěti toto výslovně zakázal, a dokonce požadoval a přikázal jeho zničení. Její vykonavatel, Kafkův přítel Max Brod, však jeho přání nerespektoval, odmítl rukopisy spálit, a tak poněkud paradoxně, v podstatě jen díky Brodovi, avšak každopádně proti vůli svého autora, byly Kafkovy texty zveřejněny. Nejdříve v jazyce originálu, tedy v němčině, první překlady do češtiny se objevují ve větší míře až v polovině 60. let 20. století ( po slavné Kafkovské konferenci v roce 1963). I přes poměrně krátkou tvůrčí dráhu je Kafkovo dílo poměrně rozsáhlé: ob-sahuje deníkové záznamy, bohatou korespondenci, tvorbu povídkovou a tři románová díla, jež však zůstala tor-zem, tj. nedokončena v různé míře svého rozpracování.
Povídky:
Povídky: je dochováno několik desítek povídek, které jsou vydavateli uspořádávány do různých soubo-rů, jako nejdůležitější se však jeví tyto: povídka: Proměna: Jejím hlavním hrdinou je mladý muž Řehoř Samsa, který se jednoho dne probudil z nepokojných snů a shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Tato výchozí, ne zcela standardní situace, již bychom mohli označit za neskutečnou, či nesmyslnou, a tedy v pravdě absurdní, je pak v průběhu dalšího dění osvětlována a nahlížena z mnoha úhlů pohledu, zejména pak chladným, neosobním a nezaujatým vypravěčem v er-formě, který se v její analýze vyžívá. Řehoř je totiž zaměstnán jako obchodní cestující se soukenným zbožím, svým výdělkem živí celou rodinu, tedy otce, matku a sestru Markétu, takže první událost, která z jeho proměny vyplývá, je ta, že nemůže odjet ranním vlakem za zákazníky tak, jak byl ve firmě domluven. Okolnosti, že nevstává a vůbec neopouští svůj pokoj, si nejdříve povšimne jeho starost-livá rodina, ale Řehoř sám neví, jak by rodičům a sestře svoji novou podobu prezentoval. I když se snaží, nemů-že opustit postel. Asi po hodině marného úsilí uslyší zvonek u dveří svého bytu. To přichází prokurista, aby se vyptal, co se s jeho zaměstnancem děje a proč nenastoupil do služby, jak bylo domluveno. Zoufalá rodina se snaží situaci zachránit, leč neoblomný muž si přeje mluvit přímo s Řehořem. Hádka přeroste ve skandál, nikdo se neodvažuje otevřít dveře Řehořova pokoje, i když se odtud ozývají podezřelé rány.
Prokurista vyčítá rodině nevděk, ...
Prokurista vyčítá rodině nevděk, dluhy, které zanechal Řehořův otec u pana ředitele, nevychovanost, když v tom se Řehořovi podaří dve-ře otevřít a vejít do obývacího pokoje: všichni jsou zděšení, neboť to, co vylezlo, mluví lidským hlasem. Proku-ristta v děsu a úleku byt opouští, maminka omdlévá, jediný otec si zachoval chladnou hlavu a zahnal To - Rehoře holí zpět do pokoje. Rodina je na dně. Začínají existenční starosti. O To-Řehoře se stará sestra Markéta, jinak k němu nikdo ani nevkročí. Sám Řehoř situaci chápe, otec si musí najít zaměstnání, matka též, jeden pokoj vel-kého bytu pronajmou třem mužům, ale co s Tím, co se ukrývá v Řehořově pokoji. Ten se zatím seznamuje se svým novým tělem a jako jedinou zábavu shledává lezení po stěnách a stropě. Když mu ovšem nastěhují do po-koje přebývající nábytek i tato zábava se pro něho stává nebezpečnou. Nikdo si ho již nevšímá, postupně přestá-vá jíst... Poslední kontakt s rodinou končí tím, že jej otec zažene jablky... Do jeho pokoje se odvažuje jen otrlá služebná, která ho všemožně šikanuje... Všichni si uleví, když ona dáma jednoho dne prohlásí: Pojďte se podí-vat, ono to chcíplo, leží to tam docela chcíplé! A pak To stačilo jen uklidit a všichni byli šťastni a spokojeni. Pan Samsa se vrátil z práce, dal výpověď služebné Anně i třem podnájemníkům, kteří si stěžovali, že toho rána ještě nedostali snídani, a s celou rodinou se přestěhoval do menšího bytu, který by všem třem vyhovoval lépe tak, aby mohli zase normálně žít, tentokrát již bez Toho.
Pozoruhodná je ovšem také rovina časová, ...
Pozoruhodná je ovšem také rovina časová, ve které je opět zkoumán vztah mezi časem vy-právěného a časem vyprávění, příběh se totiž odehrává během jednoho jediného dne, a sice od 8.00 hod 16. června 1904 do 8.00 hod 17.června 1904 v irském Dublinu, zatímco jeho vnímání, tedy četba, nám zabere něko-lik týdnů... Tento nepoměr je samozřejmě dále tematizován prostřednictvím různých optik či spíše způsobů vyp-rávění. Máme možnost se zde setkat s vypravěčem v ich-formě, s vypravěčem v er-formě, ale nejvíce prostoru o-pět dostává lyrický subjekt a jeho vnitřní proud vědomí, tedy niterný dialog či monolog. Tyto různé perspektivy vyprávění navíc nejsou pevně vázány na tři základní postavy románového světa, jež mají svůj vztah a předobraz v Homérově eposu, ale vzájemně se prolínají a kombinují. Tento moderní epos bloudění, návratu, míjení se a ne-nalézání se tedy odehrává v Dublinu a jeho hlavními hrdiny jsou: irský Žid Leopold Bloom v roli Odyssea; dále pak intelektuál Štěpán Dedalus, jenž pátrá po svém otci a přijímá roli Telemacha; a konečně Molly Bloomová, Leopolodova žena a Štěpánova matka, v roli Penelopé. Osudy těchto tří postav se prolnou v panoptiku Dublinu počátku 20.století a prožijí homérský epos moderního člověka 20.století či spíše epos subjektu v moderním světě počátku 20.století. Setkání otce a syna v nevěstinci, jejich společný příchod domů, vnitřní monolog neuspokoj-ené Molly a další a další fragmenty a střípky tvoří děsivý obraz situace subjektu na počátku moderní doby...
e) surrealismus -
e) surrealismus - je chápán do jisté míry jako završení předcházejícího vývoje avantgardy: slovo surrealismus překládáme jako nadrealismus: objevuje se současně ve výtvarném umění a v literatuře. Snaží se sjednotit, postupy a principy uplatňované i v dalších uměleckých směrech, velmi blízko má k hnutí DADA. Přichází ovšem s převratným objevem a metodou, jak objevit společného jmenovatele všech těch protikladných sil a subjekto - objektových vztahů, jimž je moderní člověk vystaven a nucen čelit, a sice s objevením pojmu a principu tzv. absolutní či nadreálné reality.
Do centra pozornosti se opět dostává princip automatismu, montáže, koláže, nahodilosti, které ovšem už nejsou čistě mechanického, hravého rázu, ale jsou založeny na vědeckých poznatcích průzkumu lidského nevědomí či podvědomí. Surrealisté proto využívají poznatků tzv. psychoanalýzy. Představitel tohoto hnutí je např. S. Freud, Picasso, Ernst, Miró, Dalí
2) Próza - ocitá v neskonale složitější situaci než poezie (nemůže využívat ani zdaleka tolika tvárných možností, přístupů, postupů a experimentů jako např. básnická tvorba). Do cp. se dostávají tři základní témata: a zejména zcela nový a objevný je pak způsob, jakým dochází k jejich estetickému ztvárňování či předvádění , tj. k jejich pre - zentaci a re - prezentaci. Jsou to: téma času, subjektu a všechno, co k němu patří, a téma existence či bytí tohoto subjektu.
Do centra pozornosti se opět dostává princip automatismu, montáže, koláže, nahodilosti, které ovšem už nejsou čistě mechanického, hravého rázu, ale jsou založeny na vědeckých poznatcích průzkumu lidského nevědomí či podvědomí. Surrealisté proto využívají poznatků tzv. psychoanalýzy. Představitel tohoto hnutí je např. S. Freud, Picasso, Ernst, Miró, Dalí
2) Próza - ocitá v neskonale složitější situaci než poezie (nemůže využívat ani zdaleka tolika tvárných možností, přístupů, postupů a experimentů jako např. básnická tvorba). Do cp. se dostávají tři základní témata: a zejména zcela nový a objevný je pak způsob, jakým dochází k jejich estetickému ztvárňování či předvádění , tj. k jejich pre - zentaci a re - prezentaci. Jsou to: téma času, subjektu a všechno, co k němu patří, a téma existence či bytí tohoto subjektu.
Většinou jsou tato témata ...
Většinou jsou tato témata vzájemně úzce propojena. Za zakladatele moderní prózy 20.století považováni především tito tři autoři: Marcel Proust (1871-1922); James Joyce (1882-1941) a Franz Kafka – povinný (1883-1924).
Marcel Proust (1871-1922): slavný francouzský spisovatel, studoval práva, i díky své nemoci žil v dobrovolné izolaci až klauzuře, hmotně zajištěný, pohyboval se v prostředí aristokratických salonů, život zcela zasvětil literatuře.
román: Hledání ztraceného času: mohutný a rozsáhlý sedmidílný román: je považován za jedno ze základních a zakládajících děl moderní literatury. Do centra pozornosti se dostává právě rozměr časový, čas a jeho plynutí ve vědomí subjektu. Lákavá možnost vzpomínky, princip vybavování, řetězení představ a asociací. Jaký je vztah subjektu a času? Čas jako možnost a moment trvání, ale zároveň čas jako neúprosný ničitel a garant zkázy. Proust dále zkoumá vztah mezi časem vyprávění a časem vyprávěného, vzájemně je kombinuje a vytváří různé jejich zdánlivě protikladné opozice. Ale základní pozornost je věnována vědomí subjektu, jakési optiky, pomocí které můžeme nahlížet sebe sama, okolní svět, jenž nás obklopuje, i druhé, s nimiž vstupujeme do různých vztahů. Toto vědomí utváří naše myšlení, které je prezentováno prostřednictvím jazyka, řeči, promluvy a ty jsou zase strukturovány právě rozměrem prožitku času. A teprve všechny tyto kategorie se podílejí na utváření významu, který, pokud se spolupodílí na tvorbě smyslu, může jediný překonat definitivní a konečný rozměr plynoucího času.
Marcel Proust (1871-1922): slavný francouzský spisovatel, studoval práva, i díky své nemoci žil v dobrovolné izolaci až klauzuře, hmotně zajištěný, pohyboval se v prostředí aristokratických salonů, život zcela zasvětil literatuře.
román: Hledání ztraceného času: mohutný a rozsáhlý sedmidílný román: je považován za jedno ze základních a zakládajících děl moderní literatury. Do centra pozornosti se dostává právě rozměr časový, čas a jeho plynutí ve vědomí subjektu. Lákavá možnost vzpomínky, princip vybavování, řetězení představ a asociací. Jaký je vztah subjektu a času? Čas jako možnost a moment trvání, ale zároveň čas jako neúprosný ničitel a garant zkázy. Proust dále zkoumá vztah mezi časem vyprávění a časem vyprávěného, vzájemně je kombinuje a vytváří různé jejich zdánlivě protikladné opozice. Ale základní pozornost je věnována vědomí subjektu, jakési optiky, pomocí které můžeme nahlížet sebe sama, okolní svět, jenž nás obklopuje, i druhé, s nimiž vstupujeme do různých vztahů. Toto vědomí utváří naše myšlení, které je prezentováno prostřednictvím jazyka, řeči, promluvy a ty jsou zase strukturovány právě rozměrem prožitku času. A teprve všechny tyto kategorie se podílejí na utváření významu, který, pokud se spolupodílí na tvorbě smyslu, může jediný překonat definitivní a konečný rozměr plynoucího času.
Proustův román tak daleko spíše připomíná ...
Proustův román tak daleko spíše připomíná esejistickou rozpravu o daných kategoriích, postavy, prostředí, děj, tedy všechny znaky románového světa, jsou zde omezeny na minimum, neboť jediný svorník celého textu představuje lyrický subjekt-či vypravěč v ich-formě, jenž uváděné kategorie tematizuje. A sice prostřednictvím svých vzpomínek, představ, asociací, vnitřních monologů či dialogů, tedy jakéhosi proudu vědomí, ve kterém se do popředí dostává intuice, pocity, stavy. Závěrečný díl celého románového projektu pak nese titul Čas nalezený, který jako by symbolizoval tvárné úsilí našeho subjektu a jeho schopnost vytvořit vlastní svébytný svět, jenž jako jediný má potenci plynoucímu času vzdorovat a ustalovat znovu a znovu naše myšlení a vztahovat je k významu a smyslu prostřednictvím promluvy...
James Joyce (1882-1941): irský autor, píšící a tvořící v angličtině, který záhy po studiích opustil svoji ostrovní vlast a střídavě žil a pobýval v Itálii, Švýcarsku a Francii. Má pověst či příchuť skandálního autora.
román: Odysseus (1922): jedno z nejskandálnějších děl světové literatury 20.století; původně vycházel časopis-secky, než byl označen za pornografii a jeho vydávání zastaveno. Do roku 1933 nesměl vyjít v žádné z anglicky mluvících zemí. Nejdříve vyšel ve Francii v roce 1922. Jedná se o mohutný románový celek, který tematizuje všechny tři výše uváděné kategorie moderní literatury. I když do centra pozornosti se opět dostává zejména pro-blematika subjektu.
James Joyce (1882-1941): irský autor, píšící a tvořící v angličtině, který záhy po studiích opustil svoji ostrovní vlast a střídavě žil a pobýval v Itálii, Švýcarsku a Francii. Má pověst či příchuť skandálního autora.
román: Odysseus (1922): jedno z nejskandálnějších děl světové literatury 20.století; původně vycházel časopis-secky, než byl označen za pornografii a jeho vydávání zastaveno. Do roku 1933 nesměl vyjít v žádné z anglicky mluvících zemí. Nejdříve vyšel ve Francii v roce 1922. Jedná se o mohutný románový celek, který tematizuje všechny tři výše uváděné kategorie moderní literatury. I když do centra pozornosti se opět dostává zejména pro-blematika subjektu.
