Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

2) Dramata historická:

„Jan Hus“, „Kutnohorští havíři“
historie má dobovou platnost
volání po svobodě a češství x němectví a individualismu

3) dramata pohádková:
„Strakonický dudák“
- hl. hrdinou je Švanda Dudách - Jihočech - miluje Dorotku a chce si ji vzít, ale rodiče jim brání - muzikant prý nedokáže uživit rodinu vydává se do světa
- jeho matka Rosana - nadpřirozená bytost - očaruje mu dudy všude slaví úspěch
- cestuje s ním prospěchář Vocílka, kterému jde jen o jeho peníze a prospěch. Když se Švanda dostane do nesnází, Vocílka zmizí.
- Švanda se zalíbí Zulice - princezna z nějaké země
- Dorotka spolu s Kalafunou vyrazí do světa, aby ho přivedli zpět - naleznou ho v paláci - Švanda je jako vyměněný a nezastane se jí
- Švanda Zuliku odmítne jde do vězení pomůže mu matka vrací se zpět Dorotka neodpouští na truc jde hrát na popravčí vršek obtěžují ho tu duchové zachrání ho Dorotka Švanda zahodí dudy Vocílka si je vezme, ale nic z toho nemá, protože ztratily svou kouzelnou moc
1. efekt - šťastná láska zvítězila
2. efekt - všude dobře, doma nejlíp prosazování vlastenectví
rysy romantismu - láska, romantické kontrasty, nadpřirozené bytosti, romantické prostředí, fiktivní země
rysy realismu - sociální situace, peníze určují vztahy mezi lidmi

Povídky:

„Rozervanec“ - posměšně kritizuje Máchu (znal ho) - časem na toto dílo reagoval K.H. Borovský, který Tyla kritizuje a hodnotí posměšně v povídce „Poslední Čech“

historické povídky:
„Dekret Kutnohorský“ - týká se UK doba Václava IV.
„Rozita Ruthardová“

drama:
1) drama ze současnosti:
„Paličova dcera“ - kritika společnosti
- dcera, která trestá dítě za hříchy svých rodičů
„Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“
- mapuje pražské prostředí na počátku 19. st.
- část textu je v němčině
- píseň „Kde domov můj“ - zpívá ji slepý houslista Mareš, hudbu složil František Škroup

3) Motiv trestu a viny

Dceřina kletba, Svatební košile, Polednice, Štědrý večer, Vodník, Zlatý kolovrat, Poklad, Holoubek, Lilie, Záhořovo lože

Erben je přesvědčen, že každý je podřízen vyššímu zákonu (poloha obecně mravní, křesťanská, zákon přírodní) - porušení zákona trest; jeho odvrácení - např. modlitby.

Svatební košile
- příčina tragédie - rouhání hlavní hrdinky, prosí pannu Marii, ať jí vrátí milého z vojny, překročila hranici mezi životem a smrtí
- proč byla zachráněna - modlitba, uvědomila si své chyby
- pohádkové rysy - dobro vítězí nad zlem, hrdinka fyzicky podléhá, ale mravně vítězí, triáda
- romantické prostředí - hluboká noc, kostel, hřbitov

Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
- narodil se v Kutné Hoře
- tvůrce českého realistického dramatu
- novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
- organizátor českého společenského života; bály besedy, recitace
- herec, dramatik, povídkář (hrál i v kočovných společnostech)

Pravděpodobní autoři podvrhů:

Václav Hanka - knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník
Josef Linda - novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům)

RKZ jsou zlomky básnických skladeb vzniklé v 2. desetiletí 19. st. a vydávané za zbytky rozsáhlých staročeských děl. Rukopis královédvorský byl r. 1817 údajně objeven Václavem Hankou ve Dvoře Králové a označen za památku 13. st. Rukopis zelenohorský byl následujícího roku anonymně poslán do Národního muzea jako nález na Zelené Hoře u Nepomuku a podle písma a jazyka měl představovat dílo z 9.a 10. st.
Těžiště obou památek je v epických zpěvech, Rukopis královédvorský mimoto obsahuje i básně lyrické a lyrickoepické. Oba rukopisy usilují o to, aby vyvolaly atmosféru dávné české minulosti a aby přestavily sílu, vyspělost a morální hodnoty starobylé české společnosti. Ovlivnily uměleckou tvorbu celého 19. st. Spory o pravost obou rukopisů se vedou dodnes.

h) Erben a Tyl jako pokračovatelé N.O.

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)
- narodil se v Podkrkonoší v písmácké rodině
- vystudoval gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze
- přítel Palackého, současník i protichůdce Máchy (blízké otázky, ale odlišné odpovědi)
- vědec: český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský)
- novinář: Pražské noviny
- sběratel: lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského), českých národních písní: „Prostonárodní české písně a říkadla“ a pohádek: „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“, např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska

„Kytice z pověstí národních“ - obsahuje 13 balad
- motivy balad: 1) motivy pohádkové - Vodník, Polednice, Zlatý Kolovrat, Vrba - nadpřirozené bytosti, kouzelné předměty, nadpřirozené děje, triáda, kontrast
2) motivy pověstí a obyčejů - Štědrý večer, Poklad, Polednice, Kytice (etymologická pověst - pověst o vzniku slova), Věštkyně

Pocestný

- lehkost lidové písně; pointa - jednou všichni zemřou
Vrchní z Kozlova
Toman a lesní panna - Tomanova milá si vezme jiného, Toman zemře

g) Význam Rukopisu královédvorského a zelenohorského.
Rukopisné padělky:
- zkratka RKZ
- rukopis královédvorský byl „nalezen“ r. 1817 ve Dvoře Králové
- rukopis zelenohorský, který byl zaslán Národnímu muzeu r. 1818, byl „nalezen“ na Zelené hoře u Nepomuku, hlásí se do 10. st.

Význam:
1) chtěli dokázat starobylost naší kultury
2) autoři chtěli posílit národní sebevědomí
3) přesto, že jsou to padělky, jsou to cenná díla 1. pol. 19. st.
4) inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa

„Slávy dcera“

- 1. vydání 1824, poslední verze 1852
- milostný cit k Míně splývá s ideály vlastenectví
- Bohyně Sláva (alegorie Slovanstva) si naříká nad součastným úpadkem Slovanů  byla stvořena její dcera Mína jako symbol slovanské budoucnosti, která má odčinit Slovanstvu utrpení. Zbožštěná Mína provází autora slovanskými zeměmi - slovanská minulost, slovanským peklem (nepřátelé Slovanů) i rájem (přátelé)
- motiv putování - Dante, Komenský
- myšlenka slovanské vzájemnosti = program sbližování Slovanských národů, odsouzení germanizace
- forma - elegie (žalozpěv) nad slavnou minulostí Slovanstva + zpěv o slavné budoucnosti
- členění do zpěvů a do jednotlivých znělek
- úvod - tzv. předzpěv
- alegorie

František Ladislav Čelakovský (1799 - 1852)
- narodil se ve Strakonicích
- studoval FFUK v Praze; pro četbu Husovy Postily vyloučen ze studií, pokračoval v Rakousku, ale nedokončil  redaktor, vychovatel
- z pražských novin propuštěn kvůli nepříznivé zmínce proti ruskému carovi - existenční problémy, nakonec profesor slavistiky v Bratislavě
- stáří v Praze

Čelakovský od mládí sbíral lidovou poezii

Čelakovský od mládí sbíral lidovou poezii, později začal tvořit její tzv. ohlasy
„Ohlas písní ruských“ (1829)
- ovlivněn historickou událostí
- napsal rychle po vítězství Rusů proti Turecku vkládá velké naděje v Rusko, které považuje za oporu všech Slovanů
- byl inspirován ruskými bylinami - respektuje jejich typické zvláštnosti převládá epika (děj), jsou tam jejich hrdinové, např. Ilja Murovec; některé hrdiny si sám vymýšlí
- popisuje přírodu, objevují se zde rusizmy
- i básně lyrické (milostné, pracovní i rodinná témata)

„Ohlas písní ruských“ (1839)
- vznikaly pomalu - 10 let
- vyjadřují ráz českého lidového života
- rozdíly od Ohlasů písní ruských: 1) nemá hrdinské písně
2) převažuje lyrika, satira, výsměch, např. vrchnosti

František Martin Pelcl (1734 - 1801)

- profesor českého jazyka na UK; psal česky
- „Nová kronika česká“ - napsal jako reakci na Dobnera

Pavel Josef Šafařík (1795 - 1861)
- Slovák, psal česky
1. zakladatel slovanské archeologie:
pokračovatel Dobrovského v slavistice
„Slovanské starožitnosti“ - nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě

2. literární historik:
„Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích“ - německy
- Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku.

3. básník:
sbírka „Tatranská múza s lýrou slovanskou“

4. Literární teoretik:

„Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie“ - požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

h) Myšlenka slovanské vzájemnosti, ideál, poezie.
Jan Kollár (1793 - 1852)
- Slovák, evangelík
- studoval teologii v Jeně (Německo) - zde nadšen pokrokovostí myšlenek, ale také pocítil nadřazenost německého nacionalismu (nacio = národ) nad slovanskými národy
- zamilován do Vilemíny Schmidtové, přesto se vrací do vlasti, kde je jeho místo
- pobyt v Praze, seznámený s Palackým a Šafaříkem
- byl tedy ovlivněn 1) pobytem v Jeně
2) láskou k Vilemíně
- odraz v tvorbě a) touha po svobodě národa
b) pochopení slavnější slovanské minulosti
x
dnešní úpadek
c) láska k Míně (dlouhé odloučení, zbožňování)

Vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii.

