- nový systém filozofie
- zakladatelé Isaac Newton a Robert Boyle
George Berkeley
Myšlenky
- věc je konstantní sumou počitků v našem vědomí
- vnucená představa - jen pokud se díváme na oblohu je společné pro všechny
- vlastní názor – zbylé dvě možnosti
- žádné přírodní zákony neexistují – je to výtvor a vůle Boha
- pomocí empirie (praktického zkoumání) můžeme část skutků Boha poznat
David Hume
- napsal i jedno dílo: „Pojednání o lidské přirozenosti“
Myšlenky
- všechny naše myšlenky jsou složeny z elementů
- od jednoduchého ke složitému
- důležité jsou: paměť a představivost
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství ve Francii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Osvícenství ve Francii
Voltaire
- „Filozofie dějin“ - jak se bude vyvíjet lidská společnost
- chtěl najít zákonitosti vývoje
- dílo ale nemělo velký ohlas
Jean Jacques Rousseau
Myšlenky
- budoucnost a pokrok může přinést pouze 3. stav
- morálka jedince je určována společenským systémem, ve kterém člověk žije
- lidé původně žili v souladu s přírodou, odcizení nastalo při dělbě práce
- lidská přirozenost je vždy dobrá, člověka kazí společnost, ve které žije
- každý člověk by měl mít jen tolik, aby mohl slušně žít
- každý člověk se snaží upřednostňovat své zájmy před zájmy ostatních
- lidé by měli být do funkcí voleni, ale měli by být odvolatelní
- změnu státního společenského systému lze vyvolat násilnou formou nebo ozbrojenou revolucí, kterou by měl provést třetí stav
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
- „Filozofie dějin“ - jak se bude vyvíjet lidská společnost
- chtěl najít zákonitosti vývoje
- dílo ale nemělo velký ohlas
Jean Jacques Rousseau
Myšlenky
- budoucnost a pokrok může přinést pouze 3. stav
- morálka jedince je určována společenským systémem, ve kterém člověk žije
- lidé původně žili v souladu s přírodou, odcizení nastalo při dělbě práce
- lidská přirozenost je vždy dobrá, člověka kazí společnost, ve které žije
- každý člověk by měl mít jen tolik, aby mohl slušně žít
- každý člověk se snaží upřednostňovat své zájmy před zájmy ostatních
- lidé by měli být do funkcí voleni, ale měli by být odvolatelní
- změnu státního společenského systému lze vyvolat násilnou formou nebo ozbrojenou revolucí, kterou by měl provést třetí stav
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Nicolas Cusanus
Myšlenky
- individualita - neexistují dva stejné objekty, zejména ne lidé, protože nemají stejný způsob myšlení
- vesmír musí být uspořádán jinak, než? jak říká Bible a je uspořádán podle matematických výpočtů
- nikdo nemá právo něco rušit a měnit, jen Bůh
- nekonečno je jedině Bůh
- člověk má poznávací schopnosti, které jsou mu vrozeny
- schopnost smyslová - svými smysly vnímáme svět
- schopnost rozvažovací - možnost porovnávat, zobecňovat a rozlišovat věci
- rozum
René Descartes
Myšlenky
- základem všeho je přemýšlet o Bohu a o duši za užití přísné logiky
- ve studiu je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému
- nic není jisté; smysly nedávají člověku pravdivý obraz světa
- nepochybuji o tom, že myslím: cogito, ergo sum
- Bůh je nekonečná vševědoucí bytost; člověk musí ctít pravdu
- vše se odehrává ve světě těles
- všechny děje v lidském těle se dají matematicky vyjádřit
- zvířata jsou stroje, které nemyslí
- individualita - neexistují dva stejné objekty, zejména ne lidé, protože nemají stejný způsob myšlení
- vesmír musí být uspořádán jinak, než? jak říká Bible a je uspořádán podle matematických výpočtů
- nikdo nemá právo něco rušit a měnit, jen Bůh
- nekonečno je jedině Bůh
- člověk má poznávací schopnosti, které jsou mu vrozeny
- schopnost smyslová - svými smysly vnímáme svět
- schopnost rozvažovací - možnost porovnávat, zobecňovat a rozlišovat věci
- rozum
René Descartes
Myšlenky
- základem všeho je přemýšlet o Bohu a o duši za užití přísné logiky
- ve studiu je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému
- nic není jisté; smysly nedávají člověku pravdivý obraz světa
- nepochybuji o tom, že myslím: cogito, ergo sum
- Bůh je nekonečná vševědoucí bytost; člověk musí ctít pravdu
- vše se odehrává ve světě těles
- všechny děje v lidském těle se dají matematicky vyjádřit
- zvířata jsou stroje, které nemyslí
Myšlenky
- existuje zákonitě uspořádaná říše a my jí můžeme poznat - všechno kolem má svůj systém, který jsme schopni poznat pravdivě a objektivně (bez předsudků)
- křesťanská pravda rozum sice přesahuje (dogmata), ale není s ním v rozporu
- existenci Boha lze dokázat rozumem
- víra v existenci Boha není vrozená, ale musí se k ní dovést
- duše - nehmotná a nezávislá na těle (kdykoliv se může od těla oddělit = smrt); po zničení těla nedochází ke zničení duše
- etika - člověku je třeba ke spáse trojího: (vědět v co věřit, vědět co žádat, vědět co činit)
- stát - člověk musí žít ve společenství, které je řízeno = musí žít ve státě
- ideální je podle něj monarchie – vše by měl řídit jeden člověk
- správný stát si musí zachovat mír se svými sousedy
- úloha církve je vyšší než úloha státu – i král je podřazen církvi
Duns Scotus
Myšlenky
- individuální věci jsou důležitější
- nejprve vůle něco udělat, potom rozum - dobré je něco, protože to tak Bůh chce
- všechno je vůle boží
- to, co přikazuje církev, a vůle boží jsou to samé
- křesťanská pravda rozum sice přesahuje (dogmata), ale není s ním v rozporu
- existenci Boha lze dokázat rozumem
- víra v existenci Boha není vrozená, ale musí se k ní dovést
- duše - nehmotná a nezávislá na těle (kdykoliv se může od těla oddělit = smrt); po zničení těla nedochází ke zničení duše
- etika - člověku je třeba ke spáse trojího: (vědět v co věřit, vědět co žádat, vědět co činit)
- stát - člověk musí žít ve společenství, které je řízeno = musí žít ve státě
- ideální je podle něj monarchie – vše by měl řídit jeden člověk
- správný stát si musí zachovat mír se svými sousedy
- úloha církve je vyšší než úloha státu – i král je podřazen církvi
Duns Scotus
Myšlenky
- individuální věci jsou důležitější
- nejprve vůle něco udělat, potom rozum - dobré je něco, protože to tak Bůh chce
- všechno je vůle boží
- to, co přikazuje církev, a vůle boží jsou to samé
Mistr Eckhardt
Myšlenky
- člověk by měl poznávat přírodu tvůrčím poznáním (Akvinský)
- Eckhardt to rozvedl v myšlenku, že se dá poznat i to nepoznatelné
Evropská středověká filozofie
- objevy, které změnily společnost – kompas, střelný prach, knihtisk
- astronomie - Mikuláš Koperník - „Země je jedna z planet“
- Marco Polo – zadržen za výmysly
- Galileo Galilei – základ mechaniky, vznik empirické vědy
- humanismus - Francesco Petrarca
- Giovanni Boccacio („Dekameron“, vědecké spisy)
- reformace v církvi - Martin Luther
Martin Luther
Myšlenky
- člověk nepotřebuje pro svou komunikaci s Bohem kněze
- zavrhuje rozumové poznání - rozum = děvka ďáblova
- člověk by měl poznávat přírodu tvůrčím poznáním (Akvinský)
- Eckhardt to rozvedl v myšlenku, že se dá poznat i to nepoznatelné
Evropská středověká filozofie
- objevy, které změnily společnost – kompas, střelný prach, knihtisk
- astronomie - Mikuláš Koperník - „Země je jedna z planet“
- Marco Polo – zadržen za výmysly
- Galileo Galilei – základ mechaniky, vznik empirické vědy
- humanismus - Francesco Petrarca
- Giovanni Boccacio („Dekameron“, vědecké spisy)
- reformace v církvi - Martin Luther
Martin Luther
Myšlenky
- člověk nepotřebuje pro svou komunikaci s Bohem kněze
- zavrhuje rozumové poznání - rozum = děvka ďáblova
23. Evropská filozofie ve středověku
Svatý Augustin
- sepsal i několik děl: „Vyznání“, „O obci boží“, „O trojici“
- začal pochybovat o všem – hledal důvod proč je svět takový, jaký je
Myšlenky
- základ člověka - pochybování, nejistota – tím by měl člověk přijít k pravdě
- temný okrsek - každý člověk má v sobě temný okrsek, do nějž nemůže zasahovat, ale ono samo se to projeví - podvědomí
- Bůh nás řídí - vše, co se děje, řídí Bůh; odmítá, že by svět a vesmír mohly být výtvorem člověka
- pojem času - čas je námi vnímán, ale nemůžeme ho ovlivnit
- predestinace - (tma je tehdy, je – li nepřítomno světlo; zlo je tehdy, je-li nepřítomno dobro
- církev - měla by vybírat lidi a naučit je chovat se tak, aby se dostali do obce boží
Tomáš Akvinský
- stal se učitelem teologie na papežském dvoře
- přezdívka: „doctor evangelicus“
- dochovalo se jeho dílo – vydáno po jeho smrti v Římě (celkem 27 knih), později přeloženo
- jeho filozofie = tomismus
- sepsal i několik děl: „Vyznání“, „O obci boží“, „O trojici“
- začal pochybovat o všem – hledal důvod proč je svět takový, jaký je
Myšlenky
- základ člověka - pochybování, nejistota – tím by měl člověk přijít k pravdě
- temný okrsek - každý člověk má v sobě temný okrsek, do nějž nemůže zasahovat, ale ono samo se to projeví - podvědomí
- Bůh nás řídí - vše, co se děje, řídí Bůh; odmítá, že by svět a vesmír mohly být výtvorem člověka
- pojem času - čas je námi vnímán, ale nemůžeme ho ovlivnit
- predestinace - (tma je tehdy, je – li nepřítomno světlo; zlo je tehdy, je-li nepřítomno dobro
- církev - měla by vybírat lidi a naučit je chovat se tak, aby se dostali do obce boží
Tomáš Akvinský
- stal se učitelem teologie na papežském dvoře
- přezdívka: „doctor evangelicus“
- dochovalo se jeho dílo – vydáno po jeho smrti v Římě (celkem 27 knih), později přeloženo
- jeho filozofie = tomismus
Tomáš Garrigue Masaryk
- snažil se vyrovnat s rozpadem feudalismu a s nástupem kapitalismu
- myšlenky - vzdělanost
- díky vzdělanosti si každý může vytvářet vlastní názor
- být proti církvi i politickým stranám
- lidé musí nacházet kompromisy
- svět by měli řídit vědci, ale měli by být voleni
Jan Patočka
- jeden z iniciátorů Charty 77, přítel Václava Havla
- přednášel po bytech, zakázali mu působit na Univerzitě
- navazoval na Tomáše Garrigue Masaryka
- myšlenky - zakotvení člověka
- člověk by měl mít oblast, ve které je silný – kdo ji nemá, je ve společnosti ztracen
- musíme vycházet s pravidly
- zařadit se mezi lidi stejného názoru
- bojovat za něco, jak si představují další svět
Současná česká filozofie
Erazim Kohák
Václav Bělohradský - kritik dnešního státu: Havla i Klause
- myšlenky - člověk se nemá podřizovat dogmatům
- nepodléhat řeči symbolů
- symboly vedou k nesvobodě člověka
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz
- myšlenky - vzdělanost
- díky vzdělanosti si každý může vytvářet vlastní názor
- být proti církvi i politickým stranám
- lidé musí nacházet kompromisy
- svět by měli řídit vědci, ale měli by být voleni
Jan Patočka
- jeden z iniciátorů Charty 77, přítel Václava Havla
- přednášel po bytech, zakázali mu působit na Univerzitě
- navazoval na Tomáše Garrigue Masaryka
- myšlenky - zakotvení člověka
- člověk by měl mít oblast, ve které je silný – kdo ji nemá, je ve společnosti ztracen
- musíme vycházet s pravidly
- zařadit se mezi lidi stejného názoru
- bojovat za něco, jak si představují další svět
Současná česká filozofie
Erazim Kohák
Václav Bělohradský - kritik dnešního státu: Havla i Klause
- myšlenky - člověk se nemá podřizovat dogmatům
- nepodléhat řeči symbolů
- symboly vedou k nesvobodě člověka
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz
22. Významné osobnosti českého novodobého filozofického myšlení
- první rozvoj filozofického myšlení: 2. polovina 13. století
- na Pražské univerzitě přednášel mistr Řehoř Aristotelovu logiku
- později: tři tendence ve filozofickém myšlení
- buridanismus = orientace na exaktní vědy a rozumové poznání
- averroismus
- krajní realismus
Mistr Jan Hus - jeden z reformátorů katolické církve
- kritika odpustků
- odpustky – jednorázové akce, kdy se platily určité poplatky církvi namísto zpovědi
- kritika bohatství církve - bohatství odporuje církvi
- nejvyšším představitelem církve je Ježíš - všechno učení podle jeho kázání
Jan Amos Komenský - pedagog
- ve středověku nejznámější Čech
- myšlenky - myšlenka poznávat svět
- je možnost poznávat svět, ale jen v souladu s Biblí – metoda poznávání
- stavil ženy na roveň mužů
- ale na základě křesťanství
- na Pražské univerzitě přednášel mistr Řehoř Aristotelovu logiku
- později: tři tendence ve filozofickém myšlení
- buridanismus = orientace na exaktní vědy a rozumové poznání
- averroismus
- krajní realismus
Mistr Jan Hus - jeden z reformátorů katolické církve
- kritika odpustků
- odpustky – jednorázové akce, kdy se platily určité poplatky církvi namísto zpovědi
- kritika bohatství církve - bohatství odporuje církvi
- nejvyšším představitelem církve je Ježíš - všechno učení podle jeho kázání
Jan Amos Komenský - pedagog
- ve středověku nejznámější Čech
- myšlenky - myšlenka poznávat svět
- je možnost poznávat svět, ale jen v souladu s Biblí – metoda poznávání
- stavil ženy na roveň mužů
- ale na základě křesťanství
Bernard Bolzano
- Ital, matematik
- myšlenky - svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně
- člověk může přetvářet přírodu podle sebe
- společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)
Josef Dastich a Josef Durdík
- stoupenci herbatismu, racionalisté
Český pozitivismus a pragmatismus
Karel Čapek
- pátečník, přítel Tomáše Garrigue Masaryka
- své filozofické myšlenky dával i do svých her
- technika může ovládnout člověka (R.U.R.)
- jsou situace, kdy člověk musí obětovat sebe sama pro jiné (Matka)
- Válka s mloky
František Krejčí
- filozof a psycholog, nejvýznamnější představitel pozitivizmu
- myšlenky - existuje něco, co každý z nás vnímá jinak
- každý si vytváří vlastní církev
- polemika, jestli je duše a tělo to samé
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz
- myšlenky - svět je poznatelný a my ho můžeme poznat přesně
- člověk může přetvářet přírodu podle sebe
- společnost se může vyvíjet (nemluví ale o revoluci)
Josef Dastich a Josef Durdík
- stoupenci herbatismu, racionalisté
Český pozitivismus a pragmatismus
Karel Čapek
- pátečník, přítel Tomáše Garrigue Masaryka
- své filozofické myšlenky dával i do svých her
- technika může ovládnout člověka (R.U.R.)