Klíčovým svorníkem celé její stavby se
Klíčovým svorníkem celé její stavby se tak stává roz-těkaný, dynamický, vskutku mámivě přiopilý básnický subjekt, jenž jedině a pouze prostřednictvím svého tvár-ného úsilí existuje v motivech cesty (dokonce asociace Prahy), vzpomínek, představ a zejména času, který v ja-kémsi nekonečně trvajícím okamžiku obsahuje, mísí a syntetizuje minulost s budoucností a ustaluje je v trvání přítomné chvíle, jež každým dalším obrazem jako by pomíjí, hyne, aby byla každým následujícím znovu a znovu vyvolávána k životu... dále jsou důležité obrazové básně či básně v obrazech: tzv. kaligramy
d) dadaismus: hnutí DADA programově objevuje další zdánlivě neskutečný či tabuizovaný rozměr bytí moder-ního člověka, jenž bychom mohli charakterizovat velmi zjednodušeně jako tíhnutí k záměrné primitivnosti až vulgaritě, oslavě nihilismu a nicoty, k naivitě, nahodilosti či náhodě, již jako by zlovolně či zlomyslně ovládají naše životy, a nalézá seberealizaci v paradoxu, v mystifikaci, v pokusu vyjít vstříc této nahodilosti, či v pokusu ji dokonce ovládnout a učinit ji základním principem našeho žití, to vše s odstupem sebeironické a rouhačské nad-sázky, s vědomím vlastní pomíjivosti, a přesto jediného možného vzdoru, možná směšného, ale stvrzujícího ne-samozřejmost našich osudů v neklidném světě. Vždyť rouhačský smích bývá přisuzován jedině Stvořiteli, tak proč ne i tvůrcům umění, kteří takto zdánlivě zpřetrhali veškeré vazby a vztahy k reálné skutečnosti... dadaistic- ké hnutí vykrystalizovalo v průběhu I. světové války v neutrálním Švýcarsku, když se skupina přátel z umělecké bohémy rozhodla v Curychu založit Kabaret Voltaire: mezi zakládající členy patřili: Tristan Tzara, Hugo Ball, Hans Arp aj. Za duchovního guru dadaistického konceptu světa je právem považován Tristan Tzara
d) dadaismus: hnutí DADA programově objevuje další zdánlivě neskutečný či tabuizovaný rozměr bytí moder-ního člověka, jenž bychom mohli charakterizovat velmi zjednodušeně jako tíhnutí k záměrné primitivnosti až vulgaritě, oslavě nihilismu a nicoty, k naivitě, nahodilosti či náhodě, již jako by zlovolně či zlomyslně ovládají naše životy, a nalézá seberealizaci v paradoxu, v mystifikaci, v pokusu vyjít vstříc této nahodilosti, či v pokusu ji dokonce ovládnout a učinit ji základním principem našeho žití, to vše s odstupem sebeironické a rouhačské nad-sázky, s vědomím vlastní pomíjivosti, a přesto jediného možného vzdoru, možná směšného, ale stvrzujícího ne-samozřejmost našich osudů v neklidném světě. Vždyť rouhačský smích bývá přisuzován jedině Stvořiteli, tak proč ne i tvůrcům umění, kteří takto zdánlivě zpřetrhali veškeré vazby a vztahy k reálné skutečnosti... dadaistic- ké hnutí vykrystalizovalo v průběhu I. světové války v neutrálním Švýcarsku, když se skupina přátel z umělecké bohémy rozhodla v Curychu založit Kabaret Voltaire: mezi zakládající členy patřili: Tristan Tzara, Hugo Ball, Hans Arp aj. Za duchovního guru dadaistického konceptu světa je právem považován Tristan Tzara
15. Podněty ze světové literatury v 1. pol. 20. stol.
- I.světová válka, nazývaná též Velká válka, skončila 11.listopadu 1918. Kolem devíti milionů mrtvých; následná epidemie či pandemie tzv. španělské chřipky si však možná vyžádala podle velmi hrubých odhadů dalších 9, 15, 18, či dokonce 25 milionů životů. Evropa a okolní svět těmito událostmi vstoupily do tzv. krátkého dvacátého století a vydaly se na pouť, jež připravila moderního člověka o poslední zbytky iluzí a jistot, které mohl ještě do budoucnosti vkládat.
- Válka skončila, ovšem její zkušenost se stala trvalou součástí vnitřní vybavenosti moderního člověka a všichni přemýšliví lidé na celém světě, tedy nejenom intelektuálové, si začali klást otázky, jak je možné, že jsme se všichni tak ochotně podíleli na rozpoutání takovéhoto konfliktu, jak to, že jsme se tak změnili, co se stalo s naši-mi hodnotami, vírou, tradicemi, jak se s těmito zkušenostmi vyrovnáme, můžeme vůbec zapomenout, nebo mů-žeme dál žít i s těmito traumaty a dělat, jako by se nic nestalo??? Věda, kultura, politika i další instituce se snaži-ly na výše uváděné otázky zodpovídat a významnou měrou k této diskusi přispěla i literatura, která se stala syno-nymem hledání ve snaze zachytit, zaznamenat či popsat situaci člověka, který se jako by zbavil všech dosavad-ních hodnot a jistot a ocitl se na křižovatce, vydaný napospas sobě samému, svým pochybám, nejistotám, oba-vám, člověka.
- Válka skončila, ovšem její zkušenost se stala trvalou součástí vnitřní vybavenosti moderního člověka a všichni přemýšliví lidé na celém světě, tedy nejenom intelektuálové, si začali klást otázky, jak je možné, že jsme se všichni tak ochotně podíleli na rozpoutání takovéhoto konfliktu, jak to, že jsme se tak změnili, co se stalo s naši-mi hodnotami, vírou, tradicemi, jak se s těmito zkušenostmi vyrovnáme, můžeme vůbec zapomenout, nebo mů-žeme dál žít i s těmito traumaty a dělat, jako by se nic nestalo??? Věda, kultura, politika i další instituce se snaži-ly na výše uváděné otázky zodpovídat a významnou měrou k této diskusi přispěla i literatura, která se stala syno-nymem hledání ve snaze zachytit, zaznamenat či popsat situaci člověka, který se jako by zbavil všech dosavad-ních hodnot a jistot a ocitl se na křižovatce, vydaný napospas sobě samému, svým pochybám, nejistotám, oba-vám, člověka.
- literární dění můžeme rozčlenit do 2 oblastí:
I) moderní literatura (avantgardní lit.)
II) tradiční literatura - navazuje na osvědčené metody a postupy v duchu rozvoje těch nejlepších evropských a světových realistických a humanistických tendencí.
I. Oblast moderní literatury
odmítá dosavadní snažení a tradici -> nová literatura - moderna
Avantgarda z francouzštiny = vedoucí skupina; předvoj; průzkum: označuje tedy skutečnost, že moderní próza i poezie se začaly ubírat novými, dosud neprozkoumanými a nezmapovanými oblastmi, v nichž chtěli nalézt tolik potřebné opodstatnění existence moderního člověka 20. století.
1) Poezie
- laboratoř nových tvárných postupů, možností a principů, prostorem experimentů, dynamickým polem dění a utváření významu a smyslu, kde by je dosud nikdo nehledal a ani neočekával, včetně záměrné stylizace a provokativních rozměrů v podobě uměleckého primitivismu, tedy zdánlivě dětského, naivního, nesmyslného, nenormálního přístupu ke světu a ztvárnění subjektu v něm.
několik básnických směrů: futurismus, kubismus, kubofuturismus, dadaismus, surrealismus, expresionismus
a) futurismus – v Itálii, později v Rusku, pozornost soustředěna na přítomný či budoucí prožitek
II) tradiční literatura - navazuje na osvědčené metody a postupy v duchu rozvoje těch nejlepších evropských a světových realistických a humanistických tendencí.
I. Oblast moderní literatury
odmítá dosavadní snažení a tradici -> nová literatura - moderna
Avantgarda z francouzštiny = vedoucí skupina; předvoj; průzkum: označuje tedy skutečnost, že moderní próza i poezie se začaly ubírat novými, dosud neprozkoumanými a nezmapovanými oblastmi, v nichž chtěli nalézt tolik potřebné opodstatnění existence moderního člověka 20. století.
1) Poezie
- laboratoř nových tvárných postupů, možností a principů, prostorem experimentů, dynamickým polem dění a utváření významu a smyslu, kde by je dosud nikdo nehledal a ani neočekával, včetně záměrné stylizace a provokativních rozměrů v podobě uměleckého primitivismu, tedy zdánlivě dětského, naivního, nesmyslného, nenormálního přístupu ke světu a ztvárnění subjektu v něm.
několik básnických směrů: futurismus, kubismus, kubofuturismus, dadaismus, surrealismus, expresionismus
a) futurismus – v Itálii, později v Rusku, pozornost soustředěna na přítomný či budoucí prožitek
- princip osvobozených slov
b) kubismus – záležitost výtvarného umění (Picasso…), literatura v kontaktu s malířstvím nabývá tzv. kubofutu-
rismu
c) kubofuturismus - chápán jako završení či propojení futuristických a kubistických snah.
Guillaume Apollinaire (1880-1918): považován za zakladatele kubofuturismu, jeden z duchovních otců moder-ní kultury 20.století vůbec. Nemanželský syn monackého knížete? a litevsko - polské šlechtičny, vlastním jmé-nem Kostrowitzki, se narodil v Římě. Většinu svého života prožil v Paříži, kde se pohyboval v uměleckých kru-zích, stýkal se s přáteli výtvarníky. Jako dobrovolník se zúčastnil I. světové války, byl raněn, umírá krátce po je-jím skončení na španělskou chřipku. Do kulturního povědomí se nesmazatelně zapsal jako všestranný autor, nic-méně proslulým se stal zejména jeho novátorský přístup v oblasti poezie, poprvé použil slovo surrealismus
b.k. Alkoholy: (1913): je považována za jednu z nejdůležitějších, v pravdě iniciačních (tedy zasvěcujících) knih světové avantgardy 20.století. Jedná se v podstatě o jakousi laboratoř moderního umění, neboť jsou v ní kongeni-álně obsaženy, sdruženy a syntetizovány všechny dostupné tvárné prostředky moderního umění: zejména báseň - skladba: Pásmo: vzniklá už v roce 1912; psaná volným veršem, založená na jazyku plném obrazných polenová-ní, v nichž jeden vyvolává asociace dalších a tedy končících v pomyslném nekonečnu básnické fantazie, jejíž je tato skladba skutečnou exhibicí. Významová otevřenost, nespojitost, uvolněnost je pak dokonána absencí či mi-nimalizací jakýchkoli vazeb a vztahů k reálné skutečnosti.
rismu
c) kubofuturismus - chápán jako završení či propojení futuristických a kubistických snah.
Guillaume Apollinaire (1880-1918): považován za zakladatele kubofuturismu, jeden z duchovních otců moder-ní kultury 20.století vůbec. Nemanželský syn monackého knížete? a litevsko - polské šlechtičny, vlastním jmé-nem Kostrowitzki, se narodil v Římě. Většinu svého života prožil v Paříži, kde se pohyboval v uměleckých kru-zích, stýkal se s přáteli výtvarníky. Jako dobrovolník se zúčastnil I. světové války, byl raněn, umírá krátce po je-jím skončení na španělskou chřipku. Do kulturního povědomí se nesmazatelně zapsal jako všestranný autor, nic-méně proslulým se stal zejména jeho novátorský přístup v oblasti poezie, poprvé použil slovo surrealismus
b.k. Alkoholy: (1913): je považována za jednu z nejdůležitějších, v pravdě iniciačních (tedy zasvěcujících) knih světové avantgardy 20.století. Jedná se v podstatě o jakousi laboratoř moderního umění, neboť jsou v ní kongeni-álně obsaženy, sdruženy a syntetizovány všechny dostupné tvárné prostředky moderního umění: zejména báseň - skladba: Pásmo: vzniklá už v roce 1912; psaná volným veršem, založená na jazyku plném obrazných polenová-ní, v nichž jeden vyvolává asociace dalších a tedy končících v pomyslném nekonečnu básnické fantazie, jejíž je tato skladba skutečnou exhibicí. Významová otevřenost, nespojitost, uvolněnost je pak dokonána absencí či mi-nimalizací jakýchkoli vazeb a vztahů k reálné skutečnosti.
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války –
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 4 dílný nedokončený román, nevíme si s ním rady: 3 základní výklady:
1) 1 ze základních děl české moderní a světové literatury -> srovnatelné s romány 20. stol. (Franz Kafka)
- absurdní román – člověk v nesmyslné situaci, mechanismy, které člověku nedovolují normálně žít
- vážný pohled
2) skvělý humoristický román, hl. hr. si lebedí v každodennosti, banalitě
3) nejméně pravděpodobná – protiválečný román
Kdo je Švejk? – která interpretace je pravdivá?
- zvláštní postava, která se nepodobá ničemu a nikomu co kdy bylo v literatuře napsáno, Švejk je významovým principem kroniky, automat na historky, žije ve své vyprávění, nečitelná postava, v historkách spojuje nespojitelné ->zvláštní humor a smích – absurdita = nesmysl, nemůže se to stát, ale tváří se jako by to existovalo a bylo samozřejmé, nejdřív se zasmějeme, pak si uvědomíme, čemu jsme se smáli, smích = dělá z nás člověka, sebezáchovná reakce (jediná), nevnímáme smutek… jsme manipulováni, směřujeme k zániku, -> nepodstatná otázka: Švejk je blázen nebo idiot?
1) 1 ze základních děl české moderní a světové literatury -> srovnatelné s romány 20. stol. (Franz Kafka)
- absurdní román – člověk v nesmyslné situaci, mechanismy, které člověku nedovolují normálně žít
- vážný pohled
2) skvělý humoristický román, hl. hr. si lebedí v každodennosti, banalitě
3) nejméně pravděpodobná – protiválečný román
Kdo je Švejk? – která interpretace je pravdivá?
- zvláštní postava, která se nepodobá ničemu a nikomu co kdy bylo v literatuře napsáno, Švejk je významovým principem kroniky, automat na historky, žije ve své vyprávění, nečitelná postava, v historkách spojuje nespojitelné ->zvláštní humor a smích – absurdita = nesmysl, nemůže se to stát, ale tváří se jako by to existovalo a bylo samozřejmé, nejdřív se zasmějeme, pak si uvědomíme, čemu jsme se smáli, smích = dělá z nás člověka, sebezáchovná reakce (jediná), nevnímáme smutek… jsme manipulováni, směřujeme k zániku, -> nepodstatná otázka: Švejk je blázen nebo idiot?
