Osvícenství: 18. století
- navazuje na myšlenky renesance a rozvíjí tradice racionalismu
- vyzdvihován lidský rozum jako nejvyšší hodnota
- víra v neustálý vývoj člověka => víra v nepřetržitý společ. pokrok
- prosazovány ideály humanity (proti společ. útlaku absolutistických vlád)
- literatura těsně spjata s filozofií 18. stol.
- rozvíjí se směšnohrdinský epos (vysokou formou je vyprávěn nízký obsah)
- nejvýznamnější vědeckou událostí: vydání Encyklopedie (shrnovala
dosavadní vědomosti o světě a byla prvním pokusem o jeho vědecký výklad)
- podle Encyklopedie nazvána mladší generace osvícenců:
- Francie: encyklopedisté: Jean d´Alembert [žan dalambér]
(1717 - 1783)
Denis Diderot [deny dydro]
(1713 - 1784)
- pojednání Myšlenky o výkladu přírody
- román Jeptiška (kritika tehdejších klášterů, útok na dobové poměry)
François-Marie Arouet [fransoa mari arue]
(1694 - 1778)
- pseudonym Voltaire
- vystupoval proti despotismu, fanatismu, zastával se
obětí bezpráví a justičních omylů
- filozofic. díla Filozofické listy, Rozprava o snášenlivosti
- satiricko-filozofický román Candide
- odhaluje loupeživost válek, prodejnost soudů, pověry..
Daniel Defoe
(1660 - 1731)
- román Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku (autor klade závažnější filozofic. otázky o smyslu lidské práce, o vztahu civilizace a přírody)
KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ
Jonathan Swift
(1667 - 1745)
- utopický román Gulliverovy cesty (dílo pojato jako fiktivní cestopis kapitána Gullivera), různé zvláštní postavy a národy - trpaslíci v Liliputu, obři v Brobdingnagu jsou zde prostředkem kritiky anglické společnosti)
- utopická díla: Thomas More - Utopie
Tommaso Campanella - Sluneční stát
Francis Bacon - Nová Atlantida
Carlo Goldoni
(1707 - 1793)
- tradiční žánr commedia dell´arte (charakteristické ustálené typy s předem danými vlastnostmi a sociálním určením)
- hra Sluha dvou pánů
Gotthold Ephraim Lessing
(1729 - 1781)
- zakladatel tzv. měšťanského dramatu (realisticky zachycuje osud jednotlivce v širším společenském kontextu)
- komedie Mína z Barnhelmu
- tragédie Emilia Galotti
Ivan Andrejevič Krylov
(1769 - 1844)
- tvůrce národní bajky (satiricky v ní zobrazil individuální lidské slabosti i tehdejší ruskou absolutistickou společnost)
- soubor Bajky (obsahují tradiční poučení)
(1667 - 1745)
- utopický román Gulliverovy cesty (dílo pojato jako fiktivní cestopis kapitána Gullivera), různé zvláštní postavy a národy - trpaslíci v Liliputu, obři v Brobdingnagu jsou zde prostředkem kritiky anglické společnosti)
- utopická díla: Thomas More - Utopie
Tommaso Campanella - Sluneční stát
Francis Bacon - Nová Atlantida
Carlo Goldoni
(1707 - 1793)
- tradiční žánr commedia dell´arte (charakteristické ustálené typy s předem danými vlastnostmi a sociálním určením)
- hra Sluha dvou pánů
Gotthold Ephraim Lessing
(1729 - 1781)
- zakladatel tzv. měšťanského dramatu (realisticky zachycuje osud jednotlivce v širším společenském kontextu)
- komedie Mína z Barnhelmu
- tragédie Emilia Galotti
Ivan Andrejevič Krylov
(1769 - 1844)
- tvůrce národní bajky (satiricky v ní zobrazil individuální lidské slabosti i tehdejší ruskou absolutistickou společnost)
- soubor Bajky (obsahují tradiční poučení)
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
ANGLIE
- spíš světská tematika
John Milton
(1608 - 1632)
• Ztracený ráj - epos, psán jako oslava revoluce
- děj probíhá ve dvou plánech - lidský - příběh pádu Adama a Evy - požití zapovězeného ovoce stromu poznání
- kosmický - hlavní příčina prvotního hříchu - Satanova vzpoura proti Bohu
- zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům osudu a boží vůle
NĚMECKÁ LITERATURA
Friedrich von Spee
(1591 - 1635)
- jezuita, barokní duchovní poezie
• Vzdoroslavíček - sbírka -opěvování Krista s tématem duchovních zásnub rozšířil o pastýřské motivy
- Vzdoroslavíček - duchovní slavíček, který svou líbezností při chvále Hospodina vzdoruje všem ostatním slavíčkům
- Tento text uvedl do češtiny Felix Kadlinský
Próza
Hans Grimmelhausen
- pikareskní román - picaro, picara= darebák, filuta
• Dobrodružný Simplicius Simplisissimus
Pojednává o osudu chlapce, který prchá z domu, vypleněného vijáky (30letá válka). Je vychováván zbožným poustevníkem, po jehož smrti prochází válčící Evropou, znechucen se odvrací od světa a volí poustevnický život na neobydleném ostravě. Lidské nectnosti jsou zobrazovány s humorně kritickým efektem.
- alegorické epizody
- spíš světská tematika
John Milton
(1608 - 1632)
• Ztracený ráj - epos, psán jako oslava revoluce
- děj probíhá ve dvou plánech - lidský - příběh pádu Adama a Evy - požití zapovězeného ovoce stromu poznání
- kosmický - hlavní příčina prvotního hříchu - Satanova vzpoura proti Bohu
- zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům osudu a boží vůle
NĚMECKÁ LITERATURA
Friedrich von Spee
(1591 - 1635)
- jezuita, barokní duchovní poezie
• Vzdoroslavíček - sbírka -opěvování Krista s tématem duchovních zásnub rozšířil o pastýřské motivy
- Vzdoroslavíček - duchovní slavíček, který svou líbezností při chvále Hospodina vzdoruje všem ostatním slavíčkům
- Tento text uvedl do češtiny Felix Kadlinský
Próza
Hans Grimmelhausen
- pikareskní román - picaro, picara= darebák, filuta
• Dobrodružný Simplicius Simplisissimus
Pojednává o osudu chlapce, který prchá z domu, vypleněného vijáky (30letá válka). Je vychováván zbožným poustevníkem, po jehož smrti prochází válčící Evropou, znechucen se odvrací od světa a volí poustevnický život na neobydleném ostravě. Lidské nectnosti jsou zobrazovány s humorně kritickým efektem.
- alegorické epizody
KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ
5. KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ
Klasicismus: vznik v 17. století ve Francii
- vrchol za vlády Ludvíka XIV. (1661 - 1715)
- smysl umění spatřovali v napodobování nadčasových lidských hodnot
- zdůrazňován rozumový řád
- kritériem krásy byla pravdivost
- mravním ideálem se stal jednotlivec, který podřizuje své zájmy
společnosti (stát, obec)
- všechny tyto hodnoty převzaty z antiky => antika se stala vzorem klasicismu
a) architektura: katedrála sv. Pavla v Londýně (architekt Christopher Wren)
- zámek ve Versailles
- zahradní architektura (sestřižení do geometr. obrazců = tzv.
francouzský park)
b) malířství: Nicolas Poussin
c) sochařství: Maurice-Étienne Falconet (jeho životním dílem jezdecká socha
Petra I. - Měděný jezdec)
d) hudba: Franz Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven
literární žánry: 1. vysoké (óda, epos, tragédie) - zachycovaly historické náměty
2. nízké (bajka, komedie) - zobrazovaly směšné stránky
každodenního života
- přesná pravidla klasicismu zformuloval:
Nicolas Boileau-Despréaux [nykola boalo depreo] ve svém pojednání Umění básnické
(1636 - 1711)
- nejpřísnější požadavky kladl klasicismus na drama (mělo zachovávat tzv. tři
jednoty - času, místa a děje; to znamená, že se příběh musel odehrát ve 24
hodinách, na jediném místě a musel být dějově jednotný = odvozeno z antiky)
- z antiky čerpala své náměty také tragédie (založena na konfliktu soukromých
zájmů, citů a vášní jednotlivce s nadosobními principy - mravními normami,
občanskou povinností a zodpovědností)
Klasicismus: vznik v 17. století ve Francii
- vrchol za vlády Ludvíka XIV. (1661 - 1715)
- smysl umění spatřovali v napodobování nadčasových lidských hodnot
- zdůrazňován rozumový řád
- kritériem krásy byla pravdivost
- mravním ideálem se stal jednotlivec, který podřizuje své zájmy
společnosti (stát, obec)
- všechny tyto hodnoty převzaty z antiky => antika se stala vzorem klasicismu
a) architektura: katedrála sv. Pavla v Londýně (architekt Christopher Wren)
- zámek ve Versailles
- zahradní architektura (sestřižení do geometr. obrazců = tzv.
francouzský park)
b) malířství: Nicolas Poussin
c) sochařství: Maurice-Étienne Falconet (jeho životním dílem jezdecká socha
Petra I. - Měděný jezdec)
d) hudba: Franz Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven
literární žánry: 1. vysoké (óda, epos, tragédie) - zachycovaly historické náměty
2. nízké (bajka, komedie) - zobrazovaly směšné stránky
každodenního života
- přesná pravidla klasicismu zformuloval:
Nicolas Boileau-Despréaux [nykola boalo depreo] ve svém pojednání Umění básnické
(1636 - 1711)
- nejpřísnější požadavky kladl klasicismus na drama (mělo zachovávat tzv. tři
jednoty - času, místa a děje; to znamená, že se příběh musel odehrát ve 24
hodinách, na jediném místě a musel být dějově jednotný = odvozeno z antiky)
- z antiky čerpala své náměty také tragédie (založena na konfliktu soukromých
zájmů, citů a vášní jednotlivce s nadosobními principy - mravními normami,
občanskou povinností a zodpovědností)
KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ
Pierre Corneille [pjér kornej]
(1606 - 1684)
- tragédie Cid (Don Rodrigo, zvaný Cid, Ximena, Ximenin otec don Gomez, Rodrigův otec don Diego)
- hlavní hrdinové jsou zmítáni rozporem mezi vzájemným milostným citem a vyšším zákonem (rodovou ctí a zájmy státu)
Jean Racine [žan rasin]
(1639 - 1699)
- tragédie Faidra
- klasicist. komedie: vychází z antic. literatury, zachycuje náměty z každodenního
života a usiluje o vytváření ustálených lidských typů (lakotný měšťan, rozmařilý šlechtic, ..) =>označováno jako charakterová komedie
Jean-Baptiste Poquelin [žan batyst poklen]
(1622 - 1673)
- aby nedělal rodině hanbu (herectví nebylo ceněno), psal pod jménem Moliére
- satirická komedie Tartuffe - hra zaměřená proti církvi a špiclovskému systému mocných církevních organizací
- komedie Don Juan
- tragikomedie Mizantrop
- hra Lakomec (lichvář Harpagon, sluha Čipera, Mariana)
- posláním jeho komedií není jen pobavení diváka, ale také kritika charakterových
vad společnosti
- humor Molièrových komedií slouží jako zbraň proti předsudkům a zlořádům
Jean de La Fontaine [žán delafontén]
(1621 - 1685)
- společenská kritika vyjádřena v žánru bajky
- soubor Bajky (12 knih, zobrazuje nedostatky dvorských kruhů a lidské nešvary)
(1606 - 1684)
- tragédie Cid (Don Rodrigo, zvaný Cid, Ximena, Ximenin otec don Gomez, Rodrigův otec don Diego)
- hlavní hrdinové jsou zmítáni rozporem mezi vzájemným milostným citem a vyšším zákonem (rodovou ctí a zájmy státu)
Jean Racine [žan rasin]
(1639 - 1699)
- tragédie Faidra
- klasicist. komedie: vychází z antic. literatury, zachycuje náměty z každodenního
života a usiluje o vytváření ustálených lidských typů (lakotný měšťan, rozmařilý šlechtic, ..) =>označováno jako charakterová komedie
Jean-Baptiste Poquelin [žan batyst poklen]
(1622 - 1673)
- aby nedělal rodině hanbu (herectví nebylo ceněno), psal pod jménem Moliére
- satirická komedie Tartuffe - hra zaměřená proti církvi a špiclovskému systému mocných církevních organizací
- komedie Don Juan
- tragikomedie Mizantrop
- hra Lakomec (lichvář Harpagon, sluha Čipera, Mariana)
- posláním jeho komedií není jen pobavení diváka, ale také kritika charakterových
vad společnosti
- humor Molièrových komedií slouží jako zbraň proti předsudkům a zlořádům
Jean de La Fontaine [žán delafontén]
(1621 - 1685)
- společenská kritika vyjádřena v žánru bajky
- soubor Bajky (12 knih, zobrazuje nedostatky dvorských kruhů a lidské nešvary)
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
Drama
Pedro Calderón de la Barca
(1600 - 1618)
- napsal přes 200 her
- zápletkové komedie, komedie pláště a meče
• Zalamejský rychtář - drama cti a žárlivosti
• Znamení kříže
• Život je sen - drama nastolující základní životní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka
Král Basilio nechává uvěznit svého syna Segismunda již v raném dětství, neboť se domnívá, že se zněj stane zločinec a tyran, jak mu prorokují věštby. Dává však Segismundivi šanci stát se vladařem , zachová - li se šlechetně na svobodě. Tak tomu není a Segismundo se probouzí opět uvězněn a myslí se, že se mu zdál sen. Ve vězení dospívá k závěru, že se musí změnit a i ve snu být šlechetný. Basilio nabídne svůj trůn synovci Astolfovi, kterého nepřijme lid. Lid osvobozuje Segismunda. Segismundo nevyužívá šanci, aby se otci pomstil, čímž projervuje dostatečně svoji šlechetnost a král mu sám předává trůn.
Tirso de Molina
(1584 - 1648)
- mnich autor 300 her (dochovalo se jen 50)
- hry: náboženské, historické, komedie, milostné náměty
• Sevillský svůdce a kamenný host - na základě lidových pověstí vytvořil postavu Dona Juana
Španělský šlechtic Don Juan svádí pomocí lsti šlechtičny i neurozené dívky pod slibem manželství. Když svádí donu Annu a zabije při tom jejího otce, je potrestán sochou dona Gonzala - sežehnut rukou „kamenného hosta“ na hostině.
Pedro Calderón de la Barca
(1600 - 1618)
- napsal přes 200 her
- zápletkové komedie, komedie pláště a meče
• Zalamejský rychtář - drama cti a žárlivosti
• Znamení kříže
• Život je sen - drama nastolující základní životní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka
Král Basilio nechává uvěznit svého syna Segismunda již v raném dětství, neboť se domnívá, že se zněj stane zločinec a tyran, jak mu prorokují věštby. Dává však Segismundivi šanci stát se vladařem , zachová - li se šlechetně na svobodě. Tak tomu není a Segismundo se probouzí opět uvězněn a myslí se, že se mu zdál sen. Ve vězení dospívá k závěru, že se musí změnit a i ve snu být šlechetný. Basilio nabídne svůj trůn synovci Astolfovi, kterého nepřijme lid. Lid osvobozuje Segismunda. Segismundo nevyužívá šanci, aby se otci pomstil, čímž projervuje dostatečně svoji šlechetnost a král mu sám předává trůn.
Tirso de Molina
(1584 - 1648)
- mnich autor 300 her (dochovalo se jen 50)
- hry: náboženské, historické, komedie, milostné náměty
• Sevillský svůdce a kamenný host - na základě lidových pověstí vytvořil postavu Dona Juana
Španělský šlechtic Don Juan svádí pomocí lsti šlechtičny i neurozené dívky pod slibem manželství. Když svádí donu Annu a zabije při tom jejího otce, je potrestán sochou dona Gonzala - sežehnut rukou „kamenného hosta“ na hostině.
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
ITÁLIE
Torquato Tasso
(1544 - 1595)
• Osvobozený Jeruzalém - veršovaný duchovní epos
- děj popisuje dobytí svatého města vojskem křesťanů
Líčí osvobození Jeruzaléma z rukou Saracénu, kteří jsou spolčeni s ďáblem, jejichž nástrojem je i krásná kouzelnice Armida. Na konci se smrtelně zraněná Armida obrací na křesťanskou a nechává se pokřtít.
- napětí mezi pokušení světa a vnitřní povinností
Giambatysta Marina
(1569 - 1625)
- jeho jméno dalo název směru - marinismus - květnatý, nabubřelý sloh; milostná tematika, antická mytologie; postrádá filozofický podtext a opravdovost
- Marinova škola
• Tassův hrob - sonet, v němž vyjadřuje obdiv svému literárnímu předchůdci
FRANCIE
- duchovní barokní tvorba ve Fr. reaguje na krutou realitu náboženské války mazi katolíky a hugenoty
Theodore Agrippa
(1552 - 1630)
- jeden z pronásledovaných hugenotů
• Tragické básně - rozsáhlá skladba o sedmi obrazech - líčí utrpení své církve s barokním patosem, hrozí jejím pronásledovatelům poëkelnými mukami
Torquato Tasso
(1544 - 1595)
• Osvobozený Jeruzalém - veršovaný duchovní epos
- děj popisuje dobytí svatého města vojskem křesťanů
Líčí osvobození Jeruzaléma z rukou Saracénu, kteří jsou spolčeni s ďáblem, jejichž nástrojem je i krásná kouzelnice Armida. Na konci se smrtelně zraněná Armida obrací na křesťanskou a nechává se pokřtít.
- napětí mezi pokušení světa a vnitřní povinností
Giambatysta Marina
(1569 - 1625)
- jeho jméno dalo název směru - marinismus - květnatý, nabubřelý sloh; milostná tematika, antická mytologie; postrádá filozofický podtext a opravdovost
- Marinova škola
• Tassův hrob - sonet, v němž vyjadřuje obdiv svému literárnímu předchůdci
FRANCIE
- duchovní barokní tvorba ve Fr. reaguje na krutou realitu náboženské války mazi katolíky a hugenoty
Theodore Agrippa
(1552 - 1630)
- jeden z pronásledovaných hugenotů
• Tragické básně - rozsáhlá skladba o sedmi obrazech - líčí utrpení své církve s barokním patosem, hrozí jejím pronásledovatelům poëkelnými mukami
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
4. Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
Společensko-historické pozadí
Pokračující šíření reformačních myšlenek s sebou přináší změny ve věcech víry a také válečné konflikty. Nejrozsáhlejším byla tzv. třicetiletá válka, již vyvolaly spory mezi katolíky a protestanty uvnitř SŘŘ.
Náboženské, společenské a politické střety podpořily v pol. 17. Století zrod absolutistických monarchií.
Baroko v Evropě
Baroko - původ slova není zcela jasný, asi z portugalského barocco = nepravidelná perla
- kulturní a stylová epocha od poloviny 16.stol. do pol. 18.stol., vzniká v Itálii a ve Španělsku a během 17.stol. se rozšiřuje do celé Evropy
Z renesance přejímá touhu po poznání. Smyslovost a smyslnost, ale zároveň se projevuje nevíra v člověka a jeho pozemský svět, pocit nicotnosti a pomíjivosti lidského života.
Barokní člověk je zmítán trvalou nejistotou svého bytí, stupňovanou válkami a sociálními nepokoji, upíná se k nadpozemským jistotám, pozemská skutečnost se v jeho vizích mění v alegorii a symboly, jež mají vyslovit pocity umělce.
• Barokní mystická erotika - Kristus bývá - v návaznosti na výklad Šalomounovy Písně písní - zživotňován jako milenec lidské duše toužící po splynutí s ní
• Kontrast - antiteze - jeden z hlavních barokních principů - kontrast světa pozemského a duchovního (božího)
• Hyperbola - nadsázka
• Symbol
Frekventovaným tématem je smrt, líčená na jedné straně s naturalistickými detaily jako zánik lidského těla, na druhé straně jako vytoužený cíl duše na její cestě k Bohu.
• Manýrismus - styl, pro který je příznačná nepůvodnost obsahu, jde o šablonovité tvoření, tvorba, kde jde spíše o zručnost - manýru než vlastní uměleckou tvůrčí činnost
Společensko-historické pozadí
Pokračující šíření reformačních myšlenek s sebou přináší změny ve věcech víry a také válečné konflikty. Nejrozsáhlejším byla tzv. třicetiletá válka, již vyvolaly spory mezi katolíky a protestanty uvnitř SŘŘ.
Náboženské, společenské a politické střety podpořily v pol. 17. Století zrod absolutistických monarchií.
Baroko v Evropě
Baroko - původ slova není zcela jasný, asi z portugalského barocco = nepravidelná perla
- kulturní a stylová epocha od poloviny 16.stol. do pol. 18.stol., vzniká v Itálii a ve Španělsku a během 17.stol. se rozšiřuje do celé Evropy
Z renesance přejímá touhu po poznání. Smyslovost a smyslnost, ale zároveň se projevuje nevíra v člověka a jeho pozemský svět, pocit nicotnosti a pomíjivosti lidského života.
Barokní člověk je zmítán trvalou nejistotou svého bytí, stupňovanou válkami a sociálními nepokoji, upíná se k nadpozemským jistotám, pozemská skutečnost se v jeho vizích mění v alegorii a symboly, jež mají vyslovit pocity umělce.
• Barokní mystická erotika - Kristus bývá - v návaznosti na výklad Šalomounovy Písně písní - zživotňován jako milenec lidské duše toužící po splynutí s ní
• Kontrast - antiteze - jeden z hlavních barokních principů - kontrast světa pozemského a duchovního (božího)
• Hyperbola - nadsázka
• Symbol
Frekventovaným tématem je smrt, líčená na jedné straně s naturalistickými detaily jako zánik lidského těla, na druhé straně jako vytoužený cíl duše na její cestě k Bohu.
• Manýrismus - styl, pro který je příznačná nepůvodnost obsahu, jde o šablonovité tvoření, tvorba, kde jde spíše o zručnost - manýru než vlastní uměleckou tvůrčí činnost
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
Malířství
- umělci vnášejí do svých děl dosud nezvyklý pohyb, silné dramatické světelné efekty, velkolepé mýtické a alegorické výjevy
Caravaggio - Michelangelo Merisi - vítězný Kupido, Ukřižování sv. Petra, Bakchus
Petrus Paulus Rubens - jeho postavy jsou robusní, překypující životem - Tři Grácie, Únos dcer Leukippových, Paridův soud
Remrandt van Rijn - Hodina anatomie doktora Tulpa, Danaé
Diego Valázqués - Las Meninas, Ukřižovaný Kristus
Sochařství
- charakterizuje hluboké vnitřní napětí, křečovitost, patetické gesto
Gian Lorenzo Bernini - Vidění sv. Terezie
Matyáš Bernard Braun - sochy ctností a neřestí Kuksu
Ferdinand Brokoff - socha na Karlově mostě
Architektura
- využívá nepravidelných linií (křivky, vlnění, oblouky, kopule)
- členitost, bohatá štukatura, fresková výzdoba, pracuje s barevnými a světelnými kontrasty
- velkolepost a mohutnost staveb
- Carlo Moderna (Ital), Gian Lorenzo Berniny, Francesco Borromini
Hudba
- vyhraňuje se rozdíl mezi vokální a instrumentální hudbou
- vzniká opera a balet
- Claudio Monteverdi (opera Orfeus), Henry Purcell, Georg Friedrich Händel, Johan Sebastian Bach (mistr varhaní hudby a chrámových skladeb), houslista Antonio Vivaldi
- umělci vnášejí do svých děl dosud nezvyklý pohyb, silné dramatické světelné efekty, velkolepé mýtické a alegorické výjevy
Caravaggio - Michelangelo Merisi - vítězný Kupido, Ukřižování sv. Petra, Bakchus
Petrus Paulus Rubens - jeho postavy jsou robusní, překypující životem - Tři Grácie, Únos dcer Leukippových, Paridův soud
Remrandt van Rijn - Hodina anatomie doktora Tulpa, Danaé
Diego Valázqués - Las Meninas, Ukřižovaný Kristus
Sochařství
- charakterizuje hluboké vnitřní napětí, křečovitost, patetické gesto
Gian Lorenzo Bernini - Vidění sv. Terezie
Matyáš Bernard Braun - sochy ctností a neřestí Kuksu
Ferdinand Brokoff - socha na Karlově mostě
Architektura
- využívá nepravidelných linií (křivky, vlnění, oblouky, kopule)
- členitost, bohatá štukatura, fresková výzdoba, pracuje s barevnými a světelnými kontrasty
- velkolepost a mohutnost staveb
- Carlo Moderna (Ital), Gian Lorenzo Berniny, Francesco Borromini
Hudba
- vyhraňuje se rozdíl mezi vokální a instrumentální hudbou
- vzniká opera a balet
- Claudio Monteverdi (opera Orfeus), Henry Purcell, Georg Friedrich Händel, Johan Sebastian Bach (mistr varhaní hudby a chrámových skladeb), houslista Antonio Vivaldi
Evropské a české literární baroko, barokní výtvarné umění a architektura
Literatura
- barokní literatura oživila typické středověké žánry - legenda, duchovní píseň, traktát, epos, reflexní lyrika
- podobně jako ostatní druhy umění staví na alegorii a symbolice
- založen jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo sv. Ignácem z Loyoly r. 1534 (potvrzen papežem r.1540) - v jejich duchovních cvičeních byl zahrnut i soubor pokynů, které ovlivnily rozvoj fantazie a obraznosti, čímž ovlivnily i literární tvorbu
ŠPANĚLSKO - poezie
sv. Terezie z Avily
(1515 - 1582)
- reformátorka španělského řádu karmelitánek
- vypjatá smyslovost, konkretizována motivem lidské duše toužící dostat se ke svému milenci - Kristu
- citově vroucné verše, formálně vytříbené
sv. Jan z Kříže
(1542 - 1597)
- jeho dílem dosáhla španělská mystická lyrika svého vrcholu
- tři básnické skladby spojené ústřední myšlenkou cesty lidské duš k Bohu
• Za temné noci
• Duchovní Zpěv
• Plamen lásky živý
- autor milostný vztah líčí natolik světsky, že považoval za nutné doplnit tuto trilogii o prozaická pojednání, která jeho mysticismus vysvětlují
- alegorii, melodičnost
Luis Gongóra y Argote
(1561 - 1627)
- jeho rozsáhlejší básně se vyznačují antickou tematikou, jazykovou výlučností, příliš zdobnou metaforikou a eufonickou výstavbou verše - gongorismus
• Samoty - rozsáhlá básnická alegorická poema s mytologickými antickými motivy
- barokní literatura oživila typické středověké žánry - legenda, duchovní píseň, traktát, epos, reflexní lyrika
- podobně jako ostatní druhy umění staví na alegorii a symbolice
- založen jezuitský řád Tovaryšstvo Ježíšovo sv. Ignácem z Loyoly r. 1534 (potvrzen papežem r.1540) - v jejich duchovních cvičeních byl zahrnut i soubor pokynů, které ovlivnily rozvoj fantazie a obraznosti, čímž ovlivnily i literární tvorbu
ŠPANĚLSKO - poezie
sv. Terezie z Avily
(1515 - 1582)
- reformátorka španělského řádu karmelitánek
- vypjatá smyslovost, konkretizována motivem lidské duše toužící dostat se ke svému milenci - Kristu
- citově vroucné verše, formálně vytříbené
sv. Jan z Kříže
(1542 - 1597)
- jeho dílem dosáhla španělská mystická lyrika svého vrcholu
- tři básnické skladby spojené ústřední myšlenkou cesty lidské duš k Bohu
• Za temné noci
• Duchovní Zpěv
• Plamen lásky živý
- autor milostný vztah líčí natolik světsky, že považoval za nutné doplnit tuto trilogii o prozaická pojednání, která jeho mysticismus vysvětlují
- alegorii, melodičnost
Luis Gongóra y Argote
(1561 - 1627)
- jeho rozsáhlejší básně se vyznačují antickou tematikou, jazykovou výlučností, příliš zdobnou metaforikou a eufonickou výstavbou verše - gongorismus
• Samoty - rozsáhlá básnická alegorická poema s mytologickými antickými motivy
Česká humanistická tvorba
C/ Popularizovaný humanismus
- 70. léta 16. stol. - 20. léta 17. stol.
