Psychické procesy(paměť)

- paměť
• zástupci : Ebinghaus, Barler
• má 3 fáze
: a/ zapamatování = kódování
: b/ uchování = retence
: c/ vybavení = reprodukce
• soubor psychických procesů umožňujících zapamatování, uchování a vybavení informací
• modely paměti
: a/ senzorická -> A. echoická
B. ikonická
: b/ krátkodobá -> operativní
: c/ dlouhodobá -> pasivní, proces zpevnění = konsolidace, nastává po 30 minutách
-> A. záměrná
B. beděčná
-> I. mechanická
II. sémantická
-> 1. deklarativní = explicitní
2. procedurální = implicitní
• zapomínání
: úbytek informací z paměti, je závislé na motivaci a věku, prevencí je opakování
: zapomínáme informace nezajímavé, kterým nerozumíme nebo je nepoužíváme

Psychické procesy-řeč/vůle

- řeč
• slouží k vzájemnému dorozumívání, těsně souvisí s myšlením, vyjadřuje naše myšlenky
• má stránku
: a/ obsahovou -> to, co říkáme
: b/ formální -> jak sdělení říkáme
• forma řeči
: a/ vnitřní -> slouží našemu myšlení, při složitém problému někdy bezděčně
přecházíme k řeči vnější
: b/ vnější -> mluvená řeč
- vůle
• chtění dosáhnout určitého cíle
• proces
: 1/ stanovení cíle
: 2/ volba prostředků
: 3/ realizace
- motivace
• souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal, či nekonal
• motiv : jedna pohnutka aktivující jednání
• druhy motivace
: a/ vnější -> vychází z vnějšího prostředí, zdrojem je pobídka
: b/ vnitřní -> vychází z nás samotných, zdrojem je potřeba
• druhy potřeb
: a/ primární -> základní, vrozené, tzv. pudy, potřeba zachování sebe (jídlo, voda, kyslík, teplo,…), potřeba zachování rodu (zplození a péče o potomstvo)
: b/ sekundární -> druhotné, psychosociální, potřeba sebeprosazení, bezpečí, společnosti, agresivity, péče o druhé

Psychické procesy(představy)

- představy
• představivost : schopnost vytvářet představy
• představa : názorně zobrazuje předmět nebo děj nepůsobící v přítomném okamžiku na naše smyslové orgány
• představy jsou někde na cestě mezi vnímáním a myšlením
• rozdíl mezi vjemem a představou
: představa méně zřetelná, představa obsahově chudší, představa má nepřesnou lokalizaci do prostoru
• druhy představ
: zrakové, sluchové, čichové, chuťové, pohybové, hmatové
• a/paměťové : reprodukují to, co jsme už někdy vnímali
• b/fantazijní : jde o vytváření nových představ
- myšlení
• rozdělení
: a/ praktické
: b/ názorné
: c/ abstraktní
• je spjato s vnímáním, pamětí, představami a řečí
• pojem : vyjádření podstatných a obecných znaků jevu, vyjadřuje se slovem
• pro myšlení je důležité přecházet od pojmů k představám
• 1) logické myšlení : dává pravdivé/nepravdivé výstupy, deduktivní
2) heuristické : vhled do věcí, snažíme se najít správnou kombinaci souvislostí, nezaručují
nalézt pravdu/nepravdu

Psychické procesy(myšlenkové operace)

• myšlenkové operace
: jde o dílčí myšlenkové procesy
: a/ řazení -> důležité hlavně pro číselné řady
: b/ třídění -> třídění věcí podle určitého klíče
: c/ srovnávání = komparace -> zjišťování podobných a rozdílných znaků
: d/ analýza -> myšlenkové dělení celku na části
: e/ syntéza -> myšlenkové sjednocování částí do celku, vratná operace k analýze
: f/ abstrakce -> vyčleňuje podstatné a obecné vlastnosti, ponecháváme stranou jedny znaky
: g/ konkretizace -> přecházení od obecných pojmů ke konkrétním věcem
: h/ zobecnění -> hledání společných znaků skupiny, třídy, jevů
: i/ indukce ->vyvozování obecného závěru na základě znalostí jednotlivých faktorů
: j/ dedukce -> odvozování zvláštního případu z obecného

Psychické procesy(vnímání)

psychické procesy
- vnímání
• poznáváme to, co v přítomném okamžiku působí na naše orgány
• přináší nám nové informace o vnějším i vnitřním světě
• vjem : celý předmět, který vnímáme
• počitek : část vjemu
• analyzátor : smyslový orgán plus nervy, které vedou informaci do mozkového ústředí, umožňuje vnímání
• adaptace na podněty : přizpůsobení se na různé podněty, někdy je přizpůsobení delší jindy kratší, záleží na druhu podnětu
• výběrovost vnímání : organismus se brání množství podnětů, určité věci vnímáme zřetelněji (figury) a v dané chvíli ostatní věci méně zřetelně (pozadí), figura s pozadím se může střídat, u každého člověka jinak rychle
• smyslové klamy : jsou to zkreslené vjemy, realita není taková, jak ji vnímáme

Judaismus

• a) biblické
: šabat -> slaví se každou sobotu, pro Židy den odpočinku, začíná v pátek po západu slunce
: pesach -> slaví se od 15. do 22. nisanu (březen/duben), tzv. překročení, vzpomínka Židů na vysvobození ze zajetí, nesmí jíst nic kvašeného, pečou nekvašené chleby macesy, při večeři předčítají příběh o vysvobození
: šavuot -> slaví se sedm týdnů po ukončení pesachu, svátek poděkování za úrodu, připomínají si převzetí desatera, putovní svátek: roš hašana -> slaví se 1. tišri (polovina září), připomínka stvoření světa, den Troubení, troubí na beraní roh šofar, tím začíná 10 dnů pokání
: jom kipur -> poslední den pokání roš hašana, den smíření s bližními a Bohem
: sukot -> 15. – 21. tišri, svátek stánků, má připomínat jak Izraelité putovali pouští, Židé v této době bydlí v sukách, které si staví, poutní svátek, děkují za úrodu
: simchat tora -> slaví se 22. tišri, svátek radosti z tóry, v synagoze se dokončuje dočítání tóry a začíná se znovu od začátku
• b) nebiblické
: chanuka -> 25. kislev – 2. tevet (prosinec), svátek znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu, Židé dávají dětem dárky, zapaluje se svícen Menora
: purim -> 14. addar (únor/březen), svátek losů, čtou knihu Ester, pije se víno, připomínka vyhlazení Židů, obdarovávají chudé
: 9. av -> červenec, svátek smutku, připomínka zničení jeruzalémského chrámu a povstání Bar Kochby a vypovězení Židů z Anglie a Španělska, drží půst
: 5. ijar -> duben, den Nezávislosti, připomínka vzniku Izraele
: jom hašoa -> 27. nisanu (duben), připomínka vyhlazení Židů za 2. světové války

Křesťanství

křesťanství
- vzniklo v 1. století n. l., je spojené s osobou Ježíše Krista (zakladatel), o kterém věří, že byl vtěleným Bohem
- Ježíš Kristus během svého života kolem sebe shromáždil skupinku lidí, kteří se stali zakladateli křesťanské církve, která se brzo rozšířila po celé Římské říši, díky apoštolovi Pavlovi z Tarsu
- po rozpadu říše přijaly křesťanství i národy, které do Evropy přišly
- základní knihou je Bible, která se dělí na
• a) starý zákon
• b) nový zákon : popisuje život Ježíše Krista a první křesťanskou církev
- věří v jednoho Boha, který se projevuje ve 3 podobách (Otec, Syn a Duch svatý), boží trojici promýšlí ve 4. století myslitel sv. Augustin
- křesťanem se stává ten, kdo je pokřtěn na základě víry a když přijme křest, stává se automaticky členem křesťanské obce, v jejímž čele stojí biskup, který má spolupracovníky (kněze a jáhny)
- v 5. století vznikaly starobylé východní církve (Etiopie, Arménie, Indie,…)

Křesťanství

- ve 4. století vzniká hnutí asketů a poustevníků, vzorem poustevnictví se stal Antonín Veliký
- ve 4. století vznikaly kláštery, pro ně formuloval první řehole Bazil Veliký a Benedikt z Nursie
- František z Assisi formuluje život západních křesťanů
- Ignác z Loyoly rozvíjel římskokatolickou církev
- mnišství je přístupné všem, kdo na sebe vezme závazek chudoby, čistoty a poslušnosti
- od poloviny 16. století začaly vznikat tzv. kongregace
- východní pravoslavné křesťanství je tvořeno 15 samostatnými církvemi
- centralistickou strukturu církve symbolizoval římský biskup, který byl nástupem ježíšova učedníka Petra
- na konci 11. století byl biskup nazýván papežem
- uspořádání západní církve bylo podpořeno scholastikou, její vrchol představuje Tomáš Akvinský
- v 16. století vznikl protestantismus, církev čelila reformním hnutím
- na tridentském koncilu církev nově formulovala svou nauku a učinila změny ve zřízení
- vzniká katolicismus (prvotní, nerozdělené křesťanství, akceptuje existenci nekatolických církví)
- křesťanů je 1,6 miliard, z toho římskokatolická církev má 1 miliardu, protestantů je 400 miliónů a pravoslavných 200 miliónů
- ve 20. století se zformulovalo ekumenické hnutí : pokouší se přispívat k respektu a spolupráci mezi jednotlivými církvemi
- největší význam pro mystiku měl mnich Bernard z Clavirvaux, současnicí byla abatyše Hildegarda
- Johann Eckhart připravil cestu mystice z klášterů do všedního života

Islám

islám
- zakladatelem je Muhammad zhruba v 6. století n. l., byl přesvědčen o svém poslání proroka Alláhova
- cílem bylo změnit mravní a náboženské postavení arabských krajanů
- jejich učení vložili do Koránu (ten má 114 súr), sestavil ho po smrti Mohameda tajemník Zaid
- Hadith : řeči proroka, jsou vázány v tzv. sunnách
- Mohamed zdůrazňuje 3 věci
• víru v jednoho Boha, Alláh je jediný pán, zamítá Trojici
• svůj prorocký úřad, ve kterém překládá věřícím Alláhovo zjevení
• poslední soud
- učení a praxe islámu spočívá na 5 pilířích
• 1) vyznání víry : vyznávám, že není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho posel
• 2) motlitba : 5krát denně po očištění, v mešitě směrem k Mekce
• 3) almužna : odstraňuje se jí sociální nespravedlnost a tvrdost
• 4) půst : vychovává k houževnatosti a trpělivosti
• 5) pouť do Mekky : alespoň jedenkrát za život
- vyvinula se tzv. islámská republika, kde právo z Koránu tvoří základ práva státního
- islám se rozdělil na dva směry
• a) sunnité : trvají na volbě chálífa, považují se za pravověrné muslimy, tvoří je 90% muslimů, uznávají prorokovy tradice, Korán a sunnu
• b) šíité : trvají na dědictví chálífa od předků, vedoucí úlohu má vzdělaný vykladač Koránu immán, pěstují úctu ke světcům, jsou radikálnější, tvoří je 10% muslimů, mají ještě 6. pilíř (džihádskou svatou válku)

