c) Dín
- proces „přeměny v sebe samého“ – duchovního a náboženského vývoje
Vnitřní dín
o přísný monoteizmus
o božská spravedlnost
o Mohamed je poslední prorok Alláha
o víra v duchovní vedení (imámy)
o myšlenka návratu
Vnější dín
o Šaháda (krédo: Alláh je jediným Bohem a Mohamed je jeho prorok)
o Salát (5x denně modlitba směrem k Mekce)
o Saum (půst v měsíci Ramadán, výjimka pro těhotné, nemocné a děti)
o Zakát (almužna chudým – dnes ve formě náboženské daně)
o Hadždž (pouť do Mekky: malá a velká – 1x za život – má svá pravidla)
d) Pojmy
- Sunnité: asi 90% muslimů, nástupce Mohameda se volí
- Šíité: 10%, radikálnější věřící, imám stojící v čele na principu pokrevní příbuznosti
- šahíd: vstup přímo do ráje: panny, ženy, které umřely při porodu a vojáci padlí ve svaté válce
- džihád: povinnost pečovat o svůj duchovní růst a postavení obce (velký/ duchovní: o sebe; malý/ tělesný: o obec – sv. válka)
e) Islám v ČR
- 1934 – poprvé u nás registrace jako církve
- nově se Islám objevuje 1991 a registruje se opět jako církev v roce 2004
- má u nás asi 3700 vyznavačů, mešity v Praze a Brně
Islám -Prameny Islámu, obsah a učení Koránu
a) Prameny Islámu, obsah a učení Koránu
Korán
- je základem islámského vyznání, od bible se odlišuje obsahem i formou
- je rozdělen na 114 kapitol, tzv. súr, které jsou děleny do veršů; súry jsou uspořádány podle délky
- slovo Korán pochází s arabštiny a znamená v překladu „číst, přednášet, recitovat“
- jazyk a forma Koránu jsou velice rozmanité: od velice poetických a obrazných veršů až po suché spíše právnické prozaické texty
- muslimové věří, že korán obsahuje doslovně zaznamenaná zjevení a slyšení, jehož se Mohamedovi dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela – sesílání veršů mělo dohromady trvat 23 let – můžeme v něm nalézt mnoho nesrovnalostí, které jsou vyznavači jiných náboženství často napadány
- témata, kterým se Korán především věnuje:
o estachologie (posmrtný život)
o Bůh a jeho atributy
o nadpřirozené bytosti
o etika a právo
o džihád (povinnost pečovat o svůj duchovní růst a o obec)
Sunna
- příklady proroka Mohameda: texty o jeho životě a skutcích
- vychází z ní právo Šarí´a (ze Sunny a Koránu)
Hadíthy
- vědomé zaznamenané výroky Mohameda
Šarí´a
- islámské právo
Korán
- je základem islámského vyznání, od bible se odlišuje obsahem i formou
- je rozdělen na 114 kapitol, tzv. súr, které jsou děleny do veršů; súry jsou uspořádány podle délky
- slovo Korán pochází s arabštiny a znamená v překladu „číst, přednášet, recitovat“
- jazyk a forma Koránu jsou velice rozmanité: od velice poetických a obrazných veršů až po suché spíše právnické prozaické texty
- muslimové věří, že korán obsahuje doslovně zaznamenaná zjevení a slyšení, jehož se Mohamedovi dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela – sesílání veršů mělo dohromady trvat 23 let – můžeme v něm nalézt mnoho nesrovnalostí, které jsou vyznavači jiných náboženství často napadány
- témata, kterým se Korán především věnuje:
o estachologie (posmrtný život)
o Bůh a jeho atributy
o nadpřirozené bytosti
o etika a právo
o džihád (povinnost pečovat o svůj duchovní růst a o obec)
Sunna
- příklady proroka Mohameda: texty o jeho životě a skutcích
- vychází z ní právo Šarí´a (ze Sunny a Koránu)
Hadíthy
- vědomé zaznamenané výroky Mohameda
Šarí´a
- islámské právo
Islám - Mohamedův život + historie vzniku („náboženství“)
b) Mohamedův život + historie vzniku („náboženství“)
- Islám byl založen prorokem Muhammadem (Mohamedem), který žil v letech 570 – 632
- v Mekce začal učit a kázat po zjevení archanděla Gabriela a dostal se do konfliktu a náboženskými vůdci starých kultů a náboženství
- v roce 622odchází do Medíny (Játribu) – tzv. hidžra, 16. 7. 622 se považuje za počátek muslimského kalendáře – po cestě tam byl pronásledován
- v Medíně uspořádává politické poměry a za to může volně působit v duchovní oblasti
- v roce 630 dobyl se svými přívrženci Mekku a ovládl svatyni Ka´abu, 632 umírá – neustanovuje svého zástupce – o třicet let později dochází k rozdělení muslimů na Sunnity a Šíity (7. století o. l.)
- v 7 .století se Islám rychle šířil v Arábii a okolních zemích, v 8. století přes Afriku do Španělska, v 11. století do Malé Asie a po pádu Konstantinopole v roce 1453 i do jihovýchodní Evropy
- Islám byl založen prorokem Muhammadem (Mohamedem), který žil v letech 570 – 632
- v Mekce začal učit a kázat po zjevení archanděla Gabriela a dostal se do konfliktu a náboženskými vůdci starých kultů a náboženství
- v roce 622odchází do Medíny (Játribu) – tzv. hidžra, 16. 7. 622 se považuje za počátek muslimského kalendáře – po cestě tam byl pronásledován
- v Medíně uspořádává politické poměry a za to může volně působit v duchovní oblasti
- v roce 630 dobyl se svými přívrženci Mekku a ovládl svatyni Ka´abu, 632 umírá – neustanovuje svého zástupce – o třicet let později dochází k rozdělení muslimů na Sunnity a Šíity (7. století o. l.)
- v 7 .století se Islám rychle šířil v Arábii a okolních zemích, v 8. století přes Afriku do Španělska, v 11. století do Malé Asie a po pádu Konstantinopole v roce 1453 i do jihovýchodní Evropy
Islám
4) Islám
- je nejmladší z velkých monoteistických světových náboženství, založil jej svým zjevením Mohamed (přesněji Muhammad, asi 570-632 n.l.)
Základní údaje
- počet vyznavačů: přes jednu miliardu (1,2 – 1,5 mld.)
- svaté knihy: Korán, Sunna, Šarí´a
- významné osobnosti: Mohamed, Ali, Abu Bakr
- stáří náboženství: z velkých monoteistických náboženství nejmladší, založeno Mohamedem roku 622 o. l. (počátek muslimského kalendáře)
- architektura, „hodnostáři“: mešita, imám
- je nejmladší z velkých monoteistických světových náboženství, založil jej svým zjevením Mohamed (přesněji Muhammad, asi 570-632 n.l.)
Základní údaje
- počet vyznavačů: přes jednu miliardu (1,2 – 1,5 mld.)
- svaté knihy: Korán, Sunna, Šarí´a
- významné osobnosti: Mohamed, Ali, Abu Bakr
- stáří náboženství: z velkých monoteistických náboženství nejmladší, založeno Mohamedem roku 622 o. l. (počátek muslimského kalendáře)
- architektura, „hodnostáři“: mešita, imám
Křesťanství
f) Pojmy
- mesiáš: je v křesťanské věrouce postava Ježíše Krista, řečtina používá pojem christos a hebrejština mašíach, což znamená „pomazaný“; tuto postavu uznává i Islám
- koncil: setkání církevních představitelů křesťanů, při němž se projednávají otázky doktríny, jeho závěry by měly být pro křesťany závazné
- církev: společenství všech křesťanů, nebo v užším smyslu jedno z křesťanských vyznání: např. církev římskokatolická, anglikánská, ...
- patriarcha: je ve Starém zákoně jeden z praotců (Abrahám, Izák, Jákob), v pravoslaví pak hlava církve
g) Křesťanství v ČR
- nejpočetnější: Římskokatolická církev – přibližně 2,7 milionů
- Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská – každá přibližně 100 000 vyznavačů, k žádné další církvi se v ČR nehlásí více než 25 000 obyvatel
- více než 6 milionů obyvatel: ateisté
- křesťanské církve registrované v ČR:
o Církev římskokatolické, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Pravoslavná církev československá, Církev řeckokatolická, Církev bratrská, Starokatolická církev, ...
- mesiáš: je v křesťanské věrouce postava Ježíše Krista, řečtina používá pojem christos a hebrejština mašíach, což znamená „pomazaný“; tuto postavu uznává i Islám
- koncil: setkání církevních představitelů křesťanů, při němž se projednávají otázky doktríny, jeho závěry by měly být pro křesťany závazné
- církev: společenství všech křesťanů, nebo v užším smyslu jedno z křesťanských vyznání: např. církev římskokatolická, anglikánská, ...
- patriarcha: je ve Starém zákoně jeden z praotců (Abrahám, Izák, Jákob), v pravoslaví pak hlava církve
g) Křesťanství v ČR
- nejpočetnější: Římskokatolická církev – přibližně 2,7 milionů
- Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská – každá přibližně 100 000 vyznavačů, k žádné další církvi se v ČR nehlásí více než 25 000 obyvatel
- více než 6 milionů obyvatel: ateisté
- křesťanské církve registrované v ČR:
o Církev římskokatolické, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Pravoslavná církev československá, Církev řeckokatolická, Církev bratrská, Starokatolická církev, ...
Křesťanství
d) Křesťanské církve (křesťanské skupiny)
Katolické církve
Pravoslavné církve
Protestantské církve
e) Křesťanské svátky
- Doba adventní: doba přípravy na oslavu narození Páně a očekávání druhého příchodu Krista, začíná nedělí, která připadne nejblíže 30. listopadu a končí 24. prosince, neděle v tomto období se nazývají adventní
- Doba vánoční: začíná 24. 12. a končí 6. 1.
o Svátek svaté rodiny, sv. Štěpán, sv. Jan, slavnost Matky boží
- Doba postní: trvá od Popeleční středy, až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek, trvá celkem 44 dní (bez nedělí 38 dní)
o Svatý týden: pátek je jediný den v roce, kdy s neslaví mše svatá
- Doba velikonoční: neděle po prvním jarním úplňku do neděle seslání ducha svatého
o Nanebevstoupení páně, Seslání Ducha Svatého
- Liturgické meziobdobí: začíná v pondělí po neděli po 6. ledu a končí v úterý před popeleční středou
o Slavnost nejsvatější trojice; Povýšení svatého kříže,
- Mariánské svátky:
o Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, svátek Nanebevzetí Panny Marie, ...
- Svátky svatých: často se neshodují se s občanským kalendářem
o Marek, Filip, Matěj, Ludmila, Prokop, Jiří, ...
Katolické církve
Pravoslavné církve
Protestantské církve
e) Křesťanské svátky
- Doba adventní: doba přípravy na oslavu narození Páně a očekávání druhého příchodu Krista, začíná nedělí, která připadne nejblíže 30. listopadu a končí 24. prosince, neděle v tomto období se nazývají adventní
- Doba vánoční: začíná 24. 12. a končí 6. 1.
o Svátek svaté rodiny, sv. Štěpán, sv. Jan, slavnost Matky boží
- Doba postní: trvá od Popeleční středy, až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek, trvá celkem 44 dní (bez nedělí 38 dní)
o Svatý týden: pátek je jediný den v roce, kdy s neslaví mše svatá
- Doba velikonoční: neděle po prvním jarním úplňku do neděle seslání ducha svatého
o Nanebevstoupení páně, Seslání Ducha Svatého
- Liturgické meziobdobí: začíná v pondělí po neděli po 6. ledu a končí v úterý před popeleční středou
o Slavnost nejsvatější trojice; Povýšení svatého kříže,
- Mariánské svátky:
o Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, svátek Nanebevzetí Panny Marie, ...
- Svátky svatých: často se neshodují se s občanským kalendářem
o Marek, Filip, Matěj, Ludmila, Prokop, Jiří, ...
Křesťanství
b) Desatero Božích přikázání
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh – nebudeš míti jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha spodobněním ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
3. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
5. Cti svého otce i matku svou, abys dlouho živ byl na zemi.
6. Nezabiješ.
7. Nezesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního, po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani otrokyni, ani po jeho býku ani oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
c) Historie vzniku – historie „náboženství“
- vzniklo v Palestině v 1. století o. l. po vystoupení a ukřižování Ježíše Krista, jeho následovnící (např. Petr, Pavel z Tarsu) šířili zvěst o jeho zmrtvýchvstání
- v 1. – 2. století o. l. vznikaly první obce věřících, nejprve v Jeruzalémě, později v celém středomoří; za císaře Nera začínají být jeho vyznavači pronásledování
- v roce 313 za císaře Konstantina bylo křesťanství po dlouhé době pronásledování prohlášeno v římské říši za tolerované
- na konci 4. století se stává oficiálním náboženstvím celé římské říše
- v roce 1054 došlo k oficiálnímu oddělení pravoslaví od západní větve křesťanství, od roku 1517 docházelo k postupnému oddělování protestantských církví
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh – nebudeš míti jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha spodobněním ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
3. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha.
4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
5. Cti svého otce i matku svou, abys dlouho živ byl na zemi.
6. Nezabiješ.
7. Nezesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního, po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani otrokyni, ani po jeho býku ani oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
c) Historie vzniku – historie „náboženství“
- vzniklo v Palestině v 1. století o. l. po vystoupení a ukřižování Ježíše Krista, jeho následovnící (např. Petr, Pavel z Tarsu) šířili zvěst o jeho zmrtvýchvstání
- v 1. – 2. století o. l. vznikaly první obce věřících, nejprve v Jeruzalémě, později v celém středomoří; za císaře Nera začínají být jeho vyznavači pronásledování
- v roce 313 za císaře Konstantina bylo křesťanství po dlouhé době pronásledování prohlášeno v římské říši za tolerované
- na konci 4. století se stává oficiálním náboženstvím celé římské říše
- v roce 1054 došlo k oficiálnímu oddělení pravoslaví od západní větve křesťanství, od roku 1517 docházelo k postupnému oddělování protestantských církví
Křesťanství
3) Křesťanství
- je monoteistické náboženství, které odvozuje svůj původ od působení Ježíše Krista
- s více než dvěma miliardami věřících je křesťanství nejrozšířenějším světovým náboženstvím
- prvé užití pojmu je zaznamenáno u syrského biskupa Ignáce z Antiochie († 106/107)
- k největším skupinám křesťanství patří katolické církve, pravoslavné církve a protes-tantské církve
Základní údaje
- počet vyznavačů: dvě miliardy
- svaté knihy: Bible Svatá
- významné osobnosti: Ježíš Kristus, Jan Křtitel
- stáří náboženství: přelom letopočtu, počátek o. l.: 1. století
a) Prameny křesťanství
Bible svatá
Starý zákon
- obsah a členění Starého zákona viz judaismus
- katolíci uznávají 47 knih SZ (Alexandrijský kánon), protestanté pouze 39 knih (Palestinský kánon)
Nový zákon
- je označení druhé části Bible, obsahuje 27 knih, jež se všechny přímo či nepřímo týkají osoby Ježíše Krista
- všechny knihy Nového zákona byly psány řecky a vznikly v 1. století o. l.
Části nového zákona
- Evangelia:
o jádro Nového zákona
o evangelium = zvěst o příchodu spasitele, vylíčení života a skutků Kristových
o každé z evangelií je osobité svým stylem, i teologickým viděním – čtyři odlišná svědectví o Ježíši Kristovi (podle Matouše, Marka, Jana a Lukáše)
- Skutky apoštolů
- Epištoly (=Listy):
o dopisy, které psal apoštol Pavel různým osobám, židům, ale i dopisy (listy) určené církvi a křesťanům všem obecně
- Zjevení Janovo (Apokalypsa):
o spis popisující konec světa a poslední soud
- je monoteistické náboženství, které odvozuje svůj původ od působení Ježíše Krista
- s více než dvěma miliardami věřících je křesťanství nejrozšířenějším světovým náboženstvím
- prvé užití pojmu je zaznamenáno u syrského biskupa Ignáce z Antiochie († 106/107)
- k největším skupinám křesťanství patří katolické církve, pravoslavné církve a protes-tantské církve
Základní údaje
- počet vyznavačů: dvě miliardy
- svaté knihy: Bible Svatá
- významné osobnosti: Ježíš Kristus, Jan Křtitel
- stáří náboženství: přelom letopočtu, počátek o. l.: 1. století
a) Prameny křesťanství
Bible svatá
Starý zákon
- obsah a členění Starého zákona viz judaismus
- katolíci uznávají 47 knih SZ (Alexandrijský kánon), protestanté pouze 39 knih (Palestinský kánon)
Nový zákon
- je označení druhé části Bible, obsahuje 27 knih, jež se všechny přímo či nepřímo týkají osoby Ježíše Krista
- všechny knihy Nového zákona byly psány řecky a vznikly v 1. století o. l.
