C) OBDOBÍ POLIPANSKÉ
- v popředí spisy polemické a skladby nábožensko výchovné
- pro šíření literatura měl význam i vynález knihtisku (1. českou tištěnou knihou byla Trojanská kronika – 1468)
- Petr CHELČICKÝ
- nejvýznamnější osobnost tohoto období, pocházel z Chelčic u Vodňan, kde prožil téměř celý život, svobodný sedlák, samouk, měl odpor k husitským bojům, prosazoval boj duchovní
- Traktát O TROJÍM LIDU – kritizoval spol. zřízení, odmítá tradiční rozdělení společnosti na tři vrstvy – poddané (stav robotný), pány (stav rytířský) a duchovenstvo (stav kněžský). Požaduje rovnoprávnost všech lidí, prosazuje snášenlivost, úctu k nepříteli. Ideálem byl návrat k životu prvních křest
- O BOJI DUCHOVNÍM – odmítá válku (i sprav.) a boj tak jak jej vedli husité; vůdčím heslem je křesťanská zásada neodpírat zlému zlem. Vyzdvihoval práci rolníků, odmítá potřebu rozsáhlejšího vzdělání. Jediný boj – boj duchovní, proti ďáblu
- SIEŤ VIERY PRAVÉ – alegorické vyprávění; kritika církve, hromadění majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve, síť = církev a křesťanská víra, jíž se lidé zachraňují z hříchů, kacíři a hříšníci síť trhají. Hlavní ničitelé sítě = papež a panovník.
- POSTILA – obsahuje psané úvahy ve formě kázání, velmi ostře napadá církev za svatokupectví
- Chelčický svými názory ovlivnil např. L. N. Tolstého
- na základě myšlenek Chelčického vznikla Jednota bratrská (1467) – spol. kališníků. Jiří z Poděbrad jim povolil, aby se usadili v Kunvaldu pod Orlickými horami. Členové této společnosti se nazývají bratřími a sestrami a za jediné pravidlo života považovali Bibli, zdůrazňovali mravnost, význam tělesné práce a pěstovali lidový zpěv. Hl. organizátorem byl Řehoř Krejčí. Byli zde lidé všech stavů. Neuznávali stavovské rozdíly (oslovovali se bratře, sestro). Vycházeli z Bible kralické, odmítali vzdělání (hl. příčina nerovnosti) – později částečné popření názorů Chelčického, právě jednota bratrská sehrála významnou roli ve vzdělanosti a v literatuře – J. A. Komenský.
R. 1467 se oddělili od kališníků, později pronásledování jako kacíři.
- za vlády Jiřího z Poděbrad došlo k oživení styků s Evropou => vznikla řada děl věnovaných politickým a hospodářským otázkám. Významná je rovněž tzv. diplomatická literatura – vyprávěla o cestách různých poselstev krále Jiřího do Evropy, např.
- vznik cestopisů – Václav ŠAŠEK Z BÍŘKOVA –DENÍK O JÍZDĚ A PUTOVÁNÍ PANA LVA Z ROŽMITÁLU A Z BLATNÉ Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA – později přepracoval Jirásek pod názvem Z Čech až na konec světa. Zobrazuje putování král. diplomatická družiny v letech 1465 – 1467po zemích západní Evropy
Spis O CÍRKVI, VÝKLAD VIERY, DESATERA A PATEŘE
- Latinsky (pro učence):
- Spis O CÍRKVI (De ecclesia) – obžaloba a kritika církve. Hl. myšlenky: hlavou církve není papež, ale Kristus; ani kněz ani papež není neomylný; čl. by měl žít podle Bible a nemusí poslechnout kněze ani papeže, pokud se odchýlí od Bible. Hlavně pro tento spis byl odsouzen.
- O PRAVOPISE ČESKÉM (De orthographia Bohemica) – vysvětluje zásady č. pravopisu
- KNIŽKY O SVATOKUPECTVÍ – ostrá kritika hrabivosti duchovních, prodeje odpustků, obohacování církve na úkor věřících; kritizoval i rodiče, kteří posílají své děti na studia jen proto, aby mohly být bohaté
- Česky:
- VÝKLAD VIERY, DESATERA A PATEŘE – tj. modliteb Věřím v Boha, Desatera a Otčenáše úvahy o mravním životě, kritika spol.. poměrů, šlechty citát o pravdě : „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu,braň pravdu až do smrti.“
- POSTILA, TO JEST VÝKLAD SVATÝCH ČTENÍ NEDĚLNÍCH – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu; jsou zde shrnuta téměř všechna česká kázání, zejm. z kaple Betlémské, vrchol Husovy spisovatelské činnosti. Slovo postila vzniklo z lat. post illa verba (po oněch slovech) – čteno po evangeliu jako jeho výklad
- LISTY Z KOSTNICE – promluvy k čtenáři; obdoba kázání
- DCERKA – učí ženy správnému životu (v manželství, ...)
- Jan ŽELIVSKÝ – Husův současník, kazatel a mluvčí pražské chudiny
- Spis O CÍRKVI (De ecclesia) – obžaloba a kritika církve. Hl. myšlenky: hlavou církve není papež, ale Kristus; ani kněz ani papež není neomylný; čl. by měl žít podle Bible a nemusí poslechnout kněze ani papeže, pokud se odchýlí od Bible. Hlavně pro tento spis byl odsouzen.
- O PRAVOPISE ČESKÉM (De orthographia Bohemica) – vysvětluje zásady č. pravopisu
- KNIŽKY O SVATOKUPECTVÍ – ostrá kritika hrabivosti duchovních, prodeje odpustků, obohacování církve na úkor věřících; kritizoval i rodiče, kteří posílají své děti na studia jen proto, aby mohly být bohaté
- Česky:
- VÝKLAD VIERY, DESATERA A PATEŘE – tj. modliteb Věřím v Boha, Desatera a Otčenáše úvahy o mravním životě, kritika spol.. poměrů, šlechty citát o pravdě : „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu,braň pravdu až do smrti.“
- POSTILA, TO JEST VÝKLAD SVATÝCH ČTENÍ NEDĚLNÍCH – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu; jsou zde shrnuta téměř všechna česká kázání, zejm. z kaple Betlémské, vrchol Husovy spisovatelské činnosti. Slovo postila vzniklo z lat. post illa verba (po oněch slovech) – čteno po evangeliu jako jeho výklad
- LISTY Z KOSTNICE – promluvy k čtenáři; obdoba kázání
- DCERKA – učí ženy správnému životu (v manželství, ...)
- Jan ŽELIVSKÝ – Husův současník, kazatel a mluvčí pražské chudiny
OBDOBÍ PRŮBĚHU HUSISKÝCH BOJŮ
B) OBDOBÍ PRŮBĚHU HUSISKÝCH BOJŮ
- Husova smrt sjednotila téměř celý národ v odporu proti církvi a urychlila revoluční vření lidu v Praze a na venkově.