Judaismus

judaismus
- označení pro celou židovskou kulturu, pochází ze jména jahahud
- Židé pochází z oblasti Kanán
- za zakladatele je považován Mojžíš, který vysvobodil Židy z otroctví z Egypta
- Mojžíš přijímá na hoře Sinaj od Boha Desatero
- judaismus je prvním monoteistickým náboženstvím
- základní knihou judaismu je Tanach, dělí se na 3 části
• a) tóra : pět knih Mojžíšových
• b) neviim : proroci
• c) ketubim : spisy
- tóra byla studována ústní tradicí, v 6. století byla sepsána a nazvána talmud, dělí se na
• a) mišna : ústní zákon, učení mudrců z prvních 2 století
• b) gemara : komentář k mišně
- tóra a mišna spolu obsahují 613 příkazů, kterými se řídí Židé
- Židé měli jeden chrám, který v r. 70 zničili Římané
- žijí v diaspoře, jsou rozptýleni po celém světě
- novými centry se staly synagogy, kolem kterých se shromažďují židovské komunity kehily, v jejich čele stojí rabínové
- hebrejský letopočet se počítá od stvoření světa (asi 3761 př. n. l.)
- židovský rok začíná 1. tišri (polovina září)
- svátky

Buddhismus

- cílem buddhistů je nirvána, což je místo vykoupení, osvobození, dosahuje se dokonalým osvícením-probuzením, nebo v okamžiku smrti, vede k tomu osmidílná cesta středu
- pokud člověk nedosáhne úplného osvobození, nachází se v nekonečném koloběhu znovuzrozování, cílem Buddhova učení bylo vysvobození z tohoto koloběhu života a utrpení (nirvána)
- Buddhovo učení se také nazývá tzv. plavidlo, následovat ho znamená přeplout řeku života
- a) teravádový buddhismus – jižní (Hinajána = malá cesta, malé vozidlo)
• navazuje na původní Buddhovo učení, je starší
• ideálem pro něj je buddhistický mnich arhat
• je to naslouchající buddhismus, k osvobození je možno dospět stálou meditací
• rozšířený hlavně v Barmě
- b) mahajánový buddhismus – severní (Mahajána = velké vozidlo, velká cesta)
• vyvinul se okolo r. O, byl asi ovlivněn raným křesťanstvím
• nabídl nové možnosti vysvobození
• má výraznější náboženské rysy : pojetí nejvyšší a věčné bytosti přesahující tento svět, boddhisatva (probuzená bytost, která se blíží k nirváně), víra ve spasení, nauka o duši, místo nirvány je zde nebe a peklo, motlitba a vyzývání bohu, zavádí znovu kněžství

Hinduismus

hinduismus
- vznikl v 15. století př. n. l. v Indii, vytvořili ho indoevropské kmeny Árjů
- Árjové si podrobili zdejší obyvatelstvo a rozdělili ho do 4 kast
• brahmínové (kněží), kšátrijové (bojovníci) a vajšijové (obchodníci a řemeslníci) byli tvořeni arijskými obyvetali, šúdrové (služebníci) byli tvořeni podrobeným obyvatelstvem
• každá kasta měla svá vlastní morální pravidla
- zajímali se př.o nesmrtelnost duše, nadpřirozenou existenci, tajemství duše a vesmíru jako celku
- důležitou součástí jsou védské spisy
• hlavní částí jsou védy a upanišády
• védy vznikaly mezi 15. – 9. stoletím př. n. l., mají 4 sbírky, obsahují motlitby bohům, popis obřadů, zaklínadla, teorii o reinkarnaci (samsára, řídí se podle zákona odplaty)
• upanišády jsou asi nejstarší filosofické texty, vznikly kolem 8. – 7. století př. n. l., jsou zde shrnuty védské myšlenky, později z nich čerpal také buddhismus
- kolem r. 500 př. n. l. vznikly nové filosofické teorie, např. védánta nebo jóga
- kolem 8. století filosof Ankara přepracoval védántu, udělal z ní hlavní proud hinduismu, od této doby bylo uctíváno více než 500 bohů, z nichž nejdůležitější byli 3 : Brahma (Stvořitel), Višnu (Zachovatel), Šivu (Ničitel)
- v hinduismu byly sepsány také dva básnické eposy : Mahádharáta a Rámájana
- rozšířen je dnes v Indii, Nepálu, Srí Lance, Bangladéši, Malajsii, Indonésii

Buddhismus

buddhismus
- vznikl v 6. století př. n. l. v Indii
- zakladatelem byl Sidhárta Gotama
- ten nakonec dospěl k probuzení (boddhi) a stal se tak probuzeným – osvíceným Buddhou
- pro nejbližší žáky založil mnišské společenství sangha
- nauky o buddhismu se uchovávají v sútrách, ve sbírce Tripitakam (Tři koše) je nejdůležitější nauka o Rozpravě o roztočení kola zákona
- v této Rozpravě Buddha uvádí 4 vznešené pravdy
• 1) koloběh životů je prostoupen strastí
• 2) příčinou strastí je žízeň po životě a nevědomost, že pomíjivá skutečnost nemůže lidské tužby naplnit
• 3) strastí se člověk zbaví tak, že se zbaví tužeb
• 4) ke zničení strastí vede osmidílná stezka
: pravý názor, pravé rozhodnutí, pravá řeč, pravé jednání, pravé žití, pravé snažení, pravá bdělost, pravé soustředění

Taoismus

taoismus
- vznik kolem r. 500 př. n. l., Tao=cesta
- zakladatelem je mudrc Laotius
- Laotius sepsal knížku s 81 básněmi Tao-te-ťing (Kanonická kniha o Tao a ctnosti)
- Tao chápali jako podstatu přírody, kosmické síly, nepovažovali Tao za božskou bytost
- dosáhli významných úspěchů v lékařství (vynalezli akupunkturu, popsali léčebné rostliny, vypracovali systém cvičení čchi), snažili se vyvinou elixír věčného mládí
- snažili se dosáhnout úplné harmonie s Tao, to jim mělo získat mystickou sílu
- velmi špatné mínění měli o státu, zabraňoval jejich souznění s Tao, vedli různá povstání
- dnes je v Číně, Tchaj-wanu a Singapuru

Konfucianismus

konfucianismus
- vznik kolem r. 500 př. n. l.
- zakladatelem je náboženský reformátor Konfucius
- zabývali se hlavně otázkou, jak lze v člověku vypěstovat mravní dokonalost, prý se musí vypěstovat výchovou a učením
- Konfuciovo učení představovalo kult občanských ctností, ve kterém má člověk pevné místo ve společnosti a jeho povinností je co nejlépe vykonávat zadané úkoly
- od 2. století př. n. l. se stal oficiální čínskou ideologií
- během 10. – 13. století se podařilo učencům vytvořit propracovanou nauku o harmonii vesmíru, příroda a člověka s prvky humanismu, vznikla kombinací konfucianismu, taoismu a buddhismu
- v Evropě byl střídavě zatracován i přijímán, dnes je rozšířen v Číne, Tchaj-wanu a Singapuru

George Herbert Mead (1863 – 1931)

George Herbert Mead (1863 – 1931)
• současník Freuda, největší zástupce symbolického interakcionismu
• za svoji slávu vděčí svým studentům, kteří vydali jeho sebrané spisy z přednášek pod názvem Mind, self and society (tato kniha vyšla 3 roky po jeho smrti a stala se základní knihou tohoto směru)
• obrovská část jeho práce je věnována procesu, jak se vytváří pojem JÁ, pokud by se člověk na sebe nedokázal dívat očima druhých, nemohl by si na sebe nikdy vytvořit názor
• proces probíhá od dětství přebíráním sociálních rolí (=> generalizovaný druhým, signifikantní druzí = blízcí z primární skupiny)
• bere člověka jako činorodou bytost a na druhé straně jako bytost utvářenou společností

Politická sociologie

politická sociologie
- Wilfredo Paretto
• Ital, velmi významný
• než se z něj stal sociolog, stavěl mosty
• pracoval na pomezí politologie a sociologie
• jeho pohled je deskriptivní, popisuje skutečnosti jaké jsou, neříká, jaké by měly být
• snaží se zjistit proč člověk jedná zcela iracionálně (racionalizace je jen zpětným ospravedlněním)
• rezidua : lidská sexualita, soudržnost skupin
• derivace : projev reziduí navenek
• zabýval se kritikou demokracie a zkoumáním autoritářských režimů, kvůli tomu byl nařčen z fašismu
• lidská povaha je nezměnitelná, racionalita je pouze výmysl poslední doby, lidské chování je ovlivněno pudy, instinkty (rezidua), to je nezměnitelné, spojuje nás to s předky
• pudy a instinkty rozdělil do dvou typů
: a) souvisí s konzervativní tendencí v nás
: b) jsou v rozporu, mají tendenci inovativnosti
• zjevný projev iracionálních pudů, instinktů, reziduí => derivace, derivace jsou významně racionální
• stejnou práci, akorát u zvířat, provedl Konrád Lorenz (etolog)
• vytvořil teorii elit
: cirkulace elit
: jeden z typů interakce je ovládaný-ovládající (=elita)
: ve společnosti se střídají 2 typy elit
-> a) mocenské elity => mají rozvinutá rezidua
-> b) intelektuální elity => mají spíše rozvinutou racionalizaci
: každá elita je uzavřený celek, přestává mít vliv na ovládané a tím degeneruje a je vystřídána novou elitou

Etnometodologie

etnometodologie
- zástupci : P. Berger, T. Luckmann
- studium metod lidí, jak si lidí konstruují svět kolem sebe
- při narušení procesu každodenní reality a jejího fungování má člověk tendenci si realitu předefinovat, to právě zkoumá etnometodologie
- ruší objektivní normality (to, co je normální)
- zajímá ji, jak si lidé definují svůj svět
- Harold Garfinkel
• realita je přizpůsobení prostředí
• indexikalita -> kontext, v jakém komunikace probíhá
• společně s Goffmannem se snažili rozkrýt realitu a rituály nejobyčejnějšího světa
• pro naši existenci je důležité sdílené vědění (znalost kontextu), veškerá komunikace předpokládá znalost kontextu, jinak je nesrozumitelná
• reflexivita : udržování chodu věcí
• když se mění běžný chod věcí, dá se zjistit, jak si člověk konstruuje novou realitu
- Georgij Davidov Gurwitch
• Francouz ruského původu
• principy aplikuje na principy malých a velkých skupin
• sociální realita je proměnlivá, nemá stabilní povahu
• autor pojmu globální společnost