2. literární historie a teorie
„Slovesnost“ - učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia)
„Historie literatury české“ - texty od Husa po současnost, přehledné dějiny
- přehledné dějiny české literatury (obraz bohatství české literatury)

3. básnická literatura
1. česká romance „Oldřich a Božena“
4. překlady
důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z angličtiny: John Milton - Ztracený ráj; z němčiny: Goethe - Heřman a Dorota; z ruštiny: Slovo o pluku Igorově

Posilování historického vědomí národa.
František Palacký (1798 - 1876)
- zemský historiograf; jako politik - liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu

Organizátor:

- založení Časopisu Společnosti
- vlasteneckého muzea v Čechách
- založení Matice české (vydávání českých knih)
historik:
- edice kronik Staří letopisové čeští (14. - 16. st.)
„Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“
- 5dílné; německy od r. 1836, česky od r. 1848
- základní historické dílo do r. 1526
- výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou
- vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry)
- inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

Představitelé historické vědy.
Gelasius Dobner (1719 - 1790)
- psal latinsky a německy
- zabýval se tzv. dějezpytem (dějepis)
- kriticky zkoumá českou historii
- odhalil nepřesnost Hájkovy Kroniky české

Dílo: 1. Jazykověda

shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka „Slovník česko-německý“ - 5dílný (120 000 slov)
čerpal - z literárních památek
- z řeči lidu
- z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny
- vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík ap.)
= důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný
Vznik českého odborného názvosloví - vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd.

stať „Rozmlouvání o jazyku českém“ - proti poněmčování ve školách
- kulturní program generace - obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. st.

nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) x osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)

dílo: 1. Historická svébytnost českého jazyka

„Dějiny české řeči a literatury“ - německy (1792)
- zachycuje souběžný vývoj ČJ a literatury
- vážil si veleslavínské doby

2. slovní zásoba - chtěl prokázat, že čeština má stejnou slovní zásobu jako ostatní jazyky - píše „Německo-český slovník“ - 2 díly
3. gramatika
„Zevrubná mluvnice jazyka českého“ - německy (1792)
- systém jazyka a jeho zákonitosti

4. slavistika (- věda o slovanech)
„Základy jazyka staroslověnského“ (1822)
- zakladatel slavistiky
- zahrnuje historickou i jazykovou část

c) Počátky českého divadla.
- převážně německé; česky až od r. 1786 - Divadlo Bouda na Koňském trhu - po 3 letech zbořeno
- Divadlo v Kotcích - německé; občas se zde hrály české hry; byla zde uvedena první česká hra „Kníže Honzík“ - hrána česky, ale německými herci
- Divadlo Nosticovo (dnes Stavovské) - německé divadlo, občas české hry

Herci měli podřízené postavení

- hrály zde především německé a anglické kočovné společnosti
- loutkové divadlo - české

hry - překlady
- české původní hry zpravidla historické s vlasteneckým podtextem - Václav Thán

Václav Thán (1765 - 1816)
- divadelník
- psal překlady i nová historická dramata
- r. 1785 sestavil almanach básní
- těžké finanční podmínky - končí u kočovné divadelní společnosti, o jeho konci není nic známo
- dílo: „Vlasta a Šárka“ - dívčí válka
„Břetislav a Jitka“

d) Josef Jungmann a jeho kulturní program.
Josef Jungmann (1773 - 1847)
- jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny
- narodil se v Hudlicích i Berouna
- působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

Projevy osvícenství u nás

(významné pokrokové reformy uskutečnila Marie Terezie a její syn Josef II):
1773 - zrušení jezuitského řádu
1781 - vydání tolerančního patentu, který povoloval náboženskou svobodu, rovnoprávnost církví
1781 - zrušení nevolnictví, čímž byla dána možnost selskému lidu svobodně se stěhovat do měst a dávat své děti na studie

záporné stránky josefinismu - germanizace, centralizace (vše bylo řízeno z Vídně)
kladné stránky josefinismu - zrušení nevolnictví, příchod lidových vrstev do Čech  demokratický charakter N.O.
Periodizace N.O. - činnost tří tvůrčích generací:
1. fáze obranná = defenzivní
- 70. léta 18. st. - konec 18. st.
- snaha o vytvoření pevných pravidel českého jazyka  zachránit a obnovit ČJ, čelit germanizaci
- zájem o českou kulturu a dějiny; čeština pouze v náboženských spisech, v knížkách lidového čtení apod.

2. Fáze ofenzivní

- poč. 19. st. - 20. léta 19. st.
- rozvoj slovní zásoby - odborný a básnický jazyk
- historismus - oslava husitství a veleslavínské doby
- slovanská vzájemnost
- nadšení a víra v budoucnost národa

3. fáze - vyvrcholení N.O. - 30. - 50. léta 19. st.
- doba mezi dvěma revolucemi 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu

b) Přínos Josefa Dobrovského, dílo.
Josef Dobrovský - narodil se v Maďarských Ďarmotech (1753 - 1829)
- studium teologie (kněz)
- vychovatel v šlechtických rodinách, později vědec
- studium dějin českého a slovanských jazyků a dějin literatury
- česky cítil, ale nepsal - psal latinsky a německy

7. Národní obrození v českých zemích

a) Zařazení do časových souvislostí.
Projevy N.O.
Fáze N.O., charakteristika.
Co je to osvícenství a jak se projevuje.

70. léta 18. st. - 20. léta 19. st. (- ve Francii 1789 - 93 - revoluce)

N.O. = společenské hnutí
projevy: 1) osvobozenecký boj
2) uvědomění lidových a měšťanských vrstev
3) uvědomění v těžké jazykové situaci
4) snaha o samostatnost v kultuře i hospodářství

podmínky pro vznik N.O. - rozpad feudalismu, osvícenství, racionalismus

Znaky osvícenství:
- navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu a reakce
- důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost
- sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty.

e) Význam Jezuity Bohuslava Balbína.

Význam puristů a jejich přínos pro vývoj češtiny.
Role Antonína Koniáše.

Bohuslav Balbín
- jezuita, ale vlastenecké smýšlení  pronásledován představenými
„Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého“ (= „Obrana“ - zkráceně)
- napsáno latinsky
- právo národa na vlastní jazyk
- kritika vídeňské politiky, která vytlačuje češtinu ze škol, úřadů i kostelů
- vydána až počátkem národního obrození
- vzor pro jiné obrany českého jazyka
- velký přínos pro češtinu

Antonín Koniáš
- jezuita
- vynikl fanatickou snahou ničit české nekatolické knihy (spálil kolem 20 000 knih)
- sepsal seznam zakázaných knih

Puristé

- očišťovali jazyk, nahrazovali cizí výrazy mnohdy neobratnými výrazy českými
- necitlivé zásahy a tvoření novotvarů (nová slova)
- Matěj Václav Šteyer, Václav Jan Rosa

f) Kramářská píseň.
Kramářská (=jarmareční) píseň - zpívaná na jarmarcích
- zpívali ji potulní kramáři s flašinetem, obrázkový doprovod
- tématem byly války, bitvy, požáry, povodně, ...
- většinou měli reálný základ
- nahrazovali jakoby zprávy

Zděšen světem se uchyluje poutník do jistoty svého srdce...

- zděšen světem se uchyluje poutník do jistoty svého srdce, kde lze rozmlouvat s bohem
- Labyrint světa = nejistota, strach, úzkost
- Ráj srdce - bezpečí, klid; jediná jistota, která existuje je bůh
- typické barokní dílo

Encyklopedické práce
- snaha shrnout veškeré vědění vševědní spisy = pansofické spisy - 7 dílů - doufal, že vzdělání povede ke zbratření lidstva

Spisy pro Jednotu bratrskou
„Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“
- alegorie - matka = Jednota bratrská - v době rekatolizace nemá možnost k přežití (nekatolická církev)
- loučení se svým národem, vlastí, kterou musel opustit (Růžový palouček u Litomyšle)
- vestfálský mír ukončil jeho naděje na návrat
- Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, vláda věcí tvých se zase navrátí, o lide český! Bylo zhudebněno jako Modlitba pro Martu - dává víru a naději

„Orbis pictus“

- svět v obrazech - usnadňuje učení cizích jazyků

„Škola hrou“, „Informatium školy mateřské“, „Brána jazyku otevřena“

Práce náboženské-filozofické
„Labyrint světa a ráj srdce“ - poutník (autobiografické rysy Komenského) se vydává na cestu městem = světem, životem alegorie
- symboly - Všezvěd Všudybud - nikdo bez něj nemůže projít světem  touha po poznání
- Mámení - symbol lidské pohodlnosti při poznání, symbol lidských klamů
Poutník dostane Uzdu a Brýle, které musí mít přesně nasazené, aby viděl věci takové, jaké jsou.
- kritika lidských vlastností - přetvářka (lidé si nasazují masku), hloupost, lstivost, prohnanost, pýcha, zákeřnost, zloba atd.
- neschopnost si porozumět z důvodu lhostejnosti, myslí si, že lidská práce je nesmyslná
- lidé si nepřipouštějí smrt. Tváří se, že nemá přijít konec a v tomto ohledu jsou lehkomyslní

Při stěhování přišel o část rukopisu i knihovny...