- česky psaná literatura je nejpočetnější
- další rozvoj naučné liter., která se stává více přístupnou
- latinská liter. se soustřeďuje na odborné a školské texty
- v důsledku stavovského povstání je politický a kulturní vývoj násilně přerušen
Daniel Adam z Veleslavína - více než 80 spisů, většinou jsou historické, napomohly k ustálení spisovné češtiny, Kalendář historický - k jednotlivým dnům v roce přiřadil historické události; vydal několik kronik - Kroniky dvě o založení země české…, Čtyřjazyčný slovník - k latinským, řeckým a německým výrazům doplnil české ekvivalenty
Mikuláš Dačický z Heslova - historická tématika, reagoval na aktuální otázky své doby
Jan Campanus Vodňanský - přesáhl běžné žánry humanismu, zejm. svým dramatem Bretislaus - vychází z pověsti o Břetislavovi a Jitce, hra významná svým vlastenectvím(proto ale zakázána), Žalozpěv na smrt mistra Daniela z Veleslavína.
- poč. 17. stol. - knížky lidového čtení - o aktuálních tématech, přitažlivé svým dějem, zároveň poučné. Vznikaly z lidových vypravování(např. příběhy o Palečkovi).
- objevují se také cestopisy: Václav Vratislav z Mitrovic; Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Júdské a dále do Egypta
Karel starší ze Žerotína - korespondence s významnými osobnostmi, Apologia - řečnické prózy
- 70. léta 16. stol. - 20. léta 17. stol.
- česky psaná literatura je nejpočetnější
- další rozvoj naučné liter., která se stává více přístupnou
- latinská liter. se soustřeďuje na odborné a školské texty
- v důsledku stavovského povstání je politický a kulturní vývoj násilně přerušen
Daniel Adam z Veleslavína - více než 80 spisů, většinou jsou historické, napomohly k ustálení spisovné češtiny, Kalendář historický - k jednotlivým dnům v roce přiřadil historické události; vydal několik kronik - Kroniky dvě o založení země české…, Čtyřjazyčný slovník - k latinským, řeckým a německým výrazům doplnil české ekvivalenty
Mikuláš Dačický z Heslova - historická tématika, reagoval na aktuální otázky své doby
Jan Campanus Vodňanský - přesáhl běžné žánry humanismu, zejm. svým dramatem Bretislaus - vychází z pověsti o Břetislavovi a Jitce, hra významná svým vlastenectvím(proto ale zakázána), Žalozpěv na smrt mistra Daniela z Veleslavína.
- poč. 17. stol. - knížky lidového čtení - o aktuálních tématech, přitažlivé svým dějem, zároveň poučné. Vznikaly z lidových vypravování(např. příběhy o Palečkovi).
- objevují se také cestopisy: Václav Vratislav z Mitrovic; Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Júdské a dále do Egypta
Karel starší ze Žerotína - korespondence s významnými osobnostmi, Apologia - řečnické prózy
Česká humanistická tvorba
3. Česká humanistická tvorba
Humanismus - v české literatuře se objevuje v 70. letech 15. století (vláda Jiřího z Poděbrad)
a přetrvává až do 20. let 17. století (Bílá hora)
- typické jsou zápasy měst a šlechty o hospodářská a politická privilegia (během vlády Jagellonců a Habsburků)
- literatura odráží názory různých náboženských skupin
- po rozvoji knihtisku dochází k růstu vzdělanosti
- kulturní život byl stále více určován měšťanstvem
- toto období dělíme podle jejich charakteru na :
A/ raný
B/ zobecněný
C/ popularizovaný
A/ Raný humanismus
- 70. léta 15. stol. - 20. léta 16. stol.
- počátek pronikání humanistických myšlenek na naše území
- literatura je psaná latinsky a česky
- 60. léta - první umělecký projev - Jan Mladší z Rabštejna - Dialog - rozhovor tří osob o právu lidí na různé názory ve vztahu k moci světské a duchovní, napsaný latinsky
- 70. léta - vychází prvotisky - např. Trojánské kroniky
- 80. léta - Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - píše latinsky, dlouhé věty, květnatá souvětí, často psal poezii s ponaučeními, moralizujícími prvky
- Satira k svatému Václavu - antické motivy a obrazové prostředky, kterými se snaží o kritiku svých současníků
- větší společenský dopad však měl národní humanismus - za jeho iniciátora je považován Viktorin Kornel ze Všehrd - začíná psát česky, píše právnické spisy : Knihy devatery, Knihy o napravení padlého od Jana Zlatoústého (o povinnosti českých vzdělanců psát česky)
Řehoř Hrubý z Jelení - přeložil dílo nizozemského humanisty Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství, jeho spis: Napomenutí Pražanům
Viktorin Kornel ze Všehrd a Řehoř Hrubý z Jelení překládají z latiny, z řečtiny začíná překládat Václav Písecký - přeložil Izokratovo napomenutí k Demonikovi.
Do českého písemnictví proniká také zábavná literatura - Hynek z Poděbrad (syn Jiřího z Poděbrad) - báseň Májový sen - erotické motivy, navázal na Boccaccia
Humanismus - v české literatuře se objevuje v 70. letech 15. století (vláda Jiřího z Poděbrad)
a přetrvává až do 20. let 17. století (Bílá hora)
- typické jsou zápasy měst a šlechty o hospodářská a politická privilegia (během vlády Jagellonců a Habsburků)
- literatura odráží názory různých náboženských skupin
- po rozvoji knihtisku dochází k růstu vzdělanosti
- kulturní život byl stále více určován měšťanstvem
- toto období dělíme podle jejich charakteru na :
A/ raný
B/ zobecněný
C/ popularizovaný
A/ Raný humanismus
- 70. léta 15. stol. - 20. léta 16. stol.
- počátek pronikání humanistických myšlenek na naše území
- literatura je psaná latinsky a česky
- 60. léta - první umělecký projev - Jan Mladší z Rabštejna - Dialog - rozhovor tří osob o právu lidí na různé názory ve vztahu k moci světské a duchovní, napsaný latinsky
- 70. léta - vychází prvotisky - např. Trojánské kroniky
- 80. léta - Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - píše latinsky, dlouhé věty, květnatá souvětí, často psal poezii s ponaučeními, moralizujícími prvky
- Satira k svatému Václavu - antické motivy a obrazové prostředky, kterými se snaží o kritiku svých současníků
- větší společenský dopad však měl národní humanismus - za jeho iniciátora je považován Viktorin Kornel ze Všehrd - začíná psát česky, píše právnické spisy : Knihy devatery, Knihy o napravení padlého od Jana Zlatoústého (o povinnosti českých vzdělanců psát česky)
Řehoř Hrubý z Jelení - přeložil dílo nizozemského humanisty Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství, jeho spis: Napomenutí Pražanům
Viktorin Kornel ze Všehrd a Řehoř Hrubý z Jelení překládají z latiny, z řečtiny začíná překládat Václav Písecký - přeložil Izokratovo napomenutí k Demonikovi.
Do českého písemnictví proniká také zábavná literatura - Hynek z Poděbrad (syn Jiřího z Poděbrad) - báseň Májový sen - erotické motivy, navázal na Boccaccia
Česká humanistická tvorba
B/ Zobecněný humanismus
- 20. léta 16. stol. - 70. léta 16. stol.
- humanismus přestává být rozšířen jen v uzavřených skupinách, začíná pronikat do obecného společenského povědomí
- literatura je ovlivněna politickými událostmi - př. nástup Habsburků na trůn, pronásledování jednoty bratrské, první stavovské povstání…
- panovník omezil vydávání knih, povolil jen jedinou tiskárnu na našem území
- latinsky je psána zejm. poezie, česky duchovní písně a naučná literatura
Jan Dubravius - Rada zvířat - psané latinsky, básnické skladby
Mikuláš Konáč z Hodiškova - Pravidlo lidského života - česky, složité; překlady antických i humanistických děl doplňuje o vlastní předmluvy, navazuje na husitství. Přeložil hru Judith, nazvaná podle starozákonního příběhu, tím zahájil psaní biblického dramatu v české tvorbě.
30. léta - významná vydáním Gramatiky české v dvojí stránce - autoři : Václav Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomates, snaha o zjednodušení pravopisu a tvarosloví, pracovali na překladu Nového zákona
- rozvoj naučné literatury - Historiografické spisy
- dějiny - husitství, evropská reformace
Martin Kuthen ze Šprinsberka - Kronika o založení země české - o stanovisku kališníků, píše fakta, věcně
Václav Hájek z Libočan - Kronika česká - stanovisko katolíků, události si domýšlí a přibarvuje
60. léta - Jan Blahoslav - biskup Jednoty bratrské, zabýval se rétorikou, historií, filologií a hudbou - Musica - dílo psané česky o hudební teorii i praxi; Šamotulský kancionál - výrazně ovlivnil duchovní básnictví; Gramatika česká - pozornost věnuje zejm. dialektům, zdůrazňuje nutnost vytříbeného vyjadřování; Filipika proti misomusům - dokazuje význam vzdělání, bojuje proti nepřátelům vyššího vzdělání
- 20. léta 16. stol. - 70. léta 16. stol.
- humanismus přestává být rozšířen jen v uzavřených skupinách, začíná pronikat do obecného společenského povědomí
- literatura je ovlivněna politickými událostmi - př. nástup Habsburků na trůn, pronásledování jednoty bratrské, první stavovské povstání…
- panovník omezil vydávání knih, povolil jen jedinou tiskárnu na našem území
- latinsky je psána zejm. poezie, česky duchovní písně a naučná literatura
Jan Dubravius - Rada zvířat - psané latinsky, básnické skladby
Mikuláš Konáč z Hodiškova - Pravidlo lidského života - česky, složité; překlady antických i humanistických děl doplňuje o vlastní předmluvy, navazuje na husitství. Přeložil hru Judith, nazvaná podle starozákonního příběhu, tím zahájil psaní biblického dramatu v české tvorbě.
30. léta - významná vydáním Gramatiky české v dvojí stránce - autoři : Václav Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomates, snaha o zjednodušení pravopisu a tvarosloví, pracovali na překladu Nového zákona
- rozvoj naučné literatury - Historiografické spisy
- dějiny - husitství, evropská reformace
Martin Kuthen ze Šprinsberka - Kronika o založení země české - o stanovisku kališníků, píše fakta, věcně
Václav Hájek z Libočan - Kronika česká - stanovisko katolíků, události si domýšlí a přibarvuje
60. léta - Jan Blahoslav - biskup Jednoty bratrské, zabýval se rétorikou, historií, filologií a hudbou - Musica - dílo psané česky o hudební teorii i praxi; Šamotulský kancionál - výrazně ovlivnil duchovní básnictví; Gramatika česká - pozornost věnuje zejm. dialektům, zdůrazňuje nutnost vytříbeného vyjadřování; Filipika proti misomusům - dokazuje význam vzdělání, bojuje proti nepřátelům vyššího vzdělání
Literatura doby husitské a předhusitské
Petr Chelčický - pokr.
DÍLO - O boji duchovním - odmítá násilí a války jako prostředek řešení problémů. Na jeho učení navázal L. N. Tolstoj.
- O trojiem lidu - s pomocí alegorie zde kritizuje středověké dělení společnosti na tři stavy (duchovní, panský a poddanský)
- Sieť viery pravé - psáno formou alegorie, která vychází z autorova výkladu novozákonního motivu o Petrově zázračném rybolovu. Síť je pravá křesťanská víra, která zachraňuje lidi před hříchy. Tuto síť ničí kacíři a hříšníci (za největší hříšníky považuje dvě velryby - krále a papeže)
Jednota bratrská - neuznávali rozdělení na trojí lid a říkali si bratři a sestry. Náboženská skupina lidí, která navazuje na Petra Chelčického. Pod vedením Řehoře Krejčího se usadili Kunvaldu - v Orlických horách. Za jediné pravidlo považovali Bibli, zdůrazňovali mravnost a tělesnou práci. Hlásili návrat k původnímu křesťanství, postupně změnili názor na vzdělání („Příliš mnoho vědění škodí.“), měli velmi dokonalé školství a z jejich řad vzešli významné osobnosti jako Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Daniel Adam z Veleslavína.
V této době se rozvíjí také cestopisy. Jedním z nich je Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa - autorem je Václav Šašek z Bířkova. Pojednává o cestě poselstva (vyslaného králem Jiřím z Poděbrad) po západní a jižní Evropě. Pro děti převyprávěl Alois Jirásek - Z Čech až na konec světa.
DÍLO - O boji duchovním - odmítá násilí a války jako prostředek řešení problémů. Na jeho učení navázal L. N. Tolstoj.
- O trojiem lidu - s pomocí alegorie zde kritizuje středověké dělení společnosti na tři stavy (duchovní, panský a poddanský)
- Sieť viery pravé - psáno formou alegorie, která vychází z autorova výkladu novozákonního motivu o Petrově zázračném rybolovu. Síť je pravá křesťanská víra, která zachraňuje lidi před hříchy. Tuto síť ničí kacíři a hříšníci (za největší hříšníky považuje dvě velryby - krále a papeže)
Jednota bratrská - neuznávali rozdělení na trojí lid a říkali si bratři a sestry. Náboženská skupina lidí, která navazuje na Petra Chelčického. Pod vedením Řehoře Krejčího se usadili Kunvaldu - v Orlických horách. Za jediné pravidlo považovali Bibli, zdůrazňovali mravnost a tělesnou práci. Hlásili návrat k původnímu křesťanství, postupně změnili názor na vzdělání („Příliš mnoho vědění škodí.“), měli velmi dokonalé školství a z jejich řad vzešli významné osobnosti jako Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Daniel Adam z Veleslavína.
V této době se rozvíjí také cestopisy. Jedním z nich je Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa - autorem je Václav Šašek z Bířkova. Pojednává o cestě poselstva (vyslaného králem Jiřím z Poděbrad) po západní a jižní Evropě. Pro děti převyprávěl Alois Jirásek - Z Čech až na konec světa.
Literatura doby husitské a předhusitské
Jan Hus (1371 - 1415)
Pocházel z chudé rodiny z Husince u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu na pražské univerzitě. Po vysvěcení na kněze se stal univerzitním profesorem (r. 1400). V roce 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu (změna počtu hlasů na univerzitě, Němci x Češi), stal se rektorem univerzity. Kázal v Betlémské kapli. Útočil na bohatství církve, především na prodávání odpustků. Byla na něho uvalena klatba a interdikt (zákaz konat církevní obřady). Proto musel opustit Prahu a kázal na Kozím Hrádku. V roce 1414 byl vyzván, aby v Kostnici obhájil své učení, ale byl znovu prohlášen za kacíře a v roce 1415 upálen.
DÍLO - PSÁNO LATINSKY
- De ecclesia (O církvi) - kritika papeže
- De ortographia Bohemica (O Pravopise českém) - navrhl zavedení diakritických znamének pro zjednodušení pravopisu (nabodeníčko krátké a dlouhé)
- PSÁNO ČESKY
- Knížky o svatokupectví - kritika nespravedlivého obohacování kněží, ostrá kritika církve a jejího majetku.
- Výklad Viery, Desatera a Páteře - náhrada za mluvené Husovo kázání. Vysvětlení základních křesťanských pojmů: Vyznání víry, Desatera a Otčenáše
- Postila - soubor důležitých traktátů
- Dcerka - správná výchova ženy
- Listy z Kostnice
Husovi následovníci Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Drážďan zformulovali zásadu, že by kněží neměli mít žádnou výsadu a přijímat pod obojí způsobou by měli všichni věřící. Jeroným Pražský (1416 upálen v Kostnici) obhajoval a rozvíjel Husovy názory.
Husitská literatura se vyznačuje zlidověním a úzkým sepjetím se společenským děním. Z literatury mizí legendy, epos a drama a do popředí se dostává píseň, satira, kronika, traktáty a manifesty.
Většina husitských písní se dochovala ve sborníku Jistebnický kancionál, například píseň Ktož sú boží bojovníci.
Pocházel z chudé rodiny z Husince u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu na pražské univerzitě. Po vysvěcení na kněze se stal univerzitním profesorem (r. 1400). V roce 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu (změna počtu hlasů na univerzitě, Němci x Češi), stal se rektorem univerzity. Kázal v Betlémské kapli. Útočil na bohatství církve, především na prodávání odpustků. Byla na něho uvalena klatba a interdikt (zákaz konat církevní obřady). Proto musel opustit Prahu a kázal na Kozím Hrádku. V roce 1414 byl vyzván, aby v Kostnici obhájil své učení, ale byl znovu prohlášen za kacíře a v roce 1415 upálen.
DÍLO - PSÁNO LATINSKY
- De ecclesia (O církvi) - kritika papeže
- De ortographia Bohemica (O Pravopise českém) - navrhl zavedení diakritických znamének pro zjednodušení pravopisu (nabodeníčko krátké a dlouhé)
- PSÁNO ČESKY
- Knížky o svatokupectví - kritika nespravedlivého obohacování kněží, ostrá kritika církve a jejího majetku.
- Výklad Viery, Desatera a Páteře - náhrada za mluvené Husovo kázání. Vysvětlení základních křesťanských pojmů: Vyznání víry, Desatera a Otčenáše
- Postila - soubor důležitých traktátů
- Dcerka - správná výchova ženy
- Listy z Kostnice
Husovi následovníci Jakoubek ze Stříbra a Mikuláš z Drážďan zformulovali zásadu, že by kněží neměli mít žádnou výsadu a přijímat pod obojí způsobou by měli všichni věřící. Jeroným Pražský (1416 upálen v Kostnici) obhajoval a rozvíjel Husovy názory.
Husitská literatura se vyznačuje zlidověním a úzkým sepjetím se společenským děním. Z literatury mizí legendy, epos a drama a do popředí se dostává píseň, satira, kronika, traktáty a manifesty.
Většina husitských písní se dochovala ve sborníku Jistebnický kancionál, například píseň Ktož sú boží bojovníci.
Literatura doby husitské a předhusitské
Jan Žižka z Trocnova
Je zřejmě autorem Vojenského řádu (zákoník husitských vojsk).
Významnou památkou je Budyšínský rukopis, který obsahuje tři skladby:
Žaloba koruny české
Porok (výtka) koruny české
Hádání Prahy s Kutnou Horou
Vavřinec z Březové
Je autorem latinsky psané básně Píseň slavné koruny české- vítězství Husitů u Domažlic, obhajuje husitský program.
Dále Husitská kronika - latinský historický spis
Z protihusitských pozic jsou psána díla - Viklefice - satirická píseň, kde jsou zesměšňovány husitské ženy a písně
- Nuž, vy ševci viery nové - která paroduje husitskou
- Nuž, křesťané viery pravé - vysvětluje Desatero božích přikázání
Ke konci tohoto období nejvíce vynikl Petr Chelčický (1390 - 1460).
Kdo se skrývá pod tímto jménem přesně nevíme. Sám autor se tak nikdy nepodepsal, jméno Petr bylo zašifrováno v jednom z jeho textů. Pocházel z chudší zemanské rodiny z Chelčic u Bosňan. Byl to svobodný sedlák, neměl univerzitní vzdělání, byl samovzdělancem. Tvrdil, že příliš mnoho vědění škodí. Psal zejména traktáty. Tvořil v češtině, jeho znalost latiny byla omezená.
Je zřejmě autorem Vojenského řádu (zákoník husitských vojsk).
Významnou památkou je Budyšínský rukopis, který obsahuje tři skladby:
Žaloba koruny české
Porok (výtka) koruny české
Hádání Prahy s Kutnou Horou
Vavřinec z Březové
Je autorem latinsky psané básně Píseň slavné koruny české- vítězství Husitů u Domažlic, obhajuje husitský program.
Dále Husitská kronika - latinský historický spis
Z protihusitských pozic jsou psána díla - Viklefice - satirická píseň, kde jsou zesměšňovány husitské ženy a písně
- Nuž, vy ševci viery nové - která paroduje husitskou
- Nuž, křesťané viery pravé - vysvětluje Desatero božích přikázání
Ke konci tohoto období nejvíce vynikl Petr Chelčický (1390 - 1460).
Kdo se skrývá pod tímto jménem přesně nevíme. Sám autor se tak nikdy nepodepsal, jméno Petr bylo zašifrováno v jednom z jeho textů. Pocházel z chudší zemanské rodiny z Chelčic u Bosňan. Byl to svobodný sedlák, neměl univerzitní vzdělání, byl samovzdělancem. Tvrdil, že příliš mnoho vědění škodí. Psal zejména traktáty. Tvořil v češtině, jeho znalost latiny byla omezená.
Literatura na území Čech (14. a 15. století)
Literatura na území Čech (14. a 15. století)
Karel IV. - Vita Caroli - vlastní životopis Karla IV., kde zaznamenal události do roku 1340.
Kunhutina modlitba - veršovaný text psaný česky pro dceru krále Přemysla Otakara II. Kunhutu.
Spor duše s tělem - polemický rozhovor o tom, kdo nese zodpovědnost za lidské hříchy, zda duše nebo tělo.
Alexandreida - světský hrdinský epos, dochovaný ve zlomcích, autor je neznámý. Vypráví o dětství, původu a výbojích Alexandra Makedonského. Jsou zde uvedeny také některé rady, které udílel Alexandrovi jeho učitel - Aristoteles.
Kronika takřečeného Dalimila - psána bezrozměrným veršem (proměnlivý počet slabik). Dochována v úplnosti. Popisuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až po korunovaci Jana Lucemburského. Autor je neznámý. V díle je patrná obrana českého jazyka.
Mastičkář - fraška, která vznikla v žákovském prostředí (univerzita). Parodie na velikonoční liturgické drama. Motiv tří Marií, které jdou pro vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Děj se soustřeďuje na prodavače mastí. Autor znevažuje duchovní literaturu, užívá nadsázky a ironie, hovorového jazyka s vulgarismy a germanismy.
Tristam a Izolda - rytířská veršovaná epika o moci lásky.
Legendy: Legenda o svatém Prokopu
Legenda o svaté Kateřině
Podkoní a žák - žákovská poezie o sporu studenta a panského sluhy o tom, kdo se má lépe. Oba obhajují bídu svého postavení; ironie, trpkost.
Smil Flaška z Pardubic - Nová rada - alegorická bajka, zvířata radí lvu, jak vládnout. Představa vysoké šlechty o ideálním panovníkovi.
Desatero kázánie božie - veršované kázání, útok na hříšníky, kteří nedodržují desatero, motivy společenské kritiky.
Drážďanská-lesovecká bible - 1. úplný český překlad bible
Marko Polo - Milion - cestopis
Karel IV. - Vita Caroli - vlastní životopis Karla IV., kde zaznamenal události do roku 1340.
Kunhutina modlitba - veršovaný text psaný česky pro dceru krále Přemysla Otakara II. Kunhutu.
Spor duše s tělem - polemický rozhovor o tom, kdo nese zodpovědnost za lidské hříchy, zda duše nebo tělo.
Alexandreida - světský hrdinský epos, dochovaný ve zlomcích, autor je neznámý. Vypráví o dětství, původu a výbojích Alexandra Makedonského. Jsou zde uvedeny také některé rady, které udílel Alexandrovi jeho učitel - Aristoteles.
Kronika takřečeného Dalimila - psána bezrozměrným veršem (proměnlivý počet slabik). Dochována v úplnosti. Popisuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až po korunovaci Jana Lucemburského. Autor je neznámý. V díle je patrná obrana českého jazyka.
Mastičkář - fraška, která vznikla v žákovském prostředí (univerzita). Parodie na velikonoční liturgické drama. Motiv tří Marií, které jdou pro vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Děj se soustřeďuje na prodavače mastí. Autor znevažuje duchovní literaturu, užívá nadsázky a ironie, hovorového jazyka s vulgarismy a germanismy.
Tristam a Izolda - rytířská veršovaná epika o moci lásky.
Legendy: Legenda o svatém Prokopu
Legenda o svaté Kateřině
Podkoní a žák - žákovská poezie o sporu studenta a panského sluhy o tom, kdo se má lépe. Oba obhajují bídu svého postavení; ironie, trpkost.