- Venkovský lid byl již delší dobu strháván řadou kazatelů na cestu revoluce. K předním organizátorům husitského hnutí patřil Jan ŽIŽKA Z TROCNOVA – pravděpodobně je autorem VOJENSKÉHO ŘÁDU - zákoník hus. vojsk, požaduje od vojáků kázeň, zaručuje jim stejná práva
- v této době se rozvíjí lid. zpěv, většina písní má náb. ráz, používá obrazů z Bible, pod náb. zevnějškem se skrývá
politický a sociální smysl
- Jistebnický kancionál – zpěvník nazvaný podle místa nálezu; dochovaly se v něm např. písně Ktož sú boží bojovníci (bojový chorál hus. vojsk), Povstaň, povstaň veliké město pražské
- Budyšínský rukopis – dochovaly se v něm tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi: Žaloba koruny české (odpor Čechů k Zikmundovi, kritika protihusitské šlechty), Porok koruny české (porok = výtka, domluva; oslava Prahy, nenávist k Němcům a k Zikmundovi, ale autor radí milovat ty Němce, kteří mají stejné sociální názory jako my), Hádání Prahy s Kutnou Horou (= forma sporu, alegorie, K.Hora je zástupce nepřátel husitů, obviňuje Prahu, že zavádí v zemi politické, hospodářské a kulturní novoty. Praha obvinění odmítá a dokazuje, co pokrokového a prospěšného husitská revoluce přinesla.)
- Vavřinec Z BŘEZOVÉ
HUSITSKÁ KRONIKA – latinsky; zachycuje podrobně události let 1414 – 1421, stoupenec husitů
Píseň o vítězství u Domažlic
- Husova smrt sjednotila téměř celý národ v odporu proti církvi a urychlila revoluční vření lidu v Praze a na venkově.
- Venkovský lid byl již delší dobu strháván řadou kazatelů na cestu revoluce. K předním organizátorům husitského hnutí patřil Jan ŽIŽKA Z TROCNOVA – pravděpodobně je autorem VOJENSKÉHO ŘÁDU - zákoník hus. vojsk, požaduje od vojáků kázeň, zaručuje jim stejná práva
- v této době se rozvíjí lid. zpěv, většina písní má náb. ráz, používá obrazů z Bible, pod náb. zevnějškem se skrývá
politický a sociální smysl
- Jistebnický kancionál – zpěvník nazvaný podle místa nálezu; dochovaly se v něm např. písně Ktož sú boží bojovníci (bojový chorál hus. vojsk), Povstaň, povstaň veliké město pražské
- Budyšínský rukopis – dochovaly se v něm tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi: Žaloba koruny české (odpor Čechů k Zikmundovi, kritika protihusitské šlechty), Porok koruny české (porok = výtka, domluva; oslava Prahy, nenávist k Němcům a k Zikmundovi, ale autor radí milovat ty Němce, kteří mají stejné sociální názory jako my), Hádání Prahy s Kutnou Horou (= forma sporu, alegorie, K.Hora je zástupce nepřátel husitů, obviňuje Prahu, že zavádí v zemi politické, hospodářské a kulturní novoty. Praha obvinění odmítá a dokazuje, co pokrokového a prospěšného husitská revoluce přinesla.)
- Vavřinec Z BŘEZOVÉ
HUSITSKÁ KRONIKA – latinsky; zachycuje podrobně události let 1414 – 1421, stoupenec husitů
Píseň o vítězství u Domažlic
OBDOBÍ PŘÍPRAVY HUSIT. HNUTÍ
A) OBDOBÍ PŘÍPRAVY HUSIT. HNUTÍ
- MISTR JAN HUS (asi 1370 – 6. 7. 1415)
- narozen v Husinci u Prachatic asi r. 1370. Vystudoval pražskou universitu, pak jako univerzitní prof. vysvěcen na kněze. Od r. 1402 kazatel v kapli Betlémské. Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a rozmařilost zámožného panstva. Vystupoval ostře kriticky => zesílily proti němu útoky církevní vrchnosti, popuzena hlavně požadavkem chudoby a obhajobou knih anglického prof. oxfordské univerzity Johna Wicliffa (anglický reformátor, dokázal, že se církev odchýlila od učení prvních křest.). Ve své filosofii navázal na domácí kritické snahy, byl silně inspirován myšlenkami Johna Wickliffa. Hus v souladu s W. požadoval, aby církev žila podle božího zákona v souladu s biblí.Své reformní názory a kritiku spol. poměrů přenesl z teologické oblasti do života celé společnosti. Tvrdil, že jedině Bible je pro člověka závazná, z ní vyplývají veškerá práva a povinnosti člověka. Jako univerzitní učitel bojoval ve svých dílech proti bohatství církve, odhaloval podvody se zázraky. Zasloužil se o vydání DEKRETU KUTNOHORSKÉHO (1409) – Češi získali na KU tři hlasy X jednomu hlasu německému (obrácení poměru, tím bylo změněno dosavadní řízení UK, němečtí studenti a profesoři univerzitu opustili a založili univerzitu v Lipsku).). Otevřeně vystoupil proti prodávání odpustků (prostředník obohacování církve). Počet Husových stoupenců rostl, papež na něj uvalil klatbu (1410) spojenou s interdiktem (1412) (zákaz konat v Praze církevní obřady), dovolil si veřejně kritizovat prodávání odpustků. Jeho spisy zakázány, on obviněn z kacířství. Hus opustil Prahu a uchýlil se na Krakovec a Kozí Hrádek, kde kázal. Roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby obhajoval své učení v Kostnici před koncilem. Byl však uvězněn (přestože dostal od císaře ochranný glejt), své učení však neodvolal a byl označen za kacíře. Byl upálen 6. července 1415 a popel byl vsypán do Rýna
Vytvořil nový lit. žánr – listy – psal je česky i lat. svým přátelům i prostým lidem. Velké zásluhy o český jazyk – česky kázal a psal, místo spřežkového pravopisu zavedl tzv. nabodeníčka krátká (později z nich vznikl háček) a dlouhá (ty zůstala dodnes)- zavedl tedy diakritický pravopis
- MISTR JAN HUS (asi 1370 – 6. 7. 1415)
- narozen v Husinci u Prachatic asi r. 1370. Vystudoval pražskou universitu, pak jako univerzitní prof. vysvěcen na kněze. Od r. 1402 kazatel v kapli Betlémské. Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a rozmařilost zámožného panstva. Vystupoval ostře kriticky => zesílily proti němu útoky církevní vrchnosti, popuzena hlavně požadavkem chudoby a obhajobou knih anglického prof. oxfordské univerzity Johna Wicliffa (anglický reformátor, dokázal, že se církev odchýlila od učení prvních křest.). Ve své filosofii navázal na domácí kritické snahy, byl silně inspirován myšlenkami Johna Wickliffa. Hus v souladu s W. požadoval, aby církev žila podle božího zákona v souladu s biblí.Své reformní názory a kritiku spol. poměrů přenesl z teologické oblasti do života celé společnosti. Tvrdil, že jedině Bible je pro člověka závazná, z ní vyplývají veškerá práva a povinnosti člověka. Jako univerzitní učitel bojoval ve svých dílech proti bohatství církve, odhaloval podvody se zázraky. Zasloužil se o vydání DEKRETU KUTNOHORSKÉHO (1409) – Češi získali na KU tři hlasy X jednomu hlasu německému (obrácení poměru, tím bylo změněno dosavadní řízení UK, němečtí studenti a profesoři univerzitu opustili a založili univerzitu v Lipsku).). Otevřeně vystoupil proti prodávání odpustků (prostředník obohacování církve). Počet Husových stoupenců rostl, papež na něj uvalil klatbu (1410) spojenou s interdiktem (1412) (zákaz konat v Praze církevní obřady), dovolil si veřejně kritizovat prodávání odpustků. Jeho spisy zakázány, on obviněn z kacířství. Hus opustil Prahu a uchýlil se na Krakovec a Kozí Hrádek, kde kázal. Roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby obhajoval své učení v Kostnici před koncilem. Byl však uvězněn (přestože dostal od císaře ochranný glejt), své učení však neodvolal a byl označen za kacíře. Byl upálen 6. července 1415 a popel byl vsypán do Rýna
Vytvořil nový lit. žánr – listy – psal je česky i lat. svým přátelům i prostým lidem. Velké zásluhy o český jazyk – česky kázal a psal, místo spřežkového pravopisu zavedl tzv. nabodeníčka krátká (později z nich vznikl háček) a dlouhá (ty zůstala dodnes)- zavedl tedy diakritický pravopis
DOBA HUSITSKÁ (poč. 15. stol. – 70. léta 15. století
2) DOBA HUSITSKÁ (poč. 15. stol. – 70. léta 15. století)
- dochází k počešťování, doba reformy církve, literatura nabývá obrovského významu jako činitel výchovný
a vzdělávací
- ve společnosti krize, dochází k revolučnímu hnutí husitů, vyvolanému kritikou církve a odporem proti panstvu,
lid prosazuje své představy o uspořádání poměrů v církvi a společnosti
- žánry – bojovné písně, satira, kázání, listy (dopisy) – snaží se reagovat na aktuální události a získat čtenáře
podle revolučního hnutí tuto dobu dělíme na :
- období přípravy a průběhu husitského hnutí (poč. 15. stol. – 30. léta 15. stol.)