- jsou situace, kdy člověk musí obětovat sebe sama pro jiné (Matka)
- Válka s mloky
František Krejčí
- filozof a psycholog, nejvýznamnější představitel pozitivizmu
- myšlenky - existuje něco, co každý z nás vnímá jinak
- každý si vytváří vlastní církev
- polemika, jestli je duše a tělo to samé
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz "Filosofie 19. století" naleznete na bezuceni.cz
Konflikt
- střet cílů (uspokojení potřeb)
- konflikty mohou být mezi lidmi, ale i v nás samotných
- prvky racionální X prvky emocionální
1. dvě kladné síly – snaha jedince dosáhnout dvou cílů, oba cíle stejně lákavé
2. dvě negativní síly – volba mezi dvěma zly
3. mezi kladnou a negativní sílou – přání vs. strach
4. dvojitý konflikt kladných a negativních sil – přání vs. strach
Reakce na zátěžové situace
a) agrese – probíhá pouze v myšlení, projeví se nadávkou navenek, destrukce, fyzické napadení
b) bagatelizace – snižování hodnoty cíle
c) únik – vyhýbání se povinnostem nebo nepříjemnostem, izolace od ostatních
d) projekce – svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného
- u lidí s přísnou výchovou
e) racionalizace – rozumové vysvětlení
- sladký citron – neuspokojený jedinec, který tvrdí, že je spokojený
Deprivace – chronické neuspokojení důležitých potřeb
1) fyzická deprivace – nedostatek spánku
2) psychická deprivace – chronické neuspokojování psychických potřeb
3) senzorická deprivace – nedostatek podnětů
4) sociální deprivace – příliš velká sociální izolace
- konflikty mohou být mezi lidmi, ale i v nás samotných
- prvky racionální X prvky emocionální
1. dvě kladné síly – snaha jedince dosáhnout dvou cílů, oba cíle stejně lákavé
2. dvě negativní síly – volba mezi dvěma zly
3. mezi kladnou a negativní sílou – přání vs. strach
4. dvojitý konflikt kladných a negativních sil – přání vs. strach
Reakce na zátěžové situace
a) agrese – probíhá pouze v myšlení, projeví se nadávkou navenek, destrukce, fyzické napadení
b) bagatelizace – snižování hodnoty cíle
c) únik – vyhýbání se povinnostem nebo nepříjemnostem, izolace od ostatních
d) projekce – svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného
- u lidí s přísnou výchovou
e) racionalizace – rozumové vysvětlení
- sladký citron – neuspokojený jedinec, který tvrdí, že je spokojený
Deprivace – chronické neuspokojení důležitých potřeb
1) fyzická deprivace – nedostatek spánku
2) psychická deprivace – chronické neuspokojování psychických potřeb
3) senzorická deprivace – nedostatek podnětů
4) sociální deprivace – příliš velká sociální izolace
Zátěžové situace
- situace, ve kterých se zvyšuje nároky a požadavky na jedince nebo jsou ztíženy podmínky života
a) stres – stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeb
- často vede až k rezignaci – je třeba vyhledat lékaře
- je individuální co je stresovým činitelem
- dochází k němu jsme-li dlouhodobě vystaven silným frustracím
b) frustrace – neuspokojení našich potřeb
- překážka v uspokojování potřeb aktivuje obranné frustrační mechanismy
- frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustraci
- schopnost člověka dlouho snášet frustrační stav
Druhy frustrace
1. nedostatek – deprivace
2. oddálení – jedinec musí čekat, než dosáhne toho, co si přeje
3. zmaření – po neúspěchu, zdá se, že není naděje na zlepšení
a) stres – stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeb
- často vede až k rezignaci – je třeba vyhledat lékaře
- je individuální co je stresovým činitelem
- dochází k němu jsme-li dlouhodobě vystaven silným frustracím
b) frustrace – neuspokojení našich potřeb
- překážka v uspokojování potřeb aktivuje obranné frustrační mechanismy
- frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustraci
- schopnost člověka dlouho snášet frustrační stav
Druhy frustrace
1. nedostatek – deprivace
2. oddálení – jedinec musí čekat, než dosáhne toho, co si přeje
3. zmaření – po neúspěchu, zdá se, že není naděje na zlepšení
21. Duševní hygiena, zvládání náročných životních situací
- soubor pravidel, které slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví
- 1948 – Světová federace duševního zdraví (Ženeva)
Duševní hygiena působí na:
- možnosti autoregulace jedince (působí na sebe sama a na přetváření jeho prostředí)
- lehké problémy duševní rovnováhy
- zabývání se prevencí a upevňováním duševního zdraví
- v současné době se zvyšuje počet lidí, kteří trpí Civilizačními chorobami
- vyrovnaný člověk se dokáže mnohem lépe koncentrovat jak na práci, tak na odpočinek a relaxaci
- duševně zdravý člověk je schopen pozitivně působit na své okolí a budovat uspokojivé soc.vztahy
Metody duševního zdraví
- dostatečná doba spaní, správná výživa, správné dýchání, dostatek pohybu, správné hospodaření s časem, relaxační a autoregulační cvičení
- autoregulační trénink – relaxační cvičení, svalová relaxace, navození představ klidu, koncentrace na klidné a pravidelné dýchání
- 1948 – Světová federace duševního zdraví (Ženeva)
Duševní hygiena působí na:
- možnosti autoregulace jedince (působí na sebe sama a na přetváření jeho prostředí)
- lehké problémy duševní rovnováhy
- zabývání se prevencí a upevňováním duševního zdraví
- v současné době se zvyšuje počet lidí, kteří trpí Civilizačními chorobami
- vyrovnaný člověk se dokáže mnohem lépe koncentrovat jak na práci, tak na odpočinek a relaxaci
- duševně zdravý člověk je schopen pozitivně působit na své okolí a budovat uspokojivé soc.vztahy
Metody duševního zdraví
- dostatečná doba spaní, správná výživa, správné dýchání, dostatek pohybu, správné hospodaření s časem, relaxační a autoregulační cvičení
- autoregulační trénink – relaxační cvičení, svalová relaxace, navození představ klidu, koncentrace na klidné a pravidelné dýchání
Duševní poruchy
- změna některých psychických jevů
- projevuje se v chování a prožívání
- způsobuje problémy v sociální komunikaci
- psychopatologie, psychiatrie
a) psychózy – vážné neurotické poruchy
- často vyžadují hospitalizaci
- schizofrenie, maniodepresivní psychóza
b) neurózy – nejčastěji bez poruch mozku
- častým příznakem může být bezprostřední úzkost
- fobie, poruchy spánku
c) poruchy osobnosti – dlouhodobá odchylka (deformace osobní struktury)
- osobní disharmonie (něčeho přebytek a něčeho nedostatek)
d) oligofrenie – slabomyslnost
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů
- projevuje se v chování a prožívání
- způsobuje problémy v sociální komunikaci
- psychopatologie, psychiatrie
a) psychózy – vážné neurotické poruchy
- často vyžadují hospitalizaci
- schizofrenie, maniodepresivní psychóza
b) neurózy – nejčastěji bez poruch mozku
- častým příznakem může být bezprostřední úzkost
- fobie, poruchy spánku
c) poruchy osobnosti – dlouhodobá odchylka (deformace osobní struktury)
- osobní disharmonie (něčeho přebytek a něčeho nedostatek)
d) oligofrenie – slabomyslnost
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů
1) Zdravotní stav:
2) psychický stav ( nálady, stres, afekt … )
3) dříve osvojené dovednosti, návyky ( vzájemně se ovlivňují )
4) schopnosti - IQ
5) vlastnosti osobnosti
6) motivace
7) metoda učení
- fáze učení - 1) motivační
2) poznávací - člověk začíná získávat informace
3) výkonná - došlo k osvojení informací
4) kontrolní - reprodukce vědomostí
- druhy učení - osvojování vědomostí - verbální
- pojmové
- senzomotorické učení - pohyby, dovednosti, chození …
- sociální učení - učení nápodobou
3) dříve osvojené dovednosti, návyky ( vzájemně se ovlivňují )
4) schopnosti - IQ
5) vlastnosti osobnosti
6) motivace
7) metoda učení
- fáze učení - 1) motivační
2) poznávací - člověk začíná získávat informace
3) výkonná - došlo k osvojení informací
4) kontrolní - reprodukce vědomostí
- druhy učení - osvojování vědomostí - verbální
- pojmové
- senzomotorické učení - pohyby, dovednosti, chození …
- sociální učení - učení nápodobou
Učení
Jedinec se musí přírodním i společenským podmínkám do jisté míry přizpůsobit, ale současně na přírodu i na společnost sám působí. Uplatňuje se vnímání, myšlení, řeč, vůle a motivace.
- význam lidského učení - získávání předpokladů pro aktivní tvořivý život jedince v daných přírodních podmínkách a v dané lidské společnosti
- vrozené reflexy - zrání - růstová tendence organismu
- podmiňuje učení ( je podmiňováno učením )
Celoživotní proces
- záměrné ( ve škole )
- bezděčné - vynakládáme na to určité úsilí
- kategorie : 1) učivo ( rozsah, obsah )
2) učitel
3) rodina ( jaký postoj zaujímá, pohoda, … )
4) spolužáci
5) společenské prostředí ( vybavení školy )
6) mikroklima ( teplota, hluk, osvětlení, větrání )
7) makroklima ( smog, počasí )
- význam lidského učení - získávání předpokladů pro aktivní tvořivý život jedince v daných přírodních podmínkách a v dané lidské společnosti
- vrozené reflexy - zrání - růstová tendence organismu
- podmiňuje učení ( je podmiňováno učením )
Celoživotní proces
- záměrné ( ve škole )
- bezděčné - vynakládáme na to určité úsilí
- kategorie : 1) učivo ( rozsah, obsah )
2) učitel
3) rodina ( jaký postoj zaujímá, pohoda, … )
4) spolužáci
5) společenské prostředí ( vybavení školy )
6) mikroklima ( teplota, hluk, osvětlení, větrání )
7) makroklima ( smog, počasí )
Typy myšlení
- divergentní - více řešení
- konvergentní - jen jedno řešení ( IQ test )
- praktické - opravář a pračka
- názorné - vytváření představ
- abstraktní - pomocí symbolů
- automatické - třeba oblékání ( děti se na to musí hodně soustředit )
- algoritmické - postupuji podle naučeného postupu, návodu
- tvůrčí ( originální ) - vědci, umělci
Učení
- širší vymezení = každé obohacení individuální zkušenosti jedince v průběhu jeho vývoje
- užší vymezení = záměrné, cílevědomé osvojování vědomostí, dovedností, návyků, postojů
- přizpůsobování se organismu okolnímu prostředí a změnám tohoto prostředí. Veškeré získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Jeho základem je vytváření podm. reflexů
- lidské učení - soubor procesů, kdy si jedinec osvojuje zkušenosti, poznatky, zvyky, normy, způsob života a práce a jazyk společnost, do které se narodil. Člověk si osvojuje dosud poznané zákonitosti přírodního i společenského prostředí a poznává, jak se s nimi aktivně vyrovnávat.
- konvergentní - jen jedno řešení ( IQ test )
- praktické - opravář a pračka
- názorné - vytváření představ
- abstraktní - pomocí symbolů
- automatické - třeba oblékání ( děti se na to musí hodně soustředit )
- algoritmické - postupuji podle naučeného postupu, návodu
- tvůrčí ( originální ) - vědci, umělci
Učení
- širší vymezení = každé obohacení individuální zkušenosti jedince v průběhu jeho vývoje
- užší vymezení = záměrné, cílevědomé osvojování vědomostí, dovedností, návyků, postojů
- přizpůsobování se organismu okolnímu prostředí a změnám tohoto prostředí. Veškeré získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Jeho základem je vytváření podm. reflexů
- lidské učení - soubor procesů, kdy si jedinec osvojuje zkušenosti, poznatky, zvyky, normy, způsob života a práce a jazyk společnost, do které se narodil. Člověk si osvojuje dosud poznané zákonitosti přírodního i společenského prostředí a poznává, jak se s nimi aktivně vyrovnávat.
Myšlení
- je nejvyšší psychický, poznávací proces, která slouží k řešení problémů - vychází z vnímání
- je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
- teoretické řešení problémů na základě předchozího smyslového poznání. Hledání optimální cesty, jak problém vyřešit. Výchozím materiálem je názorné poznání ( vjemy a představy ), ale při myšlení dochází k jejich přeskupování a k novému a hlubšímu pochopení jejich vztahů. Základní jednotkou myšlení je pojem. Myslíme v pojmech a díky pojmům. Výsledkem myšlení bývá nový pojem.
Ancipace - předvídání budoucností na základě racionálního myšlení (vidím suchou květinu à měla bych ji zalít)
- souvisí blízce s pamětí a řečí
- tři formy myšlení
1) pojem - stavební kámen myšlení
- slovo, které shrnuje podstatné vlastnosti předmětů nebo vjemů - např. strom = představím si ho
- zobecněná představa postihující podstatné znaky určité skupiny příbuzných jevů
2) soud - vychází ze spojení několika pojmů ( např. věta )
3) úsudek - je spojení dvou nebo více soudců (promisy - soudy, ze kterých vycházíme)
Fáze řešení problémů - 1) seznámení s problémem - je zadán nebo vyvstane
2) rozbor problému - zamyšlení se nad nimi - dávání informací dohromady
3) samotné řešení problému - pokusem a omylem
- vhledem - okamžitý nápad
- prostřednictvím plánování myšlenek
4) nalezení řešení
5) kontrola
- je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
- teoretické řešení problémů na základě předchozího smyslového poznání. Hledání optimální cesty, jak problém vyřešit. Výchozím materiálem je názorné poznání ( vjemy a představy ), ale při myšlení dochází k jejich přeskupování a k novému a hlubšímu pochopení jejich vztahů. Základní jednotkou myšlení je pojem. Myslíme v pojmech a díky pojmům. Výsledkem myšlení bývá nový pojem.
Ancipace - předvídání budoucností na základě racionálního myšlení (vidím suchou květinu à měla bych ji zalít)
- souvisí blízce s pamětí a řečí
- tři formy myšlení
1) pojem - stavební kámen myšlení
- slovo, které shrnuje podstatné vlastnosti předmětů nebo vjemů - např. strom = představím si ho
- zobecněná představa postihující podstatné znaky určité skupiny příbuzných jevů
2) soud - vychází ze spojení několika pojmů ( např. věta )
3) úsudek - je spojení dvou nebo více soudců (promisy - soudy, ze kterých vycházíme)
Fáze řešení problémů - 1) seznámení s problémem - je zadán nebo vyvstane
2) rozbor problému - zamyšlení se nad nimi - dávání informací dohromady
3) samotné řešení problému - pokusem a omylem
- vhledem - okamžitý nápad
- prostřednictvím plánování myšlenek
4) nalezení řešení
5) kontrola
Paměť
- psychický proces, je pod psychickými jevy
- schopnost zapamatovat, uchovat a následně si vybavit osvojené zkušenosti
- umožňuje využití minulých zkušeností k přítomnému jednání a k přípravě budoucí činnosti.
1) zapamatování - vytvoření stop a dočasných spojů v mozkové kůře na základě podnětů
- snižuje ho : stáří, drogy, léky, roztěkanost, únava
- bezděčné, záměrné, logické, mechanické
2) uchovávání - je to přebývání v paměti; bývá narušeno - dochází k výpadkům paměti
- přechodné, trvalé
3) vybavení si - vzpomínání - schopnost si vzpomenout
- typy paměti - názorná - vizuální, auditivní, motorická
- slovně logická - dobře si vybavuji to, co je vyjádřené slovy a má myšlenku
- mechanická - přesná reprodukce se všemi detaily, ale bez pochopení souvislostí a struktury
- emocionální - city, emoce ( pamatování si toho, co je citově zabarveno )
- zapomínání - jeho základem je vyhasínání podmíněných reflexů - opakování prodlužuje délku uchování a usnadňuje vybavení. Je to přirozená obrana centrální nervové soustavy před přetížením (někdy může jít o psychickou poruchu)
- schopnost zapamatovat, uchovat a následně si vybavit osvojené zkušenosti
- umožňuje využití minulých zkušeností k přítomnému jednání a k přípravě budoucí činnosti.