- manželka a 2 synové mu zemřeli na mor
- střídavý pobyt u českobratrských šlechtických obránců
- 1628 - odejít nebo rekatolizovat odchází do polského Lešna
- při požáru v Lešné shořel slovník „Poklad jazyka českého“; zemřela mu i jeho druhá žena
- cestuje do Anglie, Švédska, Holandka, Uher
- 1648 - Vestfálský mír ukončí 30letou válku, ale nedovolí exulantům vrátit se do vlasti zmaření naděje na návrat
- umírá v Amsterodamu, je pohřben na Aardenu

Pedagogické práce:
„Velká Didaktika“ - o čtyřdílné školní dílně podle stupňů, věku a prospěchu
- za dobu určenou řemeslníkem musí být probráno řemeslo v celém svém rozsahu
- do školy od dětství až do 24 let
- 4 stupně: dětství, chlapectví, dospívající věk, jinošství
- každý stupeň 6 let
- škola mateřská - cvičeny vnější smysly
- škola s vyučovacím jazykem mateřským
- gymnázium
- akademie
- nižší školy, mateřská a obecná - mládež obojího pohlaví

c) Dvě linie české pobělohorské literatury.

- po porážce na Bílé hoře v roce 1620:
1) potrestáni účastníci odboje (poprava 27 českých pánů, konfiskace majetku, nucený exil)
2) hospodářský rozvrat (utužení nevolnictví)
3) rekatolizace a germanizace

2 linie literatury:
- emigrantská (Komenský, Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský)
- domácí (Adam Michna z Otradovic, Bedřich Bridel, Balbín, Koniáš)

d) Jan Amos Komenský, zásady školství, učebnice.
Kdo provádí poutníka na cestě labyrintem a proč.
Životopis.
Jan Amos Komenský
- studoval v Německu  rozvoj vědeckého bádání v zahraničí ho vede ke snaze vytvořit české národní vědy
- 1621 odchází z Fulneku (utíkají před španělskými vojáky) do Přerova - v té době už má ženu a děti

Jan Campanus Vodňanský

- rektor univerzity Karlovy
- „Bretislaus“ - Břetislav, drama
- přívrženec nekatolizace; spáchal sebevraždu

2) národní
Nauková literatura:
Viktorin Kornel ze Všehrd (Chrudim)
- hlavní představitel národního humanismu u nás; překladatel a právník
- „O právech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery“ - staví české zvykové právo nad právo římské
- jazyková dokonalost, počátky česky psané vědy

Cestopisy:
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - popisuje cestu do Benátek a do Egypta - „Do země judské“

Václav Vratislav z Mitrovic

- „Příhody Václava Vratislava z Mitrovic“
- rukopisem - vydáváno až v době národního obrození
- o cestě do Turecka a jejich zajetí
- Jako 15letý mladík v poselstvu císaře Rudolfa II. jede do Cařihradu. Popisuje cestu. Vztah mezi Rudolfem II. a sultánem se změnil a oni byli uvězněni v černé věži. Po několika letech se vrátil z tureckého zajetí zpět.

Jazykověda a překlady:
Jan Blahoslav - historik, organizátor, učitel, biskup Jednoty bratrské
1) pro potřeby jednoty: „Šamotulský kancionál“ = zpěvník bratrských písní
2) pro český národ: „Filipika proti misomusům“
- chtěl rozptýlit nedůvěru a dokazoval, že vzdělání pomáhá člověku v životě a nevzdělaný je překážkou
„Gramatika česká“ - usiluje o jazykovou kulturu, žádá ustálenou normu, je doplněna sbírkou přísloví
„Muzika“ - návod pro neškolené zpěváky; o hudbě, i hudební teorie
překlad „Nového zákona“ - podnět k překladu celé bible
po jeho smrti přeložili „Starý zákon“ bratři Jednoty bratrské a vydali oba díl v letech 1579 - 1594 v Kralicích na Moravě  Bible Kralická
- vynikající čeština  vzor spisovného jazyka u nás i na Slovensku
(bibličtina - typ jazyka) - nekatolická bible
misomusové - nepřátelé vyššího vzdělání

6. Renesance, humanismus a baroko v české literatuře

a) Vysvětlete úvodní pojmy.
renesance - znovuzrození, znovunarození
- významný novověký umělecký proud
- usiloval o myšlenkovou i formální obrodu antiky
- označuje celé historické období a umělecký směr
humanismus - lidský
- vyjadřuje nový ideál vzdělávání, který na místo poznávání Boha staví poznávání člověka
- označuje určitý životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení

Jedná se o 2. pol. 15. - 20. léta 17. století.
Renesance se u nás moc neprosadila (náboženské spory, vliv církve). Renesanční rysy se objevily pouze v knížkách lidového čtení a v zábavné próze, např. Historie o bratru Janu Palečkovi.

Renesanční myšlenky se objevují zejména v díle syna krále Jiřího - Hynka z Poděbrad
- proslul svými překlady 11 novel z Boccacciova Dekameronu
- své současníky pohoršoval „nemravnými“ veršovanými skladbami (např. „Májový sen“ nebo „Veršové o milovníku“)

Specifické znaky českého humanismu:

- snaha po rozšíření humanistické vzdělanosti
- vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
- obsahově - převaha naukového charakteru literatury
- literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi
- vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku

náznaky už v době Karla IV. (přátelství s Petrarcou), plný rozvoj až v 15. a 16. století (s reformačním hnutím).
b) Nauková literatura a cestopisy jako typická díla českého humanismu, autoři, díla.
Který vzdělanec a biskup Jednoty bratrské vynikl ve své péči o český jazyk a v čem spočívá její význam.
Dvě linie českého humanismu:
1) latinská
Jan z Rabštejna - diplomat Jiřího z Poděbrad
- „Dialogus“ - rozhovor 4 šlechticů o soudobé politice

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - píše filozofickou prózu a básně

„Macbeth“

- skotský vůdce vyhraje bitvu  chce být králem. Tři čarodějky mu věští nesmrtelnost. Králem se stává Malcolm. Macbeth pozve krále na hostinu, zabije ho a vina padne na stráž. Macbeth vypadá jako hrdina  korunovace. Vidí ducha krále  strach, výčitky. Návrat prvorozeného syna Dankeho. Napadení hradu, vražda Macbetha. Převzetí moci, nastolení pořádku. Lady Macbethová zešílí a spáchá sebevraždu.
- reálný x nadpřirozený příběh
- touha po moci

Znaky shakespearovského dramatu
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš

h) Miguel de Cervantes y Saavedra

- nikdy nebyl školně vzdělán
- byl otrokem v Alžíru, podařilo se mu sehnat výkupné a vrátit se do vlasti

„Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“
- rytířský román, 2 díly
- hl. hrdina - chudý venkovský šlechtic (hidalgo = zeman), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí)  touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
x
zbrojnoš Sancho Panza - přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí. Význam: nejen satira na minulost ale i na nedostatky tehdejší společnosti
- v závěru před Donem Quijotem smeká i Sancho Panza
- vliv na Dyka, Vančuru aj.

„Romeo a Julie“

- dva znepřátelené rody Monteků a Kapuletů. Na plese se Romeo zamiluje do Julie. Navštíví ji (balkónová scéna) - slib lásky - mnich je tajně. Julie se má provdat za hraběte Parise - nechce. Romeo zabije v souboji Juliina bratrance Tibalta  utíká z města. Julie se domluví s mnichem, že bude předstírat smrt, vypije nápoj a napíše Romeovi vzkaz. Romeo ho ale nedostane a myslí si, že je Julie opravdu mrtvá  vypije jed. Julie se probudí a vidí vedle sebe Romea mrtvého  probodne se jeho dýkou. Juliina matka umírá žalem. Oba rody uzavřou tzv. pochmurný mír.

„Othello“ - důstojník Jago nenávidí svého nadřízeného Othella. Jago narážkami vzbuzuje u Othella žárlivost. Othello mu uvěří a uškrtí Desdemonu (svou ženu). Jagova žena mu prozradí, že byla nevinná. Jago za to svou ženu zabije. Othello spáchá sebevraždu. Jago je souzen a umučen.
- drama žárlivosti
- příběh závistivce a žárlivce Jaga, který dokázal duši Othella natolik rozvrátit, že byl schopen i vraždit

„Král Lear“ - dvě dějové linie
- velmi složitý příběh

Francois Villon

- „Závěť“ = „Velký a malý testament“
- spor mezi vírou, pokorou, zbožností x touha po svobodě, nevázaný život
- radost x zoufalství
- ironie, vtip, výsměch x tragická vážnost
- cynismus, pohrdání x touha po lásce, radosti, porozumění
- autobiografické rysy; vzpomíná na dobu studií, lásky, na bídu
- „V srdci žal a v břichu hlad“
- „Balada“ - pocit vykořeněnosti (nikam nepatří)

francouzská (villonská) balada - 4 sloky: 3 delší, poslední krátká; poslední sloka je posláním, je to shrnutí, závěr.

g) Anglická renesance v dramatu.
Rysy díla, typy dramat.