Smil Flaška z Pardubic - Nová rada - alegorická bajka, zvířata radí lvu, jak vládnout. Představa vysoké šlechty o ideálním panovníkovi.
Desatero kázánie božie - veršované kázání, útok na hříšníky, kteří nedodržují desatero, motivy společenské kritiky.
Drážďanská-lesovecká bible - 1. úplný český překlad bible
Marko Polo - Milion - cestopis
Literatura doby husitské a předhusitské
Literatura doby husitské a předhusitské
Jedná se o období od počátku (doba Jana Husa) do 70. let 15. století (konec vlády Jiřího z Poděbrad). Církev je kritizována za hromadění majetku, morální úpadek a vnitřní rozpory, které vyvrcholily v papežském schizmatu.
V českých zemích se tyto rozpory vyhrotily za vlády Václava IV. Nejznámějším kritikem byl Jan Hus, avšak i před ním působili v Čechách kazatelé a reformátoři. Byli to například Konrád Waldhauser (kázal německy), Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova.
Nejvýznamnější z nich byl Tomáš Štítný ze Štítného (okolo 1333 - 1401/9).
Byl zchudlý zeman, který původně psal jen pro své děti, později i pro širší čtenářstvo. Studoval na pražském učení, avšak nedosáhl universitní hodnosti. Oženil se a měl několik dětí. Psal traktáty, což jsou učená podrobná pojednání typická pro středověké náboženské úvahy.
DÍLO - Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - soubor traktátů
- Řeči besední - věroučné dílo, které psal původně pro své děti a zpracoval je ve formě otázek a odpovědí.
- Řeči nedělní a sváteční - vybrané úvahy na motivy evangelia.
- Knížky o šašiech - zpracované podle latinské předlohy, autor se zabývá otázkou mezilidských vztahů, používá pravidel šachové hry, aby ukázal ideální chování všech společenských vrstev. Alegorie.
Jedná se o období od počátku (doba Jana Husa) do 70. let 15. století (konec vlády Jiřího z Poděbrad). Církev je kritizována za hromadění majetku, morální úpadek a vnitřní rozpory, které vyvrcholily v papežském schizmatu.
V českých zemích se tyto rozpory vyhrotily za vlády Václava IV. Nejznámějším kritikem byl Jan Hus, avšak i před ním působili v Čechách kazatelé a reformátoři. Byli to například Konrád Waldhauser (kázal německy), Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova.
Nejvýznamnější z nich byl Tomáš Štítný ze Štítného (okolo 1333 - 1401/9).
Byl zchudlý zeman, který původně psal jen pro své děti, později i pro širší čtenářstvo. Studoval na pražském učení, avšak nedosáhl universitní hodnosti. Oženil se a měl několik dětí. Psal traktáty, což jsou učená podrobná pojednání typická pro středověké náboženské úvahy.
DÍLO - Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - soubor traktátů
- Řeči besední - věroučné dílo, které psal původně pro své děti a zpracoval je ve formě otázek a odpovědí.
- Řeči nedělní a sváteční - vybrané úvahy na motivy evangelia.
- Knížky o šašiech - zpracované podle latinské předlohy, autor se zabývá otázkou mezilidských vztahů, používá pravidel šachové hry, aby ukázal ideální chování všech společenských vrstev. Alegorie.
Literatura na území přemyslovských Čech (10. a 11. století)
Literatura na území přemyslovských Čech (10. a 11. století)
Literatura byla převážně psána latinsky (z počátku staroslověnsky, ale roku 1080 byla staroslověnská liturgie papežem zakázána).
Hospodine, pomiluj ny - nejstarší duchovní píseň pocházející asi z konce 10. století, ale dochovaná až v pozdějších opisech. Ve staroslověnštině. Vyjadřuje prosbu o dobrou úrodu, klid a spásu světa. Není rýmovaná.
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
Spasiž ny i uslyš,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
Žizň a mír v zemi!
Krleš, Krleš, Krleš!
Svatováclavské legendy - Život svatého Václava - první staroslověnská legenda o svatém Václavu
- Gumpoldova legenda - byla napsána latinsky na Německém území, stala se však základem pro tzv. Druhou staroslověnskou legendu o svatém Václavu
- Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily (též Kristiánova legenda) - je psána latinsky, líčí kontrast mezi povahami Václava a Boleslava, záporné vylíčení Drahomíry; psáno vysokým stylem
Literatura byla převážně psána latinsky (z počátku staroslověnsky, ale roku 1080 byla staroslověnská liturgie papežem zakázána).
Hospodine, pomiluj ny - nejstarší duchovní píseň pocházející asi z konce 10. století, ale dochovaná až v pozdějších opisech. Ve staroslověnštině. Vyjadřuje prosbu o dobrou úrodu, klid a spásu světa. Není rýmovaná.
Hospodine, pomiluj ny!
Jezu Kriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
Spasiž ny i uslyš,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
Žizň a mír v zemi!
Krleš, Krleš, Krleš!
Svatováclavské legendy - Život svatého Václava - první staroslověnská legenda o svatém Václavu
- Gumpoldova legenda - byla napsána latinsky na Německém území, stala se však základem pro tzv. Druhou staroslověnskou legendu o svatém Václavu
- Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily (též Kristiánova legenda) - je psána latinsky, líčí kontrast mezi povahami Václava a Boleslava, záporné vylíčení Drahomíry; psáno vysokým stylem
Literatura na území Čech (12. a 13. století)
Literatura na území Čech (12. a 13. století)
Kosmas - děkan svatovítské kapituly, oženil se, byl vysvěcen na kněze, kroniku napsal ke konci života.
Kronika česká - psána latinsky, ale v textu se nacházejí glosy (=česká slova). Zachycuje české dějiny od počátku (biblický motiv zmatení jazyků) do své současnosti (tj. počátek 12. století)
Nejstarší česky psanou památkou je píseň Svatý Václave (asi konec 12. století, nejstarší dochovaný opis je ale z 2. poloviny 14. století. Spolu s písní Hospodine, pomiluj ny patřila ke slavnostním obřadním textům. Obsahuje asonance (samohlásková shoda na konci veršů), rýmy a epiteta (=básnické přívlastky). Oslavuje Václava jako patrona české země a přímluvce u Boha za křesťany.
Svatý Václave, vévodo české země,
kněže náš, pros za ny Boha Svatého Ducha!
Kyrie eleison.
Nebeskéť jest dvorstvo krásné,
blazě tomu, ktož tam pójde:
v život věčný, oheň jasný Svatého Ducha.
Kyrie eleison.
Pomoci tvé žádámy,
smiluj sě nad námi;
utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave!
Kyrie eleison.
Slovo do světa stvořenie (Ostrovská píseň) - nejstarší dochovaná česky psaná památka (nejstarší opis z konce 13. století)
Kosmas - děkan svatovítské kapituly, oženil se, byl vysvěcen na kněze, kroniku napsal ke konci života.
Kronika česká - psána latinsky, ale v textu se nacházejí glosy (=česká slova). Zachycuje české dějiny od počátku (biblický motiv zmatení jazyků) do své současnosti (tj. počátek 12. století)
Nejstarší česky psanou památkou je píseň Svatý Václave (asi konec 12. století, nejstarší dochovaný opis je ale z 2. poloviny 14. století. Spolu s písní Hospodine, pomiluj ny patřila ke slavnostním obřadním textům. Obsahuje asonance (samohlásková shoda na konci veršů), rýmy a epiteta (=básnické přívlastky). Oslavuje Václava jako patrona české země a přímluvce u Boha za křesťany.
Svatý Václave, vévodo české země,
kněže náš, pros za ny Boha Svatého Ducha!
Kyrie eleison.
Nebeskéť jest dvorstvo krásné,
blazě tomu, ktož tam pójde:
v život věčný, oheň jasný Svatého Ducha.
Kyrie eleison.
Pomoci tvé žádámy,
smiluj sě nad námi;
utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave!
Kyrie eleison.
Slovo do světa stvořenie (Ostrovská píseň) - nejstarší dochovaná česky psaná památka (nejstarší opis z konce 13. století)
ŘÍMSKÁ LITERATURA (3. st. př. n. l.)
ŘÍMSKÁ LITERATURA (3. st. př. n. l.)
o ve 3. st. př. n. l. do Říma proniká vliv řecké literatury
o stává se mostem mezi řeckou a raně středověkou literaturou
o jako počátek římské literatury jsou označovány latinské překlady řecké epiky a dramatu
• PLAUTUS - 3. stol. př. n. l.; psal komedie
- čerpá ze života obyčejných lidí – otroci, sluhové
o Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus
2. Období: „Zlaté období“ (1 st. př. n. l. – n. l.)
• CATULLUS - milostná poezie, 1. století
• OVIDIUS - milostná poezie
o Umění milovat – básnická sbírka radící ženám i mužům, jak si získat a uchovat lásku
o Proměny (Metamorfózy) – soubor 250 básní a mýtů s tématy proměny
o Elegie – ve vyhnanství; byl vyhnán Augustem
• VERGILIUS - 1. st. př. n. l.
- snaha o obrodu římského impéria
o Zpěvy pastýřské (Bukolika) – 10 eklog (idyl) dle vzoru Theokritova
o Zpěvy rolnické (Georgika) – idealizace venkovského života, mravní hodnoty
o Aeneis – největší římský epos líčící dobrodružné příhody hlavního hrdiny prchajícího z hořícího Tróje; ten se vědomě podřizuje osudu a plní povinnosti k bohům, vlasti a rodině
• HORATIUS - psal lyrické ódy; známé jsou jeho Rozhovory
• MARKUS AURELIUS – „filozof na trůnu“ Hovory k sobě
• CICERO - vynikající řečník; jeho jazyk byl dokonalý – vzor pro klasickou latinu
• CAESAR - politik, vojevůdce a spisovatel
o Zápisky o válce galské – hájí tažení do Galie jako politickou nutnost pro bezpečnost Říma
3. Období: „Stříbrný věk“ ( 1. stol – 3. stol)
• SENECA – filozof, řečník
• PETRONIUS – satirický román Satiricon – dochoval se pouze zlomek,
výsměch lidským typům
• MARTIALIS – epigramy
• TACITUS – historik: Letopisy, Germanium (zprávy o našem území)
o ve 3. st. př. n. l. do Říma proniká vliv řecké literatury
o stává se mostem mezi řeckou a raně středověkou literaturou
o jako počátek římské literatury jsou označovány latinské překlady řecké epiky a dramatu
• PLAUTUS - 3. stol. př. n. l.; psal komedie
- čerpá ze života obyčejných lidí – otroci, sluhové
o Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus
2. Období: „Zlaté období“ (1 st. př. n. l. – n. l.)
• CATULLUS - milostná poezie, 1. století
• OVIDIUS - milostná poezie
o Umění milovat – básnická sbírka radící ženám i mužům, jak si získat a uchovat lásku
o Proměny (Metamorfózy) – soubor 250 básní a mýtů s tématy proměny
o Elegie – ve vyhnanství; byl vyhnán Augustem
• VERGILIUS - 1. st. př. n. l.
- snaha o obrodu římského impéria
o Zpěvy pastýřské (Bukolika) – 10 eklog (idyl) dle vzoru Theokritova
o Zpěvy rolnické (Georgika) – idealizace venkovského života, mravní hodnoty
o Aeneis – největší římský epos líčící dobrodružné příhody hlavního hrdiny prchajícího z hořícího Tróje; ten se vědomě podřizuje osudu a plní povinnosti k bohům, vlasti a rodině
• HORATIUS - psal lyrické ódy; známé jsou jeho Rozhovory
• MARKUS AURELIUS – „filozof na trůnu“ Hovory k sobě
• CICERO - vynikající řečník; jeho jazyk byl dokonalý – vzor pro klasickou latinu
• CAESAR - politik, vojevůdce a spisovatel
o Zápisky o válce galské – hájí tažení do Galie jako politickou nutnost pro bezpečnost Říma
3. Období: „Stříbrný věk“ ( 1. stol – 3. stol)
• SENECA – filozof, řečník
• PETRONIUS – satirický román Satiricon – dochoval se pouze zlomek,
výsměch lidským typům
• MARTIALIS – epigramy
• TACITUS – historik: Letopisy, Germanium (zprávy o našem území)
Literární a kulturní dědictví vzniklé na našem území v době slovanských počátků po doznívání husitství
2. Literární a kulturní dědictví vzniklé na našem území v době slovanských počátků po doznívání husitství
Za starší českou literaturu se považuje vše psané do roku 1500 = inkunábule = „literatura v kolébce“.
Toto období se dělí na tři hlavní etapy: I. etapa - 9. století - píše se staroslověnsky
II. etapa - 10. - 11. století - píše se staroslověnsky, ale dostává se do popředí i latina
III. etapa - 12. - 13. století - používá se hlavně latina
(IV. etapa - 14. - 15. století)
Staroslověnská literatura na Velké Moravě (9. století)
Jedná se o období pronikání a přijetí křesťanství. Důležitou roli zde hraje příchod Konstantina a Metoděje roku 863 na Velkou Moravu. Ze Soluně (Řecko) je posílá Michael III. Na žádost knížete Rastislava. Mluvili staroslověnsky (jihoslovanský jazyk z okolí Soluně). Rozdíl mezi staroslověnštinou a tehdejší češtinou byl stejný, asi jako je dnes mezi jednotlivými nářečími. Později se jim podařilo i obhájit staroslověnštinu v Římě jako čtvrtý liturgický jazyk (spolu s hebrejštinou, řečtinou a latinou). Na základě malé řecké abecedy sestavil Konstantin písmo - Hlaholici.
Konstantin - filosof a řečník, byzantský dvůr ho vysílal na misijní cesty, zemřel dříve než Metoděj v klášteře v Římě, kde přijal jméno Cyril
Metoděj - především organizátor a diplomat, později arcibiskup moravský
Za starší českou literaturu se považuje vše psané do roku 1500 = inkunábule = „literatura v kolébce“.
Toto období se dělí na tři hlavní etapy: I. etapa - 9. století - píše se staroslověnsky
II. etapa - 10. - 11. století - píše se staroslověnsky, ale dostává se do popředí i latina
III. etapa - 12. - 13. století - používá se hlavně latina
(IV. etapa - 14. - 15. století)
Staroslověnská literatura na Velké Moravě (9. století)
Jedná se o období pronikání a přijetí křesťanství. Důležitou roli zde hraje příchod Konstantina a Metoděje roku 863 na Velkou Moravu. Ze Soluně (Řecko) je posílá Michael III. Na žádost knížete Rastislava. Mluvili staroslověnsky (jihoslovanský jazyk z okolí Soluně). Rozdíl mezi staroslověnštinou a tehdejší češtinou byl stejný, asi jako je dnes mezi jednotlivými nářečími. Později se jim podařilo i obhájit staroslověnštinu v Římě jako čtvrtý liturgický jazyk (spolu s hebrejštinou, řečtinou a latinou). Na základě malé řecké abecedy sestavil Konstantin písmo - Hlaholici.
Konstantin - filosof a řečník, byzantský dvůr ho vysílal na misijní cesty, zemřel dříve než Metoděj v klášteře v Římě, kde přijal jméno Cyril
Metoděj - především organizátor a diplomat, později arcibiskup moravský
Literární a kulturní dědictví vzniklé na našem území v době slovanských počátků po doznívání husitství
LITURGICKÉ TEXTY: staroslověnské překlady částí Bible, Konstantin a jeho žáci vytvořili překlad Nového zákona a části Starého zákona.
TEXTY PRÁVNÍHO CHARAKTERU - Nomokánon (sborník církevně právních textů)
- Zákon sudnyj ljudem (soudní zákoník pro laiky)
- autorem obou je Metoděj, překlady z řečtiny
PŮVODNÍ TEXTY - Proglas - předmluva k evangeliu, autorem je Konstantin, dílo je psáno vytříbenou formou a oslavuje slovanskou liturgii.
- Život Konstantina - Cyrila - je rozsáhlejší, starší a umělecky výraznější než Život Metodějův. O Konstantinově misi na Velké Moravě pojednává pouze jedna kapitola a má mnohem více legendistických prvků.
- Život Metodějův - soustřeďuje se zejména na jeho velkomoravské působení, záměrem tohoto životopisu byla patrně popularizace slovanské liturgie a působení obou bratří.
Metodějovi žáci byly po jeho smrti vyhnáni do Bulharska. Zde vytvořili písmo - Cyrilici, která se později stala základem azbuky.
TEXTY PRÁVNÍHO CHARAKTERU - Nomokánon (sborník církevně právních textů)
- Zákon sudnyj ljudem (soudní zákoník pro laiky)
- autorem obou je Metoděj, překlady z řečtiny
PŮVODNÍ TEXTY - Proglas - předmluva k evangeliu, autorem je Konstantin, dílo je psáno vytříbenou formou a oslavuje slovanskou liturgii.
- Život Konstantina - Cyrila - je rozsáhlejší, starší a umělecky výraznější než Život Metodějův. O Konstantinově misi na Velké Moravě pojednává pouze jedna kapitola a má mnohem více legendistických prvků.
- Život Metodějův - soustřeďuje se zejména na jeho velkomoravské působení, záměrem tohoto životopisu byla patrně popularizace slovanské liturgie a působení obou bratří.
Metodějovi žáci byly po jeho smrti vyhnáni do Bulharska. Zde vytvořili písmo - Cyrilici, která se později stala základem azbuky.
Antická literatura
• Řecké drama – v Řecku se žánr vyvíjel od eposu přes lyrické bajky až k dramatu. Drama se vyvinulo z obřadných her boha Dionýsa, základem byly mimické výstupy s maskami. Později se vyvíjí dva základní žánry:
o Tragédie - náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bodů, tragický konec
- používají se masky; ženské role hrají muži
- objevuje se chór – sbor, který komentuje události
- zpočátku 1 herec, později 2 až 3 herci
AISCHYLOS - ve svých hrách řeší všelidské mravní otázky
- čerpal ze starých mýtů, podle kterých bohové určují předem lidem jejich osud
- zavedl na scénu 2. herce – vznikl tedy dialog
Oresteia – jediná řecká trilogie (Agamemnon se vrací domů od Tróje, je však zabit vlastní ženou Klytaimestrou a jejím milencem Aigisthem; Agamemnonův syn Orestes, ukrytý v cizině, se po letech vrací a z příkazu boha Apollona zabije Aigistha a vlastní matku, nová vražda žádá nové potrestání; Orestes je však nakonec osvobozen a do budoucna bude posuzovat vinu a nevinu občanský soudní sbor)
Peršané – zde opěvuje hrdinství Řeků v Řecko-Perských válkách
SOFOKLES - uvedl na scénu 3. herce
- námětem se mu staly báje a pověsti o thébském rodu
- ze 123 dramat se dochovalo 7
Král Oidipus – myšlenkou díla je, že proti vůli bohů jsme bezmocní (Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem – vražda otce a incest s matkou, Oidipus se olepí, aby neviděl následky hrůz, jejichž se dopustil
Antigona – zachycuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými pravidly morálky (Hlavní hrdinkou je Oidipova dcera Antigona. Po odchodu Oidipa bojují jeho dva synové o trůn, ale zahynou a králem se stává Kreón. Jeden z bratrů zůstává nepohřben za vlastizradu, ale Antigona se rozhodne pohřbít i přes Kreónův zákaz. Kreón ji proto zaživa zazdí do královské hrobky a za to ho stihne trest bohů. Jeho syn i manželka spáchají sebevraždu. Kreón chce také zemřít.
Elektra – oslavuje hrdinský postoj Agamemnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a pomáhá pomstít jeho smrt
o Tragédie - náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bodů, tragický konec
- používají se masky; ženské role hrají muži
- objevuje se chór – sbor, který komentuje události
- zpočátku 1 herec, později 2 až 3 herci
AISCHYLOS - ve svých hrách řeší všelidské mravní otázky
- čerpal ze starých mýtů, podle kterých bohové určují předem lidem jejich osud
- zavedl na scénu 2. herce – vznikl tedy dialog
Oresteia – jediná řecká trilogie (Agamemnon se vrací domů od Tróje, je však zabit vlastní ženou Klytaimestrou a jejím milencem Aigisthem; Agamemnonův syn Orestes, ukrytý v cizině, se po letech vrací a z příkazu boha Apollona zabije Aigistha a vlastní matku, nová vražda žádá nové potrestání; Orestes je však nakonec osvobozen a do budoucna bude posuzovat vinu a nevinu občanský soudní sbor)
Peršané – zde opěvuje hrdinství Řeků v Řecko-Perských válkách
SOFOKLES - uvedl na scénu 3. herce
- námětem se mu staly báje a pověsti o thébském rodu
- ze 123 dramat se dochovalo 7
Král Oidipus – myšlenkou díla je, že proti vůli bohů jsme bezmocní (Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem – vražda otce a incest s matkou, Oidipus se olepí, aby neviděl následky hrůz, jejichž se dopustil
Antigona – zachycuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými pravidly morálky (Hlavní hrdinkou je Oidipova dcera Antigona. Po odchodu Oidipa bojují jeho dva synové o trůn, ale zahynou a králem se stává Kreón. Jeden z bratrů zůstává nepohřben za vlastizradu, ale Antigona se rozhodne pohřbít i přes Kreónův zákaz. Kreón ji proto zaživa zazdí do královské hrobky a za to ho stihne trest bohů. Jeho syn i manželka spáchají sebevraždu. Kreón chce také zemřít.
Elektra – oslavuje hrdinský postoj Agamemnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a pomáhá pomstít jeho smrt
Antická literatura
EURIPIDES - zavádí do her i postavy obyčejných lidí, otroků
- prohlubuje psychologické profily herců - hrdinů
- poněkud lidštější přístup
Medea – žena, která opustila s Jasonem svou vlast; když ji opustí pro jinou ženu, pomstí se mu zabitím jejich dětí, nové ženy a otce
Elektra, Trójanky
o Komedie
ARISTOFANES - působil v době, kdy dochází k bojům o moc (5., 6. st. př. n. l)
- častým námětem jeho her je touha po míru, zbytečnost válek
Mír, Jezdci, Žáby
• Řecká filozofie – hlavními představiteli řecké filozofie jsou Platón, Sokrates a Aristoteles
PLATÓN - svá díla psal formou dialogů – Ústava
ARISTOTELES - Poetika (stanovil pro drama tkz. jednotku 3 hodnot: Času, místa, děje)
3. období helénistické (4. – 1. st. př. n. l.)
o helénistické období je poslední fází řecké kultury
o řečtina se stává jazykem vzdělanců celého Středomoří
o Řecko se dostává pod nadvládu Makedonie
THEOKRITOS - básník, tvůrce tzv. idyl, v nichž poukazuje na krásnou přírodu a život pastýřů
- prohlubuje psychologické profily herců - hrdinů
- poněkud lidštější přístup
Medea – žena, která opustila s Jasonem svou vlast; když ji opustí pro jinou ženu, pomstí se mu zabitím jejich dětí, nové ženy a otce
Elektra, Trójanky
o Komedie
ARISTOFANES - působil v době, kdy dochází k bojům o moc (5., 6. st. př. n. l)
- častým námětem jeho her je touha po míru, zbytečnost válek
Mír, Jezdci, Žáby
• Řecká filozofie – hlavními představiteli řecké filozofie jsou Platón, Sokrates a Aristoteles
PLATÓN - svá díla psal formou dialogů – Ústava
ARISTOTELES - Poetika (stanovil pro drama tkz. jednotku 3 hodnot: Času, místa, děje)
3. období helénistické (4. – 1. st. př. n. l.)
o helénistické období je poslední fází řecké kultury
o řečtina se stává jazykem vzdělanců celého Středomoří
o Řecko se dostává pod nadvládu Makedonie
THEOKRITOS - básník, tvůrce tzv. idyl, v nichž poukazuje na krásnou přírodu a život pastýřů
ANTICKÁ LITERATURA, ORIENTÁLNÍ LITERATURY, BIBLE
• Čína
o literatura psána znakovým písmem
o je hodně ovlivněna náboženstvím – taoismus, konfucianismus, buddhismus
o Kniha písní – soubor čínské poezie (10. – 7. století př. n. l.)
o Zpěvy staré Číny – české překlady autorů LI PO a TU FU
o Příběhy z čínských tržišť a bazarů – v Číně centrem dění tržiště a bazary
• Persie
o období 7. století př. n. l.
o Avesta – sbírka náboženských textů (mýty, báje, modlitby) Zarathustra
o Kniha králů – nejznámějším eposem
• Hebrejská literatura
o tvoří jakási most mezi starověkou a středověkou evropskou a orientální lit.
o poprvé se zde objevuje uctívání jednoho boha – tzv. monoteizmus
o náboženské texty z 1. tis. př. n. l., které se později staly součástí křesťanské Bible jako tzv. Starý zákon
o Bible – nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě; skládá se ze Starého a Nového zákona; základní kniha dvou světových náboženství, judaismu (Starý zákon) a křesťanství (Starý a Nový zákon); překlady od 2. st. n. l.
Starý zákon je starší soubor hebrejsky psaných knih; obsahuje: Pět knih Mojžíšových (hebrejsky tóra) – stvoření světa a člověka, život Adama a Evy, prvotní hřích, zavraždění Ábela Kainem, potopa světa, zmatení jazyků při stavbě babylonské věže, vnik národů…); dějiny Židů (dějiny Izraele) ; soubor tzv. svatých spisů (žalmy, přísloví) – nejvýznamnější je Píseň písní (Šalamounova píseň) – žalmová píseň
Nový zákon tvoří nejstarší památky křesťanské literatura z 1. a 2. století n. l., je psán řecky, obsahuje 4 evangelia – vyprávění o životě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
o literatura psána znakovým písmem
o je hodně ovlivněna náboženstvím – taoismus, konfucianismus, buddhismus
o Kniha písní – soubor čínské poezie (10. – 7. století př. n. l.)
o Zpěvy staré Číny – české překlady autorů LI PO a TU FU
o Příběhy z čínských tržišť a bazarů – v Číně centrem dění tržiště a bazary
• Persie
o období 7. století př. n. l.
o Avesta – sbírka náboženských textů (mýty, báje, modlitby) Zarathustra
o Kniha králů – nejznámějším eposem
• Hebrejská literatura
o tvoří jakási most mezi starověkou a středověkou evropskou a orientální lit.
o poprvé se zde objevuje uctívání jednoho boha – tzv. monoteizmus
o náboženské texty z 1. tis. př. n. l., které se později staly součástí křesťanské Bible jako tzv. Starý zákon
o Bible – nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě; skládá se ze Starého a Nového zákona; základní kniha dvou světových náboženství, judaismu (Starý zákon) a křesťanství (Starý a Nový zákon); překlady od 2. st. n. l.