1) zapamatování - vytvoření stop a dočasných spojů v mozkové kůře na základě podnětů
- snižuje ho : stáří, drogy, léky, roztěkanost, únava
- bezděčné, záměrné, logické, mechanické
2) uchovávání - je to přebývání v paměti; bývá narušeno - dochází k výpadkům paměti
- přechodné, trvalé
3) vybavení si - vzpomínání - schopnost si vzpomenout
- typy paměti - názorná - vizuální, auditivní, motorická
- slovně logická - dobře si vybavuji to, co je vyjádřené slovy a má myšlenku
- mechanická - přesná reprodukce se všemi detaily, ale bez pochopení souvislostí a struktury
- emocionální - city, emoce ( pamatování si toho, co je citově zabarveno )
- zapomínání - jeho základem je vyhasínání podmíněných reflexů - opakování prodlužuje délku uchování a usnadňuje vybavení. Je to přirozená obrana centrální nervové soustavy před přetížením (někdy může jít o psychickou poruchu)
20. Učení a paměť, fantazie
Fantazie
- obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
- názorné poznávání, psychický proces poznávací , patří pod psychické jevy
- mohou vznikat na podkladu vjemů, které jsme dřív měli ( nemusí být podnět )
- vznikají v mozkové kůře
- vzpomínkové ( = paměťové ) - zážitek i představa jsou shodné, vybavování na základě zkušenosti
- fantazijní - kombinace vzpomínkových představ a fantazie
- asociují - podle zákona dotyku v prostoru a čase, podobnosti a kontrastu, novosti, živosti
- zrakové (vizuální), sluchové (auditivní), pohybové (motorické), chuťové, čichové, hmatové,
- fantazie - rekonstrukční - vybavování si prostředí při čtení knihy
- tvůrčí - umělci, vynálezci, konstruktéři
- bdělé snění - představy o budoucnosti
- sny ve spánku - v nehlubokém spánku se spojí představy i s nevědomím
- halucinace - klamné vjemy à horečka, drogy, psychická onemocnění
- obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
- názorné poznávání, psychický proces poznávací , patří pod psychické jevy
- mohou vznikat na podkladu vjemů, které jsme dřív měli ( nemusí být podnět )
- vznikají v mozkové kůře
- vzpomínkové ( = paměťové ) - zážitek i představa jsou shodné, vybavování na základě zkušenosti
- fantazijní - kombinace vzpomínkových představ a fantazie
- asociují - podle zákona dotyku v prostoru a čase, podobnosti a kontrastu, novosti, živosti
- zrakové (vizuální), sluchové (auditivní), pohybové (motorické), chuťové, čichové, hmatové,
- fantazie - rekonstrukční - vybavování si prostředí při čtení knihy
- tvůrčí - umělci, vynálezci, konstruktéři
- bdělé snění - představy o budoucnosti
- sny ve spánku - v nehlubokém spánku se spojí představy i s nevědomím
- halucinace - klamné vjemy à horečka, drogy, psychická onemocnění
1) Potřeby:
- pocit nedostatku, pocit neuspokojení, pocit strádání
a) biologické - spánek, odpočinek, jídlo, pití, rozmnožování …
b) psychologické - výkon, společenské uznání
c) kulturní - knížky, divadlo
2) zájmy a záliby - silný citový vztah
- není dobré vnucovat
- dlouhodobá trvalá záležitost
3) návyky - získané způsoby reagování a chování v určitých situacích (návyk tleskat v divadle)
4) perspektivy, cíle, ambice - udávají směr života člověka - plány do budoucna
5) hodnoty a postoje - postoje k problematikám; získané dispozice, které ovlivňují naše hodnocení určité skutečnosti, a tudíž i naše chování k této skutečnosti. Vždy mívají citový náboj ( např. rozdílný postoj k vyučovacím předmětům může být zapříčiněn celou řadou faktorů : vlastními schopnostmi, náročností předmětu, vlastními zájmy, osobností vyučujícího, mírou důležitosti předmětu pro naše další cíle … )
6) city a citové vztahy – láska; prožitky libosti či nelibosti, které vyplývají ze stupně uspokojení našich potřeb ( radost, smutek, vztek, láska, nenávist … )
a) biologické - spánek, odpočinek, jídlo, pití, rozmnožování …
b) psychologické - výkon, společenské uznání
c) kulturní - knížky, divadlo
2) zájmy a záliby - silný citový vztah
- není dobré vnucovat
- dlouhodobá trvalá záležitost
3) návyky - získané způsoby reagování a chování v určitých situacích (návyk tleskat v divadle)
4) perspektivy, cíle, ambice - udávají směr života člověka - plány do budoucna
5) hodnoty a postoje - postoje k problematikám; získané dispozice, které ovlivňují naše hodnocení určité skutečnosti, a tudíž i naše chování k této skutečnosti. Vždy mívají citový náboj ( např. rozdílný postoj k vyučovacím předmětům může být zapříčiněn celou řadou faktorů : vlastními schopnostmi, náročností předmětu, vlastními zájmy, osobností vyučujícího, mírou důležitosti předmětu pro naše další cíle … )
6) city a citové vztahy – láska; prožitky libosti či nelibosti, které vyplývají ze stupně uspokojení našich potřeb ( radost, smutek, vztek, láska, nenávist … )
Charakter
- je dán působením výchovy, vzniká v průběhu života
- složka osobnosti, která se projevuje navenek, v jednání a chování daného jedince. Vrozeným dynamickým základem charakteru je temperament, ale celkové vlastnosti charakteru jsou určovány především sociálním prostředím, výchovou, sebevýchovou a působením vůle
- umožňuje člověku kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků
- projevuje se - vztahem jedince k jiným lidem nebo skupinám
- vztahem jedince k práci a dosahování cílů ( odpovědnost, vytrvalost, roztěkanost, soustředěnost, pečlivost, dochvilnost, pedantství, ledabylost, lajdáctví … )
- vztah jedince k prostředí ( váží si věcí x neváží si věcí )
- vztah jedince k sobě samému ( sebekritika, přeceňování se , podceňování se, domýšlivost, ješitnost, skromnost, sebedůvěra … )
- vztah k morálce ( čestnost, pravdomluvnost, sklony k podvádění … )
Motivace ( motivační procesy )
- každé !! chování a jednání je motivováno
- motivace je souhrn činitelů, které člověka podceňují, podporují a dodávají mu energii k určité činnosti či chování ( anebo tuto aktivitu naopak tlumí )
- motivace - složité působení motivů
- motivy = hybné síly, pohnutky vědomého jednání, podnět k jednání
- uvědomujeme si je ( vědomá pohnutka jednání )
- potřeby člověka, zájmy a záliby, návyky, postoje, city, hodnoty ( morální ) …
- složka osobnosti, která se projevuje navenek, v jednání a chování daného jedince. Vrozeným dynamickým základem charakteru je temperament, ale celkové vlastnosti charakteru jsou určovány především sociálním prostředím, výchovou, sebevýchovou a působením vůle
- umožňuje člověku kontrolu a řízení jednání člověka podle společenských a morálních požadavků
- projevuje se - vztahem jedince k jiným lidem nebo skupinám
- vztahem jedince k práci a dosahování cílů ( odpovědnost, vytrvalost, roztěkanost, soustředěnost, pečlivost, dochvilnost, pedantství, ledabylost, lajdáctví … )
- vztah jedince k prostředí ( váží si věcí x neváží si věcí )
- vztah jedince k sobě samému ( sebekritika, přeceňování se , podceňování se, domýšlivost, ješitnost, skromnost, sebedůvěra … )
- vztah k morálce ( čestnost, pravdomluvnost, sklony k podvádění … )
Motivace ( motivační procesy )
- každé !! chování a jednání je motivováno
- motivace je souhrn činitelů, které člověka podceňují, podporují a dodávají mu energii k určité činnosti či chování ( anebo tuto aktivitu naopak tlumí )
- motivace - složité působení motivů
- motivy = hybné síly, pohnutky vědomého jednání, podnět k jednání
- uvědomujeme si je ( vědomá pohnutka jednání )
- potřeby člověka, zájmy a záliby, návyky, postoje, city, hodnoty ( morální ) …
Temperament
- soustava vlastností, které se projevují způsobem reagování, používání a chování člověka
- nelze ho zásadně změnit
- hlavní složky temperamentu tvoří všeobecná aktivita jedince, jeho motorika
- vrozený temperament, vlastnosti se během života vlivem sebevýchovy, výchovy a společenských podmínek buď utlumuje, nebo zvýrazňuje ( introvert, extrovert )
a) sangvinik - krev= sangnis
- člověk povahy živé, rychle se přizpůsobující okolí, přitom však vyrovnaný, snadno krátkodobě vzrušivý, člověk reaktivní, živý, vnímavý, vstřícný, podnikavý, společenský, pružný, aktivní, rozhodný, někdy však i rozptýlený, citově nestálý, se sklonem k povrchnosti a k nekritičnosti
b) flegmatik - sliz = phlegma
- člověk povahy klidně, chladnokrevné, lhostejné až netečné, člověk klidný, rozvážný, obezřetný, vyrovnaný, spolehlivý, ale pomalý
c) cholerik - žluč = chole
- člověk prudký, vznětlivý, popudlivý, dráždivý, výbušný, vrtkavý, nestálý, nevyrovnaný, nespolehlivý
d) melancholik - černá žluč = melan-cholé
- člověk vážný, důkladný, spíše uzavřený a nepřizpůsobivý, zádumčivý až trudnomyslný, nerozhodný, váhavý, pesimista, škarohlíd, úzkostlivý, náladový
- nelze ho zásadně změnit
- hlavní složky temperamentu tvoří všeobecná aktivita jedince, jeho motorika
- vrozený temperament, vlastnosti se během života vlivem sebevýchovy, výchovy a společenských podmínek buď utlumuje, nebo zvýrazňuje ( introvert, extrovert )
a) sangvinik - krev= sangnis
- člověk povahy živé, rychle se přizpůsobující okolí, přitom však vyrovnaný, snadno krátkodobě vzrušivý, člověk reaktivní, živý, vnímavý, vstřícný, podnikavý, společenský, pružný, aktivní, rozhodný, někdy však i rozptýlený, citově nestálý, se sklonem k povrchnosti a k nekritičnosti
b) flegmatik - sliz = phlegma
- člověk povahy klidně, chladnokrevné, lhostejné až netečné, člověk klidný, rozvážný, obezřetný, vyrovnaný, spolehlivý, ale pomalý
c) cholerik - žluč = chole
- člověk prudký, vznětlivý, popudlivý, dráždivý, výbušný, vrtkavý, nestálý, nevyrovnaný, nespolehlivý
d) melancholik - černá žluč = melan-cholé
- člověk vážný, důkladný, spíše uzavřený a nepřizpůsobivý, zádumčivý až trudnomyslný, nerozhodný, váhavý, pesimista, škarohlíd, úzkostlivý, náladový
Pojem osobnost
- v běžném jazyce - je tím myšlen člověk důležitý pro společnost ( výjimečný jedinec )
- v psychologickém smyslu - je to každý člověk v neopakovatelné, pouze pro něho typické jednotě biologických vlastností, psychologických vlastností a sociálních vztahů.
- osobnost - je individuální jednotou biologických psychologických a sociálních aspektů
- vždy chápeme osobnost jako jednotu těchto tří aspektů
- struktura osobnosti = celek dispozic, které podmiňují chování, prožívání
- vlastnosti osobnosti – intelektové, volní (vůle), citové, charakterové
- každá osobnost je jedinečná - neopakovatelná jako individuum
Rysy osobnosti
- povahové vlastnosti, dají se ovlivnit výchovou
-- temperament
-- charakter
- povahové vlastnosti - většinou mají nějakou polaritu. Navenek se projevují určitým způsobem chování a uvnitř určitým způsobem prožívání. Pro každého jedince je příznačná jejich určitá relativně stálá kombinace. Běžně se vyskytují v protikladných dvojicích
- v psychologickém smyslu - je to každý člověk v neopakovatelné, pouze pro něho typické jednotě biologických vlastností, psychologických vlastností a sociálních vztahů.
- osobnost - je individuální jednotou biologických psychologických a sociálních aspektů
- vždy chápeme osobnost jako jednotu těchto tří aspektů
- struktura osobnosti = celek dispozic, které podmiňují chování, prožívání
- vlastnosti osobnosti – intelektové, volní (vůle), citové, charakterové
- každá osobnost je jedinečná - neopakovatelná jako individuum
Rysy osobnosti
- povahové vlastnosti, dají se ovlivnit výchovou
-- temperament
-- charakter
- povahové vlastnosti - většinou mají nějakou polaritu. Navenek se projevují určitým způsobem chování a uvnitř určitým způsobem prožívání. Pro každého jedince je příznačná jejich určitá relativně stálá kombinace. Běžně se vyskytují v protikladných dvojicích
Schopnosti
- vloha + motivace à učení ( cvičení ) à schopnosti
- umožňují člověka naučit se různým činnostem a vykonávat je. Člověk si schopnosti vytváří díky učení v průběhu svého života.
- předpoklady - vlohy - biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností
- spojená s genetikou
- schopnosti
- nadání - soubor dobře vyvinutých schopností, které umožňují dobrý výkon v jedné činnosti. Nadání nelze ztotožňovat s vlohami. Vlohy jsou vrozené možnosti, schopnosti a nadání jsou získané skutečnosti
- talent - vyšší stupeň rozvinutých schopností, i ještě lepší výkon
- genialita - mimořádně rozvinutý talent
- dovednosti - úzce spojené se schopnostmi
1) intelektové ( rozumové ) = důvtip, chápavost, bystrost, přizpůsobivost
- inteligence - schopnost bystrého chápání a samostatného myšlení.
- tvořivost - přístup k činnostem, které přinášejí nová řešení
- dariery - fixace - na základě zkušenosti
- sociální bariera - autoritativní vedení
- nepříznivý citový vztah - člověk citově nevyrovnaný
2) senzomotorické - souvisí s koordinací pohybu
- pro pracovní činnost
- schopnost koordinovat smyslové vjemy a svalové pohyby
- umožňují člověka naučit se různým činnostem a vykonávat je. Člověk si schopnosti vytváří díky učení v průběhu svého života.
- předpoklady - vlohy - biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností
- spojená s genetikou
- schopnosti
- nadání - soubor dobře vyvinutých schopností, které umožňují dobrý výkon v jedné činnosti. Nadání nelze ztotožňovat s vlohami. Vlohy jsou vrozené možnosti, schopnosti a nadání jsou získané skutečnosti
- talent - vyšší stupeň rozvinutých schopností, i ještě lepší výkon
- genialita - mimořádně rozvinutý talent
- dovednosti - úzce spojené se schopnostmi
1) intelektové ( rozumové ) = důvtip, chápavost, bystrost, přizpůsobivost
- inteligence - schopnost bystrého chápání a samostatného myšlení.