Části nového zákona
- Evangelia:
o jádro Nového zákona
o evangelium = zvěst o příchodu spasitele, vylíčení života a skutků Kristových
o každé z evangelií je osobité svým stylem, i teologickým viděním – čtyři odlišná svědectví o Ježíši Kristovi (podle Matouše, Marka, Jana a Lukáše)
- Skutky apoštolů
- Epištoly (=Listy):
o dopisy, které psal apoštol Pavel různým osobám, židům, ale i dopisy (listy) určené církvi a křesťanům všem obecně
- Zjevení Janovo (Apokalypsa):
o spis popisující konec světa a poslední soud
Židovské svátky
- Purim:
o připomíná se zabránění vraždění židů, příběh v knize Ester (čte se)
o na večeři by měli mít minimálně dva chody, obdarovávají se chudí
o měl by to být radostný den – oslavovat (i pít)
- Šavuot:
o svátek symbolizující předání Tóry Mojžíši na hoře Sinaj
o jedí se mléčné pokrmy, koná se večerní bohoslužba – synagogy se staví zeleně
- Den truchlení (Tiša Beav):
o nejsmutnější židovský svátek – připomínají se smutné události z dějin
zničení Jeruz. chrámu, vyhnání židů z Anglie (13. stol) a Španělská (17. stol), ...
o už 3 týdny předem neoslavují, neberou se, ...
- Chanuka (Svátek světel):
o je osmidenní židovský svátek začínající 25. den měsíce kislev, což může připadat na období od konce listopadu do konce prosince
o oslavuje znovuvysvěcení Druhého chrámu a povstání Makabejských.
o se slaví rozsvěcováním světel na speciálním svícnu nazývaném chanukia každý večer svátku a pojídáním mastných jídel (placek, koblihů)
- Pesach (Svátek nekvašených chlebů):
o příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji, patří mezi poutní svátky; obdoba křesťanských velikonoc (často se i kryjí)
o svátek osvobození národa ze zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země
o mimo Izrael trvá 8 dní (v Izraeli 7 dní), přičemž první dva a poslední dva jsou tzv. Jom Tov, při kterých platí obdobná pravidla jako při Šabatu, ale s rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla; prostřední 4 dny jsou označované jako polosvátky a v jejich průběhu se může vykonávat běžná činnost, ale modlitba je slavnostnější, s řadou oslavných žalmů
- Sukot (Svátek stánků):
o týdenní poutní svátek, 1 den: Jom Tov, poslední ten: Hošana Raba
o staví se Suky (chýše), připomíná se putování Mojžíše a hlavně jeho první zastávka
o připomíná se zabránění vraždění židů, příběh v knize Ester (čte se)
o na večeři by měli mít minimálně dva chody, obdarovávají se chudí
o měl by to být radostný den – oslavovat (i pít)
- Šavuot:
o svátek symbolizující předání Tóry Mojžíši na hoře Sinaj
o jedí se mléčné pokrmy, koná se večerní bohoslužba – synagogy se staví zeleně
- Den truchlení (Tiša Beav):
o nejsmutnější židovský svátek – připomínají se smutné události z dějin
zničení Jeruz. chrámu, vyhnání židů z Anglie (13. stol) a Španělská (17. stol), ...
o už 3 týdny předem neoslavují, neberou se, ...
- Chanuka (Svátek světel):
o je osmidenní židovský svátek začínající 25. den měsíce kislev, což může připadat na období od konce listopadu do konce prosince
o oslavuje znovuvysvěcení Druhého chrámu a povstání Makabejských.
o se slaví rozsvěcováním světel na speciálním svícnu nazývaném chanukia každý večer svátku a pojídáním mastných jídel (placek, koblihů)
- Pesach (Svátek nekvašených chlebů):
o příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji, patří mezi poutní svátky; obdoba křesťanských velikonoc (často se i kryjí)
o svátek osvobození národa ze zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země
o mimo Izrael trvá 8 dní (v Izraeli 7 dní), přičemž první dva a poslední dva jsou tzv. Jom Tov, při kterých platí obdobná pravidla jako při Šabatu, ale s rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla; prostřední 4 dny jsou označované jako polosvátky a v jejich průběhu se může vykonávat běžná činnost, ale modlitba je slavnostnější, s řadou oslavných žalmů
- Sukot (Svátek stánků):
o týdenní poutní svátek, 1 den: Jom Tov, poslední ten: Hošana Raba
o staví se Suky (chýše), připomíná se putování Mojžíše a hlavně jeho první zastávka
Historie vzniku – historie „náboženství“
c) Historie vzniku – historie „náboženství“
- judaismus vzniká po několik tisíciletí
- ve 2. tisíciletí př. o. l. přivedl Abrahám Izraelity z Mezopotámie do Kanaánu
- ve 13. století př. o. l. vyvedl Mojžíš Izraelity u egyptského otroctví a na hoře Sinaj získal podle Tóry desky zákona obsahující desatero
o 722 př. o. l.: Izrael (Jeruzalém) dobyt Asyřany
o 597 – 538 př. o. l.: Judsko (Samaří) pod Babylónem, později součást Persie
- judaismus se hodně prosazoval po návratu do Palestiny po Babylonském zajetí
- Alexandr Veliký dobývá Persii a Jeruzalém se stává samostatnou provincií, bratři Makabejští organizují povstání za osamostatnění
- zabrání území Římem (Pompeius, 1. stol. př. o. l.)
- povstání Baar Kochby – neúspěšné – proti Římu
- nadvláda Egypta, nadvláda Turků (diaspora), nadvláda VB
- zakládání sionismu, 1917 – Balfaurtova deklarace, 15. 5. 1948 – vyhlášení Izraele
- judaismus vzniká po několik tisíciletí
- ve 2. tisíciletí př. o. l. přivedl Abrahám Izraelity z Mezopotámie do Kanaánu
- ve 13. století př. o. l. vyvedl Mojžíš Izraelity u egyptského otroctví a na hoře Sinaj získal podle Tóry desky zákona obsahující desatero
o 722 př. o. l.: Izrael (Jeruzalém) dobyt Asyřany
o 597 – 538 př. o. l.: Judsko (Samaří) pod Babylónem, později součást Persie
- judaismus se hodně prosazoval po návratu do Palestiny po Babylonském zajetí
- Alexandr Veliký dobývá Persii a Jeruzalém se stává samostatnou provincií, bratři Makabejští organizují povstání za osamostatnění
- zabrání území Římem (Pompeius, 1. stol. př. o. l.)
- povstání Baar Kochby – neúspěšné – proti Římu
- nadvláda Egypta, nadvláda Turků (diaspora), nadvláda VB
- zakládání sionismu, 1917 – Balfaurtova deklarace, 15. 5. 1948 – vyhlášení Izraele
Pojmy, ostatní informace k judaismu
d) Pojmy, ostatní informace k judaismu
- Židé: židovský národ
- židé: vyznavači judaismu
(oba významy se do jisté míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu)
- diaspora: rozptýlení Židů mimo jejich původní vlast
- chasid: ortodoxní žid; společenství, které vzniklo v 18. a 19. století v Evropě (hl. Rusko)
- rabín: hlavní náboženský představený židovských synagog; hlava židovské obce věřících; od 1. stol. o. l. se tak nazývali i významní učenci
- šoa: hebrejský výraz pro holocaust; hromadná likvidace asi 6 miliónů Židů v Evropě fašistickým režimem mezi lety 1939 – 1945
- sionismus: politické hnutí založené Theodorem Hertzlem zasazující se o obnovu židovské oblasti v Palestině s hlavním městem Jeruzalémem
- synagoga: judaistická svatyně, místo bohoslužeb a modliteb, četby Tóry
- séfardší židé, askenážští židé (etnické skupiny)
- košer: „čistý“
e) Judaismus v ČR
- FŽO, nakladatelství Sefer, Praha a Třebíč, 15 000 vyznavačů
- Židé: židovský národ
- židé: vyznavači judaismu
(oba významy se do jisté míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu)
- diaspora: rozptýlení Židů mimo jejich původní vlast
- chasid: ortodoxní žid; společenství, které vzniklo v 18. a 19. století v Evropě (hl. Rusko)
- rabín: hlavní náboženský představený židovských synagog; hlava židovské obce věřících; od 1. stol. o. l. se tak nazývali i významní učenci
- šoa: hebrejský výraz pro holocaust; hromadná likvidace asi 6 miliónů Židů v Evropě fašistickým režimem mezi lety 1939 – 1945
- sionismus: politické hnutí založené Theodorem Hertzlem zasazující se o obnovu židovské oblasti v Palestině s hlavním městem Jeruzalémem
- synagoga: judaistická svatyně, místo bohoslužeb a modliteb, četby Tóry
- séfardší židé, askenážští židé (etnické skupiny)
- košer: „čistý“
e) Judaismus v ČR
- FŽO, nakladatelství Sefer, Praha a Třebíč, 15 000 vyznavačů
Prameny judaismu
a) Prameny judaismu
Talmud
- soubor judaistických pouček dogmatické, nábožensko-etické a právní povahy
- soubor náboženských traktátů zakotvujících ideologické, kulturní a náboženské právní představy judaismu
- svým dosahem po Starém zákonu nejvýznamnější zdroj židovské věrouky
- nauka v něm obsažená se člení do šesti oblastí
o vztah člověka a země
o člověk a biblický čas
o otázky týkající se žen
o právo (tresty)
o pojednání o svatých věcech
o čistota (mikve, rituály)Starý zákon:
- nejstarší texty pocházejí z před-monarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. o. l., nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. o. l.
- byl sepsán aramejsky a hebrejsky
- Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. o. l. (k Makabejské povstání)
Talmud
- soubor judaistických pouček dogmatické, nábožensko-etické a právní povahy
- soubor náboženských traktátů zakotvujících ideologické, kulturní a náboženské právní představy judaismu
- svým dosahem po Starém zákonu nejvýznamnější zdroj židovské věrouky
- nauka v něm obsažená se člení do šesti oblastí
o vztah člověka a země
o člověk a biblický čas
o otázky týkající se žen
o právo (tresty)
o pojednání o svatých věcech
o čistota (mikve, rituály)Starý zákon:
- nejstarší texty pocházejí z před-monarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. o. l., nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. o. l.
- byl sepsán aramejsky a hebrejsky
- Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. o. l. (k Makabejské povstání)
Části Starého zákona
Části Starého zákona
- Pentateuch:
o jádro Starého zákona, Pět knih Mojžíšových
Genesis: vznik světa a prvních lidí, končí příběhem Josefa
• obsahuje příběhy např.:
příběh Adama a Evy Stavba Babylonské věže Jákob a Ezau
příběh Kaina a Ábela Příběh Josefa Abraham a Izák
Potopa světa a Noe Sodoma, Gomora …
Exodus: začíná příběhem Mojžíše, opuštění Egypta, putování do země zaslíbené, obdržení desatera – nejdůležitější část knihy Exodus
Leviticus: obsahuje rituální a kultické předpisy pro kněze, i předpisy pro běžný život
Numeri: „záznam o sčítání lidu“ – kdo patří k židům, definuje a popisuje lid přimíšeny, popisuje další putování židů
Deuteronomium: shrnuje 4 předchozí knihy, vysvětluje smysl událostí Exodu a na Sinaji, končí požehnáním Mojžíše izraelitům a jeho smrtí
- Knihy historické:
o celkem 12 knih, popisují historické události po příchodu do země zaslíbené
- Knihy prorocké:
o specifická skupina starozákonních knih, jejichž autory jsou proroci nebo které obsahují výroky a činy proroků
o které knihy tam patří, závisí na té které tradici (židovská, křesťanská)
o např. knihy: Zachariáš, Jeremiáš, Samuelova kniha, Danielova, …
- Knihy umělecké:
o poezie a moudrost, žalmy, …
o např.: Kniha žalmů, Kniha přísloví, Píseň písní (Šalamoun), …
Kabala
- esoterické (tajné, vnitřní, pro zasvěcené) hnutí i dílo, které vzniká ve 13. století o. l.
- věnuje se především číslům, symbolům a písmenům hebrejské abecedy: ty mají velkou moc, pokud se s nimi správně zachází – snaha ovlivnit dění
- její ovládnutí trvá, nespěchá se na ni („správný kabalista ví, že k ovládnutí kabaly jeden život nestačí“)
- Pentateuch:
o jádro Starého zákona, Pět knih Mojžíšových
Genesis: vznik světa a prvních lidí, končí příběhem Josefa
• obsahuje příběhy např.:
příběh Adama a Evy Stavba Babylonské věže Jákob a Ezau
příběh Kaina a Ábela Příběh Josefa Abraham a Izák
Potopa světa a Noe Sodoma, Gomora …
Exodus: začíná příběhem Mojžíše, opuštění Egypta, putování do země zaslíbené, obdržení desatera – nejdůležitější část knihy Exodus
Leviticus: obsahuje rituální a kultické předpisy pro kněze, i předpisy pro běžný život
Numeri: „záznam o sčítání lidu“ – kdo patří k židům, definuje a popisuje lid přimíšeny, popisuje další putování židů
Deuteronomium: shrnuje 4 předchozí knihy, vysvětluje smysl událostí Exodu a na Sinaji, končí požehnáním Mojžíše izraelitům a jeho smrtí
- Knihy historické:
o celkem 12 knih, popisují historické události po příchodu do země zaslíbené
- Knihy prorocké:
o specifická skupina starozákonních knih, jejichž autory jsou proroci nebo které obsahují výroky a činy proroků
o které knihy tam patří, závisí na té které tradici (židovská, křesťanská)
o např. knihy: Zachariáš, Jeremiáš, Samuelova kniha, Danielova, …
- Knihy umělecké:
o poezie a moudrost, žalmy, …
o např.: Kniha žalmů, Kniha přísloví, Píseň písní (Šalamoun), …
Kabala
- esoterické (tajné, vnitřní, pro zasvěcené) hnutí i dílo, které vzniká ve 13. století o. l.
- věnuje se především číslům, symbolům a písmenům hebrejské abecedy: ty mají velkou moc, pokud se s nimi správně zachází – snaha ovlivnit dění
- její ovládnutí trvá, nespěchá se na ni („správný kabalista ví, že k ovládnutí kabaly jeden život nestačí“)
Židovské svátky
b) Židovské svátky
- Roš Hašana (Den troubení na šofar):
o oslava židovského nového roku, v překladu „Hlava roku“
o slaví se dva dny v měsíci tišri (naše září)
o odhazování kamínků, drobtů do vody (odhazování starých hříchů)
o jedí se sladká jídla (med, jablka) – aby následující rok byl „sladký“
- Roš Chodeš (Počátek nového měsíce):
o oslava začátku nového měsíce, speciální bohoslužba
- Jom Kipur (Den smíření):
o slaví se, že Bůh odpustil poutníkům do země zaslíbené ulití modly – zlatého telete
o v předvečer Jom kipur a na Jom kipur se drží půst
o očista v mikve, nesmí používat kosmetiku, mají být zdrženliví
o dopoledne se vzpomíná na zemřelé
- Šabat (Svěcení soboty):
o začíná v pátek východem prvních tří hvězd, končí v sobotu taktéž
o svěcení dne, kdy i bůh odpočíval po šestidenním tvoření země (pro židy je prvním dnem neděle, proto dochází k tomuto posunu na sobotu jako sedmého dne)
o zákaz práce, manipulace s penězi, cestování
o bohoslužba, studium odpočinek, šabatová večeře (v pátek večer – výjimečné jídlo)
- Roš Hašana (Den troubení na šofar):
o oslava židovského nového roku, v překladu „Hlava roku“
o slaví se dva dny v měsíci tišri (naše září)
o odhazování kamínků, drobtů do vody (odhazování starých hříchů)
o jedí se sladká jídla (med, jablka) – aby následující rok byl „sladký“
- Roš Chodeš (Počátek nového měsíce):
o oslava začátku nového měsíce, speciální bohoslužba
- Jom Kipur (Den smíření):
o slaví se, že Bůh odpustil poutníkům do země zaslíbené ulití modly – zlatého telete
o v předvečer Jom kipur a na Jom kipur se drží půst
o očista v mikve, nesmí používat kosmetiku, mají být zdrženliví
o dopoledne se vzpomíná na zemřelé
- Šabat (Svěcení soboty):
o začíná v pátek východem prvních tří hvězd, končí v sobotu taktéž
o svěcení dne, kdy i bůh odpočíval po šestidenním tvoření země (pro židy je prvním dnem neděle, proto dochází k tomuto posunu na sobotu jako sedmého dne)
o zákaz práce, manipulace s penězi, cestování
o bohoslužba, studium odpočinek, šabatová večeře (v pátek večer – výjimečné jídlo)
O náboženstvích
3. polyteismus
o víra v existenci více bohů
o z hlediska historie náboženství vývojový stupeň mezi animismem a monoteismem
o charakteristickým rysem je rozrůznění božstev podle hlavní oblasti přírody a okruhu lidské činnosti, které mají na starost, které ovlivňují
4. monoteismus
o forma náboženského názoru spočívající ve víře v jednoho boha a zároveň v popírání existence jiných božstev
o je příznačný pro judaismus, křesťanství a islám
c) Pojmy
- deismus:
o podle deismu bůh stvořil svět, ale pak ho ponechal svým vlastním zákonům a do jeho vývoje dále nezasahoval
o rozšířen zvláště v době osvícenství = rozumové náboženství
- teismus:
o je názor, že bůh stvořil svět a dále do běhu událostí na něm zasahuje
o přistup židů, křesťanů a muslimů
- panteismus:
o filozofický názor hlásající totožnost boha a světa
o vyvozuje svět z boha, uznává jejich podmíněnou jednotu
o „rozpuštění boha ve světě“ – bůh je vše
- ateismus:
o původně popírání vládnoucích bohů (doba antiky)
o později, zvláště v novověku filozoficky, respektive přírodovědecky zdůvodněné odmítání existence boha či jakéhokoli nadpřirozeného principu nebo substanciálního protikladu světa
o víra v existenci více bohů
o z hlediska historie náboženství vývojový stupeň mezi animismem a monoteismem
o charakteristickým rysem je rozrůznění božstev podle hlavní oblasti přírody a okruhu lidské činnosti, které mají na starost, které ovlivňují
4. monoteismus
o forma náboženského názoru spočívající ve víře v jednoho boha a zároveň v popírání existence jiných božstev
o je příznačný pro judaismus, křesťanství a islám
c) Pojmy
- deismus:
o podle deismu bůh stvořil svět, ale pak ho ponechal svým vlastním zákonům a do jeho vývoje dále nezasahoval
o rozšířen zvláště v době osvícenství = rozumové náboženství
- teismus:
o je názor, že bůh stvořil svět a dále do běhu událostí na něm zasahuje
o přistup židů, křesťanů a muslimů
- panteismus:
o filozofický názor hlásající totožnost boha a světa
o vyvozuje svět z boha, uznává jejich podmíněnou jednotu
o „rozpuštění boha ve světě“ – bůh je vše
- ateismus:
o původně popírání vládnoucích bohů (doba antiky)
o později, zvláště v novověku filozoficky, respektive přírodovědecky zdůvodněné odmítání existence boha či jakéhokoli nadpřirozeného principu nebo substanciálního protikladu světa
Judaismus
2) Judaismus
- je termín, který označuje (zhruba od 19. století) náboženství židovského národa – Izraele, do té doby se v křesťanském prostředí používaly pro víru Židů obraty jako „izraelitská víra“, „židovská víra“ nebo „Mojžíšská víra“
- Židé sami své náboženství označovali a označují jako emuna (víra) nebo dat (náboženství)
- moderní termín židovství se vztahuje spíše na kulturně-národnostně-náboženský celek (odvozen z německého Judentum)
- nejstarší velké monoteistické náboženství světa, teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších, křesťanství a islámu
Základní údaje
- počet vyznavačů: asi 14 miliónů vyznavačů
o metropolitní oblasti s největšími židovskými populacemi jsou:
Tel Aviv - Izrael - 2 560 000.