Symbolický interakcionismus

symbolický interakcionismus
- nejvýznamnějším centrem je škola v Chicagu, vychází z odpor vůči behaviorismu (stimul->reakce)
- vychází z imitace chování a zvyků a dochází až k vědomí a jeho symbolice, jazyk a lidskou komunikaci považuje za nejdůležitější sociální jev (jev, který ovlivňuje jednotlivce, ale jednotlivec ho ovlivnit nemůže)
- chce proniknout do struktury společnosti, zajímá se o to, jak lidé charakterizují realitu
- základní teze
• lidské bytosti jednají na základě významů všech věcí, které přikládají všem věcem, které je obklopují
• tyto významy jsou produktem sociální interakce
• tyto významy nejsou stabilní, neustále se reprodukují a redefinují, tím je sociální interakce neustále živá
• člověk je díky symbolice schopen chápat abstraktní
- Charles Herbert Cooley
• zabývá se primárními skupinami
• zrcadlové JÁ
: člověk se z primárních skupin naučí chápat názor jiných na sebe, z TY začne chápat JÁ
: člověk si buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na ostatních, ale tak, že se snaží pohlížet na sebe jejich očima
: tento proces začíná v primárních skupinách
: člověk se učí sdílet očekávání členů vůči sobě

Émile Durkheim

Émile Durkheim
• je tvůrcem sociologického realismu : jedná se o vymezení předmětu sociologie
• definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech, ta jsou vymezena dvěma podmínkami
: a) jsou vůči člověku vnější
: b) působí na člověka nátlakem
: sociální fakta jsou reálné skutečnosti nezávislé na lidském vědomí, které toto vědomí formují, a tak ovlivňují náš každodenní život
• podle něj se může sociologie přiblížit přírodním vědám
• zaměřil se na rozpracování metodologických otázek i principů, které zformuloval v analýze dělby práce, sebevražednosti a náboženství
• je to první autor, který se systematicky snažil ve svých zobecněních vycházet z empirických dat, data však nezískal vlastním výzkumem, nýbrž je shromáždily jiné disciplíny (etnografie, statistika)
• je považován za průkopníka kvantitativního šetření

Fenomenologická sociologie

fenomenologická sociologie
- fainetai = jevit se
- vznikla jako odvětví paradigmatu (obecný systém hodnot, který dává pro všechny vědy úhel pohledu)
- ve 20. století nastal střet dvou paradigmat – fenomenologie a positivismu
- fenomenologie vznikla nejdříve jako filosofický směr (založil ho Edmund Husserl), do sociologie ji přenáší Alfred Schütz
- opírá se o kritiku positivismu, prý sociální realita je nesouměřitelná s přírodními vědami
- positivisté věřili, že existuje pozitivní realita, což je dle fenomenologů nesmysl, svět je hlavně takový, jak ho lidi chápou, člověk je považován za pasivního příjemce, ale také za aktivního tvůrce reality
- objektivní svět = to, kde se střetávají pohledy na svět všech
- obrací pohled k rutině, nudnému, obyčejnému životu, každodennosti
- zkoumá způsoby konstrukce reality člověka, ta do značné míry závisí na jazyku a komunikaci
- člověk díky komunikaci může mít zkušenost o tom, co nezažil
- pro pobyt v realitě si člověk vytváří zjednodušený pohled na svět = typifikace
• naše vlastní i přenesená sedimentovaná zkušenost
• jak se má člověk dívat na svět, chovat se k okolí
- předpokladem fenomenologických teorií je možnost zaměnitelnosti stanovisek (člověk vidí sebe sama v pozici druhého)
- jazyk je konstrukcí reality
- zástupci sociální konstrukce reality
• P. Berger, T. Luckmann (oba mohou patřit také do etnometodologie)

Max Weber

Max Weber
• německý sociální ekonom a sociolog, pozitivista
• všestranný člověk, dosahoval vysoké kvality
• ideální typ
: systematizoval obor metodologie zavedením kategorie ideální typ
: slouží ke kategorizaci, abstraktum, reálně neexistuje
: jsou v něm zahrnuty všechny charakteristické prvky pro daný fenomén
: typologie jednání, chování
: legitimita moci = ospravedlnění moci, vztah mezi ovládanými a ovládajícími
: autorita = respektovaná moc, 3 typy
-> a) tradiční (moc přechází dle tradice,zvyků, princip aristokracie)
-> b) charismatická (lidé mají tendenci vytlačit si ze středu někoho, kdo si vybude důvěru ostatních, člověk opírá svou moc o víru lidí)
-> c) racionální (lidé volí ostatní zástupce)
• snažil se vysvětlit vznik kapitalismu
: „protestantská etika a druh kapitalismu“
: důležitým faktorem je protestantismus, usilovná práce a střídmost
• zavedl do sociologie tzv. typologický přístup
: pro všechny druhy fenoménů vytvoříme obecné typy, ideální, které reálně neexistují
: typologie jednání
-> rozdělil jednání do několika typů
=> a) účelově-racionální
=> b) hodnotově-racionální
=> c) afektivní
=> d) tradiční
: zabývá se také byrokracií -> chápal ji jako příklad účelově-racionálního jednání, toto jednání je v této kategorii kvůli formálnosti

Herbert Spencer

Herbert Spencer
• je zástupcem a hlavním představitelem organického směru (evoluční teorie)
: vychází z předpokladu, že společnost je obdobou biologického organismu
: organismus je vysvětlování společenských procesů biologickými zákonitostmi živých organismů
: společnost je připodobňována k lidskému organismu, žádná z jeho částí nemůže existovat a fungovat sama, ale jen ve vztahu a součinnosti s ostatními částmi

Auguste Comte

Auguste Comte
• je považován za jejího zakladatele ten ji původně nazval sociální fyzikou a členil ji na sociální (strukturální) statiku a sociální dynamiku
: a) strukturální statika -> zachycení struktury a vztahů ve společnosti
: b) sociální dynamika -> změna vývoje společnosti
• chtěl humanitní vědy přizpůsobit přírodním
• stupně vývoje společnosti lze rozdělit podle toho, jak člověk vysvětluje svět kolem sebe, jakými pojmy
• fylogeneze = metody poznání
: a) teologická + b) fyzická -> lidské myšlení si zvolí jednotný princip, pomocí něj vysvětluje vše, čemu nerozumí, svět je tedy dokonale poznatelný
: c) pozitivní -> člověk opustil teorii a vysvětlení světa zakládá na faktech, svět tedy není zcela poznatelný
• existuje paralela mezi fylogenezí (vývoj celého druhu) a ontogenezí (vývoj jednoho jedince), na tu se snažil Comte přijít

Vznik sociologie jako samostatné vědní disciplíny

vznik sociologie jako samostatné vědní disciplíny
- jako samostatná vědní disciplína vznikla v 19. století, zakladatelem je Auguste Comte
- vzniká na základě pozitivistického paradigmatu
- chtějí humanitní vědy přizpůsobit a předělat na empirický základ
- dělí se na
• 1) obecná : zkoumá obecné zákonitosti společenského vývoje a chování lidí
• 2) speciální : zaměřuje se na určitý problém ve společnosti, např. sociologie města, skupiny, zaměstnanosti, politiky, volného času, zločinnosti,…

Předmět sociologie a metody zkoumání

předmět sociologie a metody zkoumání
- předmět sociologie dnes tvoří dva typy problémů
• a) sociální problém : je to, co určitá společnost považuje za problém, když něco ve společnosti nefunguje tak, jak by mělo, problém se netýká jen jednoho nebo několika lidí, ale postihuje lidí více, případně celou společnost
• b) sociologický problém : týká se sociologie jako vědy, zabývá se problémem, proč něco funguje právě určitým způsobem, a jaké vnitřní a vnější vztahy ve společnosti to způsobují, např. proč lidé dodržují pravidla a normy, proč se každodenně chovají stejným způsobem a vykonávají stejné činnosti
- výzkum ve společenských vědách stojí před základním úkolem řešit určitý problém na základě shromážděných faktů, tzn. spolehlivých, empiricky podložených informací o jevu
- většina výzkumů pracuje s teoreticky podloženými výchozími předpoklady v podobě hypotéz, jež musejí být formulovány tak, aby umožňovaly sběr dat a jejich analýzu
- záleží však nejen na zvolené metodě, ale i na její další konkretizaci, která určuje způsob výběru objektů, volbu technik sběru dat i zaměření analýzy

Předmět sociologie a metody zkoumání

- rozlišujeme dvě základní analýzy v sociologii
• a) kvantitativní metoda : zaručuje potřebnou míru spolehlivosti a měřitelnosti, zabýváme
se v ní jevy hromadné povahy a velkými skupinami lidí
• b) kvalitativní metoda : reprezentují studium osobních dokumentů, pozorování a hloubkové rozhovory, na základě podrobného studia jevu v konkrétních a přirozených podmínkách docházíme k pojmům a hypotézám
- sociologický výzkum začíná vymezením výchozího problému a cíle a z nich se odvíjí specifikace předmětu a objektu
- termínem průzkumu označujeme nepříliš rozsáhlé výzkumné akce v sociologii
- blíží se spíše dílčí sondě, obvykle následuje hlubší cíle, nemusí být plně reprezentativní, plní hlavně funkce orientační, diagnostické
- techniky sběru dat
• společenskovědní výzkum začíná obvykle analýzou toho, co je již k dispozici, co nevyžaduje mimořádné úsilí, pokud jde o získávání a sběr materiálu
• v sociologii se musíme zabývat názory, postoji a motivy lidí, to se neobejde bez dotazování (to může mít podobu rozhovoru nebo dotazníku)
• 1) analýza dokumentů : rozšířená technika, v sociologii může být zaměřena na dokumenty osobní i úřední, oficiální i neoficiální
• 2) anketa : je založena na ústním nebo písemném dotazování, má být krátká, zajímavá, založená na jednoduchých otázkách, to však komplikuje možnost hlubší analýzy
- analýza dat
• po sebrání údajů v terénu a jejich kontrole a přípravě na další zpracování, je nutné přistoupit ke skutečné analýze dat
• data postupně procházejí dalším zpracováním
• počítače dnes zpracovávají různé statistiky, nabízejí tabulky, údaje o souvislostech mezi proměnnými, umožňují i další transformace jednotlivých znaků, po následné analýze se stávají podkladem formulace empirických tvrzení

Organizace spojených národů – OSN

: Mezinárodní soudní dvůr
-> sídlo v Haagu, má interpretovat a vysvětlovat mezinárodní právo, určuje, zda došlo k agresivnímu kroku, řeší jen spory mezi státy
: Sekretariát v čele s generálním tajemníkem
-> generální tajemník je jmenován na 5 let, podává výroční zprávu, upozorňuje Radu na nebezpečí, povinen plnit úkoly Valného shromáždění
• přidružené organizace
: UNESCO -> výchova, věda, kultura, sídlo v Paříži
: WHO -> zdravotnická organizace, sídlo v Ženevě
: Bretonwoodské org. -> WB (světová banka), IMF (mezinárodní měnový fond)
: UNICEF -> dětský fond, získal Nobelovku
: UNHCR -> vysoký komisariát OSN pro uprchlíky
- Severoatlantická aliance - NATO
• North Atlantic Treaty Organisation
• byla založena Severoatlantickou smlouvou z 4. 4. 1949 ve Washingtonu D. C.
• NATO se odvolává na Chartu OSN, součástí Severoatlantické smlouvy je