- tvořivost - přístup k činnostem, které přinášejí nová řešení
- dariery - fixace - na základě zkušenosti
- sociální bariera - autoritativní vedení
- nepříznivý citový vztah - člověk citově nevyrovnaný
2) senzomotorické - souvisí s koordinací pohybu
- pro pracovní činnost
- schopnost koordinovat smyslové vjemy a svalové pohyby
Vůle
- psychický proces, může být i psychický stav i vlastnost
- psychická aktivita, kterou člověk dosahuje cíle a překonává překážky, které se na cestě k tomuto cíli vyskytnou
- vnitřní - neschopnost rozhodnout se
- vnější - finanční, přestěhování
- fáze volního jednání - 1) příprava fáze - na počátku je motiv ( pohnutka )
- 2) rozhodovací fáze - volba mezi motivy ( záměrné, impulsivní )
- 3) fáze rozhodnutí - známe cíl, vím co očekávat
- překonání překážek
- rozhodnutí - uvědomělá
- impulsivní - vzniká nerozvážně
Pozornost - psych. stav, zajišťuje soustředěnost na jeden jev nebo činnost po určitou dobu
- bezděčná - rychle vznikne a zanikne ( reklama, hluk, nápadný plakát )
- záměrná - úmyslná ( potřebuje cíl a vůli - příprava do školy … , náročnější )
- vlastnosti - intenzita, délka trvání, rozsah, kolísání ( každých 8 měníme pozornost na něco)
- pozornost ovlivněna - psychickými stavy, nedostatkem spánku, stimulujícími látkami
- vnitřní - před písemkou někoho bolí zuby, břicho
- vnější - síla, velikost a délka podnětu, neočekávanost, atraktivnost
- psychická aktivita, kterou člověk dosahuje cíle a překonává překážky, které se na cestě k tomuto cíli vyskytnou
- vnitřní - neschopnost rozhodnout se
- vnější - finanční, přestěhování
- fáze volního jednání - 1) příprava fáze - na počátku je motiv ( pohnutka )
- 2) rozhodovací fáze - volba mezi motivy ( záměrné, impulsivní )
- 3) fáze rozhodnutí - známe cíl, vím co očekávat
- překonání překážek
- rozhodnutí - uvědomělá
- impulsivní - vzniká nerozvážně
Pozornost - psych. stav, zajišťuje soustředěnost na jeden jev nebo činnost po určitou dobu
- bezděčná - rychle vznikne a zanikne ( reklama, hluk, nápadný plakát )
- záměrná - úmyslná ( potřebuje cíl a vůli - příprava do školy … , náročnější )
- vlastnosti - intenzita, délka trvání, rozsah, kolísání ( každých 8 měníme pozornost na něco)
- pozornost ovlivněna - psychickými stavy, nedostatkem spánku, stimulujícími látkami
- vnitřní - před písemkou někoho bolí zuby, břicho
- vnější - síla, velikost a délka podnětu, neočekávanost, atraktivnost
19. Emoce a vůle, volní jednání, charakter člověka
City a emoce
- motivační procesy, hodnotí to, co poznáváme a děláme
- nižší - tělesné, prožíváme v nich stav našeho organismu
- vyšší - city společenského vědomí, historicky mladší ( morální, estetické, intelektuální, sociální )
- citové reakce - nejkratší - afekt ( psychický proces )
- citové stavy - nálada - psychický stav
- citové vztahy - nejdelší - vášeň ( psychická vlastnost )
- primární emoce a jejich příčiny – smutek, strach, vztek, radost, důvěra, znechucení, předvídání, překvapení
- aspekty primárních situací a jejich výsledky – emoce, radost, smutek, strach, úleva
Psychologické procesy
City - jsou prožitky z vnějšího a vnitřního prostředí
- používání subjektivního vztahu k tomu, co nás obklopuje ( k okolí, k životu vůbec )
Projevy - vnější = gestikulace, mimika, zčervenání, zblednutí
- vnitřní = zvýšený tep, dechová frekvence
- motivační procesy, hodnotí to, co poznáváme a děláme
- nižší - tělesné, prožíváme v nich stav našeho organismu
- vyšší - city společenského vědomí, historicky mladší ( morální, estetické, intelektuální, sociální )
- citové reakce - nejkratší - afekt ( psychický proces )
- citové stavy - nálada - psychický stav
- citové vztahy - nejdelší - vášeň ( psychická vlastnost )
- primární emoce a jejich příčiny – smutek, strach, vztek, radost, důvěra, znechucení, předvídání, překvapení
- aspekty primárních situací a jejich výsledky – emoce, radost, smutek, strach, úleva
Psychologické procesy
City - jsou prožitky z vnějšího a vnitřního prostředí
- používání subjektivního vztahu k tomu, co nás obklopuje ( k okolí, k životu vůbec )
Projevy - vnější = gestikulace, mimika, zčervenání, zblednutí
- vnitřní = zvýšený tep, dechová frekvence
Druhy emocí
- morální emoce: vyjadřují hodnocení činů z hlediska morálky, pokud jedinec jedná v rozporu s morálkou prožívá pocit provinění
- afekty: jsou spojeny s ohrožením nebo uspokojením základních životních potřeb, nebo velmi silných motivů, afekty mohou aktivizovat jedince k vyšším výkonům, jsou ale i situace kdy je potřeba afekty ovládat
- estetické emoce: prožíváme především při hodnocení krásy a ošklivosti, emoční prožívání krásy člověka povznáší, a má vliv na jeho morální výkon
- intelektuální emoce: provázejí poznávání a řešení problémů je důležitým motivem pro učení
- sociální emoce: se objevují ve vztahu k lidem a sociálním skupinám, patří sem sdílení radosti smutku s blízkým člověkem, láska, úcta, obdiv...
nálada
je to citový stav, na rozdíl od emočních procesů mají nálady delší trvání, hodiny až dny, nálada může být radostná, smutná, úzkostná...
- afekty: jsou spojeny s ohrožením nebo uspokojením základních životních potřeb, nebo velmi silných motivů, afekty mohou aktivizovat jedince k vyšším výkonům, jsou ale i situace kdy je potřeba afekty ovládat
- estetické emoce: prožíváme především při hodnocení krásy a ošklivosti, emoční prožívání krásy člověka povznáší, a má vliv na jeho morální výkon
- intelektuální emoce: provázejí poznávání a řešení problémů je důležitým motivem pro učení
- sociální emoce: se objevují ve vztahu k lidem a sociálním skupinám, patří sem sdílení radosti smutku s blízkým člověkem, láska, úcta, obdiv...
nálada
je to citový stav, na rozdíl od emočních procesů mají nálady delší trvání, hodiny až dny, nálada může být radostná, smutná, úzkostná...
Sociální vnímání
vnímání člověka okolí
každý se na venek nějak projevuje: chováním, vzhledem, řečí, emocemi, gesty, mimikou
Kategorizace vnímání
různého typu
zařazování do určité skupiny vjemů
• zvuky- nejsou konkrétně vymezené --> šramot, hudba, bubny
• identifikace předmětu- pro laika --> kytka = kytka
pro odborníka --> kytka = smetánka lékařská
• barevné odstíny- např. žlutá --> medově = flavus
světle = luteus
Jaký jsme typ podle vnímání
• analytický
-rozbor detailů
-nevnímání jako celek
-potíže s vyvozením závěru
• syntetický
-chápání obecné formy
-snaha pochopit základní smysl
-většinou nesprávné závěry
• analyticko-syntetický
-rozdělení na části
-přesto vnímá celek
-správné závěry
• emocionální
-nezaměřuje se na správnost a pochopení smyslu, ale na vlastní prožívání i emocionální dráždění snižuje objektivnost
-vyskytuje se hlavně u žen
každý se na venek nějak projevuje: chováním, vzhledem, řečí, emocemi, gesty, mimikou
Kategorizace vnímání
různého typu
zařazování do určité skupiny vjemů
• zvuky- nejsou konkrétně vymezené --> šramot, hudba, bubny
• identifikace předmětu- pro laika --> kytka = kytka
pro odborníka --> kytka = smetánka lékařská
• barevné odstíny- např. žlutá --> medově = flavus
světle = luteus
Jaký jsme typ podle vnímání
• analytický
-rozbor detailů
-nevnímání jako celek
-potíže s vyvozením závěru
• syntetický
-chápání obecné formy
-snaha pochopit základní smysl
-většinou nesprávné závěry
• analyticko-syntetický
-rozdělení na části
-přesto vnímá celek
-správné závěry
• emocionální
-nezaměřuje se na správnost a pochopení smyslu, ale na vlastní prožívání i emocionální dráždění snižuje objektivnost
-vyskytuje se hlavně u žen
Ve vnímání jsou dva druhy zážitků:
vjem - zobrazuje obraz jako celek, výsledky vnímání
počitek - obraz jednotlivého předmětu- barva, vůně tvar,
- počitky se obvykle samostatně nevyskytují, jsou součástí vjemů
počitky a vjemy zanechávají v našem mozku stopy, obraz, který z nich vzniká se nazývá představivost a proces představivosti
recepce: schopnost přijímat smyslové podněty smyslovými orgány
percepce: schopnost nervového systému uvědomovat si podněty
apercepce: schopnost nervového systému rozpoznávat a diferencovat podněty
vnímat můžeme:
• tvar, písmena, čísla, forma, velikost
to vše vnímáme jako celek
• prostor
vzdálené předměty nevnímáme skoro vůbec, batolata prostor nevnímají
• hloubka
zaostření díky akomodaci čočky
• pohyb
čím je předmět vzdálenější tím se zdá pomalejší
• čas
relativní, den x noc
počitek - obraz jednotlivého předmětu- barva, vůně tvar,
- počitky se obvykle samostatně nevyskytují, jsou součástí vjemů
počitky a vjemy zanechávají v našem mozku stopy, obraz, který z nich vzniká se nazývá představivost a proces představivosti
recepce: schopnost přijímat smyslové podněty smyslovými orgány
percepce: schopnost nervového systému uvědomovat si podněty
apercepce: schopnost nervového systému rozpoznávat a diferencovat podněty
vnímat můžeme:
• tvar, písmena, čísla, forma, velikost
to vše vnímáme jako celek
• prostor
vzdálené předměty nevnímáme skoro vůbec, batolata prostor nevnímají
• hloubka
zaostření díky akomodaci čočky
• pohyb
čím je předmět vzdálenější tím se zdá pomalejší
• čas
relativní, den x noc
18. Vnímání, kategorizace vnímání
Vnímání ( percepce )
- psychologický proces, který nám umožňuje poznávat to, co v přítomném
okamžiku přímo působí na naše smyslové orgány. Podává informace o vnějším světě a také o vnitřním stavu těla.
- vnější svět
- vnitřní stav organismu
- vlastnosti vnímání : - výběrovost - z obrázku si vyberu, na co koukám
-minulá zkušenost
-zaměřenost- vnímám to co vnímat chci
druhy vnímání se dělí hlavně podle orgánu, kterým určitou věc vnímáme:
• zrakové vnímání- umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech závisí kontrola a regulace pohybů z velké části hlavně na zraku- např. psaní
• čichové a chuťové jednání – mají význam ze jména při odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných
• sluchové vnímání – poskytuje informace také o předmětech i značně vzdálených, má výstražnou funkci, velký význam má sluch pro vnímání řeči
• pohybový analyzátor – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
• kožní analyzátor (vnímání doteku) – tyto smysly slouží k obraně před nebezpečím, vnímáme např. chlad, teplo, bolest...
• hmat – toto vnímání slučuje informace kožního a pohybového vnímání, při ohmatávání předmětů
- psychologický proces, který nám umožňuje poznávat to, co v přítomném
okamžiku přímo působí na naše smyslové orgány. Podává informace o vnějším světě a také o vnitřním stavu těla.
- vnější svět
- vnitřní stav organismu
- vlastnosti vnímání : - výběrovost - z obrázku si vyberu, na co koukám
-minulá zkušenost
-zaměřenost- vnímám to co vnímat chci
druhy vnímání se dělí hlavně podle orgánu, kterým určitou věc vnímáme:
• zrakové vnímání- umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech závisí kontrola a regulace pohybů z velké části hlavně na zraku- např. psaní
• čichové a chuťové jednání – mají význam ze jména při odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných
• sluchové vnímání – poskytuje informace také o předmětech i značně vzdálených, má výstražnou funkci, velký význam má sluch pro vnímání řeči
• pohybový analyzátor – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
• kožní analyzátor (vnímání doteku) – tyto smysly slouží k obraně před nebezpečím, vnímáme např. chlad, teplo, bolest...
• hmat – toto vnímání slučuje informace kožního a pohybového vnímání, při ohmatávání předmětů
3) Aplikované psychologické disciplíny
pedagogická psychologie
- sleduje člověka v podmínkách výchovy
- zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování, vzdělávání
- zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovných vzdělávacích cílů a prostředků
- spolupráce odborníků se školou, s rodinami
- zabývá se např. diagnostikou příčin školní neúspěšnosti žáků, spolupůsobí při vedení k volbě přípravy na povolání
psychologie práce
- průmyslová psychologie
- studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon)
- mimo jiné vliv hudby na člověka
- poskytuje informace o profesních nárocích na psychické a zdravotní předpoklady uchazečů
- hledá optimální formy pracovní doby
- podílí se na výběru a rozmisťování pracovníků (využití poznatků jiných psychologických disciplín)
inženýrská psychologie
- zabývá se konstrukcí strojů ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat
poradenská psychologie
- zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
- má pomáhat jedinci
klinická psychologie
- zaměřuje se na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch (např. postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři…)
- zabývá se také psychickými problémy, které provázejí různé tělesné nemoci a handicapy
- rozpracovává postupy, které mají postiženým pomáhat při jejich řešení a překonávání
- řešení otázek duševní hygieny, zdravého způsobu života
forenzní (soudní) psychologie-používá se v soudní praxi při zjišťování psychických zvláštností delikventa
- sleduje člověka v podmínkách výchovy
- zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování, vzdělávání
- zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovných vzdělávacích cílů a prostředků
- spolupráce odborníků se školou, s rodinami
- zabývá se např. diagnostikou příčin školní neúspěšnosti žáků, spolupůsobí při vedení k volbě přípravy na povolání
psychologie práce
- průmyslová psychologie
- studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon)
- mimo jiné vliv hudby na člověka
- poskytuje informace o profesních nárocích na psychické a zdravotní předpoklady uchazečů
- hledá optimální formy pracovní doby
- podílí se na výběru a rozmisťování pracovníků (využití poznatků jiných psychologických disciplín)
inženýrská psychologie
- zabývá se konstrukcí strojů ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat
poradenská psychologie
- zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
- má pomáhat jedinci
klinická psychologie
- zaměřuje se na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch (např. postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři…)
- zabývá se také psychickými problémy, které provázejí různé tělesné nemoci a handicapy
- rozpracovává postupy, které mají postiženým pomáhat při jejich řešení a překonávání
- řešení otázek duševní hygieny, zdravého způsobu života
forenzní (soudní) psychologie-používá se v soudní praxi při zjišťování psychických zvláštností delikventa
2) Speciální psychologické disciplíny
psycholingvistika
- je psychologie řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí
zoopsychologie
- psychologie zvířat
- psychologie zvířat různých stupňů vývoje (nejnižší formy - až lidoopy)
psychofyzika
- zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich požitkovými a vjemovými kvalitami
biopsychologie
- shromažďuje poznatky biologicko-fyziologické determinace psychiky
psychofyziologie
- zabývá se materiálním základem psychických jevů, zejména mozkovými procesy -
- základ psychických jevů, které charakterizují člověka jako společenskou bytost
farmakopsychologie
- sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku
diferenciální psychologie
- studuje především rozložení a rozdíly mezí měřitelnými psychologickými jevy (schopnosti, vlastnosti) dále interindividuálními rozdíly (mezi pohlavími, různé společenské skupiny)
psychometrie
- orientuje se na konstrukci testů
- je psychologie řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí
zoopsychologie
- psychologie zvířat
- psychologie zvířat různých stupňů vývoje (nejnižší formy - až lidoopy)
psychofyzika
- zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich požitkovými a vjemovými kvalitami
biopsychologie
- shromažďuje poznatky biologicko-fyziologické determinace psychiky
psychofyziologie
- zabývá se materiálním základem psychických jevů, zejména mozkovými procesy -
- základ psychických jevů, které charakterizují člověka jako společenskou bytost
farmakopsychologie
- sleduje účinky chemických látek, léků, drog atd. na psychiku
diferenciální psychologie
- studuje především rozložení a rozdíly mezí měřitelnými psychologickými jevy (schopnosti, vlastnosti) dále interindividuálními rozdíly (mezi pohlavími, různé společenské skupiny)
psychometrie
- orientuje se na konstrukci testů
1) Základní psychologické disciplíny
obecná psychologie
- zabývá se nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování řízeného psychikou (paměť, myšlení …)
- odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem (např. vnímání, myšlení, řeč, učení, emoce, motivace atd.)
sociální psychologie
- zkoumá utváření a projevy psychických jevů a sociální interakci (působení společnosti na jedince)
vývojová (ontogenetická) psychologie
- studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti - (determinaci) psychiky
- zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky
- zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho života
- činitelé ovlivňující vývoj - vztah činitelů biologického zrání a sociálního či výchovného ovlivňování, nebo též otázkami různého strádání – deprivací
- věnuje se charakteristikám věkových období člověka a analýze změn, jimiž se vyznačují jednotlivé stránky psychiky
psychologie osobnosti
- zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti
- popisuje a vysvětluje odlišnosti mezi lidmi
psychologická metodologie
- řeší problémy úzce související s pochopením metodologických projevů, teorií, apod. a jejich užití v psychologii
psychopatologie
- zabývá se chorobnými změnami psychických jevů z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských
- zabývá se problematikou činitelů, které je vyvolávají, i léčebných metod
- třídění a popis psychických poruch a chorob
dějiny psychologie
- zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob
- zabývá se nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování řízeného psychikou (paměť, myšlení …)
- odhlíží od rozdílů mezi lidmi a zajímá se o to, co je společné všem (např. vnímání, myšlení, řeč, učení, emoce, motivace atd.)
sociální psychologie
- zkoumá utváření a projevy psychických jevů a sociální interakci (působení společnosti na jedince)
vývojová (ontogenetická) psychologie
- studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti - (determinaci) psychiky
- zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky
- zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho života
- činitelé ovlivňující vývoj - vztah činitelů biologického zrání a sociálního či výchovného ovlivňování, nebo též otázkami různého strádání – deprivací
- věnuje se charakteristikám věkových období člověka a analýze změn, jimiž se vyznačují jednotlivé stránky psychiky
psychologie osobnosti
- zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti
- popisuje a vysvětluje odlišnosti mezi lidmi
psychologická metodologie
- řeší problémy úzce související s pochopením metodologických projevů, teorií, apod. a jejich užití v psychologii
psychopatologie
- zabývá se chorobnými změnami psychických jevů z nejrůznějších příčin neurologických, endokrinologických či společenských
- zabývá se problematikou činitelů, které je vyvolávají, i léčebných metod
- třídění a popis psychických poruch a chorob
dějiny psychologie
- zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob
17. Psychologie, základní psychologické disciplíny
Psychologie je společenská věda, která se zabývá duševními jevy, snaží se porozumět chování jednání a prožívání lidí, a snaží se předvídat a formulovat je. Zkoumá člověka - jeho nitro i vnější projevy (chování).