William Shakespeare

1) Komedie

„Sen noci svatojánské“ - příběh s pohádkovými prvky se odehrává o kouzelné noci na sv. Jana

„Zkrocení zlé ženy“ - otec má 2 dcery; mladší by se ráda vdávala, ale otec rozhodne, že dokud se nevdá starší, nevdá se ani mladší. Starší Kateřina je hubatá a zlá, nakonec se vdá, její muž se k ní chová podobně, jako se chovala ona. Tím je Kateřina poučená a je vstřícná ke svému manželovi.

2) historické hry

- zpracovává anglickou historii, ale i z dějin antických a francouzských

„Richard III.“
„Jindřich VI.“
„Julius Caesar“

3) Tragédie

„Hamlet“ - dánský kralevic Hamlet, jeho otec - dánský král, matka, strýc Claudius
- strýc zabil svého bratra (krále) - jed do ucha. Hned po jeho smrti nastoupil s královou ženou na trůn. Král se zjeví Hamletovi jako duch a řekne mu, že ho Claudius zabil. Hamlet nechá herce celý příběh (vraždu) zahrát, Claudia to vyděsí. Hamlet předstírá šílenství a omylem zabije otce své milé, Ofélie. Hamlet odejde z města, Ofélie zešílí a utopí se. Hamlet se později vrátí, ale nikdo ho tam nechce. Svede souboj s meči s Oféliiným bratrem. Špička meče je namočena v jedu, oba jsou ji zranění a umírají. Matka vypije otrávené víno. Závěr - všichni umírají.
rozpornost hrdiny, touha uskutečnit ideály x pocit povinnosti potrestat zlo touha po činu, ale nerozhodnost
- úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti
„Jak vznešené dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!“

„Romeo a Julie“ - o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
- boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu
- jádrem příběhu je historická událost poč. 14. st. v Itálii ve Veroně

Cyklus

- milostné, zpravidla veselé příběhy
- proti hlásání církve o oslavě posmrtného života  oslava života pozemského
- rysy renesance: světská témata (láska, nevěra), kritika společnosti, žena rovnocenná muži

novela - krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru

rámcová próza - děj je zasazen do jednoho prostředí
f) Nové formy a kdo je psal?

Francesco Petrarca - „Sonety Lauře“ - zpěvník
- milostná poezie (štěstí, zklamání, radost, smutek, doufání, ...)
- ren. rysy: opravdový prožitek hl. myšlenka - láska bere člověku dech

sonet - znělka, 4 strofy, verše: 4+4+3+3, rým ABBA, ABBA, ABA, ABA

Autoři

- přednašeči, zpěváci
- trubadúři nebo travéři (Francie)
- minnesängři (Německo)
- minsteři nebo minstrelové (Anglie)
- žakéři, žertéři - původně pomocníci, předvaděči

forma - pastorela - od slova pastýř pastýřská milostná píseň
- epistola - milostná psaní
- album = svítáníčko - milostná báseň motivovaná loučením milenců za svítání

e) Pojmy renesance a humanismus.
Politické, hospodářské a společenské změny.
renesance - znovuzrození, znovunarození
- významný novověký umělecký proud
- usiloval o myšlenkovou i formální obrodu antiky
- označuje celé historické období a umělecký směr

Humanismus:

- lidský
- vyjadřuje nový ideál vzdělávání, který na místo poznávání Boha staví poznávání člověka
- označuje určitý životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení

Jedná se o počátek 14 stol. (Itálie) až počátek 17. století.

Toto období se vyznačuje přírodními a astronomickými objevy, zámořskými cestami a objevy nových zemí, rozvojem věd o člověku, vynálezem knihtisku, přechodem od feudalismu ke kapitalismu. Důraz klade na kult smyslů a rozumu (proti kultu víry), individualitu a sebevědomí a na všestrannost poznání.
Rozvíjí se literatura v národních jazycích (místo latiny). V popředí stojí literatura nauková.

Kdo píše novely se světskými tématy a co je to rámcová próza?

Giovanni Boccaccio - „Dekameron“ - sbírka sta novel
- rámcová próza
- sedm šlechticů a tři mladé ženy opouští Florencii nakaženou morem a na venkově si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů

Rusko

„Slovo o tažení Igorově“ - vypráví o vojenském tažení knížete Igora proti mongolským Polovcům, o jeho porážce, zajetí a útěku.

c) Rytířská epika (= dvorský epos) + témata.
Rytířské pojetí lásky v dvorské milostné lyrice + názvy básníků.

Rytířská epika
Postupně jsou historické národní příběhy nahrazeny smyšlenými.
Ústřední postavou je často rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých a žen apod.
Tématem byl např. bájný král Artuš nebo makedonský Alexandr Veliký.

„Tristan a Izolda“

- keltská pověst
Bohatý muž Marco pověřuje svého synovce, aby mu přivedl zlatovlasou Izoldu. Tristan (synovec) a Izolda spolu na lodi vypijí nápoj lásky a beznadějně se do sebe zamilují. Tristan se jí pro svého strýce vzdá  oba jsou nešťastní. Tristan odchází ze země - láskou onemocní  vyšle svého přítele, aby mu Izoldu přivedl - Izolda se za ním vydá. S přítelem se dohodl že na lodi vztyčí vlajku (bílou pokud Izolda přijíždí a černou pokud ne). Tristanovi dělá společnost Izolda Běloruká, která ho miluje, ale on ji ne  chce se pomstít. Tristan chodí každý den na útes, odkud je dobře vidět na moře. Později je ale už sláb a na útes nemůže. Izolda Běloruká se pomstí tím, že Tristanovi oznámí černou vlajku, i když je bílá. Tristan umírá, Izolda Zlatovlasá zemře žalem vedle něj. Izolda Běloruká lituje svého činu.

Dvorská milostná lyrika

- hluboký cit, láska k vyvolené paní, obdiv, úcta (rytířský kult ženy), často je láska neopětovaná, nešťastná, žena byla zpravidla vdaná.

5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.

a) Který rok je považován za konec starověku a proč?
Za konec starověku se zpravidla označuje rok 476, tedy rok rozpadu západořímské říše. Středověké období v Evropě je výrazně poznamenáno nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. (Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli, smysl lidského života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako pouhou přípravu na život posmrtný na nebesích.)
Křesťanstvím byla značně ovlivněna i středověká literatura. Postupně do ní pronikaly světské prvky a vznikaly i díla, v nichž se náboženské motivy pojímají humorně (např. starofrancouzský Román o Lišákovi).
Rozvíjí se společenský řád zvaný feudalismus.

Literatura v církevním prostředí
Bible 1) Starý zákon (Hebrejská - křesťanství začínají šířit Židé)
2) Nový zákon (křesťanská část - ze života Ježíše Krista)

jazyk - latina
doba - konec 5. a počátek 9. stol. (raný středověk)
legendy - hl. hrdina - světec; ze žánrů dosáhly největšího rozmachu lyrické písně a modlitby; počátky náb. dramatu (vzniká v Vánočních a Velikonočních obrazů  živý betlém nebo smrt Ježíše)

Nový zákon

- obsahuje čtyři evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo), tj. vyprávění o Kristově životě, epištoly, tj. listy apoštolů věřícím a 3. částí Nového zákona je Apokalypsa = Zjevení sv. Jana - obsahuje poslední soud a popis konce světa.
Dále obsahuje žalmy a hymny.

b) Hrdinská národní epika, hlavní rysy, vlastnosti hlavního hrdiny + příklad díla v jednotlivých zemích.

Nejčastějšími náměty je oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře a jeho ctností, úcta k urozené ženě, povinnost ochraňovat slabší, šíření a obhajoba křesťanské víry. Autoři byli většinou anonymní. Hrdinská a rytířská epika volí jako svůj nejčastější žánr epos.

Španělsko - „Píseň o Cidovi“ - Cid je přezdívka, znamená pán rozdávající rány - legendární španělská postava, rytíř, bojoval proti Maurům.
Byl obviněn z údajné zpronevěry daně  králem vyhnán. Ve snaze očistit svou čest opouští rodinu a vyráží proti Maurům. Zaznamenává úspěchy a vrací se s velkým bohatstvím. Smíří se s králem, setká se s rodinou a provdá dcery, které si ale vezmou zlé muže. Otec muže porazí  dívky jsou svobodné a uzavřou sňatek s muži královského rodu.

Francie

„Píseň o Rolandovi“ - oslavuje statečné činy rytíře Rolanda z družiny Karla Velikého.
Líčení bitvy mezi křesťanským vojskem Karla Velikého a mohamedánskými Saracény. Roland je těžce zraněn - modlí se k andělu Gabrielovi. Bůh seslal anděla Cherubína, sv. Michala a Gabriela, aby jeho duši odnesli do věčného ráje. Císař všechny se svým vojskem pomstí.