Organizace spojených národů – OSN

• civilní orgány NATO
: jsou nadřazeny vojenským orgánům
: Severoatlantická rada = Rada NATO
-> má rozhodovací pravomoc, státy se musí jednomyslně dohodnout
-> schází se buď jednou týdně pomocí státních zástupců, nebo v podobě ministrů zahraničí dvakrát ročně, nebo v podobě čelních představitelů států jednou ročně
: Výbor pro obranné plánování, Skupina pro jaderné plánování
-> nezasedá zde Francie a Island
: Generální sekretariát v čele s generálním tajemníkem
-> tajemník nemá rozhodující pravomoc, pouze jedná, je diplomat
• vojenské orgány NATO
: podřízeny civilním
: Vojenský výbor
-> ani zde nezasedá Francie
: Mezinárodní vojenský štáb
: Integrovaná vojenská struktura
-> samostatné jednotky

Pojem sociologie

- sociologie je věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti (společenských jevů a vztahů), její strukturu a zákonitosti jejího vývoje
- snaží se formulovat obecně platné principy společenského vývoje a poznat pravidla života sociálních skupin
- societas = společnost, logos = zákon
- sociologie je věda o zákonitostech vývoje a fungování sociálních systémů, a to jak globálních (společnost jako celek), tak i dílčích (třída, skupina, instituce)
- zkoumá vzájemné souvislosti a působení různých sociálních jevů i jednotlivých sociálních procesů
- je to spíše statistická věda

Orgány, instituce

: Evropská komise
-> schází se jednou týdně, skládá se z komisařů, každá země jeden komisař
-> hájí jen zájmy EU, ne členských států
-> kontroluje hospodářství EU, tvoří legislativu, je kontrolním orgánem
-> sídlo v Bruselu, předseda se volí na 5 let
: Evropský parlament
-> poslanci jednotlivých států, je jich podle počtu obyvatel státu
-> zástupce volí přímo lid, na období 5 let
-> sídlo ve Štrasburku, Bruselu, Lucemburku
-> může zabránit přijetí právního aktu, přijímá a projednává rozpočet
: Evropský soudní dvůr
-> vykládá legislativu a aplikuje práva EU, sídlo v Lucemburku
-> evropské právo je nadřazeno národnímu právu
-> tvoří ho 25 soudců a 8 generálních advokátů, funkční období je 6 let

Organizace spojených národů – OSN

Organizace spojených národů – OSN
• lepší provedení Společnosti národů
• jednání o vzniku probíhali v průběhu 2. světové války
: v Dumbarton Oaks v r. 1944 a r. 1945 na Jaltské konferenci
• zakládací listinou je Charta OSN z 24. 10. 1945, sídlo je v New Yorku
• úkoly OSN
: zajistit mezinárodní mír a bezpečnost
: rozvíjet přátelské vztahy mezi státy
: spolupráce v oblasti ekonomické, sociální, kulturní a humanitní
• orgány, instituce
: Valné shromáždění
-> zastoupeny všechny členské státy, zasedá jednou ročně, řeší globální problémy, nic aktuálního
-> její rozhodnutí jsou jen doporučením pro státy
: Rada bezpečnosti
-> má 5 stálých členů (USA, GB, FR, RUS, ČÍN) a 10 volených na 2 roky
-> zasedá při problému, její rozhodnutí jsou pro státy závazné
-> stálí členové mají právo veta
: Poručenská rada
-> funguje dnes pouze formálně, protože už nejsou žádné poručenské státy, na které by dohlížela, poslední zanikl r. 1994
: Hospodářská a sociální rada
-> vydává jen doporučení, jedná a rozhoduje o hospod. spolupracích, má 54 členů volených na 3 roky

2) Ústava České republiky

- 3) listina základních práv a svobbod
• v každém demokratickém státě existuje ochranná sféra, která právně zaručuje práva a svobody těch, kteří jsou podřízeni státní moci
• z objektů politiky se víc a víc stávají subjekty /podílí se na řízení společnosti)
• nejvýznamnější dokumenty týkající se lidských práv
: I) z r. 1215 Magna charta (Velká listina svobod)
: II) r. 1776 Deklarace nezávislosti v USA
: III) r. 1789 Deklarace práv člověka a občana, během Francouzské revoluce
: IV) r. 1948 Listina základních práv a svobod, 10. 12. je Svátkem svobody
• česká listina základních práv a svobod
: vyhraňuje 2 typy práv
-> 1) politická práva
-> 2) sociální práva
: a) 1. hlava -> základní principy, které jsou dál rozvíjeny dalšími články
: b) 2. hlava -> lidská práva a základní svobody
: c) 3. hlava -> práva národnostních a etnických menšin


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1. ÚSTAVA
2. VÝVOJ ÚSTAVY
3. PREAMBULE
4. HLAVA PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
5. HLAVA DRUHÁ – MOC ZÁKONODÁRNÁ
6. Legislativní proces parlamentu
7. Průběh voleb
8. HLAVA TŘETÍ – MOC VÝKONNÁ
9. HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDNÍ
10. HLAVA PÁTÁ – NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
11. HLAVA ŠESTÁ – ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
12. HLAVA SEDMÁ – ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
13. HLAVA OSMÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
14. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

1. Ústava České republiky
2. Hlava první
3.Hlava třetí
4. Dále prezident
5. Ústavní soud
6. Ústavní soud rozhoduje
7. Ústavní řád
8.2. Zákonodárná, výkonná a soudní moc
9. Složka státní moci
10. Dělba moci v demokratických státech má dvě základní varianty:
11. Poslanecká sněmovna
12.2.Výkonná moc
13.3.Soudní moc

1. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
2. Základ ústavy
3. ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ
4. VÝKONNÁ MOC
5. Listinu základních práv a svobod

1) Ústava České republiky
2) Ústava České republiky

12. Ústava, ústavní práva a svobody občanů

1) Ústavní právo
2) Ústava
3) Ústava
4) Ústava, Hlava II.: Moc zákonodárná
5) Ústava, Hlava III.: Moc výkonná
6) Státní zastupitelství
7) Ústava - Hlava V.: Nejvyšší kontrolní úřad, Hlava VI.: Česká národní banka, Hlava VII.: Územní samospráva
8) Ústava, VIII.: Přechodná a závěrečná ustanovení
9) Ústava, IV. Hospodářská, sociální a kulturní práva
10) Ústava, Hlava VIII.: Přechodná a závěrečná ustanovení

5. Ústava ( charakteristika, typy)
6. Ústavy u nás od r. 1848 do r. 1918, jejich charakteristika

Ústava
Články na hledaný výraz "Ústava" naleznete na bezuceni.cz

Mezinárodní organizace

mezinárodní organizace
- Evropská unie – EU
• historie
: počátky jsou v r. 1957, kdy byly tzv. Římskou smlouvou vytvořeny 2 organizace
-> Euratom => sektorový přístup, mírový výzkum
-> EHS => Evropské společenství uhlí a oceli, komplexní přístup, sjednocení hospodářství členských zemí
: úpravou Římské smlouvy vznikla Slučovací smlouva v r. 1965 (1967), vzala výkonné orgány těchto organizací a sloučila je, ESUO+Euratom+EHS = Evropská společenství
: další revize smlouvy je z r. 1986 (1987), Jednotný evropský akt, byl vytvořen jednotný evropský trh
: v r. 1991 (1993) byla Maastrichtskou smlouvou vytvořena Evropská unie
: v r. 1997 (1999) vytvořena Amsterodamská smlouva, která přehodila Schengenskou smlouvu a problémy víz a azylů do 1. pilíře
: r. 2001 (2003) vytvořena Smlouva z Nice, v rámci 3. pilíře vytvořila organizaci Eurojust (prohloubení Europolu)
• 3 pilíře
: Maastrichtská smlouva rozdělila fungování EU do 3 pilířů
-> 1. pilíř => Evropské společenství, politiky (rozlišené dle toho, jak do nich zasahuje ES a stát), jednotný vnitřní trh, hospodářská a měnová unie, občanství EU
-> 2. pilíř => spol. zahraniční a bezpečnostní politika, západoevropská unie
-> 3. pilíř => justice, vnitro, spolupráce policejních sil, Schengenská dohoda (volný pohyb osob)

Ústavní vývoj v českých zemích

• r. 1907 : všeobecné volební právo
- 2. fáze : 1918 - 1992
• plná vnitřních i vnějších převratů
• v r. 1918 byla vyhlášena tzv. prozatímní ústava
• 29. 2. 1920 vzniká naše první pořádná ústava, která čerpala z Francouzské ústavy a z kontinuity Rakouska
• principy ústavy z r. 1920
: zákony zákonodárné moci, práva občanů, menšin, příslušnost k ČSSR
: prezident neměl takovou moc jako dnes
• ústava z 9. května 1948
: obsah ústavy lidově demokratický
: budování socialismu
: proletáři, moc měli v rukou komunisté
: zrušení senátu
• vyšla další ústava v r. 1960, výraznou změnou byl zákon o československé federaci
• k výrazným změnám došlo v r. 1989, byl odstraněn článek č. 4, který zaručoval nedemokratickou komunistickou moc
• v r. 1992 došlo k rozdělení Československa a tím i k úpravě ústavy

1) Ústava České republiky

ústava České republiky
- 1) preambule
• zakotven princip ústavy
- 2) 8 hlav, které se dělí do 113 článků
• a) 1. hlava : základní ustanovení, určení charakteru, typu a fungování státu
• b) 2. hlava : moc zákonodárná, definuje složky státní moci, parlament
• c) 3. hlava : moc výkonná
: pravomoc prezidenta lze rozdělit
-> 1) venkovní pravomoc
-> 2) pravomoc, ke které potřebuje podpis a spoluúčast premiéra
• d) 4. hlava : moc soudní, soudní moc vykonávají nezávislé soudy
• e) 5. hlava : nejvyšší kontrolní úřad
• f) 6. hlava : česká národní banka
• g) 7. hlava : územní samospráva
• h) 8. hlava : přechodná a závěrečná ustanovení


Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1. ÚSTAVA
2. VÝVOJ ÚSTAVY
3. PREAMBULE
4. HLAVA PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
5. HLAVA DRUHÁ – MOC ZÁKONODÁRNÁ
6. Legislativní proces parlamentu
7. Průběh voleb
8. HLAVA TŘETÍ – MOC VÝKONNÁ
9. HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDNÍ
10. HLAVA PÁTÁ – NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
11. HLAVA ŠESTÁ – ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
12. HLAVA SEDMÁ – ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
13. HLAVA OSMÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
14. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