- psychologie = psyché (duše), logos (věda)
- laická psychologie - skoro každý si klade někdy psychologické otázky (např. svatba - má si ho vzít? Jaký je? Jaká je ona?...)
- vědecká psychologie - vědecké podklady
- narativní psychologie - vyprávění příběhů - psychické vztahy lidí, kteří se dostávají do krizových situací
Psychologická analýza
- má tři kroky:
1) popis - jak se člověk chová
2) interpretace - vysvětlit příčiny chování
3) řešení - jak řešit další chování
Systém psychologických věd
1) základní psychologické vědy (teoretické)
2) speciální psychologické vědy (konkrétní lidské činnosti)
3) aplikované psychologické vědy
- psychologie = psyché (duše), logos (věda)
- laická psychologie - skoro každý si klade někdy psychologické otázky (např. svatba - má si ho vzít? Jaký je? Jaká je ona?...)
- vědecká psychologie - vědecké podklady
- narativní psychologie - vyprávění příběhů - psychické vztahy lidí, kteří se dostávají do krizových situací
Psychologická analýza
- má tři kroky:
1) popis - jak se člověk chová
2) interpretace - vysvětlit příčiny chování
3) řešení - jak řešit další chování
Systém psychologických věd
1) základní psychologické vědy (teoretické)
2) speciální psychologické vědy (konkrétní lidské činnosti)
3) aplikované psychologické vědy
Populační a sociální problémy
- v roce 2050 by měla dosáhnout 9,5 mld. obyvatel
- sílí tlak na přírodní zdroje a na místa vhodná pro život
- ve většině zemí také roste průměrná délka života obyvatel
- problémy rozvojových zemí - podvýživa
- nemají přístup k pitné vodě a kvalitní zdravotní péči (až 50% lidí)
- šíření nemocí (AIDS, horečnatá onemocnění)
- negramotnost (klesá)
Zhoršování kvality životního prostředí
- vyspělé země - největší zátěž pro životní prostředí
- stabilizovaly a postupně se snaží ho zlepšovat
- chudé země – radikální zhoršování životního prostředí (nedostatek peněz na ekologické aktivity)
- nedostatek pitné vody
- úbytek zemědělské půdy – je ničena nevhodnými zemědělskými praktikami, dochází proto k odlesňování v tropických oblastech
- hrozí vyhynutí některých živočišných a rostlinných druhů
- roste množství odpadů (domácích i průmyslových)
- emise skleníkových plynů (CO2), negativní meteorologické jevy (teplotní anomálie, hurikány, povodně), ztenčení ozonové vrstvy
- ekologické škody již přesahují hranice jednotlivých států
- lze je řešit dvěma způsoby - snížení produkce, zavedení ekologických provozů
- obě řešení jsou ale nevyhovující pro hospodářský růst
- lidstvo se bude muset v nejbližší budoucnosti pro jedno řešení rozhodnout
Lidská práva, mezilidské vztahy
- hrozba mnoha lokálních konfliktů, které by v krajním případě mohly přerůst v „globální válku“
- do problémů zasahuje často OSN, v některých případech ale zasáhnout nedokázala
- rozšíření zbraní a zvýšení počtu jaderných mocností (nově třeba Indie a Pákistán)
- šíření terorismu, islámského fundamentalismu a rasismu
- 1/3 obyvatel světa žije v zemích s autoritativní vládou (ta porušuje lidská práva)
- sílí tlak na přírodní zdroje a na místa vhodná pro život
- ve většině zemí také roste průměrná délka života obyvatel
- problémy rozvojových zemí - podvýživa
- nemají přístup k pitné vodě a kvalitní zdravotní péči (až 50% lidí)
- šíření nemocí (AIDS, horečnatá onemocnění)
- negramotnost (klesá)
Zhoršování kvality životního prostředí
- vyspělé země - největší zátěž pro životní prostředí
- stabilizovaly a postupně se snaží ho zlepšovat
- chudé země – radikální zhoršování životního prostředí (nedostatek peněz na ekologické aktivity)
- nedostatek pitné vody
- úbytek zemědělské půdy – je ničena nevhodnými zemědělskými praktikami, dochází proto k odlesňování v tropických oblastech
- hrozí vyhynutí některých živočišných a rostlinných druhů
- roste množství odpadů (domácích i průmyslových)
- emise skleníkových plynů (CO2), negativní meteorologické jevy (teplotní anomálie, hurikány, povodně), ztenčení ozonové vrstvy
- ekologické škody již přesahují hranice jednotlivých států
- lze je řešit dvěma způsoby - snížení produkce, zavedení ekologických provozů
- obě řešení jsou ale nevyhovující pro hospodářský růst
- lidstvo se bude muset v nejbližší budoucnosti pro jedno řešení rozhodnout
Lidská práva, mezilidské vztahy
- hrozba mnoha lokálních konfliktů, které by v krajním případě mohly přerůst v „globální válku“
- do problémů zasahuje často OSN, v některých případech ale zasáhnout nedokázala
- rozšíření zbraní a zvýšení počtu jaderných mocností (nově třeba Indie a Pákistán)
- šíření terorismu, islámského fundamentalismu a rasismu
- 1/3 obyvatel světa žije v zemích s autoritativní vládou (ta porušuje lidská práva)
Významné globální problémy
- globální problémy se týkají celého mez. o společenství a nelze je účinně řešit na národní úrovni
- řeší je mezinárodní organizace a stálý proces přijímání mezinárodních úmluv závazných pro všechny členy mezinárodního společenství
- nejsou ale schopny řešit tyto problémy jako celek
- řeší jednotlivé problémy (např. Konkrétní válečný konflikt, konkrétní živelná katastrofa), ale nedaří se jim odstraňovat příčiny globálních problémů
Potřeba surovin a energie, bohatství a chudoba
- od konce 2. světové války došlo k několikanásobnému růstu světové spotřeby surovin a energie
- problém trvalé udržitelnosti života na naší planetě
- kvůli vysoké spotřebě energie a surovin ve vyspělých zemích (asi 1/7 obyvatel planety) spotřebuje přibližně 80% celosvětové produkce energií a surovin
- hospodářský zájem a průmyslový rozmach vedou k stále se zvyšující produkci – roste spirála negativních ekologických dopadů
Bohatství a chudoba
- zvýšila se životní úroveň miliónů lidí
- došlo i k hlubokému ekonomickému propadu (hlavně u zemí v Africe)
- převážná většina světové populace žije v materiální nouzi a nemá přístup ke kvalitnímu vzdělání ani zdravotní péči
- rozvojové země trvale zaostávají za vyspělým světem, jejich státní dluh se neustále zvyšuje
- řeší je mezinárodní organizace a stálý proces přijímání mezinárodních úmluv závazných pro všechny členy mezinárodního společenství
- nejsou ale schopny řešit tyto problémy jako celek
- řeší jednotlivé problémy (např. Konkrétní válečný konflikt, konkrétní živelná katastrofa), ale nedaří se jim odstraňovat příčiny globálních problémů
Potřeba surovin a energie, bohatství a chudoba
- od konce 2. světové války došlo k několikanásobnému růstu světové spotřeby surovin a energie
- problém trvalé udržitelnosti života na naší planetě
- kvůli vysoké spotřebě energie a surovin ve vyspělých zemích (asi 1/7 obyvatel planety) spotřebuje přibližně 80% celosvětové produkce energií a surovin
- hospodářský zájem a průmyslový rozmach vedou k stále se zvyšující produkci – roste spirála negativních ekologických dopadů
Bohatství a chudoba
- zvýšila se životní úroveň miliónů lidí
- došlo i k hlubokému ekonomickému propadu (hlavně u zemí v Africe)
- převážná většina světové populace žije v materiální nouzi a nemá přístup ke kvalitnímu vzdělání ani zdravotní péči
- rozvojové země trvale zaostávají za vyspělým světem, jejich státní dluh se neustále zvyšuje
Důsledky globalizace
- tzv. časoprostorová komprese - zvyšující se pohyby a komunikace v prostoru
- mění se role prostoru a času, svět se jakoby zmenšuje
- vede k dalšímu zvyšování nerovnosti
- vzniká skupina lidí znevýhodněná tím, že nemůže využívat moderní informační systémy – tím se snižuje jejich schopnost orientace a mobility v dnešním světě a také kvalita jejich života
- zesílení nerovnoměrného sociálního i ekonomického rozvoje - jednotlivé státy i jednotlivci nemají stejnou příležitost zapojit se do procesu globalizace
Vliv globalizace na ČR - projevy globalizace v české ekonomice ve 2. polovině 90. let
- významný příliv zahraničního kapitálu
- stabilní měna
- odbourání některých jistot sociálního státu
- větší možnost pro export českých podniků
- kritici ekonomické globalizace navrhují řešit negativní důsledky rovněž globálně (na půdě OSN), která pravidelně pořádá summity o životním prostředí a světové chudobě
- celosvětové iniciativy za prosazení ekologického a sociálního zákonodárství ve všech zemích, které by zabránilo neomezenému využívání přírodních i lidských zdrojů a hospodářským rozdílům ve světě
- na negativní důsledky ekonomické globalizace upozorňují i renomovaní ekonomové
- globalizace neřeší naléhavé problémy lidstva (chudoba, životní prostředí), ale spíše je prohlubuje
- mění se role prostoru a času, svět se jakoby zmenšuje
- vede k dalšímu zvyšování nerovnosti
- vzniká skupina lidí znevýhodněná tím, že nemůže využívat moderní informační systémy – tím se snižuje jejich schopnost orientace a mobility v dnešním světě a také kvalita jejich života
- zesílení nerovnoměrného sociálního i ekonomického rozvoje - jednotlivé státy i jednotlivci nemají stejnou příležitost zapojit se do procesu globalizace
Vliv globalizace na ČR - projevy globalizace v české ekonomice ve 2. polovině 90. let
- významný příliv zahraničního kapitálu
- stabilní měna
- odbourání některých jistot sociálního státu
- větší možnost pro export českých podniků
- kritici ekonomické globalizace navrhují řešit negativní důsledky rovněž globálně (na půdě OSN), která pravidelně pořádá summity o životním prostředí a světové chudobě
- celosvětové iniciativy za prosazení ekologického a sociálního zákonodárství ve všech zemích, které by zabránilo neomezenému využívání přírodních i lidských zdrojů a hospodářským rozdílům ve světě
- na negativní důsledky ekonomické globalizace upozorňují i renomovaní ekonomové
- globalizace neřeší naléhavé problémy lidstva (chudoba, životní prostředí), ale spíše je prohlubuje
Důsledky globalizace
- reálná moc se přesouvá se od veřejného k soukromému sektoru; není v rukou jednotlivých států
- hospodářská perspektiva - je stále více ovlivňována obchody na světových finančních trzích
- už několik významných ekonomik od 70. let zaznamenalo náhlý nepředvídatelný propad způsobený odlivem kapitálu
- klesá význam národního státu - státy jsou nuceny vytvářet co nejlepší podmínky pro přilákání mezinárodního kapitálu do své ekonomiky
- to vede k investičním pobídkám (vytváření co nejvýhodnějších podmínek pro podnikání nadnárodních společností) a rozpočtovým škrtům ve prospěch investorů
- laciná pracovní síla - při jejím využití se snižují příjmy obyvatel
- to vede k nižším daňovým odvodům
- snižuje se i objem finančních prostředků na sociální stát
- prudce rostou příjmy vyšší třídy a vytváří se tak úzká vrstva bohatých
- změna mezinárodní dělby práce - společnosti přesouvají výrobu náročnou na množství pracovníků do rozvojových zemí, kde je levná pracovní síla
- ve vyspělých zemích pak zůstává řízení společnosti, výzkum a odborně a finančně náročné části výroby
- dochází k deindustrializaci a zvýšení nezaměstnanosti
- hospodářská perspektiva - je stále více ovlivňována obchody na světových finančních trzích
- už několik významných ekonomik od 70. let zaznamenalo náhlý nepředvídatelný propad způsobený odlivem kapitálu
- klesá význam národního státu - státy jsou nuceny vytvářet co nejlepší podmínky pro přilákání mezinárodního kapitálu do své ekonomiky
- to vede k investičním pobídkám (vytváření co nejvýhodnějších podmínek pro podnikání nadnárodních společností) a rozpočtovým škrtům ve prospěch investorů
- laciná pracovní síla - při jejím využití se snižují příjmy obyvatel
- to vede k nižším daňovým odvodům
- snižuje se i objem finančních prostředků na sociální stát
- prudce rostou příjmy vyšší třídy a vytváří se tak úzká vrstva bohatých
- změna mezinárodní dělby práce - společnosti přesouvají výrobu náročnou na množství pracovníků do rozvojových zemí, kde je levná pracovní síla
- ve vyspělých zemích pak zůstává řízení společnosti, výzkum a odborně a finančně náročné části výroby
- dochází k deindustrializaci a zvýšení nezaměstnanosti
16. Lokální a globální problémy současného světa
Lokální problémy
- můžeme je určovat z různých hledisek - z hlediska světadílu, státu či města
Problémy světadílů
- Evropa - reprodukce obyvatelstva se snižuje
- Asie - reprodukce obyvatelstva se zvyšuje
- Afrika – chudoba, AIDS, rozšiřování pouští, proto se také zmenšuje obyvatelná plocha
Problémy oblastí
- Blízký a Střední Východ - náboženské konflikty
Problémy států
- Německo - nejrychleji vymírající stát, velká vlna přistěhovalectví
- Česko - úbytek obyvatelstva – úbytek obyvatelstva vyrovnávají přistěhovalci (Ukrajinci, Slováci)
- nedostatek elektrické energie
- některé státy mají nedostatek energie a musí ji všechnu dovážet
- můžeme je určovat z různých hledisek - z hlediska světadílu, státu či města
Problémy světadílů
- Evropa - reprodukce obyvatelstva se snižuje
- Asie - reprodukce obyvatelstva se zvyšuje
- Afrika – chudoba, AIDS, rozšiřování pouští, proto se také zmenšuje obyvatelná plocha
Problémy oblastí
- Blízký a Střední Východ - náboženské konflikty
Problémy států
- Německo - nejrychleji vymírající stát, velká vlna přistěhovalectví
- Česko - úbytek obyvatelstva – úbytek obyvatelstva vyrovnávají přistěhovalci (Ukrajinci, Slováci)
- nedostatek elektrické energie
- některé státy mají nedostatek energie a musí ji všechnu dovážet
Lokální problémy Ústeckého kraje
- povrchová těžba a devastace krajiny (Mostecko); nejnižší vzdělanost v celé ČR
Lokální problémy regionu Podbořanska
- rozvoj průmyslu, ale musí se dovážet pracovní síla; degradace zemědělství
Lokální problémy jednotlivých měst
- nedostatek kulturního vyžití; likvidacee nemocnice (Podbořany)
Globální problémy
- globalizace (= srůstání světa)
- je to proces sbližování kultur a ekonomik různých národů a států
- je to zejména hospodářský proces - zavedení nových informačních technologií
Vhodné podmínky pro globalizaci
- liberalizace mezinárodního obchodu
- vytváření jednotlivých mezinárodních trhů
- přechod od sociálních států k liberálním
- vytvoření vhodných podmínek pro investice národních společností
- došlo k propojení jednotlivých trhů různých zemí prostřednictvím obchodu se zbožím a službami
- zvyšuje rozdíl mezi reálnou ekonomikou a symbolickou ekonomikou finančních obchodů
- obchodování s měnou, akciemi a cennými papíry
- vzniká tím spekulativní kapitál (=zisk se odvíjí od pohybu kurzu
Lokální problémy regionu Podbořanska
- rozvoj průmyslu, ale musí se dovážet pracovní síla; degradace zemědělství
Lokální problémy jednotlivých měst
- nedostatek kulturního vyžití; likvidacee nemocnice (Podbořany)
Globální problémy
- globalizace (= srůstání světa)
- je to proces sbližování kultur a ekonomik různých národů a států
- je to zejména hospodářský proces - zavedení nových informačních technologií
Vhodné podmínky pro globalizaci
- liberalizace mezinárodního obchodu
- vytváření jednotlivých mezinárodních trhů
- přechod od sociálních států k liberálním
- vytvoření vhodných podmínek pro investice národních společností
- došlo k propojení jednotlivých trhů různých zemí prostřednictvím obchodu se zbožím a službami
- zvyšuje rozdíl mezi reálnou ekonomikou a symbolickou ekonomikou finančních obchodů
- obchodování s měnou, akciemi a cennými papíry
- vzniká tím spekulativní kapitál (=zisk se odvíjí od pohybu kurzu
Další rozvoj evropské integrace:
- společné občanství
- občané státu EU jsou občany EU
- zatím platí je pro volný pohyb v EU
- plánuje se: rozšíření práv v ostatních členských státech
- společná sociální politika
- velmi odlišná hospodářská a životní úoveň i systém sociálního zabezpečení
- plánuje se: sladění sociálních systémů, hlavně v oblasti starobních důchodů
Postavení České republiky v Evropské Unii
V současnosti je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, i když existují í přechodná období vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii
- omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011, toto omezení se netýká některých zemí, například Spojeného království nebo Irska)
- postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006
- omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci - občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let)
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích
- přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH
- trvalá výjimka pro sníženou sazbu daně DPH z produktů pěstitelského pálení
- množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.)