- období polipanské (pol. 23. let – konec 60. let 15. stol.)
- dochází k počešťování, doba reformy církve, literatura nabývá obrovského významu jako činitel výchovný
a vzdělávací
- ve společnosti krize, dochází k revolučnímu hnutí husitů, vyvolanému kritikou církve a odporem proti panstvu,
lid prosazuje své představy o uspořádání poměrů v církvi a společnosti
- žánry – bojovné písně, satira, kázání, listy (dopisy) – snaží se reagovat na aktuální události a získat čtenáře
podle revolučního hnutí tuto dobu dělíme na :
- období přípravy a průběhu husitského hnutí (poč. 15. stol. – 30. léta 15. stol.)
- období polipanské (pol. 23. let – konec 60. let 15. stol.)
Literatura doby předhusitské a husitské
Literatura doby předhusitské a husitské
- v této době rozpory ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve (nejbohatší a nejmocnější feudální mocí, vlastní přes polovinu veškeré půdy, kritika prodávání desátků a odpustků), úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o Bibli (vzor pro mezilidské vztahy) => úplný překlad do češtiny.. Mizí duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika. Do popředí se dostává satira - kritika nedostatků, duchovní píseň - možnost účasti lidu; funkce modlitby ale i reakce na otázky praktického života, traktát - učené pojednání – náb. nebo fil. úvaha, kronika a kázání. Vrcholí procesy počešťování literatury (čeština i v teologii), demokratizace (literatura pro lid) a laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
1) HUSOVI PŘEDCHŮDCI
- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
- Konrád WALDHAUSER – získal velkou oblibu, ač psal a kázal latinsky nebo německy, nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů, propagoval chudou církev, kázal na univerzitě, pozván Karlem IV., svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů, ale církev si neznepřátelil
- Jan MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE – žák Waldhausera,kazatel, kázal česky, především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské,. Hladovění a nadlidské pracovní tempo ho uváděly do extatických stavů, věřil v blízký konec světa,Karla IV. Označil za Antikrista,několikrát vězněn, vyhnán ze země
- Matěj Z JANOVA – Milíčův žák, psal latinské spisy bez většího ohlasu, protože se jeho dílo nedostalo k široké veřejnosti, kázal latinsky, působil na vysoké škole. PRAVIDLA STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA (výklad)
- Tomáš ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO (asi 1333 – 1409) - pocházel z chudého zemanského rodu, studoval na UK, nejvýznamnější Husův předchůdce; snažil se vychovávat ty, kteří vzdělání a poučení potřebovali, ale neměli k němu přístup; původně začal psát svá díla pro své děti, později pro všechny lidi na venkově, s kterými přicházel do styku; nápravu společnosti viděl v návratu ke křesťanským ideálům a mravním příkazům; jeho dílo plnilo úlohu kostela i školy, promlouvalo ke všem obyvatelům venkova, bylo srozumitelné, názorné a působivé; zakladatel traktátu, považován za klasika naučné lit
Traktát ŘEČI BESEDNÍ - zamyšlení o základních otázkách věrouky formou dialogu otce s dětmi určeno obyčejným lidem – vysvětlení křesťanských zásad
ŘEČI SVÁTEČNÍ A NEDĚLNÍ - pro svátečnější příležitosti; obdoby nedělních kostelních kázání, pro lidi, kteří
Nemohou chodit do kostela
Sborník traktátů KNIŽNÍ ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH – sborník traktátů o zásadách křesťanského života,(TRAKTÁT = učené pojednání o náboženských otázkách , později i z jiných oborů – filosofie, estetiky…)např. texty O hospodáři, hospodyni a čeledi – jaké mají mít mezi sebou navzájem
- v této době rozpory ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve (nejbohatší a nejmocnější feudální mocí, vlastní přes polovinu veškeré půdy, kritika prodávání desátků a odpustků), úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o Bibli (vzor pro mezilidské vztahy) => úplný překlad do češtiny.. Mizí duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika. Do popředí se dostává satira - kritika nedostatků, duchovní píseň - možnost účasti lidu; funkce modlitby ale i reakce na otázky praktického života, traktát - učené pojednání – náb. nebo fil. úvaha, kronika a kázání. Vrcholí procesy počešťování literatury (čeština i v teologii), demokratizace (literatura pro lid) a laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
1) HUSOVI PŘEDCHŮDCI
- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
- Konrád WALDHAUSER – získal velkou oblibu, ač psal a kázal latinsky nebo německy, nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů, propagoval chudou církev, kázal na univerzitě, pozván Karlem IV., svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů, ale církev si neznepřátelil
- Jan MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE – žák Waldhausera,kazatel, kázal česky, především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské,. Hladovění a nadlidské pracovní tempo ho uváděly do extatických stavů, věřil v blízký konec světa,Karla IV. Označil za Antikrista,několikrát vězněn, vyhnán ze země
- Matěj Z JANOVA – Milíčův žák, psal latinské spisy bez většího ohlasu, protože se jeho dílo nedostalo k široké veřejnosti, kázal latinsky, působil na vysoké škole. PRAVIDLA STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA (výklad)
- Tomáš ŠTÍTNÝ ZE ŠTÍTNÉHO (asi 1333 – 1409) - pocházel z chudého zemanského rodu, studoval na UK, nejvýznamnější Husův předchůdce; snažil se vychovávat ty, kteří vzdělání a poučení potřebovali, ale neměli k němu přístup; původně začal psát svá díla pro své děti, později pro všechny lidi na venkově, s kterými přicházel do styku; nápravu společnosti viděl v návratu ke křesťanským ideálům a mravním příkazům; jeho dílo plnilo úlohu kostela i školy, promlouvalo ke všem obyvatelům venkova, bylo srozumitelné, názorné a působivé; zakladatel traktátu, považován za klasika naučné lit
Traktát ŘEČI BESEDNÍ - zamyšlení o základních otázkách věrouky formou dialogu otce s dětmi určeno obyčejným lidem – vysvětlení křesťanských zásad
ŘEČI SVÁTEČNÍ A NEDĚLNÍ - pro svátečnější příležitosti; obdoby nedělních kostelních kázání, pro lidi, kteří
Nemohou chodit do kostela
Sborník traktátů KNIŽNÍ ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH – sborník traktátů o zásadách křesťanského života,(TRAKTÁT = učené pojednání o náboženských otázkách , později i z jiných oborů – filosofie, estetiky…)např. texty O hospodáři, hospodyni a čeledi – jaké mají mít mezi sebou navzájem
Próza - TRÓJANSKÁ KRONIKA, TKADLEČEK-
Próza
- TRÓJANSKÁ KRONIKA- vyprávění o Trójské válce (Trója – středověké město) Byla to první tištěná kniha v Čechách (asi 1468).