Starý zákon je starší soubor hebrejsky psaných knih; obsahuje: Pět knih Mojžíšových (hebrejsky tóra) – stvoření světa a člověka, život Adama a Evy, prvotní hřích, zavraždění Ábela Kainem, potopa světa, zmatení jazyků při stavbě babylonské věže, vnik národů…); dějiny Židů (dějiny Izraele) ; soubor tzv. svatých spisů (žalmy, přísloví) – nejvýznamnější je Píseň písní (Šalamounova píseň) – žalmová píseň
Nový zákon tvoří nejstarší památky křesťanské literatura z 1. a 2. století n. l., je psán řecky, obsahuje 4 evangelia – vyprávění o životě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
Antická literatura
Antická literatura
Zahrnuje literaturu starověkého Řecka a Říma, tvoří základ evropské kultury, dodnes se na antickou literaturu navazuje – např. renesance. Řecko mělo výhodnou zeměpisnou polohu a také možnost inspirace např. z Egypta nebo Mezopotámie. Římané řeckou kulturu přechovali a rozvinuli. Vzdělávacím řeckým jazykem je řečtina, vzdělávacím jazykem Římanů je latina, ve východní Evropě také řečtina.
ŘECKÁ LITERATURA
Řecká literatura se dělila na 3 období: 1. archaické (od nejstarších dob do 6. st. př. n. l.)
2. attické (5. – 4. st. př. n. l.)
3. helénistické (4. – 1. st. př. n. l.)
1. období archaické (do 6. st. př. n. l.)
o v tomto období se rozvijí epika a lyrika
o dva významné eposy pocházející patrně z 8. st. př. n. l. a jejich autorem je HOMÉR (slepý pěvec):
Ilias (Ilion = Troja) – epos líčící závěr válečného střetnutí Řeků a Trójanů
Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění krále Odyssea a jeho návratu do rodné země; tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem
o později se žánr blíží k lyrice, oblíbené jsou folklórní písně doprovázené hudbou nebo satirické básně a také texty doprovázené lyrou
o objevují se nová centra kultury:
SAPFÓ – básnířka; ostrov Lesbos (7.-6. st. př. n. l.); Dům múz; zpěv doprovázený lyrou
ANAKREÓN – anakreontská poezie; ženy, víno, zpěv; životní radosti, oslavuje lásku; (18. století – Francie)
PINDAROS – představitel sborové lyriky (5. stol.)
EZOP – později se žánr začíná vyvíjet směrem k bajce; didaktické poučení
2. období attické (5. – 4. st. př. n. l.)
o v tomto období vrcholí řecká literatura, rozvíjí se Athény
o dochází také k rozvoji dějepisectví:
HERODOTOS – „otec historie“, popisuje Řecko-Perské války
THUKYDIDES . 5. st. př. n. l., popisuje dějiny Řecka, Peloponéská válka
Zahrnuje literaturu starověkého Řecka a Říma, tvoří základ evropské kultury, dodnes se na antickou literaturu navazuje – např. renesance. Řecko mělo výhodnou zeměpisnou polohu a také možnost inspirace např. z Egypta nebo Mezopotámie. Římané řeckou kulturu přechovali a rozvinuli. Vzdělávacím řeckým jazykem je řečtina, vzdělávacím jazykem Římanů je latina, ve východní Evropě také řečtina.
ŘECKÁ LITERATURA
Řecká literatura se dělila na 3 období: 1. archaické (od nejstarších dob do 6. st. př. n. l.)
2. attické (5. – 4. st. př. n. l.)
3. helénistické (4. – 1. st. př. n. l.)
1. období archaické (do 6. st. př. n. l.)
o v tomto období se rozvijí epika a lyrika
o dva významné eposy pocházející patrně z 8. st. př. n. l. a jejich autorem je HOMÉR (slepý pěvec):
Ilias (Ilion = Troja) – epos líčící závěr válečného střetnutí Řeků a Trójanů
Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění krále Odyssea a jeho návratu do rodné země; tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem
o později se žánr blíží k lyrice, oblíbené jsou folklórní písně doprovázené hudbou nebo satirické básně a také texty doprovázené lyrou
o objevují se nová centra kultury:
SAPFÓ – básnířka; ostrov Lesbos (7.-6. st. př. n. l.); Dům múz; zpěv doprovázený lyrou
ANAKREÓN – anakreontská poezie; ženy, víno, zpěv; životní radosti, oslavuje lásku; (18. století – Francie)
PINDAROS – představitel sborové lyriky (5. stol.)
EZOP – později se žánr začíná vyvíjet směrem k bajce; didaktické poučení
2. období attické (5. – 4. st. př. n. l.)
o v tomto období vrcholí řecká literatura, rozvíjí se Athény
o dochází také k rozvoji dějepisectví:
HERODOTOS – „otec historie“, popisuje Řecko-Perské války
THUKYDIDES . 5. st. př. n. l., popisuje dějiny Řecka, Peloponéská válka
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
RURALISMUS
Po roce 1918 v dílech prozaických autorů převažují motivy města, proti této tendenci se ruralisté soustřeďují na venkov (často také na víru), který často idealizují a vidí jako morálně čistý na rozdíl od mravní zkaženosti velkoměsta. Ruralisté vydávali revue Sever a východ (proti tradiční orientaci většiny autorů na jižní a západní země).
Josef Knap (1900 - 1973)
Narodil se na Jičínsku, vystudoval FF UK, pracoval v Národním muzeu, za komunismu ve vykonstruovaném procesu odsouzen na pět let do vězení, po návratu pracoval jako dělník.
Román Réva na zdi (1926). Hlavním hrdinou je zde sedlák Kašpar, který má dospělého syna Josefa, se kterým zachází jako s čeledínem. Josef se zamiluje do sousedovy dcery Lídy, vezmou se, Kašpar se sice rozhodne uvolnit mu grunt, ale odnese si všechny stroje a nářadí. Mladý pár začíná vlastně od nuly - s nedostatkem peněz. Teprve až Kašparovi zemře druhá žena, uvědomí si, jak se choval, vrátí se zpět na grunt a omluví se. Všichni tu spokojeně žijí.
František Křelina (1903 - 1976)
Působil jako učitel, za komunismu byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a vězněn, po té pracoval jako dělník.
Román Hubená léta - hlavním hrdinou je tkalcovský dělník Holaj a chalupnická dívka Božena. Zachrání je návrat k rodné půdě, kterou Božena zdědí. Protože ji začnou obdělávat, podaří se jim přežít.
Novela Každý své břímě (1969) - o vyvraždění Lidic 6. června 1942. Starý farář prosí o milost pro patnáctiletého chlapce a odmítne nabízenou vyhošťovací listinu - jde na smrt se svými farníky. Novela je podobenstvím odvěkého zápasu dobra a zla, světla a tmy.
Václav Prokůpek (1902 - 1974)
Vystudoval VUT v Praze, pracoval jako novinář a nakladatelský redaktor, 51-64 vězněn.
Román Ve stínu hor (1931) pojednává o rozkladu rodiny sedláka Říhy, který v rozvráceném světě nevidí už v ničem naději a podléhá zoufalství. Protikladem je jeho syn Robert - městem rozvrácený se navrací do klidu, řádu a morálních jistot venkova.
Po roce 1918 v dílech prozaických autorů převažují motivy města, proti této tendenci se ruralisté soustřeďují na venkov (často také na víru), který často idealizují a vidí jako morálně čistý na rozdíl od mravní zkaženosti velkoměsta. Ruralisté vydávali revue Sever a východ (proti tradiční orientaci většiny autorů na jižní a západní země).
Josef Knap (1900 - 1973)
Narodil se na Jičínsku, vystudoval FF UK, pracoval v Národním muzeu, za komunismu ve vykonstruovaném procesu odsouzen na pět let do vězení, po návratu pracoval jako dělník.
Román Réva na zdi (1926). Hlavním hrdinou je zde sedlák Kašpar, který má dospělého syna Josefa, se kterým zachází jako s čeledínem. Josef se zamiluje do sousedovy dcery Lídy, vezmou se, Kašpar se sice rozhodne uvolnit mu grunt, ale odnese si všechny stroje a nářadí. Mladý pár začíná vlastně od nuly - s nedostatkem peněz. Teprve až Kašparovi zemře druhá žena, uvědomí si, jak se choval, vrátí se zpět na grunt a omluví se. Všichni tu spokojeně žijí.
František Křelina (1903 - 1976)
Působil jako učitel, za komunismu byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a vězněn, po té pracoval jako dělník.
Román Hubená léta - hlavním hrdinou je tkalcovský dělník Holaj a chalupnická dívka Božena. Zachrání je návrat k rodné půdě, kterou Božena zdědí. Protože ji začnou obdělávat, podaří se jim přežít.
Novela Každý své břímě (1969) - o vyvraždění Lidic 6. června 1942. Starý farář prosí o milost pro patnáctiletého chlapce a odmítne nabízenou vyhošťovací listinu - jde na smrt se svými farníky. Novela je podobenstvím odvěkého zápasu dobra a zla, světla a tmy.
Václav Prokůpek (1902 - 1974)
Vystudoval VUT v Praze, pracoval jako novinář a nakladatelský redaktor, 51-64 vězněn.
Román Ve stínu hor (1931) pojednává o rozkladu rodiny sedláka Říhy, který v rozvráceném světě nevidí už v ničem naději a podléhá zoufalství. Protikladem je jeho syn Robert - městem rozvrácený se navrací do klidu, řádu a morálních jistot venkova.
ANTICKÁ LITERATURA, ORIENTÁLNÍ LITERATURY, BIBLE
1. ANTICKÁ LITERATURA, ORIENTÁLNÍ LITERATURY, BIBLE
Starověké orientální kultury
Ve 4. tisícletí př. n. l. začaly v povodí velkých řek (Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Brahmaputra) vznikat rozsáhlé státní celky s vyspělou kulturou.
• Sumerské písemnictví
o Mezopotámie (mezi Eufratem a Tigridem, dnešní Irák)
o památky jsou psány klínovým písmem (vyvinulo se z obrázkového)
o dochovaly se epické zpěvy, báje, mýty o vzniku světa a člověka
o nejstarší památkou je Epos o Gilgamešovi, který vytvořili Akadové, kteří sumerské dílo převzali a doplnili; objevují se zde témata jako např. Potopa světa, Vznik světa, hledání věčného života, základní životní problémy; (Epos o Gilgamešovi – hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu; prožívají spolu řadu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností; tragický hrdinův úděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života)
• Egypt
o nejstarší staroegyptské památky jsou ze 4. tisíciletí př. n. l.
o psány hieroglyfickým písmem na papyrus
o píší se milostné písně, oslava života faraonů, životopisy, např. Achnatonův hymnus na Slunce (skladba, jejíž autorem je jeden z egyptských panovníků)
• Indie
o období kolem roku 2000 př. n. l.
o nejstaršími památkami jsou posvátné knihy – védy, jejichž součástí jsou tzv. hymny (jakési velebení bohů – Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň); jsou psány tzv. védským jazykem, později sanskrtem; rozsahem jsou védy asi 6x větší než bible
o Mahábhárata – nejrozsáhlejší básnická skladba (epos) světové literatury, encyklopedie indických kulturních tradic popisující bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody
o Rámájana – hrdinský epos o životních dobrodružstvích prince Rámy a jeho ženy Síty
o Kámasútra – příručka sexuálního života bohaté městské společnosti
Starověké orientální kultury
Ve 4. tisícletí př. n. l. začaly v povodí velkých řek (Eufrat, Tigris, Indus, Ganga, Brahmaputra) vznikat rozsáhlé státní celky s vyspělou kulturou.
• Sumerské písemnictví
o Mezopotámie (mezi Eufratem a Tigridem, dnešní Irák)
o památky jsou psány klínovým písmem (vyvinulo se z obrázkového)
o dochovaly se epické zpěvy, báje, mýty o vzniku světa a člověka
o nejstarší památkou je Epos o Gilgamešovi, který vytvořili Akadové, kteří sumerské dílo převzali a doplnili; objevují se zde témata jako např. Potopa světa, Vznik světa, hledání věčného života, základní životní problémy; (Epos o Gilgamešovi – hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu; prožívají spolu řadu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností; tragický hrdinův úděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života)
• Egypt
o nejstarší staroegyptské památky jsou ze 4. tisíciletí př. n. l.
o psány hieroglyfickým písmem na papyrus
o píší se milostné písně, oslava života faraonů, životopisy, např. Achnatonův hymnus na Slunce (skladba, jejíž autorem je jeden z egyptských panovníků)
• Indie
o období kolem roku 2000 př. n. l.
o nejstaršími památkami jsou posvátné knihy – védy, jejichž součástí jsou tzv. hymny (jakési velebení bohů – Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň); jsou psány tzv. védským jazykem, později sanskrtem; rozsahem jsou védy asi 6x větší než bible
o Mahábhárata – nejrozsáhlejší básnická skladba (epos) světové literatury, encyklopedie indických kulturních tradic popisující bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody
o Rámájana – hrdinský epos o životních dobrodružstvích prince Rámy a jeho ženy Síty
o Kámasútra – příručka sexuálního života bohaté městské společnosti
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jarmila Glazarová (1901 - 1977)
Vlastním jménem Podivínská, když jí bylo patnáct, zamřela jí matka i otec a byla dána do internátní hospodářské školy v Klimkovicích ve Slezsku. Žila v harmonickém manželství s MUDr. J. Podivínským, o devětadvacet let starším.
Po manželově smrti bydlela se svojí sestrou v Praze, kde pracovala jako telefonistka. Po úspěchu své první knihy v soutěži se stala spisovatelkou z povolání. Po druhé světové válce působila ve vysokých politických funkcích.
Vzpomínková prvotina Roky v kruhu (1936) původně nebyla psaná pro vydávání. Začala ji psát po smrti svého manžela, aby se jí povedlo lépe se s jeho koncem vyrovnat. Kromě vzpomínek zde vykresluje život a zvyklosti maloměsta a špatnou sociální situaci slezského regionu.
Psychologický román Vlčí jáma (1938) je obrazem lidské nízkosti a tyranie v manželství staré, sobecké a hloupé ženy Kláry a mladšího, inteligentního muže Roberta (pocházel z chudé rodiny), který se s ní oženil také pro peníze a lepší postavení ve společnosti. Manželé si na opatrování vezmou osiřelou, krásnou, mladou a inteligentní dívku Janu. Jana s Robertem se do sebe zamilují, ale oba se dlouho svým citům brání (Robert dokonce raději odjíždí pracovat do Prahy a vrací se jen na víkendy). Když se sobě svěří, Robert se těší, že s Janou začne nový život, ale dovídá se, že je smrtelně nemocen a brzy zemře. Vzdá se Jany - nechce si ji k sobě připoutat, když už tu dlouho nebude, a zesilovat tak její trápení. Mezi tím nic netušící teta Klára Janu psychicky týrá - je také nemocná - tělesně a skrze svoji závislost na Robertovi, dalo by se říci, že i duševně. Jana se o ni vzorně stará. V den, kdy přijde telegram, že Robert zemřel, umírá i teta, Janu to vše tak vyděsí, že utíká z domu k doktorovi, který ji dávno miluje a zůstává u něj. Román je psán převážně spisovným jazykem, který je prokládán slezským nářečím, kterým mluví stará Klářina služebná.
Román Advent (1939) se odehrává na samotě valašských Beskyd a kompozičně je rámován jedinou nocí, v níž obětavá a trpící Františka (provdala se bohatého vdovce, aby zajistila svému synovi domov, a musí strpět, že ji vdovec ponižuje a podvádí se služebnou) hledá svého syna Metoda. Přitom uvidí, jak se její muž miluje v seně se svojí služebnou, myslí si, že je to přízrak, hodí po něm lucernu a jde domů. Mezitím stoh od lucerny vzplane a oba v něm uhoří.
Vlastním jménem Podivínská, když jí bylo patnáct, zamřela jí matka i otec a byla dána do internátní hospodářské školy v Klimkovicích ve Slezsku. Žila v harmonickém manželství s MUDr. J. Podivínským, o devětadvacet let starším.
Po manželově smrti bydlela se svojí sestrou v Praze, kde pracovala jako telefonistka. Po úspěchu své první knihy v soutěži se stala spisovatelkou z povolání. Po druhé světové válce působila ve vysokých politických funkcích.
Vzpomínková prvotina Roky v kruhu (1936) původně nebyla psaná pro vydávání. Začala ji psát po smrti svého manžela, aby se jí povedlo lépe se s jeho koncem vyrovnat. Kromě vzpomínek zde vykresluje život a zvyklosti maloměsta a špatnou sociální situaci slezského regionu.
Psychologický román Vlčí jáma (1938) je obrazem lidské nízkosti a tyranie v manželství staré, sobecké a hloupé ženy Kláry a mladšího, inteligentního muže Roberta (pocházel z chudé rodiny), který se s ní oženil také pro peníze a lepší postavení ve společnosti. Manželé si na opatrování vezmou osiřelou, krásnou, mladou a inteligentní dívku Janu. Jana s Robertem se do sebe zamilují, ale oba se dlouho svým citům brání (Robert dokonce raději odjíždí pracovat do Prahy a vrací se jen na víkendy). Když se sobě svěří, Robert se těší, že s Janou začne nový život, ale dovídá se, že je smrtelně nemocen a brzy zemře. Vzdá se Jany - nechce si ji k sobě připoutat, když už tu dlouho nebude, a zesilovat tak její trápení. Mezi tím nic netušící teta Klára Janu psychicky týrá - je také nemocná - tělesně a skrze svoji závislost na Robertovi, dalo by se říci, že i duševně. Jana se o ni vzorně stará. V den, kdy přijde telegram, že Robert zemřel, umírá i teta, Janu to vše tak vyděsí, že utíká z domu k doktorovi, který ji dávno miluje a zůstává u něj. Román je psán převážně spisovným jazykem, který je prokládán slezským nářečím, kterým mluví stará Klářina služebná.
Román Advent (1939) se odehrává na samotě valašských Beskyd a kompozičně je rámován jedinou nocí, v níž obětavá a trpící Františka (provdala se bohatého vdovce, aby zajistila svému synovi domov, a musí strpět, že ji vdovec ponižuje a podvádí se služebnou) hledá svého syna Metoda. Přitom uvidí, jak se její muž miluje v seně se svojí služebnou, myslí si, že je to přízrak, hodí po něm lucernu a jde domů. Mezitím stoh od lucerny vzplane a oba v něm uhoří.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Václav Řezáč (1901 - 1956)
Komunistickou ideologií bylo jeho dílo značně nadhodnoceno.
Černé světlo (1940) - psychologický román, vypravěčem je psychicky narušená, morálně deformovaná hlavní postava, která je pocitem méněcennosti hnána ke zlu.
Rozhraní (1944) - román o vzniku románu. Nevýznamný samotářský středoškolský profesor Aust se rozhodne napsat román o herci a postupný vývoj románové postavy se zpětně odráží na povaze i charakteru spisovatele-začátečníka. Herec i spisovatel Aust překračují osudové „rozhraní“ návštěvou rodného města a poznáním, že pravdivosti a přesvědčivosti v umění může dosáhnout jen ten, kdo je schopen kontaktu s lidmi.
Jan Drda (1915 - 1970)
Autor psychologického románu Živá voda (1941) - o dospívání nadaného venkovského chlapce.
Němá barikáda (1946) - jedenáct válečných povídek. Zde povídka Vyšší princip - hlavním hrdinou je neuznávaný, věčně neupravený profesor latiny, který přichází učit do třídy, ze které byli popraveni tři studenti, kteří schvalovali atentát na říšského protektora. Přitom je mu vedením poručeno, aby chování oněch studentů odsoudil. On ale přijde do třídy a řekne: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem“.
Komunistickou ideologií bylo jeho dílo značně nadhodnoceno.
Černé světlo (1940) - psychologický román, vypravěčem je psychicky narušená, morálně deformovaná hlavní postava, která je pocitem méněcennosti hnána ke zlu.
Rozhraní (1944) - román o vzniku románu. Nevýznamný samotářský středoškolský profesor Aust se rozhodne napsat román o herci a postupný vývoj románové postavy se zpětně odráží na povaze i charakteru spisovatele-začátečníka. Herec i spisovatel Aust překračují osudové „rozhraní“ návštěvou rodného města a poznáním, že pravdivosti a přesvědčivosti v umění může dosáhnout jen ten, kdo je schopen kontaktu s lidmi.
Jan Drda (1915 - 1970)
Autor psychologického románu Živá voda (1941) - o dospívání nadaného venkovského chlapce.
Němá barikáda (1946) - jedenáct válečných povídek. Zde povídka Vyšší princip - hlavním hrdinou je neuznávaný, věčně neupravený profesor latiny, který přichází učit do třídy, ze které byli popraveni tři studenti, kteří schvalovali atentát na říšského protektora. Přitom je mu vedením poručeno, aby chování oněch studentů odsoudil. On ale přijde do třídy a řekne: „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem“.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Richard Weiner ( 1884 - 1937 )
Byl inspirován expresionismem a surrealismem, narozen v Písku, vystudoval chemii, která ho ale nebavila, odjel proto do Paříže, kde byl literárně činný, v I. svět. válce byl odveden na frontu, odkud byl kvůli psychickým problémům propuštěn, po té pracoval jako zahraniční korespondent pro Lidové noviny, po válce trávil většinu času v Paříži, rok před smrtí se vrátil do Prahy, kde zemřel opuštěný.
Lítice - soubor povídek, který má autobiografické rysy a je ovlivněn otřesnými zážitky z války.
Škleb - soubor depresivně laděných devíti povídek, založených na pocitu odcizení se člověka společnosti a jeho nemožnosti porozumění vnějšímu světu. Táže se zde po zodpovědnosti člověka za své činy.
Lazebník - stejnojmenný esej a čtyři prózy. V eseji vlastně zformuloval manifest surrealismu - jak má vypadat prozaická surrealistická tvorba. Společným jmenovatelem tohoto souboru je kritika evropské racionalistické civilizace, nedůvěra v rozum a odcizení se člověka svému okolí. Nejedná se o příběhové prózy, realita je smíšena se snem a fantazií, autor narušuje časové vnímání skutečnosti, představuje člověku vesmír (i skutečnost) v celé jeho jednotě bez ohraničenosti konvenčním lidským vnímáním (a protože za své vnímání nemůžeme vykročit, působí celé dílo poněkud nesrozumitelně a chaoticky).
Mezopotámie - básnická sbírka, expresionistické motivy.
Jan Weiss ( 1892 - 1972 )
Není typický představitel expresionismu, je hodně ovlivněn surrealismem. Je jedním ze zakladatelů české science- fiction. V I. svět. válce bojoval v českých legiích, byl v zajateckém táboře na Sibiři, kde prodělal skvrnitý tyfus. Po válce působil jako úředník, k tomu psal povídky a romány.
Barák smrti - povídka, zpodobující hrůzné zážitky z války - zachycuje hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou, jehož vyprávění se pohybuje na pomezí mezi skutečností a halucinacemi.
Dům o tisíci patrech - román působící velmi depresivně - je to sen zajatce v tyfové horečce, který prochází domem, který má nesčetně pater a v němž vládne zrůdný vládce, který vytváří z lidí přestrašenou a zotročenou hmotu. Román má hororové prvky.
Josef Váchal ( 1884 - 1969)
Byl literát, spisovatel, grafik, malíř a řezbář; inspiroval se Březinou a Demlem, jehož dílo (např. Hrad smrti) také ilustroval.
Krvavý román - netradičně pojatý román - spíše literární a historická studie hororových prvků, které se v historii objevovaly v literatuře, spojená s pokusem o takový hororový román. Text je spojen s vlastními dřevoryty. Studie má autobiografické prvky, mnoho lidí z jeho okolí se zde poznalo.
Byl inspirován expresionismem a surrealismem, narozen v Písku, vystudoval chemii, která ho ale nebavila, odjel proto do Paříže, kde byl literárně činný, v I. svět. válce byl odveden na frontu, odkud byl kvůli psychickým problémům propuštěn, po té pracoval jako zahraniční korespondent pro Lidové noviny, po válce trávil většinu času v Paříži, rok před smrtí se vrátil do Prahy, kde zemřel opuštěný.
Lítice - soubor povídek, který má autobiografické rysy a je ovlivněn otřesnými zážitky z války.
Škleb - soubor depresivně laděných devíti povídek, založených na pocitu odcizení se člověka společnosti a jeho nemožnosti porozumění vnějšímu světu. Táže se zde po zodpovědnosti člověka za své činy.
Lazebník - stejnojmenný esej a čtyři prózy. V eseji vlastně zformuloval manifest surrealismu - jak má vypadat prozaická surrealistická tvorba. Společným jmenovatelem tohoto souboru je kritika evropské racionalistické civilizace, nedůvěra v rozum a odcizení se člověka svému okolí. Nejedná se o příběhové prózy, realita je smíšena se snem a fantazií, autor narušuje časové vnímání skutečnosti, představuje člověku vesmír (i skutečnost) v celé jeho jednotě bez ohraničenosti konvenčním lidským vnímáním (a protože za své vnímání nemůžeme vykročit, působí celé dílo poněkud nesrozumitelně a chaoticky).
Mezopotámie - básnická sbírka, expresionistické motivy.
Jan Weiss ( 1892 - 1972 )
Není typický představitel expresionismu, je hodně ovlivněn surrealismem. Je jedním ze zakladatelů české science- fiction. V I. svět. válce bojoval v českých legiích, byl v zajateckém táboře na Sibiři, kde prodělal skvrnitý tyfus. Po válce působil jako úředník, k tomu psal povídky a romány.