Petr Bezruč (*1867 -1958) –
Petr Bezruč (*1867 -1958) – pozoruhodná postava, rodák ze Slezska, jméno – pseudonym (Vladimír Vašek), v Praze – fil. fakulta – nedokončil, tatínek spáchal sebevraždu, pracoval jako úředník na poště v Ostravě, ctitel slivovice, zaslal 6 básní do Prahy -> rozruch, skandál (urazil kdekoho), udal ho redaktor ->během 1. sv. války vězněn (vlastizrada)
Slezské písně – bk. autor?, kniha získávala dlouho konečnou podobu, 51 básní, bás. subjekt na sebe bere různé podoby = stylizace -> pestrost, epické, lyrické prvky, základní typy stylizací:
1) Baladická stylizace – hl. hr. jako vypravěč, Slezské písně – 2 balady: Maryčka Magdonova – drsná balada, Maryčka se musí postarat o celou rodinu sama; Kantor Halfar – drsně ironická balada, mikrodramata
2) Lyrická stylizace – milostná záležitost, svěřuje se se svými milostnými záležitostmi Labutinka – smutná, melancholická, vzpomínka
3) Útočná stylizace – revoluční, anarchistická, Ostrava
4) Symbolická stylizace – podoby lidových hrdinů, historické postavy, ztělesněním duše slezského lidu, Škaredý zjev
Slezské písně – bk. autor?, kniha získávala dlouho konečnou podobu, 51 básní, bás. subjekt na sebe bere různé podoby = stylizace -> pestrost, epické, lyrické prvky, základní typy stylizací:
1) Baladická stylizace – hl. hr. jako vypravěč, Slezské písně – 2 balady: Maryčka Magdonova – drsná balada, Maryčka se musí postarat o celou rodinu sama; Kantor Halfar – drsně ironická balada, mikrodramata
2) Lyrická stylizace – milostná záležitost, svěřuje se se svými milostnými záležitostmi Labutinka – smutná, melancholická, vzpomínka
3) Útočná stylizace – revoluční, anarchistická, Ostrava
4) Symbolická stylizace – podoby lidových hrdinů, historické postavy, ztělesněním duše slezského lidu, Škaredý zjev
Stanislav Kostka Neumann (*1875 -1947)
Stanislav Kostka Neumann (*1875 -1947) – nejvýznamnější představitel – neustále poutal pozornost, organizátor, zdědil vilu, kde se buřiči scházeli, začínal jako satanista -> anarchista (založil časopis Nový Kult) -> rudý komunista -> extrémista, ovlivnil vývoj mladší generace, obecná teorie umění, poezie, próza
4 období tvorby:
1) do r. 1905 – satanistické, anarchistické období, provokuje, je ironický, cynický, provokativní, satan chápe jako symbol
Nemesis, bonorum custo = Bohyně, ochránkyně spravedlivých, b. k. – vznikla v Plzni na Borech, měla urazit Rak. – Uh. soudnictví
Stanova sláva mezi námi – anarchistická sbírka, báseň – Stráň chudých lásek
2) 1905 – 1918 – období zklidnění, autor objevuje téma přírody a civilizace, moderní techniky
Kniha lesů, vod a strání – přírodní lyrika moravské krajiny, báseň Střevlíci – báseň radosti
Nové zpěvy – vyšla v r. 1918, ale vznikla už dávno předtím, je kultovní, stala se inspirací – kvůli tématu – civilizace, techniky 1. část – Zpěvy drátů, 2. část – Zpěvy z lomozu,
3. část – Zpěvy světel, 4. část – Zpěvy ticha
- v tomto období se také rozvíjí kritika – jako vědní a umělecký obor, F. X. Šalda + S. K. Neumann – nová umělecká generace – vystoupila ve sborníku – Almanach na rok 1914 generace – Karel Čapek, Josef Čapek, Jar. Durych, Otokar Theer, …
nemohla se projevit – vývoj přerušen 1. sv. válkou
4 období tvorby:
1) do r. 1905 – satanistické, anarchistické období, provokuje, je ironický, cynický, provokativní, satan chápe jako symbol
Nemesis, bonorum custo = Bohyně, ochránkyně spravedlivých, b. k. – vznikla v Plzni na Borech, měla urazit Rak. – Uh. soudnictví
Stanova sláva mezi námi – anarchistická sbírka, báseň – Stráň chudých lásek
2) 1905 – 1918 – období zklidnění, autor objevuje téma přírody a civilizace, moderní techniky
Kniha lesů, vod a strání – přírodní lyrika moravské krajiny, báseň Střevlíci – báseň radosti
Nové zpěvy – vyšla v r. 1918, ale vznikla už dávno předtím, je kultovní, stala se inspirací – kvůli tématu – civilizace, techniky 1. část – Zpěvy drátů, 2. část – Zpěvy z lomozu,
3. část – Zpěvy světel, 4. část – Zpěvy ticha
- v tomto období se také rozvíjí kritika – jako vědní a umělecký obor, F. X. Šalda + S. K. Neumann – nová umělecká generace – vystoupila ve sborníku – Almanach na rok 1914 generace – Karel Čapek, Josef Čapek, Jar. Durych, Otokar Theer, …
nemohla se projevit – vývoj přerušen 1. sv. válkou
drama – divadelní hra Zmoudření dona Quijota –
drama – divadelní hra Zmoudření dona Quijota – smutná hra, Q. ztrácí iluze, zklamaný
->vrací se domů – zmoudří a spálí knihovnu -> zemře
Fráňa Šrámek (*1877 -1952) – upozornil na sebe sveřepým odmítáním vojenské služby, schválně ho volali na cvičení, ale nepřišel -> vězení, příslušník anarchistického nutí, otřesen zážitky 1. sv. války a zoufale hledal hodnotu, která byla opakem -> východisko – smyslná oslava života (základní hodnota – žena), touha, erotika, všestranný autor
poezie – některé básně – cenzura – provokativní – znevažovaly instituci armády, katolická církev, stát, provokativní témata – oslava anarch. hnutí a revoluce, volná láska -> oslava ženy, milování, erotičko, konkrétní verše
Života bído, přec tě mám rád – hl. hr. negativní bás. subjekt -> ironické, cynické verše (už tady je naznačené anarch. východisko)
Modrý a rudý – symbolické barvy (modrá knížka, rudý – barva života), téma: armáda, lyr. ep. verše, některé se staly hymnou anarch. hnutí – Píšou mi psaní, Raport (svérázná varianta vojenského hlášení) – nejlepší
Splav – 1 z nejkrásnějších knih milostné lyriky v české poezii, verše smyslné, plné touhy, erotické, konkrétní, jsou protikladem smrti, obsahují lásku ve všech podobách
->vrací se domů – zmoudří a spálí knihovnu -> zemře
Fráňa Šrámek (*1877 -1952) – upozornil na sebe sveřepým odmítáním vojenské služby, schválně ho volali na cvičení, ale nepřišel -> vězení, příslušník anarchistického nutí, otřesen zážitky 1. sv. války a zoufale hledal hodnotu, která byla opakem -> východisko – smyslná oslava života (základní hodnota – žena), touha, erotika, všestranný autor
poezie – některé básně – cenzura – provokativní – znevažovaly instituci armády, katolická církev, stát, provokativní témata – oslava anarch. hnutí a revoluce, volná láska -> oslava ženy, milování, erotičko, konkrétní verše
Života bído, přec tě mám rád – hl. hr. negativní bás. subjekt -> ironické, cynické verše (už tady je naznačené anarch. východisko)
Modrý a rudý – symbolické barvy (modrá knížka, rudý – barva života), téma: armáda, lyr. ep. verše, některé se staly hymnou anarch. hnutí – Píšou mi psaní, Raport (svérázná varianta vojenského hlášení) – nejlepší
Splav – 1 z nejkrásnějších knih milostné lyriky v české poezii, verše smyslné, plné touhy, erotické, konkrétní, jsou protikladem smrti, obsahují lásku ve všech podobách
Stříbrný vítr –
Stříbrný vítr – román, název: obrazné pojmenování, metafora – má vyjádřit pocity dospívání hl. hr., převaha lyriky -> impresionistické dílo, hl. hr. student gymnázia Jan Ratkin, je citlivý a vnímavý, obtížně poznává dospívání, tatínek – ztělesnění tyranie, obtížně hledá kamarády a objevuje ženský svět, několik nešťastných lásek, v neurčitém místě P, kde teče řeka Otava -> Písek, nejvíce uznává strýce Jiřího (černá ovce rodiny) a jednoho profesora gymplu, celý román – záznam prožitků, závěr: Jiří – sebevražda, Ratkin získává 1. milostnou zkušenost, několik studentů je vyloučeno, R. se rozchází se svou studentskou láskou -> dospívá
Tělo – pravý opak stříbrného větru, hl. hr. švadlenka, také si uvědomuje dospívání, ale fyziologicky, chlapcům motá hlavy a využívá je, skončí v rukou ing. -> je těhotná, je válka, manžel odchází na vojnu
Měsíc nad řekou – do c.p.: zestárlí adolescenti, poznávají život tím, co si vysnili, tajně se setkávají, jejich děti taky, Slávka a Vilík odcházejí na rande -> začíná nový život
Jaroslav Hašek (*1883 -1923) – většinu života byl v Praze, neřízená střela, vystudoval OA -> krasopis, vystřídal několik 10 povolání, živil se psaním, bohémský způsob života v kulturních zařízeních: hospoda, kabaret, udržoval hladinu alkoholu, skandály – narušení představení, stihl se oženit s Jarmilou, ale víc miloval sklenici, narukoval dobrovolně na východní frontu, utekl k bolševikům, rudý komisař, 2x málem přišel o život, zapomněl se rozvést a oženil se podruhé (legálně), vrátil se, aby vyvolal revoluci -> zapomněl na ni kvůli plzeňské 12, začal psát, dílo nedokončil – upil se k smrti, literaturu ovlivnil svým nezaměnitelným způsobem humoru – na principu mystifikace – někoho tahá za nos, záměrné uvádění v omyl tak, aby to nikdo nepoznal; vstoupil do politiky – strana Mírného pokroku v mezích zákona, psal povídky – humoresky ->Dekameron humoru
Tělo – pravý opak stříbrného větru, hl. hr. švadlenka, také si uvědomuje dospívání, ale fyziologicky, chlapcům motá hlavy a využívá je, skončí v rukou ing. -> je těhotná, je válka, manžel odchází na vojnu
Měsíc nad řekou – do c.p.: zestárlí adolescenti, poznávají život tím, co si vysnili, tajně se setkávají, jejich děti taky, Slávka a Vilík odcházejí na rande -> začíná nový život
Jaroslav Hašek (*1883 -1923) – většinu života byl v Praze, neřízená střela, vystudoval OA -> krasopis, vystřídal několik 10 povolání, živil se psaním, bohémský způsob života v kulturních zařízeních: hospoda, kabaret, udržoval hladinu alkoholu, skandály – narušení představení, stihl se oženit s Jarmilou, ale víc miloval sklenici, narukoval dobrovolně na východní frontu, utekl k bolševikům, rudý komisař, 2x málem přišel o život, zapomněl se rozvést a oženil se podruhé (legálně), vrátil se, aby vyvolal revoluci -> zapomněl na ni kvůli plzeňské 12, začal psát, dílo nedokončil – upil se k smrti, literaturu ovlivnil svým nezaměnitelným způsobem humoru – na principu mystifikace – někoho tahá za nos, záměrné uvádění v omyl tak, aby to nikdo nepoznal; vstoupil do politiky – strana Mírného pokroku v mezích zákona, psal povídky – humoresky ->Dekameron humoru
Viktor Dyk (*1877 -1931) -
Viktor Dyk (*1877 -1931) – velký vlastenec – miloval český národ a hlavně představy, které si vysnil, v podstatě byl romantik, trápila ho česká politika, za 1. sv. byl vězněn za protistátní činnost, 1918 se pustil do budování republiky – zklamán, 1931 – zahynul během dovolené v Itálii v Jaderském moři se utopil, všestranný autor
poezie – pod vlivem symbolismu a dekadence, útočné až ironické verše, kritické (když nadával politikům), postupně se zklidnil -> tvorba v novoromantickém duchu – vlastenectví
Milá sedmi loupežníků – b. k. (dle Adámka nádherná), srovnatelná s Májem, tajuplná, zastřený děj, v cp. banda loupežníků – jsou svobodní, přijde k nim tajuplná žena, začíná s nimi žít -> zamilují se do ní, ale ona se chce mstít (zavraždili jí milého), ostatní žárlí na vůce -> pohádají se, celá skupina je přepadena a všichni až na Jaromíra, který to vypráví, jsou pověšeni a milá je spokojena -> hl. hr. – milá ztělesněním ženy která miluje a zrazuje
Válečná tetralogie – 4 knihy, v průběhu 1. sv. války -> vlastenecké verše plné naděje, nejslavnější báseň: Země mluví – rozhovor se zemí v krizové situaci
próza – novela Krysař – 1 z nejlepších a nejvýznamnějších děl 20. stol., navazuje na středověkou pověst o krysaři, v německém městě Hammeln, přichází cizinec – aristokrat v černém plášti, liší se od ostatních – má charisma a píšťalu, zřečí se s Agnes, A. se mu svěřuje, že má milence, chce, aby krysař zůstal ve městě, obyvatelé si krysaře najali, aby město zbavil krys, povede se, protože má tu píšťalku -> vyvede je z města a utopí v řece, A+k jsou zamilovaní, objeví se problém – v hospodě chce odměnu za práci, nezaplatí mu – neplatná smlouva – chybí tam věta: K tomu mi dopomáhej Bůh, krysař chce pomstít, dá na A. -> nedělá nic, navštíví znova hospodu, potká se s Fausem, F. ho svádí k nekalostem, k. se nedá, k. potkává milence Agnes – Kristián, oba žárlí, A. a krysař se pohádají, on odchází z města, pořád v něm kypí zlost, vrací se do Hammelnu k Agnes, A. je těhotná, jejich vztah se rozpadá, opouští ji, A. se utopila, krysař hraje na píšťalu a vyvede lidi z města a zahubí je, kr. pochopí, že život bez lásky nemá cenu, zbaví se píšťalky a skáče do řeky – umírá, o den později se městem line pláč malé holčičky, který zaslechne rybář Sepp Jörgen, ujme se jí (konec)
- mnohoznačné dílo, dodnes je inspirací
poezie – pod vlivem symbolismu a dekadence, útočné až ironické verše, kritické (když nadával politikům), postupně se zklidnil -> tvorba v novoromantickém duchu – vlastenectví
Milá sedmi loupežníků – b. k. (dle Adámka nádherná), srovnatelná s Májem, tajuplná, zastřený děj, v cp. banda loupežníků – jsou svobodní, přijde k nim tajuplná žena, začíná s nimi žít -> zamilují se do ní, ale ona se chce mstít (zavraždili jí milého), ostatní žárlí na vůce -> pohádají se, celá skupina je přepadena a všichni až na Jaromíra, který to vypráví, jsou pověšeni a milá je spokojena -> hl. hr. – milá ztělesněním ženy která miluje a zrazuje
Válečná tetralogie – 4 knihy, v průběhu 1. sv. války -> vlastenecké verše plné naděje, nejslavnější báseň: Země mluví – rozhovor se zemí v krizové situaci
próza – novela Krysař – 1 z nejlepších a nejvýznamnějších děl 20. stol., navazuje na středověkou pověst o krysaři, v německém městě Hammeln, přichází cizinec – aristokrat v černém plášti, liší se od ostatních – má charisma a píšťalu, zřečí se s Agnes, A. se mu svěřuje, že má milence, chce, aby krysař zůstal ve městě, obyvatelé si krysaře najali, aby město zbavil krys, povede se, protože má tu píšťalku -> vyvede je z města a utopí v řece, A+k jsou zamilovaní, objeví se problém – v hospodě chce odměnu za práci, nezaplatí mu – neplatná smlouva – chybí tam věta: K tomu mi dopomáhej Bůh, krysař chce pomstít, dá na A. -> nedělá nic, navštíví znova hospodu, potká se s Fausem, F. ho svádí k nekalostem, k. se nedá, k. potkává milence Agnes – Kristián, oba žárlí, A. a krysař se pohádají, on odchází z města, pořád v něm kypí zlost, vrací se do Hammelnu k Agnes, A. je těhotná, jejich vztah se rozpadá, opouští ji, A. se utopila, krysař hraje na píšťalu a vyvede lidi z města a zahubí je, kr. pochopí, že život bez lásky nemá cenu, zbaví se píšťalky a skáče do řeky – umírá, o den později se městem line pláč malé holčičky, který zaslechne rybář Sepp Jörgen, ujme se jí (konec)
- mnohoznačné dílo, dodnes je inspirací
- každý z těchto buřičů prošel tímto vývojem