Německo - „Píseň o Nebelunzích“ - hl. postavou je princ Siegfried, epos pojednává o jeho životě a smrti. Siegfried je nezranitelný - matka ho vykoupala v dračí krvi, ale mezi lopatky mu padl lístek lípy  jediné místo, kde je zranitelný. Během svého života získá tři kouzelné předměty (poklad Nibelungů, meč, který ho činí neporazitelným a plášť, který ho činí neviditelným). Pomocí těchto předmětů získá princeznu Kriemhildu a ožení se s ní. Siegfried je lstí zabit při lovu. Hagen ukradne poklad Nibelungů a ukryje ho. Kriemhilda se znovu vdá a se svým synem a manželem se snaží získat poklad zpět a pomstít se. Kriemhilda ale umírá a tajemství pokladu si bere s sebou.

Zábavná literatura

- zvláště za Jiřího z Poděbrad - oživení kulturních a politických styků (české poselstvo krále Jiřího do ciziny)  „Deník Václava Šaška z Biříkova“ - o cestě Lva z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě (viz. Jirásek - „Z Čech až na konec světa“)

reforma - náprava
světské- není s náboženským tématem, týká se běžných věcí
„Viery“ - tj. vyznání víry v Boha
„Desatero“ - desatero přikázání
„Páteře“ - tj. Otčenáše
sekta - malá skupina lidí, většina označena za kacíře a upálena, vychází z původního náboženství, ale částečně změněno
klatba - nesmí mít žádný mluvený projev
interdikt - žádné církevní projevy (pohřby ...)
postila verba - po oněch slovech
kázání - výklad biblického textu po čtení z evangelia
diakritický - rozlišující
poemika - spor, vzájemné vyvracení názorů protivníka
kancionál - zpěvní sborové písně

2. Husitská poezie

a) česky
„Budyšínský rukopis“
- tři veršované skladby proti Zikmundovi a všem, kdo ho zvolili za českého krále
- části: Žaloba Koruny české, Prorok (= výtka) Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli)
„Hádání Prahy s Kutnou Horou“
- nejvýznamnější část „Budyšínského rukopisu“
- forma sporu
- Praha zpersonifikována jako krásná žena, Kutná Hora jako nevzhledná baba
- Praha - pokrokové husitství
- Kutná Hora - stanovisko církve a Kostnického koncilu
- účel - snaha získat pro husitství

b) latinsky
„Vavřinec z Březové“
„Píseň o vítězství u Domažlic“ - oslavná báseň, dnes historický dokument
„Husitská kronika“ - próza o letech 1414 - 1422, popisováno z hlediska stoupence pražských umírněných kališníků

3. Vojenský dokument

Jan Žižka - „Žižkův vojenský řád“ - zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na sněmu v Německém Brodě
- kořist má být svržena na jedno místo
- proti hádkám
- tresty za smrt člověka

e) Hlavní myšlenky díla Petra Chelčického.
Které náboženské společenství vzniklo na základě těchto názorů?

Petr Chelčický
- odsoudil válku
- žil v Chelčicích u Vodňan
- vzdělaný, zeman, samouk, kritik společnosti
- obhajoval pasivitu (neodporovat zlu násilím), pokoru, chudobu; odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu

„O boji duchovním“ - 1421
- odsuzuje trojí rozdělení společnosti - stav rytířský, kněžský a robotný, upozorňuje na bibli rovnost všech

„Postila“ - 1435

- forma kázání
- protiklady vidí ostřeji než Jan Hus

„Sieť viery pravé“ - 1440
- nejpropracovanější a nejrozsáhlejší dílo Chelčického
- síť - pravá křesťanská víra
- sítí se loví spravedliví lidé, ale hříšníci ji trhají. Síť symbolizuje církev, kterou trhají dvě velryby, světský panovník a papež. V první části spisu je podán rozbor ideální církve a na ten navazuje kritika církve skutečné. Druhá část je věnována kritice lidské společnosti. Kritizuje feudály a měšťany. Stojí na straně nejpotřebnějších - řemeslníci.
V polovině 15. století vzniká náboženská skupina, která chtěla důsledně žít podle myšlenek Petra Chelčického - Jednota bratrská:
- 1458 v Kunvaltě u Rožmberka
- trestná práce, nedbali o vyšší vzdělání
- proti soudům, účasti na veřejném životě, světským zákonům, vojenské službě
- postupné spory  postupně vztah k veřejnému životu i vzdělání  zakládali školy, vyvíjeli literární činnosti  16. století - významné osobnosti české kultury

1414 koncil

- nedali mu šanci se bránit (odpovědi ano - ne), po pár dnech uvězněn a tam onemocněl. Zikmund tvrdil, že ho zachrání, ale později rezignoval. Česká šlechta a Václav IV. Husa podporovali. Skončilo to tím, že ho fyzicky a duševně trápili a pak ho 6. 7. 1415 upálili.

„Decclesia“
- o církvi
- r. 1413, psáno latinsky, myšlenky, opírá se o učení Wicliffa, kritika církve biskup ani papež nežijí jako křesťané není třeba je poslouchat = největší útok proti církvi

„Výklad Viery, Desatera a Páteře“ - psáno česky
- výklad modliteb a desatera
- úvahy o mravním životě, kritika společnosti
- vášnivé zaujetí pro věc; nutnost bojovat za pravdu

„Knížky o Svatokupectví“ - 1413, psáno česky
- je nejútočnější; kritika braní poplatků za náboženské projevy (křty, pohřby) a získávání církevních úřadů za peníze
- od papeže přes mnichy k obyčejným lidem

„Postila“

- sbírka kázání v časové posloupnosti podle církve
- výklad svatých čtení nedělních
„Dcerka“
- list určený ženám, je o správném životě

tzv. Listy - česky i latinsky, nejcennější jsou „Listy z Kostnice“

Jan Hus upravil český pravopis. Je pravděpodobně autorem díla „O pravopise českém“ - úprava českého pravopisu ze zpřežkového na diakritický (nabodeníčko - háčky, tečky, čárky). Odstranil archaismy, nahradil německá slova českými.

Význam Jana Husa
- národní - spojoval vlastenectví s mravností, urychlil revoluční boj proti církví, rozvoj českého jazyka
- světový - boj za pravdu a za cenu života

d) Literatura doby husitské.

Kancionály, polemické skladby proti Zikmundovi, vojenský řád.

Husova smrt  sjednocení národa, předpovědi o konci světa se nesplnily.
Husitská literatura přináší zlidovění a sepětí se společenským bojem.

Žánry - satira
- zpěv (i historický)
- kronika
- traktáty
- poemika
- postila

1. písně
„Jistebnický kancionál“ - sborník husitských písní
„Ktož jsú boží bojovníci“
- prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
- účinná zbraň husitských válek, snaha povznést sebevědomí, dodat odvahu, kázeň a sjednocenost, i náboženská témata
„Povstaň, povstaň veliké město pražské“
„V naději boží mistr Hus Jan“

2. Laici

Tomáš Štítný ze Štítného
- zchudlý šlechtic, zeman
- studoval, byl vdovec, ovlivněn Milíčem
- píše česky
- dílo - sborníky traktátů
- usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
- domlouval bohatým, poddané vede k poslušnosti
- význam - o náboženských otázkách poprvé píše česky

„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“
- pojednává o zásadách křesťanského života, např. o hospodáři, hospodyni a čeledi

„Řeči besední“
- řeší náročnější náboženské a filozofické otázky (o Bohu, stvoření)

„Řeči sváteční a nedělní“
- výklad části evangelia

c) Odsouzení církve v díle Jana Husa.

Uveďte vliv na český pravopis.
Nastiňte životopis.

Jan Hus
- narozen v jižních Čechách - Husinec u Prachatic asi 1371 - 1415 (tehdy matky určovaly narození svého dítěte přesně na den, ale ne na rok)
- studoval artistickou fakultu, pak se stal mistrem, dále studoval na bohoslovětské fakultě - nedostudoval
- kněz, vysokoškolský profesor, lektor Univerzity Karlovy
- psal hlavně latinsky
- kázal zhruba od 30 let v Betlémské kapli o jejíž založení se zasloužil Matěj z Janova
- od r. 1402 kritizoval kněží a církev volal po návratu k chudobě, papež je velkofinančník, hříšní jsou i kněží
- změna  seznámení s myšlenkami Johna Wicliffa (žil v Anglii)
- žil apoštolským životem
- přeložil bibli do angličtiny
- chce pomocí státu vyvlastnit církevní statky a rozdat je chudým
- Betlémská kaple plná - lid ho obdivoval, římský papež tvrdě zasáhl proti Husovi a Zajíc to musel respektovat  klatba (nesměl kázat) a nad Prahou vyhlášen interdikt  odchází do Kozího Hrádku a ví, že je zle

Jan Milíč z Kroměříže

- otec české reformace
- český kazatel, nejradikálnější
-1363 - vzdal se všech hodností a důchodů  chudoba
- podmanivá osobnost, největší vliv na chudinu
- plamenná slova, kritika do nejvyšších kruhů (říkal, že nejtěžší hříchy mají králové a obchodníci, člověk vy si měl všechno udělat sám)
- centrum kazatelství - Betlémská kaple
- kázal u sv. Mikuláše a u sv. Jiljí
- žil ve skromnosti a tvrdě kritizoval
- Karla IV. označil za antikrista (když se přišel podívat na jeho kázání  Karel byl nucen dát ho na chvíli do vazby)
- byl osočen z kacířství; k odsouzení nedošlo - zemřel

Matěj z Janova
- ovlivněn Milíčem, kterého v mládí poznal
- studoval v Paříži
- žil ve skromnosti
- začal bojovat o myšlenky Milíče
- stále častější konflikty s kolegy
- v r. 1389 (prohrál proces) ve Svatovítské katedrále odvolal své myšlenky - ponížen
- zákaz kázat  začal psát  ostrá kritika církve
 návrat církve k zdravým základům (chudoba, skromnost). To co napsal bylo základem učení nové generace i pro Jana Husa

Probíhají zde tři procesy:

1. demokratizace - literatura pro lid
2. laicizace - zesvětštění (psáno nekněžími pro nekněží, sepjetí s dobovými problémy)
3. počešťování - objevuje se i v oblasti správní a náboženské - zaniká legenda a rytířský epos

b) Nejdůležitější Husovi předchůdci, kdo z nich byl laik?