1. Ústava České republiky
2. Hlava první
3.Hlava třetí
4. Dále prezident
5. Ústavní soud
6. Ústavní soud rozhoduje
7. Ústavní řád
8.2. Zákonodárná, výkonná a soudní moc
9. Složka státní moci
10. Dělba moci v demokratických státech má dvě základní varianty:
11. Poslanecká sněmovna
12.2.Výkonná moc
13.3.Soudní moc

1. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
2. Základ ústavy
3. ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ
4. VÝKONNÁ MOC
5. Listinu základních práv a svobod

1) Ústava České republiky
2) Ústava České republiky

12. Ústava, ústavní práva a svobody občanů

1) Ústavní právo
2) Ústava
3) Ústava
4) Ústava, Hlava II.: Moc zákonodárná
5) Ústava, Hlava III.: Moc výkonná
6) Státní zastupitelství
7) Ústava - Hlava V.: Nejvyšší kontrolní úřad, Hlava VI.: Česká národní banka, Hlava VII.: Územní samospráva
8) Ústava, VIII.: Přechodná a závěrečná ustanovení
9) Ústava, IV. Hospodářská, sociální a kulturní práva
10) Ústava, Hlava VIII.: Přechodná a závěrečná ustanovení

5. Ústava ( charakteristika, typy)
6. Ústavy u nás od r. 1848 do r. 1918, jejich charakteristika

Ústava
Články na hledaný výraz "Ústava" naleznete na bezuceni.cz

Ústavnost

- nepsané : pokud je i mimo to obsažena v jiných dokumentech (precedens, zvyky, obyčeje) hovoříme o nepsané
• - monolegální : ústava v jedné knize
- polylegální : ústava ve více knihách
• - reálné : všichni se chovají podle ústavy
- fiktivní : v ústavě je napsáno něco jiného než se dodržuje
• - nominalistická : obsahuje demokratické normy, správnou definici, ale nepoužívá se v plné míře (u nově vzniklé republiky)
- sémantická : realizuje se, ale jen v zájmu držitele moci (mění si ji pro udržení své moci)
• - původní : vznik v daném regionu k národu
- přenesená : na nově vzniklý stát je přenesena již existující ústava
• - dohodnutá : výsledkem dohody rozhodujících sil
- oktrojovaná : ústavy absolutních monarchů, vznikají jednostranným vyhlášením panovníka
- revoluční : většinou velmi nestabilní, zakotvují 1 rozhodující složku ve společnosti, která je v tu chvíli
- funkce ústavy
• a) právní
: primární funkce ústavy, ústava je právní dokument nejvyšší právní síly, ústava je základ právního řádu každého státu
• b) politická
: v ústavě jsou zakotveny normy a pravidla politické hry o moc
• c) ideologická
: v ústavě zaneseny základní názory, hodnoty, pohled na svět, výraz zaměření státu a společnosti
• d) kulturní
: zachycena kultura národa

Ústavnost

- obsah ústavy
• ústavní matérie konstitucionalismu
• vztahy mezi lidmi a státní mocí, jednotlivcem a státní mocí,mezi menšinami (=fundamentál)
• ústava zaručuje a garantuje státní moci její práva, která může uplatňovat vůči občanům
• jednotlivci garantuje určitou míru svobody
• ústava definuje, kde končí hranice mezi mocí, kam až může zasahovat
- ústava obsahuje
• normy zřizující a rušící stát jako takový
• normy určující obyvatelstvo a území státu
• normy upravující otázky výkonu státní moci (otázka nositele moci, dělby státní moci a status jednotlivých orgánů)
• určující charakter právního řádu
• upravující členění státní organizace a státu
• ústavní normy symbolizující stát

Ústavní vývoj v českých zemích

ústavní vývoj v českých zemích
- kontinuita vývoje od rozpadu Rakouska-Uherska
- 1. fáze : 1848 - 1918
• r. 1848 byl revoluční v celé Evropě
• byly snahy o sjednocení mnoha zemí (Itálie, Německo,…)
• vznik liberalismu (ideologie střední třídy)
• lidé si začali prosazovat a uvědomovat si, že by měli mít práva
• na začátku r. 1848 byla sepsána petice, v červnu proběhlo pražské povstání (Frič X Windisgrätz)
• došlo k celkovému oslabení monarchie
• 15. 3. 1848 vyšel císařský patent jako příslib ústavy
• 25. 4. 1848 byla vyhlášena 1. oktrojovaná ústava, ale nikdy nevstoupila v platnost
• od července 1848 zasedá Říšský sněm (Palacký, Riegr,…) se začali konstituovat principy, sněm byl rozpuštěn jako příliš radikální v r. 1849
• 31. 12. 1851 vyhlásil František Josef I. Silvestrovské patenty
• 20. 10. 1860 vydal císař Říjnový diplom, zřekl se absolutismu
• nejvýznamnější byla ústava z r. 1867 složena ze 6 zákonů, byly tam ukotveny základy právního státu
: 1. zákon uzákonil Říšskou radu
: 2. zákon stanovil práva občanů
: 3. zákon zřizoval říšský soud
: 4. zákon upravoval nezávislost jednotlivých složek moci
: 5. zákon upravil moc vládní podřízenou kontrole rady
: 6. zákon upravil dualismus Rakouska a Uherska se společnou zahraniční a hospodářskou politikou

Komunismus

komunismus
- komunismus je ideologie beztřídní společnosti založená na společném vlastnictví výrobních prostředků
- je zaměřen antidemokraticky a antiliberálně, přestože sami komunisté tvrdí opak; v komunismu jsou totiž zájmy a práva většiny vždy důsledně nadřazeny právům a zájmům jednotlivce, jak tvrdí někteří jeho odpůrci
- komunismus je založen na principu každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb
- v komunistickém systému již nemají existovat společenské třídy nebo státní aparát, funkce státu má vykonávat komunisticky uvědomělý lid
- ostatní světové názory (např. náboženství, nacionalismus) jsou považovány za nepřátelské a potlačují se všemi dostupnými prostředky, většinou i násilím
- demokratické principy rozhodování jsou nahrazeny samosprávou v dělnických radách na různých úrovních, které jsou propojeny systémem delegátů
- celosvětově mají komunistické režimy na svědomí až 100 milionů lidských životů (hlavně v SSSR a ČLR)

Fašismus

fašismus
- vznikl ve 20. století v Itálii (Musollini), hlavně se rozrostl v době mezi válkami
- tzv. antiideologie
- směřoval proti demokracii, liberalismu
- kořeny hledá co nejhlouběji, pracují s názory Platóna, Aristotela, Machiavelliho, Nietzscheho
- základní hodnoty
• a) přísný kolektivismus : jednotlivec není nic, společnost všechno
• b) víra ve vůdce
- fašismus pracoval s nacionalistickým principem
- nacionalismus
• a) patriotismus
• b) šovinismus : patologický, hovoří o nadřazenosti národa
- modifikace fašismu
• Německo, Japonsko, Portugalsko
• všude se trochu odlišoval
- osobnosti
• Willfredo Pareto
: iracionální momenty ve společnost (proč se lidé chovají tak, jak se chovají)
• Gustav le Bon : psychologie ras
• Machiavelli, G. Geutile
- základní principy
• a) pospolitost
• b) antiintelektualismus
• c) vůle
- vždy vládl totalitarismus
• pokud stát plní těchto 6 bodů, jedná se o fašistickou zemi
: a) oficiální ideologie
: b) vláda jedné strany (vždy vedena jedním člověkem)
: c) likvidace legální opozice
: d) monopol na sdělovací prostředky
: e) monopol na zbraně a na strategické suroviny ve státě
: f) státní dohled nad všemi složkami veřejného a hospodářského života

Ústavnost

ústavnost
- konstitucionalismus = ústavnost
- historie moderních států je úzce spjatá s ústavností
- vyjádřením ústavnosti jsou ústavy
- ústava je považována za dokument nejvyšší právní síly (vliv na ostatní právní dokumenty a zákony, nižší právní síla nesmí odporovat vyšší právní síle)
- ústava vzniká z několika zdrojů
• a) teorie společenské smlouvy
: ústava je výrazem suverenity lidu a likvidaci absolutismu
: Rousseau, Hobbes
• b) teorie dělby moci
: útok proti absolutismu, jednotlivec má výkonnou moc a rozdělí se od něj moc soudní a zákonodárná
• c) teorie egalitarismu a liberalismu
: myšlenky rovnosti mezi lidmi a svobody lidské bytosti
- vývoj ústav
• 1) hlavní pozornost byla kladena na dělbu a organizaci státní moci
• 2) definice vztahů postavení jednotlivce vůči státu
• 3) ústava vyjadřovala svébytnost, definice cílů, hodnot státu
- druhy ústav
• - rigidní = pevné, lze je měnit jen velmi složitým způsobem, složitějším než u obyčejných zákonů, např. ústava České republiky
- flexibilní = volné, změna je stejná jako u odhlasování obyčejného zákona, např. v Izraeli
• - psané : je obsažena v jednom nebo více psaných dokumentech

Socialismus

socialismus
- socio = společný, sociální
- první z největších ideologií, diferencovaná
- kořeny u Platóna
- osobnosti
• utopisté : Thomas More, Francis Backen
• teoretici : R. Owen (Angličan, komunita Nová harmonie), Ch. Fourier (Francouz, zakládal
falangy), K. Marx, E. Bernstein
- základní hodnoty
• a) člověk je „součást pevniny“
• b) kolektivismus (práce je společným výsledkem)
• c) rovnost morálně i ve schopnostech (ideál bratrství)
• d) rovnost ve výsledcích
- váže se k proletářům
- dialektika
• vývoj prostřednictvím protikladů
• Hegerova teorie, nástupcem byl Marx
• první zmínka u Řeka Herakleita
• věci se nedějí náhodně, ale z nutnosti
- materialismus
• důležitější je, jak lidé žijí a pracují, teprve potom, jak myslí

Socialismus

- kategorie
• a) evoluční socialismus
: E. Bernstein byl zakladatelem moderního socialismu
• b) revoluční socialismus
: reprezentovaný komunismem
: K. Marx byl zastáncem tvrdého materialismu, bojoval proti náboženství, napsal dílo Kapitál
: neomarxismus -> vznik nové ideologie, bojovala proti stávajícím ideologiím
- vývojové fáze
• 1) raný socialismus : formování myšlenek, utopický socialismus, do r. 1848
• 2) utváření organizovaných dělnických hnutí : do 1. světové války
• 3) štěpení sociálního hnutí na komunistické a sociálně demokratické
• 4) po r. 1989 : sociální demokracie