- TKADLEČEK- nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury
vznik asi 1400, Tkadleček= alegorické označení spisovatel. postavení „tkadlec pro učené ucho“, dílo je stylizováno jako spor Tkadlečka s Neštěstím, které mu vzalo jeho milou. V díle jsou filozofické úvahy o svobodě lidského jednání, odkazy na díla klasiků (Ovidia, Vergilia, Aristotela)
Poezie- rozvoj světské lyrické poezie, některé básně lidového původu- např. „Jměj se srdečko“- druhá pol. 14. stol, některé básně umělého původu, např. Závišova píseň (Záviš- 1. známý český hudební skladatel
Žákovská poezie – žáci – vysokoškolští studenti, vaganti- potulní žebraví studenti, řada popěvků satiric. charakteru, veselé, vtipné, většinou latinsky
- PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY - jiná- O učení nedbejme, příjemné je neznát nic, v mládí se jen starejme, kde radosti urvat víc, O vážné se starat věci pro staré je akorát, mladým lidem sluší přeci neustále laškovat.“
- MAKARÓNSKÉ SKLADBY- veršování latinských veršů s českými
- PODKONÍ A ŽÁK- satirická skladba, která ukazuje lidu sociální postavení žáka, zveršovaná hádka v hospodě mezi studentem a sluhou o to, kdo z nich má lepší postavení. (Oba jsou na tom špatně).
- HRADECKÝ RUKOPIS- 1) Satiry o řemeslnících a konšelích (7) – skladby, které kritizují společ. zápory, neznámý autor odsuzuje nepoctivost a úplatnost příslušníků některých povolání. Poprvé se v naší literatuře vyjadřují názory měšťanstva a chudiny.
2)Desatero kázanie božie - ještě prohlubuje tento kritický pohled. Sleduje postupně celou středověkou společnost od duchovních přes šlechtu až k sedlákům, přičemž nikdo neobstojí před výtkou, zvlášť silně obviňuje šlechtu a kláštery.Skladba obsahuje i bajku O LIŠCE A DŹBÁNU= veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
- TRÓJANSKÁ KRONIKA- vyprávění o Trójské válce (Trója – středověké město) Byla to první tištěná kniha v Čechách (asi 1468).
- TKADLEČEK- nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury
vznik asi 1400, Tkadleček= alegorické označení spisovatel. postavení „tkadlec pro učené ucho“, dílo je stylizováno jako spor Tkadlečka s Neštěstím, které mu vzalo jeho milou. V díle jsou filozofické úvahy o svobodě lidského jednání, odkazy na díla klasiků (Ovidia, Vergilia, Aristotela)
Poezie- rozvoj světské lyrické poezie, některé básně lidového původu- např. „Jměj se srdečko“- druhá pol. 14. stol, některé básně umělého původu, např. Závišova píseň (Záviš- 1. známý český hudební skladatel
Žákovská poezie – žáci – vysokoškolští studenti, vaganti- potulní žebraví studenti, řada popěvků satiric. charakteru, veselé, vtipné, většinou latinsky
- PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY - jiná- O učení nedbejme, příjemné je neznát nic, v mládí se jen starejme, kde radosti urvat víc, O vážné se starat věci pro staré je akorát, mladým lidem sluší přeci neustále laškovat.“
- MAKARÓNSKÉ SKLADBY- veršování latinských veršů s českými
- PODKONÍ A ŽÁK- satirická skladba, která ukazuje lidu sociální postavení žáka, zveršovaná hádka v hospodě mezi studentem a sluhou o to, kdo z nich má lepší postavení. (Oba jsou na tom špatně).
- HRADECKÝ RUKOPIS- 1) Satiry o řemeslnících a konšelích (7) – skladby, které kritizují společ. zápory, neznámý autor odsuzuje nepoctivost a úplatnost příslušníků některých povolání. Poprvé se v naší literatuře vyjadřují názory měšťanstva a chudiny.
2)Desatero kázanie božie - ještě prohlubuje tento kritický pohled. Sleduje postupně celou středověkou společnost od duchovních přes šlechtu až k sedlákům, přičemž nikdo neobstojí před výtkou, zvlášť silně obviňuje šlechtu a kláštery.Skladba obsahuje i bajku O LIŠCE A DŹBÁNU= veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Drama- nábožen. původu
Drama- nábožen. původu (od 12. stol hry na témata evangelií, výjevy předváděly scénu, jak 3 zbožné ženy (3 Marie) hledají v hrobě Krista, aby pomazaly jeho tělo vonnými mastmi a setkávají se s andělem, který jim zvětšuje, že Kristus vstal z mrtvých). Později zesvětštění nábožen. látek, komické výstupy.
MASTIČKÁŘ – (14. stol.) velikonoční hra, zesměšňuje středověké lékaře- podvodníky, zachycuje děj prostřednictvím českého středověkého tržiště- tam přišly 3 Marie nakoupit vonné masti. Ostatní postavy pojímány lidově, komicky, dokonce autor užívá i vulgarismy, skladba podává výstižný obraz ze života městské chudiny, ale nechce útočit proti společnosti, chce jen pobavit, poprvé promlouvá osoba nižšího stavu.
RYTÍŘSKÉ EPOSY – zpracovávají látku z okruhu pověstí o králi Artušovi Rytířské eposy doby Karlovy zpracovávají příběhy z doby Artušovy — rozsáhlé básně „Tristram a Izalda“, „Tanderiáš a Floribella“.
- TRISTRAN A IZALDA- nejstarší staročeská skladba vůbec, 8931 veršů, milost. tématika, keltský původ látky
MASTIČKÁŘ – (14. stol.) velikonoční hra, zesměšňuje středověké lékaře- podvodníky, zachycuje děj prostřednictvím českého středověkého tržiště- tam přišly 3 Marie nakoupit vonné masti. Ostatní postavy pojímány lidově, komicky, dokonce autor užívá i vulgarismy, skladba podává výstižný obraz ze života městské chudiny, ale nechce útočit proti společnosti, chce jen pobavit, poprvé promlouvá osoba nižšího stavu.
RYTÍŘSKÉ EPOSY – zpracovávají látku z okruhu pověstí o králi Artušovi Rytířské eposy doby Karlovy zpracovávají příběhy z doby Artušovy — rozsáhlé básně „Tristram a Izalda“, „Tanderiáš a Floribella“.
- TRISTRAN A IZALDA- nejstarší staročeská skladba vůbec, 8931 veršů, milost. tématika, keltský původ látky
Období demokratizace literatury (od pol. 14. stol. - poč. 15. stol.)
b) období demokratizace literatury (od pol. 14. stol. - poč. 15. stol.)