1. etapa – tvoření pod vlivem dekadence a symbolismu, bohémský způsob života
2. etapa -> zklidnění – anarchismus
3. etapa – nalezení individuálního východiska
-> rozpad: Gellner se nevrátil z 1. světové války, Šrámek – vých. – vitalismus, Toman – venkov – domov, Dyk – vlastenectví, S. K. Neumann – komunismus, Hašek – Švejk, Bezruč - slivovice
František Gellner (*1881 - 1914) – 1 z nejznámějších představitelů generace buřičů, prototyp darebáka, provokatéra, bohéma, pobudy a citlivou a jemnou duší, většinu života prožil v „kulturních zařízeních“, miloval noční podniky a dámskou společnost, nedokázal navázat pořádný vztah, hodně cestoval – uchvátila ho Paříž, tíhnul k anarchismu, pobuřoval českou společnost svými verši, ale mladá generace ho milovala a ztotožňovala se s ním, žil naplno
b. k. – Po nás ať přijde potopa – provokativní název, vyvolal obrovský rozruch a skandál, některé básně – cenzura, hl. hr. básnický subjekt – nasazuje si různé masky = stylizace, zdánlivě cynické verše plné zloby hněvu a vzteku, verše, které všechno odmítají, základní problém – mezilidské vztahy – žena x muž, vidí to jako velký karambol, zajímá ho smyslový okamžik, za těmito maskami se skrývá smutek, žel, nepochopení, touha po lásce a citu, která není naplněna
b. k. – Radosti života – ironický název, hl. hr. – básnický subjekt, který v sobě dusí protiklady a rozpory, které ho trápí, smutné vyznění veršů, stylizace ublíženého, je tam cítit téma smrti
2. etapa -> zklidnění – anarchismus
3. etapa – nalezení individuálního východiska
-> rozpad: Gellner se nevrátil z 1. světové války, Šrámek – vých. – vitalismus, Toman – venkov – domov, Dyk – vlastenectví, S. K. Neumann – komunismus, Hašek – Švejk, Bezruč - slivovice
František Gellner (*1881 - 1914) – 1 z nejznámějších představitelů generace buřičů, prototyp darebáka, provokatéra, bohéma, pobudy a citlivou a jemnou duší, většinu života prožil v „kulturních zařízeních“, miloval noční podniky a dámskou společnost, nedokázal navázat pořádný vztah, hodně cestoval – uchvátila ho Paříž, tíhnul k anarchismu, pobuřoval českou společnost svými verši, ale mladá generace ho milovala a ztotožňovala se s ním, žil naplno
b. k. – Po nás ať přijde potopa – provokativní název, vyvolal obrovský rozruch a skandál, některé básně – cenzura, hl. hr. básnický subjekt – nasazuje si různé masky = stylizace, zdánlivě cynické verše plné zloby hněvu a vzteku, verše, které všechno odmítají, základní problém – mezilidské vztahy – žena x muž, vidí to jako velký karambol, zajímá ho smyslový okamžik, za těmito maskami se skrývá smutek, žel, nepochopení, touha po lásce a citu, která není naplněna
b. k. – Radosti života – ironický název, hl. hr. – básnický subjekt, který v sobě dusí protiklady a rozpory, které ho trápí, smutné vyznění veršů, stylizace ublíženého, je tam cítit téma smrti
Karel Toman (*1877 - 1946)
Karel Toman (*1877 - 1946) – dnes je trochu ve stínu svých schopnějších kolegů (neprávem), nejvíce cestoval – a provozoval psí kusy ve velkoměstech, živil se jako reportér (ve Vídni, Berlín, Paříž, Londýn, …), účastnil se setkání v Olšanské vile, po 1.sv. válce se usadil -> nadšený obhájce rodinného života
Pohádky krve – b. k. pod vlivem symbolismu a dekadence, i prvky anarchismu, hl. hr. básnický subjekt, který nenávidí všechno a všechny, je provokativní, cynický, zklamán mezilidskými vztahy
Torzo života – hl. hr. básnický subjekt – už je klidnější, silné anarchistické tendence, objevuje se soucit s dělným lidem
Sluneční hodiny – nejslavnější kniha, hl. hr. básnický subjekt, který se proměňuje v tuláka, zpracovány témata Tomanových cest, zaznívá tu i touha po domově, báseň – Tuláci – nabývá až novozákonní podoby a rozměry, psána jazykem plným obrazných pojmenování, kamarád – Bůh
Měsíce – b. k., 1 z nejkrásnějších básnických knih, je úsporná (střídmá) – jenom 12 básní – koncentrace básnické moudrosti, hl. hr. básnický subjekt, který zmoudřel, měsíce jsou mu symbolem života, plynutí času, hodnot, které jsou trvalé (domov, předchozí generace, hřbitov, objevuje se i motiv 1.s v. války, báseň jsou modlitbami
Pohádky krve – b. k. pod vlivem symbolismu a dekadence, i prvky anarchismu, hl. hr. básnický subjekt, který nenávidí všechno a všechny, je provokativní, cynický, zklamán mezilidskými vztahy
Torzo života – hl. hr. básnický subjekt – už je klidnější, silné anarchistické tendence, objevuje se soucit s dělným lidem
Sluneční hodiny – nejslavnější kniha, hl. hr. básnický subjekt, který se proměňuje v tuláka, zpracovány témata Tomanových cest, zaznívá tu i touha po domově, báseň – Tuláci – nabývá až novozákonní podoby a rozměry, psána jazykem plným obrazných pojmenování, kamarád – Bůh
Měsíce – b. k., 1 z nejkrásnějších básnických knih, je úsporná (střídmá) – jenom 12 básní – koncentrace básnické moudrosti, hl. hr. básnický subjekt, který zmoudřel, měsíce jsou mu symbolem života, plynutí času, hodnot, které jsou trvalé (domov, předchozí generace, hřbitov, objevuje se i motiv 1.s v. války, báseň jsou modlitbami
Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel
2) Přelom 19. a 20. století v české literatuře – Česká moderna
- odlišnost českého prostředí: česká společnost získává sebevědomí, nová generace se vyhraňuje vůči svým otcům -> konflikt, jsme součástí Rakousko –Uherska ->nesamostatnost české politiky, nové časopisy: Moderní revue (symbolismus, dekadence, Hlaváček, Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic), Nový kult (satanismus, anarchismus)
mladá generace vydala společné prohlášení – Manifest české moderny – nejdůležitější dokument celé generace, požadavky: vysvětlují své jméno, odmítají všechno staré, kritičnost, požadavek individuality, razantní změny v politice, sociální soucit, signatáři: Fr. V. Krejčí, F. X. Šalda, O. Březina (Václav Jebavý), J. S. Machar, V. Mrštík, A. Sova, J. K. Šlejhar
Josef Svatopluk Machar (*1864 - 1942) – originální, svérázná osobnost české literatury, část života prožil ve Vídni – získal odstup od českého prostředí -> vyrostl v osobu uznávanou v Evropě, kritik české reality, 1918 – návrat do Československa pln nadějí a iluzí, stává se generálním inspektorem armády, při přehlídce spadl z koně -> zklamání, všichni jsou nepřátelé, stává se sympatizantem českého fašismu, pan básník, přivedl prvky realismu
Confiteor (I. – III.) – název v latině (vyznávám se), narážka na zpovědní formuli, bás. sub. se svěřuje se svými pocity -> pohoršení, tklivé verše (téma politiky)
- odlišnost českého prostředí: česká společnost získává sebevědomí, nová generace se vyhraňuje vůči svým otcům -> konflikt, jsme součástí Rakousko –Uherska ->nesamostatnost české politiky, nové časopisy: Moderní revue (symbolismus, dekadence, Hlaváček, Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic), Nový kult (satanismus, anarchismus)
mladá generace vydala společné prohlášení – Manifest české moderny – nejdůležitější dokument celé generace, požadavky: vysvětlují své jméno, odmítají všechno staré, kritičnost, požadavek individuality, razantní změny v politice, sociální soucit, signatáři: Fr. V. Krejčí, F. X. Šalda, O. Březina (Václav Jebavý), J. S. Machar, V. Mrštík, A. Sova, J. K. Šlejhar
Josef Svatopluk Machar (*1864 - 1942) – originální, svérázná osobnost české literatury, část života prožil ve Vídni – získal odstup od českého prostředí -> vyrostl v osobu uznávanou v Evropě, kritik české reality, 1918 – návrat do Československa pln nadějí a iluzí, stává se generálním inspektorem armády, při přehlídce spadl z koně -> zklamání, všichni jsou nepřátelé, stává se sympatizantem českého fašismu, pan básník, přivedl prvky realismu
Confiteor (I. – III.) – název v latině (vyznávám se), narážka na zpovědní formuli, bás. sub. se svěřuje se svými pocity -> pohoršení, tklivé verše (téma politiky)
Zde by měly kvést růže ...
Zde by měly kvést růže (téma: ženy: zakázané ovoce, skandální téma), cyklus básnických portrétů žen, upozorňuje na jejich nelehký životní úkol, ostře kritizuje manželství, kde role ženy fungovala jako prostředek pro děti a jídlo, básník s nimi soucítí
Magdalena (veršovaný román), narážka na biblický příběh, srovnatelný s Puškinovým Oněginem, vyvolal velký skandál, hl. hr. Lucy – prostitutka, zákazník Jiří -> vzniká křehké citové pouto, J. ji vykoupí z nevěstince, seznámí ji s jeho tetou, do vztahu zasahuje tatínek Lucy, začne J. vydírat, odjedou na venkov, žijí společně až do té doby, než J. odjede do Prahy, J. nabídnou místo politika, rychlý spád událostí, tatínek Lucy udělá ostudu v celém městě -> nikdo nemá L. rád, J. od ní dává ruce pryč kvůli kariéře, L. odchází do Prahy, chce se utopit, ordelmama ji vítá zpátky v bordelu
téma historie: vytvořil si vlastní svéráznou filosofii dějin, inspiroval se Viktorem Hugem a Vrchlickým, bás. cyklus – 9 knih S vědomím věků – za nejlepší obd. považuje antiku, křesťanství je katastrofa, obdiv k diktátorům
Magdalena (veršovaný román), narážka na biblický příběh, srovnatelný s Puškinovým Oněginem, vyvolal velký skandál, hl. hr. Lucy – prostitutka, zákazník Jiří -> vzniká křehké citové pouto, J. ji vykoupí z nevěstince, seznámí ji s jeho tetou, do vztahu zasahuje tatínek Lucy, začne J. vydírat, odjedou na venkov, žijí společně až do té doby, než J. odjede do Prahy, J. nabídnou místo politika, rychlý spád událostí, tatínek Lucy udělá ostudu v celém městě -> nikdo nemá L. rád, J. od ní dává ruce pryč kvůli kariéře, L. odchází do Prahy, chce se utopit, ordelmama ji vítá zpátky v bordelu
téma historie: vytvořil si vlastní svéráznou filosofii dějin, inspiroval se Viktorem Hugem a Vrchlickým, bás. cyklus – 9 knih S vědomím věků – za nejlepší obd. považuje antiku, křesťanství je katastrofa, obdiv k diktátorům
Antonín Sova (*1864 - 1928) –
Antonín Sova (*1864 - 1928) – všestranný autor, hlavně poezie (pan básník) – přírodní a milostná lyrika, výrazně ovlivněn moderními básnickými směry ->rozdělení do dvou etap
1) obd. impresionistické – nechává na sebe působit kouzlo přírody jižních Čech
Květy intimních nálad, Z mého kraje
2) obd. symbolické – bojovný, ale smutný sub., společnost ho nepřijala,
Soucit i vzdor, Vybouřené smutky, Zlomená duše, vzorová osobnost: B. Smetana
3) Generace anarchistických buřičů – na počátku 20. století se objevuje nová generace, která s straní české moderny -> vyznává jiný systém hodnot – sblížení liter. se životem – literatura by měla otevřeně hovořit o všech tématech, která byla dosud tabu (volná láska, erotika, anarchismus, soucit s trpícími)
- srozumitelnost pro běžného čtenáře, touha po společenské změně -> anarchismus,
antimilitarismus
- Karel Toman, František Kellner, Fráňa Šrámek, Jaroslav Hašek, Viktor Dyk, Stanislav
Kostka Neumann, Petr Bezruč
- „hnací motor“ – S. K. Neumann – bohatý mazánek, časopis Nový Kult
1) obd. impresionistické – nechává na sebe působit kouzlo přírody jižních Čech
Květy intimních nálad, Z mého kraje
2) obd. symbolické – bojovný, ale smutný sub., společnost ho nepřijala,
Soucit i vzdor, Vybouřené smutky, Zlomená duše, vzorová osobnost: B. Smetana
3) Generace anarchistických buřičů – na počátku 20. století se objevuje nová generace, která s straní české moderny -> vyznává jiný systém hodnot – sblížení liter. se životem – literatura by měla otevřeně hovořit o všech tématech, která byla dosud tabu (volná láska, erotika, anarchismus, soucit s trpícími)
- srozumitelnost pro běžného čtenáře, touha po společenské změně -> anarchismus,
antimilitarismus
- Karel Toman, František Kellner, Fráňa Šrámek, Jaroslav Hašek, Viktor Dyk, Stanislav
Kostka Neumann, Petr Bezruč
- „hnací motor“ – S. K. Neumann – bohatý mazánek, časopis Nový Kult
Jean Artur Rimbaud (*1854 - 1891) –
Jean Artur Rimbaud (*1854 - 1891) – nejslavnější představitel prokletých básníků, božský rošťák, neřízená střela, holdoval všem neřestem, agresivní povaha, po rozchodu s V. utekl z Evropy, živil se jako námořník, jeho básnické dílo je nepřeložitelné
Sezóna v pekle – sám ji pro jistotu zničil, bk.
Opilý koráb – bs. symbolická báseň, loď pluje na širém moři, ale v průběhu děje nabývá různých podob (lidský život…), je zmítán proudy a silami, vystavěna na volné asociaci představ; vzorem pro jiné
Samohlásky – báseň, perla mezi verši, které útočí na všechny naše smysly, staly se inspirací pro české moderní umění (V. Nezval)
c) dekadence = úpadek (z francouzštiny), téměř totožná se symbolismem, ale s jistou odlišností – dekadence zdůrazňuje morbidní témata (dek. = životní pocit, symbolismus = uměl. směr)
Jedná se o pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, a tak od ní utíkají a vytvářejí svůj vlastní svět, dekadentní postoj se projevuje zejména pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, někdy erotickou přesyceností, mysticismem, ale také narcismem. K životu dekadentů patří bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost, atd….
Sezóna v pekle – sám ji pro jistotu zničil, bk.
Opilý koráb – bs. symbolická báseň, loď pluje na širém moři, ale v průběhu děje nabývá různých podob (lidský život…), je zmítán proudy a silami, vystavěna na volné asociaci představ; vzorem pro jiné
Samohlásky – báseň, perla mezi verši, které útočí na všechny naše smysly, staly se inspirací pro české moderní umění (V. Nezval)
c) dekadence = úpadek (z francouzštiny), téměř totožná se symbolismem, ale s jistou odlišností – dekadence zdůrazňuje morbidní témata (dek. = životní pocit, symbolismus = uměl. směr)
Jedná se o pocit umělců, kteří jsou znechuceni společností, a tak od ní utíkají a vytvářejí svůj vlastní svět, dekadentní postoj se projevuje zejména pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, někdy erotickou přesyceností, mysticismem, ale také narcismem. K životu dekadentů patří bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, tuláctví, výstřednost, atd….
Oscar Wilde (*1854 - 1900) –
Oscar Wilde (*1854 - 1900) – anglický dramatik irského původu, 4%, pocházel z rodiny lékaře královny Viktorie, jeho život byl jeden velký tobogán, provokoval lidi, stal se celebritou a zažil i odvrácenou stranu popularity, vedl soudní spory, byl odsouzen ke dvěma letům nucených prací, všichni od něj dali ruce pryč, Wilde byl zlomen, utekl do Francie a zemřel v bídě v pařížském hotelu.