Přehled nejznámějších ideologií

– Přehled nejznámějších ideologií

- ideologie = světonázor, zpracovává všechny složky života, má být neutrální
- doktrína : úhel pohledu na jednu určitou problematiku (hospodářství, ekonomie,…)
liberalismus
- nejrozšířenější ideologie současného světa, je antropocentrický
- kořeny má asi v 13. století
- etablovala se jako ideologie až v 19. století
- ideologie se zakládá na vzniku buržoazie (lidé bez původu, ale s výraznými schopnostmi)
- základní hodnoty
• a) princip univerzální rovnosti
• b) věří ve svobodu, každý člověk se rodí jako svobodný
• c) věří v toleranci (podle něj je svět kolem nás racionálně uspořádán)
- 1) raný liberalismus
• asi 1750 – 1850
• „revoluční liberalismus“
- 2) období etablované buržoazie
• 1850 – 1890
• nově vznikající vrstva se vymezuje, myšlenky se praktikují
• dochází k politickým střetům
- 3) období krize a úpadku
• 1890 – 1930
• stát nemá skoro vůbec zasahovat do svobod jednotlivce
• věřili, že každý trh je řízen samoregulací
• vznikla masa proletářů
• začíná vznikat konservatismus
- osobnosti
• Adam Smith
: napsal knihu Bohatství národů
: zakladatel ekonomie
• John Forbs Nash
: získal Nobelovku
: využíval teorii liberalismu a neoliberalismu v praxi
: tzv. nonkooperativní systémy
: dle Nashovy teorie rovnováhy = equilibrium
• John Stewart Mill, John Locke, Fridrich August von Hayek, John Rawls

Konservatismus

- vzniká jako přímá reakce na liberalismus v 19. století
- snaha o zachování a zbrždění změn
- vzniká na popud teoretika Edmunda Burkea : napsal Úvahy o revoluci ve Francii
- základní hodnoty
• a) tradice : vše, co máme, máme zušlechtit a předat dál

• b) hierarchie
• c) autorita : respekt ovládaných tím, kdo je ovládá
- vývoj
• 1) raný konservatismus : formování myšlenek
• 2) klasický konservatismus : paralelně s obdobím etablované buržoazie
• 3) úpadek konservatismu : období mezi rozvojem kapitalismu a hospodářskou krizí
• 4) neokonservatismus : propojení liberálních a konservativních idejí a myšlenek, např.
Reagan, Thatcherová

Thomas Campanella (1568-1639)

Thomas Campanella (1568-1639)
- narodil se v Kalábrii (jižní Itálie) v rodině negramotného ševce.
- před patnáctým rokem života vstoupil do řádu Dominikánů, kde přijal jméno Tommaso na počest Tomáše Akvinského.
- věnoval se studiu filosofie a teologie u několika učitelů.
- velice záhy se obrací proti převládajícímu aristotelismu a ovlivněn empirismem Bernardina Telesia píše svou první práci Philosophia sensibus demonstrata .
- v Neapoli byl zasvěcen do astrologie, a astrologické spekulace od té doby tvoří trvalou součást v jeho dílech.
- Campanellovy názory a zvláště jeho opozice proti Aristotelovi jej přivedlo do konfliktu s církevními autoritami.
- byl udán inkvizici a předvolán do Říma, kde byl uvězněn do roku 1597.
- po svém propuštění se vrátil do Kalábrie, kde se stal hlavou spiknutí proti španělské vládě.
- Campanellovým cílem bylo vytvoření společnosti na základě společného vlastnictví zboží i žen.
- k tomu byl inspirován proroctvími Joachima de Fiore a vlastními astrologickými pozorováními.
- poté co hozradili dva účastníci spiknutí byl zatčen a uvězněn v Neapoli.
- podařilo se mu uniknout trestu smrti tím, že předstíral šílenství.Strávil 27 let ve vězení.
- během svého vězení napsal většinu svých nejdůležitějších děl, včetně jeho nejslavnějšího díla Sluneční stát, v němž popsal budoucí komunistickou společnost z pozic protifeudální buržoazie.
- ovlivnil myšlení utopických socialistů v 18. a 19. století.
- Dílo : Sluneční stát – na rozdíl od Utopie nepanuje ve Slunečním státě pouze vládce, ale vládce, který je omezen radou moudrých složenou z kněžích (prvky konstituce i teokracie); přebytky výroby se nemají rozdělovat mezi lidi, ale uschovávat.
- Campanella zasadil svoji komunitu do Slunečního města, na jehož hradbách je vytesána veškerá moudrost
- svým dílem podobně jako More ovlivnil socialistické ideologie 19. a 20. stol.

Karel Marx (1818 – 1883)

Karel Marx (1818 – 1883)
- žil v době, kdy za jeho mládí nastal živelný rozvoj, který zaznamenal obrovské změny pro společnost
- Kapitál : dílo, do dneška ovlivňuje velkou část lidí
- zastánce krajního materialismu
- byl zástupcem mladohegelovské školy, přejímal učení od Hegera
- bral hmotu jako předchůdce ducha, duch je projevem materiálna -> dialektický materialismus
- žil v nuzných podmínkách, živil se jako novinář
- přebírá od Hegera princip dialektiky
- věří, že se dějiny nedějí náhodně, zvraty ale nejsou definovány jako seberozvíjení ducha ale jsou dány změnou pracovních poměrů ve společnosti (prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická,…)
- filosofie, právo, etika, náboženství => ideologická nástavba
↑ ↑ ↑
ekonomické výrobní vztahy
- Marx zavedl pojem sociální třída
- jedině dělnická třída má morální a historické právo změnit společnost na beztřídní
- je typickým zástupcem revoluční linie socialismu
- homus faber : člověk pracující
- prací a výrobky se člověk odcizuje : použiji spoustu věcí, které jsem sám neudělal, proto si na konečný výsledek nemohu dělat nárok
- zákon přerůstání prostředků nad cíli
- práce je podstata člověka, člověk pracuje ne pro společnost, ale pro výsledek, práce je prostředkem

Niccolò Machiavelli (1469-1527)

Niccolò Machiavelli (1469-1527)
- narodil se v patricijské rodině, a to ho předurčilo k diplomatické kariéře.
- tal se florentským státním sekretářem.
- jako vyslanec působil v Itálii, Tyrolsku a Francii.
- roku 1498 se stal na krátký čas kancléřem.
- v roce 1513, krátce po návratu rodu Medicejů, byl obviněn ze spiknutí proti nim, uvězněn a mučen, poté propuštěn a vykázán z Florencie.
- na svém statku se pak věnoval studiu antické literatury a vlastnímu psaní
- v roce 1520 byl omilostněn a stal se oficiálním dějepiscem Medicejských.
- po jejich porážce se už do státních služeb nevrátil a zemřel chudý.
- těsně před tím, než napsal Vladaře měl vést obranu Florenťanů proti útočníkům a kvůli jeho vůdčím NEschopnostem byla Florencie dobyta.
- dílo : Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia je velmi obsáhlé dílo Niccolò Machiavelliho, které se zabývá otázkami vzniku, udržení a vývoje republik.
: Vladař (1513, vydáno 1532)
: O umění válečném (1521)
- jako první popřel aristotelský názor, že politika je aplikovaná etika→politiku reguloval na technologii moci.
- ve svém díle Machiavelli nejprve dělí státy na republiky a autokracie (knížectví).
- dále se zabývá pouze autokraciemi.
: ty rozděluje podle způsobu vzniku na zděděné a nově vzniklé
: zaměřuje především na nově vzniklé, jelikož udržet moc ve zděděných knížectvích považuje, za normálních okolností, snadné
- Machiavelli například tvrdí, že je lepší být obáván, než milován.
- považuje lidi za spíše špatné, než dobré, proto prý snáze zapomenou na lásku k vladaři, než na strach z něho.
- tvrdí, že pokud se politik zásadově řídí občanskou morálkou, je špatným politikem.
- jeho povinností je učinit vše, co je potřeba pro zájmy svého státu a nesmí se ohlížet na nic jiného.

Thomas Hobbes (1588-1679)

Thomas Hobbes (1588-1679)
- narodil se v Malmesbury.
- vycházel z filosofických názorů Francise Bacona.
- teorii božského původu společnosti nahradil teorií „společenské smlouvy“.
- stát je lidským vynálezem – Hobbes tvrdil, že člověk je nucen v zájmu přežití vytvářet stát, aby byl zachován mír ve společnosti.
- nepřipouštěl však sociální svobody a demokracii jako takovou, podporoval neomezenou moc a monarchii, v jejímž čele stojí jedinovládce, jemuž se všichni poddávají.
- jakožto racionalista kategoricky odmítal existenci jakýchkoli nehmotných substancí.
- zemřel v Hardwicku.
- Teorie společenské smlouvy
: Hobbes x Rousseau.
: Hobbes považuje předspolečenský stav (tzv. natural state) za nepřirozený, protože v takovém se lidi akorát hádají a bojují spolu…, neexistuje nic, co by lidi omezovalo (morálka, zákony,…), člověk má absolutní suverenitu→je třeba vytvořit stát, kdy dá každý kousek své suverenity panovníkovi a ten ho spravuje, zavádí pořádek, chrání lid před vnější agresí, … → absolutistická monarchie. Co stát dovolí, je správné, co nedovolí, špatné
: člověk si může vybrat mezi dvěma zly: původním stavem, tj. naprostou anarchií nebo úplným podřízením státu.
- Dílo : Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského

Thomas More (1478-1535)

Thomas More (1478-1535)
- po studování práv v Oxfordu si ho král Jindřich VIII. Tudor vybral mezi své poradce.
- roku 1529 ho král jmenoval lordem kancléřem
- spolu s biskupem Janem Fisherem, později kardinálem,byl Tomáš More nejvýznamnější kritik krále - jeho proticírkevních snah a odpůrcem rozvodu krále s jeho právoplatnou manželkou Kateřinou Španělskou a jeho dalšího života s Annou Boleynovou.
- proto se roku 1532 zklamaný Morus vzdal důležitého státního úřadu.
- za dva roky nechtěl přijmout přísahu,která by krále stavěla do čela církve.
- to byl jeden z důvodů, proč ho nechal král vsadit do královského vězení Tower, kde byl po 15ti měsících spolu s Fisherem kvůli údajné velezradě popraven stětím 6. července 1535.
- Tomas More byl i významný teolog, humanista, hudební skladatel.
- Dílo : UTOPIE „Knížka vpravdě zlatá a stejně užitečná jako zábavná o nejlepším stavu státu o
novém ostrově Utopii.”
-> Peníze by lidé neměli mít, protože peníze plodí chamtivost, lakomství, nenávist.
-> toho všeho se lidé mohou ušetřit a proto je zakladatel Utopus vůbec nezavedl (obyvatelé tam nemají nic a přece jsou bohatí)
-> autor Utopie je i zarytý nepřítel feudalismu, ale hlavně nemá rád sobecké, marnivé bohatce.
-> schopný stát demokraticky rozděloval půdu a chléb obyvatelstvu (což byl jejich hlavní zdroj obživy)
-> lidé se tam starali hlavně o blaho ostatních, žili střídmě, skromně, v klidu, lásce a míru, opovrženi zlatem a stříbrem
-> žádal konec vykořisťování nižších tříd
-> psáno je tam i o vzdělanosti, samosprávě, tělesných a duševních rozkoších, zákonech a etice (ctnost je zde pojata jako žití podle přírody). Je i zastáncem náboženské svobody.
- Thomas More je považován za předchůdce socialismu.