- od poloviny 14. stol. prudký vzestup česky psané literatury (píší i autoři z řad měšťanstva, studenti), úředním jazykem a jazykem vzdělanosti je latina. Doba vlády Karla IV. a Václava IV. – gotická kultura kultura
- Karel IV. 1346- 1378 – snaha povznést Čechy hospodářsky a kulturně, 1348 založení Karlovy university, za jeho vlády byla Praha kulturním střediskem Evropy.
VITA CAROLI- latinsky, ve 14. stol, přeložen do Čj, životopis Karla IV., líčení Karlova mládí a prvních let jeho vlády
- ŽIVOT SVATÉ KATEŘINY (legenda o sv. Kateřině), druhá polovina 14. století
staročeská legenda podle latinského vzoru, Kateřina= oblíbená světice té doby, např. Karla IV. Vyprávění o obrácení pohanky Kateřiny na křesťanskou víru, její zápas s pohan. císařem, vítězství nad 50 pohan. mistry, její umučení a spasení. Určena pro vzdělance (obrazný jazyk, symboly).
- LEGENDA O SV. PROKOPU- o zakladateli Sázav. kláštera, vyprávěna lidovějším jazykem. Prokop = obraz vlastence.
obsah: kníže Oldřich se setkal s mnichem Prokopem v lese. Prokop dal Oldřichovi napít vody – ta se změnila na víno. On na tom místě nechal založit klášter, Prokop se stal opatem a konal zázraky – uzdravoval slepé, chromé, zbavoval zlých duchů
- od poloviny 14. stol. prudký vzestup česky psané literatury (píší i autoři z řad měšťanstva, studenti), úředním jazykem a jazykem vzdělanosti je latina. Doba vlády Karla IV. a Václava IV. – gotická kultura kultura
- Karel IV. 1346- 1378 – snaha povznést Čechy hospodářsky a kulturně, 1348 založení Karlovy university, za jeho vlády byla Praha kulturním střediskem Evropy.
VITA CAROLI- latinsky, ve 14. stol, přeložen do Čj, životopis Karla IV., líčení Karlova mládí a prvních let jeho vlády
- ŽIVOT SVATÉ KATEŘINY (legenda o sv. Kateřině), druhá polovina 14. století
staročeská legenda podle latinského vzoru, Kateřina= oblíbená světice té doby, např. Karla IV. Vyprávění o obrácení pohanky Kateřiny na křesťanskou víru, její zápas s pohan. císařem, vítězství nad 50 pohan. mistry, její umučení a spasení. Určena pro vzdělance (obrazný jazyk, symboly).
- LEGENDA O SV. PROKOPU- o zakladateli Sázav. kláštera, vyprávěna lidovějším jazykem. Prokop = obraz vlastence.
obsah: kníže Oldřich se setkal s mnichem Prokopem v lese. Prokop dal Oldřichovi napít vody – ta se změnila na víno. On na tom místě nechal založit klášter, Prokop se stal opatem a konal zázraky – uzdravoval slepé, chromé, zbavoval zlých duchů
Období laicizace literatury (poč. 13. do pol. 14. stol)
a) období laicizace literatury (poč. 13. do pol. 14. stol)
- období, kdy literaturu vytváří převážně laikové (=světské osoby) pro laiky
- ALEXANDREIDA- 14. stol, staročeský veršovaný epos o řeckém králi Alexandru (356- 323 př. n.l.)
rozsáhlá skladba, asi 9000 veršů, dochovala se 1/3 děl o A.V. vznikla celá řada, neznámý autor, vzdělanec, se opíral o některé z nich (podle latinské předlohy). Alexandr osiřel v dětství, příprava na roli panovníka a vojevůdce za výchovy Aristotelem , jeho výboje, smrt v Babylóně. Látka je přiblížena čes. čtenáři tak, že z A. je křesťanský král, jeho bojovníci rytíři, kteří v duchu křížových výprav táhnou proti nevěřícím Peršanům, někteří mají česká jména. Mísí se tématy historická a pohádková. Závěr- zamyšlení nad smyslem života, dokládá pravdivost rčení, že žádný strom neroste až do nebe.
Autor zvolil zvláštní formu průpovědí, obsahujících mravnostní naučení= gnómy. Básník využil Alex. tématu k tomu, aby vykreslil soudobé poměry za posledních Přemyslovců, nabádal královský dvůr, k tomu co je třeba dělat. (král= ochránce společen. řádu)
- DALIMILOVA KRONIKA- (14. stol), 1. česky psaná rýmovaná kronika.
Autor neznámý (jméno Dalimil bylo náhodné) asi šlechtic a vlastenec. Dílo má 106 kapitol, vypráví české dějiny od příchodu Čechů až po nástup Jana Lucemburského (do r. 1311), světové dějiny od potopy světa. Autor projevuje sympatie k českému lidu, staví se proti Němcům. Obsahuje pověsti např. O Libuši, O dívčí válce, o založení Prahy, o Oldřichovi a Boženě.
Vlastenecké cítění- silný vztah k českému národu, názor, že mu je blíž český sedlák než německý šlechtic
- období, kdy literaturu vytváří převážně laikové (=světské osoby) pro laiky
- ALEXANDREIDA- 14. stol, staročeský veršovaný epos o řeckém králi Alexandru (356- 323 př. n.l.)
rozsáhlá skladba, asi 9000 veršů, dochovala se 1/3 děl o A.V. vznikla celá řada, neznámý autor, vzdělanec, se opíral o některé z nich (podle latinské předlohy). Alexandr osiřel v dětství, příprava na roli panovníka a vojevůdce za výchovy Aristotelem , jeho výboje, smrt v Babylóně. Látka je přiblížena čes. čtenáři tak, že z A. je křesťanský král, jeho bojovníci rytíři, kteří v duchu křížových výprav táhnou proti nevěřícím Peršanům, někteří mají česká jména. Mísí se tématy historická a pohádková. Závěr- zamyšlení nad smyslem života, dokládá pravdivost rčení, že žádný strom neroste až do nebe.
Autor zvolil zvláštní formu průpovědí, obsahujících mravnostní naučení= gnómy. Básník využil Alex. tématu k tomu, aby vykreslil soudobé poměry za posledních Přemyslovců, nabádal královský dvůr, k tomu co je třeba dělat. (král= ochránce společen. řádu)
- DALIMILOVA KRONIKA- (14. stol), 1. česky psaná rýmovaná kronika.
Autor neznámý (jméno Dalimil bylo náhodné) asi šlechtic a vlastenec. Dílo má 106 kapitol, vypráví české dějiny od příchodu Čechů až po nástup Jana Lucemburského (do r. 1311), světové dějiny od potopy světa. Autor projevuje sympatie k českému lidu, staví se proti Němcům. Obsahuje pověsti např. O Libuši, O dívčí válce, o založení Prahy, o Oldřichovi a Boženě.
Vlastenecké cítění- silný vztah k českému národu, názor, že mu je blíž český sedlák než německý šlechtic
Přechod od staroslov. literatury k latinské (10. - 11. stol)
b) Přechod od staroslov. literatury k latinské (10. - 11. stol)
- poč. 10. stol.- rozpad VM, vznik českého státu. Staroslověnštině konkuruje latina (Přemyslovci podporovali římskou církev a latin. vzdělanost). Kolem 11. stol. vytlačuje latinská kultura staroslověnskou kulturu.