- občané státu EU jsou občany EU
- zatím platí je pro volný pohyb v EU
- plánuje se: rozšíření práv v ostatních členských státech
- společná sociální politika
- velmi odlišná hospodářská a životní úoveň i systém sociálního zabezpečení
- plánuje se: sladění sociálních systémů, hlavně v oblasti starobních důchodů
Postavení České republiky v Evropské Unii
V současnosti je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie, i když existují í přechodná období vyjednaná v přístupové smlouvě ČR k Evropské unii
- omezení volného pohybu pracovních sil (maximálně do roku 2011, toto omezení se netýká některých zemí, například Spojeného království nebo Irska)
- postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům: 25 % v r. 2004, 30 % v r. 2005 a 35 % v r. 2006
- omezení nabývání zemědělské půdy a lesů cizozemci - občany EU (7 let) a přechodné období pro nabývání nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení pro cizozemce – občany EU (5 let)
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro některé hygienické normy v zemědělských podnicích
- přechodné období do 31. 12. 2009 týkající se parametrů drůbežích klecí
- přechodné období do 31. 12. 2006 pro sníženou spotřební daň z cigaret a další přechodná období pro některé výrobky a služby v nižší sazbě DPH
- trvalá výjimka pro sníženou sazbu daně DPH z produktů pěstitelského pálení
- množství přechodných období v oblasti ochrany životního prostředí (týkající se obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší apod.)
Evropský parlament
- sídlo: Lucemburk
- je to nejvyšší zákonodárný orgán EU
- 625 poslanců, kteří jsou voleni občany jednotlivých států na 5 let
- funkce: hlasuje o rozpočtu, má právo vydávat právní akty má kontrolní právo vůči E.k.
- Evropský soudní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- nejvyšší soudní orgán EU
- funkce: řeší spory mezi státy, institucemi, podniky i soukromými osobami podle evropského práva dbá na to, aby byly zákony EU nadřazeny zákonům členských států
- 15 soudců jmenovaných na 6 let
- Evropský účetní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- 27 nezávislých kontrolorů jmenovaných Radou EU
- funkce: přezkoumává všechny příjmy a výdaje EU
- další instituce: Evropská ústřední banka, Evropská investiční banka, Evropský ombudsman, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů
- je to nejvyšší zákonodárný orgán EU
- 625 poslanců, kteří jsou voleni občany jednotlivých států na 5 let
- funkce: hlasuje o rozpočtu, má právo vydávat právní akty má kontrolní právo vůči E.k.
- Evropský soudní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- nejvyšší soudní orgán EU
- funkce: řeší spory mezi státy, institucemi, podniky i soukromými osobami podle evropského práva dbá na to, aby byly zákony EU nadřazeny zákonům členských států
- 15 soudců jmenovaných na 6 let
- Evropský účetní dvůr
- sídlo: Lucemburk
- 27 nezávislých kontrolorů jmenovaných Radou EU
- funkce: přezkoumává všechny příjmy a výdaje EU
- další instituce: Evropská ústřední banka, Evropská investiční banka, Evropský ombudsman, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů
Orgány EU
- Evropská Rada
- hlavní rozhodovací orgán, který schvaluje všechny legislativní akty
- členové: předsedové vlád členských států, předseda Evropské komise
- schází se 4x ročně
- funkce: dává podněty Evropské komisi, rozhoduje o přijetí nových členů a řídí obchodní politiku EU
- předsednictví je odvozeno od předsednictví v Radě EU
- Rada EU
- sídlo: Brusel
- do r. 1993 působila pod jménem Rada ministrů
- členové: ministři členských zemí toho resortu, jehož se dané jednání týká
- funkce: schvaluje právní akty mající platnost zákonů
- v předsednictví Rady EU a celé EU se střídají členské země po 6 měsících
- Evropská komise
- sídlo: Brusel
- „evropská vláda“ - nejvyšší orgán výkonné moci
- 17 členů, kteří jsou jmenováni vládami jednotlivých členských států na 4 roky
- funkce: společně s Evropskou radou rozhoduje o všech zákonech Unie má právo ukládat sankce v oblasti hospodářské soutěže a dopravní politiky
- pracuje nepřetržitě
- subjekt mezinárodního práva – má vlastní diplomatická zastoupení
- hlavní rozhodovací orgán, který schvaluje všechny legislativní akty
- členové: předsedové vlád členských států, předseda Evropské komise
- schází se 4x ročně
- funkce: dává podněty Evropské komisi, rozhoduje o přijetí nových členů a řídí obchodní politiku EU
- předsednictví je odvozeno od předsednictví v Radě EU
- Rada EU
- sídlo: Brusel
- do r. 1993 působila pod jménem Rada ministrů
- členové: ministři členských zemí toho resortu, jehož se dané jednání týká
- funkce: schvaluje právní akty mající platnost zákonů
- v předsednictví Rady EU a celé EU se střídají členské země po 6 měsících
- Evropská komise
- sídlo: Brusel
- „evropská vláda“ - nejvyšší orgán výkonné moci
- 17 členů, kteří jsou jmenováni vládami jednotlivých členských států na 4 roky
- funkce: společně s Evropskou radou rozhoduje o všech zákonech Unie má právo ukládat sankce v oblasti hospodářské soutěže a dopravní politiky
- pracuje nepřetržitě
- subjekt mezinárodního práva – má vlastní diplomatická zastoupení
Cíle EU
- Hospodářská unie
- usilují o sladění hospodářské politiky členských zemí
- prosazení 4 základních svobod: volný pohyb lidí, zboží, kapitálu a služeb
- Měnová unie
- vytvoření Evropské centrální banky
- Evropská měnová unie:
- od r. 2002 společná měna EURO - pravomoci Evropské centrální banky
- EURO – kurzem je blízké americkému dolaru
- ve všech zemích měnové unie platí jako státní měna
- 1. 1. 2007 – EURO přijímá také Slovinsko
- Politická unie
- členské země jsou ochotny podstoupit část své suverenity společným evropským orgánům, zejména Evropské komisi
- cílem je sladit zahraniční politiku a poskytnout občanská práva občanům členských zemí na svém území (občanství Unie)
- usilují o sladění hospodářské politiky členských zemí
- prosazení 4 základních svobod: volný pohyb lidí, zboží, kapitálu a služeb
- Měnová unie
- vytvoření Evropské centrální banky
- Evropská měnová unie:
- od r. 2002 společná měna EURO - pravomoci Evropské centrální banky
- EURO – kurzem je blízké americkému dolaru
- ve všech zemích měnové unie platí jako státní měna
- 1. 1. 2007 – EURO přijímá také Slovinsko
- Politická unie
- členské země jsou ochotny podstoupit část své suverenity společným evropským orgánům, zejména Evropské komisi
- cílem je sladit zahraniční politiku a poskytnout občanská práva občanům členských zemí na svém území (občanství Unie)
Principy EU
- Maastrichtská smlouva (1992)
- nový cíl pro EU: vytvoření měnové unie se společnou měnou
- zvyšuje hospodářská kritéria pro nově příchozí členy
- posiluje vnitřní hospodářskou integraci
- umožňuje vstup Rakouska, Švédska a Finska do EU
- Amsterodamská smlouva (1997)
- další cíl: vytvoření politické unie a dosažení společné zahraniční politiky sladění sociálních systémů členských zemí
- pokládá základy evropského občanství
- Smlouva z Nice (2000)
- reforma vrcholných orgánů Unie – přizpůsobuje je přístupu nových států
- upřesňuje obsah politické unie
- Princip solidarity
- společné finanční fondy, do kterých přispívají všechny členské země z těchto fondů je pak financována pomoc nejchudším regionům Unie
- nový cíl pro EU: vytvoření měnové unie se společnou měnou
- zvyšuje hospodářská kritéria pro nově příchozí členy
- posiluje vnitřní hospodářskou integraci
- umožňuje vstup Rakouska, Švédska a Finska do EU
- Amsterodamská smlouva (1997)
- další cíl: vytvoření politické unie a dosažení společné zahraniční politiky sladění sociálních systémů členských zemí
- pokládá základy evropského občanství
- Smlouva z Nice (2000)
- reforma vrcholných orgánů Unie – přizpůsobuje je přístupu nových států
- upřesňuje obsah politické unie
- Princip solidarity
- společné finanční fondy, do kterých přispívají všechny členské země z těchto fondů je pak financována pomoc nejchudším regionům Unie
15. Evropská unie a postavení ČR v EU
Evropská unie - mezinárodní organizace, která sdružuje evropské státy a jejímž cílem je politická a hospodářská integrace členských států
Vznik EU
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
1957 – Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)
- Evropské hospodářství společenství (EHS)
1967 – summit v Haagu - Evropské společenství (ES) – základ pro budoucí Unii
členství od r.
- 1952 - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko - takzvaná „šestka“
- první rozšíření: 1973 – Dánsko, Irsko, Velká Británie
- druhé rozšíření: 1981 – Řecko
- třetí rozšíření (obě dvě zvané také jižní): 1986 – Portugalsko, Španělsko
- čtvrté rozšíření (severní): Finsko, Švédsko, Rakousko
- 3. 10. 1990 – sjednocení Německa – nejde o rozšíření, nové spolkové země přijímají právní řád
- 1. 11. 1993 – V Maastrichtu vzniká EU
- páté rozšíření (východní): 1. 5. 2004 – ČR, SLO, POL, MAĎ, SLOVI, KYPR, MAL, LIT, LOT, EST
- šesté rozšíření: 1. 1. 2007 – Bulharsko, Rumunsko
- v současné době má 27 členů
- společná zahraniční politika:
- EU vystupuje jako jeden subjekt mezinárodního práva
Vznik EU
1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
1957 – Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)
- Evropské hospodářství společenství (EHS)
1967 – summit v Haagu - Evropské společenství (ES) – základ pro budoucí Unii
členství od r.
- 1952 - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko - takzvaná „šestka“
- první rozšíření: 1973 – Dánsko, Irsko, Velká Británie
- druhé rozšíření: 1981 – Řecko
- třetí rozšíření (obě dvě zvané také jižní): 1986 – Portugalsko, Španělsko
- čtvrté rozšíření (severní): Finsko, Švédsko, Rakousko
- 3. 10. 1990 – sjednocení Německa – nejde o rozšíření, nové spolkové země přijímají právní řád
- 1. 11. 1993 – V Maastrichtu vzniká EU
- páté rozšíření (východní): 1. 5. 2004 – ČR, SLO, POL, MAĎ, SLOVI, KYPR, MAL, LIT, LOT, EST
- šesté rozšíření: 1. 1. 2007 – Bulharsko, Rumunsko
- v současné době má 27 členů
- společná zahraniční politika:
- EU vystupuje jako jeden subjekt mezinárodního práva
Akademické tituly
- Bc. – bakalář - doba studia: 3 roky
- Mgr., Ing. - magistr, inženýr
- zakončení magisterského studia – závěrečné magisterské zkoušky
- doba studia: 4 – 6 let
- doktorandské – zakončeny státní rigorózní zkouškou
- doktorský titul musí mít: MUDr, MVDr
Vysoké školy v ČR
- Univerzita Karlova
- Univerzita Palackého
- Masarykova univerzita
- Česká zemědělská univerzita
- Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
- v našem kraji - pobočky jiných VŠ: např. Most, Chomutov
- příjmací řízení - libovolné množství přihlášek
- poplatky za přihlášení na VŠ
Uznávání vzdělání
- v EU - jeden stát uznává vzdělání dosažené v jiném státě
- nostrifikace – uznání zahraničního vzdělání
- v některých státech musí člověk složit nějaké zkoušky, jindy stačí jen razítko
(maturita v Evropě ztrácí význam – je to pouze předpoklad pro další studium) !!!
- Mgr., Ing. - magistr, inženýr
- zakončení magisterského studia – závěrečné magisterské zkoušky
- doba studia: 4 – 6 let
- doktorandské – zakončeny státní rigorózní zkouškou
- doktorský titul musí mít: MUDr, MVDr
Vysoké školy v ČR
- Univerzita Karlova
- Univerzita Palackého
- Masarykova univerzita
- Česká zemědělská univerzita
- Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
- v našem kraji - pobočky jiných VŠ: např. Most, Chomutov
- příjmací řízení - libovolné množství přihlášek
- poplatky za přihlášení na VŠ
Uznávání vzdělání
- v EU - jeden stát uznává vzdělání dosažené v jiném státě
- nostrifikace – uznání zahraničního vzdělání
- v některých státech musí člověk složit nějaké zkoušky, jindy stačí jen razítko
(maturita v Evropě ztrácí význam – je to pouze předpoklad pro další studium) !!!
Školský systém v České republice
- předškolní výchova - jesle, mateřská škola
- povinná školní docházka - nižší stupeň ZŠ, vyšší stupeň ZŠ nebo nižší stupeň gymnázií
- střední škola - gymnázia, střední odborné školy, odborná učiliště
- ukončení zkouškou: závěrečná zkouška na OU, maturita na SŠ
- od první třídy ZŠ až po závěrečné zkoušky na OU nebo maturitu – neplatí se školné
- ale jen na státních školách
- soukromé a církevní školy jsou většinou placené
- speciální školy - pro hůře vzdělavatelnou mládež i pro mentálně zaostalé
- můžou tady plnit základní vzdělání
- spíše praktická
- pomaturitní studium - studium na VOŠ a VŠ
- většinou státní, ale jsou i soukromé
- studijní programy – bakalářské a magisterské
- na VOŠ a státních VŠ se platí školné
- na soukromých VŠ většinou jen bakalářské programy
- povinná školní docházka - nižší stupeň ZŠ, vyšší stupeň ZŠ nebo nižší stupeň gymnázií
- střední škola - gymnázia, střední odborné školy, odborná učiliště
- ukončení zkouškou: závěrečná zkouška na OU, maturita na SŠ
- od první třídy ZŠ až po závěrečné zkoušky na OU nebo maturitu – neplatí se školné
- ale jen na státních školách
- soukromé a církevní školy jsou většinou placené
- speciální školy - pro hůře vzdělavatelnou mládež i pro mentálně zaostalé
- můžou tady plnit základní vzdělání
- spíše praktická
- pomaturitní studium - studium na VOŠ a VŠ
- většinou státní, ale jsou i soukromé
- studijní programy – bakalářské a magisterské
- na VOŠ a státních VŠ se platí školné
- na soukromých VŠ většinou jen bakalářské programy
14. Školský systém v ČR a v evropských státech
Evropa
- v Evropské unii neexistuje jednotný školský systém
- mateřské školy a jesle - předškolní výchova – zřizují ji obce nebo církve
- děti se tu neučí
- povinná školní docházka
vzdělání - základní
- středoškolské
- vysokoškolské
faktory dostupnosti – finanční
- kapacitační
Základní vzdělání - ve všech státech by mělo být hrazeno státem
- zřizovatelé škol – stát, církev, soukromé školy
tradiční soukromé školství na vysoké úrovni – Velká Británie
- v Evropské unii neexistuje jednotný školský systém
- mateřské školy a jesle - předškolní výchova – zřizují ji obce nebo církve
- děti se tu neučí
- povinná školní docházka
vzdělání - základní
- středoškolské
- vysokoškolské
faktory dostupnosti – finanční
- kapacitační
Základní vzdělání - ve všech státech by mělo být hrazeno státem
- zřizovatelé škol – stát, církev, soukromé školy
tradiční soukromé školství na vysoké úrovni – Velká Británie
Politický systém v ČR
Politický systém České republiky je svou strukturou parlamentní demokratická republika s premiérem v čele vlády a pluralitním politickým systémem. Výkonná moc je vykonávána vládou a prezidentem, zákonodárnou moc mají dvě komory Parlamentu ČR – Poslanecká sněmovna a Senát.