Barák smrti - povídka, zpodobující hrůzné zážitky z války - zachycuje hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou, jehož vyprávění se pohybuje na pomezí mezi skutečností a halucinacemi.
Dům o tisíci patrech - román působící velmi depresivně - je to sen zajatce v tyfové horečce, který prochází domem, který má nesčetně pater a v němž vládne zrůdný vládce, který vytváří z lidí přestrašenou a zotročenou hmotu. Román má hororové prvky.
Josef Váchal ( 1884 - 1969)
Byl literát, spisovatel, grafik, malíř a řezbář; inspiroval se Březinou a Demlem, jehož dílo (např. Hrad smrti) také ilustroval.
Krvavý román - netradičně pojatý román - spíše literární a historická studie hororových prvků, které se v historii objevovaly v literatuře, spojená s pokusem o takový hororový román. Text je spojen s vlastními dřevoryty. Studie má autobiografické prvky, mnoho lidí z jeho okolí se zde poznalo.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA
Inspirace Sigmundem Freudem, jeho pojetím podvědomí, pudových stránek člověka… Autoři se zaměřují na nitro člověka, na osudovou determinaci a patologické jevy v životě svých hrdinů.
Jaroslav Havlíček (1896 - 1943)
Za války byl odveden na frontu, potom působil jako bankovní úředník, literární činnosti se věnoval jen ve volném čase.
Dílo: psychologická próza Petrolejové lampy (1935). Hlavní hrdinkou je Štěpka Kiliánová - nehezká, drsná, upovídaná, ale po smyslovém životě toužící žena, která pocházela z bohaté rodiny a žila se svým otcem na statku. Měla mnoho kamarádů, kteří ji uznávali, ale nikdo si ji nechtěl vzít. Její bratranec Pavel, který se stal kadetem, žil zhýralým životem, všechny peníze prohrál v kartách a jeho bratr Jan mu řekl, že mu už další peníze nedá. Svoji situaci vyřešil tím, že si vzal nic netušící Štěpku, která se těšila, že spolu založí rodinu, a nechápala, proč se o ní Pavel nezajímá. U Pavla se začne projevovat syfilis, zešílí a umírá. Spřízněnou duši Štěpka nakonec najde v jeho bratrovi a začnou spolu hospodařit.
Neviditelný (1937) román, který je psychologickou studií patologické úchylky v rodě Hajnů - zde znázorněno dědičným halucinačním šílenstvím strýce Cyrila, který prochází domem a v domnění, že je neviděn, terorizuje celé okolí. Do této bohaté továrnické rodiny se kvůli penězům přižení sobecký a vypočítavý chemický inženýr - Petr Švajcar. Dědičné postižení se nakonec objeví i u jeho syna, který je ustaven univerzálním dědicem majetku a Petr se stává jeho opatrovníkem.
Základem románu je rozpor mezi chladnokrevnou racionalitou a šílenstvím. Román je kombinací hororových a detektivních prvků. Retrospektivní dějová linie - vypravěč - Petr vzpomíná na svůj postup za penězi.
Helimadoe (1940) - román, jehož název se skládá z prvních slabik jmen pěti sester (Helena, Lída, Marie, Dora, Ema), které jsou ovládány podivínským otcem, jenž pocházel z chudých poměrů, pomohla mu vystudovat bohatá žena, kterou si potom vzal, při porodu Emy ale zemřela a on jí slíbil, že se o dcery postará. Celá rodina vlastně vede vzornou domácnost, dívky mají přesně rozdělené úkoly, které musí důkladně plnit a otce bezmezně poslouchat. Jediná Dora se dokáže otci vzepřít a uteče.
Inspirace Sigmundem Freudem, jeho pojetím podvědomí, pudových stránek člověka… Autoři se zaměřují na nitro člověka, na osudovou determinaci a patologické jevy v životě svých hrdinů.
Jaroslav Havlíček (1896 - 1943)
Za války byl odveden na frontu, potom působil jako bankovní úředník, literární činnosti se věnoval jen ve volném čase.
Dílo: psychologická próza Petrolejové lampy (1935). Hlavní hrdinkou je Štěpka Kiliánová - nehezká, drsná, upovídaná, ale po smyslovém životě toužící žena, která pocházela z bohaté rodiny a žila se svým otcem na statku. Měla mnoho kamarádů, kteří ji uznávali, ale nikdo si ji nechtěl vzít. Její bratranec Pavel, který se stal kadetem, žil zhýralým životem, všechny peníze prohrál v kartách a jeho bratr Jan mu řekl, že mu už další peníze nedá. Svoji situaci vyřešil tím, že si vzal nic netušící Štěpku, která se těšila, že spolu založí rodinu, a nechápala, proč se o ní Pavel nezajímá. U Pavla se začne projevovat syfilis, zešílí a umírá. Spřízněnou duši Štěpka nakonec najde v jeho bratrovi a začnou spolu hospodařit.
Neviditelný (1937) román, který je psychologickou studií patologické úchylky v rodě Hajnů - zde znázorněno dědičným halucinačním šílenstvím strýce Cyrila, který prochází domem a v domnění, že je neviděn, terorizuje celé okolí. Do této bohaté továrnické rodiny se kvůli penězům přižení sobecký a vypočítavý chemický inženýr - Petr Švajcar. Dědičné postižení se nakonec objeví i u jeho syna, který je ustaven univerzálním dědicem majetku a Petr se stává jeho opatrovníkem.
Základem románu je rozpor mezi chladnokrevnou racionalitou a šílenstvím. Román je kombinací hororových a detektivních prvků. Retrospektivní dějová linie - vypravěč - Petr vzpomíná na svůj postup za penězi.
Helimadoe (1940) - román, jehož název se skládá z prvních slabik jmen pěti sester (Helena, Lída, Marie, Dora, Ema), které jsou ovládány podivínským otcem, jenž pocházel z chudých poměrů, pomohla mu vystudovat bohatá žena, kterou si potom vzal, při porodu Emy ale zemřela a on jí slíbil, že se o dcery postará. Celá rodina vlastně vede vzornou domácnost, dívky mají přesně rozdělené úkoly, které musí důkladně plnit a otce bezmezně poslouchat. Jediná Dora se dokáže otci vzepřít a uteče.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Egon Hostovský (1908 - 1973)
Vystudoval FF UK, potom univerzitu ve Vídni, od r. 1937 pracoval na ministerstvu zahraničí, druhou světovou válku prožil v Americe, kam se vrátil znovu po r. 1950. Pracoval zde jako novinář, redaktor a učitel.
Ve svých počátcích je ovlivněn expresionismem, zejména Richardem Weinerem a Franzem Kafkou a soustřeďuje se na zobrazování pocitů odcizení člověka ve světě.
Román Případ profesora Körnera (1932) - titulní hrdina zde prožívá dva životy - jeden skutečný a druhý pomyslný. Jeho hlubokou vnitřní krizi vyvolá zpráva o vlastní smrtelné nemoci (ta se nakonec ukáže mylnou) a o manželčině nevěře. Svou psychickou poruchou ničí své okolí, když se však snaží vše napravit a začíná se mu to dařit, umírá nešťastnou náhodou.
Novela Cizinec hledá byt (1947) - hlavním hrdinou je český lékař, který pracuje v USA na vědeckých lékařských výzkumech prospěšných lidstvu. Jediné po čem pro svoji práci touží je soukromí a klid - takový byt však nemůže nalézt, lidé jsou sobečtí, neustále ho ruší a nemají pro jeho práci pochopení. Díky tomu se stále stěhuje, až se usadí u Čecha - prvního člověka, který mu v USA rozumí a poskytne mu to, co potřebuje. Hlavní hrdina ale už stejně ztratil všechny iluze o lidské povaze, také chuť do práce, propadá těžkým depresím a umírá.
Všeobecné spiknutí (1960 angl., 1969 česky) - román, jehož hlavním hrdinou je Jan Bareš, který emigroval do USA. Na oslavě svých šestačtyřicátých narozenin začne mít halucinace a v nich vidí svého dávného přítele, kterému vlastně vždy záviděl, nechal se jím ovládat, přemluvit ke spolupráci s komunisty… Bareš si uvědomuje, že ho také nesnášel za to, že mu pomluvil jeho román. Halucinace a šílenství se stupňují - začíná podezřívat své přátele ze všeho možného. Po celou dobu jeho nemoci se o něj stará jeho kamarádka Milada, díky které překoná svoji nedůvěru k lidem a kterou si nakonec vezme.
Vystudoval FF UK, potom univerzitu ve Vídni, od r. 1937 pracoval na ministerstvu zahraničí, druhou světovou válku prožil v Americe, kam se vrátil znovu po r. 1950. Pracoval zde jako novinář, redaktor a učitel.
Ve svých počátcích je ovlivněn expresionismem, zejména Richardem Weinerem a Franzem Kafkou a soustřeďuje se na zobrazování pocitů odcizení člověka ve světě.
Román Případ profesora Körnera (1932) - titulní hrdina zde prožívá dva životy - jeden skutečný a druhý pomyslný. Jeho hlubokou vnitřní krizi vyvolá zpráva o vlastní smrtelné nemoci (ta se nakonec ukáže mylnou) a o manželčině nevěře. Svou psychickou poruchou ničí své okolí, když se však snaží vše napravit a začíná se mu to dařit, umírá nešťastnou náhodou.
Novela Cizinec hledá byt (1947) - hlavním hrdinou je český lékař, který pracuje v USA na vědeckých lékařských výzkumech prospěšných lidstvu. Jediné po čem pro svoji práci touží je soukromí a klid - takový byt však nemůže nalézt, lidé jsou sobečtí, neustále ho ruší a nemají pro jeho práci pochopení. Díky tomu se stále stěhuje, až se usadí u Čecha - prvního člověka, který mu v USA rozumí a poskytne mu to, co potřebuje. Hlavní hrdina ale už stejně ztratil všechny iluze o lidské povaze, také chuť do práce, propadá těžkým depresím a umírá.
Všeobecné spiknutí (1960 angl., 1969 česky) - román, jehož hlavním hrdinou je Jan Bareš, který emigroval do USA. Na oslavě svých šestačtyřicátých narozenin začne mít halucinace a v nich vidí svého dávného přítele, kterému vlastně vždy záviděl, nechal se jím ovládat, přemluvit ke spolupráci s komunisty… Bareš si uvědomuje, že ho také nesnášel za to, že mu pomluvil jeho román. Halucinace a šílenství se stupňují - začíná podezřívat své přátele ze všeho možného. Po celou dobu jeho nemoci se o něj stará jeho kamarádka Milada, díky které překoná svoji nedůvěru k lidem a kterou si nakonec vezme.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jakub Deml (1878 -1961)
Narodil se v Tasově jako syn nezámožného kupce a rolníka. Otec byl třikrát ženat, matku Jakub ztratil, když mu bylo jedenáct. To vše ovlivnilo jeho tvorbu. Vystudoval katolický seminář v Brně, stal se knězem. Měl časté neshody s nadřízenými - stál si za svými názory. Hodně se věnoval psaní, byl často překládán na různá místa Moravy.
Psal poezii i prózu, překládal z něm. literatury (zejm. expresionistické). Mezi jeho přátele patřili O. Březina, F. Bílek, J. Florián.
Byl ovlivněn expresionismem (pocity hrůzy, strachu, motivy smrti) a existencionalismem (osamělost, odcizení se společnosti, úzkost).
Dílo: Hrad smrti - z období, když mu byla definitivně zakázána duchovní činnost.
Jedná se o prozaické dílo prezentované jako rukopis, který někde nalezl, objevují se zde jemné lyrické vzpomínky na dětství, proniknuté hororovými prvky, prolíná se realita se snem, úzkostí a strachem. Na konci se setkává s tajemnou dámou - se smrtí, což na něj působí jako probuzení.
Dílo ilustroval Josef Váchal. Do kompozice znatelně zasáhl i Otokar Březina, kterého Deml pravidelně žádal o radu.
Moji přátelé - sbírka básní v próze. Vystupují zde rostliny - květiny a stromy, se kterými vede básník rozhovor, objevuje v nich skrytá tajemství, pravdu, moudrost, krásu, lásku i výstrahu. Psáno formou osobní zpovědi. Zamýšlení se zde nad smyslem života. Bohatství metafor.
Miriam - básně v próze, něžné, plné jasu, naplněné láskou k ženám. Volně zde zpracovává předlohu, kterou byla Píseň písní (v Koránu je Panna Marie zvána Miriam).
Domů a Rosnička - deníkové záznamy, postřehy a korespondence.
Šlépěje - deníky (26 svazků), dílo složené z různých literárních žánrů.
Zapomenuté světlo - tato kniha vznikla během několika dnů a nocí r. 1934 zdánlivě jako odpověď na dopis spisovatele B. M. Ptáčka. Ve svých spodních vrstvách ukrývá poselství hraběnce K. Sweerts - Sporkové, se kterou se sblížil po smrti nejbližší přítelkyně P. Kytlicové, ale která ho ponižujícím způsobem odmítla. Střídají se výkřiky sebetrýzně a útoky proti kritikům a odpůrcům. Neustále se zde vrací utkvělé motivy - smrt selky, k níž autor cítí náklonnost a již se marně snaží zachránit, erotika, smrt a věčnost.
Text přetváří fakta, banality, hluboké myšlenky a vize do jednolitého básnického obrazu hrůzy z osamění a utrpení lidského ducha. Sám název je podobenstvím: autor, osamělý ve svém velkém domě, ráno zjistí, že nechal na schodišti svítit žárovku; je to obraz marnosti, světla v prázdnotě.
Narodil se v Tasově jako syn nezámožného kupce a rolníka. Otec byl třikrát ženat, matku Jakub ztratil, když mu bylo jedenáct. To vše ovlivnilo jeho tvorbu. Vystudoval katolický seminář v Brně, stal se knězem. Měl časté neshody s nadřízenými - stál si za svými názory. Hodně se věnoval psaní, byl často překládán na různá místa Moravy.
Psal poezii i prózu, překládal z něm. literatury (zejm. expresionistické). Mezi jeho přátele patřili O. Březina, F. Bílek, J. Florián.
Byl ovlivněn expresionismem (pocity hrůzy, strachu, motivy smrti) a existencionalismem (osamělost, odcizení se společnosti, úzkost).
Dílo: Hrad smrti - z období, když mu byla definitivně zakázána duchovní činnost.
Jedná se o prozaické dílo prezentované jako rukopis, který někde nalezl, objevují se zde jemné lyrické vzpomínky na dětství, proniknuté hororovými prvky, prolíná se realita se snem, úzkostí a strachem. Na konci se setkává s tajemnou dámou - se smrtí, což na něj působí jako probuzení.
Dílo ilustroval Josef Váchal. Do kompozice znatelně zasáhl i Otokar Březina, kterého Deml pravidelně žádal o radu.
Moji přátelé - sbírka básní v próze. Vystupují zde rostliny - květiny a stromy, se kterými vede básník rozhovor, objevuje v nich skrytá tajemství, pravdu, moudrost, krásu, lásku i výstrahu. Psáno formou osobní zpovědi. Zamýšlení se zde nad smyslem života. Bohatství metafor.
Miriam - básně v próze, něžné, plné jasu, naplněné láskou k ženám. Volně zde zpracovává předlohu, kterou byla Píseň písní (v Koránu je Panna Marie zvána Miriam).
Domů a Rosnička - deníkové záznamy, postřehy a korespondence.
Šlépěje - deníky (26 svazků), dílo složené z různých literárních žánrů.
Zapomenuté světlo - tato kniha vznikla během několika dnů a nocí r. 1934 zdánlivě jako odpověď na dopis spisovatele B. M. Ptáčka. Ve svých spodních vrstvách ukrývá poselství hraběnce K. Sweerts - Sporkové, se kterou se sblížil po smrti nejbližší přítelkyně P. Kytlicové, ale která ho ponižujícím způsobem odmítla. Střídají se výkřiky sebetrýzně a útoky proti kritikům a odpůrcům. Neustále se zde vrací utkvělé motivy - smrt selky, k níž autor cítí náklonnost a již se marně snaží zachránit, erotika, smrt a věčnost.
Text přetváří fakta, banality, hluboké myšlenky a vize do jednolitého básnického obrazu hrůzy z osamění a utrpení lidského ducha. Sám název je podobenstvím: autor, osamělý ve svém velkém domě, ráno zjistí, že nechal na schodišti svítit žárovku; je to obraz marnosti, světla v prázdnotě.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
EXPRESIONISTÉ
Začal již před 1. světovou válkou, vznikl v letech 1910 - 1920 v Německu. Byl reakcí na krizi evropské racionalistické civilizace, která se snažila svět vtěsnat do logických rozumových kategorií. Z toho všeho plynuly pocity prázdnoty, zděšení, skepse, úzkosti, strachu a absurdity života a světa; rozklad hodnot; odcizení se světu. Na expresionisty měli vliv Freud, Dostojevský, Nietzsche…
Brněnská Literární skupina
Jejím zakladatelem a teoretikem byl František Götz, který vydal manifest expresionismu Naše naděje, víra a práce. Patřili sem: Lev Blatný, Čestmír Jeřábek, Zdeněk Kalista. Všichni tito se sice k expresionismu hlásili, ale jejich postoje se od názorů ostatních expresionistů lišily. Smísili expresionismus s proletářskými názory - vtiskly expresionismu utopické rysy lásky, dobra, vnitřní čistoty, míru a životního řádu; jedinou proletářskou premisou, která jim nebyla vlastní, byla idea revoluce. V letech 1921 - 1929 vydávali časopis Host.
Lev Blatný (1894 - 1930)
Vítr v ohradě - povídkový cyklus, čerpá náměty z války, pojítkem povídek je smrt, zmar, které symbolizuje „osudový vítr“. Hlavní postavy jednají často nelogicky.
Ko-ko-ko-dák - divadelní hra, která byla uvedena v Brně zásluhou Jiřího Mahena roku 1922.
Čestmír Jeřábek ( 1893 - 1981 )
Zasklený člověk - povídkový soubor, ve kterém Jeřábek projevuje antimilitaristické a proletářské názory.
Začal již před 1. světovou válkou, vznikl v letech 1910 - 1920 v Německu. Byl reakcí na krizi evropské racionalistické civilizace, která se snažila svět vtěsnat do logických rozumových kategorií. Z toho všeho plynuly pocity prázdnoty, zděšení, skepse, úzkosti, strachu a absurdity života a světa; rozklad hodnot; odcizení se světu. Na expresionisty měli vliv Freud, Dostojevský, Nietzsche…
Brněnská Literární skupina
Jejím zakladatelem a teoretikem byl František Götz, který vydal manifest expresionismu Naše naděje, víra a práce. Patřili sem: Lev Blatný, Čestmír Jeřábek, Zdeněk Kalista. Všichni tito se sice k expresionismu hlásili, ale jejich postoje se od názorů ostatních expresionistů lišily. Smísili expresionismus s proletářskými názory - vtiskly expresionismu utopické rysy lásky, dobra, vnitřní čistoty, míru a životního řádu; jedinou proletářskou premisou, která jim nebyla vlastní, byla idea revoluce. V letech 1921 - 1929 vydávali časopis Host.
Lev Blatný (1894 - 1930)
Vítr v ohradě - povídkový cyklus, čerpá náměty z války, pojítkem povídek je smrt, zmar, které symbolizuje „osudový vítr“. Hlavní postavy jednají často nelogicky.
Ko-ko-ko-dák - divadelní hra, která byla uvedena v Brně zásluhou Jiřího Mahena roku 1922.
Čestmír Jeřábek ( 1893 - 1981 )
Zasklený člověk - povídkový soubor, ve kterém Jeřábek projevuje antimilitaristické a proletářské názory.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Ladislav Klíma ( 1878 - 1928 )
V septimě gymnázia byl vyhozen, protože zesměšnil monarchii ve své slohové práci, nikdy nedostudoval, měl velice svérázné názory. Zajímavé jsou především jeho myšlenky filozofické, které se objevují také v jeho literárních dílech. Svá díla většinou ničil. Jeho životní filozofií bylo pracovat jen když je to bylo nezbytně nutné pro zachování života (žil z dědictví po matce pak po otci, podporovali ho básníci jako Otakar Březina, který byl jeho velkým obdivovatelem). Březina se zasloužil o to, že Klíma všechna svá díla nezničil. Klíma hodně pil, kouřil a stal se zněj alkoholik, zemřel na tuberkulózu.
Byl představitelem iluzionizmu (vše je výtvorem našeho vědomí; pravda neexistuje; jediné, co je pravda je, že nic pravdivého není; absurdita je základní životní pocit).
Svět jako vědomí a nic je souhrnem jeho filozofie, vycházel z Nietzscheho, věřil, že existují lidé, kteří jsou geniální a tito jsou vyvoleni být něco víc než ostatní - takto vznikají "nadlidé" - takoví, kteří své vědomí ovládají vlastní vůlí (být jedním - o to se Klíma snažil, tuto snahu nazýval praktikováním filozofie).
Velký román I. - III. - zachoval se jen ve zlomcích, ze kterých je patrné, že hlavní hrdina touží po egodeismu = stav, kdy člověk naprosto ovládne své stavy vlastní vůlí; autobiografické.
Utrpení knížete Sternenhocha - groteskně absurdní román, hlavním hrdinou je zdegenerovaný kníže a jeho krásná žena Helga, která touží po egodeismu. Román obsahuje sadomasochistické prvky. Kníže Helgu nakonec ze žárlivosti (Helga měla milence) utrápí hladem (zavře ji do věže a nechá ji tam), poté co zemře, Sternenhoch neovládne svou tělesnost (za života ho nenechala se k sobě takřka ani přiblížit) a miluje se s ní mrtvou, přičemž je nalezen svými sloužícími a posléze umístěn do sanatoria.
Lidská tragikomedie - divadelní hra, ve které se opět nachází motiv egodeismu, autor se zde také zamýšlí nad nesmrtelností a smrtí, dochází k názoru, že tělo je smrtelné a vůle nesmrtelná, nicméně v něm uzavřená. Vlastní životopis Ladislava Klímy
Vlastní životopis Ladislava Klímy
Matěj Poctivý - divadelní hra, napsal ji s Arnoštem Dvořákem, je kritikou pokrytectví v politice, hra byla na nátlak oficiálních míst stažena z programu.
V septimě gymnázia byl vyhozen, protože zesměšnil monarchii ve své slohové práci, nikdy nedostudoval, měl velice svérázné názory. Zajímavé jsou především jeho myšlenky filozofické, které se objevují také v jeho literárních dílech. Svá díla většinou ničil. Jeho životní filozofií bylo pracovat jen když je to bylo nezbytně nutné pro zachování života (žil z dědictví po matce pak po otci, podporovali ho básníci jako Otakar Březina, který byl jeho velkým obdivovatelem). Březina se zasloužil o to, že Klíma všechna svá díla nezničil. Klíma hodně pil, kouřil a stal se zněj alkoholik, zemřel na tuberkulózu.
Byl představitelem iluzionizmu (vše je výtvorem našeho vědomí; pravda neexistuje; jediné, co je pravda je, že nic pravdivého není; absurdita je základní životní pocit).
Svět jako vědomí a nic je souhrnem jeho filozofie, vycházel z Nietzscheho, věřil, že existují lidé, kteří jsou geniální a tito jsou vyvoleni být něco víc než ostatní - takto vznikají "nadlidé" - takoví, kteří své vědomí ovládají vlastní vůlí (být jedním - o to se Klíma snažil, tuto snahu nazýval praktikováním filozofie).
Velký román I. - III. - zachoval se jen ve zlomcích, ze kterých je patrné, že hlavní hrdina touží po egodeismu = stav, kdy člověk naprosto ovládne své stavy vlastní vůlí; autobiografické.
Utrpení knížete Sternenhocha - groteskně absurdní román, hlavním hrdinou je zdegenerovaný kníže a jeho krásná žena Helga, která touží po egodeismu. Román obsahuje sadomasochistické prvky. Kníže Helgu nakonec ze žárlivosti (Helga měla milence) utrápí hladem (zavře ji do věže a nechá ji tam), poté co zemře, Sternenhoch neovládne svou tělesnost (za života ho nenechala se k sobě takřka ani přiblížit) a miluje se s ní mrtvou, přičemž je nalezen svými sloužícími a posléze umístěn do sanatoria.
Lidská tragikomedie - divadelní hra, ve které se opět nachází motiv egodeismu, autor se zde také zamýšlí nad nesmrtelností a smrtí, dochází k názoru, že tělo je smrtelné a vůle nesmrtelná, nicméně v něm uzavřená. Vlastní životopis Ladislava Klímy
Vlastní životopis Ladislava Klímy
Matěj Poctivý - divadelní hra, napsal ji s Arnoštem Dvořákem, je kritikou pokrytectví v politice, hra byla na nátlak oficiálních míst stažena z programu.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
DUCHOVNÍ LINIE
Katolická literatura, která zakládá svoji tvorbu na úctě k tradici, zemi a půdě. Autoři mají často záporný postoj k české reformaci a snaží se rehabilitovat dobu pobělohorskou.
Jaroslav Durych (1866 - 1962)
Narodil se v Hradci Králové, jeho otec - Václav D. byl novinářem a spisovatelem. Jaroslav brzy osiřel a příbuzní ho dali studovat pod podmínku, že bude katolickým knězem (Durych se jím ale nikdy nestal). Vystudoval lékařskou fakultu UK. Za války byl na haličské a italské frontě, po válce pracoval jako zubní lékař, potom jako vojenský lékař na Podkarpatské Rusi, na Moravě a v Praze. Mezi jeho literární a umělecké přátele patřili - František Bílek (sochař), Jakub Deml a Josef Florian (křesťanský vydavatel a spisovatel).
Hodně cestoval, dobře znal zejména Německo, Španělsko a Itálii. Obdivem ke katolickým zemím (Španělsku a Itálii) se netajil ani v období nastupujícího fašismu. V roce 1937 vystoupil proti Čapkově protifašistické politice, ale po vypuknutí okupace fašismus odsoudil.