- střediskem staroslověnské kultury je Sázavský klášter (r. 1032)- založil ho kníže Oldřich, působil zde opat Prokop
Literární památky
- LEGENDA O SV. VÁCLAVU (Život Václava)- 1. staroslověnská legenda o sv. V., vznikla v Čechách (pol. 10. stol), vypráví o dětství Václava, jeho zavraždění Boleslavem u chrámu sv. Víta
- vzniká také řada dalších legend ze života světců, zejm. sv. Ludmily a sv. Václava
- KRISTIÁNOVA LEGENDA (Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky) latinsky, konec 10. stol., autor neznámý, ale vzdělanec, pramenem mu byla staroslov. Legenda o sv. V., složitá skladba (rozsáhlá souvětí, nezvyklý slovosled, synonyma…). Václav byl skromný, milosrdný a pracovitý člověk
- avšak ani po vítězství latinské kultury nezanikla zcela staroslověn. vzdělanost. Dokládá to Hospodine, pomiluj ny (smiluj se nad námi), nejstarší česká duchovní píseň (asi 10. stol.), zpívána lidem při slavnostních příležitostech, později národní hymna
Zachovaly se i památky právnické - např. zakládací listina litoměřické kapituly (r. 1057), je v ní 1. česká věta ze 13. století: Pavel dal jest Ploškovicích zemju…= glosa (český vpisek do cizojazyčného textu)
- poč. 10. stol.- rozpad VM, vznik českého státu. Staroslověnštině konkuruje latina (Přemyslovci podporovali římskou církev a latin. vzdělanost). Kolem 11. stol. vytlačuje latinská kultura staroslověnskou kulturu.
- střediskem staroslověnské kultury je Sázavský klášter (r. 1032)- založil ho kníže Oldřich, působil zde opat Prokop
Literární památky
- LEGENDA O SV. VÁCLAVU (Život Václava)- 1. staroslověnská legenda o sv. V., vznikla v Čechách (pol. 10. stol), vypráví o dětství Václava, jeho zavraždění Boleslavem u chrámu sv. Víta
- vzniká také řada dalších legend ze života světců, zejm. sv. Ludmily a sv. Václava
- KRISTIÁNOVA LEGENDA (Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky) latinsky, konec 10. stol., autor neznámý, ale vzdělanec, pramenem mu byla staroslov. Legenda o sv. V., složitá skladba (rozsáhlá souvětí, nezvyklý slovosled, synonyma…). Václav byl skromný, milosrdný a pracovitý člověk
- avšak ani po vítězství latinské kultury nezanikla zcela staroslověn. vzdělanost. Dokládá to Hospodine, pomiluj ny (smiluj se nad námi), nejstarší česká duchovní píseň (asi 10. stol.), zpívána lidem při slavnostních příležitostech, později národní hymna
Zachovaly se i památky právnické - např. zakládací listina litoměřické kapituly (r. 1057), je v ní 1. česká věta ze 13. století: Pavel dal jest Ploškovicích zemju…= glosa (český vpisek do cizojazyčného textu)
KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ
c) Převaha latiny (12. -13. stol.) a pronikání češtiny
- v latin. tvorbě zaujímají významné místo legendy (přechod k dějepis. próze) a kroniky.
- KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ - (Chonica Bohemorum) - 12. stol, zaznamenává události od nejstarších dob až do počátku 12. století
- Kosmas zakladatel českého dějepisectví, kněz, děkan svatovítské kapituly
- kronika je psaná latinsky, ale obsahuje řadu bohemik (názvy českých míst, česká jména), autor je vzdělanec, psal
v zájmu Přemyslovců, zaznamenával i jména bájných českých vládců, inspiroval další kronikáře. Protože byl Kosmas církevním hodnostářem, dílo je tím částečně ovlivněno (tendenčnost hodnocení panovníků, soupeření církve s panovníkem o moc), ale naopak byl vlastencem a neodcizil se lidu. Kosmas výborně vypráví, prokládá text anekdotami, píše prózu s časovaným veršem.
- Pověsti: O praotci Čechovi, Libuši…
- dílo bylo pojetím českých dějin závazné do doby Palackého.
- Kosmovi pokračovatelé: Kanovník vyšehradský, mnich sázavský, opat Jarloch- žádný se však Kosmovi nevyrovnal, slohem, humorem, citáty
- o pronikání češtiny do literatury a do veřejného života svědčí glosy (české poznámky mezi řádky nebo na okraji latinských knih). Glosy se nemusí vztahovat přímo k textu, mohou mít i světský ráz, např. poznámky v chorální knize svatojiřské – řeholnice hodnotila své známé mnichy + opaty
- SV. VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ - (12. stol.)
je to 2. nejstarší česká píseň, později státní hymna, symbol odporu proti útisku, slavnostní píseň (chorál), původně měla 3 sloky, v 15. stol. už měla slok 9 (obliba v době husitských válek)
Vznik česky psané literatury (počátek 13. století- počátek 15. stol)
Od poloviny 13. stol- vzniká stále více děl psaných česky, roste umělecká hodnota literatury (dříve převážně náboženská) Přemyslovci k nám uváděli západní rytířskou kulturu. (Kultura gotická podle stavebního slohu.)
- v latin. tvorbě zaujímají významné místo legendy (přechod k dějepis. próze) a kroniky.
- KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ - (Chonica Bohemorum) - 12. stol, zaznamenává události od nejstarších dob až do počátku 12. století
- Kosmas zakladatel českého dějepisectví, kněz, děkan svatovítské kapituly
- kronika je psaná latinsky, ale obsahuje řadu bohemik (názvy českých míst, česká jména), autor je vzdělanec, psal
v zájmu Přemyslovců, zaznamenával i jména bájných českých vládců, inspiroval další kronikáře. Protože byl Kosmas církevním hodnostářem, dílo je tím částečně ovlivněno (tendenčnost hodnocení panovníků, soupeření církve s panovníkem o moc), ale naopak byl vlastencem a neodcizil se lidu. Kosmas výborně vypráví, prokládá text anekdotami, píše prózu s časovaným veršem.
- Pověsti: O praotci Čechovi, Libuši…
- dílo bylo pojetím českých dějin závazné do doby Palackého.
- Kosmovi pokračovatelé: Kanovník vyšehradský, mnich sázavský, opat Jarloch- žádný se však Kosmovi nevyrovnal, slohem, humorem, citáty
- o pronikání češtiny do literatury a do veřejného života svědčí glosy (české poznámky mezi řádky nebo na okraji latinských knih). Glosy se nemusí vztahovat přímo k textu, mohou mít i světský ráz, např. poznámky v chorální knize svatojiřské – řeholnice hodnotila své známé mnichy + opaty
- SV. VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ - (12. stol.)
je to 2. nejstarší česká píseň, později státní hymna, symbol odporu proti útisku, slavnostní píseň (chorál), původně měla 3 sloky, v 15. stol. už měla slok 9 (obliba v době husitských válek)
Vznik česky psané literatury (počátek 13. století- počátek 15. stol)
Od poloviny 13. stol- vzniká stále více děl psaných česky, roste umělecká hodnota literatury (dříve převážně náboženská) Přemyslovci k nám uváděli západní rytířskou kulturu. (Kultura gotická podle stavebního slohu.)
Staroslověnské písemnictví (9. stol)
a) Staroslověnské písemnictví (9. stol)
- počátky naší literatury souvisí se šířením křesťanství.Křesťanství k nám pronikalo z Východofranské říše spolu
s latinou, ale zároveň existovaly hospodář. i kulur. styky s Byzancií. Do této země se obrátil kníže Rastislav r. 862 a požádal císaře, aby vyslal na Vel. Moravu učitele, který by lidem vyložil křesťanskou víru v jazyce srozumitelném.