Nejvýznamnější Husovi předchůdci usilovali o nápravu společnosti. Dělíme je na kazatele a učence a na laiky.

1. kazatelé a učenci
Konrád Waldhäuser
- Němec; na pozvání Karla IV. přichází do Prahy
- soucítil s chudinou  obracel se k pánům a vyzýval ke konání dobrých skutků
- sugestivní projevy
- po jeho kázání se lichváři dávali na pokání
- byl proti almužnách pro žebravé mnichy
- kritika církevních nedostatků  podezření z kacířství
- jeho význam byl omezen tím, že mluvil německy

g) Satiry ve středověku.

„Hradecký rukopis“ - „Satiry o řemeslnících a konšelích“ - odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost příslušníků některých povolání (řezník zaměňuje maso, pekař dává hodně kvasnic)
- „Desatero kázanie božie“ - kritika od duchovních přes šlechtu k sedlákům, zejména proti klášterům a šlechtě
- „Bajka o lišce a džbánu“ - první česká bajka
- kritika nedostatků světských i církevních, autoři neznámí

Uveďte zvláštnosti středověkých památek:
- obtížná datace
- zlomkovitost
- anonymita autora
- nezájem o původnost námětu (cizí prameny)
- výlučné postavení verše (vliv ústní lidové slovesnosti, ústní šíření literatury, určená pro poslech - neznalost písma)

4. Literatura doby předhusitské a husitské

a) Uveďte, do kterého období řadíme tuto literaturu.
Jaká byla atmosféra doby?
Charakterizujte traktát, kancionál, satiru, chorál, kázání, postilu.

- konec 14. - polovina 15. století
- v této době je církev ve světě i v Čechách mocný a bohatý feudál  závist ostatních společenských vrstev
- úpadek ideálů církve - projevil se tzv. dvojpapežstvím (= schizma)
- v čele církve má stát papež
- stalo se, že byli dva - žádný nechtěl odstoupit, proto byl zvolen třetí, ale přesto dva předchozí neodstoupili  volání po nápravě církve (vznik sekt; vzniká františkovský řád - žebravý - chudoba; kritika církevních zlořádů), snaha o reformu  návrat k bibli
- ve 2. polovině 14. století vznikl úplný překlad bible do češtiny  mocná zbraň lidí

Hlavní žánry této doby:
satira - kritika zpravidla stavovských nedostatků
duchovní píseň - s náboženským tématem
traktát - veršované učené pojednání
kronika
kázání - živé (mluvené) slovo, šířili se tím informace a zároveň agitace
postila - sborník kázání navazující na čtení z bible, zpravidla seřazená v chronologickém sledu

„Dalimilova kronika“

- zahrnuje dobu od příchodu praotce Čecha po rok 1314
- navazuje na Kosmovu kroniku, ale využívá i rodové pověsti a jiná díla, též fantazii
- veršovaná; vyniká uvědomělým pojetím českých dějin, vlastenectvím a demokratičností
- autor neznámy, ale pravděpodobně příslušník střední šlechty

„Vita Caroli“ - životopis Karla IV., autobiografie - píše o svém dětství, otcem byl poslán do Francie, kde získal jméno Karel (po svém strýci)
- sám psal jen do své korunovace, dále pokračoval jeho písař

„Legenda o sv. Kateřině“ - o lásce krásné Kateřiny ke Kristu
- Kateřina je oslovena císařem, aby si ho vzala, odmítne ho, není křesťan  je zavřena do vězení bez jídla a vody
- zázraky - její cela se změní v krásnou barevnou komnatu
- chodí ji navštěvovat Kristus, přináší jí i jídlo, má to erotický podtext
- je vyzvána k obhájení myšlenky křesťanství v disputaci před pohanskými učenci
- zemře mučednickou smrtí - umírá radostně - ví, že se po smrti setká se svým milým - Ježíš Kristus
- určena vyšším vrstvám a vzdělancům - náročné zpracování

„Legenda o sv. Prokopu“

- lidovější jazyk, střízlivější líčení zázraků, vřelý vztah k chudině
- líčí život opata Sázavského kláštera Prokopa
- byla určena nižším vrstvám, humor

f) Jak vzniklo první české drama a jak se jmenovalo?
„Mastičkář“ - nejstarší české světské drama, vyvinulo se z mastičkářské scény náboženské hry o třech Mariích (ty putovaly k Ježíšovu hrobu, aby jeho tělo pomazal vonnými mastmi).
- zachycuje prostředí českého středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Kromě tří Marií jsou ostatní postavy pojímány lidově, komicky, v jazykových projevech nechybí ani vulgarismy a germanismy; je to fraška, nesmělo se hrát v kostelech, hrálo se na ulicích

Kosmas

„Kronika česká“ - Chronica Boëmorum
- psáno prózou, latinsky
- zachycuje osudy celého národa
- o příchodu Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, o Přemyslu Oráči apod.

kronika - literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu; styl prostý, věcný

kompozice:
z hlediska časového rozlišujeme - chronologická kompozice = časově posloupná (kronika)
- retrospektivní - např. zpětný pohled detektivky
- prolínání minulosti s přítomností
z hlediska vztahu dějových linií - rámcová
- paralelní - vedle sebe probíhající příběhy
- řetězová - návaznost událostí, spjaty s hl. hrdinou

glosy - české poznámky mezi řádky nebo na okrajích latinských knih

e) Vysvětlete pojmy laicizace a demokratizace.

Uveďte nejdůležitější díla 13. a 14. století.
laicizace - literatura laiky psaná a pro laiky určená; laik - vzdělaný, ale není kněží
demokratizace
„Alexandreis“ - veršovaný epos o řeckém králi Alexandru Velikém
- důvod vzniku - potřeba existence rytířského eposu
- chce se vyslovit k českým otázkám - pod maskou A. Velikého se zdá vystupovat český král Přemysl Otakar II.  příběh o výbojích do cizích zemí, o zradě a smrti
- vystupuje zde křesťanský král proti pohanům - jde o křížové války
- autor neznámý, ale pravděpodobně příslušník vysoké šlechty - povýšení nad sedláky a měšťáky, měl zálibu v lovu, vlastenec, při popisování rytířské tematiky projevuje velké znalosti
- rady autora panovníkovi - snaží se ho ovlivnit - naslouchej šlechticům, střes se zrádců, neposlouchej poddané, po boji každému vojákovi zaplať (když vyhraješ, dej, když nemáš, slibuj)

„Proglas“

- předmluva k evangeliu
- nacházíme kulturní program cyrilometodějství
- žádá pro každý národ bohoslužbu ve vlastním jazyce
- autorství je přisuzováno Konstantinovi
„Chci raději pět slov pověděti
a svým rozumem říci,
aby i všichni bratři rozuměli,
nežli deset tisíc slov nesrozumitelných.“

b) Charakterizujte legendu.
Kde se psaly texty ve staroslověnštině po odchodu žáků věrozvěstů?
Jmenujte nejčastější postavy středověkých legend a zvažte, proč se první legend nazývaly životy.
Co zosobňuje postava sv. Václava?

Legenda - příběhy ze života světců, popisky zázraků, ALE 1. legendy o světcích Cyrilovi a Metodějovi se nazývali životy, protože byli spíše dokladem o historické době, bylo zde minimum zázraků.

„Život Konstantinův“

„Život Metodějův“ - staroslověnština

Po Metodějově smrti postupně nabýval převahy latinská liturgie a vítězily vlivy západní kultury. Metodějovi žáci byli pronásledování, a tak odcházeli do sousedních zemí - především do přemyslovských Čech. Posledním útočištěm staroslověnštiny byl Sázavský klášter.
Na české půdě vzniklo několik významných legend, zachycujících životy českých světců (sv. Ludmily a sv. Václava)
„Legenda o sv. Václavu“ - pojednává o smrti Václava; na stěně zůstala krev, které se nemohli zbavit
- sv. Václav je patronem české země

Přemyslovci podporovali latinu a římskou literaturu  staroslověnština byla postupně vytlačována.

„Kristiánova legenda“ - podtitul Život a umučení sv. Václava a babičky jeho sv. Ludmily

c) Které první české písně známe?