New York - USA - 1 970 000.
Haifa - Izrael - 655 000.
Los Angeles - USA - 621 000.
Jeruzalém - Izrael - 570 000.
Paříž - Francie - 310 000.
- svaté knihy: Starý zákon (Tóra), Talmud, Kabala (mystika, není pro všechny)
- významné osobnosti: starozákonní: hl. Mojžíš, Josef, Abrahám; Šalamoun, David
- stáří náboženství: nejstarší monoteistické náboženství
- architektura, „hodnostáři“: synagóga, rabín
- je termín, který označuje (zhruba od 19. století) náboženství židovského národa – Izraele, do té doby se v křesťanském prostředí používaly pro víru Židů obraty jako „izraelitská víra“, „židovská víra“ nebo „Mojžíšská víra“
- Židé sami své náboženství označovali a označují jako emuna (víra) nebo dat (náboženství)
- moderní termín židovství se vztahuje spíše na kulturně-národnostně-náboženský celek (odvozen z německého Judentum)
- nejstarší velké monoteistické náboženství světa, teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších, křesťanství a islámu
Základní údaje
- počet vyznavačů: asi 14 miliónů vyznavačů
o metropolitní oblasti s největšími židovskými populacemi jsou:
Tel Aviv - Izrael - 2 560 000.
New York - USA - 1 970 000.
Haifa - Izrael - 655 000.
Los Angeles - USA - 621 000.
Jeruzalém - Izrael - 570 000.
Paříž - Francie - 310 000.
- svaté knihy: Starý zákon (Tóra), Talmud, Kabala (mystika, není pro všechny)
- významné osobnosti: starozákonní: hl. Mojžíš, Josef, Abrahám; Šalamoun, David
- stáří náboženství: nejstarší monoteistické náboženství
- architektura, „hodnostáři“: synagóga, rabín
Izmy
Dualismus
- koncepce, která je založena na dvou samostatných, neodvoditelných, obvykle se vylučujících i vzájemně neovlivnitelných principech
- v užším smyslu se dualismem rozumí dualismus ontologický jako výklad bytí pomocí dvou rovnocenných principů, materiálního a duchovního
- Dualistická koncepce vztahu fyzického a psychického je základem teorie psychofyzic-kého paralelismu
- příklady dualismu – některé dualistické představy:
o je charakteristický pro filosofii Déscartovu a Kantovu
o některé Hinduistické školy
Pluralismus
- označuje směr, který zdůrazňuje neredukovatelnou mnohost a rozmanitost světa, případně naši zkušenosti
- příklady pluralismu:
o postoj starých řeckých filosofů Empedokla, Anaxagory a Demokrita proti přísnému monismu Parmenidovu a celé elejské školy
o postoj Leibnizův a Pascalův proti dualismu Déscartovu
b) Související s s teologií, náboženskými představami
- monoteismus:
o forma náboženského názoru spočívající ve víře v jednoho boha a zároveň v popírání existence jiných božstev
o je příznačný pro judaismus, křesťanství a islám
- koncepce, která je založena na dvou samostatných, neodvoditelných, obvykle se vylučujících i vzájemně neovlivnitelných principech
- v užším smyslu se dualismem rozumí dualismus ontologický jako výklad bytí pomocí dvou rovnocenných principů, materiálního a duchovního
- Dualistická koncepce vztahu fyzického a psychického je základem teorie psychofyzic-kého paralelismu
- příklady dualismu – některé dualistické představy:
o je charakteristický pro filosofii Déscartovu a Kantovu
o některé Hinduistické školy
Pluralismus
- označuje směr, který zdůrazňuje neredukovatelnou mnohost a rozmanitost světa, případně naši zkušenosti
- příklady pluralismu:
o postoj starých řeckých filosofů Empedokla, Anaxagory a Demokrita proti přísnému monismu Parmenidovu a celé elejské školy
o postoj Leibnizův a Pascalův proti dualismu Déscartovu
b) Související s s teologií, náboženskými představami
- monoteismus:
o forma náboženského názoru spočívající ve víře v jednoho boha a zároveň v popírání existence jiných božstev
o je příznačný pro judaismus, křesťanství a islám
Izmy
- polyteismus:
o víra v existenci více bohů
o z hlediska historie náboženství vývojový stupeň mezi animismem a monoteismem
o charakteristickým rysem je rozrůznění božstev podle hlavní oblasti přírody a okruhu lidské činnosti, které mají na starost, které ovlivňují
- pantheismus:
o filozofický názor hlásající totožnost boha a světa
o vyvozuje svět z boha, uznává jejich podmíněnou jednotu
o „rozpuštění boha ve světě“ – bůh je vše
- teismus:
o je názor, že bůh stvořil svět a dále do běhu událostí na něm zasahuje
o přistup židů, křesťanů a muslimů
- deismus:
o kompromisní postoj mezi deismem (resp. panteismem) a ateismem
o podle deismu bůh sice svět stvořil, ale pak ho ponechal svým vlastním zákonům a do jeho vývoje dále nezasahuje
o bůh v tomto případě není nijak zvláště uctíván, ani příliš „konkretizován“
o rozšířen zvláště v době osvícenství = rozumové náboženství
- ateismus:
o původně popírání vládnoucích bohů (doba antiky)
o později, zvláště v novověku filozoficky, respektive přírodovědecky zdůvodněné odmítání existence boha či jakéhokoli nadpřirozeného principu nebo substanciálního protikladu světa
o víra v existenci více bohů
o z hlediska historie náboženství vývojový stupeň mezi animismem a monoteismem
o charakteristickým rysem je rozrůznění božstev podle hlavní oblasti přírody a okruhu lidské činnosti, které mají na starost, které ovlivňují
- pantheismus:
o filozofický názor hlásající totožnost boha a světa
o vyvozuje svět z boha, uznává jejich podmíněnou jednotu
o „rozpuštění boha ve světě“ – bůh je vše
- teismus:
o je názor, že bůh stvořil svět a dále do běhu událostí na něm zasahuje
o přistup židů, křesťanů a muslimů
- deismus:
o kompromisní postoj mezi deismem (resp. panteismem) a ateismem
o podle deismu bůh sice svět stvořil, ale pak ho ponechal svým vlastním zákonům a do jeho vývoje dále nezasahuje
o bůh v tomto případě není nijak zvláště uctíván, ani příliš „konkretizován“
o rozšířen zvláště v době osvícenství = rozumové náboženství
- ateismus:
o původně popírání vládnoucích bohů (doba antiky)
o později, zvláště v novověku filozoficky, respektive přírodovědecky zdůvodněné odmítání existence boha či jakéhokoli nadpřirozeného principu nebo substanciálního protikladu světa
O náboženstvích
1) O náboženstvích
a) Co je to náboženství
- je ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel
- ustálená soustava věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně
- nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo
- náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi
- v různých kulturách a u různých jedinců se náboženství vyvíjelo v mnoha rozličných podobách
- náboženství zkoumá religionistika, pohled zevnitř vědecky popisuje teologie
b) Stupně náboženského myšlení (vývoj náboženského myšlení)
1. animismus
o nejjednodušší stupeň náboženského myšlení, nejstarší stupeň
o vše je vnímáno jako živé, majícího ducha (i jevy a věci)
o víra v nadpřirozené bytosti, typický pro rodové spolčenosti
2. fetišismus a totemismus
o fetišismus:
uctívání neživých nalezených i uměle vytvořených předmětů (fetišů), kterým se připisují magické schopnosti
o totemismus:
komplex představ a obřadů, jejich jádrem je předpoklad příbuznosti mezi skupinu lidí a totemem
totem = přírodní objekt, považovaný za mýtického prapředka
exogamie – v rámci skupiny se považují za příbuzné, berou se mezi skupinami – různé totemy
a) Co je to náboženství
- je ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel
- ustálená soustava věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně
- nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo
- náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi
- v různých kulturách a u různých jedinců se náboženství vyvíjelo v mnoha rozličných podobách
- náboženství zkoumá religionistika, pohled zevnitř vědecky popisuje teologie
b) Stupně náboženského myšlení (vývoj náboženského myšlení)
1. animismus
o nejjednodušší stupeň náboženského myšlení, nejstarší stupeň
o vše je vnímáno jako živé, majícího ducha (i jevy a věci)
o víra v nadpřirozené bytosti, typický pro rodové spolčenosti
2. fetišismus a totemismus
o fetišismus:
uctívání neživých nalezených i uměle vytvořených předmětů (fetišů), kterým se připisují magické schopnosti
o totemismus:
komplex představ a obřadů, jejich jádrem je předpoklad příbuznosti mezi skupinu lidí a totemem
totem = přírodní objekt, považovaný za mýtického prapředka
exogamie – v rámci skupiny se považují za příbuzné, berou se mezi skupinami – různé totemy
Přirozená teologie
4) Přirozená teologie
- část speciální metafyziky, která se snaží rozumem dokázat boha (logicky odvodit jeho existenci)
- řeší otázky rozumného důkazu boží existence
Přímé důkazy boží existence (vyvozování Boha z Boha)
např.: René Déscartes, Anselm z Canterbury
- přímý důkaz boží existence podle Anselma z Canterbury:
o vyvozuje Boha z pojmu dokonalost
o pojem dokonalost máme obsažen v mysli, kdyby byl pouze v mysli, nebyl by pravdivý, skutečný, tudíž by nebyl důvod, aby tento pojem existoval
o pojem dokonalost ale existuje, z toho vyplývá, že něco dokonalého musí existovat
o na světě není nic skutečně dokonalého, proto musí existovat Bůh, který je dokonalý
Nepřímé důkazy boží existence (vyvozování Boha ze světa)
např.: Tomáš Akvinský
- nepřímé důkazy Boží existence podle Tomáše Akvinského:
o je přesvědčen, že nic nemohlo vzniknout samo – každé dílo, tudíž i svět, má svého autora/ mistra
o o jednotlivých důkazech boží existence se rozepisuje v díle Cesty (Viae)
• důkaz boží existence vyplývající z pohybu
• důkaz vyplývající z nahodilosti
• důkaz vyplývající z z příčiny
• důkaz vyplývající ze stupňů dokonalosti
• důkaz boží existence vyplývající z účelného uspořádání přírody
- část speciální metafyziky, která se snaží rozumem dokázat boha (logicky odvodit jeho existenci)
- řeší otázky rozumného důkazu boží existence
Přímé důkazy boží existence (vyvozování Boha z Boha)
např.: René Déscartes, Anselm z Canterbury
- přímý důkaz boží existence podle Anselma z Canterbury:
o vyvozuje Boha z pojmu dokonalost
o pojem dokonalost máme obsažen v mysli, kdyby byl pouze v mysli, nebyl by pravdivý, skutečný, tudíž by nebyl důvod, aby tento pojem existoval
o pojem dokonalost ale existuje, z toho vyplývá, že něco dokonalého musí existovat
o na světě není nic skutečně dokonalého, proto musí existovat Bůh, který je dokonalý
Nepřímé důkazy boží existence (vyvozování Boha ze světa)
např.: Tomáš Akvinský
- nepřímé důkazy Boží existence podle Tomáše Akvinského:
o je přesvědčen, že nic nemohlo vzniknout samo – každé dílo, tudíž i svět, má svého autora/ mistra
o o jednotlivých důkazech boží existence se rozepisuje v díle Cesty (Viae)
• důkaz boží existence vyplývající z pohybu
• důkaz vyplývající z nahodilosti
• důkaz vyplývající z z příčiny
• důkaz vyplývající ze stupňů dokonalosti
• důkaz boží existence vyplývající z účelného uspořádání přírody
Izmy
5) -Izmy
a) Filozofické názory na skutečnost
Monismus
- je názor, že veškerenstvo vychází z jediné podstaty či substance
- jde o protiklad dualismu a pluralismu
- základem monismu je tvrzení, že pro vysvětlení fungování světa není potřeba mít princip duchovní a hmotný, ale že svět je jednotný (vychází z jedné podstaty)
- druhy monismu:
o materialismus: je filosofický směr, který tvrdí, že jediný princip, který existuje je hmota, to v podstatě znamená, že každá věc je složena z materiálu a každý fenomén (jev) je výsledkem interakce hmoty; neuznává žádný duchovní ani posmrtný život
o idealismus: je filozofický směr, který tvrdí, že jediný princip, který existuje je duchovní; hmota, příroda – fyzický svět jsou až druhotné – odvozeniny/ projevy duchovna
idealismus objektivní: duchovno je produktem našeho já – vytváříme ho my (může vyústit v solipsismus – názor, že existuji pouze já)
idealismus subjektivní: duchovno existuje nezávisle na nás
- příklady monismu – některé monistické představy:
o Elejská škola (antické řecko)
o pantheismus
a) Filozofické názory na skutečnost
Monismus
- je názor, že veškerenstvo vychází z jediné podstaty či substance
- jde o protiklad dualismu a pluralismu
- základem monismu je tvrzení, že pro vysvětlení fungování světa není potřeba mít princip duchovní a hmotný, ale že svět je jednotný (vychází z jedné podstaty)
- druhy monismu:
o materialismus: je filosofický směr, který tvrdí, že jediný princip, který existuje je hmota, to v podstatě znamená, že každá věc je složena z materiálu a každý fenomén (jev) je výsledkem interakce hmoty; neuznává žádný duchovní ani posmrtný život
o idealismus: je filozofický směr, který tvrdí, že jediný princip, který existuje je duchovní; hmota, příroda – fyzický svět jsou až druhotné – odvozeniny/ projevy duchovna
idealismus objektivní: duchovno je produktem našeho já – vytváříme ho my (může vyústit v solipsismus – názor, že existuji pouze já)
idealismus subjektivní: duchovno existuje nezávisle na nás
- příklady monismu – některé monistické představy:
o Elejská škola (antické řecko)
o pantheismus
Filozofická antropologie
3) Filozofická antropologie
- část speciální metafyziky, předmětem jejího zájmu je člověk, zabývá se jím jakracionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem, …
racionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem, …
- jejím cílem je odhalit celkový smysl lidského bytí
- za zakladatele antropologie je považován Max Scheler
Základní linie antropologie
- naturalistická:
o představitelé: Ludvík Feuerbach
o člověk = živočich
o důležitost pudů a nevědomí
o ovlivnění prostředím a výchovou
o materiální
- vitalistická:
o představitelé: Max Scheler, A. Schopenbauer, F. Nietzse
o tvrdí, že člověk má jakousi životní sílu/ energii (láska, duchovní síla, víra, …)
o duchovní princip
- existencionalistická:
o představitelé: Camus, Sartre
o člověk je tvor směřující od narození celý život jen ke smrti
o člověk nežije svůj život, člověk je žit
- část speciální metafyziky, předmětem jejího zájmu je člověk, zabývá se jím jakracionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem, …
racionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem, …
- jejím cílem je odhalit celkový smysl lidského bytí
- za zakladatele antropologie je považován Max Scheler
Základní linie antropologie
- naturalistická:
o představitelé: Ludvík Feuerbach
o člověk = živočich
o důležitost pudů a nevědomí
o ovlivnění prostředím a výchovou
o materiální
- vitalistická:
o představitelé: Max Scheler, A. Schopenbauer, F. Nietzse
o tvrdí, že člověk má jakousi životní sílu/ energii (láska, duchovní síla, víra, …)
o duchovní princip
- existencionalistická:
o představitelé: Camus, Sartre
o člověk je tvor směřující od narození celý život jen ke smrti
o člověk nežije svůj život, člověk je žit
Speciální metafyzika
1) Speciální metafyzika