- roku 863- příchod Konstantina (později Cyrila) a Metoděje na VM, měli šířit křesťanství a položili základy vzdělanosti
- C+ M pocházeli ze Soluně (Řekové), ale znali také slovanské a makedonské nářečí, na těchto základech vytvořili jazyk staroslověnštinu (někdy označována jako stará církevní slovanština). Písmo, jímž zapisovali texty - hlaholice (upravená řecká abeceda). Později vznikla cyrilice (na území Bulharska, stala se základem pro azbuku).
C+M dosáhli papežova uznání slovan. bohoslužeb, tím se stala staroslověnština kulturním jazykem.
- po smrti Metoděje - r. 885 ( Konstantin r. 869) nabyla převahy latinská liturgie, došlo k pronásledování jejich žáků. Byly zakázány bohoslužby ve slovanském jazyce.
Literární památky
ŽIVOT KONSTANTINŮV a ŽIVOT METODĚJŮV - legendy o obou bratrech, životopisy, obrany jejich díla
- ŽK- vznikl na území VM, autor snad Metoděj, je starší, básnický jazyk - metafory, citáty z Bible
- ŽM- napsali Metodějovi žáci, stručnější, prostší
- „Proglas“- nejstarší dochovaná slovanská báseň, předmluva k překladu evangelia, autor snad Konstantin, zdůrazňuje právo člověka naslouchat bohoslužbě v mateřském jazyku, opěvuje překlad Písma do slovanského jazyka.
- rukopis KYJEVSKÉ LISTY
- počátky naší literatury souvisí se šířením křesťanství.Křesťanství k nám pronikalo z Východofranské říše spolu
s latinou, ale zároveň existovaly hospodář. i kulur. styky s Byzancií. Do této země se obrátil kníže Rastislav r. 862 a požádal císaře, aby vyslal na Vel. Moravu učitele, který by lidem vyložil křesťanskou víru v jazyce srozumitelném.
- roku 863- příchod Konstantina (později Cyrila) a Metoděje na VM, měli šířit křesťanství a položili základy vzdělanosti
- C+ M pocházeli ze Soluně (Řekové), ale znali také slovanské a makedonské nářečí, na těchto základech vytvořili jazyk staroslověnštinu (někdy označována jako stará církevní slovanština). Písmo, jímž zapisovali texty - hlaholice (upravená řecká abeceda). Později vznikla cyrilice (na území Bulharska, stala se základem pro azbuku).
C+M dosáhli papežova uznání slovan. bohoslužeb, tím se stala staroslověnština kulturním jazykem.
- po smrti Metoděje - r. 885 ( Konstantin r. 869) nabyla převahy latinská liturgie, došlo k pronásledování jejich žáků. Byly zakázány bohoslužby ve slovanském jazyce.
Literární památky
ŽIVOT KONSTANTINŮV a ŽIVOT METODĚJŮV - legendy o obou bratrech, životopisy, obrany jejich díla
- ŽK- vznikl na území VM, autor snad Metoděj, je starší, básnický jazyk - metafory, citáty z Bible
- ŽM- napsali Metodějovi žáci, stručnější, prostší
- „Proglas“- nejstarší dochovaná slovanská báseň, předmluva k překladu evangelia, autor snad Konstantin, zdůrazňuje právo člověka naslouchat bohoslužbě v mateřském jazyku, opěvuje překlad Písma do slovanského jazyka.
- rukopis KYJEVSKÉ LISTY
Vývojové tendence nejstarší české literatury
Vývojové tendence nejstarší české literatury
( literární památky staroslověnské, latinské,vznik česky psané literatury )
rozumíme období zhruba od poloviny IX. století, bereme v úvahu hledisko geografické, tzn. písemné památky z českého území = psané staroslověnštinou, latinou, staročeštinou, popř. němčinou ( rozhodující že vznikaly na našem území
vzrůstající zájem o literární tvorbu, proto se začala objevovat díla se světským obsahem psaná v národních jazycích (zábavná literatura, rytíř. romány, legendy, cestopisy apod. )
POČÁTKY PÍSEMNICTVÍ U NÁS
Doba písemnictví staroslověnského a latinského ( pol. 9. st. do. 13. st. ):
- nejstarším představitelem slovesné kultury u nás je ústní lidová slovesnost, která nebyla písemně zachycována (později zpracována v pověstech, kronikách, legendách atd.)
- nejstarší literární díla se většinou zachovala jen ve zlomcích, často jsou anonymní. Je těžké stanovení správného znění textů, či správná datace vzniku.
- základy ke sloves. kultuře naší země byly položeny v 2. polovině 9. stol. na Velké Moravě.
( literární památky staroslověnské, latinské,vznik česky psané literatury )
rozumíme období zhruba od poloviny IX. století, bereme v úvahu hledisko geografické, tzn. písemné památky z českého území = psané staroslověnštinou, latinou, staročeštinou, popř. němčinou ( rozhodující že vznikaly na našem území
vzrůstající zájem o literární tvorbu, proto se začala objevovat díla se světským obsahem psaná v národních jazycích (zábavná literatura, rytíř. romány, legendy, cestopisy apod. )
POČÁTKY PÍSEMNICTVÍ U NÁS
Doba písemnictví staroslověnského a latinského ( pol. 9. st. do. 13. st. ):
- nejstarším představitelem slovesné kultury u nás je ústní lidová slovesnost, která nebyla písemně zachycována (později zpracována v pověstech, kronikách, legendách atd.)
- nejstarší literární díla se většinou zachovala jen ve zlomcích, často jsou anonymní. Je těžké stanovení správného znění textů, či správná datace vzniku.
- základy ke sloves. kultuře naší země byly položeny v 2. polovině 9. stol. na Velké Moravě.