Obraz Doriana Graye – hl. hr. mladý a krásný Doriana, žije v Londýně, je bohatý a nezkušený ve věcech života, jeho vzorem se stává lord Henry Wotton, který v D. vidí syna a začíná s ním manipulovat, vychovává z něho hajzlíka, jako dárek mu dává portrét, D. si užívá života, navštíví divadlo – zamiluje se do představitelky Julie -> zjišťuje, že život je i o něčem jiném, zanedbává Wottona, který začíná žárlit, navštíví představení -> rozmlouvá D. jeho vztah, D. je uveden do Juliiny rodiny, ale nepadne do oka jejímu bratrovi, ve vztahu to začíná skřípat, jednoho dne se D. nedostaví na rande, Julie to chápe jako rozchod, za týden mu přijde zpráva, že Julie spáchala sebevraždu -> D. se stává jiným člověkem, obraz (jeho svědomí) se mu vysmívá, dělá si z něho legraci, D. se porve s malířem obrazu a zavraždí ho, D. probodne obraz v místě srdce a tím zahubil sám sebe, proměnil se ve starce (služební ho poznali jenom díky prstenům)
Obraz Doriana Graye – hl. hr. mladý a krásný Doriana, žije v Londýně, je bohatý a nezkušený ve věcech života, jeho vzorem se stává lord Henry Wotton, který v D. vidí syna a začíná s ním manipulovat, vychovává z něho hajzlíka, jako dárek mu dává portrét, D. si užívá života, navštíví divadlo – zamiluje se do představitelky Julie -> zjišťuje, že život je i o něčem jiném, zanedbává Wottona, který začíná žárlit, navštíví představení -> rozmlouvá D. jeho vztah, D. je uveden do Juliiny rodiny, ale nepadne do oka jejímu bratrovi, ve vztahu to začíná skřípat, jednoho dne se D. nedostaví na rande, Julie to chápe jako rozchod, za týden mu přijde zpráva, že Julie spáchala sebevraždu -> D. se stává jiným člověkem, obraz (jeho svědomí) se mu vysmívá, dělá si z něho legraci, D. se porve s malířem obrazu a zavraždí ho, D. probodne obraz v místě srdce a tím zahubil sám sebe, proměnil se ve starce (služební ho poznali jenom díky prstenům)
- definitivní rozchod s předcházející ...
- definitivní rozchod s předcházející literární generací (Jirásek, Vrchlický)
- obrovský rozmach překladatelství -> rozšíření obzoru českého čtenáře
- sjednocující pojmenování nových autorů – „Česká moderna“
Nové technické vynálezy a objevy, život se koncentruje do měst, lidé jsou plni touhy a očekávání, že civilizace vyřeší jejich problémy, očekávání nenaplněno -> zklamání, skepse
- největší změny- v myšlení lidí- obavy, strach -> odraz i ve filosofii: hledají odpověď na otázku: Co bude s člověkem, který ztratil dosavadní hodnoty a jistoty? -> víra?
- V souvislosti s uměním konce století hovoříme o tzv. soumraku století (fine de ciécle)
umělecké směry: impresionismus, expresionismus, symbolismus, dekadence, civilismus,
humanismus
a) impresionismus - snaží se zachytit co nejvěrněji skutečnost, pozornost na jeden okamžik, dojem, prchavost chvíle, dán hlavně světlem, které umí dát jednomu místu několikerou podobu. Barevná skvrna – lidské oko díky své nedokonalosti tyto skvrny vnímá jako chvějící se plochu – neexistuje žádná ostrá kontura, celý směr byl pojmenován podle obrazu Claudia Moneta Impression, soleil levant
- obrovský rozmach překladatelství -> rozšíření obzoru českého čtenáře
- sjednocující pojmenování nových autorů – „Česká moderna“
Nové technické vynálezy a objevy, život se koncentruje do měst, lidé jsou plni touhy a očekávání, že civilizace vyřeší jejich problémy, očekávání nenaplněno -> zklamání, skepse
- největší změny- v myšlení lidí- obavy, strach -> odraz i ve filosofii: hledají odpověď na otázku: Co bude s člověkem, který ztratil dosavadní hodnoty a jistoty? -> víra?
- V souvislosti s uměním konce století hovoříme o tzv. soumraku století (fine de ciécle)
umělecké směry: impresionismus, expresionismus, symbolismus, dekadence, civilismus,
humanismus
a) impresionismus - snaží se zachytit co nejvěrněji skutečnost, pozornost na jeden okamžik, dojem, prchavost chvíle, dán hlavně světlem, které umí dát jednomu místu několikerou podobu. Barevná skvrna – lidské oko díky své nedokonalosti tyto skvrny vnímá jako chvějící se plochu – neexistuje žádná ostrá kontura, celý směr byl pojmenován podle obrazu Claudia Moneta Impression, soleil levant
b) symbolismus – název od slova symbol =
b) symbolismus – název od slova symbol = znak, kterému všichni rozumí, který znamená i něco jiného než co představuje (mnohoznačný), schopnost utvářet nové významy, př.: křesťanské symboly, písmo…
Edgar Allan Poe (*1809 - 1849) – američan, básník, prozaik, nedostudoval vojenskou školu, živil se novinařinou, považován za mistra krátkých útvarů, v osobním životě nebyl šťastný, léčil se alkoholem, zahynul na následky hospodské rvačky (spal pod stolem, který na něho spadl, když se jiní prali)
bs. Havran – báseň považována za předchůdce symbolismu, hrdina vede s havranem rozhovor, nachází v něm symbol
Jáma a kyvadlo – povídkový soubor, prolínání různých žánrů, hl.hr. vězeň, na poslední chvíli se dostane z pout, které překoušou krysy a tím ho zachrání před smrtí kyvadlem
Charles Baudelaire (*1821 - 1867) – francouz, žil v Paříži, vedl bouřlivý a neuspořádaný život, provokoval spoluobčany, navštěvoval „kulturní“ zařízení -> různé choroby, 2 roky před smrtí nevycházel z bytu a zemřel v hrozných podmínkách, svojí tvorbou získal mnoho následovníků, prokletý básník – společnost se k nim nehlásí
Edgar Allan Poe (*1809 - 1849) – američan, básník, prozaik, nedostudoval vojenskou školu, živil se novinařinou, považován za mistra krátkých útvarů, v osobním životě nebyl šťastný, léčil se alkoholem, zahynul na následky hospodské rvačky (spal pod stolem, který na něho spadl, když se jiní prali)
bs. Havran – báseň považována za předchůdce symbolismu, hrdina vede s havranem rozhovor, nachází v něm symbol
Jáma a kyvadlo – povídkový soubor, prolínání různých žánrů, hl.hr. vězeň, na poslední chvíli se dostane z pout, které překoušou krysy a tím ho zachrání před smrtí kyvadlem
Charles Baudelaire (*1821 - 1867) – francouz, žil v Paříži, vedl bouřlivý a neuspořádaný život, provokoval spoluobčany, navštěvoval „kulturní“ zařízení -> různé choroby, 2 roky před smrtí nevycházel z bytu a zemřel v hrozných podmínkách, svojí tvorbou získal mnoho následovníků, prokletý básník – společnost se k nim nehlásí
bk. Květy zla – vyšla 1957, ...
bk. Květy zla – vyšla 1957, předmět soudního sporu -> zabavena (nejlepší reklama) za urážku počestnosti a náboženství, špička francouzského symbolismu, Květy zla – obrazné pojmenování, název z estetiky zla, hledá krásno v ošklivosti, princip protikladů
báseň: Mršina – nejslavnější, dost nechutná, básnický subjekt pozve dámu na rande do lesa, cestou objeví mršinu ->vyznává lásku prostřednictvím mršiny (ona bude stejně taková jako mršina, ale on si ji nechá uloženou v paměti, cit.: „plnou života“)
Paul Verlaine (*1844 - 1896) – žil v Paříži, kamarádil se s Baudelairem, návštěvník „kulturních“ zařízení, rodiče ho oženili, aby se zklidnil, nestalo se tak, jako první použil termín prokletý básník kvůli smrti Charlese; pozval do Paříže „pána“: Rimbauda, ten mu zlikvidoval celý byt, oba se do sebe zamilovali (no fuj!), utekli z Paříže, V. na něj žárlil a postřelil ho -> rozešli se, V. dostal 2 roky, R. skončil v nemocnici -> nenáviděli se na život a na smrt
několik básnických knih, např.: Romance beze slov
natočen film: Úplné zatmění
báseň: Mršina – nejslavnější, dost nechutná, básnický subjekt pozve dámu na rande do lesa, cestou objeví mršinu ->vyznává lásku prostřednictvím mršiny (ona bude stejně taková jako mršina, ale on si ji nechá uloženou v paměti, cit.: „plnou života“)
Paul Verlaine (*1844 - 1896) – žil v Paříži, kamarádil se s Baudelairem, návštěvník „kulturních“ zařízení, rodiče ho oženili, aby se zklidnil, nestalo se tak, jako první použil termín prokletý básník kvůli smrti Charlese; pozval do Paříže „pána“: Rimbauda, ten mu zlikvidoval celý byt, oba se do sebe zamilovali (no fuj!), utekli z Paříže, V. na něj žárlil a postřelil ho -> rozešli se, V. dostal 2 roky, R. skončil v nemocnici -> nenáviděli se na život a na smrt
několik básnických knih, např.: Romance beze slov
natočen film: Úplné zatmění
Karel Čapek
- nobelovská kategorie- význam. Osobnost čes. Kultury 20. stol., působil v Lid. Novinách,
- vzdělaný, moudrý, stal se obětí štvanic, 1938- zemřel na zápal plic
Bílá nemoc- odehrává se ve fiktivním státě řízeným diktátorem Maršálem, přítel baron Krieg, schyluje se k válce, objevuje se neznámá nemoc( bílé skvrny po těle→smrt), do centra pozor. Doktor Galén- léčí chudé, léčí bohaté jen pod podmínkou míru, Maršál onemocní, Galén za ním má přijít→dav ho nepustí a ušlape ho, doktor. židovského původu - metafora
60. léta 20. stol.
- tzv. absurdní drama
Václav Havel: Audience: absurdní rozhovor dvou mužů: zaměstnance a sládka pivovaru – vůbec se neposlouchají, každý mluví o něčem jiném, opakují stále stejné fráze
14. Literatura na přelomu 19. a 20. století, nové básnické směry
1) Přelom 19. a 20. století ve světové literatuře
Evropa a svět prochází v tomto období hlubokými společenskými změnami:
- odraz politických a společenských změn – vznik politického spektra, silný ekonomický růst
české buržoazie, možnosti prosincové ústavy z r. 1876
- vzdělaný, moudrý, stal se obětí štvanic, 1938- zemřel na zápal plic
Bílá nemoc- odehrává se ve fiktivním státě řízeným diktátorem Maršálem, přítel baron Krieg, schyluje se k válce, objevuje se neznámá nemoc( bílé skvrny po těle→smrt), do centra pozor. Doktor Galén- léčí chudé, léčí bohaté jen pod podmínkou míru, Maršál onemocní, Galén za ním má přijít→dav ho nepustí a ušlape ho, doktor. židovského původu - metafora
60. léta 20. stol.
- tzv. absurdní drama
Václav Havel: Audience: absurdní rozhovor dvou mužů: zaměstnance a sládka pivovaru – vůbec se neposlouchají, každý mluví o něčem jiném, opakují stále stejné fráze
14. Literatura na přelomu 19. a 20. století, nové básnické směry
1) Přelom 19. a 20. století ve světové literatuře
Evropa a svět prochází v tomto období hlubokými společenskými změnami:
- odraz politických a společenských změn – vznik politického spektra, silný ekonomický růst
české buržoazie, možnosti prosincové ústavy z r. 1876
- Základ. Znaky- dadaistické ...
- Základ. Znaky- dadaistické pojetí humoru, plno dobových narážek, smích bez zábran
- V a W- značka kvality, vysoká škola klaunství, improvizovaná představení
- Hry( na principu parodie)- předscény: Forbíny- z němčiny( vor Bűhne), před jevištěm, aktéři před staženou oponou rozvíjeli improvizaci většinou na dobově aktuální téma= nový typ představení= Jevištní syntéza( vtahují diváky)
- Revue- taneč. I hudeb. čísla, humor. Dialogy, vytoupení komiků
2 základ. Principy OD-1) tvorba s tématem nespoutaného humoru, dadaistických a poetistických hříček ( Vest Pocket revue, Smoking Revue, Golem, Sever proti Jihu, Fata morgana)
2) tvorba s tématem a podtextem aktuální politické satiry s odkazem k možnosti recidivy totalitních režimů( Caesar, Svět za mřížemi, Kat a blázen, Rub a líc, Slaměný klobouk)
1938- odňata koncese, činnost úředně zastavena( k aktuální hrozbě tlaku nacist. Něměcka)
Po roce 1945- se V a W vrací ze zahraničí- nevymyslí novou hru- furt staré- Pěst na oko
Až 1948- nová hra- Divotvorný hrnec( americ. Muzikál na našem jevišti)
- V a W- značka kvality, vysoká škola klaunství, improvizovaná představení
- Hry( na principu parodie)- předscény: Forbíny- z němčiny( vor Bűhne), před jevištěm, aktéři před staženou oponou rozvíjeli improvizaci většinou na dobově aktuální téma= nový typ představení= Jevištní syntéza( vtahují diváky)
- Revue- taneč. I hudeb. čísla, humor. Dialogy, vytoupení komiků
2 základ. Principy OD-1) tvorba s tématem nespoutaného humoru, dadaistických a poetistických hříček ( Vest Pocket revue, Smoking Revue, Golem, Sever proti Jihu, Fata morgana)
2) tvorba s tématem a podtextem aktuální politické satiry s odkazem k možnosti recidivy totalitních režimů( Caesar, Svět za mřížemi, Kat a blázen, Rub a líc, Slaměný klobouk)
1938- odňata koncese, činnost úředně zastavena( k aktuální hrozbě tlaku nacist. Něměcka)
Po roce 1945- se V a W vrací ze zahraničí- nevymyslí novou hru- furt staré- Pěst na oko
Až 1948- nová hra- Divotvorný hrnec( americ. Muzikál na našem jevišti)
Středověk
- záležitost katolické církve, vzniklo omylem během mše, kdy věřící začali kněžím odpovídat do 9 až 10.stol. -z četby evangelií se vyvinuli první hry: česká hra- Mastičkář
Národní obrození
- divadlo plnilo klíčovou roli, protože lidé často nebyli gramotní, tak nemohli číst –důležité bylo mluvené slovo
- cíle NO nesouvisí s literaturou: 1. Obnovit národní povědomí, konstituovat vlastenectví a národ v západoevropském slova smyslu. 2. Vybudovat moderní občanskou společnost založenou na demokratických principech a protistavovských základech,
- stálé divadlo od r. 1738 v Kotcích; 1783 Nosticovo divadlo(později Stavovské, dnes Tylovo)1. česká hra r. 1771- hra Kníže Honzyk?- Překlad z němčiny, úděsná čeština, hrají němečtí herci!katastrofa;
- 1786-1789: druhý pokus; hovoříme o generaci tzv. Boudy, tj. dřevěné budovy na dnešním Václavském náměstí, kterou si postavila parta divadelních nadšenců kolem Václava Tháma:1765-1816?: bohém, organizátor, bouřlivák,přeložil několik stovek her, pokusy o vlastní tvorbu: hra: Břetislav a Jitka aneb únos z kláštera;Prokop Šedivý: 1764 – 1810: autor lidových frašek Masné krámy;.
Národní divadlo v Praze: 1881-3
Plzeňské divadelní centrum: Plzeň je 2. městem v Čechách se stálou divadelní scénou.