- speciální metafyzika se zabývá nehmotnými skutečnostmi (nehmotným jsoucnem)
o části speciální metafyziky:
• přírodní filozofie
• filozofická antropologie/ kosmologie
• přirozená teologie
2) Přírodní filozofie (dříve nazývaná kosmologie)
- část speciální metafyziky, která se zabývá přírodními jevy a vesmírem/ zemí – jejich podstatami
- respektuje výsledky zkoumání přírodních věd, ujednocuje jejich hlediska: fyzikální, biologická, psychologická, … – pokouší se vytvářet definice platné pro všechny vědní obory – univerzální definice
Prostor
- je reálný způsob existence hmoty: myslitelné jsoucno se základem ve skutečnosti, které je dáno reálnými rozměry reálných těles v něm umístěných
- tam, kde jsou tělesa, existuje i prostor, kde nejsou tělesa, není ani prostor
Čas
- kontinuum, které plyne z minulosti přes přítomnost do budoucnosti: plyne jedním směrem – nelze vrátit ani zastavit
- slouží k vyjadřování změny, doprovází hmotu – uskutečňují se v něm změny
- má dvě funkce: metrickou (jak dlouho) a topologickou (místo na časové ose)
Časoprostor
- spojení času a prostoru – čas vnímán jako 4 rozměr (prostor – 3 rozměry)
- je řád toho, jak jsou za sebou a vedle sebe uspořádány části jsoucna
- speciální metafyzika se zabývá nehmotnými skutečnostmi (nehmotným jsoucnem)
o části speciální metafyziky:
• přírodní filozofie
• filozofická antropologie/ kosmologie
• přirozená teologie
2) Přírodní filozofie (dříve nazývaná kosmologie)
- část speciální metafyziky, která se zabývá přírodními jevy a vesmírem/ zemí – jejich podstatami
- respektuje výsledky zkoumání přírodních věd, ujednocuje jejich hlediska: fyzikální, biologická, psychologická, … – pokouší se vytvářet definice platné pro všechny vědní obory – univerzální definice
Prostor
- je reálný způsob existence hmoty: myslitelné jsoucno se základem ve skutečnosti, které je dáno reálnými rozměry reálných těles v něm umístěných
- tam, kde jsou tělesa, existuje i prostor, kde nejsou tělesa, není ani prostor
Čas
- kontinuum, které plyne z minulosti přes přítomnost do budoucnosti: plyne jedním směrem – nelze vrátit ani zastavit
- slouží k vyjadřování změny, doprovází hmotu – uskutečňují se v něm změny
- má dvě funkce: metrickou (jak dlouho) a topologickou (místo na časové ose)
Časoprostor
- spojení času a prostoru – čas vnímán jako 4 rozměr (prostor – 3 rozměry)
- je řád toho, jak jsou za sebou a vedle sebe uspořádány části jsoucna
Speciální metafyzika
Kvalita (jakost)
- je jeden ze způsobů projevu hmoty (věci), který s ní souvisí buď nutně, nebo nahodile
- kvalita je vnitřní, absolutní a od kvantity odlišné určení substance (červeň, kulatost, …)
- kvality rozlišujeme na: primární (vše vážitelné a měřitelné) a sekundární
Kvantita (množství)
- je vlastnost (případek), která odlišuje části tělesného (hmotného) jsoucna od všech ostatních druhů jsoucna a díky které je nějaké těleso (věc) také dělitelné na části
- kvantita vyvěrá z podstaty hmotné substance, ale není s ní totožná – je dokonce oddělitelná (můžeme mluvit o materiálu obecně)
- nejdůležitějším důsledkem kvantity je rozprostraněnost (zabírání a umístění v prostoru), rozlišujeme dva typy rozprostraněnosti:
o spojitá (nepřetržitá)
o nespojitá (přetržitá)
Pohyb
- jakákoli změna i zachování daného místa, popřípadě stavu
- prostředek, kterým se z možnosti stává skutečnost – umožňuje uskutečňování možností
- pohyb má dvě složky:
o trpnou: co je pohybováno, přesouváno, čím je pohybováno (možnost)
o činnou: co pohybuje, co uděluje pohyb (skutečnost)
- je jeden ze způsobů projevu hmoty (věci), který s ní souvisí buď nutně, nebo nahodile
- kvalita je vnitřní, absolutní a od kvantity odlišné určení substance (červeň, kulatost, …)
- kvality rozlišujeme na: primární (vše vážitelné a měřitelné) a sekundární
Kvantita (množství)
- je vlastnost (případek), která odlišuje části tělesného (hmotného) jsoucna od všech ostatních druhů jsoucna a díky které je nějaké těleso (věc) také dělitelné na části
- kvantita vyvěrá z podstaty hmotné substance, ale není s ní totožná – je dokonce oddělitelná (můžeme mluvit o materiálu obecně)
- nejdůležitějším důsledkem kvantity je rozprostraněnost (zabírání a umístění v prostoru), rozlišujeme dva typy rozprostraněnosti:
o spojitá (nepřetržitá)
o nespojitá (přetržitá)
Pohyb
- jakákoli změna i zachování daného místa, popřípadě stavu
- prostředek, kterým se z možnosti stává skutečnost – umožňuje uskutečňování možností
- pohyb má dvě složky:
o trpnou: co je pohybováno, přesouváno, čím je pohybováno (možnost)
o činnou: co pohybuje, co uděluje pohyb (skutečnost)
Způsoby existence jsoucna
Způsoby existence jsoucna
- dělení jsoucna podle výskytu:
o aktuální jsoucno (existující – věci, dějící se)
o jsoucno v možnosti (zítřejší déšť, pečící se buchta)
o myslitelné jsoucno (jsoucno ve fantazii – okřídlený kůň, růžový slon)
- dělení jsoucna podle stálosti:
o měnitelné (hmotná podoba jsoucna – látka)
o neměnitelné (nehmotná podoba jsoucna – forma, tvar)
- dělení jsoucna na:
o základní (původní)
o odvozené jsoucno
- dělení jsoucna podle výskytu:
o aktuální jsoucno (existující – věci, dějící se)
o jsoucno v možnosti (zítřejší déšť, pečící se buchta)
o myslitelné jsoucno (jsoucno ve fantazii – okřídlený kůň, růžový slon)
- dělení jsoucna podle stálosti:
o měnitelné (hmotná podoba jsoucna – látka)
o neměnitelné (nehmotná podoba jsoucna – forma, tvar)
- dělení jsoucna na:
o základní (původní)
o odvozené jsoucno
Kategorie obecné metafyziky
4) Kategorie obecné metafyziky
a) Možnost a skutečnost (potencia et actus)
- možnost, skutečnost, pohyb – jejich vzájemný vztah:
o možnost: nemůže se sama uskutečnit, k jejímu uskutečnění je zapotřebí pohybu/ hybatele
o skutečnost:
měnitelná skutečnost: skrývá v sobě možnosti (př.: semeno – strom, ...)
neměnitelná: nemá v sobě další možnosti
o pohyb: prostředek, skrze který se možnost stává skutečností
- Aristoteles a jeho pohled na možnost a skutečnost:
o možnost nemůže stát na počátku – nedošlo by k jejímu uskutečnění
o na počátku tedy musí stát skutečnost, nazývá ji: ACTUS PURUS (čistá skutečnost)
- Aristoteles a jsoucno:
o jsoucno podle něj má dvě složky: látku a tvar
tvar:
• vnitřní tvar: podstatný tvar – poznáváme rozumem
o co je to – struktura, druh věci
• vnější tvar: případkový tvar, poznáváme smysly
o jaké to je – vzhled, vlastnosti (projev látky/ hmoty)
b) Podstata a případek (substancia et accidens)
- podstata: to co se na věci nemění, jejich základ
- případky: to, co se na věci mění, její vlastnosti
- vztah mezi podstatou a případky:
o substance je skutečná, je-li určena případky
o případky jsou skutečné jen v substanci
- změna podstaty a případků:
o změna: mění se případky, nemění se podstata (jestliže se něco mění, mění se to na základě své podstaty: stárnutí, změna barvy, opotřebení, ...)
o zánik (a vznik): mění se podstata i případky
o přepodstatnění (transsubstanciace): mění se podstata věci, ale nemění se případky
a) Možnost a skutečnost (potencia et actus)
- možnost, skutečnost, pohyb – jejich vzájemný vztah:
o možnost: nemůže se sama uskutečnit, k jejímu uskutečnění je zapotřebí pohybu/ hybatele
o skutečnost:
měnitelná skutečnost: skrývá v sobě možnosti (př.: semeno – strom, ...)
neměnitelná: nemá v sobě další možnosti
o pohyb: prostředek, skrze který se možnost stává skutečností
- Aristoteles a jeho pohled na možnost a skutečnost:
o možnost nemůže stát na počátku – nedošlo by k jejímu uskutečnění
o na počátku tedy musí stát skutečnost, nazývá ji: ACTUS PURUS (čistá skutečnost)
- Aristoteles a jsoucno:
o jsoucno podle něj má dvě složky: látku a tvar
tvar:
• vnitřní tvar: podstatný tvar – poznáváme rozumem
o co je to – struktura, druh věci
• vnější tvar: případkový tvar, poznáváme smysly
o jaké to je – vzhled, vlastnosti (projev látky/ hmoty)
b) Podstata a případek (substancia et accidens)
- podstata: to co se na věci nemění, jejich základ
- případky: to, co se na věci mění, její vlastnosti
- vztah mezi podstatou a případky:
o substance je skutečná, je-li určena případky
o případky jsou skutečné jen v substanci
- změna podstaty a případků:
o změna: mění se případky, nemění se podstata (jestliže se něco mění, mění se to na základě své podstaty: stárnutí, změna barvy, opotřebení, ...)
o zánik (a vznik): mění se podstata i případky
o přepodstatnění (transsubstanciace): mění se podstata věci, ale nemění se případky
Kategorie obecné metafyziky
c) Příčina a účinek (causa et effectus)
- příčina: to, co dává jinému bytí, je zdrojem účinku
- druhy příčin:
I. účinná/ hybná (c. efficiens) – vnější příčina
II. látková (c. materialis) – vnitřní příčina
III. tvarová (c. formalis) – vnitřní příčina
IV. nástrojová (c. instrumentalis)
V. vzorová (c. exemplaris)
VI. účelová (c. finalis) – vnější příčina
d) Kvalita a kvantita
- kvalita (jakost):
o je jeden ze způsobů projevu hmoty, který s ní souvisí buď nutně, nebo nahodile
o kvalita je vnitřní a od kvantity odlišné určení substance (červeň, kulatost, …)
o kvality rozlišujeme na: primární (vše vážitelné a měřitelné) a sekundární
- kvantita (množství):
o je vlastnost (případek), která odlišuje části hmotného jsoucna od všech ostatních druhů jsoucna a díky které je nějaké těleso/ věc také dělitelné na části
o kvantita vyvěrá z podstaty hmotné substance, ale není s ní totožná – je dokonce oddělitelná (můžeme mluvit o materiálu obecně)
o jejím nejdůležitějším důsledkem je rozprostraněnost (zabírání a umístění v prostoru)
e) Další kategorie obecné metafyziky
- obecné a jednotlivé
- celek a část
- příčina: to, co dává jinému bytí, je zdrojem účinku
- druhy příčin:
I. účinná/ hybná (c. efficiens) – vnější příčina
II. látková (c. materialis) – vnitřní příčina
III. tvarová (c. formalis) – vnitřní příčina
IV. nástrojová (c. instrumentalis)
V. vzorová (c. exemplaris)
VI. účelová (c. finalis) – vnější příčina
d) Kvalita a kvantita
- kvalita (jakost):
o je jeden ze způsobů projevu hmoty, který s ní souvisí buď nutně, nebo nahodile
o kvalita je vnitřní a od kvantity odlišné určení substance (červeň, kulatost, …)
o kvality rozlišujeme na: primární (vše vážitelné a měřitelné) a sekundární
- kvantita (množství):
o je vlastnost (případek), která odlišuje části hmotného jsoucna od všech ostatních druhů jsoucna a díky které je nějaké těleso/ věc také dělitelné na části
o kvantita vyvěrá z podstaty hmotné substance, ale není s ní totožná – je dokonce oddělitelná (můžeme mluvit o materiálu obecně)
o jejím nejdůležitějším důsledkem je rozprostraněnost (zabírání a umístění v prostoru)
e) Další kategorie obecné metafyziky
- obecné a jednotlivé
- celek a část
Vznik a význam pojmu metafyzika
1) Vznik a význam pojmu metafyzika
- slovní definice pojmu metafyzika:
o autor pojmu: Andromikos z Rhodu (přibližně 1. století př. o. l.)
o z řeckých kořenů „metha“ a „physis“: za-přírodou = překračující přírodu
- co je to metafyzika, čím se zabývá a jak se dělí:
o je filozofická disciplína, která se zabývá původem, podstatou a účelem jsoucna, a také nejvyšším Jsoucnem - Bohem (přirozená teologie)
o klade se do protikladu přírodní vědám – nezabývá se přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd
o v klasickém třídění filozofické systematiky Christiana Wolfa se metafyzika jako taková dělí následovně:
metafyzika obecná = ontologie: zabývá se jsoucnem jako takovým, jeho definicí, znaky, kategoriemi – dělením, definicí, podstatami
metafyzika speciální: zabývá se nehmotnými skutečnostmi
o metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a nedostatek dokazatelnosti jejích závěrů
- slovní definice pojmu metafyzika:
o autor pojmu: Andromikos z Rhodu (přibližně 1. století př. o. l.)
o z řeckých kořenů „metha“ a „physis“: za-přírodou = překračující přírodu
- co je to metafyzika, čím se zabývá a jak se dělí:
o je filozofická disciplína, která se zabývá původem, podstatou a účelem jsoucna, a také nejvyšším Jsoucnem - Bohem (přirozená teologie)
o klade se do protikladu přírodní vědám – nezabývá se přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd
o v klasickém třídění filozofické systematiky Christiana Wolfa se metafyzika jako taková dělí následovně:
metafyzika obecná = ontologie: zabývá se jsoucnem jako takovým, jeho definicí, znaky, kategoriemi – dělením, definicí, podstatami
metafyzika speciální: zabývá se nehmotnými skutečnostmi
o metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a nedostatek dokazatelnosti jejích závěrů
Stupně abstrakce
2) Stupně abstrakce
Co je to abstrakce
- forma poznání zakládající se na myšlenkovém odhlížení od nepodstatných vlastností a vztahů předmětu a na vyčleňování vlastností a vztahů podstatných
- označuje jak činnost abstrahování, tj. proces abstrahování za měřený na získání abstrakce, tak jeho výsledek, tj. popis, pojem, zákon, model, a vědomé užití procesu abstrakce jako metody vědeckého poznávání
- náleží mezi důležité gnozeologické (teorie poznání) kategorie a mezi nejsložitější filozofické problémy
- protikladným postupem je konkretizace (spočívající ve vyhledání konkrétního předmětu v dané třídě); má velký význam v procesu učení, nebo podstatně napomáhá ujasňování abstraktních myšlenek - nemá však odtrhovat myšlení od obecných znaků
- rozvoj schopnosti abstrakce je jedním z předpokladů tvůrčího řešení problémů.
Stupně abstrakce
1. stupeň: odmyšlení jedinečných znaků části jsoucna (barva, charakter, vlastní jméno)
o obecnina, druh, podstata: (stůl, pes, ...): zůstává hmota
o typické pro: reálné vědy – hl. přírodní vědy
2. stupeň: zůstává pouze kvantita
o odmyšlení konkrétna
o typické pro: speciální vědy formální (matematika a logika)
3. stupeň: bytí věci
o věc jako pojem – odmyšlení hmoty: pouze forma
o typické pro: filozofie – ontologie
Co je to abstrakce
- forma poznání zakládající se na myšlenkovém odhlížení od nepodstatných vlastností a vztahů předmětu a na vyčleňování vlastností a vztahů podstatných
- označuje jak činnost abstrahování, tj. proces abstrahování za měřený na získání abstrakce, tak jeho výsledek, tj. popis, pojem, zákon, model, a vědomé užití procesu abstrakce jako metody vědeckého poznávání
- náleží mezi důležité gnozeologické (teorie poznání) kategorie a mezi nejsložitější filozofické problémy
- protikladným postupem je konkretizace (spočívající ve vyhledání konkrétního předmětu v dané třídě); má velký význam v procesu učení, nebo podstatně napomáhá ujasňování abstraktních myšlenek - nemá však odtrhovat myšlení od obecných znaků
- rozvoj schopnosti abstrakce je jedním z předpokladů tvůrčího řešení problémů.