Ve svém díle se nechává inspirovat především barokem - vidí svět jako svár vyhrocených protikladů dobra a zla, smrti a života, ošklivosti a krásy. Dále se zde také projevuje smýšlení člověka věřícího, který vidí překonání hrůzy pozemského světa světem věčnosti, ke kterému se ve svých dílech obrací. Realitu chápe jako součást vyššího řádu a je skeptický ke všem snahám o změnu pozemského života. Zejména v počátcích své tvorby byl ovlivněn (podobně jako jeho přítel J. Deml) expresionismem.
Povídka Jarmark života (1916) - Dva bratři jsou vězněni ve věži, která se nachází ve středu jakéhosi blíže neurčeného středověkého města, oba jsou němí. Stýkají se pouze se svým strážcem a s knězem, který je navštěvuje. Protože jsou vězněni odmalička, neznají vůbec svět, dovídají se o něm pouze z knih a z toho, co vidí malým oknem, které je ve věži. Jednoho večera, když se ve městě koná jarmark, spatří oba oknem krásnou cikánku, která je pozoruje, jak se dívají z okna. Oba se do ní zamilují - starší láskou duchovní, vidí ji ve svých snech jako světici, sestru, matku…, mladší láskou plnou vášně, která ho dovede k tomu, že začne pomýšlet na útěk. Mladšímu bratrovi se nakonec podaří upilovat mříže, v poslední chvíli se ale vzbudí strážce a starší bratr, který si do této chvíle přál, aby bratr neodešel, si uvědomí, jak jeho bratr po té dívce touží a strážce zadrží, sám potom dobrovolně zůstává ve svém vězení. V doslovu se dovídáme od kněze, který je chodil navštěvovat, že podle písní, zpívaných mezi lidem, byl mladší bratr zabit, poté co zavraždil milence krásné cikánky, se kterou odešel.
Povídka je psána ich-formou - jsou to zápisky obou bratrů a kněze. Děj není záměrně časově ani místně konkrétněji zařazen, důraz je kladen na lásku, která je absolutní hodnotou a která je znázorněna ve dvou protikladných podobách.
Katolická literatura, která zakládá svoji tvorbu na úctě k tradici, zemi a půdě. Autoři mají často záporný postoj k české reformaci a snaží se rehabilitovat dobu pobělohorskou.
Jaroslav Durych (1866 - 1962)
Narodil se v Hradci Králové, jeho otec - Václav D. byl novinářem a spisovatelem. Jaroslav brzy osiřel a příbuzní ho dali studovat pod podmínku, že bude katolickým knězem (Durych se jím ale nikdy nestal). Vystudoval lékařskou fakultu UK. Za války byl na haličské a italské frontě, po válce pracoval jako zubní lékař, potom jako vojenský lékař na Podkarpatské Rusi, na Moravě a v Praze. Mezi jeho literární a umělecké přátele patřili - František Bílek (sochař), Jakub Deml a Josef Florian (křesťanský vydavatel a spisovatel).
Hodně cestoval, dobře znal zejména Německo, Španělsko a Itálii. Obdivem ke katolickým zemím (Španělsku a Itálii) se netajil ani v období nastupujícího fašismu. V roce 1937 vystoupil proti Čapkově protifašistické politice, ale po vypuknutí okupace fašismus odsoudil.
Ve svém díle se nechává inspirovat především barokem - vidí svět jako svár vyhrocených protikladů dobra a zla, smrti a života, ošklivosti a krásy. Dále se zde také projevuje smýšlení člověka věřícího, který vidí překonání hrůzy pozemského světa světem věčnosti, ke kterému se ve svých dílech obrací. Realitu chápe jako součást vyššího řádu a je skeptický ke všem snahám o změnu pozemského života. Zejména v počátcích své tvorby byl ovlivněn (podobně jako jeho přítel J. Deml) expresionismem.
Povídka Jarmark života (1916) - Dva bratři jsou vězněni ve věži, která se nachází ve středu jakéhosi blíže neurčeného středověkého města, oba jsou němí. Stýkají se pouze se svým strážcem a s knězem, který je navštěvuje. Protože jsou vězněni odmalička, neznají vůbec svět, dovídají se o něm pouze z knih a z toho, co vidí malým oknem, které je ve věži. Jednoho večera, když se ve městě koná jarmark, spatří oba oknem krásnou cikánku, která je pozoruje, jak se dívají z okna. Oba se do ní zamilují - starší láskou duchovní, vidí ji ve svých snech jako světici, sestru, matku…, mladší láskou plnou vášně, která ho dovede k tomu, že začne pomýšlet na útěk. Mladšímu bratrovi se nakonec podaří upilovat mříže, v poslední chvíli se ale vzbudí strážce a starší bratr, který si do této chvíle přál, aby bratr neodešel, si uvědomí, jak jeho bratr po té dívce touží a strážce zadrží, sám potom dobrovolně zůstává ve svém vězení. V doslovu se dovídáme od kněze, který je chodil navštěvovat, že podle písní, zpívaných mezi lidem, byl mladší bratr zabit, poté co zavraždil milence krásné cikánky, se kterou odešel.
Povídka je psána ich-formou - jsou to zápisky obou bratrů a kněze. Děj není záměrně časově ani místně konkrétněji zařazen, důraz je kladen na lásku, která je absolutní hodnotou a která je znázorněna ve dvou protikladných podobách.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jaroslav Durych - pokr.
Báseň Cikánčina smrt (1916) je pokračováním Jarmarku života a jedná se právě o záznam písně, o které mluví kněz v závěru.
Panenky (1923) - lyrická sbírka, která je oslavou dívčí smyslnosti, časté jsou motivy bídy.
V povídkových souborech Tři dukáty (1919), Tři troníčky (1923) a novele Sedmikráska (1925) je hlavním tématem chudoba, která je základním předpokladem boží spásy, čistoty, něhy a prostoty.
Kouzelná lampa (1926) - básně v próze a krátké povídky, které vždy skrývají nějaký hlubší smysl (nejčastěji morální). Velmi sugestivně podáno. Zde například povídka Zmije, která vypráví o tom, jak autor se svým přítelem putuje krásnou horskou krajinou, až se před nimi na cestě objeví velká zmije, oni se zaleknou a po chvíli po ní začnou házet kameny, přestože se zmije dává na ústup, rozhodnou se jí kameny utlouct. Povídka končí sugestivním popisem rudých očí umírající zmije, které autora pronásledují po celý život.
Durych psal také historické prózy především z doby raného baroka, svým katolickým pojetím stojí v protikladu k převažující tradici české historické prózy (např. A Jiráska).
Bloudění (1929) - zváno také větší valdštejnská trilogie. Časově řazeno od bitvy na Bílé hoře až po Valdštejnovu smrt. Kromě Alberta z Valdštejna zde vystupuje velké množství historických osob, události v českých zemích jsou zasazeny do celoevropského dění. Vlastní příběh se věnuje lásce španělské katoličky Andělky a českého kacířského emigranta Jiřího, který si nakonec Andělku vezme a přijme katolickou víru (=symbolizuje záchranu budoucnosti rekatolizací). Durych se zde nechal inspirovat také barokní poetikou - ostré protiklady tmy, světla, hnusu, krásy, prokletí a milosti.
Rekviem (1930) - menší valdštejnská trilogie. Čerpá z doby po pádu Valdštejna.
Boží duha (posmrtně 1969), dokončená už v roce 1955, vypráví o setkání starého muže - Čecha s německou dívkou v násilně vysídleném pohraničí po druhé světové válce.
Psal také eseje - soubor Ejhle, člověk (1928) a duchovní cestopisy Tři cesty Evropou (Plížení Německem, Pouti do Španělska, Římská cesta) - založeno zejména na vykreslení dojmů z cest a duchovní rekonstrukci prožitků.
Báseň Cikánčina smrt (1916) je pokračováním Jarmarku života a jedná se právě o záznam písně, o které mluví kněz v závěru.
Panenky (1923) - lyrická sbírka, která je oslavou dívčí smyslnosti, časté jsou motivy bídy.
V povídkových souborech Tři dukáty (1919), Tři troníčky (1923) a novele Sedmikráska (1925) je hlavním tématem chudoba, která je základním předpokladem boží spásy, čistoty, něhy a prostoty.
Kouzelná lampa (1926) - básně v próze a krátké povídky, které vždy skrývají nějaký hlubší smysl (nejčastěji morální). Velmi sugestivně podáno. Zde například povídka Zmije, která vypráví o tom, jak autor se svým přítelem putuje krásnou horskou krajinou, až se před nimi na cestě objeví velká zmije, oni se zaleknou a po chvíli po ní začnou házet kameny, přestože se zmije dává na ústup, rozhodnou se jí kameny utlouct. Povídka končí sugestivním popisem rudých očí umírající zmije, které autora pronásledují po celý život.
Durych psal také historické prózy především z doby raného baroka, svým katolickým pojetím stojí v protikladu k převažující tradici české historické prózy (např. A Jiráska).
Bloudění (1929) - zváno také větší valdštejnská trilogie. Časově řazeno od bitvy na Bílé hoře až po Valdštejnovu smrt. Kromě Alberta z Valdštejna zde vystupuje velké množství historických osob, události v českých zemích jsou zasazeny do celoevropského dění. Vlastní příběh se věnuje lásce španělské katoličky Andělky a českého kacířského emigranta Jiřího, který si nakonec Andělku vezme a přijme katolickou víru (=symbolizuje záchranu budoucnosti rekatolizací). Durych se zde nechal inspirovat také barokní poetikou - ostré protiklady tmy, světla, hnusu, krásy, prokletí a milosti.
Rekviem (1930) - menší valdštejnská trilogie. Čerpá z doby po pádu Valdštejna.
Boží duha (posmrtně 1969), dokončená už v roce 1955, vypráví o setkání starého muže - Čecha s německou dívkou v násilně vysídleném pohraničí po druhé světové válce.
Psal také eseje - soubor Ejhle, člověk (1928) a duchovní cestopisy Tři cesty Evropou (Plížení Německem, Pouti do Španělska, Římská cesta) - založeno zejména na vykreslení dojmů z cest a duchovní rekonstrukci prožitků.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jan Čep (1902 - 1974)
Narodil se v Myslechovicích u Litovle v chalupnické rodině. Studia na FF UK nedokončil, živil se jako spisovatel, redaktor nakladatelství Melantrich a překladatel z angličtiny, francouzštiny, španělštiny a němčiny. V srpnu 1948 odešel do exilu, žil v Paříži, kde se oženil. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.
Vedle Vladislava Vančury bývá považován za největšího básníka české prózy. Náměty čerpá nejčastěji z venkova. Jeho styl je epicky střídmý, prózy jsou často významově neurčité, tajemné; osoby, a situace jsou charakterizovány spíše v sugestivním detailu. Neuchopitelnost a nejednoznačnost lidského bytí vyjadřuje často symbolické slovo stín, v stylistické rovině aposiopese (výpovědní neukončenost naznačená třemi tečkami).
Soubor povídek Dvojí domov (1926) čerpá z dvojí podoby světa - té, ve které žijeme své každodenní životy, a druhé - skryté, tajemné podoby posmrtné věčnosti, z níž můžeme zachytit v tomto životě jen mihotavé odlesky v ojedinělých okamžicích. Hlavními postavami povídek jsou venkovští lidé nebo lidé z venkova odcházející, kteří později obtížně hledají cestu zpátky. Děje povídek prožíváme spolu s hlavními postavami, vnímáme je jakoby vnitřním zrakem, nahlížíme přímo do nitra postav a všechny vnější události jsou omezeny na minimum. Čep vidí venkov sice jako méně zkažený než město, ale nijak ho neidealizuje a vykresluje ho se všemi chybami.
Zde povídka Do města, která popisuje první cestu malého chlapce do města. Je to však spíše cesta do jeho duše. Autor pracuje technikou „vnitřního zraku“. Chlapec sejde z určené cesty, aby se vykoupal v lomu, ve kterém se utopí.
Zeměžluč (1931) - povídkový soubor. Kromě motivu dvojího domova zde Čep rozvíjí též motiv dvojí smrti. Jednak smrt věřícího člověka vykoupenou posmrtnou existencí a smrt sebevrahů - zbavenou vší naděje, smrt lidí, kteří se nedokázali smířit se světem a nenašli v sobě víru.
Povídkové soubory Letnice (1932) a Děravý plášť (1934) - nejčastěji pojednávají o lidech, kteří opustí rodný venkovský domov, do kterého se potom rádi navracejí.
Hranice stínu (1935) - jediný román. Hlavní hrdinové - učitel Prokop Randa a tulák Jan Šimon rezignují na honbu za kariérou a nerozumějí si s materiálním a odcizeným světem. Pro oba je také charakteristické hledání ztracené identity, zatímco prokop Randa ji nachází v navázání na tradice svého venkovského rodu, Jan Šimon ji nachází v cestě za svobodou, která vede pryč z rodné vesnice.
Soubor povídek - Modrá a zlatá (1938). Modrá barva nebe a zlaté slunce a obilí, modrá a zlatá - dvě barvy, které vymezují prostor, ve kterém se děj povídek odehrává.
Sestra úzkost (1975e, 1993) - sám autor toto dílo označil jako zlomky autobiografického eseje. Vzpomínková kniha, ve které se soustředí jen na některé události ze svého života. Postupuje chronologicky - čerpá ze vzpomínek na dětství prožité na vesnici, zmiňuje svá studentská léta, kdy začal pochybovat o víře, ale také, že později své pochyby překonal. Vypráví o svém přátelství s Durychem, Florianem… O tom, jak měl za komunismu problémy s tajnou policií, jak emigroval a o svém pobytu ve Francii.
Narodil se v Myslechovicích u Litovle v chalupnické rodině. Studia na FF UK nedokončil, živil se jako spisovatel, redaktor nakladatelství Melantrich a překladatel z angličtiny, francouzštiny, španělštiny a němčiny. V srpnu 1948 odešel do exilu, žil v Paříži, kde se oženil. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.
Vedle Vladislava Vančury bývá považován za největšího básníka české prózy. Náměty čerpá nejčastěji z venkova. Jeho styl je epicky střídmý, prózy jsou často významově neurčité, tajemné; osoby, a situace jsou charakterizovány spíše v sugestivním detailu. Neuchopitelnost a nejednoznačnost lidského bytí vyjadřuje často symbolické slovo stín, v stylistické rovině aposiopese (výpovědní neukončenost naznačená třemi tečkami).
Soubor povídek Dvojí domov (1926) čerpá z dvojí podoby světa - té, ve které žijeme své každodenní životy, a druhé - skryté, tajemné podoby posmrtné věčnosti, z níž můžeme zachytit v tomto životě jen mihotavé odlesky v ojedinělých okamžicích. Hlavními postavami povídek jsou venkovští lidé nebo lidé z venkova odcházející, kteří později obtížně hledají cestu zpátky. Děje povídek prožíváme spolu s hlavními postavami, vnímáme je jakoby vnitřním zrakem, nahlížíme přímo do nitra postav a všechny vnější události jsou omezeny na minimum. Čep vidí venkov sice jako méně zkažený než město, ale nijak ho neidealizuje a vykresluje ho se všemi chybami.
Zde povídka Do města, která popisuje první cestu malého chlapce do města. Je to však spíše cesta do jeho duše. Autor pracuje technikou „vnitřního zraku“. Chlapec sejde z určené cesty, aby se vykoupal v lomu, ve kterém se utopí.
Zeměžluč (1931) - povídkový soubor. Kromě motivu dvojího domova zde Čep rozvíjí též motiv dvojí smrti. Jednak smrt věřícího člověka vykoupenou posmrtnou existencí a smrt sebevrahů - zbavenou vší naděje, smrt lidí, kteří se nedokázali smířit se světem a nenašli v sobě víru.
Povídkové soubory Letnice (1932) a Děravý plášť (1934) - nejčastěji pojednávají o lidech, kteří opustí rodný venkovský domov, do kterého se potom rádi navracejí.
Hranice stínu (1935) - jediný román. Hlavní hrdinové - učitel Prokop Randa a tulák Jan Šimon rezignují na honbu za kariérou a nerozumějí si s materiálním a odcizeným světem. Pro oba je také charakteristické hledání ztracené identity, zatímco prokop Randa ji nachází v navázání na tradice svého venkovského rodu, Jan Šimon ji nachází v cestě za svobodou, která vede pryč z rodné vesnice.
Soubor povídek - Modrá a zlatá (1938). Modrá barva nebe a zlaté slunce a obilí, modrá a zlatá - dvě barvy, které vymezují prostor, ve kterém se děj povídek odehrává.
Sestra úzkost (1975e, 1993) - sám autor toto dílo označil jako zlomky autobiografického eseje. Vzpomínková kniha, ve které se soustředí jen na některé události ze svého života. Postupuje chronologicky - čerpá ze vzpomínek na dětství prožité na vesnici, zmiňuje svá studentská léta, kdy začal pochybovat o víře, ale také, že později své pochyby překonal. Vypráví o svém přátelství s Durychem, Florianem… O tom, jak měl za komunismu problémy s tajnou policií, jak emigroval a o svém pobytu ve Francii.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jaroslav Kratochvíl (1885 - 1945)
Studoval na gymnáziu v Brně, potom na vysoké škola zemědělská, pracoval jako úředník, od roku 1914 narukoval do války, od 1915 byl v ruském zajetí, od 1916 v legiích, kde měl konflikt s vedením (byl levicově orientovaný a nechtěl bojovat proti bolševikům), po návratu působil opět jako úředník, částečně jako novinář. Za okupace byl roku 1945 zatčen gestapem a odvlečen do Terezína, kde zemřel.
Napsal dvoudílný román Prameny (zamýšleno pět dílů, dokončeny jen dva), což je jedno z nejlepších českých legionářských děl. Zobrazuje život vojáků v zajateckých táborech, předrevoluční ruské prostředí, poměry v carském Rusku. Sám stojí na pozici, která s ruskou revolucí sympatizuje.
Václav Kaplický (1895 - 1982)
Je autorem reportážního románu Gornostaj (napsán brzy po válce, ale vydán až 1936), který zaznamenává osobní zážitky z ruského zajetí a legionářských bojů.
Dalším známým dílem je pozdější román Kladivo na čarodějnice z roku 1963.
František Langer (1888 - 1965)
Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, narukoval na haličskou frontu, byl zajat a vstoupil do legií, kde se stal šéflékařem, po válce působil i nadále jako vojenský lékař, k tomu se věnoval literární a dramatické tvorbě.
Z legionářského prostředí napsal drama Jízdní hlídka, je také autorem úspěšné veselohry Velbloud uchem jehly.
Studoval na gymnáziu v Brně, potom na vysoké škola zemědělská, pracoval jako úředník, od roku 1914 narukoval do války, od 1915 byl v ruském zajetí, od 1916 v legiích, kde měl konflikt s vedením (byl levicově orientovaný a nechtěl bojovat proti bolševikům), po návratu působil opět jako úředník, částečně jako novinář. Za okupace byl roku 1945 zatčen gestapem a odvlečen do Terezína, kde zemřel.
Napsal dvoudílný román Prameny (zamýšleno pět dílů, dokončeny jen dva), což je jedno z nejlepších českých legionářských děl. Zobrazuje život vojáků v zajateckých táborech, předrevoluční ruské prostředí, poměry v carském Rusku. Sám stojí na pozici, která s ruskou revolucí sympatizuje.
Václav Kaplický (1895 - 1982)
Je autorem reportážního románu Gornostaj (napsán brzy po válce, ale vydán až 1936), který zaznamenává osobní zážitky z ruského zajetí a legionářských bojů.
Dalším známým dílem je pozdější román Kladivo na čarodějnice z roku 1963.
František Langer (1888 - 1965)
Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, narukoval na haličskou frontu, byl zajat a vstoupil do legií, kde se stal šéflékařem, po válce působil i nadále jako vojenský lékař, k tomu se věnoval literární a dramatické tvorbě.
Z legionářského prostředí napsal drama Jízdní hlídka, je také autorem úspěšné veselohry Velbloud uchem jehly.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Je jednou z nejvýznamnějších osobností naší literatury. Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, měl o málo mladšího bratra Bohuslava, který, tak jako Jaroslav byl geniálním spisovatelem, byl geniálním matematikem (oba bratři spolu měli vřelý vztah), Hašek byl už odmalička pěkným lumpem, měl i trojku z chování (byl za ni doma potrestán přivázáním na celý půlden k noze postele), studoval na gymnáziu, ale studia přerušil, učil se drogistou, pracoval v lékárně, odkud byl ale vyhozen, protože prý změnil vizáž reklamní krávy na vývěsním štítu na tvář svého zaměstnavatele, potom vystudoval obchodní akademii a krátce působil jako bankovní úředník, pak se věnoval spisovatelské činnosti, kterou se i živil (například napsal článek do novin a potom si na něj napsal pod jiným jménem kritiku, za obé si nechal zaplatit), žil bohémským životem, hodně cestoval. Pracoval v redakci anarchistických časopisů, byl redaktorem Světa zvířat (zde se dopouštěl velkolepých mystifikací - např. vymýšlel si neexistující zvířata - viz prehistorický krtek), přispíval do Ladova časopisu Karikatury a stál se jeho velkým přítelem, dokonce vedli i společnou domácnost, ve které se Hašek osvědčil jako výborný kuchař. Svá díla psal pravděpodobně především v hospodě (psal narychlo, bez oprav). Živil se také obchodem se psy. Na chvíli změnil svůj život pod vlivem své novomanželky Jarmily Mayerové, narodil se jim syn Ríša, ale posléze Hašek opustil rodinu, žil u přátel (zejména u Lady), toulal se, hodně pil. V této době se také pokusil o sebevraždu. Později se stal členem kabaretní herecké společnosti. Roku 1911 - před volbami do říšské rady - se prohlásil kandidátem „Strany mírného pokroku v mezích zákona“ (kterou se svými kamarády sám založil a k níž napsal Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona). Za války byl na frontě, v ruském zajetí, legiích, vstoupil do Rudé armády (stal se členem bolševické strany a zastával významné politické funkce, mimo jiné se stal velitelem města Bugulmy - viz povídky). Roku 1920 se vrátil na výzvu české vlády domů, z Ruska si přivezl 2. manželku, zde byl nařčen z bigamie, opět žil bohémským životem, ke konci života již trpěl velkými bolestmi žaludku (snad rakovina), a proto valnou část čtvrtého dílu Švejka již jen diktoval (tento stejně zůstal Haškem nedokončen).
Je jednou z nejvýznamnějších osobností naší literatury. Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, měl o málo mladšího bratra Bohuslava, který, tak jako Jaroslav byl geniálním spisovatelem, byl geniálním matematikem (oba bratři spolu měli vřelý vztah), Hašek byl už odmalička pěkným lumpem, měl i trojku z chování (byl za ni doma potrestán přivázáním na celý půlden k noze postele), studoval na gymnáziu, ale studia přerušil, učil se drogistou, pracoval v lékárně, odkud byl ale vyhozen, protože prý změnil vizáž reklamní krávy na vývěsním štítu na tvář svého zaměstnavatele, potom vystudoval obchodní akademii a krátce působil jako bankovní úředník, pak se věnoval spisovatelské činnosti, kterou se i živil (například napsal článek do novin a potom si na něj napsal pod jiným jménem kritiku, za obé si nechal zaplatit), žil bohémským životem, hodně cestoval. Pracoval v redakci anarchistických časopisů, byl redaktorem Světa zvířat (zde se dopouštěl velkolepých mystifikací - např. vymýšlel si neexistující zvířata - viz prehistorický krtek), přispíval do Ladova časopisu Karikatury a stál se jeho velkým přítelem, dokonce vedli i společnou domácnost, ve které se Hašek osvědčil jako výborný kuchař. Svá díla psal pravděpodobně především v hospodě (psal narychlo, bez oprav). Živil se také obchodem se psy. Na chvíli změnil svůj život pod vlivem své novomanželky Jarmily Mayerové, narodil se jim syn Ríša, ale posléze Hašek opustil rodinu, žil u přátel (zejména u Lady), toulal se, hodně pil. V této době se také pokusil o sebevraždu. Později se stal členem kabaretní herecké společnosti. Roku 1911 - před volbami do říšské rady - se prohlásil kandidátem „Strany mírného pokroku v mezích zákona“ (kterou se svými kamarády sám založil a k níž napsal Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona). Za války byl na frontě, v ruském zajetí, legiích, vstoupil do Rudé armády (stal se členem bolševické strany a zastával významné politické funkce, mimo jiné se stal velitelem města Bugulmy - viz povídky). Roku 1920 se vrátil na výzvu české vlády domů, z Ruska si přivezl 2. manželku, zde byl nařčen z bigamie, opět žil bohémským životem, ke konci života již trpěl velkými bolestmi žaludku (snad rakovina), a proto valnou část čtvrtého dílu Švejka již jen diktoval (tento stejně zůstal Haškem nedokončen).
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Jaroslav Hašek - pokr.
Napsal velké množství povídek - soubory - Dobrý voják Švejk a jiné povídky (1912), Trampoty pana Tenkráta (1912), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Dobrý voják Švejk v zajetí (samostatná povídka), Velitelem města Bugulmy (samostatná povídka).
Spolu s Ladislavem Hájkem napsal básnickou sbírku Májové výkřiky.