Národní obrození
- divadlo plnilo klíčovou roli, protože lidé často nebyli gramotní, tak nemohli číst –důležité bylo mluvené slovo
- cíle NO nesouvisí s literaturou: 1. Obnovit národní povědomí, konstituovat vlastenectví a národ v západoevropském slova smyslu. 2. Vybudovat moderní občanskou společnost založenou na demokratických principech a protistavovských základech,
- stálé divadlo od r. 1738 v Kotcích; 1783 Nosticovo divadlo(později Stavovské, dnes Tylovo)1. česká hra r. 1771- hra Kníže Honzyk?- Překlad z němčiny, úděsná čeština, hrají němečtí herci!katastrofa;
- 1786-1789: druhý pokus; hovoříme o generaci tzv. Boudy, tj. dřevěné budovy na dnešním Václavském náměstí, kterou si postavila parta divadelních nadšenců kolem Václava Tháma:1765-1816?: bohém, organizátor, bouřlivák,přeložil několik stovek her, pokusy o vlastní tvorbu: hra: Břetislav a Jitka aneb únos z kláštera;Prokop Šedivý: 1764 – 1810: autor lidových frašek Masné krámy;.
Národní divadlo v Praze: 1881-3
Plzeňské divadelní centrum: Plzeň je 2. městem v Čechách se stálou divadelní scénou.
Realistické divadlo
- kriticko- realistické drama- popis lidového folklóru, využívá konflikt mezi předsudky různých generací, vrstev vesnic. Společnosti, mužem a ženou, hl. hrdinové čelí zlu
Ladislav Stroupežnický- Naši furianti- spor o místo ponocného zachvátí celou vesnici;
Gabriela Preissová- Gazdina roba- příběh ze Slovácka, rodinné drama lásky, vdaná dcera odchází proti vůli své matky se svým milencem, i ve městě na ně koukají přes prsty, název podle provdané ženy, hospodářky, končí sebevraždou; Její pastorkyňa- příběh komplikovaného vztahu ,matky a nevlastní dcery- pastorkyně;
Bratři Mrštníkové- Maryša- nejslav. Tragédie, dodnes hrána, tragic. Rodinný příběh, mladá Maryša donucena ke sňatku s bohatým mužem nezpřetrhá vztahy se svým milým, konflikty narůstají, zbavuje se manžela jedem v kávě- stupňované napětí, akční, nářečí
Osvobozené divadlo( 1. pol. 20. stol.- avantgarda)
- Autorské divadlo, groteskno a absurdita, slovní komika
- pojmenování pro skupinu přátel z Devětsilu r. 1925- Jiří Frejka, oficiální začátek OD 1926,
- rozchod s dosavadní divad. Praxí- osvobozená slova
- 1927- klavírní improvizace Jaroslav Ježek
- Jiří Voskovec a Jan Werich( k nim ještě režisér Jindřich Honzl)
Ladislav Stroupežnický- Naši furianti- spor o místo ponocného zachvátí celou vesnici;
Gabriela Preissová- Gazdina roba- příběh ze Slovácka, rodinné drama lásky, vdaná dcera odchází proti vůli své matky se svým milencem, i ve městě na ně koukají přes prsty, název podle provdané ženy, hospodářky, končí sebevraždou; Její pastorkyňa- příběh komplikovaného vztahu ,matky a nevlastní dcery- pastorkyně;
Bratři Mrštníkové- Maryša- nejslav. Tragédie, dodnes hrána, tragic. Rodinný příběh, mladá Maryša donucena ke sňatku s bohatým mužem nezpřetrhá vztahy se svým milým, konflikty narůstají, zbavuje se manžela jedem v kávě- stupňované napětí, akční, nářečí
Osvobozené divadlo( 1. pol. 20. stol.- avantgarda)
- Autorské divadlo, groteskno a absurdita, slovní komika
- pojmenování pro skupinu přátel z Devětsilu r. 1925- Jiří Frejka, oficiální začátek OD 1926,
- rozchod s dosavadní divad. Praxí- osvobozená slova
- 1927- klavírní improvizace Jaroslav Ježek
- Jiří Voskovec a Jan Werich( k nim ještě režisér Jindřich Honzl)
- novely: Filosofská historie-student. ...
- novely: Filosofská historie-student. příběh z Litomyšle, chlapci Vavřena, Frýbot a Špína, chtějí majálesem zapůsobit na ženy, v Praze revoluč. dění- jedou tam, Špína(smolař) padne na barikádách,ostatní nalézají štěstí v manželství
Psohlavci- příběh z Domažlicka a Plzeňska, spor obyvatelů a vrchnostou Lomingerem, vzpouru podnítí sedlák Matěj Přibek, Chodové jsou ubiti vojsky, za viníka obviněn Jan Sladký, klidný a moudrý, odsouzen k oběšení, stává se hrdnou a mučedníkem,(„ Laminger do roka a do dne umírá“)
období dávnověku- Staré pověsti české( základ. představa minulosti,bohatá znalost pramenů
období husitské- Mezi proudy ( hl. hr. vymyšlené postavy koem J. Husa, Václava IV.), Proti všem( hl. dějiště Praha, Tábor, hl. postavy Zdena z Hvozda a Jana Bydlinského jsou upáleni sektou Adamity), Bratrstvo ( 3 díly, osudy polních vojsk po porážce husitů u Lipan 1434,
Období baroka: román Temno - název je metaforou pro období čes. Dějin 1/3 18. stol., východ.Čechy, děti hajného Machovce( utekl před trestem smrti z kacířství, Helenka se tajně zamiluje, odjíždí do ciziny, setkává se s otcem, Jiří jde do kláštera, román zakončen svatořečením J. Nepomuckého 1729
Období NO- F. L. Věk- 5dílný příběh kupce z Dobrušky, podle skuteč. Postavy pana Heka, prožíváme celý jeho život- studium, napoleonské války, sňatek, živnost, krach, ale šťastný závěr, syn, nepsaný starosta obce; U nás- čerpá z rodov. a rodinn. Událostí ve východ. Čechách, Lucerna- pohádková hra
Psohlavci- příběh z Domažlicka a Plzeňska, spor obyvatelů a vrchnostou Lomingerem, vzpouru podnítí sedlák Matěj Přibek, Chodové jsou ubiti vojsky, za viníka obviněn Jan Sladký, klidný a moudrý, odsouzen k oběšení, stává se hrdnou a mučedníkem,(„ Laminger do roka a do dne umírá“)
období dávnověku- Staré pověsti české( základ. představa minulosti,bohatá znalost pramenů
období husitské- Mezi proudy ( hl. hr. vymyšlené postavy koem J. Husa, Václava IV.), Proti všem( hl. dějiště Praha, Tábor, hl. postavy Zdena z Hvozda a Jana Bydlinského jsou upáleni sektou Adamity), Bratrstvo ( 3 díly, osudy polních vojsk po porážce husitů u Lipan 1434,
Období baroka: román Temno - název je metaforou pro období čes. Dějin 1/3 18. stol., východ.Čechy, děti hajného Machovce( utekl před trestem smrti z kacířství, Helenka se tajně zamiluje, odjíždí do ciziny, setkává se s otcem, Jiří jde do kláštera, román zakončen svatořečením J. Nepomuckého 1729
Období NO- F. L. Věk- 5dílný příběh kupce z Dobrušky, podle skuteč. Postavy pana Heka, prožíváme celý jeho život- studium, napoleonské války, sňatek, živnost, krach, ale šťastný závěr, syn, nepsaný starosta obce; U nás- čerpá z rodov. a rodinn. Událostí ve východ. Čechách, Lucerna- pohádková hra
4) téma venkova
často z vlastních zkušeností, důvěrná znalost venkovského prostředí, venkovských tradic
autoři:
Karel Klostermann
- všestranný autor, profesor francouzštiny v Plzni, narozen v Dol. Rakousích, žil v česko-něm. Pošumaví, celoživot. tématem-ŠUMAVA, román Ze světa lesních samot- spletitý příběh několika postav v šumav. pustině Březníku(panství Schwarzenberka), osud člověk versus přírody (horalský život dovršen zničující bouří)
Karel Václav Rais
- narozen v Lázních Bělohradu, studuje učitelství v Jičíně,román Kalibův zločin- dilema viny a trestu, problematika provinění, hl. hr. Vojtěch Kaliba, postarší sedlák, starý mládenec→ožení se s Karlou→Jakub snáší teror od ní a její matky→ konflikty- nevěra(voják, otec jejich dítěte),v záchvatu svou ženu zabije, umírá na selhání srdce
13. Divadlo a jeho význam v rozvoji českého národa a jeho kultury
Drama a Divadlo- ztvárňuje estetický prožitek světa prostřednictvím konání a jednání( děj přímo před očima, jeviště) – liší se od ostatních lit. druhů
Základní druhy dramatu- komedie, tragedie
autoři:
Karel Klostermann
- všestranný autor, profesor francouzštiny v Plzni, narozen v Dol. Rakousích, žil v česko-něm. Pošumaví, celoživot. tématem-ŠUMAVA, román Ze světa lesních samot- spletitý příběh několika postav v šumav. pustině Březníku(panství Schwarzenberka), osud člověk versus přírody (horalský život dovršen zničující bouří)
Karel Václav Rais
- narozen v Lázních Bělohradu, studuje učitelství v Jičíně,román Kalibův zločin- dilema viny a trestu, problematika provinění, hl. hr. Vojtěch Kaliba, postarší sedlák, starý mládenec→ožení se s Karlou→Jakub snáší teror od ní a její matky→ konflikty- nevěra(voják, otec jejich dítěte),v záchvatu svou ženu zabije, umírá na selhání srdce
13. Divadlo a jeho význam v rozvoji českého národa a jeho kultury
Drama a Divadlo- ztvárňuje estetický prožitek světa prostřednictvím konání a jednání( děj přímo před očima, jeviště) – liší se od ostatních lit. druhů
Základní druhy dramatu- komedie, tragedie
12. Česká próza II. poloviny 19. století
-objevují se realistické tendence- realismus= liter. směr usilující o vystižení typických prvků reálné společnosti
-základní znaky:pravdivost, úsilí o objektivní poznání
realismus- popisný( deskriptivní- úsilí o zachycení skutečnosti, nižší forma),
- kritický( skutečnost zachycuje i hodnotí)
-objevuje několik nových témat: 1) město (Praha)- nejméně zastoupeno
2) venkov- nejoblíbenější
3) historie- oblíbené( má aktualizační funkci)
4) téma naturalismu
1) téma města
- autoři mají z tohoto tématu strach
autoři:
Ignác Hermann- (1854-1936),
román U snědeného krámu( v Praze, hl. hr. Richard Žemla, sirotek, jeho snem bylo stát se kupcem( hokynářem), vyučí se u pana Rorejse, Žemla může zůstat, pokud si vezme jeho dceru→odchází a zakládá krámek, ožení se s ženou, co bydlí nad krámkem, okrade ho spolu s další dámou, Žemla se oběsí
-základní znaky:pravdivost, úsilí o objektivní poznání
realismus- popisný( deskriptivní- úsilí o zachycení skutečnosti, nižší forma),
- kritický( skutečnost zachycuje i hodnotí)
-objevuje několik nových témat: 1) město (Praha)- nejméně zastoupeno
2) venkov- nejoblíbenější
3) historie- oblíbené( má aktualizační funkci)
4) téma naturalismu
1) téma města
- autoři mají z tohoto tématu strach
autoři:
Ignác Hermann- (1854-1936),
román U snědeného krámu( v Praze, hl. hr. Richard Žemla, sirotek, jeho snem bylo stát se kupcem( hokynářem), vyučí se u pana Rorejse, Žemla může zůstat, pokud si vezme jeho dceru→odchází a zakládá krámek, ožení se s ženou, co bydlí nad krámkem, okrade ho spolu s další dámou, Žemla se oběsí
2) téma naturalismu
= kritický realismus vyhrocený a vyostřený do krajních mezí a možností
autoři:
Josef Karel Šlejhar
- středoškol. profesor, trpěl psychickými problémy, drsný autor
Kuře melancholik- drsná povídka z vesnic. prostředí, chlapec ze sedlákovi rodiny, otec naštván ze smrti manželky( ztráta pomoc síly) se znovu ožení, chlapec šikanován, uzavírá se do sebe, fyzický chátral, - kvočně se narodí zmrzačelé kuřátko→chlapec se o něj stará, zkrz něj vidí svět→macecha chce kuře zabít→chlapec se schovává s kuřetem ve stodole→společně umírají(vidí matku jak ho láká k sobě)
Vilém Mrštík- (1863-1912)
Santa Lucia- prolínají se zde uměl směry( naturalismus(umírání), realismus,impresionismus), smutný román, o ital. námořnících, kterým se stýská po domově, hl. hr. náctiletý mladík Jiří Jordán, je platonicky zamilován do Prahy( je z Brna), studuje na Karlově univerzitě, nemá peníze, nezaměstnán strádá→ zamiluje se do bohaté dámy→ hraje si s ním→ Jiří končí v chudobinci, píše rodičů, jak se má dobře a umírá šťastný( že viděl Prahu) na zápal plic→ tuberkulózu
autoři:
Josef Karel Šlejhar
- středoškol. profesor, trpěl psychickými problémy, drsný autor
Kuře melancholik- drsná povídka z vesnic. prostředí, chlapec ze sedlákovi rodiny, otec naštván ze smrti manželky( ztráta pomoc síly) se znovu ožení, chlapec šikanován, uzavírá se do sebe, fyzický chátral, - kvočně se narodí zmrzačelé kuřátko→chlapec se o něj stará, zkrz něj vidí svět→macecha chce kuře zabít→chlapec se schovává s kuřetem ve stodole→společně umírají(vidí matku jak ho láká k sobě)
Vilém Mrštík- (1863-1912)
Santa Lucia- prolínají se zde uměl směry( naturalismus(umírání), realismus,impresionismus), smutný román, o ital. námořnících, kterým se stýská po domově, hl. hr. náctiletý mladík Jiří Jordán, je platonicky zamilován do Prahy( je z Brna), studuje na Karlově univerzitě, nemá peníze, nezaměstnán strádá→ zamiluje se do bohaté dámy→ hraje si s ním→ Jiří končí v chudobinci, píše rodičů, jak se má dobře a umírá šťastný( že viděl Prahu) na zápal plic→ tuberkulózu
Karel Matěj Čapek- Chod-(1860-1927), z Domažlic
Kašpar Lén mstitel- drsný román, příběh pomsty, má dvě části: zločin a soud; hl. hr. zedník Kašpar Lén, zamiluje se do Mařky(dcery kamaráda)→po 3 se vrací z vojnu→Mařka patří obchodníka kvůli chudobě, jídlu→Kašpar zaměstnán u obchodníka Konopníka na stavbě- Mařka mu vymlouvá pomstu, Kašpar odpouští oběma→nehoda- obchodníkovi padla na hlavu cihla→ soud→ porota nemá motiv, vypovídá Mařenka→ řekla vše→ uškodila Kašparovi, i když chtěla pomoci→ Kašpar dostává záchvat( tuberkulóza) → umírá( drsný záběr)
3) téma historie
- český národ je posedlý vlastní minulostí
Zikmund Winter
- (1846-1912), trpěl plicní chorobou, literatura jako koníček, spíše historik- oblíbené období- české dějiny od 15. století do17. století, považován za předchůdce historie každodennosti, není všestranný autor- prozaik, 1 román
Mistr Kampanus - román z roku 1909, smutný, psáno staročesky: Praha, na univerzitě v ¼ 17. stol., hl. hr. mistr Jan Kampánus Vodňanský- jeho příběh z let 1680-1720( porážka čes. národa..), studenty milován, on nešťastný, ožení se na stará kolena→ syn, žena umírá při porodu→jeho místo na univerzitě chce Jiří Molkerus→Kampánus nastoupí ke katolíkům→ví to celá Praha, K. zbaven úřadu, spáchá sebevraždu, velkolepý pohřeb
Alois Jirásek- narodil se v Hronově, profesor v Litomyšli, prozaik, novinář, dramatik, snaží se získat co nevíc čtenářů, psal jen romány, více oblíbených období
3) téma historie
- český národ je posedlý vlastní minulostí
Zikmund Winter
- (1846-1912), trpěl plicní chorobou, literatura jako koníček, spíše historik- oblíbené období- české dějiny od 15. století do17. století, považován za předchůdce historie každodennosti, není všestranný autor- prozaik, 1 román
Mistr Kampanus - román z roku 1909, smutný, psáno staročesky: Praha, na univerzitě v ¼ 17. stol., hl. hr. mistr Jan Kampánus Vodňanský- jeho příběh z let 1680-1720( porážka čes. národa..), studenty milován, on nešťastný, ožení se na stará kolena→ syn, žena umírá při porodu→jeho místo na univerzitě chce Jiří Molkerus→Kampánus nastoupí ke katolíkům→ví to celá Praha, K. zbaven úřadu, spáchá sebevraždu, velkolepý pohřeb
Alois Jirásek- narodil se v Hronově, profesor v Litomyšli, prozaik, novinář, dramatik, snaží se získat co nevíc čtenářů, psal jen romány, více oblíbených období
- generace – Ruchovsko – Lumírovská, ...