Stupně abstrakce
1. stupeň: odmyšlení jedinečných znaků části jsoucna (barva, charakter, vlastní jméno)
o obecnina, druh, podstata: (stůl, pes, ...): zůstává hmota
o typické pro: reálné vědy – hl. přírodní vědy
2. stupeň: zůstává pouze kvantita
o odmyšlení konkrétna
o typické pro: speciální vědy formální (matematika a logika)
3. stupeň: bytí věci
o věc jako pojem – odmyšlení hmoty: pouze forma
o typické pro: filozofie – ontologie
Jsoucno – jako pojem, jeho charakteristika
3) Jsoucno – jako pojem, jeho charakteristika
Co je to jsoucno
- je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují
- části jsoucna se tedy vyznačují tím, že jsou, že se účastní bytí
- opakem jsoucna je nicota
- entita:
o něco, co je schopné, nebo možné, se nějakým způsobem odlišit, samostatně existovat: jak konkrétně, hmotně tak abstraktně
o např. na objekty nebo právní fikce se obyčejně díváme jako na entity
- bytí:
o je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude
o jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších jsoucnech, událostech a zkušenostech, filosofie přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí
Jsoucno jako pojem – o jeho definici
- rozsahem nejširší definice (co vše označuje)
- obsahem nejjednodušší definice (kolik společných znaků musí definované splňovat)
- vše co je skutečné/ přítomní/ existující, v možnosti nebo myslitelné
- jeho opakem je nicota, skládá se z entit
Co je to jsoucno
- je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují
- části jsoucna se tedy vyznačují tím, že jsou, že se účastní bytí
- opakem jsoucna je nicota
- entita:
o něco, co je schopné, nebo možné, se nějakým způsobem odlišit, samostatně existovat: jak konkrétně, hmotně tak abstraktně
o např. na objekty nebo právní fikce se obyčejně díváme jako na entity
- bytí:
o je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude
o jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších jsoucnech, událostech a zkušenostech, filosofie přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí
Jsoucno jako pojem – o jeho definici
- rozsahem nejširší definice (co vše označuje)
- obsahem nejjednodušší definice (kolik společných znaků musí definované splňovat)
- vše co je skutečné/ přítomní/ existující, v možnosti nebo myslitelné
- jeho opakem je nicota, skládá se z entit
Výroková logika
- zákon účelnosti:
o vše, co se děje se děje za nějakým účelem
- zákon dostatečného důvodu: vše, co se děje, má nějakou příčinu, nic nevzniká z ničeho
o nutné jsoucno (ex = es): důvod své existence samo v sobě
o nahodilé jsoucno (ex + es): důvod své existence mimo sebe
c) Neformální logika (logika maior)
- řeší vztah myšlení a jsoucna, naši schopnost pravdivě poznávat
- tzv. kritika (zabývá se obsahem sdělovaného, poznávaného) či teorie poznávání (noetika)
o jak poznáváme (smysly, rozumem, ...)
o jak poznávané
Roviny/ druhy pravdy:
o ontologická pravda (shoda skutečnosti s naší představou, s tím, jak jsem ji vnímali)
o logická pravda (určení pravdivosti u toho, co jsem schopni verifikovat)
o etická pravda (shoda myšlení a mluvy)
pravda = shoda
o vše, co se děje se děje za nějakým účelem
- zákon dostatečného důvodu: vše, co se děje, má nějakou příčinu, nic nevzniká z ničeho
o nutné jsoucno (ex = es): důvod své existence samo v sobě
o nahodilé jsoucno (ex + es): důvod své existence mimo sebe
c) Neformální logika (logika maior)
- řeší vztah myšlení a jsoucna, naši schopnost pravdivě poznávat
- tzv. kritika (zabývá se obsahem sdělovaného, poznávaného) či teorie poznávání (noetika)
o jak poznáváme (smysly, rozumem, ...)
o jak poznávané
Roviny/ druhy pravdy:
o ontologická pravda (shoda skutečnosti s naší představou, s tím, jak jsem ji vnímali)
o logická pravda (určení pravdivosti u toho, co jsem schopni verifikovat)
o etická pravda (shoda myšlení a mluvy)
pravda = shoda
Noetika = gnoseologie
Noetika = gnoseologie
- teorie poznání, filozofická disciplína zkoumající problémy a zákonitosti poznávacích procesů
- zabývá se zejména:
o poznávacími vztahy člověka ke světu
o historicko-společenskými a individuálními podmínkami poznávací činnosti
o zdroji, hybnými silami a cíli poznání
o stupni poznání a jeho metodami
o problémy pravdy
o podstatnými částmi teorie vědy
Názory na poznatelnost jsoucna/ pravdy:
o agnosticismus: svět je objektivně nepoznatelný (pouze subjektivně – nepravě), umírněný agnosticismus: poznat můžeme jen bezprostřední zkušeností
David Hume, Immanuel Kant, Auguste Comte
o relativismus: každý má svou subjektivní pravdu, pravda se s dobou mění, prvky relativismu obsahují i názory skeptiků
Protágoras, Berkley
o pragmatismus: posuzuje pravdu z hlediska účelnosti, pravda je to, co se osvědčí, praktickou užitečností však pragmatismus nerozumí potvrzení objektivní pravdy kritériem praxe, ale většinou pouze to, co vyhovuje subjektivním zájmům jednotlivce
- teorie poznání, filozofická disciplína zkoumající problémy a zákonitosti poznávacích procesů
- zabývá se zejména:
o poznávacími vztahy člověka ke světu
o historicko-společenskými a individuálními podmínkami poznávací činnosti
o zdroji, hybnými silami a cíli poznání
o stupni poznání a jeho metodami
o problémy pravdy
o podstatnými částmi teorie vědy
Názory na poznatelnost jsoucna/ pravdy:
o agnosticismus: svět je objektivně nepoznatelný (pouze subjektivně – nepravě), umírněný agnosticismus: poznat můžeme jen bezprostřední zkušeností
David Hume, Immanuel Kant, Auguste Comte
o relativismus: každý má svou subjektivní pravdu, pravda se s dobou mění, prvky relativismu obsahují i názory skeptiků
Protágoras, Berkley
o pragmatismus: posuzuje pravdu z hlediska účelnosti, pravda je to, co se osvědčí, praktickou užitečností však pragmatismus nerozumí potvrzení objektivní pravdy kritériem praxe, ale většinou pouze to, co vyhovuje subjektivním zájmům jednotlivce
Definice a nároky na definici
Definice a nároky na definici
- definice je objasnění obsahu pojmu
- typy definic:
o ostenzivní definice: definice ukázáním, označením
o klasická definice: definice vymezením obsahu
o definice úmluvou: př. a dále jen vlastník (ve smlouvách nahrazuje dlouhé pojmy)
- klasická definice:
o skládá se ze tří částí:
definiendum: to, co má být vysvětleno (pojem)
definiční rovnítko: rovnítko mezi definiendem a definiens
definiens: smysl pojmu, vysvětlující část definice
- požadavky na definici:
o nesmí být obšírná (definuje více pojmů)
o nesmí být úzká (uvedení příliš mnoha znaků, část věcí označovaných pojmem vypadne)
o nesmí být široká
o nesmí být obrazná
o nesmí být negativní (obsahovat, co vše pojem neoznačuje)
o nesmí být přirovnáním
o nebásnická
o nesmí být tautologická = definování synonymem, překladem do jiného jazyka
o nesmí být kruhem = v definici použijeme definovaný pojem
- Porfíniuv definiční strom (viz sešit z VIII. A)
- definice je objasnění obsahu pojmu
- typy definic:
o ostenzivní definice: definice ukázáním, označením
o klasická definice: definice vymezením obsahu
o definice úmluvou: př. a dále jen vlastník (ve smlouvách nahrazuje dlouhé pojmy)
- klasická definice:
o skládá se ze tří částí:
definiendum: to, co má být vysvětleno (pojem)
definiční rovnítko: rovnítko mezi definiendem a definiens
definiens: smysl pojmu, vysvětlující část definice
- požadavky na definici:
o nesmí být obšírná (definuje více pojmů)
o nesmí být úzká (uvedení příliš mnoha znaků, část věcí označovaných pojmem vypadne)
o nesmí být široká
o nesmí být obrazná
o nesmí být negativní (obsahovat, co vše pojem neoznačuje)
o nesmí být přirovnáním
o nebásnická
o nesmí být tautologická = definování synonymem, překladem do jiného jazyka
o nesmí být kruhem = v definici použijeme definovaný pojem
- Porfíniuv definiční strom (viz sešit z VIII. A)
Výroková logika
Výroková logika
- část formální logiky, která se zabývá výroky a jejich vzájemnými vztahy
- je dvouhodnotová: ANO/ NE: 1/0: PRAVDIVÉ/ NERAVDIVÉ
- vztahy mezi výroky jsou dány výrokovými spojkami: funktory
- vztahy mezi výroky:
o konjunkce: a zároveň, současně ∧
o disjunkce: nebo (bez čárky: alespoň jeden) ∧
o implikace: jestliže, pak (jeden vychází z druhého) =)
o ekvivalence: tehdy a jen tehdy, když (=)
o alternativa (non-ekvivalence): 1/0, 0/1 (≠)
Predikátová logika / sylogismus
- zabývá se tvrzeními a vyvozování závěru z nich
- sylogismus: vyvozování závěru ze 2 premis
- výrok se skládá ze dvou částí: predikátu (P) a subjektu (Q)
- druhy vět v predikátové logice:
o A: všeobecně kladná věta
o E: všeobecně záporná věta
o I: částečně kladná věta:
o O: částečně záporná věta
- sofisma/ paralogismus
o figury sylogismu podle uspořádání P, S a M (M= střední člen, vyskytuje se v obou premisách, ale nevyskytuje se v závěru)
M-P P-M M-P P-M
S-M S-M M-S M-S
SP SP SP SP
- pravidla správného usuzování:
o ze dvou kladných premis nikdy neplyne negativní závěr
o ze dvou záporných premis neplyne nic
o ze dvou částečných premis neplyne nic
o alespoň v jedné premise musí být střední člen (člen nevyskytující se v závěru) vyčerpán = platící pro všechny
o závěr nemůže být silnější než premisy, ze kterých vychází (klad je silnější než zápor, platící pro všechny silnější než pro některé)
o subjekt je vyčerpán ve všeobecné premise, predikát je vyčerpán v záporné premise
Logický čtverec
- viz přiložené schéma k otázce a sešit VIII. A
Logické zákony
- zákon identity: co je, to je; co není, to není
o A = A
- zákon kontradikce: není možné, aby tatáž věc zároveň byla a nebyla
o A ≠¬¬ ¬¬¬¬¬¬ A¬ ; (p ∧ p)
- zákon vyloučeného třetího: pravda nebo nepravda, neexistuje třetí možnost
o p ∨ p
- část formální logiky, která se zabývá výroky a jejich vzájemnými vztahy
- je dvouhodnotová: ANO/ NE: 1/0: PRAVDIVÉ/ NERAVDIVÉ
- vztahy mezi výroky jsou dány výrokovými spojkami: funktory
- vztahy mezi výroky:
o konjunkce: a zároveň, současně ∧
o disjunkce: nebo (bez čárky: alespoň jeden) ∧
o implikace: jestliže, pak (jeden vychází z druhého) =)
o ekvivalence: tehdy a jen tehdy, když (=)
o alternativa (non-ekvivalence): 1/0, 0/1 (≠)
Predikátová logika / sylogismus
- zabývá se tvrzeními a vyvozování závěru z nich
- sylogismus: vyvozování závěru ze 2 premis
- výrok se skládá ze dvou částí: predikátu (P) a subjektu (Q)
- druhy vět v predikátové logice:
o A: všeobecně kladná věta
o E: všeobecně záporná věta
o I: částečně kladná věta:
o O: částečně záporná věta
- sofisma/ paralogismus
o figury sylogismu podle uspořádání P, S a M (M= střední člen, vyskytuje se v obou premisách, ale nevyskytuje se v závěru)
M-P P-M M-P P-M
S-M S-M M-S M-S
SP SP SP SP
- pravidla správného usuzování:
o ze dvou kladných premis nikdy neplyne negativní závěr
o ze dvou záporných premis neplyne nic
o ze dvou částečných premis neplyne nic
o alespoň v jedné premise musí být střední člen (člen nevyskytující se v závěru) vyčerpán = platící pro všechny
o závěr nemůže být silnější než premisy, ze kterých vychází (klad je silnější než zápor, platící pro všechny silnější než pro některé)
o subjekt je vyčerpán ve všeobecné premise, predikát je vyčerpán v záporné premise
Logický čtverec
- viz přiložené schéma k otázce a sešit VIII. A
Logické zákony
- zákon identity: co je, to je; co není, to není
o A = A
- zákon kontradikce: není možné, aby tatáž věc zároveň byla a nebyla
o A ≠¬¬ ¬¬¬¬¬¬ A¬ ; (p ∧ p)
- zákon vyloučeného třetího: pravda nebo nepravda, neexistuje třetí možnost
o p ∨ p
Vztah filozofie k ostatním vědám
3) Vztah filozofie k ostatním vědám
Dělení věd:
- univerzální vědy: filozofie a teologie (na vrcholu všech věd, řeší všechny jevy)
- speciální vědy (vědy, které se na něco specializují, řeší jen část jevů) dále se dělí na:
o formální vědy: logika a matematika
o reálné vědy: vědy zabývající se obsahem
přírodní vědy: fyzika, biologie, astronomie, fyzický zeměpis, ...
kulturní vědy: dále se dělí na:
duchovní vědy: historie, estetika, ...
sociálně-ekonomické vědy: ekonomie, sociologie, ...
Vztah filozofie a teologie
- teologie přesahuje rozum (zkoumaný předmět předmětem víry
- teologie obsahuje tajemství (Boží trojice, inkarnace, ...)
Vztah filozofie a speciálních věd
- zobecňuje a ujednocuje jejich poznatky, př. definice času, prostoru, ...
Dělení věd:
- univerzální vědy: filozofie a teologie (na vrcholu všech věd, řeší všechny jevy)
- speciální vědy (vědy, které se na něco specializují, řeší jen část jevů) dále se dělí na:
o formální vědy: logika a matematika
o reálné vědy: vědy zabývající se obsahem
přírodní vědy: fyzika, biologie, astronomie, fyzický zeměpis, ...
kulturní vědy: dále se dělí na:
duchovní vědy: historie, estetika, ...
sociálně-ekonomické vědy: ekonomie, sociologie, ...
Vztah filozofie a teologie
- teologie přesahuje rozum (zkoumaný předmět předmětem víry
- teologie obsahuje tajemství (Boží trojice, inkarnace, ...)
Vztah filozofie a speciálních věd
- zobecňuje a ujednocuje jejich poznatky, př. definice času, prostoru, ...
Filozofické disciplíny
4) Filozofické disciplíny
- ontologie = obecná metafyzika: filozofická disciplina, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy; ontologie představuje v klasické filozofické systematice, která má svůj počátek u Christiana Wolffa, součást metafyziky, konkrétně obecnou metafyziku v protikladu ke speciální metafyzice; v tradiční ontologii nalezneme zvláště otázku, jaký je vztah esence a bytí
- noetika = gnoseologie = teorie poznání, filozofická disciplína zkoumající problémy a zákonitosti poznávacích procesů; zabývá se zejména poznávacími vztahy člověka ke světu, historicko-společenskými a individuálními podmínkami poznávací činnosti, zdroji, hybnými silami a cíli poznání, jeho stupni a metodami, problémy pravdy a podstatnými částmi teorie vědy
- přírodní filozofie = kosmologie: část speciální metafyziky, která se zabývá přírodními jevy a vesmírem/ zemí – jejich podstatami; respektuje výsledky zkoumání přírodních věd, ujednocuje jejich hlediska: fyzikální, biologická, psychologická, … a pokouší se vytvářet definice platné pro všechny vědní obory
- filozofická antropologie: část speciální metafyziky, předmětem jejího zájmu je člověk, zabývá se jím jako celkem – jeho podstatou, smyslem, perspektivami, zda je tvorem racionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem; jejím cílem je odhalit celkový smysl lidského bytí
- přirozená teologie: část speciální metafyziky, která se snaží rozumem dokázat boha (logicky odvodit jeho existenci; řeší otázky rozumného důkazu boží existence
- ontologie = obecná metafyzika: filozofická disciplina, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy; ontologie představuje v klasické filozofické systematice, která má svůj počátek u Christiana Wolffa, součást metafyziky, konkrétně obecnou metafyziku v protikladu ke speciální metafyzice; v tradiční ontologii nalezneme zvláště otázku, jaký je vztah esence a bytí
- noetika = gnoseologie = teorie poznání, filozofická disciplína zkoumající problémy a zákonitosti poznávacích procesů; zabývá se zejména poznávacími vztahy člověka ke světu, historicko-společenskými a individuálními podmínkami poznávací činnosti, zdroji, hybnými silami a cíli poznání, jeho stupni a metodami, problémy pravdy a podstatnými částmi teorie vědy
- přírodní filozofie = kosmologie: část speciální metafyziky, která se zabývá přírodními jevy a vesmírem/ zemí – jejich podstatami; respektuje výsledky zkoumání přírodních věd, ujednocuje jejich hlediska: fyzikální, biologická, psychologická, … a pokouší se vytvářet definice platné pro všechny vědní obory
- filozofická antropologie: část speciální metafyziky, předmětem jejího zájmu je člověk, zabývá se jím jako celkem – jeho podstatou, smyslem, perspektivami, zda je tvorem racionálním či iracionálním, čím je určován ve svém bytí, jaký je vztah duše s tělem; jejím cílem je odhalit celkový smysl lidského bytí
- přirozená teologie: část speciální metafyziky, která se snaží rozumem dokázat boha (logicky odvodit jeho existenci; řeší otázky rozumného důkazu boží existence
Logika
5) Logika
a) Historie logiky
- důležité postavy, které přispěly k rozvoji logiky:
o starověk:
Aristoteles (je považován za zakladatele logiky, založil tzv. sylogistickou logiku, dále zkoumal modality/ možnosti, čímž dal základ modální logice)
Albert Veliký
o středověk:
Tomáš Akvinský (poprvé zavádí prvky temporální logiky)
o novověk:
G. W. Leibniz
J. G. Frege (zavedl matematický kvantifikátor do logiky)
b) Formální logika (logika minor)
Základní kategorie logiky
- pojem: základní složka myšlení – myslíme v pojmech
o znázorněný pojem: slovo, čin, nápis
- soud: úkon rozumu, kde něco tvrdíme, nebo popíráme
o pokud lze ověřit jeho pravdivost = výrok
o pokud nelze = oznámení
- úsudek: závěr vystavěný ze soudů , vnější podoba úsudku = důkaz
Pojem, jeho roviny, ...