Nejznámějším jeho dílem jsou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Je to čtyřdílný (I.- V zázemí, II - Na frontě, III. - Slavný výprask, IV. Pokračování slavného výprasku) nedokončený román (čtvrtý díl dopsal Karel Vaněk - Haškův přítel), v němž děj nemá klíčový význam, vychází zde z předválečného cyklu povídek o poslušném vojákovi, který chce císaři sloužit „do posledního vzdechu“ (již zde se objevuje postava „geniálního idiota“). Začal vycházet roku 1921 jako lidová četba v sešitech. Je to humoristické a satirické dílo, ve kterém se Hašek vysmívá habsburské monarchii, celkově vyznívající jako protest proti válce. Samotný děj má řadu epizod, začíná v Praze větou Švejkovy domácí - paní Müllerové - „Tak nám zabili Ferdinanda“, po té jde Švejk do hostince „U Kalicha“, kde na něm strážník Bretschneider vyzvídá, co si o situaci myslí, když mu Švejk sdělí svůj názor, je zatčen, vězněn, ve vojenské nemocnici prohlášen za úředního blba, poslán do blázince a po té na frontu, kde se odehraje řada humorných příhod, v nichž vystupují kromě Švejka také jeho nadřízení. (Zejména feldkurát Otto Katz, u kterého Švejk působí jako polní sluha, protože se ho Katzovi zželelo, když zaplakal na mši, které se musel spolu s ostatními blázny zúčastnit, Katz je ale veliký ožrala a vášnivý hráč karet, a tak jednou Švejka prohraje. Ten se tedy dostává do majetku nadporučíka Lukáše, se kterým si dobře rozumí - Švejk ho zbavuje nepohodlných milenek a krade pro něj psy, když ale omylem ukradne psa plukovníka Krause, jsou oba posláni na frontu. Protože se Švejk zapomene v hospodě, ujede mu vlak a tak podnikne pěší výlet ke svému pluku, cestou je, kromě jiných dobrodružství která se mu stala, považován za ruského zvěda… )
Napsal velké množství povídek - soubory - Dobrý voják Švejk a jiné povídky (1912), Trampoty pana Tenkráta (1912), Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915), Dobrý voják Švejk v zajetí (samostatná povídka), Velitelem města Bugulmy (samostatná povídka).
Spolu s Ladislavem Hájkem napsal básnickou sbírku Májové výkřiky.
Nejznámějším jeho dílem jsou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Je to čtyřdílný (I.- V zázemí, II - Na frontě, III. - Slavný výprask, IV. Pokračování slavného výprasku) nedokončený román (čtvrtý díl dopsal Karel Vaněk - Haškův přítel), v němž děj nemá klíčový význam, vychází zde z předválečného cyklu povídek o poslušném vojákovi, který chce císaři sloužit „do posledního vzdechu“ (již zde se objevuje postava „geniálního idiota“). Začal vycházet roku 1921 jako lidová četba v sešitech. Je to humoristické a satirické dílo, ve kterém se Hašek vysmívá habsburské monarchii, celkově vyznívající jako protest proti válce. Samotný děj má řadu epizod, začíná v Praze větou Švejkovy domácí - paní Müllerové - „Tak nám zabili Ferdinanda“, po té jde Švejk do hostince „U Kalicha“, kde na něm strážník Bretschneider vyzvídá, co si o situaci myslí, když mu Švejk sdělí svůj názor, je zatčen, vězněn, ve vojenské nemocnici prohlášen za úředního blba, poslán do blázince a po té na frontu, kde se odehraje řada humorných příhod, v nichž vystupují kromě Švejka také jeho nadřízení. (Zejména feldkurát Otto Katz, u kterého Švejk působí jako polní sluha, protože se ho Katzovi zželelo, když zaplakal na mši, které se musel spolu s ostatními blázny zúčastnit, Katz je ale veliký ožrala a vášnivý hráč karet, a tak jednou Švejka prohraje. Ten se tedy dostává do majetku nadporučíka Lukáše, se kterým si dobře rozumí - Švejk ho zbavuje nepohodlných milenek a krade pro něj psy, když ale omylem ukradne psa plukovníka Krause, jsou oba posláni na frontu. Protože se Švejk zapomene v hospodě, ujede mu vlak a tak podnikne pěší výlet ke svému pluku, cestou je, kromě jiných dobrodružství která se mu stala, považován za ruského zvěda… )
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Vladislav Vančura - pokr.
Luk královny Dorotky (1932) - soubor povídek, např. povídka Guy de Maupassant, která čerpá z prostředí pařížské bohémy. Hl. hrdina Maupassant je v kavárně svědkem hádky dvou milenců, když k němu hádající se dívka Marcela přistoupí a žádá ho, aby sehrál jejího milého, M. souhlasí a zjišťuje, že přítel, se kterým se Marcela hádá, je mladý neúspěšný básník Maurice Gilardin, který ho obdivuje. I když Maupassant nakonec odhalí pravdu, mladý žárlivec tomu nechce věřit a Marcela ho musí ještě dlouho přesvědčovat, že si vše vymyslela. Nakonec se celá trojice usmíří.
Také hrdinové této povídkové knihy jednají impulzivně a do svých činů vkládají celou svou duši.
Drama Jezero Ukerewe (1935) pojednává o boji lékařů se spavou nemocí.
Josefina (napsána za války, premiéra až 1947) - námětově čerpá z Shawova Pygmalionu.
Obrazy z dějin národa českého (1939, 1940, nedopsaný třetí díl 1948) - psáno v době válečné za účelem připomenutí slavné národní minulosti. Původně mělo jít o kolektivní dílo, avšak nakonec to zůstalo pouze na Vančurovi. Zpracovával podklady, které dostával od historiků, postupně se však čím dál výrazněji od předlohy odpoutával.
Dětská humoristická knížka Kubula a Kuba Kubikula (1931).
Karel Schulz (1899 - 1943)
Člen Devětsilu - ovlivněn proletářskou poesií a poetismem, potom konvertoval ke katolicismu.
Jeho vrcholným dílem je román o Michelangelovi Kámen a bolest.
Luk královny Dorotky (1932) - soubor povídek, např. povídka Guy de Maupassant, která čerpá z prostředí pařížské bohémy. Hl. hrdina Maupassant je v kavárně svědkem hádky dvou milenců, když k němu hádající se dívka Marcela přistoupí a žádá ho, aby sehrál jejího milého, M. souhlasí a zjišťuje, že přítel, se kterým se Marcela hádá, je mladý neúspěšný básník Maurice Gilardin, který ho obdivuje. I když Maupassant nakonec odhalí pravdu, mladý žárlivec tomu nechce věřit a Marcela ho musí ještě dlouho přesvědčovat, že si vše vymyslela. Nakonec se celá trojice usmíří.
Také hrdinové této povídkové knihy jednají impulzivně a do svých činů vkládají celou svou duši.
Drama Jezero Ukerewe (1935) pojednává o boji lékařů se spavou nemocí.
Josefina (napsána za války, premiéra až 1947) - námětově čerpá z Shawova Pygmalionu.
Obrazy z dějin národa českého (1939, 1940, nedopsaný třetí díl 1948) - psáno v době válečné za účelem připomenutí slavné národní minulosti. Původně mělo jít o kolektivní dílo, avšak nakonec to zůstalo pouze na Vančurovi. Zpracovával podklady, které dostával od historiků, postupně se však čím dál výrazněji od předlohy odpoutával.
Dětská humoristická knížka Kubula a Kuba Kubikula (1931).
Karel Schulz (1899 - 1943)
Člen Devětsilu - ovlivněn proletářskou poesií a poetismem, potom konvertoval ke katolicismu.
Jeho vrcholným dílem je román o Michelangelovi Kámen a bolest.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
LEGIONÁŘSKÁ LITERATURA A JAROSLAV HAŠEK
Byla tvořena příslušníky čs. legií, zejména ruských - Medek, Kopta, Langer, Kratochvíl, Kaplický.
Rudolf Medek (1890 - 1940)
Před válkou působil jako učitel, za války jako plukovník, po účasti v legiích se stal generálem. Před válkou psal básně, které mu vycházely v Moderní revue (vliv dekadence), po válce se věnoval více próze, jeho rozsáhlá tvorba má význam spíš kronikářský než umělecký.
Báseň Zborov - oslava vítězství čs. legií v bitvě u Zborova.
Románová pentalogie Anabáze zpracovává zážitky českých a slovenských legionářů, bitvu u Zborova, chaos v Rusku během revoluce a vyčerpávající cestu legií přes Sibiř do Vladivostoku a jejich návrat domů. Román má autobiografické rysy, autorova snaha o historickou větrnost snižuje uměleckou hodnotu tohoto díla.
Divadelní hra Plukovník Švec pojednává o veliteli, který chce sebevraždou apelovat na svědomí svých vojáků, aby zastavil morální rozklad své jednotky.
Josef Kopta (1864 - 1962)
Vystudoval obchodní akademii, působil jako bankovní úředník, 1914 narukoval na ruskou frontu, 1915 zde zajat, po té vstoupil do legií, po válce pracoval jako novinář (Lidové noviny).
Psal verše, dramata, ale především prózu, legionářskou tématikou se zabýval jen v prvním období tvorby - asi do r. 1935.
Napsal románovou trilogii Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma. Na osudech jedné roty legií sleduje život vojáků, zánik carismu, zrod ruské revoluce, pochod přes Sibiř a sžívání se legionářů s poměry ve svobodném státě. První díl této trilogie měl velký úspěch, ve druhém a třetím již opadlo nadšení čtenářů.
Kopta hodnotí kriticky úlohu českých legií, zobrazuje rozpory mezi ideály a skutečností, je objektivističtější než Medek, méně patetický v líčení bojových akcí. Na rozdíl od Medka u něj nalezneme psychologické prohloubení postav.
Dílo Adolf čeká na smrt je baladicky laděným příběhem, jako hlavní postavy zde vystupují - cementářský dělník Adolf a jeho žena Anežka. Adolf je přesvědčený, že mu hrozí souchotiny, čeká na smrt, přesto neumře a je naopak svědkem toho, jak všechny jeho děti předčasně umírají. Paradoxní je, že válka, do které narukuje, mu vrátí zdraví, mezitím jeho žena Anežka otěhotní s italským zajatcem a díky špatně provedenému potratu už nemůže znovu mít s Adolfem děti. Adolf ztrácí smysl života, vraždí ředitele továrny, ale není potrestán, Anežka zahyne na stavbě a Adolf přežije i ji.
Byla tvořena příslušníky čs. legií, zejména ruských - Medek, Kopta, Langer, Kratochvíl, Kaplický.
Rudolf Medek (1890 - 1940)
Před válkou působil jako učitel, za války jako plukovník, po účasti v legiích se stal generálem. Před válkou psal básně, které mu vycházely v Moderní revue (vliv dekadence), po válce se věnoval více próze, jeho rozsáhlá tvorba má význam spíš kronikářský než umělecký.
Báseň Zborov - oslava vítězství čs. legií v bitvě u Zborova.
Románová pentalogie Anabáze zpracovává zážitky českých a slovenských legionářů, bitvu u Zborova, chaos v Rusku během revoluce a vyčerpávající cestu legií přes Sibiř do Vladivostoku a jejich návrat domů. Román má autobiografické rysy, autorova snaha o historickou větrnost snižuje uměleckou hodnotu tohoto díla.
Divadelní hra Plukovník Švec pojednává o veliteli, který chce sebevraždou apelovat na svědomí svých vojáků, aby zastavil morální rozklad své jednotky.
Josef Kopta (1864 - 1962)
Vystudoval obchodní akademii, působil jako bankovní úředník, 1914 narukoval na ruskou frontu, 1915 zde zajat, po té vstoupil do legií, po válce pracoval jako novinář (Lidové noviny).
Psal verše, dramata, ale především prózu, legionářskou tématikou se zabýval jen v prvním období tvorby - asi do r. 1935.
Napsal románovou trilogii Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma. Na osudech jedné roty legií sleduje život vojáků, zánik carismu, zrod ruské revoluce, pochod přes Sibiř a sžívání se legionářů s poměry ve svobodném státě. První díl této trilogie měl velký úspěch, ve druhém a třetím již opadlo nadšení čtenářů.
Kopta hodnotí kriticky úlohu českých legií, zobrazuje rozpory mezi ideály a skutečností, je objektivističtější než Medek, méně patetický v líčení bojových akcí. Na rozdíl od Medka u něj nalezneme psychologické prohloubení postav.
Dílo Adolf čeká na smrt je baladicky laděným příběhem, jako hlavní postavy zde vystupují - cementářský dělník Adolf a jeho žena Anežka. Adolf je přesvědčený, že mu hrozí souchotiny, čeká na smrt, přesto neumře a je naopak svědkem toho, jak všechny jeho děti předčasně umírají. Paradoxní je, že válka, do které narukuje, mu vrátí zdraví, mezitím jeho žena Anežka otěhotní s italským zajatcem a díky špatně provedenému potratu už nemůže znovu mít s Adolfem děti. Adolf ztrácí smysl života, vraždí ředitele továrny, ale není potrestán, Anežka zahyne na stavbě a Adolf přežije i ji.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Helena Malířová (1877 - 1940)
Žena Ivana Olbrachta, levicově zaměřená novinářka, psala povídky, romány i divadelní hry.
Marie Majerová (1882 - 1969)
Narodila se v Úvalech u Prahy, žila v Kladně, rok byla služebnou v Budapešti, několik let strávila ve Vídni a v Paříži. Pracovala v Rudém právu, i po vyloučení ze strany zůstala přesvědčenou komunistkou.
Proletářský román Siréna (1935) sleduje kronikářskou metodou několik generací rodiny Hudců. Čerpá ze života horníků a hutníků na Kladensku. Na příběhy této rodiny navazuje románem Havířská balada (1938).
Marie Pujmanová (1893 - 1958)
Pocházela z intelektuální rodiny - otec byl univerzitním profesorem. Publikovat začala pod vlivem F. X. Šaldy a Růženy Svobodové. A pod jejich vlivem se také formovaly její levicové názory.
Během patnácti let napsala románovou trilogii Lidé na křižovatce (1937), Hra s ohněm (1948), Život proti smrti (1952), v níž sleduje vývoj dvou rodin - proletářské (Urbanovi) a intelektuální (Gamzovi) od dvacátých let do konce druhé světové války.
Žena Ivana Olbrachta, levicově zaměřená novinářka, psala povídky, romány i divadelní hry.
Marie Majerová (1882 - 1969)
Narodila se v Úvalech u Prahy, žila v Kladně, rok byla služebnou v Budapešti, několik let strávila ve Vídni a v Paříži. Pracovala v Rudém právu, i po vyloučení ze strany zůstala přesvědčenou komunistkou.
Proletářský román Siréna (1935) sleduje kronikářskou metodou několik generací rodiny Hudců. Čerpá ze života horníků a hutníků na Kladensku. Na příběhy této rodiny navazuje románem Havířská balada (1938).
Marie Pujmanová (1893 - 1958)
Pocházela z intelektuální rodiny - otec byl univerzitním profesorem. Publikovat začala pod vlivem F. X. Šaldy a Růženy Svobodové. A pod jejich vlivem se také formovaly její levicové názory.
Během patnácti let napsala románovou trilogii Lidé na křižovatce (1937), Hra s ohněm (1948), Život proti smrti (1952), v níž sleduje vývoj dvou rodin - proletářské (Urbanovi) a intelektuální (Gamzovi) od dvacátých let do konce druhé světové války.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
IMAGINATIVNÍ PRÓZA
Autoři píšící tuto prózu spíše než na realistické podání příběhu dbají na jeho poutavost a bohatě čerpají z fantazie.
Vladislav Vančura (1891 - 1942)
Spolu s J. Čepem je považován za největšího básníka české prózy.
Narodil se v Háji u Opavy, Vystudoval medicínu na UK v Praze, ale lékařskou práci vykonával jen krátce (se svojí ženou, která byla také lékařka), protože se věnoval psaní. Byl prvním předsedou Devětsilu, do roku 1929 členem KSČ. Za stanného práva zatčen a zastřelen.
Dílo: Povídkový soubor Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1924) - ovlivněn avantgardní poetikou Devětsilu - krátké, hravé prózy.
Pekař Jan Marhoul (1924). Marhoul - člověk s dobrým srdcem, který ostatním pomáhá a nemyslí na sebe, dává lidem jídlo na dluh a sám zkrachuje. Stává se dělníkem ve vlastní pekárně. Vančura tím kritizuje společnost, která touží jen po zisku a ve které se hodní lidé jako je Marhoul neuplatní - proletářské ideály.
Proletářský román Pole orná a válečná (1925) - o příslušnících starého šlechtického rodu, kteří zde představují kapitalistický svět, který je odsouzen k zániku, protože se počínají časy dělníků.
Humoreska Rozmarné léto (1926) je ovlivněna poetismem. Děj se odehrává během tří dnů na malém městě Krokovy Vary. Antonín Důra vlastní se svou podezřívavou a pomlouvačnou manželkou Kateřinou lázně, ale počasí koupání nepřeje a tak si zde povídá „o ničem“ se svými přáteli - kanovníkem (= kněz, kterému přísluší vykonávat slavnostnější bohoslužby) Rochem a majorem Hugem. Poklidný život městečka naruší příjezd potulného kouzelníka a provazolezce Arnoštka a jeho krásní pomocnice Anny, protože všichni tři výše zmiňovaní přátelé se snaží Annu si potupně po tři noci namluvit, Kateřina se urazí a odstěhuje se k Arnoštkovi. Všichni jsou však neúspěšní, Kateřina se vrací domů a Arnoštek s Annou odjíždějí. V Krokových Varech nastane opět klid.
Vančura v humoresce odhaluje pokrytectví, maloměšťáctví, nudu a stereotyp. Po stránce jazykové se jedná o spojení spisovné češtiny s knižními výrazy (přechodníky, infinitivy na -ti) a humornými prostředky, které působí komicky.
Poslední soud (1929) - podobně jako později Ivan Olbracht využil i Vančura reálií z civilizací téměř nedotčení Podkarpatské Rusi.
Autoři píšící tuto prózu spíše než na realistické podání příběhu dbají na jeho poutavost a bohatě čerpají z fantazie.
Vladislav Vančura (1891 - 1942)
Spolu s J. Čepem je považován za největšího básníka české prózy.
Narodil se v Háji u Opavy, Vystudoval medicínu na UK v Praze, ale lékařskou práci vykonával jen krátce (se svojí ženou, která byla také lékařka), protože se věnoval psaní. Byl prvním předsedou Devětsilu, do roku 1929 členem KSČ. Za stanného práva zatčen a zastřelen.
Dílo: Povídkový soubor Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1924) - ovlivněn avantgardní poetikou Devětsilu - krátké, hravé prózy.
Pekař Jan Marhoul (1924). Marhoul - člověk s dobrým srdcem, který ostatním pomáhá a nemyslí na sebe, dává lidem jídlo na dluh a sám zkrachuje. Stává se dělníkem ve vlastní pekárně. Vančura tím kritizuje společnost, která touží jen po zisku a ve které se hodní lidé jako je Marhoul neuplatní - proletářské ideály.
Proletářský román Pole orná a válečná (1925) - o příslušnících starého šlechtického rodu, kteří zde představují kapitalistický svět, který je odsouzen k zániku, protože se počínají časy dělníků.
Humoreska Rozmarné léto (1926) je ovlivněna poetismem. Děj se odehrává během tří dnů na malém městě Krokovy Vary. Antonín Důra vlastní se svou podezřívavou a pomlouvačnou manželkou Kateřinou lázně, ale počasí koupání nepřeje a tak si zde povídá „o ničem“ se svými přáteli - kanovníkem (= kněz, kterému přísluší vykonávat slavnostnější bohoslužby) Rochem a majorem Hugem. Poklidný život městečka naruší příjezd potulného kouzelníka a provazolezce Arnoštka a jeho krásní pomocnice Anny, protože všichni tři výše zmiňovaní přátelé se snaží Annu si potupně po tři noci namluvit, Kateřina se urazí a odstěhuje se k Arnoštkovi. Všichni jsou však neúspěšní, Kateřina se vrací domů a Arnoštek s Annou odjíždějí. V Krokových Varech nastane opět klid.
Vančura v humoresce odhaluje pokrytectví, maloměšťáctví, nudu a stereotyp. Po stránce jazykové se jedná o spojení spisovné češtiny s knižními výrazy (přechodníky, infinitivy na -ti) a humornými prostředky, které působí komicky.
Poslední soud (1929) - podobně jako později Ivan Olbracht využil i Vančura reálií z civilizací téměř nedotčení Podkarpatské Rusi.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Vladislav Vančura - pokr.
Román Markéta Lazarová (1931) se odehrává v jen náznakem určené středověké minulosti, v době, kdy „…král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co horší je, kteří prolévali krev málem se chechtajíce.“ - není to historický román.
Loupežník Kozlík má ženu a 17 dětí, se kterými žije na hradě Roháčku, když vyhlásí král loupežníkům válku, posílá Kozlík syna Mikoláše k sousednímu loupežníku Lazarovi, který spojenectví odmítne a Mikoláše zraní. Kozlík proto chce schovat svoji rodinu do hlubokých lesů, bere s sebou i zajatého šlechtického synka Kristiána, do něhož se zamiluje jedna z Kozlíkových dcer - Alexandra a čeká s ním dítě. Mezitím se Mikoláš mstí Lazarovi, kterému odvede dceru Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta s Mikolášem se ale do sebe zamilují, vezmou se, Markéta čeká dítě.
Kristiánův otec přepadne Kozlíka, většinu lidí pobije, Mikoláše zajme a odvede si syna. Kristián se ale vrací za Alexandrou, která ho vyčerpaného najde v lese, nenechá si nic vysvětlit a zabije ho. Markéta s Alexandrou jdou do vesnice a jsou přítomny u Mikolášovy popravy. Obě žijí ve vesnici, porodí děti, Alexandra ze žalu spáchá sebevraždu a Markéta se stará o obě děti.
Autor záměrně evokuje svět velkých skutků a citů jako protipól současnosti, je to oslava svobodného života a vášnivých činů, které staví proti společnosti, která člověka omezuje. Vančura je mistrem dlouhých souvětí, metafory a náročné kompozice. Je také pestrý z hlediska lexikálního - hovorová slova, knižní výrazy, vulgarismy, zdrobněliny…
Útěk do Budína (1932) - ze současnosti, pojednává o tragické lásce dvou studentů - krásné Češky Jany, která se zamiluje do Tomáše, se kterým odchází do Budína, kde spolu žijí na statku, ale přestávají si rozumět.
Román Markéta Lazarová (1931) se odehrává v jen náznakem určené středověké minulosti, v době, kdy „…král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co horší je, kteří prolévali krev málem se chechtajíce.“ - není to historický román.
Loupežník Kozlík má ženu a 17 dětí, se kterými žije na hradě Roháčku, když vyhlásí král loupežníkům válku, posílá Kozlík syna Mikoláše k sousednímu loupežníku Lazarovi, který spojenectví odmítne a Mikoláše zraní. Kozlík proto chce schovat svoji rodinu do hlubokých lesů, bere s sebou i zajatého šlechtického synka Kristiána, do něhož se zamiluje jedna z Kozlíkových dcer - Alexandra a čeká s ním dítě. Mezitím se Mikoláš mstí Lazarovi, kterému odvede dceru Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta s Mikolášem se ale do sebe zamilují, vezmou se, Markéta čeká dítě.
Kristiánův otec přepadne Kozlíka, většinu lidí pobije, Mikoláše zajme a odvede si syna. Kristián se ale vrací za Alexandrou, která ho vyčerpaného najde v lese, nenechá si nic vysvětlit a zabije ho. Markéta s Alexandrou jdou do vesnice a jsou přítomny u Mikolášovy popravy. Obě žijí ve vesnici, porodí děti, Alexandra ze žalu spáchá sebevraždu a Markéta se stará o obě děti.
Autor záměrně evokuje svět velkých skutků a citů jako protipól současnosti, je to oslava svobodného života a vášnivých činů, které staví proti společnosti, která člověka omezuje. Vančura je mistrem dlouhých souvětí, metafory a náročné kompozice. Je také pestrý z hlediska lexikálního - hovorová slova, knižní výrazy, vulgarismy, zdrobněliny…
Útěk do Budína (1932) - ze současnosti, pojednává o tragické lásce dvou studentů - krásné Češky Jany, která se zamiluje do Tomáše, se kterým odchází do Budína, kde spolu žijí na statku, ale přestávají si rozumět.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Ivan Olbracht - pokr.
Román Anna proletářka (1928) původně vycházel časopisecky na pokračování a měl plnit didaktickou funkci. Román byl politicky i umělecky nadhodnocen po r. 1948.
Zamřížované zrcadlo (1930) - reportážní román - čerpá z vlastních zážitků z vězení.
Po roce 1929 (vystoupil z komunistické strany) se Olbracht stáhl z pražského politického života a silně ho zaujala Podkarpatská Rus. Jednak civilizací nedotčenou přírodou, jednak zvyky a téměř středověkým způsobem myšlení.
Reportáže z Podkarpatské Rusi - Země beze jména (1932); rozšířeno pod názvem Hory a staletí (1935)
Nikola Šuhaj, loupežník (1933) baladický román o nezranitelném loupežníkovi, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy, kromě v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty nikoho nezabil. Nikola Šuhaj (historická postava) symbolizuje vzpouru - pasivní odpor utlačované země. Válečný zběh, pronásledovaný četníky chce po svatbě s Eržikou normálně žít, ale je hladem přinucen k loupežím, dovídá se pak o tom, že k němu lid vzhlíží jako ke svému hrdinovi, v jehož nezranitelnost pevně věří. Své pronásledovatele vždy přemůže, umírá až zrazen svým kamarádem.
Autor propojuje legendu se skutečností, epické dílo je proloženo mnoha lyrickými pasážemi.
Román byl předlohou pro známou hru Divadla Na provázku (dnešní Husa na provázku): Balada pro banditu, v hlavních rolích s Miroslavem Donutilem, Ivou Bittovou, Jiřím Pechou a Boleslavem Polívkou. Libreto ke hře napsal Milan Uhde, hudbu složil Miloš Štědroň.
Po vydání románu začal protest četníků, byl vydán román Anti - Šuhaj.
Golet v údolí (1937) - soubor tří povídek (golet = židovská osada v jinonárodním prostředí). Zachycuje zde ortodoxní židovské zvyky, rituály a legendy.
Nejrozsáhlejší je povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Krásná Hanele se zamiluje do žida - Ivo Karadžiče - odpadlíka od víry, vzepře se pravověrným zásadám a odchází z rodné Polany, která se s ní loučí jako s mrtvou. Proto zůstávají její oči smutné, nemůže se zcela vymanit z rodného prostředí, kam se nesmí nikdy vrátit.
Pro mládež převyprávěl text SZ v Biblických příbězích (1939), přepracováno a doplněno o NZ jako Čtení z Biblí kralické (1958); Ze starých letopisů (1940) - o české minulosti, čerpá ze staročeských legend a kronik - Kosmas, Hájek…
Román Anna proletářka (1928) původně vycházel časopisecky na pokračování a měl plnit didaktickou funkci. Román byl politicky i umělecky nadhodnocen po r. 1948.