1.Výkonná moc
Prezident je volen parlamentem na pětileté období. Prezident jmenuje předsedu vlády. Na doporučení předsedy vlády jmenuje i ostatní členy vlády. Premiér má značnou moc, organizuje a řídí jednání vlády a vybírá její ministry.
Ministerstva české republiky: dopravy, financí, informatiky, kultury, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, zahraničí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí
2.Zákonodárná moc
Parlament má dvě komory. Poslanecká sněmovna má 200 členů, volených na čtyřleté období v poměrném systému s 5% klauzulí. Senát má 81 členů volených většinovým dvoukolovým systémem (jeden obvod = jedno křeslo) na 6 let. Volby do Senátu se konají každé dva roky a obmění se vždy jedna třetina senátorů. První volby do Senátu České republiky proběhly v roce 1996.
3.Soudní moc
Nejvyšší soud je poslední v hierarchii soudů, ke kterému se lze odvolat. Ústavní soud, který řeší nesoulady s Ústavou, má 15 členů na desetileté období, kteří jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu.w
1.Výkonná moc
Prezident je volen parlamentem na pětileté období. Prezident jmenuje předsedu vlády. Na doporučení předsedy vlády jmenuje i ostatní členy vlády. Premiér má značnou moc, organizuje a řídí jednání vlády a vybírá její ministry.
Ministerstva české republiky: dopravy, financí, informatiky, kultury, obrany, práce a sociálních věcí, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, vnitra, zahraničí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí
2.Zákonodárná moc
Parlament má dvě komory. Poslanecká sněmovna má 200 členů, volených na čtyřleté období v poměrném systému s 5% klauzulí. Senát má 81 členů volených většinovým dvoukolovým systémem (jeden obvod = jedno křeslo) na 6 let. Volby do Senátu se konají každé dva roky a obmění se vždy jedna třetina senátorů. První volby do Senátu České republiky proběhly v roce 1996.
3.Soudní moc
Nejvyšší soud je poslední v hierarchii soudů, ke kterému se lze odvolat. Ústavní soud, který řeší nesoulady s Ústavou, má 15 členů na desetileté období, kteří jsou jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu.w
další ideologie:
e) rasismus
- společenské zvýhodňování jedné rasy před ostatními
- nerovnost před zákonem, nepřítomnost hlasovacího práva, nižší mzda..
f) anarchismus (anarchia = bezvládí)
- odmítání jakékoli formy politické autority, státní moci, právního řádu
- neomezená svoboda jedince, spravedlivé rozdělování hmotných statků, dobrovolné rozhodování
- používá i násilné prostředky, spojoval se i s jinými ideologiemi
- inspirace i pro teroristické skupiny
- vznikl v 19. století
g) enviromentalismus (enviroment = prostředí)
- usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí
- idea pro ekologická hnutí
h) feminismus
- prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovnoprávnění žen s muži
- společenské zvýhodňování jedné rasy před ostatními
- nerovnost před zákonem, nepřítomnost hlasovacího práva, nižší mzda..
f) anarchismus (anarchia = bezvládí)
- odmítání jakékoli formy politické autority, státní moci, právního řádu
- neomezená svoboda jedince, spravedlivé rozdělování hmotných statků, dobrovolné rozhodování
- používá i násilné prostředky, spojoval se i s jinými ideologiemi
- inspirace i pro teroristické skupiny
- vznikl v 19. století
g) enviromentalismus (enviroment = prostředí)
- usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí
- idea pro ekologická hnutí
h) feminismus
- prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovnoprávnění žen s muži
další ideologie:
a) socialismus (socalis = společenský, socius = společník)
- politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství
- snaha podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl obecné dobro nad individuálním zájmem
- odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví – protiklad individualimu a ekon. liberalismu
b) komunismus (communis = společný)
- vize beztřídní společnosti, ve které není třeba státu jako utlačovatelské instituce
- jeho budování je předpokládáno v teorii marxismu – leninismu po vybudování socialismu
Socialismus a komunismus mají vizi společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický ekonomický systém a vykořisťování dělnické třídy. Socialisté upřednostňují nenásilnou formu, komunisté revoluci vedenou komunistickou stranou.
c) nacionalismus
- přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa
- netolerance až agresivita k jiným národnostem
- může být podepřen rasismem
d) fašismus (fascis = sjednocení)
- nacionálně rasistické hnutí, diktátorská vláda
- agresivní politika, terorismus, útočné války a genocida
- politická a ekonomická koncepce vedená ideálem spravedlnosti a bratrství
- snaha podřídit jedince společnosti, která si stanoví za cíl obecné dobro nad individuálním zájmem
- odmítá volnou konkurenci a soukromé vlastnictví – protiklad individualimu a ekon. liberalismu
b) komunismus (communis = společný)
- vize beztřídní společnosti, ve které není třeba státu jako utlačovatelské instituce
- jeho budování je předpokládáno v teorii marxismu – leninismu po vybudování socialismu
Socialismus a komunismus mají vizi společnosti založené na rovnosti a sociální spravedlnosti, odsuzují kapitalistický ekonomický systém a vykořisťování dělnické třídy. Socialisté upřednostňují nenásilnou formu, komunisté revoluci vedenou komunistickou stranou.
c) nacionalismus
- přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa
- netolerance až agresivita k jiným národnostem
- může být podepřen rasismem
d) fašismus (fascis = sjednocení)
- nacionálně rasistické hnutí, diktátorská vláda
- agresivní politika, terorismus, útočné války a genocida
Politické strany a politická hnutí v ČR
- právnické osoby, které vznikají registrací na Ministerstvu vnitra ČR a zanikají vlastním nebo soudním rozhodnutím
- členem může být občan ČR starší 18 let (nesmí být k členství nucen)
- musí mít organizační řád (stanovy) - programové zásady
- název, sídlo, způsob volby stranických orgánů
b) podle politických ideologií, ze kterých vycházejí
- ideologie = soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřujících zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny
- zabývá se základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního vývoje
funkce ideologií:
- vysvětlování politických jevů a událostí (např. Příčiny krizí a válek)
- poskytování hodnotného systému a jeho kritérií (co je dobré, co je horší)
- poskytování vědomí identity a sounáležitostí k určité sociální skupině
- nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
- členem může být občan ČR starší 18 let (nesmí být k členství nucen)
- musí mít organizační řád (stanovy) - programové zásady
- název, sídlo, způsob volby stranických orgánů
b) podle politických ideologií, ze kterých vycházejí
- ideologie = soustava idejí, teorií a názorů, vyjadřujících zásadní životní postoje a cíle určité sociální skupiny
- zabývá se základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky, problematikou hospodářského a sociálního vývoje
funkce ideologií:
- vysvětlování politických jevů a událostí (např. Příčiny krizí a válek)
- poskytování hodnotného systému a jeho kritérií (co je dobré, co je horší)
- poskytování vědomí identity a sounáležitostí k určité sociální skupině
- nabízí základní rysy politického programu a cíle politické činnosti
Tři ideologické proudy
a) liberalismus (libertas = svoboda)
- formuje se v Anglii od 17. století
- svoboda, důraz na individualitu jedince
- tzv. Minimální stát - stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu
- měly by být omezeny pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání
- parlamentní demokracie – je to vládní forma liberalismu
- občané se v ní podílejí na správě veřejných věcí prostřednictvím svobodně vytvořených organizací, svobodné diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva
b) konservatismus (conservare = zachovávat)
- věří v hodnoty, které co nejvíce zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád
- preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti
- vznikl v 18. století jako projev znepokojení šlechty a církve se šířením liberálních idejí a snahami liberálů o zavedení parlamentní demokracie
- 20. století – sbližování liberálních a demokratických proudů (vláda Thatcherové v Británii)
c) sociální demokracie
- jako rovnostářská a antikapitalistická ideologie získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům
- první utopičtí socialisté – usilovali o zlepšení podmínek dělnictva
- 20. století: sociální demokraté uskutečňují mnoho politických a sociálních reforem, zlepšují postavení a sociální jistoty pracujících lidí, zásahy do ekonomiky
- později pak také kladli vetší důraz na demokracii, chtěli ji dále pprohlubovat
- po 2. světové válce: odpoutali se od marxistické tradice, jejich politika slaví úspěchy
- formuje se v Anglii od 17. století
- svoboda, důraz na individualitu jedince
- tzv. Minimální stát - stát by měl plnit pouze funkce ochrany svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu
- měly by být omezeny pravomoci vlády ve prospěch svobody podnikání
- parlamentní demokracie – je to vládní forma liberalismu
- občané se v ní podílejí na správě veřejných věcí prostřednictvím svobodně vytvořených organizací, svobodné diskuse a všeobecného a rovného hlasovacího práva
b) konservatismus (conservare = zachovávat)
- věří v hodnoty, které co nejvíce zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád
- preferuje tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti
- vznikl v 18. století jako projev znepokojení šlechty a církve se šířením liberálních idejí a snahami liberálů o zavedení parlamentní demokracie
- 20. století – sbližování liberálních a demokratických proudů (vláda Thatcherové v Británii)
c) sociální demokracie
- jako rovnostářská a antikapitalistická ideologie získávala podporu ve společnosti díky prohlubujícím se sociálním rozdílům
- první utopičtí socialisté – usilovali o zlepšení podmínek dělnictva
- 20. století: sociální demokraté uskutečňují mnoho politických a sociálních reforem, zlepšují postavení a sociální jistoty pracujících lidí, zásahy do ekonomiky
- později pak také kladli vetší důraz na demokracii, chtěli ji dále pprohlubovat
- po 2. světové válce: odpoutali se od marxistické tradice, jejich politika slaví úspěchy
Politické strany se dělí
a) podle místa v politickém spektru - na pravici a levici
levice
pravice
priority
sociální politika a jistoty
podpora podnikatelských aktivit
stát
sociálně odpovědný politický stát
minimalizace kompetencí státu
rovnost
výsledků
příležitostí
člověk
kolektiv
jednotlivec
ekonomie
státní ochranářství, regulace trhu
liberalizace, deregulace
ekonomické priority
odstranění nezaměstnanosti
snížení inflace
společnost
splynutí
oddělení
levice
pravice
priority
sociální politika a jistoty
podpora podnikatelských aktivit
stát
sociálně odpovědný politický stát
minimalizace kompetencí státu
rovnost
výsledků
příležitostí
člověk
kolektiv
jednotlivec
ekonomie
státní ochranářství, regulace trhu
liberalizace, deregulace
ekonomické priority
odstranění nezaměstnanosti
snížení inflace
společnost
splynutí
oddělení
Charakterové znaky moderních evropských politických stran
- mají vlastní politický program, ve kterém jsou vysvětleny základní hodnoty, zájmy a cíle
- účastní se voleb do nejvyšších zákonodárných orgánů a orgánů místní samosprávy, na niž se zaměřuje jejich programová i praktická účast
- působení na veřejnost, získávání členů, voličů a sympatizantů
- disponují stálou, demokraticky volenou organizační strukturou
- činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů od sponzorů a ze státních dotací, jejichž výše je odvozena z výsledků voleb
politická hnutí - bývají zárodkem politických stran
Historie politických uskupení
- již ve starověku – politická hnutí podobně smýšlejících lidí
- anglická a francouzská revoluce, vznik USA
- konec 19. století – v Evropě se začínají formovat první politické strany
- účastní se voleb do nejvyšších zákonodárných orgánů a orgánů místní samosprávy, na niž se zaměřuje jejich programová i praktická účast
- působení na veřejnost, získávání členů, voličů a sympatizantů
- disponují stálou, demokraticky volenou organizační strukturou
- činnost financují z členských příspěvků, příjmů z vlastní hospodářské činnosti, z darů od sponzorů a ze státních dotací, jejichž výše je odvozena z výsledků voleb
politická hnutí - bývají zárodkem politických stran
Historie politických uskupení
- již ve starověku – politická hnutí podobně smýšlejících lidí
- anglická a francouzská revoluce, vznik USA
- konec 19. století – v Evropě se začínají formovat první politické strany
13. Politické strany v demokratické společnosti a politický systém v ČR
- politika = společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných a mající 2 základní charakteristické znaky - obecný dopad a mocenský dopad
- (politická kultura = mravnost a slušnost v praktické politice)
Politické strany
- organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory a cíli, která se účastní politického života
- vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit politickou vůli
- v demokratické společnosti je politická scéna pluralitní (tzn. mnohočetná)
- subjekty pluralismu: politické strany, zájmové skupiny, organizace, odbory, spolky, národnostní menšiny, etnické skupiny
- všechny se snaží prosadit své zájmy
funkce politických stran
- zprostředkovatelská – most mezi lidmi a vládou
- integrativní – soustředění zájmů
- socializační – učí hrát politické role apod.
- mobilizační – mobilizace voličů
- rekrutivní – výběr politické elity
- ústavní – skrze strany je sestavována vláda
- (politická kultura = mravnost a slušnost v praktické politice)
Politické strany
- organizovaná dobrovolná sdružení občanů se stejnými politickými názory a cíli, která se účastní politického života
- vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit politickou vůli
- v demokratické společnosti je politická scéna pluralitní (tzn. mnohočetná)
- subjekty pluralismu: politické strany, zájmové skupiny, organizace, odbory, spolky, národnostní menšiny, etnické skupiny
- všechny se snaží prosadit své zájmy
funkce politických stran
- zprostředkovatelská – most mezi lidmi a vládou
- integrativní – soustředění zájmů
- socializační – učí hrát politické role apod.
- mobilizační – mobilizace voličů
- rekrutivní – výběr politické elity
- ústavní – skrze strany je sestavována vláda
Starosta (primátor)
- je volen zastupitelstvem
- reprezentuje obec, svolává a řídí schůze rady a zasedání zastupitelstva, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce
- jmenuje předsedy komisí; ze zákona dvě povinné: finanční (rozpočet financí), kontrolní
- se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje i odvolává tajemníka
- pravomoc požadovat na Policii ČR spolupráci
- je trestně odpovědný za svou činnost
Obecní úřad (magistrát)
- tvoří je starosta (primátor), místostarosta (náměstci), tajemník, zaměstnanci
- zřizuje pro jednoleté činnosti (služby, správa majetku, financí) odbory a oddělení
Dozor nad činností obce vykonává krajský úřad
Statutární města
- mají zvláštní organizaci:
- lze je členit na městské obvody nebo části s vlastní samosprávou
- je jich 19 (Brno, Hradec Králové, Karlovy Vary, Ostrava, Teplice, Most, Ústí nad Labem, Plzeň, Opava, Jihlava..)
- reprezentuje obec, svolává a řídí schůze rady a zasedání zastupitelstva, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce
- jmenuje předsedy komisí; ze zákona dvě povinné: finanční (rozpočet financí), kontrolní
- se souhlasem ředitele krajského úřadu jmenuje i odvolává tajemníka
- pravomoc požadovat na Policii ČR spolupráci
- je trestně odpovědný za svou činnost
Obecní úřad (magistrát)
- tvoří je starosta (primátor), místostarosta (náměstci), tajemník, zaměstnanci
- zřizuje pro jednoleté činnosti (služby, správa majetku, financí) odbory a oddělení
Dozor nad činností obce vykonává krajský úřad
Statutární města
- mají zvláštní organizaci:
- lze je členit na městské obvody nebo části s vlastní samosprávou
- je jich 19 (Brno, Hradec Králové, Karlovy Vary, Ostrava, Teplice, Most, Ústí nad Labem, Plzeň, Opava, Jihlava..)
Občan
- občanem obce je občan České republiky, který má v obci trvalý pobyt
- každý občan má v obci práva a povinnosti
- od 18 let může volit a být volen do zastupitelstva obce, hlasovat v referendu, vyjadřovat se
- je povinen řídit se právními předpisy vydanými obcí, dodržovat pořádek, noční klid atd.
- člověk, který v obci vlastní pouze nemovitost, nemá právo volit
Samostatná působnost obce
- stará se o rozvoj území obce a o potřeby občanů (např. Bydlení, doprava, pořádek, kultura ...)