- pojem: základní složka myšlení – myslíme v pojmech
o znázorněný pojem: slovo, čin, nápis
- roviny pojmu (Systematická kostka Bochenského):
pragmatická (sloužící k dorozumění)
sémantická (k označení věci)
syntaktická (slovo ve vztahu k jiným slovům, ve větě)
- druhy pojmů:
o jednoznačné: různé objekty v jednom významu (leguán)
o mnohoznačné: různé objekty v různém významu (jízdní kolo, mlýnské kolo), pro logiku a dorozumívání nežádoucí
a) Historie logiky
- důležité postavy, které přispěly k rozvoji logiky:
o starověk:
Aristoteles (je považován za zakladatele logiky, založil tzv. sylogistickou logiku, dále zkoumal modality/ možnosti, čímž dal základ modální logice)
Albert Veliký
o středověk:
Tomáš Akvinský (poprvé zavádí prvky temporální logiky)
o novověk:
G. W. Leibniz
J. G. Frege (zavedl matematický kvantifikátor do logiky)
b) Formální logika (logika minor)
Základní kategorie logiky
- pojem: základní složka myšlení – myslíme v pojmech
o znázorněný pojem: slovo, čin, nápis
- soud: úkon rozumu, kde něco tvrdíme, nebo popíráme
o pokud lze ověřit jeho pravdivost = výrok
o pokud nelze = oznámení
- úsudek: závěr vystavěný ze soudů , vnější podoba úsudku = důkaz
Pojem, jeho roviny, ...
- pojem: základní složka myšlení – myslíme v pojmech
o znázorněný pojem: slovo, čin, nápis
- roviny pojmu (Systematická kostka Bochenského):
pragmatická (sloužící k dorozumění)
sémantická (k označení věci)
syntaktická (slovo ve vztahu k jiným slovům, ve větě)
- druhy pojmů:
o jednoznačné: různé objekty v jednom významu (leguán)
o mnohoznačné: různé objekty v různém významu (jízdní kolo, mlýnské kolo), pro logiku a dorozumívání nežádoucí
Commonwealth
Commonwealth
- je volné sdružení Velké Británie a jejích bývalých dominií a kolonií, do roku 1931 Commonwealth nesl označení Britské impérium, v letech 1931 – 1947 pak Britské společenství národů, dnes bývají tyto termíny zaměňovány a zejména označení Commonwealth se používá zpětně na celou dobu existence tohoto společenství, jehož formální hlavou je britský panovník, v současnosti tedy Alžběta II.
- 53 samostatných zemí a dále závislá území a teritoria pod správou Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu
Mezinárodní olympijský výbor
- vedoucí orgán současného olympijského hnutí; byl založen 23.6.1894 v Paříži na návrh P. de Coubertina, založen tzv. Olympijskou chartou
- k jeho hlavním úkolům patří: pravidelné pořádání olympijských her a zajištění jejich regulérního a důstojného průběhu a podpora rozvoje amatérského sportu na celém světě
- MOV rozhoduje o uznání národních olympijských výborů a mezinárodních sportovních federací, stanoví program olympijských her, vybírá město, v němž se mají hry konat atd.
- členové MOV jsou vybíráni z osob žijících v zemích, v nichž je ustaven národní olympijský výbor, jsou voleni MOV na návrh předsedy a stávají se doživotně představiteli MOV ve svých zemích
- roku 1980 měl MOV 86 členů; MVO vydává měsíčník Revue Olympique.
- je volné sdružení Velké Británie a jejích bývalých dominií a kolonií, do roku 1931 Commonwealth nesl označení Britské impérium, v letech 1931 – 1947 pak Britské společenství národů, dnes bývají tyto termíny zaměňovány a zejména označení Commonwealth se používá zpětně na celou dobu existence tohoto společenství, jehož formální hlavou je britský panovník, v současnosti tedy Alžběta II.
- 53 samostatných zemí a dále závislá území a teritoria pod správou Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu
Mezinárodní olympijský výbor
- vedoucí orgán současného olympijského hnutí; byl založen 23.6.1894 v Paříži na návrh P. de Coubertina, založen tzv. Olympijskou chartou
- k jeho hlavním úkolům patří: pravidelné pořádání olympijských her a zajištění jejich regulérního a důstojného průběhu a podpora rozvoje amatérského sportu na celém světě
- MOV rozhoduje o uznání národních olympijských výborů a mezinárodních sportovních federací, stanoví program olympijských her, vybírá město, v němž se mají hry konat atd.
- členové MOV jsou vybíráni z osob žijících v zemích, v nichž je ustaven národní olympijský výbor, jsou voleni MOV na návrh předsedy a stávají se doživotně představiteli MOV ve svých zemích
- roku 1980 měl MOV 86 členů; MVO vydává měsíčník Revue Olympique.
OECD
OECD
- Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD) je mezivládní organizace 30 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky
- OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu
- OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu
- cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů
- je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva – nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám
- v uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmen-tálních záležitostí, zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti, vyjednávání na úrovni OECD ohledně zdanění a celních poplatků například vytvořilo podmínky pro tvorbu mnoha bilaterálních daňových dohod po celém světě
- mimo jiné si vzalo OECD také za cíl koordinovat mezinárodní boj s politickou korupcí a úplat-kářstvím a vytvořilo proto Dohodu proti úplatkářství, která vešla v platnost v únoru 1999
- mezi hlavní orgány OECD patří: rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí
- sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži; OECD spolupracuje Evropská komise, všechny členské země EU a dalších téměř 70 států
- Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD) je mezivládní organizace 30 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky
- OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu
- OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu
- cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů
- je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva – nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám
- v uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmen-tálních záležitostí, zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti, vyjednávání na úrovni OECD ohledně zdanění a celních poplatků například vytvořilo podmínky pro tvorbu mnoha bilaterálních daňových dohod po celém světě
- mimo jiné si vzalo OECD také za cíl koordinovat mezinárodní boj s politickou korupcí a úplat-kářstvím a vytvořilo proto Dohodu proti úplatkářství, která vešla v platnost v únoru 1999
- mezi hlavní orgány OECD patří: rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí
- sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži; OECD spolupracuje Evropská komise, všechny členské země EU a dalších téměř 70 států
G8
G8
- je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska, dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky
- G8 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky, nemá ani stálý sekretariát nebo kanceláře jednotlivých členů
- jednotlivé země se k 1. lednu pravidelně střídají v předsednictví: předsedající země je zodpovědná za plánování a pořádání řady ministerských setkání vrcholících výročním summitem, který se koná většinou v červnu
- na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod; nejznámějším z těchto setkání je tzv. G7, jež odkazuje výhradně na výroční mítink ministrů financí sedmi členských zemí mimo Ruska (je to z toho důvodu, že Rusko není považováno za tak důležitou ekonomickou sílu – z hlediska HDP, jakou je ostatních sedm států; Rusko také, jako jediný stát z G8, není členem WTO)
- je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska, dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky
- G8 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky, nemá ani stálý sekretariát nebo kanceláře jednotlivých členů
- jednotlivé země se k 1. lednu pravidelně střídají v předsednictví: předsedající země je zodpovědná za plánování a pořádání řady ministerských setkání vrcholících výročním summitem, který se koná většinou v červnu
- na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod; nejznámějším z těchto setkání je tzv. G7, jež odkazuje výhradně na výroční mítink ministrů financí sedmi členských zemí mimo Ruska (je to z toho důvodu, že Rusko není považováno za tak důležitou ekonomickou sílu – z hlediska HDP, jakou je ostatních sedm států; Rusko také, jako jediný stát z G8, není členem WTO)
Co je to filozofie
1) Co je to filozofie
- slovní definice filozofie:
o je odvozeno z řeckých kořenů „filein“ a „sofia“ – filein znamená milovat a sofia moudrost, doslova láska k moudrosti
- věcná definice filozofie:
o univerzální věda, která na základě přirozeného rozumu usiluje poznat všech věcí v jejich nejhlubších příčinách
2) Systematická filozofie –filozofické disciplíny a vědy pomocné
Filozofické disciplíny
- průpravná část: logika
o logika minor = formální logika
o logika maior = materiální logika (noetika, epistemologie)
- teoretická část: metafyzika
o obecná = ontologie
o speciální (přírodní filozofie, filozofická antropologie a přirozená teologie)
- praktická část: etika
- dějiny filozofie: dějiny filozofického myšlení
Vědy pomocné
- estetika
- filozofie dějin
- historie
- slovní definice filozofie:
o je odvozeno z řeckých kořenů „filein“ a „sofia“ – filein znamená milovat a sofia moudrost, doslova láska k moudrosti
- věcná definice filozofie:
o univerzální věda, která na základě přirozeného rozumu usiluje poznat všech věcí v jejich nejhlubších příčinách
2) Systematická filozofie –filozofické disciplíny a vědy pomocné
Filozofické disciplíny
- průpravná část: logika
o logika minor = formální logika
o logika maior = materiální logika (noetika, epistemologie)
- teoretická část: metafyzika
o obecná = ontologie
o speciální (přírodní filozofie, filozofická antropologie a přirozená teologie)
- praktická část: etika
- dějiny filozofie: dějiny filozofického myšlení
Vědy pomocné
- estetika
- filozofie dějin
- historie
Další světové organizace
6) Další světové organizace
Červený kříž
- je mezinárodní nezisková organizace sídlící v Ženevě, která se zabývá poskytováním humanitární pomoci a lékařské péče v oblastech potřeby (přírodní katastrofy, válečné konflikty, boj s chudobou atd.), je větven do národních celků
- v Česku působí Český červený kříž, který se uvádí pod zkratkou ČČK. V současné době má ČČK celkem 70 381 členů sdružených v 1712 místních skupinách
- Červený kříž se snaží respektovat i náboženské odlišnosti světa a tak vznikla pro muslimský svět jeho obdoba, která se nazývá Červený půlměsíc a má stejné poslání a cíle jako mateřská organizace
- symbolem červeného kříže se stala jeho vlajka, která vychází z vlajky Švýcarska s tím rozdílem, že má přehozenou barevnou kombinaci: bílé pozadí a na něm situován červený kříž; pro muslimský svět má vlajka obdobu červeného půlměsíce na bílém pozadí, pro Izrael červený kosočtverec (krystal) na bílém pozadí
- vznikl z podnětu J. H. Dunanta, zásady činnosti Červeného kříže vypracované 1863 na konferenci v Ženevě, jsou uplatněny v Ženevské úmluvě na ochranu raněných a nemocných za války pozemní a námořní (1949) a vycházejí z nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zařízení i personálu červeného kříže
- mezinárodní výbor Červeného kříže, složený z 25 švýcarských občanů, vypracovává návrhy mezinárodních úmluv pro zmírnění účinků války a plní další funkce podle mezinárodního práva
WTO (Světová obchodní organizace)
- mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě (Švýcarsko)
- WTO je nástupnickou organizací Všeobecné dohody o clech a obchodu
- dohoda o zřízení WTO byla podepsána r. 1994 (s platností od 1.1.1995), organizace má 138 členských států (včetně České republiky) a dalších 34 zemí má statut pozorovatele
- cíly WTO jsou: trvale udržitelný světový rozvoj, zvyšování životní úrovně, snižování nezaměstnanosti, navýšit objem světového obchodu atd.
- hlavními orgány jsou: Konference ministrů, generální rada a Sekretariát řízený Generálním ředitelem; rozhodnutí jsou přijímána na základě všeobecného konsensu
Červený kříž
- je mezinárodní nezisková organizace sídlící v Ženevě, která se zabývá poskytováním humanitární pomoci a lékařské péče v oblastech potřeby (přírodní katastrofy, válečné konflikty, boj s chudobou atd.), je větven do národních celků
- v Česku působí Český červený kříž, který se uvádí pod zkratkou ČČK. V současné době má ČČK celkem 70 381 členů sdružených v 1712 místních skupinách
- Červený kříž se snaží respektovat i náboženské odlišnosti světa a tak vznikla pro muslimský svět jeho obdoba, která se nazývá Červený půlměsíc a má stejné poslání a cíle jako mateřská organizace
- symbolem červeného kříže se stala jeho vlajka, která vychází z vlajky Švýcarska s tím rozdílem, že má přehozenou barevnou kombinaci: bílé pozadí a na něm situován červený kříž; pro muslimský svět má vlajka obdobu červeného půlměsíce na bílém pozadí, pro Izrael červený kosočtverec (krystal) na bílém pozadí
- vznikl z podnětu J. H. Dunanta, zásady činnosti Červeného kříže vypracované 1863 na konferenci v Ženevě, jsou uplatněny v Ženevské úmluvě na ochranu raněných a nemocných za války pozemní a námořní (1949) a vycházejí z nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zařízení i personálu červeného kříže
- mezinárodní výbor Červeného kříže, složený z 25 švýcarských občanů, vypracovává návrhy mezinárodních úmluv pro zmírnění účinků války a plní další funkce podle mezinárodního práva
WTO (Světová obchodní organizace)
- mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě (Švýcarsko)
- WTO je nástupnickou organizací Všeobecné dohody o clech a obchodu
- dohoda o zřízení WTO byla podepsána r. 1994 (s platností od 1.1.1995), organizace má 138 členských států (včetně České republiky) a dalších 34 zemí má statut pozorovatele
- cíly WTO jsou: trvale udržitelný světový rozvoj, zvyšování životní úrovně, snižování nezaměstnanosti, navýšit objem světového obchodu atd.
- hlavními orgány jsou: Konference ministrů, generální rada a Sekretariát řízený Generálním ředitelem; rozhodnutí jsou přijímána na základě všeobecného konsensu
Struktura a orgány NATO
Struktura a orgány NATO
- NATO je seskupení nezávislých států nikoli nadnárodní organizace, rozhodnutí jsou přijímána za všeobecného souhlasu všech členských zemí
- nejvyšším výkonným orgánem NATO (ustanoven již zakládající smlouvou NATO) je tzv. Severoatlantická rada
o je složena ze stálých zástupců členských států, schází se nejméně jednou týdně
o rada může podle smlouvy dále zakládat další podřízené instance podle potřeby
- mezi další důležité orgány patří:
o Výbor pro plánování obrany: který projednává většinu otázek týkajících se kolektivní obrany
o Skupina pro jaderné plánování
pod tyto dva orgány spadají ještě další výbory (např. Výbor pro vědu, pro protivzdušnou obranu, ...)
- v čele celé organizace stojí generální tajemník NATO:
o je mu podřízen Mezinárodní sekretariát, předsedá Radě, Výboru pro plánování obrany a dalším institucím
o jeho funkční období omezeno, od roku 2004 je generálním tajemníkem Jaap de Hoop Scheffer z Nizozemí
- Mezinárodní sekretariát zajišťuje činnost výkonných orgánů NATO, čítá přibližně 1300 zaměstnanců
- nejvyšším armádním orgánem je Vojenský výbor:
o je podřízen Radě a Výboru pro plánování obrany; schází se každý týden a je zastoupen stálými vojenskými představiteli jednotlivých států
o doporučuje politickým orgánům aliance opatření v otázkách vojenské strategie, rozvoje ozbrojených sil a předkládá doporučení k použití ozbrojené síly
- NATO je seskupení nezávislých států nikoli nadnárodní organizace, rozhodnutí jsou přijímána za všeobecného souhlasu všech členských zemí
- nejvyšším výkonným orgánem NATO (ustanoven již zakládající smlouvou NATO) je tzv. Severoatlantická rada
o je složena ze stálých zástupců členských států, schází se nejméně jednou týdně
o rada může podle smlouvy dále zakládat další podřízené instance podle potřeby
- mezi další důležité orgány patří:
o Výbor pro plánování obrany: který projednává většinu otázek týkajících se kolektivní obrany
o Skupina pro jaderné plánování
pod tyto dva orgány spadají ještě další výbory (např. Výbor pro vědu, pro protivzdušnou obranu, ...)
- v čele celé organizace stojí generální tajemník NATO:
o je mu podřízen Mezinárodní sekretariát, předsedá Radě, Výboru pro plánování obrany a dalším institucím
o jeho funkční období omezeno, od roku 2004 je generálním tajemníkem Jaap de Hoop Scheffer z Nizozemí
- Mezinárodní sekretariát zajišťuje činnost výkonných orgánů NATO, čítá přibližně 1300 zaměstnanců
- nejvyšším armádním orgánem je Vojenský výbor:
o je podřízen Radě a Výboru pro plánování obrany; schází se každý týden a je zastoupen stálými vojenskými představiteli jednotlivých států
o doporučuje politickým orgánům aliance opatření v otázkách vojenské strategie, rozvoje ozbrojených sil a předkládá doporučení k použití ozbrojené síly
Historie vzniku a rozšiřování NATO o další členské země
Historie vzniku a rozšiřování NATO o další členské země
- prvním, kdo vyzval k vytvoření nějaké formy poválečné spolupráce, podobné současné Severoatlantické aliance, byl v roce 1946 Winston Churchill, který počítal se vznikem sjednocené Evropy podporované USA s tím, že členem vzniklého bloku bude i Německo
- myšlenka začlenění agresora obou světových válek se však zdála zatím příliš moderní, proto zpočátku probíhala hlavně jednání západoevropských států v čele s Velkou Británií a Francií, brzy také se zeměmi Beneluxu
- ve výsledku byla mezi těmito zeměmi v březnu roku 1948 podepsána Bruselská smlouva o vzniku Západoevropské unie, která směřovala ke zvýšení spolupráce v oblasti obranné ale i kulturní a ekonomické.