- generace – Ruchovsko – Lumírovská, rozdělila se na dva proudy
1) skupina národní – kolem čas. Osvěta, chtěla nalézt reprezentativní hodnoty pro literaturu v domácím prostředí 2) skupina kosmopolitní – světová (Lumír) – hledají reprezentativní hodnoty ve městě; hranice mezi skupinami není pevná -> prostupná, oba pohledy na literaturu se prolínají a ovlivňují
Svatopluk Čech (1846 – 1908) – středočech, odešel do Prahy, vystudoval právnickou fakultu, věnoval se literatuře – Květy
poezie – několik témat 1) historie – česká h., husitské hnutí; Husita na Baltu – veršovaná básnická skladba, oslava hus. hnutí
2) politika – problematika evropských národů; Evropa – podle lodi – pluje na nebezpečném moři, bouře, námořníci se nedohodnou -> potopí se
Slávie – stejný princip jako Evropa, posádka tvoří jenom slovanské národy -> nepotopí se
3) venkov – veršovaný román – Lešetínský kovář – brání se konkurenci z města -> provdá dceru ->kovář umírá
próza – hl. hr. pan Matěj Brouček – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – hodně pije na vycházce -> zdřímne si ve sklepě u sudů -> probudí se -> je v jiném století – 1420, seznámí se s Janem od Zvonu, Brouček je strašpytel -> je v bitvě na Vítkově, potkává Jana Žižku – nechává upálit Broučka -> vyrazí víko sudu -> probudí se v jeho světě, satirický román, autor se vysmívá současným čechům
1) skupina národní – kolem čas. Osvěta, chtěla nalézt reprezentativní hodnoty pro literaturu v domácím prostředí 2) skupina kosmopolitní – světová (Lumír) – hledají reprezentativní hodnoty ve městě; hranice mezi skupinami není pevná -> prostupná, oba pohledy na literaturu se prolínají a ovlivňují
Svatopluk Čech (1846 – 1908) – středočech, odešel do Prahy, vystudoval právnickou fakultu, věnoval se literatuře – Květy
poezie – několik témat 1) historie – česká h., husitské hnutí; Husita na Baltu – veršovaná básnická skladba, oslava hus. hnutí
2) politika – problematika evropských národů; Evropa – podle lodi – pluje na nebezpečném moři, bouře, námořníci se nedohodnou -> potopí se
Slávie – stejný princip jako Evropa, posádka tvoří jenom slovanské národy -> nepotopí se
3) venkov – veršovaný román – Lešetínský kovář – brání se konkurenci z města -> provdá dceru ->kovář umírá
próza – hl. hr. pan Matěj Brouček – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století – hodně pije na vycházce -> zdřímne si ve sklepě u sudů -> probudí se -> je v jiném století – 1420, seznámí se s Janem od Zvonu, Brouček je strašpytel -> je v bitvě na Vítkově, potkává Jana Žižku – nechává upálit Broučka -> vyrazí víko sudu -> probudí se v jeho světě, satirický román, autor se vysmívá současným čechům
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) –
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) – vorkoholik (každý den musel napsat 30 – 60 stran), všestranný autor, hvězda své doby, věnoval se politice, 1 z prvních poslanců v říšské radě, stáří trávil v Domažlicích, několik mozkových příhod, kolem 200 knih
poezie – témata: 1) historie – rozhodl se, že zaznamená celé dějiny lidstva – inspirován V. Hugem -> básnický cyklus: Zlomky epopeje – několik desítek b.k. – od starověku -> vytvořil si svoji filosofii – klíčem dějin – významné osobnosti
2) lyrika – milostná a přírodní, osobní verše, hl. hr. vypravěč v 1. os. Poutí k Eldorádo (symbol ráje), Okna v bouři, Sonety samotáře
3) překlady – z románských jazyků – italština, francouzština (moderní fr. poezie)
Josef Václav Sládek (1845 – 1912) – pozoruhodný autor, žije v Praze, živí se jako novinář – šéfredaktorem časopisu Lumír, rád cestoval – USA – 2 roky – seznámil se s tamější civilizací – indiáni, a kulturou, překládal eposy, pohádky i z angličtiny, byl básník, prolínají se v něm tendence této doby
poezie – 1) inspirace cizími kraji (USA): Básně, Jiskry na moři – hl. hr. bs. se chová jako světák, ale jsou tam i smutné verše, rozpadlo se mu manželství
2) téma domova – venkov – Selské písně a české znělky – oslava venkova, je to vzor venkovských hodnot
3) tvorba pro děti – Zvony a zvonky
4) překlady – z aj, přeložil Shakespeara (až na 1)
poezie – témata: 1) historie – rozhodl se, že zaznamená celé dějiny lidstva – inspirován V. Hugem -> básnický cyklus: Zlomky epopeje – několik desítek b.k. – od starověku -> vytvořil si svoji filosofii – klíčem dějin – významné osobnosti
2) lyrika – milostná a přírodní, osobní verše, hl. hr. vypravěč v 1. os. Poutí k Eldorádo (symbol ráje), Okna v bouři, Sonety samotáře
3) překlady – z románských jazyků – italština, francouzština (moderní fr. poezie)
Josef Václav Sládek (1845 – 1912) – pozoruhodný autor, žije v Praze, živí se jako novinář – šéfredaktorem časopisu Lumír, rád cestoval – USA – 2 roky – seznámil se s tamější civilizací – indiáni, a kulturou, překládal eposy, pohádky i z angličtiny, byl básník, prolínají se v něm tendence této doby
poezie – 1) inspirace cizími kraji (USA): Básně, Jiskry na moři – hl. hr. bs. se chová jako světák, ale jsou tam i smutné verše, rozpadlo se mu manželství
2) téma domova – venkov – Selské písně a české znělky – oslava venkova, je to vzor venkovských hodnot
3) tvorba pro děti – Zvony a zvonky
4) překlady – z aj, přeložil Shakespeara (až na 1)
Julius Zeyer (1841 – 1901) –
Julius Zeyer (1841 – 1901) – jeho rodina pochází z Alsaska z Francie, do Čech se zatoulala v obd. velké fr. revoluce, Zeyerové vlastnili firmu na dřevo, měl existenční jistotu, hodně cestoval (i exotické kraje), neoženil se, byl považován za podivína (byl smutným romantikem), všestranný autor
poezie – téma: středověká historie – Vyšehrad – hrdinský epos z českého dávnověku, hl. hr. je pěvec Lumír, skladba dokládá kulturní vyspělost Čechů
Karolínská epopeja – věnuje se středověku v evropských zemích, z francouzských zemí, hl. hr. Karel Veliký
próza – zajímavé romány – pozornost soustředěna do nitra hl. hr. – romantičtí, smutní
Dům U Tonoucí hvězdy – v Paříži v léčebně, hl. hr je lékař – vypráví příběhy pacientů, jedním z pacientů je Rojko – nešťastný mladý muž – zklame ho přítelkyně, je vlastenec (rojčit = bláznit), R. se svěřuje lékaři, R. se zamiluje, vypukne požár, R. uhoří
povídkový soubor – Tři legendy o krucifixu – 3 povídky na téma katolické víry, povídka Inultus – příběh ze 17. stol., odehrává se v Praze, hl. hr. – Španělka – sochařka, zakázka – socha umučení Krista, objeví v Praze žebráka -> model, pořád není spokojena s jeho tváří -> ukřižuje ho -> dokonalý výraz; trpící mladík symbolizuje Čechy tehdejší doby
drama – hra – Radúz a Mahulena – příběh prince a zakleté Mahuleny do jabloně – happy end (ve filmu – Tříska, Vášáriová)
poezie – téma: středověká historie – Vyšehrad – hrdinský epos z českého dávnověku, hl. hr. je pěvec Lumír, skladba dokládá kulturní vyspělost Čechů
Karolínská epopeja – věnuje se středověku v evropských zemích, z francouzských zemí, hl. hr. Karel Veliký
próza – zajímavé romány – pozornost soustředěna do nitra hl. hr. – romantičtí, smutní
Dům U Tonoucí hvězdy – v Paříži v léčebně, hl. hr je lékař – vypráví příběhy pacientů, jedním z pacientů je Rojko – nešťastný mladý muž – zklame ho přítelkyně, je vlastenec (rojčit = bláznit), R. se svěřuje lékaři, R. se zamiluje, vypukne požár, R. uhoří
povídkový soubor – Tři legendy o krucifixu – 3 povídky na téma katolické víry, povídka Inultus – příběh ze 17. stol., odehrává se v Praze, hl. hr. – Španělka – sochařka, zakázka – socha umučení Krista, objeví v Praze žebráka -> model, pořád není spokojena s jeho tváří -> ukřižuje ho -> dokonalý výraz; trpící mladík symbolizuje Čechy tehdejší doby
drama – hra – Radúz a Mahulena – příběh prince a zakleté Mahuleny do jabloně – happy end (ve filmu – Tříska, Vášáriová)
Jan Neruda (1834 – 1891) –
Jan Neruda (1834 – 1891) – dnes je chápán jako nejvýznamnější představitel, během svého života to bylo naopak, narodil se v Praze, vystudoval gymnázium, živil se jako novinář, žil pouze pro literaturu, prožil 6 vztahů, ale neoženil se, začal být objevován a hodnocen až po smrti, všestranný autor
poezie – básnická sbírka – Hřbitovní kvítí – název je obr. pojmenováním, hl. hr. bs. -> lyrická sbírka, bs. se svěřuje se svými pocity – rozporuplné, romantické, protikladné: láska x smrt, vášeň x bolest, převažují smutné verše, motiv smrti a hřbitova, vyhraňuje se vůči společnosti, hovoří o času života pohřbeného, kniha byla odmítnuta kritikou, ale mladí ji milovali
- Knihy veršů – mohutná sbírka- skládá se ze tří částí, obsahuje básnickou tvorbu za 1 0 let, jsou tam i příběhy, verše epické, lyrické, mateřský vztah, byla přijata lépe
- Písně kosmické – nejznámější kniha, hl. hr. b.s., který uvěřil v moderní civilizaci, je výrazem štěstí, básně věnované vědě, technice, civilizaci, rozpustilé verše, dělá si legraci
romance – hovory – tragické, smutné \
balada – s dobrým koncem - píše to naopak
- většina básnických skladeb je inspirována Novým zákonem – evangelia, motivy Ježíše Krista, Marie, zázraky, skutky – na tyto motivy je nahlíženo humorným tónem
poezie – básnická sbírka – Hřbitovní kvítí – název je obr. pojmenováním, hl. hr. bs. -> lyrická sbírka, bs. se svěřuje se svými pocity – rozporuplné, romantické, protikladné: láska x smrt, vášeň x bolest, převažují smutné verše, motiv smrti a hřbitova, vyhraňuje se vůči společnosti, hovoří o času života pohřbeného, kniha byla odmítnuta kritikou, ale mladí ji milovali
- Knihy veršů – mohutná sbírka- skládá se ze tří částí, obsahuje básnickou tvorbu za 1 0 let, jsou tam i příběhy, verše epické, lyrické, mateřský vztah, byla přijata lépe
- Písně kosmické – nejznámější kniha, hl. hr. b.s., který uvěřil v moderní civilizaci, je výrazem štěstí, básně věnované vědě, technice, civilizaci, rozpustilé verše, dělá si legraci
romance – hovory – tragické, smutné \
balada – s dobrým koncem - píše to naopak
- většina básnických skladeb je inspirována Novým zákonem – evangelia, motivy Ježíše Krista, Marie, zázraky, skutky – na tyto motivy je nahlíženo humorným tónem
Balada rajská –
Balada rajská – o ženách, veselá, vtipná
- romance – jsou drsné, kruté
- malá dramata – čerpají z oblastí světské literatury
Romance Helgolandská – o námořnících
Prosté motivy – hl. hr. b.s., lyrická milostná, přírodní, jakoby ohlížení starého muže – lidský život = rok
Zpěvy páteční – nevelká b.k., vyšla až po jeho smrti, vydal ji Jaroslav Vrchlický, je chápána jako 1. závěť, odkaz, název – obrazným pojmenováním – titul souvisí s Velikonocemi – Velkým pátkem, neradostné básně – plné smrti, - je zklamán vývojem českého národa
próza – ovlivněna občanským povoláním – novinařinou (Národní listy)
- vynikající fejetony – články psané pod čarou
- několik povídkových knih – Povídky malostranské – soubor nádherných povídek – jsou spjaty s prostředím Malé Strany v Praze, autor zde bydlel (v ulici Ostruhová -> Nerudova), soubor má promyšlenou stavbu a kompozici, na začátku a konci jsou povídky nejrozsáhlejší, povídka: Týden v tichém domě – odehrává se v kapce mezilidských vztahů, utvářejí se milostné dvojice, svatba, pohřeb, hádky, usmiřování, podlézání…, dům funguje jako živý organismus
- romance – jsou drsné, kruté
- malá dramata – čerpají z oblastí světské literatury
Romance Helgolandská – o námořnících
Prosté motivy – hl. hr. b.s., lyrická milostná, přírodní, jakoby ohlížení starého muže – lidský život = rok
Zpěvy páteční – nevelká b.k., vyšla až po jeho smrti, vydal ji Jaroslav Vrchlický, je chápána jako 1. závěť, odkaz, název – obrazným pojmenováním – titul souvisí s Velikonocemi – Velkým pátkem, neradostné básně – plné smrti, - je zklamán vývojem českého národa
próza – ovlivněna občanským povoláním – novinařinou (Národní listy)
- vynikající fejetony – články psané pod čarou
- několik povídkových knih – Povídky malostranské – soubor nádherných povídek – jsou spjaty s prostředím Malé Strany v Praze, autor zde bydlel (v ulici Ostruhová -> Nerudova), soubor má promyšlenou stavbu a kompozici, na začátku a konci jsou povídky nejrozsáhlejší, povídka: Týden v tichém domě – odehrává se v kapce mezilidských vztahů, utvářejí se milostné dvojice, svatba, pohřeb, hádky, usmiřování, podlézání…, dům funguje jako živý organismus
Figurky – vyprávěna v 1. os., vypravěč nás ...