Při jakých příležitostech byly zpívány?

„Hospodine, pomiluj ny!“ - duchovní píseň
- zpívaná v kostele a při oslavách, i jako válečná
- Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu, Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli
- plnila funkci hymny

„Sv. Václave, vévodo české země“- chorál, slavnostní příležitosti, plní funkci hymny, vlastenectví
- sloka vyzývající sv. Václava, aby nedal zahynouti

d) Co víte o nejstarší české kronice?
Vysvětlete, co je to chronologická kompozice, kronika, glosa.
Je psána veršem nebo prózou ? A jakým jazykem?

Prvním kronikářem a zakladatelem českého dějepisectví byl Kosmas. Po studiích v cizině se stal knězem a později vysokým církevním hodnostářem (pražské kapituly u sv. Víta). Ve službách českých panovníků podnikl několik diplomatických cest. Byl neobyčejně vzdělaný, znal i antickou kuluru.

3. Počátky písemnictví u nás

a) Od kdy datujeme počátky písemnictví u nás?

9. st. n.l. - Velká Morava - příchod Cyrila a Metoděje (863)
- vycházeli ze znalostí kmene Slovanů nedaleko Soluně
- kníže Velké Moravy posla žádost do Byzance, aby mu byli posláni mudrci, kteří budou šířit křesťanství  bylo mu vyhověno
- význam mise - politický - je důležité přijmout křesťanství z Byzance, nebudou na ni závislí
- náboženský - křesťanství ve slovanském jazyce
- literární - základy slovanského písemnictví

V jakém jazyce byly napsány první texty slovanského typu?

1. slovanský kulturní jazyk - staroslověnština
1. slovanské písmo - hlaholice

Hlaholice vznikla z malých písmen řecké abecedy. Zjednodušená hlaholice = cyrilice.

Historie

Gaius Julius Caesar - císař, vojevůdce, výborný řečník dokázal strhnout lidi
- „Zápisky o válce galské“
- psal v er-formě
- ve snaze o objektivitu vysvětluje motivy svého chování
Titus Livius - zpracoval římské dějiny od nejstarších dob po rok 9 př.n.l.
- „Kapitolské husy“ - Galové se snažili dostat do Římského hradu. Unikli pozornosti strážců i psů. ale husy si jich všimly a začali kejhat a bít křídly. Probudily Římany, kteří Galy zahnali.

Tacitus - historik
- vyjadřuje názor, že hybnou silou veškerého dění, je touha po moci
- žádal psaní bez předpojatosti
- psal dějiny o císařích


g) Římská poezie
Ovidius - „Proměny“ - asi 250 různých řeckých a římských pověstí
- hrdinové: Odysseus, Caesar, Ikaros
- v každém příběhu dochází k nějaké proměně  svět je proměnlivý a pomíjivý

- „Umění milovat“

- radí mladým mužům a dívkám, jak se chovat
- „naučné“ dílo, je míněno jako zábavná četba
- postřehy ze života římské společnosti

- „Elegie z vyhnanství“ - poslední okamžiky v Římě
Vergilius - národní epos „Aeneis“; ovlivnil novověkou Evropu víc, než Homér se svou „Odysseou“
- „Aeneis“ - je obránce Tróje, který si jako jediný vojevůdce, po jejím pádu, zachránil život. Se svým otcem a synem v čele uprchlíků jde hledat novou vlast
- pouť středozemním mořem, útrapy, bloudění
- dostávají se až do Itálie poblíž řeky Tibery, kde založí město Lavinium - dnes je to Řím

Horatius - „Zlatá střední cesta“ - ódy
- člověk by neměl být ani moc chudý, ani moc bohatý atd.

Martialis - psal epigramy

Thukydidés

- největší historik starověku
- „Dějiny peloponéské války“
- nesrovnatelně vyšší vědecká úroveň než u Hérodota
- měl dostatek důkazů a informací, nevěřil věštbám ani na bohy
- věřil, že historii tvoří lidé a ne bohové
- byl vypovězen - podezření, že chce být tyran - 20 let se do Athén nevrátil

Řím
filozofie a řečnictví
Marcus Tullius Cicero - „Dvě rozmluvy“ - vypráví o přátelství a o tom, jaké by mělo a nemělo být. Přátelé by si měli říkat pravdu, ale šetrným způsobem. Občasné kárání od přátel bychom měli přijmout jako věc, která nám pomůže napravit naše chyby.
- vzorný jazyk  „ciceronská latina“

Seneca - politik, senátor, měl chatrné zdraví, nejbohatší Říman své doby
- vychovával budoucího Nera (13 let), kterým byl obviněn za spiknutí proti němu  snažil se na sebe neupozorňovat, nakonec se otrávil
- „Listy Luciliovi“ - řešení mravních otázek (např.úvahy o přátelství, dopisy)
- je to jeho nejzralejší dílo, psal v závěru života

Eurípides

„Médea“ - pověst o argonautech, kteří chtěli získat zlaté rouno
- Médea pomůže Iásonovi získat zlaté rouno a odejde s ním do Koryntu; mají 2 děti
- Iásonovi se v Koryntu líbí dcera místního vládce a rozhodne se, že se s ní ožení
- Médea pošle nevěstě šaty, které na ní v den svatby vzplanou a zemře i její otec
Médea ví, že ji i její děti čeká smrt, proto je i sebe zabije sama

2. komedie - vzniká a rozvíjí se asi o půl století později než tragédie

Aristofanés - „Jezdci“, „Mír“, „Žáby“ - zpravidla politická satira, řeší aktuální politické otázky - chóry, výsměch i fantastické prvky
- „Jezdci“ - Paflagon - bývalý radní, končí mu volební doba, ale radním chce být dále
- Jelitář - chce být také radní
- oba to jsou lháři, jsou podlézaví, lakomí, navzájem se pomlouvají, nabízejí se Lidu
- Lid - dělá hlupáka, ale nenechá se ošálit. Rozhodne, že Jelitář je větší lhář.

Řím

Titus Plautus - podle řeckého vzoru vytváří římskou komedii
„Lišák Pseudolus“ - hl. hrdiny jsou zamilovaní mladící, prohnaní otroci, lakomci, vojáci, oklamaní bohatí otcové, dívky padlé do otroctví
- Pseudolus je otrok pána Simona. Otrok je mazaný a vychytralý. Synovi Simona přislíbil dívku Foencii. Pán dostal dívku, otrok peníze.

f) Řecké a římské řečnictví a historie.

Řecko
řečnictví
Démosténes - stal se politikem
- měl promluvy proti Filipovi II. - makedonský král
- od té doby se prudké řeči proti protivníkovi nazývají filipika

historie
Hérodotos - otec dějepisu
- nepřejímal celé mýty, neprověřoval některé údaje, věřil v bohy a věštby
- „Dějiny řecko-perských válek“ - psal 40 let poté
- chtěl, aby dílo bylo vyhledávané a napínavé  poučení i zábava

Dějové napětí

- retardace - odhalování řešení, zpomalování děje
- příběh s tajemstvím - nové momenty napětí, fakta, ale ne původce
- falešná motivace - dohad sváděny na nesprávnou cestu, např. v detektivkách
- znaky antické tragédie - témata čerpá z mytologie
- hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony), končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
- forma - verš
- existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
- jednota času, děje a místa
- děj se nečlení na dějství
- spojení mluveného slova, zpěvu a tance

Aischylos - „Oresteia“ - trilogie
- vyjadřuje konflikt mezi starou a novou společností
- 1. díl - hl. hrdina se vrací z trojské války - manželka doma čeká s milencem manžela zavraždí
- 2. díl - Orestes - její syn - pomstí svého otce zabije svou matku i jejího druha
- 3. díl - Orestes, ačkoli má pocit, že jednal správně, má výčitky svědomí a odchází kamsi k bohům, kde zpytuje svědomí

Sófoklés

„Antigona“ - doba po trojské válce, kdy zemřel Agamemnón, po smrti otce se synové nemohou domluvit, kdo bude vládnout Thébám
- bratři - Polyneikos si sežene obránce, Etheokles - stojí na straně rodu; oba zemřou  na trůn nastoupí jejich strýc Kreónt
- Etheokles je pohřben
- Polyneikos pohřben být nesmí, kdo ho pohřbí, bude zabit
- sestra Antigona pohřbí svého bratra  trest - bude zazděna ve skalní hrobce
- věštec mu vymlouvá krutý trest  změní rozhodnutí
- syn Kreónta Hajnón je snoubenec Antigony, jde za ní, ona se ale zabije; zabije se i Hajnón a poté i jeho matka  to je trest pro Kreónta za porušení božského zákona mrtvé pohřbít.

- „Král Oidipus“ - hl. hrdina je trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky

Řecké divadlo

- nejdříve využívali přírodní nerovnosti
- Římské divadlo - amfitheátr

- účastnit se mohli muži, ženy i otroci, jídlo a pití si brali lidé s sebou, hrálo se až 9 hodin
- vyhlášení vítězů
- v Řecku hráli pouze muži

2 žánry
1. tragédie
- rozkvět v 5. st. př.n.l.
- vnitřní výstavba děje - úvod - expozice
- zápletka - kolize
- vyvrcholení konfliktu - krize
- zvrat - peripetie
- závěr, řešení konfliktu - katastrofa (tragédie)

Kdo používal bajku?