- po dalších jednáních s USA, Kanadou a evropskými zeměmi byla 4. dubna 1949 ve Washingtonu podepsána tzv. Severoatlantická smlouva, ustavující NATO
- prvními členy nově vzniklé aliance se stalo 12 států: Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Nizozemsko, Island, Itálie, Norsko, Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy
- již od počátku se ale počítalo s tím, že Severoatlantická aliance se bude dále rozrůstat, např. v roce 1954 byl vznesen návrh Sovětského svazu o jeho začlenění do aliance za účelem zabezpečení míru v Evropě, ten byl ale zamítnut jako pokus o rozvrácení organizace zevnitř
- postupné rozšiřování NATO:
o 1952: Řecko a Turecko
o 1955: Spolková republika Německo
o 1982: Španělsko
o 1990: dřívější NDR ( v důsledku sjednocení Německa )
o 1999: Česká republika, Maďarsko, Polsko
o 2004: Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko
- v současnosti má tedy NATO 26 členů : Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Francii, Velkou Británii, Dánsko, Island, Itálii, Kanadu, Norsko, Portugalsko, USA, Řecko, Turecko, SRN, Španělsko, Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko
- prvním, kdo vyzval k vytvoření nějaké formy poválečné spolupráce, podobné současné Severoatlantické aliance, byl v roce 1946 Winston Churchill, který počítal se vznikem sjednocené Evropy podporované USA s tím, že členem vzniklého bloku bude i Německo
- myšlenka začlenění agresora obou světových válek se však zdála zatím příliš moderní, proto zpočátku probíhala hlavně jednání západoevropských států v čele s Velkou Británií a Francií, brzy také se zeměmi Beneluxu
- ve výsledku byla mezi těmito zeměmi v březnu roku 1948 podepsána Bruselská smlouva o vzniku Západoevropské unie, která směřovala ke zvýšení spolupráce v oblasti obranné ale i kulturní a ekonomické.
- po dalších jednáních s USA, Kanadou a evropskými zeměmi byla 4. dubna 1949 ve Washingtonu podepsána tzv. Severoatlantická smlouva, ustavující NATO
- prvními členy nově vzniklé aliance se stalo 12 států: Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Nizozemsko, Island, Itálie, Norsko, Lucembursko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy
- již od počátku se ale počítalo s tím, že Severoatlantická aliance se bude dále rozrůstat, např. v roce 1954 byl vznesen návrh Sovětského svazu o jeho začlenění do aliance za účelem zabezpečení míru v Evropě, ten byl ale zamítnut jako pokus o rozvrácení organizace zevnitř
- postupné rozšiřování NATO:
o 1952: Řecko a Turecko
o 1955: Spolková republika Německo
o 1982: Španělsko
o 1990: dřívější NDR ( v důsledku sjednocení Německa )
o 1999: Česká republika, Maďarsko, Polsko
o 2004: Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko
- v současnosti má tedy NATO 26 členů : Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Francii, Velkou Británii, Dánsko, Island, Itálii, Kanadu, Norsko, Portugalsko, USA, Řecko, Turecko, SRN, Španělsko, Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko
NATO
5) NATO
- NATO (North Atlantic Treaty Organisation, Organizace Severoatlantické smlouvy) je mezinárodní vojenská organizace, založená 4. dubna 1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy, která zakotvila vznik bezpečnostní organizace západních demokracií jako odpověď na poválečnou situaci v Evropě
- od r. 1966 (po vystoupení Francie z Aliance) sídlí v Bruselu (dříve sídlo v Paříži)
- pád komunismu po roce 1989 vedl k přehodnocení úlohy NATO (fungovala především jako protiváha Varšavské smlouvy), postupně se Aliance začala stále více zaměřovat i do politické a hospodářské sféry a na spolupráci s dalšími
mezinárodními organizacemi: Aliance proto financuje různé programy, týkající se například vědecké spolupráce a životního prostředí, kromě toho se se změnou bezpečnostních podmínek v současné době zaměřuje na to, aby se přizpůsobila hrozbě terorismu (došlo tudíž i ke shodě na tom, že důvodem k zásahu není jen přímý útok na stát Aliance, ale i přímá hrozba tohoto napadení)
Severoatlantické smlouva
- samotná Severoatlantická smlouva je dokument vycházející z Charty OSN, klíčový je článek 5, podle nějž smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům
- za ozbrojený útok se považuje: ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka
- NATO (North Atlantic Treaty Organisation, Organizace Severoatlantické smlouvy) je mezinárodní vojenská organizace, založená 4. dubna 1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy, která zakotvila vznik bezpečnostní organizace západních demokracií jako odpověď na poválečnou situaci v Evropě
- od r. 1966 (po vystoupení Francie z Aliance) sídlí v Bruselu (dříve sídlo v Paříži)
- pád komunismu po roce 1989 vedl k přehodnocení úlohy NATO (fungovala především jako protiváha Varšavské smlouvy), postupně se Aliance začala stále více zaměřovat i do politické a hospodářské sféry a na spolupráci s dalšími
mezinárodními organizacemi: Aliance proto financuje různé programy, týkající se například vědecké spolupráce a životního prostředí, kromě toho se se změnou bezpečnostních podmínek v současné době zaměřuje na to, aby se přizpůsobila hrozbě terorismu (došlo tudíž i ke shodě na tom, že důvodem k zásahu není jen přímý útok na stát Aliance, ale i přímá hrozba tohoto napadení)
Severoatlantické smlouva
- samotná Severoatlantická smlouva je dokument vycházející z Charty OSN, klíčový je článek 5, podle nějž smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům
- za ozbrojený útok se považuje: ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka
Orgány a struktura OSN
o Mezinárodní soudní dvůr:
sídlí v Haagu, byl zřízen v roce 1945 Chartou OSN
navazuje na předválečný Stálý dvůr mezinárodní bezpečnosti SN
je složen z 15 soudců, kteří jsou voleni nezávisle Radou bezpečnosti a Valným shromážděním OSN
v jeho pravomoci je rozhodovat mezinárodněprávní, nikoliv mezinárodně politické, spory.; rozhoduje pouze v těch sporech, ve kterých jej obě strany požádají o rozhodnutí; usnáší se většinou přítomných soudců - při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy
rozsudky jsou konečné, tj. není proti nim odvolání
Rozvojové cíle tisíciletí
- Cíle OSN do roku 2015:
o snížit chudobu a sociální vyloučení
o dosáhnout univerzálního primárního vzdělávání
o prosazovat rovnost mužů a žen a poskytovat ženám více možností prosadit se ve společnosti
o snížit dětskou úmrtnost
o zlepšit zdraví matek
o boj s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi
o zajistit environmentální udržitelnost
o vybudovat globální partnerství pro rozvoj
o udržovat mezinárodní mír a bezpečnost
sídlí v Haagu, byl zřízen v roce 1945 Chartou OSN
navazuje na předválečný Stálý dvůr mezinárodní bezpečnosti SN
je složen z 15 soudců, kteří jsou voleni nezávisle Radou bezpečnosti a Valným shromážděním OSN
v jeho pravomoci je rozhodovat mezinárodněprávní, nikoliv mezinárodně politické, spory.; rozhoduje pouze v těch sporech, ve kterých jej obě strany požádají o rozhodnutí; usnáší se většinou přítomných soudců - při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy
rozsudky jsou konečné, tj. není proti nim odvolání
Rozvojové cíle tisíciletí
- Cíle OSN do roku 2015:
o snížit chudobu a sociální vyloučení
o dosáhnout univerzálního primárního vzdělávání
o prosazovat rovnost mužů a žen a poskytovat ženám více možností prosadit se ve společnosti
o snížit dětskou úmrtnost
o zlepšit zdraví matek
o boj s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi
o zajistit environmentální udržitelnost
o vybudovat globální partnerství pro rozvoj
o udržovat mezinárodní mír a bezpečnost
Orgány a struktura OSN
Orgány a struktura OSN
- v OSN jsou dva typy orgánů - hlavní a pomocné; tři ze šesti hlavních jsou ve své působnosti nejvyšší a nezávislé: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti a Mezinárodní soudní dvůr
- Valnému shromáždění jsou podřízeny Hospodářská a sociální rada a Poručenská rada, Sekretariát je podřízen i ostatním hlavním orgánům
- mezi další orgány OSN patří odborné organizace (např. Dětský fond OSN), mezinárodní agentury a zvláště přidružené organizace
- struktura základních orgánů se od vzniku organizace nezměnila, pouze došlo k drobným úpravám ve složení jednotlivých orgánů v souvislosti se vzrůstajícím počtem členů
o Valné shromáždění: hlavní orgán OSN
skládá se ze všech členských zemí OSN: každá má při hlasování jeden hlas
má právo jednat o všech problémech vymezených Chartou OSN nebo týkajících se ostatních orgánů OSN, s výjimkou těch, které patří do výlučné pravomoci Rady bezpečnosti
schází se na pravidelných každoročních zasedáních a na zasedáních svolávaných podle potřeby
k přijetí rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většiny přítomných členů (v důležitých otázkách dvoutřetinové většiny)
usnesení Valného shromáždění jsou v naprosté většině pouhými právně nezávaznými doporučeními a mají formu rezoluce (deklarace)
shromáždění dále projednává zprávy jednotlivých orgánů OSN a volí nestálé členy Rady bezpečnosti, na doporučení Rady bezpečnosti jmenuje generálního tajemníka OSN, schvaluje rozpočet, přijímá nové členy a stávající členy porušující Chartu OSN vylučuje
o Rada bezpečnosti: výkonný orgán OSN
skládá se z 15 členů, z nichž je pět stálých (Čína, Francie, Rusko, VB a USA) a 10 volených na dva roky (každým rokem 5 podle principu rovnoměrného geografického rozložení) Valným shromážděním OSN
Česká republika byla členem v letech 1994-1995
každý člen Rady má jeden hlas, přičemž stálí členové mají právo veta, o procedurálních otázkách rozhoduje Rada 9 kladnými hlasy, o ostatních otázkách souhlasem 9 členů, včetně všech členů stálých
úkolem Rady je zajišťovat dodržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Je k tomu vybavena zvláštními pravomocemi: 1) rozhodnutí, která přijímá, jsou pro všechny členské země závazná; 2) má právo organizovat a podnikat vojenské akce s ozbrojenými silami OSN; 3) doporučuje přijetí nových členů OSN, volbu generálního tajemníka OSN; 4) společně s Valným shromážděním OSN volí soudce Mezinárodního soudního dvora
- v OSN jsou dva typy orgánů - hlavní a pomocné; tři ze šesti hlavních jsou ve své působnosti nejvyšší a nezávislé: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti a Mezinárodní soudní dvůr
- Valnému shromáždění jsou podřízeny Hospodářská a sociální rada a Poručenská rada, Sekretariát je podřízen i ostatním hlavním orgánům
- mezi další orgány OSN patří odborné organizace (např. Dětský fond OSN), mezinárodní agentury a zvláště přidružené organizace
- struktura základních orgánů se od vzniku organizace nezměnila, pouze došlo k drobným úpravám ve složení jednotlivých orgánů v souvislosti se vzrůstajícím počtem členů
o Valné shromáždění: hlavní orgán OSN
skládá se ze všech členských zemí OSN: každá má při hlasování jeden hlas
má právo jednat o všech problémech vymezených Chartou OSN nebo týkajících se ostatních orgánů OSN, s výjimkou těch, které patří do výlučné pravomoci Rady bezpečnosti
schází se na pravidelných každoročních zasedáních a na zasedáních svolávaných podle potřeby
k přijetí rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většiny přítomných členů (v důležitých otázkách dvoutřetinové většiny)
usnesení Valného shromáždění jsou v naprosté většině pouhými právně nezávaznými doporučeními a mají formu rezoluce (deklarace)
shromáždění dále projednává zprávy jednotlivých orgánů OSN a volí nestálé členy Rady bezpečnosti, na doporučení Rady bezpečnosti jmenuje generálního tajemníka OSN, schvaluje rozpočet, přijímá nové členy a stávající členy porušující Chartu OSN vylučuje
o Rada bezpečnosti: výkonný orgán OSN
skládá se z 15 členů, z nichž je pět stálých (Čína, Francie, Rusko, VB a USA) a 10 volených na dva roky (každým rokem 5 podle principu rovnoměrného geografického rozložení) Valným shromážděním OSN
Česká republika byla členem v letech 1994-1995
každý člen Rady má jeden hlas, přičemž stálí členové mají právo veta, o procedurálních otázkách rozhoduje Rada 9 kladnými hlasy, o ostatních otázkách souhlasem 9 členů, včetně všech členů stálých
úkolem Rady je zajišťovat dodržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Je k tomu vybavena zvláštními pravomocemi: 1) rozhodnutí, která přijímá, jsou pro všechny členské země závazná; 2) má právo organizovat a podnikat vojenské akce s ozbrojenými silami OSN; 3) doporučuje přijetí nových členů OSN, volbu generálního tajemníka OSN; 4) společně s Valným shromážděním OSN volí soudce Mezinárodního soudního dvora
Orgány a struktura OSN
o Ekonomická a sociální rada:
skládá se ze zástupců 54 členských států, kteří jsou voleni na tři roky (každý rok jedna třetina)
Rada koordinuje hospodářskou, sociální a kulurní činnost členských států OSN, svolává mezinárodní konference a uzavírá dohody s mezinárodními organizacemi (např. s Mezinárodním měnovým fondem)
vykonává i další funkce, kterými ji pověřují Valné shromáždění, Rada bezpečnosti nebo Poručenská rada OSN
všechna její rozhodnutí mají povahu právně nezávazných doporučení
o Poručenská rada:
skládá se ze stálých členů Rady bezpečnosti, ze zástupců členských států, kteří spravují poručenská území a z dalších států
poručenská rada je Valným shromážděním volena na 3 roky
jejím úkolem je kontrolovat výkon správy poručenských území
o Sekretariát OSN:
vytváří podpůrný servis pro ostatní orgány OSN
je tvořen zaměstnanci Sekretariátu, v jejichž čele stojí Generální tajemník
zaměstnanci nesmí přijímat pokyny z vnějšku organizační struktury OSN, mají imunitu a jsou odpovědni pouze OSN
skládá se ze zástupců 54 členských států, kteří jsou voleni na tři roky (každý rok jedna třetina)
Rada koordinuje hospodářskou, sociální a kulurní činnost členských států OSN, svolává mezinárodní konference a uzavírá dohody s mezinárodními organizacemi (např. s Mezinárodním měnovým fondem)
vykonává i další funkce, kterými ji pověřují Valné shromáždění, Rada bezpečnosti nebo Poručenská rada OSN
všechna její rozhodnutí mají povahu právně nezávazných doporučení
o Poručenská rada:
skládá se ze stálých členů Rady bezpečnosti, ze zástupců členských států, kteří spravují poručenská území a z dalších států
poručenská rada je Valným shromážděním volena na 3 roky
jejím úkolem je kontrolovat výkon správy poručenských území
o Sekretariát OSN:
vytváří podpůrný servis pro ostatní orgány OSN
je tvořen zaměstnanci Sekretariátu, v jejichž čele stojí Generální tajemník
zaměstnanci nesmí přijímat pokyny z vnějšku organizační struktury OSN, mají imunitu a jsou odpovědni pouze OSN
OSN
4) OSN
- je mezinárodní organizace sídílící v New Yorku (některé orgány v Ženevě nebo ve Vídni, Mezinárodní soudní dvůr v Haagu), jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa
- jejímu vzniku (24. 10. 1945 po ratifikaci Charty OSN) bezprostředně předcházely: Atlantická charta (1941), Deklarace Spojených národů (1942) a Jaltská konference (1945); OSN navazuje na zaniklou Společnost národů; první Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně
- počet členských států postupně stoupl na dnešních 192, mimo OSN stojí pouze Taiwan, Vatikán a Západní Sahara
- cílem OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce
- členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni; každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem
- výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné
- v roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru: již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988)
- jednací jazyky OSN: angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
- výdaje OSN jsou hrazeny z rozpočtu, do něhož přispívají členské státy částkou závislou na výši hrubého domácího důchodu
- je mezinárodní organizace sídílící v New Yorku (některé orgány v Ženevě nebo ve Vídni, Mezinárodní soudní dvůr v Haagu), jejímiž členy jsou téměř všechny státy světa
- jejímu vzniku (24. 10. 1945 po ratifikaci Charty OSN) bezprostředně předcházely: Atlantická charta (1941), Deklarace Spojených národů (1942) a Jaltská konference (1945); OSN navazuje na zaniklou Společnost národů; první Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně
- počet členských států postupně stoupl na dnešních 192, mimo OSN stojí pouze Taiwan, Vatikán a Západní Sahara
- cílem OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce
- členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni; každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem
- výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné
- v roce 2001 OSN dostala Nobelovu cenu míru: již dříve stejnou cenu dostaly Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954 a 1981), Dětský fond OSN (1965) a Mírové síly OSN (1988)
- jednací jazyky OSN: angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština
- výdaje OSN jsou hrazeny z rozpočtu, do něhož přispívají členské státy částkou závislou na výši hrubého domácího důchodu
Orgány EU
Orgány EU
- základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce
- základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament
- Evropská komise:
o sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí, sídlo má v Bruselu
o největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv, vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění, dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody
o má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU
o na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny
- základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce
- základem evropských institucí je tzv. „institucionální trojúhelník“ – Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament
- Evropská komise:
o sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlížet k zájmům jednotlivých zemí, sídlo má v Bruselu
o největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíží na dodržování přijatých smluv, vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění, dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody
o má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU
o na základě Smlouvy z Nice má každá země jednoho komisaře, v současnosti je jich tedy 27. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny
Evropský parlament:
- Evropský parlament:
o funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie, schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států
o má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU.