Státní suverenita

státní suverenita=svrchovanost
- politický subjekt –stát– rozhoduje s konečnou platností a závazně o svých záležitostech.
- dělíme na
:vnitřní-občané se musí podřídit normám vydaným státem, stát jediný má právo je vydávat, uplatňovat a dohlížet na jejich dodržování
:vnější- nezávislost vůči jiným státům, všechny státy jsou si rovny (jsou ale podřízeny mezinárodním smlouvám,…)
politické strany
- skupiny občanů, které jsou názorově sjednoceny a vytkly si za cíl svůj názor prosadit
- aby fgovaly, musí existovat jistota právního řádu a pluralita zájmů
- řazení členů: členové, sympatizanti, voliči

Základní politologické obory jsou:

Základní politologické obory jsou:
- Obecná politologie a politická metodologie - dějiny politologie a politologických oborů
- Politická teorie a politická filosofie - dějiny a současnost politických teorií
- Politické organizace - fungování, význam a dějiny politických organizací
- Srovnávací politologie - porovnávání zemí a jejich politických systémů za účelem nalezení
společných bodů a nových východisek k dalšímu zkoumání
- Politická sociologie (politický behaviorismus) - sociologická a psychologická hlediska politických jevů
- Veřejná a správní politika - hodnocení organizací politické správy
- Politická ekonomie - zkoumá společná ekonomická a politická východiska, ekonomický pohled na politiku, vztah ekonomických a politických institucí
- Mezinárodní vztahy - zkoumá mezistátní a nadstátní úroveň vztahů

Vztahy politologie s ostatními vědami

Vztahy politologie s ostatními vědami
- s filosofií – vyčlenila se z filosofie a používá její metody jako je dialektika (jak z protikladných jevů vzniká jev nový). Používá také její teorie – vysvětlení vzniku státu.
- se sociologií – zkoumání sociologických faktorů politického života a obě se zabývají mocí, volebním chováním apod.
- s historií – politické myšlenky a události jsou podmíněny historickými okolnostmi
- s ekonomií – politická rozhodnutí ovlivňují ekonomickou situací. Ekonomickou úroveň podmiňuje preference voličů i jednání politiků

Tematický rozsah politologie

Základní terminologie:
politická moc
- schopnost a reálná možnost podstatným způsobem ovlivňovat činnost a chování, ať již za pomoci autority, práva, či násilí, má institucionální charakter
- dva základní projevy
: konvergentní (sbíhavý)- konflikty se uhlazují
: divergentní vyvolává konflikty ze střetu zájmů
legitimita
- ospravedlnění;
- legitimita státní moci- vyšší nepsané oprávnění pro činy státní moci a zároveň jejich dobrovolné přijetí občany;

M. Weber

M. Weber
: legitimita státní moci
a) racionální - autorita je ospravedlněna zákony, v menší skupině záleží na výhodnosti situace
b) charismatická-vybrán vůdce, který má charisma (Hitler) uplatňuje se v davu
c) tradiční-odkazuje se na tradici, která by měla chovat (aristokracie)
legalita
- zákonnost;
- dodržování státem daného právního řádu a ústavy, včetně generace proti jejich porušení
konsenzus
- shoda názorů; je způsob rozhodování, kdy přijetí určitého návrhu je podmíněno jednohlasnou shodou všech zúčastněných stran.
konflikt
- neshoda, rozpor, střet; je to střetnutí dvou nebo vícerých, do určité míry se vylučujících, nebo protichůdných snah, sil, potřeb, zájmů, citů, hodnot nebo tendencí.
stát
- je instituce, jenž je univerzální politickou formou organizace a svým charakterem vytváří a uplatňuje pravidla chování ve společnosti; podstata státu: území-obyvatelstvo-organizace, bez jakékoliv této složky nemůže stát existovat
státní suverenita=svrchovanost
- politický subjekt –stát– rozhoduje s konečnou platností a závazně o svých záležitostech.

Politologie

Politologie
- (z řec. politiké - umění spravovat obec, stát, logos - slovo, výklad) je společenská věda o politice a politické teorii.
- politologie se zabývá popisem a hodnocením politických jevů, jako je např. fungování státu, politického systému, vládních a mocenských organizací a autorit, politické ideologie, význam a chování veřejnosti ve vztahu k politice, nakonec také mezinárodní a globální vztahy.
- hlavním předmětem politologie je politická moc a její praktické uplatňování.

Vznik a vývoj politologie
- s inspirací v antické filosofii (Platón, Aristotelés) a v pozdější politické filosofii vznikla na přelomu 19. a 20. století politologie jako věda, její význam byl zprvu zřetelný spíše jen v USA, kde navázala na tehdejší závěry empirické sociologie, rozvinula tak zkoumání v praktických politických jevech za použití metod sociologických průzkumů, statistiky a sociometrie.
- první katedra politické vědy (resp. Government Politics) byla založena na Columbijské univerzitě roku 1857 (resp. 1880). V roce 1901 vznikla katedra politické vědy na Wisconsinské univerzitě, roku 1909 na Harvardské univerzitě.
- roku 1903 byla založena Americká asociace politických věd (American Political Science Association).
- v Evropě vznikala politologie spíše pod vlivem teoretické sociologie, práva a rozvoje státoprávních teorií.
- v roce 1871 vznikla ve Francii Škola svobodných politických věd.
- následně se politologie začala významně rozvíjet též ve Velké Británii a v Německu.
- vymezení politologie od ostatních věd bylo dokončeno až po druhé světové válce.
- v roce 1949 byla založena Mezinárodní asociace pro politickou vědu (International Political Science Association).

Tematický rozsah politologie

Tematický rozsah politologie
- politická teorie, politické instituce, teorie politických stran, mezinárodní vztahy a organizace
Tři směry politologie:
- Normativní politologie - filosofickými metodami dochází od obecných východisek ke konkrétním závěrům, hodnotí a zvažuje, co by mělo být přítomno ve společnosti a v politice
- Deskriptivní (pozitivní) politologie - popisuje politické jevy, politickou praxi, politické instituce a mocenské autority
- Predikativní (prognostická) politologie - snaží se o předpovídaní budoucích politických skutečností a procesů, zabývá se možnostmi ovlivňování budoucího vývoje
Metody politologie:
- HISTORICKÁ- zkoumá dané politické jevy z hlediska doby jejich trvání, má tři fáze: analýza, komparace a prognóza (např. distribuce moci→decentralizace,…)
- BEHAVIORÁLNÍ- popisuje jevy jako chování, pouze vnější podněty, nehledá podstatu… politické mechanismy
- STATISTICKÁ- shromažďování dat týkajících se dané problematiky jevů
- STRUKTURNĚ SYSTÉMOVÁ- zavrhuje behaviorální, je to systém, zastává komplexní zkoumání, nelze vytvářet zjednodušené modely

Státní zastupitelství

státní zastupitelství
• orgán veřejné obžaloby a dozoru
• vzniklo, aby nás chránilo před státem, dnes je tomu naopak
• vzniklo ve 14. století, dříve řešili finanční záležitosti panovníků
• dříve byla osoba soudce totožná s žalobcem
• součást soustavy ministerstva spravedlnosti, součást soudní moci, není však ovlivněn legislativou ani exekutivou
• zahájení trestního stíhání je povinností při porušení zákona, iniciativu přebírá tam, kde je podezření
• pracuje v úseku přípravného a trestního řízení
- advokacie
• není nositelem veřejné moci, není to povolání veřejné funkce
• souvisí s realizací práva na obhajobu trestního práva
• zástupce nahlíží do spisů, je přítomen právním úkonům, za to jsou placeni, mohou být přítomni vyšetřování
• ex offo : z úřadu, přidělení advokáta, když na něho nemám
• advokáti jsou registrovaní v advokátní komoře, která je kontroluje
• stát stanovuje podmínky, za kterých lze funkci vykonávat
• jsou pojímáni jako svobodná povolání
• jsou chráněni před rozkazy někoho jiného, stará se jen a koná ve prospěch klienta
• notářství a advokacie jsou konkurenční

Notářství

- notářství
• nejstarší právní povolání, ověřují, sepisují listiny, pravost listin, pravost projevů vůle
• výhradní činnosti : sepisování veřejných listin o právních úkonech, přijímání listin či jiných věcí do úschovy, ověřování právně významných skutečností
• druhotné činnosti : právní porady, zastupování u soudu, správa majetku
• konkuruje se státní správou při ověřování listin a se soudy
• není státním org., státem vázané povolání, používají státní znak, jmenováni státním org.
• povinnosti notáře : bezúhonnost, pečlivost, mlčenlivost,…

Ombudsman

ombudsman
• veřejný ochránce lidských práv, ze Skandinávie (Švédsko, 19. stol.), kořeny ve starověku
• blízko správnímu soudnictví, součást státní správy
• samostatný státní orgán, oddělený od správy a soudnictví, spjat s parlamentem, volí ho
• lze ho těžko odvolat, řeší stížnosti občanů vzhledem ke státní správě, koná nápravu
• nemá odvolací instanci, nevrací rozhodnutí, neruší je, zúčastňuje se vyšetřování
• podává zprávu parlam., jednání na žádost stěžovatele, z parlam. nebo z úřední povinnosti
• snadná dostupnost práva, neformální a rychlé,
• orgány veřejné správy jsou povinny s ním jednat a reagovat na připomínky
• typy : a) monokratický -> 1 člověk, má kolem sebe soubor lidí
: b) kolegiální -> více lidí na stejné úrovni, ombudsman se pak rovná názvu úřadu

Ústavní soudnictví

ústavní soudnictví
• jeden z hlavních pilířů ochrany práva
• a) specializované : zastupováno jedním orgánem
b) difúzní : rozpuštěno do více orgánů (do nejvyšších, např. USA)
• pracuje na principu abstraktní právní ochrany, hlavně kontroluje ústavnost
• soudce jmenuje prezident, 15 soudců na 10 let
• soud rozhoduje v tříčlenných senátech nebo v plénu (u vážnějších případů)
• r. 1920 : 1. řádná ústava, 1. ústavní soud
- správní soudnictví
• ochrana před nezákonnými zásahy státní správy
• pro fyzické i právnické osoby
• rozhoduje podle kasačního principu : nadřazený orgán správního soudu nezruší rozhodnutí nižšího orgánu, jen vrátí rozsudek k opětovnému projednání
• správní řízení vzniká na návrh účastníka nebo orgánu
• a) nejvyšší správní soud : v ČR, kontroluje vše
b) kvazisoudní orgán : u každého org. státní správy je samostatný úřad, ten ho kontroluje, např. v USA, Anglii
• mimovrstevný systém : nezabývá se jednou jedinou složkou