Aisopos (= Ezop) - „Závistivý pes“ - zuřivý pes ležel v jeslích plných sena a vola nažrat nenechal. Voli pravili, že jim pes závidí a nepřeje  lidé, kteří závidí, co sami mít nemohou, nejvíc druhým škodí.

Která autorka žila na ostrově Lesbos?
Sapfó - šlechtična, měla lit. a básnickou školu pro dívky
- píše tzv. monodickou poezii = sólový zpěv za doprovodu lyry
- témata - vše jemné, dívčí  mládí, krása, pestré barvy, vůně, příroda, touha
- „Písně z Lesbu“

d) Řečtí a římští filozofové v literatuře.
Řecko
Platon - užíval tzv. filozofický dialog - dialog o filozofickém problému
- „ Faidros“ - úvah o kráse
- „Symposion“
- „Ústava“

Aristoteles

Aristoteles - žák Platóna
- učitel Alexandra Velikého
- „Poetika“ - o umění
- „Rétorika“ - o řečnictví

Řím
Marcus Tullius Cicero - „Dvě rozmluvy“ - vypráví o přátelství a o tom, jaké by mělo a nemělo být. Přátelé by si měli říkat pravdu, ale šetrným způsobem. Občasné kárání od přátel bychom měli přijmout jako věc, která nám pomůže napravit naše chyby.
- vzorný jazyk  „ciceronská latina“
e) Řecké a římské drama.
Řecko
attické období (5. - 4. st. př.n.l.)
- vznik z oslav Dionýsa (Bůh plodivých sil)
- hry měli ráz masových podívaných (mnoho lidí)
- soutěže o nejlepší hru (z komedií) a o nejlepšího herce (z tragédií)
- 1. den - komedie
- 3 dny - tragédie

2. Antické základy evropské literatury

a) Vysvětli pojem antika.
- umění starověkého Řecka a Říma

b) Proč byla řecká literatura tak úspěšná?
- díky výhodné zeměpisné poloze, rozmezí 3 kontinentů (Asie, Afrika, Evropa)
- kontinuita vývoje - Římané je nedokázali podmanit kulturně, naopak šířili v přepisech a adaptacích řeckou kulturu po celé veliké říši - až západní a střední Evropa

c) Který nejstarší řecký mýtus známe?
Homér - „Ílias“ a „Odyssea“ - 8. st. př.n.l.

„Ílias“ - vypráví o boji Řeků a Tróji (= Ílion)
- soud o jablko - Paris rozhoduje o nejkrásnější bohyni; bohyně lásky a krásy mu slíbila nejkrásnější ženu Helenu - žena spartského krále. Paris ji unese a schová si ji v Tróji  boje 10 let

Ílias - epizoda z 51 posledních dnů boje

- hrdinové na řecké straně - Achilleus - nezranitelný mimo jeho paty
- Patrokles - přítel Achillea
- Achilleus nechce bojovat. Patrokles ho tedy poprosí o jeho zbroj je zabit trójským hrdinou Hektorem
- Achilleus chce pomstu. Zabije Hektora, potom je v bitvě sám zabit - oštěp do paty.
Trója byla dobyta trójským koněm - Odysseův nápad
Danajský dar - Trójané říkali Řekům Danajané
- dar, který přináší újmu
- Není moc propracovaná.

„Odyssea“ - Odysseovo 10 leté bloudění (zažívá různá dobrodružství - Kyklop,sirény, kikoni, čarodějnice Kyrké,...), návrat do rodné Ithaky
- Pénelopa - Odysseova žena
- Pénelopé dala svým nápadníkům za úkol napnout Odysseův luk, a prostřelit 12 sekyr. Dokázal to jen Odysseus. Nápadníci byli vyhnáni.
- mravní odpovědnost vůči rodině a vlasti
- posledních 41 dnů

b) Jaká písma byla používána v jednotlivých starobylých kulturách?

Na jaké materiály se psalo?
Jak vznikl název pro písmo klínové?

kultura písmo materiál stěžejní dílo autor lit. druh, žánr kdy
Mezopo-
támie klínové hliněné destičky, rákos, rydlo Epos o Gilgamešovi neznámý epos 4000 - 1000 př.n.l.
Egypt hieroglyfy
hieratické papyrus, třtinové pero Hymnus na slunce Achnaton hymnus 4000 př.n.l.
Hebrejci hebrejské svitky, pergameny Bible - Starý zákon náboženské texty 12. - 2. st. př.n.l.
Písně písní Šalamoun lyrika 4. st. př.n.l.
Indie dívanagárí
sánkrt Mahabhárata
Rámájána
védy nezn. eposy, posvátné knihy 4. st. př.n.l. - 4. st. n.l.
Čína znakové papír Kniha písní sepsáno Konfuciem poezie- lyrika 12. - 7. st. př.n.l.
Persie avedské Avesta Zarathustra náboženské
liturgické
právnické texty 7. st. př.n.l.

c) Vysvětli pojem mytologie, uveď příklady, kde v různých kulturách a dílech nacházíme stejné či podobné motivy.

mytologie (bájesloví) - soustava vyprávění a příběhů určité etnické skupiny, národa (např. bájesloví řecké, hebrejské, germánské apod.)
mýtus - epický útvar do něhož lidé vtělili své představy o vzniku světa, snaha o jeho vysvětlení ne základě víry, o přírodních jevech a jejich příčinách.
V podstatě je mýtus výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Základem je víra, nikoli rozum.

Epos o Gilgamešovi - vypráví o obavách člověka ze smrti a o hledání nesmrtelnosti. Potopa. (Mezopotámie)
Bible - potopa světa, vypouštění ptáků (Hebrejci)

d) Epos, jeho podstata a příklady.

epos - epická veršovaná skladba. Tématem bývají války, hrdinské činy atd. Vychází z mytologie starověkých národů. To jsou eposy hrdinské, herojské či bohatýrské.

Ramájána - oslavuje činy krále Rámy
Mahábhárata - o boji mezi védskými kmeny Pánduovců a Kuruovců o moc nad územím
Epos o Gilgamešovi - nesmrtelnost spočívá ve skutcích
e) Uveď další díla z oblastí náboženských, milostných apod.

žalmy - Bible - Kniha žalmů
hymnus - Egypt - Hymnus na slunce
pohádkové legendy, bajky, náboženské, politické a filozofické texty, hrdinské souboje, intriky, lásky - Indie - Mahabhárata

Znaky:

Znaky: ústní podání
variantnost - každý říká trochu jinak
anonymita autora
kolektivnost - každý si něco přidá
kroje, tance, písně

Literární druhy folklóru:
próza - pověsti
- pohádky - rysy pohádky - nadpřirozené bytosti
dobro vítězí nad zlem
kouzelné předměty
neurčitost místa
nadsázka
ustálené formule
kontrast (zlá sestra, hodná sestra)
magická čísla (3,7,9,12,13)
lyrika - písně (milostné, pracovní, vojenské), ukolébavky
drama - vynášení morany, masopust

Pořekadlo:

pořekadlo - rýmovaná moudrost; životní zkušenost bez mravního ponaučení.
Nové koště dobře mete.
Pes, který štěká, nekouše.
přísloví - chce zachytit morální zkušenosti
Kdo chce něco míti, ten se musí přičiniti.
Čeho nelze předělati, darmo na to žehrati.

Folklór - ústní lidová slovesnost
- existuje ve všech dobách
- slovesná kultura, která vznikla před vynalezením písma nebo vedle něj, šíří se ústně (základem je jazyková průpověď)
- ztráta magického projevu

Z žánrů ústní slovesnosti se rozvíjeli především lyrické písně, balady, hrdinská epika, lidové pohádky, pověsti, proroctví, lidové drama apod.
Nejčastější žánry, které prostupují až do současnosti, jsou lidové písně, vyprávění ze života, anekdoty, pohádky, pověsti či pověrečné povídky

1. Počátky slovesného umění (nepsaná slovesnost, starověké mimoevropské literatury)

a) Proč primitivní lidé pořádali magické obřady?
Vysvětli pořekadlo, zažehnávání, přísloví, pranostiku.
Folklór a jeho znaky.
Lyrické, prozaické a dramatické formy.

Lidé neznali řád světa a snažili se ho nějakým způsobem ovlivnit, získat a naklonit si přírodní síly. Magické úkony měly zajistit úspěšný lov, bohatou úrodu, odvrátit nemoci, smrt apod. - pohyb, rytmus, barvy, později i slova, magické průpovědi, zaklínadla a zažehnávání. Z magických úkonů později vznikly celé obřady:
- výroční - jarní a podzimní rovnodennost, letní a zimní slunovrat, vynášení zimy, masopust, letnice, dožínky atd.
- rodinné - svatba, pohřeb apod.
- v podstatě to znamenalo počátky dramatu

Své zkušenosti vtělovali lidé do tzv. pranostik, přísloví a pořekadel.
pranostika - zkušenost předků s počasím a na to navazující spojitost se zemědělstvím
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
Na svatého Řehoře hloupá sedlák, který neoře.