o na základě Smlouvy z Nice má dnes Evropský parlament 785 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU na období pěti let
o poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy rozsazeni podle národností
o sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku, Evropský parlament se usnáší prostou většinou
o funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie, schvaluje složení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států
o má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU.
o na základě Smlouvy z Nice má dnes Evropský parlament 785 poslanců, kteří jsou od roku 1979 voleni obyvateli EU na období pěti let
o poslanci mají možnost sdružovat se do poslaneckých klubů na základě politické příslušnosti, nejsou tedy rozsazeni podle národností
o sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku, Evropský parlament se usnáší prostou většinou
Rada Evropské unie:
- Rada Evropské unie:
o se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise
o rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat
o Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti
- další instituce/ orgány Evropské unie:
o Evropský soudní dvůr: dbá nad dodržováním evropského práva a je významným kontrolním orgánem EU, má sídlo v Lucemburku.
o Účetní dvůr: má za úkol kontrolovat, zda finanční prostředky Unie jsou vynakládány podle správných zásad na správné účely, sídlí též v Lucemburku
o Evropská investiční banka: poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice, Sídlo banky je v Lucemburku, s pobočkami v Athénách, Lisabonu, Londýně, Madridu a Římě
o Evropský investiční fond: pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům, sídlí v Lucemburku
o Evropský ombudsman: se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU, sídlí ve Štrasburku
o Evropská centrální banka: je klíčovou institucí pro činnost Evropské měnové unie, sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem
o se schází přibližně třikrát do roka, skládá se z hlav států a předsedů vlád členských států EU, ministrů zahraničí a představitelů Evropské komise
o rozhoduje o nejzávažnějších politických a ekonomických otázkách a vymezuje směry, kterými se má Unie ubírat
o Evropská rada rozhoduje na základě jednomyslnosti
- další instituce/ orgány Evropské unie:
o Evropský soudní dvůr: dbá nad dodržováním evropského práva a je významným kontrolním orgánem EU, má sídlo v Lucemburku.
o Účetní dvůr: má za úkol kontrolovat, zda finanční prostředky Unie jsou vynakládány podle správných zásad na správné účely, sídlí též v Lucemburku
o Evropská investiční banka: poskytuje veřejným i soukromým subjektům dlouhodobé půjčky na kapitálové investice, Sídlo banky je v Lucemburku, s pobočkami v Athénách, Lisabonu, Londýně, Madridu a Římě
o Evropský investiční fond: pomáhá s rozšiřováním transevropských infrastruktur a poskytuje záruky na půjčky malým a středním podnikům, sídlí v Lucemburku
o Evropský ombudsman: se zabývá stížnostmi na činnosti orgánů a institucí EU, sídlí ve Štrasburku
o Evropská centrální banka: je klíčovou institucí pro činnost Evropské měnové unie, sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem
Vznik a historie EU
Vznik a historie EU
- Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí, v roce 1950 symbolicky 9. května předložil návrh sjednocené Evropy, dnes známý jako Schumanova deklarace, který konkretizuje předcházející prohlášení evropských politiků
- vznik Evropského hospodářského společenství (EHS, dnes ES), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) započal evropskou integraci
- po přijetí Velké Británie, Dánska a Irska v roce 1973 a Řecka v roce 1981 byl v roce 1985 přijat dokument Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992, který analyzoval tehdejší situaci jako podklad pro budoucí jednání o Jednotném evropském aktu. Ten spolu s tzv. Schengenskou dohodou vytvořil základní kostru tehdejšího EHS a položil základ pro další integrační aktivity.
- podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní evropští představitelé výraznou reformu zakládajících smluv
o nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí
o smlouva oficiálně přejmenovala Evropské hospodářské společenství na Evropské společenství a dala základ Evropské unii, která měla pomocí tzv. třech pilířů zastřešovat všechny existující integrační aktivity .
- přijetí nových států v roce 1995 a 2004, resp. 2007 a zavedení společné evropské měny poukázalo na vůli k další integraci
- snaha o sjednocení jednotlivých evropských orgánů a jasné vymezení pravomocí EU tzv. Evropskou ústavou však vyvolalo vnitřní nesouhlas některých států a ústava nebyla ratifikována
- Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí, v roce 1950 symbolicky 9. května předložil návrh sjednocené Evropy, dnes známý jako Schumanova deklarace, který konkretizuje předcházející prohlášení evropských politiků
- vznik Evropského hospodářského společenství (EHS, dnes ES), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) započal evropskou integraci
- po přijetí Velké Británie, Dánska a Irska v roce 1973 a Řecka v roce 1981 byl v roce 1985 přijat dokument Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992, který analyzoval tehdejší situaci jako podklad pro budoucí jednání o Jednotném evropském aktu. Ten spolu s tzv. Schengenskou dohodou vytvořil základní kostru tehdejšího EHS a položil základ pro další integrační aktivity.
- podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní evropští představitelé výraznou reformu zakládajících smluv
o nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí
o smlouva oficiálně přejmenovala Evropské hospodářské společenství na Evropské společenství a dala základ Evropské unii, která měla pomocí tzv. třech pilířů zastřešovat všechny existující integrační aktivity .
- přijetí nových států v roce 1995 a 2004, resp. 2007 a zavedení společné evropské měny poukázalo na vůli k další integraci
- snaha o sjednocení jednotlivých evropských orgánů a jasné vymezení pravomocí EU tzv. Evropskou ústavou však vyvolalo vnitřní nesouhlas některých států a ústava nebyla ratifikována
Rozšiřování EU:
Rozšiřování EU:
- Evropská unie má v současnosti 27 členských států, celkovou rozlohu 4 314 000 km², přibližně 496 miliónů obyvatel (což je třetí největší populace na světě po Číně (1 306 mil.) a Indii (1 080 mil.)) a HDP stejně vysoké jako USA
- do současné doby se rozšířila celkem šestkrát:
o poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království
o Řecko se připojilo v roce 1981
o následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986
o další rozšíření bylo v roce 1995, kdy se členy staly Finsko, Rakousko a Švédsko
o předposlední rozšíření v květnu 2004 bylo největší v historii Unie: členy se stalo těchto 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko
o 1. ledna 2007 pak vstoupilo též i Rumunsko a Bulharsko
V roce 1985 společenství opustilo Grónsko, když v referendu 52% obyvatel hlasovalo proti setrvání země ve společenství
- Evropská unie má v současnosti 27 členských států, celkovou rozlohu 4 314 000 km², přibližně 496 miliónů obyvatel (což je třetí největší populace na světě po Číně (1 306 mil.) a Indii (1 080 mil.)) a HDP stejně vysoké jako USA
- do současné doby se rozšířila celkem šestkrát:
o poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království
o Řecko se připojilo v roce 1981
o následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986
o další rozšíření bylo v roce 1995, kdy se členy staly Finsko, Rakousko a Švédsko
o předposlední rozšíření v květnu 2004 bylo největší v historii Unie: členy se stalo těchto 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko
o 1. ledna 2007 pak vstoupilo též i Rumunsko a Bulharsko
V roce 1985 společenství opustilo Grónsko, když v referendu 52% obyvatel hlasovalo proti setrvání země ve společenství
Struktura EU, působnost EU
- struktura této trochu slo-žité stavby se často připo-dobňuje k antickému chrá- mu, jako každá stavba, která má přetrvat do budoucích věků, i EU potřebuje pevné základy - společné hodnoty a cíle: z nich vyrůstají tři pilíře, představující jednotlivé politiky Unie, jejich svorníkem, střechou, pod níž se odehrává život ve společném evropském domě, jsou instituce EU
- první pilíř:
o ES a AURATOM; celní unie a vnitřní trh, kultura, výzkum a vývoj, ...
- druhý pilíř:
o zahraniční a bezpečnostní politika; demokracie, zachovávání míru, ...
- třetí pilíř:
o potírání rasismu a xenofobie, policejní a soudní spolupráce, potírání terorismu, ...
- první pilíř:
o ES a AURATOM; celní unie a vnitřní trh, kultura, výzkum a vývoj, ...
- druhý pilíř:
o zahraniční a bezpečnostní politika; demokracie, zachovávání míru, ...
- třetí pilíř:
o potírání rasismu a xenofobie, policejní a soudní spolupráce, potírání terorismu, ...
Mezinárodní světové organizace (EU, OSN, NATO)
b) Proč vznikají stále nové MO, kdy se stává členství v nich závazné
- mezinárodní organizace vznikají, protože existuje řada zájmů, které stát není schopen zcela zajišťovat na národní úrovni: lépe je prosadí ve spolupráci s ostatními státy (jejich rozvoj nastal koncem 19. století)
- mezinárodní smlouva nebo členství v mezinárodní organizaci je závazné až tehdy, je-li schváleno příslušnými orgány daného státu v souladu s jeho právní úpravou, popřípadě je-li schváleno vládou a následně ratifikováno zákonodárným sborem a hlavou státu
2) Pojmy
- mezinárodní vztahy:
o vzájemné vztahy mezi státy a národy, společenskými skupinami a organizacemi, vyplývají celkově z výrobních poměrů
o mezinárodní vztahy mají třídní charakter a projevují se jako ekonomické, politické, zejména diplomatické, vojenské, ideologické a kulturní vztahy mezi státy, národy a v novější době mezi světovými systémy
o výzkumem mezinárodních vztahů se zabývá věda o mezinárodních vztazích, členící se na teorii mezinárodní vztahy a jednotlivé aplikované disciplíny
- mezinárodní obchod:
o součást světového obchodu, představuje souhrn vztahů spojených se směnou zboží mezi národními ekonomickými celky
o je základní formou projevu internacionalizace výroby spojené s rozvojem výrobních sil. V historickém vývoji došlo k postupné přeměně původně izolovaných národních trhů ve světový trh, vzrostl také podíl výrobků a klesl podíl surovin ve světovém vývozu
o v souvislosti s integračními tendencemi se projevily výrazné tendence k regionalizaci mezinárodního obchodu a také k rozvoji obchodních styků mezi zeměmi pro které jsou tyto styky vzájemně výhodné
- mezinárodní organizace vznikají, protože existuje řada zájmů, které stát není schopen zcela zajišťovat na národní úrovni: lépe je prosadí ve spolupráci s ostatními státy (jejich rozvoj nastal koncem 19. století)
- mezinárodní smlouva nebo členství v mezinárodní organizaci je závazné až tehdy, je-li schváleno příslušnými orgány daného státu v souladu s jeho právní úpravou, popřípadě je-li schváleno vládou a následně ratifikováno zákonodárným sborem a hlavou státu
2) Pojmy
- mezinárodní vztahy:
o vzájemné vztahy mezi státy a národy, společenskými skupinami a organizacemi, vyplývají celkově z výrobních poměrů
o mezinárodní vztahy mají třídní charakter a projevují se jako ekonomické, politické, zejména diplomatické, vojenské, ideologické a kulturní vztahy mezi státy, národy a v novější době mezi světovými systémy
o výzkumem mezinárodních vztahů se zabývá věda o mezinárodních vztazích, členící se na teorii mezinárodní vztahy a jednotlivé aplikované disciplíny
- mezinárodní obchod:
o součást světového obchodu, představuje souhrn vztahů spojených se směnou zboží mezi národními ekonomickými celky
o je základní formou projevu internacionalizace výroby spojené s rozvojem výrobních sil. V historickém vývoji došlo k postupné přeměně původně izolovaných národních trhů ve světový trh, vzrostl také podíl výrobků a klesl podíl surovin ve světovém vývozu
o v souvislosti s integračními tendencemi se projevily výrazné tendence k regionalizaci mezinárodního obchodu a také k rozvoji obchodních styků mezi zeměmi pro které jsou tyto styky vzájemně výhodné
EU
3) EU
- je mezinárodní společenství, které od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských zemí s celkem 496 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace)
- EU byla vytvořena v roce 1992 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropské integrační aktivity, sahající do 50. let 20. století
- mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na evropská společenství, EU má však pouze pravomoci, které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy, nelze tedy hovořit o EU jako federaci, její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za státní uspořádání sui generis
- proklamovaným cílem Evropské unie je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurenceschopnou sociální ekonomikou a zlepšující se kvalitou životního prostředí
- aktivity EU pro zabezpečení tohoto cíle pokrývají celou řadu oblastí – zemědělství, obchodní politiku, měnovou politiku apod.
Vznik EU, historie a postupné rozšiřování
- je mezinárodní společenství, které od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských zemí s celkem 496 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace)
- EU byla vytvořena v roce 1992 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropské integrační aktivity, sahající do 50. let 20. století
- mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na evropská společenství, EU má však pouze pravomoci, které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy, nelze tedy hovořit o EU jako federaci, její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za státní uspořádání sui generis
- proklamovaným cílem Evropské unie je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurenceschopnou sociální ekonomikou a zlepšující se kvalitou životního prostředí
- aktivity EU pro zabezpečení tohoto cíle pokrývají celou řadu oblastí – zemědělství, obchodní politiku, měnovou politiku apod.
Vznik EU, historie a postupné rozšiřování
Mezinárodní světové organizace (EU, OSN, NATO)
Mezinárodní světové organizace (EU, OSN, NATO)
1) Mezinárodní organizace
- mezinárodní organizace je sdružení států nebo sdružení jednotlivých fyzických či právnických osob a národních společností, nebo sdružení z různých zemí , vznikající v zájmu udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a k plnění určitých společných dohodnutých úkolů a cílů politických, hospodářských, sociálních, kulturních ap.
a) Dělení mezinárodních organizací
Dělení mezinárodních organizací na vládní, nevládní a vládní i nevládní zároveň:
o vládní mezinárodní organizace:
jsou sdružení států vznikající na základě mezinárodní smlouvy (statutu) uzavřené nejméně mezi třemi státy
jsou vybaveny jistou mezinárodní právní subjektivitou, a mohou proto uzavírat mezinárodní smlouvy
Mají trvalý charakter, disponují vlastními orgány, které mají mezi sebou rozdělenou práci
usilují o dosažení cílů vytyčených členskými státy v zakládací listině
vládní mezinárodní organizace lze dělit podle členské základny na univerzální (OSN) a partikulární (sdružující jen několik států), popřípadě regionální (sdružující státy určité zeměpisné oblasti)
dále jsou mezinárodní organizace otevřené a uzavřené podle toho, je-li umožněno dalším státům, aby přistoupily k jejich statutu
o nevládní mezinárodní organizace
1) Mezinárodní organizace
- mezinárodní organizace je sdružení států nebo sdružení jednotlivých fyzických či právnických osob a národních společností, nebo sdružení z různých zemí , vznikající v zájmu udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a k plnění určitých společných dohodnutých úkolů a cílů politických, hospodářských, sociálních, kulturních ap.
a) Dělení mezinárodních organizací
Dělení mezinárodních organizací na vládní, nevládní a vládní i nevládní zároveň:
o vládní mezinárodní organizace:
jsou sdružení států vznikající na základě mezinárodní smlouvy (statutu) uzavřené nejméně mezi třemi státy
jsou vybaveny jistou mezinárodní právní subjektivitou, a mohou proto uzavírat mezinárodní smlouvy
Mají trvalý charakter, disponují vlastními orgány, které mají mezi sebou rozdělenou práci
usilují o dosažení cílů vytyčených členskými státy v zakládací listině
vládní mezinárodní organizace lze dělit podle členské základny na univerzální (OSN) a partikulární (sdružující jen několik států), popřípadě regionální (sdružující státy určité zeměpisné oblasti)
dále jsou mezinárodní organizace otevřené a uzavřené podle toho, je-li umožněno dalším státům, aby přistoupily k jejich statutu
o nevládní mezinárodní organizace
Mezinárodní světové organizace (EU, OSN, NATO)
o nevládní mezinárodní organizace
sdružují jednotlivé fyzické osoby, národní sdružení nebo spolky z různých zemí za účelem spolupráce, konzultací a hájení společných zájmů v oblasti průmyslu, obchodu, zdravotnictví, vědy, náboženství, zemědělství, práva, politiky, výchovy aj.
stát, na jehož území mají sídlo, jim přiznává vnitrostátní právní subjektivitu
o zvláštní skupinu mezi mezinárodními organizacemi tvoří ty, které mají současně dvojí charakter, vládní i nevládní (např. Mezinárodní červený kříž)
Podle náplně činnosti se rozlišují mezinárodní organizace:
- politické, hospodářské, technické, sociální, kulturní
Podle doby trvání se rozlišují mezinárodní organizace na: trvalé a dočasné
sdružují jednotlivé fyzické osoby, národní sdružení nebo spolky z různých zemí za účelem spolupráce, konzultací a hájení společných zájmů v oblasti průmyslu, obchodu, zdravotnictví, vědy, náboženství, zemědělství, práva, politiky, výchovy aj.
stát, na jehož území mají sídlo, jim přiznává vnitrostátní právní subjektivitu
o zvláštní skupinu mezi mezinárodními organizacemi tvoří ty, které mají současně dvojí charakter, vládní i nevládní (např. Mezinárodní červený kříž)
Podle náplně činnosti se rozlišují mezinárodní organizace:
- politické, hospodářské, technické, sociální, kulturní
Podle doby trvání se rozlišují mezinárodní organizace na: trvalé a dočasné
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)