- využívá svůj majetek a hospodaří s ním podle vlastního rozpočtu
- spravuje své záležitosti sama
Přenesená působnost obce
- státní správa, která byla vykonávána správními orgány, které byly včleněny do obce
- do roku 2002 existovaly okresní úřady, po jejich zániku jejich funkci převzaly obecní úřady
- vznikají ve větších městech a vykonávají státní správu za všechny menší obce v jejich obvodu
Orgány obce – Zastupitelstvo, Rada, Starosta (primátor), Obecní úřad (nebo magistrát)
- Zvláštní orgány a komise v přenesené působnosti
- každý občan má v obci práva a povinnosti
- od 18 let může volit a být volen do zastupitelstva obce, hlasovat v referendu, vyjadřovat se
- je povinen řídit se právními předpisy vydanými obcí, dodržovat pořádek, noční klid atd.
- člověk, který v obci vlastní pouze nemovitost, nemá právo volit
Samostatná působnost obce
- stará se o rozvoj území obce a o potřeby občanů (např. Bydlení, doprava, pořádek, kultura ...)
- využívá svůj majetek a hospodaří s ním podle vlastního rozpočtu
- spravuje své záležitosti sama
Přenesená působnost obce
- státní správa, která byla vykonávána správními orgány, které byly včleněny do obce
- do roku 2002 existovaly okresní úřady, po jejich zániku jejich funkci převzaly obecní úřady
- vznikají ve větších městech a vykonávají státní správu za všechny menší obce v jejich obvodu
Orgány obce – Zastupitelstvo, Rada, Starosta (primátor), Obecní úřad (nebo magistrát)
- Zvláštní orgány a komise v přenesené působnosti
Zastupitelstvo obce
- voleno občany obce v komunálních volbách
- nejvyšší orgán obce
- rozhoduje hlasování (např. O schválení rozpočtu, územního plánu), vydává vyhlášky, vyhlašuje referendum, zřizuje a řuší příspěvkové organizace (ZŠ), zřizuje a řuší výbory, rozhoduje o finančních příspěvcích větších než 20 tisíc
- podle velikosti obce má obecní zastupitelstvo 5 – 55 členů
- zastupitelstvo si ze svých řad zvolí starostu, místostarostu a další členy rady obce
- funkční období člena zastupitelstva uplynutím volebního období (po 4 letech)
- zákon nepočítá s odvoláním člena zastupitelstva
- veřejná jednání, ze zasedání se zhotovuje zápis
Rada obce
- výkonný orgán obce
- členové: starosta, místostarosta a další členové
- vydává nařízení obce, připravuje návrhy k jednání zastupitelstva, rozhoduje o některých smlouvách uzavřených obcí, o počtu zaměstnanců obecního úřadu; zabezpečuje hospodaření obce, kontroluje plnění úkolů v samostatné působnosti obce
- podle velikosti obce má rada 5 – 13 členů, pokud má zastupitelstvo méně než 15 členů, rada se nevolí¨
- schůze rady jsou neveřejné
- nejvyšší orgán obce
- rozhoduje hlasování (např. O schválení rozpočtu, územního plánu), vydává vyhlášky, vyhlašuje referendum, zřizuje a řuší příspěvkové organizace (ZŠ), zřizuje a řuší výbory, rozhoduje o finančních příspěvcích větších než 20 tisíc
- podle velikosti obce má obecní zastupitelstvo 5 – 55 členů
- zastupitelstvo si ze svých řad zvolí starostu, místostarostu a další členy rady obce
- funkční období člena zastupitelstva uplynutím volebního období (po 4 letech)
- zákon nepočítá s odvoláním člena zastupitelstva
- veřejná jednání, ze zasedání se zhotovuje zápis
Rada obce
- výkonný orgán obce
- členové: starosta, místostarosta a další členové
- vydává nařízení obce, připravuje návrhy k jednání zastupitelstva, rozhoduje o některých smlouvách uzavřených obcí, o počtu zaměstnanců obecního úřadu; zabezpečuje hospodaření obce, kontroluje plnění úkolů v samostatné působnosti obce
- podle velikosti obce má rada 5 – 13 členů, pokud má zastupitelstvo méně než 15 členů, rada se nevolí¨
- schůze rady jsou neveřejné
12. Obec jako základní samosprávná jednotka občanské společnosti
Obec
- územní společenství občanů, které má právo na samosprávu
- základní jednotka veřejné správy v ČR
- r. 1992 – obnovena samospráva obcí díky Zákonu o obcích a obecním zřízení
- může používat vlastní znak a prapor
- je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem
- stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen pokud to vyžaduje ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem
- vystupuje jako právnická osoba: má vlastní majetek, vystupuje svým jménem a nese zodpovědnost za svá rozhodnutí
- území každé obce zahrnuje - vnitřní část s obytnou a průmyslovou zástavbou
- vnější část: pole, louky, lesy, cesty, rybníky..
- podle velikosti se dělí na - obce (do 3 tisíc obyvatel)
- města (žádost o statut města schvaluje předseda posl. sněmovny
- statutární města
- územní společenství občanů, které má právo na samosprávu
- základní jednotka veřejné správy v ČR
- r. 1992 – obnovena samospráva obcí díky Zákonu o obcích a obecním zřízení
- může používat vlastní znak a prapor
- je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem
- stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen pokud to vyžaduje ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem
- vystupuje jako právnická osoba: má vlastní majetek, vystupuje svým jménem a nese zodpovědnost za svá rozhodnutí
- území každé obce zahrnuje - vnitřní část s obytnou a průmyslovou zástavbou
- vnější část: pole, louky, lesy, cesty, rybníky..
- podle velikosti se dělí na - obce (do 3 tisíc obyvatel)
- města (žádost o statut města schvaluje předseda posl. sněmovny
- statutární města
DRUHY STÁTŮ
a) podle rozvržení výkonu státní moci
1) centralizovaný stát je řízen z jednoho centra, z hlavního města, kde je soustředěna státní moc a správa, pokud je stát rozdělen na územní celky, jejich řídící orgány mají jen málo významné pravomoci
2) decentralizovaný stát svěřuje značnou část státní moci a správy svým samosprávným územním celkům a ponechává si jen rozhodování o zásadních záležitostech celostátního významu, účelem decentralizace je přiblížení výkonu státní moci a správy k občanům
b) podle struktury
1) jednotný (unitární) stát - má pouze jedno řídící centrum a zpravidla jednoduchou organizační strukturu
2) stát složený - svazek dvou nebo více státních celků, které mají různým způsobem upravené samostatné (autonomní) postavení
- federace - pevný svazek států, členské státy nevystupují v mezistátních svazích samostatně, nemají mezinárodněprávní subjektivitu, federace má jednotnou měnu, armádu, zahraniční politiku, kompetence ústředních federálních orgánů a orgánů členských států jsou přesně vymezené, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům, příkladem je USA - konfederace - volný svazek států, každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva, konfederace bývá často pouze přechodným sdružením států
c) podle národnostního složení
1) národní stát - tvoří je jeden národ- Dánsko, Portugalsko
2) stát s národnostními menšinami - převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří významnou menšinu- Slovensko
3) stát dvou nebo více národů - žádný národ nemá ve státě převahu, nemají jediný hlavní oficiální a v úředním styku používaný jazyk- Švýcarsko, Belgie
4) občanský stát - obyvatelé jsou národnostně smíšení, stát je založen na základech občanské společnosti, původní národnost občanů ustupuje do pozadí, příkladem jsou USA
1) centralizovaný stát je řízen z jednoho centra, z hlavního města, kde je soustředěna státní moc a správa, pokud je stát rozdělen na územní celky, jejich řídící orgány mají jen málo významné pravomoci
2) decentralizovaný stát svěřuje značnou část státní moci a správy svým samosprávným územním celkům a ponechává si jen rozhodování o zásadních záležitostech celostátního významu, účelem decentralizace je přiblížení výkonu státní moci a správy k občanům
b) podle struktury
1) jednotný (unitární) stát - má pouze jedno řídící centrum a zpravidla jednoduchou organizační strukturu
2) stát složený - svazek dvou nebo více státních celků, které mají různým způsobem upravené samostatné (autonomní) postavení
- federace - pevný svazek států, členské státy nevystupují v mezistátních svazích samostatně, nemají mezinárodněprávní subjektivitu, federace má jednotnou měnu, armádu, zahraniční politiku, kompetence ústředních federálních orgánů a orgánů členských států jsou přesně vymezené, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům, příkladem je USA - konfederace - volný svazek států, každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva, konfederace bývá často pouze přechodným sdružením států
c) podle národnostního složení
1) národní stát - tvoří je jeden národ- Dánsko, Portugalsko
2) stát s národnostními menšinami - převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří významnou menšinu- Slovensko
3) stát dvou nebo více národů - žádný národ nemá ve státě převahu, nemají jediný hlavní oficiální a v úředním styku používaný jazyk- Švýcarsko, Belgie
4) občanský stát - obyvatelé jsou národnostně smíšení, stát je založen na základech občanské společnosti, původní národnost občanů ustupuje do pozadí, příkladem jsou USA
b) Podle toho, kdo stojí v čele státu
2) monarchie- stát, jehož nejvyšší představitel (monarcha) vládne doživotně vlastním jménem, monarchie se nazývají království, císařství, knížectví apod. a podle toho jsou titulováni jejich panovnicí, titul bývá dědičný - absolutní monarchie - panovník má neomezenou moc - konstituční a parlamentní monarchie - panovníkova moc je omezena ústavou nebo parlamentem, případně obojím, panovník nemusí mít faktickou moc, v dnešní době jde často o zachování tradice, příkladem může být Spojené království Velké Británie a Severního Irska
3) republika - z latinského res publica- znamená věc veřejná, republika má zpravidla demokratický charakter, v jejím čele je prezident nebo jinak pojmenovaný volený představitel a rovněž volený zastupitelský sbor, podle podílu pravomocí prezidenta a parlamentu se rozlišuje: - prezidentský systém - prezident je hlavou výkonné moci relativně nezávislé na parlamentu a většinou bývá (na rozdíl od systému parlamentního) volen nikoli parlamentem ale v přímých volbách nebo tzv. voliteli (elektory, jsou voleni přímo občany), prezident má rozsáhlé pravomoci- může vetovat zákony, rozpustit parlament a vypsat předčasné volby, v některých zemích plní prezident i funkci předsedy vlády- např. USA - parlamentní systém - pravomoci prezidenta, voleného obvykle parlamentem, jsou omezeny, výkonná moc je přímo závislá na zákonodárné moci, parlament si může vynutit demisi vlády (vyslovení nedůvěry) - poloprezidentský systém - usiluje o optimální propojení funkcí hlavy státu a parlamentu, výrazná úloha prezidenta je často redukována pouze na předem vymezené resorty (obrana, zahraniční politika), prvky poloprezidentského systému se uplatňují např. ve Francii, v Rakousku a na Islandu
3) republika - z latinského res publica- znamená věc veřejná, republika má zpravidla demokratický charakter, v jejím čele je prezident nebo jinak pojmenovaný volený představitel a rovněž volený zastupitelský sbor, podle podílu pravomocí prezidenta a parlamentu se rozlišuje: - prezidentský systém - prezident je hlavou výkonné moci relativně nezávislé na parlamentu a většinou bývá (na rozdíl od systému parlamentního) volen nikoli parlamentem ale v přímých volbách nebo tzv. voliteli (elektory, jsou voleni přímo občany), prezident má rozsáhlé pravomoci- může vetovat zákony, rozpustit parlament a vypsat předčasné volby, v některých zemích plní prezident i funkci předsedy vlády- např. USA - parlamentní systém - pravomoci prezidenta, voleného obvykle parlamentem, jsou omezeny, výkonná moc je přímo závislá na zákonodárné moci, parlament si může vynutit demisi vlády (vyslovení nedůvěry) - poloprezidentský systém - usiluje o optimální propojení funkcí hlavy státu a parlamentu, výrazná úloha prezidenta je často redukována pouze na předem vymezené resorty (obrana, zahraniční politika), prvky poloprezidentského systému se uplatňují např. ve Francii, v Rakousku a na Islandu
11. Typy a formy státu
formy státu
a) podle formy vlády
- způsob organizace státní moci (kdo stojí v čele státu, kdo vykonává státní moc)
· demokratické
- na státní moci se podílí všichni občané
· nedemokratické
- státní moc vykonává jen malá skupina lidí nebo jeden člověk
a) podle toho, kdo vykonává státní moc
1) demokracie - z řečtiny- znamená vláda lidu, státní forma umožňující účast všech plnoprávných občanů na správě a řízení státu. Jejich účast může být přímá (v referendech a hlasováních) nebo nepřímá (občané volí své zástupce, kteří vykonávají státní moc).
2) diktatura (totalita)- neomezená vláda jednotlivce (diktátor), skupiny nebo strany
b) podle toho, kdo stojí v čele státu
1) teokracie - z řečtiny- znamená boží vláda, stát je pokládán za výtvor boha, osoba stojící v čele státu se pokládá za vykonavatele boží vůle, panovníci se často prohlašovali za samotné bohy nebo třeba za boží syny, příkladem je například starověký Egypt
a) podle formy vlády
- způsob organizace státní moci (kdo stojí v čele státu, kdo vykonává státní moc)
· demokratické
- na státní moci se podílí všichni občané
· nedemokratické
- státní moc vykonává jen malá skupina lidí nebo jeden člověk
a) podle toho, kdo vykonává státní moc
1) demokracie - z řečtiny- znamená vláda lidu, státní forma umožňující účast všech plnoprávných občanů na správě a řízení státu. Jejich účast může být přímá (v referendech a hlasováních) nebo nepřímá (občané volí své zástupce, kteří vykonávají státní moc).
2) diktatura (totalita)- neomezená vláda jednotlivce (diktátor), skupiny nebo strany
b) podle toho, kdo stojí v čele státu
1) teokracie - z řečtiny- znamená boží vláda, stát je pokládán za výtvor boha, osoba stojící v čele státu se pokládá za vykonavatele boží vůle, panovníci se často prohlašovali za samotné bohy nebo třeba za boží syny, příkladem je například starověký Egypt
10. Sociální stát a jeho ekonomické problémy
- vznikl v Evropě (kolem druhé světové války)
- vzorem bylo Švédsko, později Německo a poté prakticky celá republika
- je to stát založený na tržním hospodářství
- státní orgány se starají o sociální zabezpečení občanů státu
- občané během svého život povinně platí sociální pojištění, zdravotní pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti
- stát má povinnost ty peníze chránit, určuje pravidla pro hospodaření s těmihle penězi
- každý občan po dosažení věku má nárok na starobní důchod, na ošetření doktorů a lékařů
- v případě invalidity má člověk nárok na částečný či úplný důchod
- funguje zde princip solidarity – platí všichni, ale každý to čerpá zvlášť a jinak
- lidé si mohou připlácet na důchod – penzijní pojištění – stát vám každý rok něco přidá)
Ekonomické problémy
- stát musí mít velké zásoby peněz, aby to utáhl
- zdravotní pojištění se pro děti a důchodce platí z daní
- zvyšuje se věková hranice odchodu do důchodu
- mandatorní výdaje – výdaje státu, které jsou nařízené zákonem
- důchody se pomalu zvyšují (většinou při inflaci)
- Evropská unie podporuje sociální stát
- vzorem bylo Švédsko, později Německo a poté prakticky celá republika
- je to stát založený na tržním hospodářství
- státní orgány se starají o sociální zabezpečení občanů státu
- občané během svého život povinně platí sociální pojištění, zdravotní pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti
- stát má povinnost ty peníze chránit, určuje pravidla pro hospodaření s těmihle penězi
- každý občan po dosažení věku má nárok na starobní důchod, na ošetření doktorů a lékařů
- v případě invalidity má člověk nárok na částečný či úplný důchod
- funguje zde princip solidarity – platí všichni, ale každý to čerpá zvlášť a jinak
- lidé si mohou připlácet na důchod – penzijní pojištění – stát vám každý rok něco přidá)
Ekonomické problémy
- stát musí mít velké zásoby peněz, aby to utáhl
- zdravotní pojištění se pro děti a důchodce platí z daní
- zvyšuje se věková hranice odchodu do důchodu
- mandatorní výdaje – výdaje státu, které jsou nařízené zákonem
- důchody se pomalu zvyšují (většinou při inflaci)
- Evropská unie podporuje sociální stát
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)