Prostředky ochrany práva

prostředky ochrany práva
- soudy, státní zastupitelství, ombudsman (dává jen podměty k prošetření), další subjekty, kterým stát přiznává právo sloužit jako ochrana práva (advokacie, notářství)
- v moderním světě je nejvýznamnějším subjektem práva stát, existují i mezinárodní organizace, které fungují jako ochrana práva
• soud v Haagu, evropský soudní dvůr v Lucemburku
- soudnictví
• nejvyšší soud – nejvyšší správní soud- vrchní soudy – okresní soudy
• podle toho, jaké otázky řeší soudy je rozdělujeme na 4 kategorie
: a) civilně-právní (rozhodování o právo mezi stranami=občanské právo)
: b) trestně-právní (rozhodují o vině a o trestu)
: c) správně-právní (přezkoumává rozhodnutí vydané správními orgány, chrání občany před státem)
: d) ústavně-právní (rozhodování o ústavnosti zákonů či jiných právních norem)
• když neexistovalo rozdělení moci, výkon spravedlnosti kontroloval panovník, buď prostřednictvím různých orgánů, nebo sám
• nejdříve se dnešní systém učlenil v Anglii, Americe, Prusku a ve Francii, u nás r. 1848

Prostředky ochrany práva

• když neexistovalo rozdělení moci, výkon spravedlnosti kontroloval panovník, buď prostřednictvím různých orgánů, nebo sám
• nejdříve se dnešní systém učlenil v Anglii, Americe, Prusku a ve Francii, u nás r. 1848
• akuzační princip = oddělená funkce žalobce a soudce
• inkviziční princip = ten, kdo obžalovává, také soudní
• nezávislost soudců : soudce nemůže být vázán pokyny, doporučeními, peticemi o tom, jak má rozhodovat, soudce je podřízen jen zákonům, ale ne aktům výkonné moci, soudce je doživotní funkce (ne ústavní), je neodvolatelný (odvolatelný v některým speciálních případech)
• soudcům jsou případy přidělovány, nelze si je vyměňovat
• soudce nemůže rozhodovat případ, ve kterém by se jednalo o jeho příbuzné či přátele
• vyjádření odchylného stanoviska : např. v USA, Německu, alternativní rozhodnutí, které se liší od vyřčeného rozsudku
• rozsudek se vyhlašuje veřejně, veřejný soud je určen ke kontrole soudnictví
• princip volného hodnocení důkazů : všichni se snaží dobrat se pravdy (víra v lidský rozum)
• princip legality : zákonnosti, stíhat lze někoho jen na základě zákona
• presumpce nevinny : s člověkem je jednáno jako s nevinným, dokud se nepotvrdí jeho vina soudem, při pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného
• právo na obhajobu : na advokáta, může se obhajovat sám, musí být seznámen s právy
• právnická komora zajišťuje právní ochranu těm, kteří nemají svého právníka
• zákaz retroaktivity : nelze nikoho odsoudit dle nového zákona za starý čin

Parlamentarismus

• právo poslance
: rovnost všech poslanců, volební právo do orgánu parlamentu, práva spojená s vystupováním na půdě parlamentu, podáváním skupinových návrhů, právo na informace vůči orgánu mimo parlament, právo na intervenci (porušení zákonitosti, disciplíny,…), právo na interpelaci (podání žádosti o vysvětlení, např. členům vlády ve věcech jejich působnosti), právo vytvářet poslanecká sdružení (kolektivní návrhy,…) -> parlamentní frakce (poslanecké kluby), právo na materiální zabezpečení (vznik už v antice), plat a další odměny související s výkonem, právo na volné užívání dopravních prostředků, státních služeb (pošta, telefony,…), právo poslanecké imunity
: imunita
-> ochrana před ostatními složkami moci
-> a) procesní => nelze trestně stíhat v době mandátu bez souhlasu sněmovny, protože je objektem i subjektem práva)
-> b) materiální => svobodné vystupování na půdě parlamentu
• povinnosti poslance
: povinnost účastnit se jednání sněmovny, eventuelně orgánů, povinnosti vyplývající z procedurálních pravidel (mluvit k věci)

Tvorba práva

tvorba práva
= legislativní proces
- výhradní činnost legislativy (zákonodárná složka moci)
- fáze tvorby zákonů
• a) potřeba vzniku normy
• b) ten, kdo má právo zákonodárné iniciativy (vláda, poslanec,…ne prezident) iniciuje vznik zákona (v parlamentu dá návrh), potom běží proces schvalování
• c) proces projednávání, zákon probíhá několika čteními, je nutné, aby se různě přeměňoval a doplňoval zákon, ale aby zůstal základ zachován a musí s ním souhlasit 101 hlasů
• d) po schválení senát do 30 dnů se může k normě vyjádřit, buď mlčí a to znamená souhlas, pak se zákon přepošle k prezidentovi, který to buď podepíše, nebo to vrátí (=suspensivní veto) do poslanecké sněmovny, kde to přepracují, nebo to může prezident poslat k projednání k ústavnímu soudu, jestli norma není v rozporu s ústavou
• e) pokud senát 30 dnů nemlčí, může návrh vrátit do sněmovny s úpravami, tam buď přijmou navrhované úpravy a jsou všichni spokojeni, nebo se jim přepracování nemusí líbit a musí senát přehlasovat nadpoloviční většinou hlasů, hlasovat můžou i o staré verzi normy, která se senátu nelíbila
- ústavní zákony
• ústava je rigidní, tudíž ji nelze měnit jen tak
• vůbec se do toho neplete prezident
• hlasuje se podle principu kvalifikovaná většina (3/5 většina všech poslanců a zároveň 3/5 většinou přítomných senátorů), senát má v tomto případě absolutní veto
• glosa : existují situace, kdy potřeba nějaké normy je akutnější než normálně, hrozí nebezpečí z prodlení = legislativní nouze, v tomto stavu je možnost schvalovat zákon mnohem rychleji, typický stav legislativní nouze : když u nás byly povodně a musely se uvolnit peníze z rozpočtu
- zákon musí být po chválení uveden ve sbírce zákonů, začne platit dnem, kdy ve sbírce zákonů vyjde
- mezi dnem platnosti a dnem účinnosti existuje lhůta (asi 30 dnů), v této době má ten, koho se to týká seznámit se s tou normou a od doby účinnosti je sankcionovatelná
- návrh zákona, který se netýká parlamentu a ne vlády, tak je státní rozpočet a státní závěrečný účet
- v prezidentských systémech má prezident zákonodárnou iniciativu

Parlamentarismus

parlamentarismus
- nejrozšířenější forma vlády, souvisí s existencí státního orgánu
- parlament : orgán, jehož zástupci obdrželi určitý mandát (oprávnění, zplnomocnění)
- souvisí s rozvojem moderního konstitucionalismu
- rozmach moderního parlamentarismu souvisí až s rozvojem politických stran
- parlament musí mít
• 1) celospolečenský konsensus : lidé chtějí fungovat v tomto systému (tolerance, svoboda)
• 2) spojen s antagonismem : institut legální opozice
• 3) parlament je složen z lidí, kteří obdrželi mandát
- mandát
• a) imperativní : člověk nemá právo dělat kompromisy, jen předkládá názor
• b) reprezentativní : člověk zastupuje lidi, dělá kompromisy, lidé mu věří
• c) vázaný : je reprezentativní, ale zároveň jsou ti lidé vázáni ke stavovskému programu politické strany (toto platí dnes)
- právní status parlamentu
• definuje objekt v rámci systému
• název : nejčastěji národní shromáždění, nebo dle dne, kdy se setkávají, podle místa, nebo mají v názvu slovo rada,…
• sídlo : zpravidla v hlavním městě, výjimkou jsou federální systémy
• místo soustavy orgánů
: dáno systémem republiky (prezidentská, parlamentární,…)
• zřízení : ústavou, parlament ji pak může měnit, přijímat,…

Parlamentarismu

• ustanovení
: jediným legitimním jsou volby, mimo virilisty (členství v jedno, orgánu je podmíněno členstvím v orgánu druhém), inkontibility (=neslučitelnost, když člověk nemůže být v parlamentu, pokud už má jinou funkci)
• nároky na výkon poslanecké funkce
: volitelnost dle věku, způsobilosti k právním úkonům, virilisty, inkontibility
• složení : kolegiální orgán, rozhodují ve sboru, počet může být pevný nebo volný (počet mandátů reaguje na počet populace)
• struktura
: parlament jednokomorový (= unikamerální), dvojkomorový (= bikamerální) a vícekomorový
• vnitřní organizace
: má řídící orgán ( -> monokratické) a pomocné orgány (-> výbory, komise, vyšetřovací komise, imunitní mandátový výbor)
• pravomoc
: základní formou je zákonodárná (individuální právní akty) a ústavodárná (normativní právní akty)
• působnost
: rozsah daný subjekty (na co působí), prostorem (ohraničení), časem a objekty působnosti
: ústavodárná, zákonodárná, kontrolní, soudní, iniciativně-politická, organizační, vnitřní
• právní status poslance
: charakter poslaneckého mandátu -> soubor práv a povinností, daný vznikem (volba), obsahem (vztah k voliči) a zánikem

Fenomenologie

• fenomenologie vznikla z paradigmatu 20. století, protiváha positivismu, posunuje se do polohy objektivně-idealistické, přes empirické k neempirickému
• fenomenologie je nauka o jevech, snaha o popis přirozené zkušenosti se světem
• vrací se k obyčejné každodenní zkušenosti
• realita přírodních věcí je jiná než realita humanitních
• stojí proti positivismu a psychologismu (tendence v humanitních vědách vysvětlovat vše jako předmět psychologie)
• fenomenologie se točí kolem neměnného, jasného, evidentního poznání
• snažil se definovat novou oblast pro filosofii
• vyvrátil Descartovo Kogito ergo sum : předpokládá to, že něco pochybuji a že existuje moje vlastní vědomí, které pochybuje
• základním vstupním termínem je fenomén : každá věc má mnoho pohledů na sebe sama, ale my to vnímáme jako fenomén (= jev, to, co vnímáme), každý fenomén má 2 složky
• skrze smyslové můžeme chápat nesmyslové
• jsem schopen spojit více pohledů na jednu věc v jeden -> musí existovat nějaká esence, která se skládá z více pohledů
• fenomenologická redukce
: proces, abychom se dostali do oblasti faktů, abychom se dostali k reálnému, prohloubení metodické skepse od Descarta
: ústřední metoda fenomenologie
: suspenze (omezení) platnosti víry v bytí světa a víry v existenci našeho vědomí
: má 3 kroky
-> a) epoché => odstup, odhlédnutí od předchozích mínění až zůstane jen čisté já, ve kterém věci získávají povahu fenoménu, ten už není skutečným smyslovým předmětem, ale může se vyskytovat v různých vztazích, fenomén vystupuje ve formě očekávání, představy, vzpomínky nebo tužby
-> b) transcendentální redukce => odhlédnutí od společenského vědomí (psychologie, sociologie), zůstává vnitřní vědomí důležité pro zkoumání věcí
-> c) eidetická redukce => eidos = podstata, oprostit se od subjektivních představ a dostat se do polohy objektivní