Zamřížované zrcadlo (1930) - reportážní román - čerpá z vlastních zážitků z vězení.
Po roce 1929 (vystoupil z komunistické strany) se Olbracht stáhl z pražského politického života a silně ho zaujala Podkarpatská Rus. Jednak civilizací nedotčenou přírodou, jednak zvyky a téměř středověkým způsobem myšlení.
Reportáže z Podkarpatské Rusi - Země beze jména (1932); rozšířeno pod názvem Hory a staletí (1935)
Nikola Šuhaj, loupežník (1933) baladický román o nezranitelném loupežníkovi, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy, kromě v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty nikoho nezabil. Nikola Šuhaj (historická postava) symbolizuje vzpouru - pasivní odpor utlačované země. Válečný zběh, pronásledovaný četníky chce po svatbě s Eržikou normálně žít, ale je hladem přinucen k loupežím, dovídá se pak o tom, že k němu lid vzhlíží jako ke svému hrdinovi, v jehož nezranitelnost pevně věří. Své pronásledovatele vždy přemůže, umírá až zrazen svým kamarádem.
Autor propojuje legendu se skutečností, epické dílo je proloženo mnoha lyrickými pasážemi.
Román byl předlohou pro známou hru Divadla Na provázku (dnešní Husa na provázku): Balada pro banditu, v hlavních rolích s Miroslavem Donutilem, Ivou Bittovou, Jiřím Pechou a Boleslavem Polívkou. Libreto ke hře napsal Milan Uhde, hudbu složil Miloš Štědroň.
Po vydání románu začal protest četníků, byl vydán román Anti - Šuhaj.
Golet v údolí (1937) - soubor tří povídek (golet = židovská osada v jinonárodním prostředí). Zachycuje zde ortodoxní židovské zvyky, rituály a legendy.
Nejrozsáhlejší je povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Krásná Hanele se zamiluje do žida - Ivo Karadžiče - odpadlíka od víry, vzepře se pravověrným zásadám a odchází z rodné Polany, která se s ní loučí jako s mrtvou. Proto zůstávají její oči smutné, nemůže se zcela vymanit z rodného prostředí, kam se nesmí nikdy vrátit.
Pro mládež převyprávěl text SZ v Biblických příbězích (1939), přepracováno a doplněno o NZ jako Čtení z Biblí kralické (1958); Ze starých letopisů (1940) - o české minulosti, čerpá ze staročeských legend a kronik - Kosmas, Hájek…
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Karel Poláček - pokr.
Okresní město - život maloměšťáků je většinou vylíčen očima žebráka Chlebouna, který si na vše dělá vlastní kritický úsudek. Také jeho žebravost je pózou - má vyžebráno mnoho peněz, ale nemůže je utratit, protože by už nic nedostal. Kamil odejde za lepším, ale vrací se domů (samozřejmě nafintěný podle poslední módy). Nakonec vyjde najevo, že byl vyhozen z práce, protože šel do stávky proti majiteli, ne že by něco proti němu měl, ale viděly ho holky a tak se nechtěl nechat zahanbit. Nakonec si najde opět místo a odjíždí, dokonce povýší, vezme si dceru bohatého obchodníka a převezme po něm obchod. I Viktor je povýšen, dělá ředitele továrny, což nemůže jeho otec pochopit, když má přeci tak neomalené způsoby. Nicméně je mu najednou dovolenu jíst s rodinou u jednoho stolu a když chce, dostane i přidáno.
Hrdinové táhnou do boje - rukuje se na vojnu - Viktor jde bez velkého loučení a bez slz, zato Kamil dělá scény. Jak by mohl odejít teď, když tolik vydělává a jeho žena je těhotná. Válka je pro jeho zjemnělé chování katastrofou - je tam špína, musí se hodně pohybovat… Hned v první bitvě je zabit.
Naposledy rukuje Jaroslav, z čehož jsou oba rodiče nešťastní, matka ho teď nutí do toho, co mu dříve zakazovala - pít kávu, ponocovat, kouřit, málo jíst… (jen, aby ho nechali doma). Jaroslav je stejně odveden, na frontě se otrká, dokonce se mu tam i líbí, když se vrátí domů na dovolenou, Viktor mu nabízí, že ho z války dostane, ale on nechce.
Podzemní město čerpá ze zákopové války (zákopy jako město) a pojednává o Jaroslavovi, Viktorovi a jejich kamarádech a válečných zážitcích.
Vyprodáno nás opět vrací do Rychnova, kde lidé nemají co jíst, kde je bída a nemoci. Obchodník Štědrý je také nemocný a pomalu umírá. Viktorovi se povede dostat z války domů, Jaroslav v ní zahyne.
Tetralogie je kritikou maloměšťáků.
Nejen dokumentem je jeho deník z roku 1943 - Se žlutou hvězdou, který vyšel posmrtně.
Posmrtně vyšel také jeho dnes nejznámější lyrický humorný příběh o dětství rychnovských kluků Bylo nás pět (1945). Příběh je vyprávěn postavou dětského hrdiny Péti Bajzy a jeho kamarádů Édy Kemlinka, Bejvala Antonína, Čendy Jirsáka a Zilvara z chudobince, se kterými prožije spoustu veselých dobrodružství. Péťův otec je šetřivý malý obchodník, „…,který musí být zdvořilý na všechny strany“. Autor čerpá ze svých vzpomínek na dětství.
Dílo je psáno výborným jazykem, stylisticky se připodobňuje mluvě předpuberťáků první republiky, kteří užívají mimo jiné i školní klišé tehdejšího psaného projevu, nadužívají spojek „přičemž, jelikož…“, což působí komicky. Slang kluků z Rychnova spojuje s vysokou mluvou typu „on pravil“, „povídat si řeči“ a s germanismy.
Okresní město - život maloměšťáků je většinou vylíčen očima žebráka Chlebouna, který si na vše dělá vlastní kritický úsudek. Také jeho žebravost je pózou - má vyžebráno mnoho peněz, ale nemůže je utratit, protože by už nic nedostal. Kamil odejde za lepším, ale vrací se domů (samozřejmě nafintěný podle poslední módy). Nakonec vyjde najevo, že byl vyhozen z práce, protože šel do stávky proti majiteli, ne že by něco proti němu měl, ale viděly ho holky a tak se nechtěl nechat zahanbit. Nakonec si najde opět místo a odjíždí, dokonce povýší, vezme si dceru bohatého obchodníka a převezme po něm obchod. I Viktor je povýšen, dělá ředitele továrny, což nemůže jeho otec pochopit, když má přeci tak neomalené způsoby. Nicméně je mu najednou dovolenu jíst s rodinou u jednoho stolu a když chce, dostane i přidáno.
Hrdinové táhnou do boje - rukuje se na vojnu - Viktor jde bez velkého loučení a bez slz, zato Kamil dělá scény. Jak by mohl odejít teď, když tolik vydělává a jeho žena je těhotná. Válka je pro jeho zjemnělé chování katastrofou - je tam špína, musí se hodně pohybovat… Hned v první bitvě je zabit.
Naposledy rukuje Jaroslav, z čehož jsou oba rodiče nešťastní, matka ho teď nutí do toho, co mu dříve zakazovala - pít kávu, ponocovat, kouřit, málo jíst… (jen, aby ho nechali doma). Jaroslav je stejně odveden, na frontě se otrká, dokonce se mu tam i líbí, když se vrátí domů na dovolenou, Viktor mu nabízí, že ho z války dostane, ale on nechce.
Podzemní město čerpá ze zákopové války (zákopy jako město) a pojednává o Jaroslavovi, Viktorovi a jejich kamarádech a válečných zážitcích.
Vyprodáno nás opět vrací do Rychnova, kde lidé nemají co jíst, kde je bída a nemoci. Obchodník Štědrý je také nemocný a pomalu umírá. Viktorovi se povede dostat z války domů, Jaroslav v ní zahyne.
Tetralogie je kritikou maloměšťáků.
Nejen dokumentem je jeho deník z roku 1943 - Se žlutou hvězdou, který vyšel posmrtně.
Posmrtně vyšel také jeho dnes nejznámější lyrický humorný příběh o dětství rychnovských kluků Bylo nás pět (1945). Příběh je vyprávěn postavou dětského hrdiny Péti Bajzy a jeho kamarádů Édy Kemlinka, Bejvala Antonína, Čendy Jirsáka a Zilvara z chudobince, se kterými prožije spoustu veselých dobrodružství. Péťův otec je šetřivý malý obchodník, „…,který musí být zdvořilý na všechny strany“. Autor čerpá ze svých vzpomínek na dětství.
Dílo je psáno výborným jazykem, stylisticky se připodobňuje mluvě předpuberťáků první republiky, kteří užívají mimo jiné i školní klišé tehdejšího psaného projevu, nadužívají spojek „přičemž, jelikož…“, což působí komicky. Slang kluků z Rychnova spojuje s vysokou mluvou typu „on pravil“, „povídat si řeči“ a s germanismy.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
SPOLEČENSKÁ PRÓZA
V mnohém navazuje na tradici kritického realismu, soustředí se na osudy jednotlivce, na jeho hledání smyslu života. Základem je zobrazování konfliktu jedince a společnosti.
Ivan Olbracht (1882 - 1952)
Vlastním jménem Kamil Zeman. Pocházel ze spisovatelské rodiny - otec Antal Stašek psal realistickou prózu. Olbracht FFUK nedokončil, věnoval se žurnalistice. Pro intenzivní činnost v KSČ byl vězněn. Ve 30. letech pobýval často na Podkarpatské Ukrajině. Komunistického přesvědčení se nevzdal ani po dočasném rozchodu se stranou v roce 1929, po druhé světové válce byl činný ve vysokých stranických funkcích.
Dílo: O zlých samotářích (1913) - tři povídky o lidech žijících na okraji společnosti - tulácích, komediantech, jejichž životní beznaděj a ztroskotání se projevuje zlem. Naturalistické a realistické s expresivními prvky.
Žalář nejtemnější (1916) - spíše psychologický román ovlivněný Freudem. Hlavním hrdinou je komisař Mach, který neprávem žárlí na svou mladou ženu Jarmilu. Když oslepne, žárlivost se mění v psychické týrání (také jí kontroluje dopisy, které si nechává předčítat svým přítelem). Jarmila nakonec, i když svého muže miluje, odchází bydlet ke svému bratrovi. Komisaři se tak nedůvěra k nejbližším lidem stala temnějším žalářen než slepota.
Podivné přátelství herce Jesenia (1919) - Hlavními hrdiny jsou dva zcela odlišní přátelé - herci. Jiří Jesenius - realista tvořící po zralé úvaze, morálně čistý člověk a Jan Veselý - geniální umělec, romanticky založený, žijící zhýralým životem, plný vášně, umělecky úspěšnější než Jesenius.
Jesenius pomůže Veselému získat místo v divadle, který se hned stává miláčkem publika a svede Jeseniovi dívku Kláru, se kterou má dítě. Jesenius se doví, že Veselý zavraždil svoji bývalou milenku Gabrielu a Veselý se mu zhnusí.
Veselý je člověk, který nevydrží na jednom místě, proto narukuje do války, Klára a jeho dítě ho nezajímají. Veselý je na frontě zastřelen a Jesenius se s Klárou stará o jeho dítě.
Román řeší společenské pojetí osobnosti a rozpory v morálních hodnotách. Veselý, který je společností milován, je vlastně vrah, zhýralec a člověk bez morálních zásad.
Reportáže Obrazy ze soudobého Ruska (1920 - 1921); později pod názvem Cesta za poznáním - zachytil dojmy komunistického novináře.
V mnohém navazuje na tradici kritického realismu, soustředí se na osudy jednotlivce, na jeho hledání smyslu života. Základem je zobrazování konfliktu jedince a společnosti.
Ivan Olbracht (1882 - 1952)
Vlastním jménem Kamil Zeman. Pocházel ze spisovatelské rodiny - otec Antal Stašek psal realistickou prózu. Olbracht FFUK nedokončil, věnoval se žurnalistice. Pro intenzivní činnost v KSČ byl vězněn. Ve 30. letech pobýval často na Podkarpatské Ukrajině. Komunistického přesvědčení se nevzdal ani po dočasném rozchodu se stranou v roce 1929, po druhé světové válce byl činný ve vysokých stranických funkcích.
Dílo: O zlých samotářích (1913) - tři povídky o lidech žijících na okraji společnosti - tulácích, komediantech, jejichž životní beznaděj a ztroskotání se projevuje zlem. Naturalistické a realistické s expresivními prvky.
Žalář nejtemnější (1916) - spíše psychologický román ovlivněný Freudem. Hlavním hrdinou je komisař Mach, který neprávem žárlí na svou mladou ženu Jarmilu. Když oslepne, žárlivost se mění v psychické týrání (také jí kontroluje dopisy, které si nechává předčítat svým přítelem). Jarmila nakonec, i když svého muže miluje, odchází bydlet ke svému bratrovi. Komisaři se tak nedůvěra k nejbližším lidem stala temnějším žalářen než slepota.
Podivné přátelství herce Jesenia (1919) - Hlavními hrdiny jsou dva zcela odlišní přátelé - herci. Jiří Jesenius - realista tvořící po zralé úvaze, morálně čistý člověk a Jan Veselý - geniální umělec, romanticky založený, žijící zhýralým životem, plný vášně, umělecky úspěšnější než Jesenius.
Jesenius pomůže Veselému získat místo v divadle, který se hned stává miláčkem publika a svede Jeseniovi dívku Kláru, se kterou má dítě. Jesenius se doví, že Veselý zavraždil svoji bývalou milenku Gabrielu a Veselý se mu zhnusí.
Veselý je člověk, který nevydrží na jednom místě, proto narukuje do války, Klára a jeho dítě ho nezajímají. Veselý je na frontě zastřelen a Jesenius se s Klárou stará o jeho dítě.
Román řeší společenské pojetí osobnosti a rozpory v morálních hodnotách. Veselý, který je společností milován, je vlastně vrah, zhýralec a člověk bez morálních zásad.
Reportáže Obrazy ze soudobého Ruska (1920 - 1921); později pod názvem Cesta za poznáním - zachytil dojmy komunistického novináře.
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
DEMOKRATICKÝ PROUD
- řadívá se do něj občas i Karel Čapek
Eduard Bass (1888 - 1946)
Vlastním jménem Eduard Schmidt. Vystudoval reálku, pobýval v Německu a Švýcarsku, kde poznal kabarety světové úrovně, po mnoho let působil jako šéfredaktor Lidových novin, od roku 1910 se stal profesionálním kabaretním umělcem - vystupoval ve skupině Červená sedma, kterou vedl Jiří Červený a kterou pozvedl zejména Bass svými vystoupeními a písňovými texty na světovou úroveň.
Napsal román pro mládež z fotbalového prostředí Klapzubova jedenáctka (1922).
Za okupace napsal románovou kroniku, která českému národu dodávala sebevědomí,
Cirkus Humberto (1941), jíž oslavil českého člověka a jeho píli, tvůrčí schopnosti, solidaritu a podnikavost ve světě. Ústřední postavou je pan Karas a jeho syn Vašek, kteří pracují v Hamburku v cirkusu Humberto. Vašek je velice úspěšný, stane se krasojezdcem a krotitelem, poté co si vezme ředitelovu dceru Helenku, ředitelem celého cirkusu. Z počátku se mu daří dobře, ale za hospodářské krize je nucen cirkus prodat. Později se stane ředitelem pražského varieté, které pozvedne na vysokou úroveň, mrzí ho jen to, že jeho syn nejeví zájem o cirkus, zato však podporuje svoji vnučku, která nastoupila úspěšnou dráhu tanečnice.
Dílo je psáno živým jazykem s množstvím slangových výrazů.
Ze stejného prostředí námětově čerpají povídky Lidé z maringotek (1942)
- řadívá se do něj občas i Karel Čapek
Eduard Bass (1888 - 1946)
Vlastním jménem Eduard Schmidt. Vystudoval reálku, pobýval v Německu a Švýcarsku, kde poznal kabarety světové úrovně, po mnoho let působil jako šéfredaktor Lidových novin, od roku 1910 se stal profesionálním kabaretním umělcem - vystupoval ve skupině Červená sedma, kterou vedl Jiří Červený a kterou pozvedl zejména Bass svými vystoupeními a písňovými texty na světovou úroveň.
Napsal román pro mládež z fotbalového prostředí Klapzubova jedenáctka (1922).
Za okupace napsal románovou kroniku, která českému národu dodávala sebevědomí,
Cirkus Humberto (1941), jíž oslavil českého člověka a jeho píli, tvůrčí schopnosti, solidaritu a podnikavost ve světě. Ústřední postavou je pan Karas a jeho syn Vašek, kteří pracují v Hamburku v cirkusu Humberto. Vašek je velice úspěšný, stane se krasojezdcem a krotitelem, poté co si vezme ředitelovu dceru Helenku, ředitelem celého cirkusu. Z počátku se mu daří dobře, ale za hospodářské krize je nucen cirkus prodat. Později se stane ředitelem pražského varieté, které pozvedne na vysokou úroveň, mrzí ho jen to, že jeho syn nejeví zájem o cirkus, zato však podporuje svoji vnučku, která nastoupila úspěšnou dráhu tanečnice.
Dílo je psáno živým jazykem s množstvím slangových výrazů.
Ze stejného prostředí námětově čerpají povídky Lidé z maringotek (1942)
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Karel Poláček (1892 - 1944)
Spisovatel židovského původu. Jeho otec byl obchodníkem v Rychnově nad Kněžnou, Poláček působil jako úředník, publikovat začal roku 1920. Náležel k liberálně demokratickému okruhu autorů kolem Lidových novin (přátelil se s Josefem a Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou). Do novin psal mimo jiné sloupky a soudničky. Za války musel z novin z rasových důvodů odejít, nesměl publikovat (román Hostinec u Kamenného stolu vyšel r. 1941 pod jménem V. Rady). V roce 1943 se přihlásil do transportu do Terezína, protože do něho byla povolána jeho družka, v tomto koncentračním táboře také pravděpodobně zahynul. Měl rád fotbal, mariáš a sbíral anekdoty.
Tématem jeho děl jsou životní osudy „malých„ lidí na periferii velkoměsta nebo na maloměstě, drobných úředníků a živnostníků s jejich denními trampotami a vášněmi (fotbal, karty, hospoda), které zobrazoval se satirickým nebo laskavým humorem, zaměřoval se zejména na zesměšňování jejich stereotypů, gest a frázovité nepřirozené mluvy. Své hrdiny nahlíží s odstupem. Komiku svých próz doplňoval vlastními ilustracemi.
Jeho prvotina Povídky pana Kočkodana (1922) karikují zejména maloměstské úředníky, jejich záliby a nedostatky.
Mariáš a jiné živnosti (1924) je souborem povídek zesměšňujícím maloměšťáky.
Próza Hráči (1931) čerpá z mariášového prostředí. Hlavním hrdinou je Jindřich Kobosil, jehož základní životní náplní je mariáš. Přes něj se dokonce i ožení. Do děje jsou vloženy karetní historky. Například 21. kapitola se nazývá Cesta kolem světa v mariáši a pojednává o tom, jak čeští legionáři hráli mariáš z Kijeva přes Vladivostok, Japonsko, Kalifornii, New York, Francii, Brest až do Benešova, kde si spočítali hotovost a zjistili, že jsou „každý na svém“ (= země je kulatá).
Spisovatel židovského původu. Jeho otec byl obchodníkem v Rychnově nad Kněžnou, Poláček působil jako úředník, publikovat začal roku 1920. Náležel k liberálně demokratickému okruhu autorů kolem Lidových novin (přátelil se s Josefem a Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou). Do novin psal mimo jiné sloupky a soudničky. Za války musel z novin z rasových důvodů odejít, nesměl publikovat (román Hostinec u Kamenného stolu vyšel r. 1941 pod jménem V. Rady). V roce 1943 se přihlásil do transportu do Terezína, protože do něho byla povolána jeho družka, v tomto koncentračním táboře také pravděpodobně zahynul. Měl rád fotbal, mariáš a sbíral anekdoty.
Tématem jeho děl jsou životní osudy „malých„ lidí na periferii velkoměsta nebo na maloměstě, drobných úředníků a živnostníků s jejich denními trampotami a vášněmi (fotbal, karty, hospoda), které zobrazoval se satirickým nebo laskavým humorem, zaměřoval se zejména na zesměšňování jejich stereotypů, gest a frázovité nepřirozené mluvy. Své hrdiny nahlíží s odstupem. Komiku svých próz doplňoval vlastními ilustracemi.
Jeho prvotina Povídky pana Kočkodana (1922) karikují zejména maloměstské úředníky, jejich záliby a nedostatky.
Mariáš a jiné živnosti (1924) je souborem povídek zesměšňujícím maloměšťáky.
Próza Hráči (1931) čerpá z mariášového prostředí. Hlavním hrdinou je Jindřich Kobosil, jehož základní životní náplní je mariáš. Přes něj se dokonce i ožení. Do děje jsou vloženy karetní historky. Například 21. kapitola se nazývá Cesta kolem světa v mariáši a pojednává o tom, jak čeští legionáři hráli mariáš z Kijeva přes Vladivostok, Japonsko, Kalifornii, New York, Francii, Brest až do Benešova, kde si spočítali hotovost a zjistili, že jsou „každý na svém“ (= země je kulatá).
ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Karel Poláček - pokr.
Román Muži v ofsajdu (1932) zpodobňuje komiku fotbalových fanoušků.
Pro mládež napsal prózu Edudant a Francimor (1933), v níž spojuje pohádkové motivy s nástrahami všedního života.
Byl vynikajícím znalcem Židovských anekdot (1933), které vášnivě sbíral.
Žurnalistický slovník (1934) - uplatnil zde své žurnalistické zkušenosti a odhalil směšnost a nesmyslnost některých žurnalistických frází.
Hlavním hrdinou románu Michelup a motocykl (1935) je člověk posedlý touhou po levných nákupech, na nichž prodělá.
Poláčkovým životním dílem je románová tetralogie Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937), Vyprodáno (1939) - z rukopisného pátého dílu se našlo jen torzo. Autor v ní zobrazil Rychnov před a během první světové války.
Román pojednává o rodině pana Štědrého, židovského obchodníka, jehož manželka zemřela, ještě když byli jejich tři synové malí, o jeho druhé ženě a zejména o jeho třech synech - starších - Viktorovi a Kamilovi a mladším Jaroslavovi.
Charakteristika postav: paní Štědrá - obětavá manželka, která poslouchá svého manžela a nijak se neprojevuje, z románu je ale patrné, že by dovedla obchod vést lépe.
Pan Štědrý - nevzdělaný, hloupý, nafoukaný obchodník, který všechno ví, všechno zná, typický maloměšťák, který se do všeho plete, ale ničemu nerozumí. Chce být za každou cenu důležitý, je despotický, celou rodinu neustále poučuje a ponižuje. I když si to o sobě nemyslí, je špatným obchodníkem - používá zastaralé způsoby a je nepodnikavý.
Kamil je zjemnělý člověk, který si zakládá na módním oblečení a mluvě - používá cizí slova, kterým ani pořádně nerozumí. Neustále uráží okresní město za jeho „malost“, protože on jednou bude přece žít ve větších městech, kde je vše lepší. Je dobrým obchodníkem.
Viktor - pracovitý člověk, otcem odsuzovaný jako „špinavý dělník hrubých způsobů“ (protože si po jídle vytírá talíř kůrkou chleba a jí rychle jako člověk, který fyzicky pracuje, není mu proto dovoleno zasedat s rodinou k jednomu stolu). Je inteligentní a velice zručný.
Jaroslav - student práv, který býval jako malý často nemocný, macechou hýčkán, nadějí otce. Zprvu málomluvný a ostýchavý.
Román Muži v ofsajdu (1932) zpodobňuje komiku fotbalových fanoušků.
Pro mládež napsal prózu Edudant a Francimor (1933), v níž spojuje pohádkové motivy s nástrahami všedního života.
Byl vynikajícím znalcem Židovských anekdot (1933), které vášnivě sbíral.
Žurnalistický slovník (1934) - uplatnil zde své žurnalistické zkušenosti a odhalil směšnost a nesmyslnost některých žurnalistických frází.
Hlavním hrdinou románu Michelup a motocykl (1935) je člověk posedlý touhou po levných nákupech, na nichž prodělá.
Poláčkovým životním dílem je románová tetralogie Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937), Vyprodáno (1939) - z rukopisného pátého dílu se našlo jen torzo. Autor v ní zobrazil Rychnov před a během první světové války.
Román pojednává o rodině pana Štědrého, židovského obchodníka, jehož manželka zemřela, ještě když byli jejich tři synové malí, o jeho druhé ženě a zejména o jeho třech synech - starších - Viktorovi a Kamilovi a mladším Jaroslavovi.
Charakteristika postav: paní Štědrá - obětavá manželka, která poslouchá svého manžela a nijak se neprojevuje, z románu je ale patrné, že by dovedla obchod vést lépe.
Pan Štědrý - nevzdělaný, hloupý, nafoukaný obchodník, který všechno ví, všechno zná, typický maloměšťák, který se do všeho plete, ale ničemu nerozumí. Chce být za každou cenu důležitý, je despotický, celou rodinu neustále poučuje a ponižuje. I když si to o sobě nemyslí, je špatným obchodníkem - používá zastaralé způsoby a je nepodnikavý.
Kamil je zjemnělý člověk, který si zakládá na módním oblečení a mluvě - používá cizí slova, kterým ani pořádně nerozumí. Neustále uráží okresní město za jeho „malost“, protože on jednou bude přece žít ve větších městech, kde je vše lepší. Je dobrým obchodníkem.
Viktor - pracovitý člověk, otcem odsuzovaný jako „špinavý dělník hrubých způsobů“ (protože si po jídle vytírá talíř kůrkou chleba a jí rychle jako člověk, který fyzicky pracuje, není mu proto dovoleno zasedat s rodinou k jednomu stolu). Je inteligentní a velice zručný.
Jaroslav - student práv, který býval jako malý často nemocný, macechou hýčkán, nadějí otce. Zprvu málomluvný a ostýchavý.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)