Figurky – vyprávěna v 1. os., vypravěč nás seznamuje s individui čtvrti
Přivedla žebráka na mizinu – drastický příběh, hl. hr. je pomluva, kterou vypustila Milionová baba a pomluvila Vojtíška – žebráka, že je bohatý -> dávají od něj ruce pryč -> najdou ho zmrzlého na schodech sv. Mikuláše
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – hl. hr. obchodník Vorel, otevře si obchod, hodně kouří, nikdo se k němu nemá, jako první přijde služka, která ho pak pomluví, pak už tam nejde nikdo, najdou ho oběšeného
U tří lidí – vášnivá povídka, vypravěč v 1. os., v létě v restauraci, kde je zábava, vypravěč se zamiluje do dívky, které zemřela maminka, vypr. využije příležitosti
Doktor Kazisvět – na pohřbu řekne, že pan rada není mrtvý -> přezdívka Kazisvět
základní znaky: 1) v časoprostoru Malé strany
2) do cp. – mezilidské vztahy – malá dramata, mikrosvět
3) pod povrchem idily se skrývají hluboké tragédie
literatura 70. a 80. let 19. století – česká společnost – bouřlivý rozvoj (hospodářství, politika, kultura), získává sebevědomí, situace v kultuře je velmi pestrá a dynamická (obj. se generace Národního divadla) – výtvarníci, umělci, architekti, hudebníci, situace v literatuře – složitější – nová umělecká generace – soustředěna kolem časopisů – Květy, Lumír, Osvěta (Almanach Ruch)
Přivedla žebráka na mizinu – drastický příběh, hl. hr. je pomluva, kterou vypustila Milionová baba a pomluvila Vojtíška – žebráka, že je bohatý -> dávají od něj ruce pryč -> najdou ho zmrzlého na schodech sv. Mikuláše
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – hl. hr. obchodník Vorel, otevře si obchod, hodně kouří, nikdo se k němu nemá, jako první přijde služka, která ho pak pomluví, pak už tam nejde nikdo, najdou ho oběšeného
U tří lidí – vášnivá povídka, vypravěč v 1. os., v létě v restauraci, kde je zábava, vypravěč se zamiluje do dívky, které zemřela maminka, vypr. využije příležitosti
Doktor Kazisvět – na pohřbu řekne, že pan rada není mrtvý -> přezdívka Kazisvět
základní znaky: 1) v časoprostoru Malé strany
2) do cp. – mezilidské vztahy – malá dramata, mikrosvět
3) pod povrchem idily se skrývají hluboké tragédie
literatura 70. a 80. let 19. století – česká společnost – bouřlivý rozvoj (hospodářství, politika, kultura), získává sebevědomí, situace v kultuře je velmi pestrá a dynamická (obj. se generace Národního divadla) – výtvarníci, umělci, architekti, hudebníci, situace v literatuře – složitější – nová umělecká generace – soustředěna kolem časopisů – Květy, Lumír, Osvěta (Almanach Ruch)
11. Poezie májovců, ruchovců a lumírovců
1) Májová generace
- proměňuje se politická, společenská a kulturní situace
- končí novoabsolutistický režim, život v českých zemích se vrací k normálu, objevují se instituce a spolky
- česká společnost touží po divadle: 1868 – budováno Národní divadlo, 1881 – vyhoří, 1883 – znovuobnovení N.d. – výtvarníci, architekti, malíři
- v literatuře – nová generace tvůrců – vyhraňují se vůči svým otcům, přichází s novým pojetím a chápáním literatury – snaží se obnovit kontakt se světovou literaturou, inspirována realistickými tendencemi a snahami, usilují o svobodu – být nezávislý
- objevují se nová témata, nové literární žánry a útvary
- autoři se poprvé představili v r. 1858, kdy vydali sborník (ročenku) – Máj
- soucítili s Máchovým osudem
- odmítli romantické pojetí a vidění světa
- porovnat: Hálek X Neruda
- proměňuje se politická, společenská a kulturní situace
- končí novoabsolutistický režim, život v českých zemích se vrací k normálu, objevují se instituce a spolky
- česká společnost touží po divadle: 1868 – budováno Národní divadlo, 1881 – vyhoří, 1883 – znovuobnovení N.d. – výtvarníci, architekti, malíři
- v literatuře – nová generace tvůrců – vyhraňují se vůči svým otcům, přichází s novým pojetím a chápáním literatury – snaží se obnovit kontakt se světovou literaturou, inspirována realistickými tendencemi a snahami, usilují o svobodu – být nezávislý
- objevují se nová témata, nové literární žánry a útvary
- autoři se poprvé představili v r. 1858, kdy vydali sborník (ročenku) – Máj
- soucítili s Máchovým osudem
- odmítli romantické pojetí a vidění světa
- porovnat: Hálek X Neruda
Vítězslav Hálek (1835 – 1874) –
Vítězslav Hálek (1835 – 1874) – ve své době neslavnější představitel, populární a oblíbený, zamiloval se do Dorotky Horáčkové -> kvůli ní dostudoval práva, vzali se, Hálek zemřel za několik let, všestranný autor
poezie – oblíbená, národní básník, šťastná, veselá, rozpustilá poezie
Večerní písně – lyrická b.k., hl. hr. bs., opětovaná vroucí láska, milostné motivy – růže, slavíci, hvězdy, milenci, bs. je trubadůrem lásky
V přírodě – mohutná lyrická sbírka, přírodní lyrika, příroda je chápána jako ideální stav, kde se všichni mají rádi, hl. hr. bs. svěřuje přírodě své nálady a pocity
Pohádky z naší vesnice – vypravování – epika – jediná b.k., na venkově, mizí tu bezstarostný optimistický tón, smutné, temné prvky, některé básně – věnují se mezilidským vztahům, venkovská dramata, náznak kritického realismu
próza – 2 témata 1) města – problematika, autorem povídky – Poldík rumař – hl. hr. pracuje na Vltavě v přís-tavu, do cp. – mezilidské vztahy, miluje jednu dámu, ale ona si vezme jiného, založí rodinu
2) venkov – Muzikantská Liduška – smutná povídka, hl. hr. Liduška – zamiluje se, rodiče jí nutí, aby si vzala někoho jiného, v kostele L. řekne „ne“ a uteče -> je blázen
poezie – oblíbená, národní básník, šťastná, veselá, rozpustilá poezie
Večerní písně – lyrická b.k., hl. hr. bs., opětovaná vroucí láska, milostné motivy – růže, slavíci, hvězdy, milenci, bs. je trubadůrem lásky
V přírodě – mohutná lyrická sbírka, přírodní lyrika, příroda je chápána jako ideální stav, kde se všichni mají rádi, hl. hr. bs. svěřuje přírodě své nálady a pocity
Pohádky z naší vesnice – vypravování – epika – jediná b.k., na venkově, mizí tu bezstarostný optimistický tón, smutné, temné prvky, některé básně – věnují se mezilidským vztahům, venkovská dramata, náznak kritického realismu
próza – 2 témata 1) města – problematika, autorem povídky – Poldík rumař – hl. hr. pracuje na Vltavě v přís-tavu, do cp. – mezilidské vztahy, miluje jednu dámu, ale ona si vezme jiného, založí rodinu
2) venkov – Muzikantská Liduška – smutná povídka, hl. hr. Liduška – zamiluje se, rodiče jí nutí, aby si vzala někoho jiného, v kostele L. řekne „ne“ a uteče -> je blázen
Raskolnikov se jí svěří s tím, ...
Raskolnikov se jí svěří s tím, co spáchal, už si neví rady. Soňa ho chápe, ale říká, že vina nemůže zůstat bez trestu. Doporučuje mu, ať se jde dobrovolně přihlásit na policii. Ta případ mezitím uzavřela... Raskolnikov se tedy udává, je souzen a odsouzen k trestu galejí a vyhnanství... Soňa pak doprovází jeho transport na Sibiř, jsou šťastni, i když trpí,mají se rádi, milují se, ale mají také čisté svědomí, neboť Bůh jim ve svém milosrdenství jistě odpustí, pochopí je a smyje viny ubohých hříšníků... Fascinující variace na téma zločinu a trestu: má člověk právo zabít? A dokonce si to mravně zdůvodnit? Může takový čin naplánovat a chladnokrevně provést, aniž by to v něm zanechalo odezvu? Odpověď je záporná. Trest v podobě vlastního svědomí. Tuto tragičnost může překonat pouze láska. Láska nesobecká, prostá, přirozená, spjatá s chudobou, v podstatě se jedná o evangelijní záležitost. Soňa uvádí Rodina do naprosto jiného světa...
Lev Nikolavič Tolstoj (1828-1910): symbol matičky Rusi a ruské realistické prózy. Originální osobnost, svérázný myslitel. Šlechtického původu, nedokončil studia práv, velký vlastenec, dobrovolně se účastní tzv. Krymské války. Poté se vrací na svůj statek v Jasné Polaně, kde se snaží provádět svérázné reformy. Paradoxně není úspěšný
Lev Nikolavič Tolstoj (1828-1910): symbol matičky Rusi a ruské realistické prózy. Originální osobnost, svérázný myslitel. Šlechtického původu, nedokončil studia práv, velký vlastenec, dobrovolně se účastní tzv. Krymské války. Poté se vrací na svůj statek v Jasné Polaně, kde se snaží provádět svérázné reformy. Paradoxně není úspěšný
Román: Anna Kareninová:1878:
Román: Anna Kareninová:1878: pozoruhodné dvoudílné románové dílo. Tentokráte je autorova pozornost soustředěna na intimní příběh a osud hlavní hrdinky, zatímco společenské souvislosti a reálie jsou poněkud upozaděny. Ocitáme se v prostředí velkých měst, šlechtických sídel a venkovských statků. V prostředí plesů a zábav rozporuplné carské společnosti. Společně s vypravěčem sledujeme osudy několika manželských i nemanželských párů, které hledají složité citové vazby a vztahy k sobě navzájem. V tomto vztahovém zázemí je pak hlavní pozornost soustředěna na příběh půvabné, smyslné, citově založené Anny Kareninové, která není plně šťastná ve svém manželství s pouhým státním úředníkem. Nedokáže se upnout ani na své dítě. A na jednom z plesů se seznamuje se světáckým knížetem Vronským. Je jím doslova okouzlena. Rozhodne se opustit manžela, syna a stává se jeho milenkou... Vztah založený pouze na touze ovšem Vronského brzy omrzí, Anna je nešťastná, trápí, manžel jí nabízí usmíření... Ale ona je ovládána jen svojí touhou, je na Vronském doslova fyzicky i citově závislá, láska k němu se pro ní stává drogou... Vronskij se jí ale chce zbavit, objevil další, jiné, pohodlné milenky, které mu nebudou dělat společenské skandály. Když se to Anna na nádraží dozvídá, neunese konec tohoto vztahu a vrhá se pod kola projíždějící lokomotivy... Nutno podotknout, že na rozdíl od Madam Bovary nemá sympatie ani samotného vypravěče, pro kterého je instituce manželství a vše, co z ní vyplývá, vskutku svátostí oltářní...
Tragikomedie: Revizor: 1836:
Tragikomedie: Revizor: 1836: jedno z nejslavnějších a současně nejhranějších dramatických děl světového divadelnictví: dvakrát zfilmováno i v českém prostředí: s Vlastou Burianem respektive Oldřichem Kaiserem v hlavních rolích:obdobná dějová linie jako v případu mrtvých duší: do centra pozornosti se dostává zchudlý úředníček Chlestakov, který se na cestě z Petrohradu do svého rodiště zastaví v malém provinčním gubernátorském městě, aby si odpočal. V místním hostinci však již několik dní nemá ani na zaplacení jídla, a tak se obává, že bude zatčen. Také jeho sluha si se situací neví rady. Místní jsou však znepokojeni tajnou zprávou, že se k nim z Petrohradu chystá revizor... Celé město je na nohou, všichni se bojí o své posty... Když se dozví, že v hostinci je již několik dnů ubytovaný neznámý muž, úplně se vyděsí. Gubernátor se vydá situaci prozkoumat. Série komických výstupů a nedorozumění vrcholí tím, že si Chlestakova ztotožní s tímto revizorem a také náš hlavní hrdina novou roli ochotně a s gustem přijme. A tím začíná série tragikomických nedorozumění, Chlestakov uděluje audience jednotlivým městským úředníkům, bezostyšně vybírá úplatky v řadech stovek zlatých rublů, je zván na bankety, obědy, plesy, večeře a tedy navýsost spokojen... nebrání se ani sňatku s hejtmanovou dcerou. Takové terno. Je opět hvězdou místní přitroublé, zkorumpované a na autoritu čekající společnosti. Ve své sebejistotě však udělá zásadní chybu: rozhodne se napsat dopis svému známému, ve kterém mu vylíčí, jakého štěstí se dá na venkově dosáhnou, že lidské hlouposti se meze nekladou, a pozve jej na návštěvu...Nepočítal však s tím, že v matičce Rusi slídiví poštovní úředníci přece nerespektují listovní tajemství... Takže obecní sluhové a statkáři Bobšinskij a Dobšinskou informují hejtmana a celý podvod se provalí. Všichni jsou jako opaření, nedokáží si přiznat, že se nechali napálit pouhým úředníkem. Chlestakov situace využívá a spěšně z městečka odjíždí... Městská rada se schází k poradě, když v tom do sálu přichází posel se zprávou, že přijíždí pravý revizor. Všichni přítomní jenom ustrnou...
Fjodor Michaljovič Dostojevskij (1821-1881):
Fjodor Michaljovič Dostojevskij (1821-1881): jeden z nejvýznamnějších tvůrců světové literatury vůbec: je považován za jednoho z tvůrců a zakladatelů moderní literatury: přichází s novými principy a technikami tvorby (zejména tzv.vnitřní proud vědomí, který je vyjadřován tzv. polopřímou či nepřímou řečí), jeho díla otvírají znepokojivé otázky, které oslovují člověka od nepaměti až po naše dny. Aktivně veřejně činný a angažovaný autor, velmi vzdělaný, zatčen carskou policií a odsouzen k trestu smrti za protistátní činnost, těsně před popravou rozsudek změněn na 4 roky těžkého žaláře na Sibiři. Údajně během několika minut zbělel a zešedivěl prožitým nepopsatelným utrpením... Teprve po návratu z pustiny byl rehabilitován, car mu vrátil šlechtický titul a byla mu dovolena a povolena literární činnost!
Román: Zločin a trest: 1866: jedno z vrcholných románových děl světové literatury: do centra pozornosti se dostává hlavní hrdina, petrohradský student Rodion Raskolnikov, nadaný, talentovaný, leč nesmírně chudý. Studuje na univerzitě, ale téměř každý den řeší otázku, jak vyjít s penězi. Trpí depresemi, stavy méněcennosti. Doučuje, ale je stále více závislý na své bytné, staré ohyzdné lichvářce, která jediná mu půjčuje peníze, ovšem na vysoký úrok. Stává se takovým parazitem, jenž postupně Raskolnikovovi ničí život. Ten trpí, nespí, je ve stresu, hroutí se.
Román: Zločin a trest: 1866: jedno z vrcholných románových děl světové literatury: do centra pozornosti se dostává hlavní hrdina, petrohradský student Rodion Raskolnikov, nadaný, talentovaný, leč nesmírně chudý. Studuje na univerzitě, ale téměř každý den řeší otázku, jak vyjít s penězi. Trpí depresemi, stavy méněcennosti. Doučuje, ale je stále více závislý na své bytné, staré ohyzdné lichvářce, která jediná mu půjčuje peníze, ovšem na vysoký úrok. Stává se takovým parazitem, jenž postupně Raskolnikovovi ničí život. Ten trpí, nespí, je ve stresu, hroutí se.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)