Rytířská epika
- rytířská epika
- TRISTAN A IZOLDA – milostný příběh, který však končí smrtí obou milenců; náleží do cyklu bretonských románů (král Artuš – okolo kulatého stolu zasedají rytíři a pak se vydávají do světa za dobrodružstvím)
- ALEXANDREIS – latinsky psaný text; o Alexandru Makedonském
- lyrika
- rozvoj tzv. trubadúrské poezie – přednášeli ji potulní pěvci za doprovodu strunného nástroje,
- ve Francii – trubadúři, v Německu - minisengři
- opěvování lásky, která je vždy nešťastná, trpitelská (většinou k vdané ženě, která se stává nedostupnou modlou)
- hrdina již nesvádí boj o čest a slávu, ale bojuje o přízeň dámy
- žánry : pastýřská píseň (pastorela), jitřní píseň (ranní loučení milenců), epistola (milostný list), kancóna
b) měšťanská literatura
- všímá si obyčejných problémů, často zábavné, satirické, tzv. zvířecí epos – několik bajek spojených dohromady
- autoři jsou nejčastěji studenti nebo hudebníci,recitátoři z povolání (žakéř)
- žánrem je fabliaux (fablel) – komické veršované povídky s náměty ze života jádro tvoří slovní hříčka nebo anekdota
- ROMÁN O LIŠÁKOVI –francouzský satirický zvířecí epos, kritika feudální společnosti volně navazující příběhy lišáka Renarta (drzý, lstivý, cynický) typ šibala a pokrytce vítězí nad mocnými
- TRISTAN A IZOLDA – milostný příběh, který však končí smrtí obou milenců; náleží do cyklu bretonských románů (král Artuš – okolo kulatého stolu zasedají rytíři a pak se vydávají do světa za dobrodružstvím)
- ALEXANDREIS – latinsky psaný text; o Alexandru Makedonském
- lyrika
- rozvoj tzv. trubadúrské poezie – přednášeli ji potulní pěvci za doprovodu strunného nástroje,
- ve Francii – trubadúři, v Německu - minisengři
- opěvování lásky, která je vždy nešťastná, trpitelská (většinou k vdané ženě, která se stává nedostupnou modlou)
- hrdina již nesvádí boj o čest a slávu, ale bojuje o přízeň dámy
- žánry : pastýřská píseň (pastorela), jitřní píseň (ranní loučení milenců), epistola (milostný list), kancóna
b) měšťanská literatura
- všímá si obyčejných problémů, často zábavné, satirické, tzv. zvířecí epos – několik bajek spojených dohromady
- autoři jsou nejčastěji studenti nebo hudebníci,recitátoři z povolání (žakéř)
- žánrem je fabliaux (fablel) – komické veršované povídky s náměty ze života jádro tvoří slovní hříčka nebo anekdota
- ROMÁN O LIŠÁKOVI –francouzský satirický zvířecí epos, kritika feudální společnosti volně navazující příběhy lišáka Renarta (drzý, lstivý, cynický) typ šibala a pokrytce vítězí nad mocnými
Orientální literatura
c) další díla
- POVĚST STARÝCH LET – tzv. Nestorův letopis; z období Kyjevské Rusi; zobrazuje dějiny země od dob mýtických přes vznik ruského státu až po soudobé dějiny, zmínky i o Velké Moravě a Čechách; zřejmě více autorů
- Marco POLO – MILION – cestopis; Polo vypráví svému spoluvězni o svých cestách po východní Asii; nástup renesančních myšlenek – snaha překročit křesťanský svět
- MANDEVILLE – MANDEVILLE – fantastický cestopis, o slavných cestách do exotických zemí (Afrika, Asie), doplněno fantazijní představy, výmysly – spíše zábavná funkce
2. orientální literatura
- Persie : FIRDAUSÍ - KNIHA KRÁLŮ – hrdinský veršovaný epos; historie Persie (Iránu) se prolíná s legendami a mýty, barvitě líčí války
- NIZÁMÍ – SEDM OBRAZŮ – sedm princezen vypráví šáhovi své příběhy, přeměna lehkovážného mladíka v muže
- Čína : největší rozkvět v 8. stol. (dynastie Tchang), kolem císařského dvora se soustřeďovali básníci jako : LI Po – tulák, žil nevázaně, podporován dvorem v tvorbě, verše o víně, přátelství, přírodě, ...
TU Fu – při krizi v zemi psal kritické protiválečné básně
- Indie : KALIDÁSA - ŠAKUNTALA – lyrické drama, milostný příběh, Šakuntala je krásná dcera člověka a Nymfy
- Arábie : KORÁN – svatá kniha muslimů – souborem norem etických, náboženských ,...; rýmovaná próza, text členěn do 114 kapitol (súter), jediný Bůh – Alláh a jeho prorok Mohamed
TISÍC A JEDNA NOC – sbírka pohádek, bajek, pověstí, legend, anekdot, ... (Šahrazád vypráví Šahrijárovi – král)
- Japonsko : MANJÓŠÚ – nejstarší japonská sbírka básní, ovlivnila další poezii, víc jak 4500 básní
- POVĚST STARÝCH LET – tzv. Nestorův letopis; z období Kyjevské Rusi; zobrazuje dějiny země od dob mýtických přes vznik ruského státu až po soudobé dějiny, zmínky i o Velké Moravě a Čechách; zřejmě více autorů
- Marco POLO – MILION – cestopis; Polo vypráví svému spoluvězni o svých cestách po východní Asii; nástup renesančních myšlenek – snaha překročit křesťanský svět
- MANDEVILLE – MANDEVILLE – fantastický cestopis, o slavných cestách do exotických zemí (Afrika, Asie), doplněno fantazijní představy, výmysly – spíše zábavná funkce
2. orientální literatura
- Persie : FIRDAUSÍ - KNIHA KRÁLŮ – hrdinský veršovaný epos; historie Persie (Iránu) se prolíná s legendami a mýty, barvitě líčí války
- NIZÁMÍ – SEDM OBRAZŮ – sedm princezen vypráví šáhovi své příběhy, přeměna lehkovážného mladíka v muže
- Čína : největší rozkvět v 8. stol. (dynastie Tchang), kolem císařského dvora se soustřeďovali básníci jako : LI Po – tulák, žil nevázaně, podporován dvorem v tvorbě, verše o víně, přátelství, přírodě, ...
TU Fu – při krizi v zemi psal kritické protiválečné básně
- Indie : KALIDÁSA - ŠAKUNTALA – lyrické drama, milostný příběh, Šakuntala je krásná dcera člověka a Nymfy
- Arábie : KORÁN – svatá kniha muslimů – souborem norem etických, náboženských ,...; rýmovaná próza, text členěn do 114 kapitol (súter), jediný Bůh – Alláh a jeho prorok Mohamed
TISÍC A JEDNA NOC – sbírka pohádek, bajek, pověstí, legend, anekdot, ... (Šahrazád vypráví Šahrijárovi – král)
- Japonsko : MANJÓŠÚ – nejstarší japonská sbírka básní, ovlivnila další poezii, víc jak 4500 básní
Literatura latinská , šlechtická literatura
A. literatura latinská (církevní prostředí)
- vznikala na konci 5. – poč. 9. století
- školství a vzdělanost v rukou církve hlavní hrdina – světec
- vznikají duchovní písně – parafráze na žalmy a hymny z Bible vznik legend – z vyprávění, předčítaly se v kostelech, příběhy o životě Krista, apoštolech, ...
- apokryfy – vyprávění biblického rázu, ale církví neuznané za součást Bible
- náboženské drama – MYSTÉRIE – hry o Kristově utrpení, pašijové hry MIRACULA – zázračné hry
B. literatura v národních jazycích
a) šlechtická literatura
- psaly se hlavně hrdinské eposy, kdy hlavní postavou je rytíř jako reprezentant ctností (statečnost, věrnost králi, projev úcty k ženám); značně idealizované; vždy veršované; pronikání prvků exotiky a dobrodružství
- hrdinská epika
- Anglie : BOEWULF – nejstarší hrdinský epos
- Francie : PÍSEŇ O ROLANDOVI – Roland, velitel křížové výpravy X Saracénům, zrazen nevlastním otcem, hájí čest krále, hrdinská smrt; vysoký styl – každá postava má svůj morální postoj; částečně podle skutečné události
- Německo : PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH – historie lásky, zrady, pomsty, Krienhilda pomstila smrt svého manžela Siegfrieda; Nibelungové – mýtické bytosti hlídající poklad
- Španělsko : PÍSEŇ O CIDOVI – veršovaný epos; opěvuje udatnost španělského národního hrdiny v bojích proti Maurům
- Rusko : SLOVO O PLUKU IGOROVĚ – Igor táhne X mongolským Polovcům (chtějí ovládnout Moskvu) a ubrání ji
- vznikala na konci 5. – poč. 9. století
- školství a vzdělanost v rukou církve hlavní hrdina – světec
- vznikají duchovní písně – parafráze na žalmy a hymny z Bible vznik legend – z vyprávění, předčítaly se v kostelech, příběhy o životě Krista, apoštolech, ...
- apokryfy – vyprávění biblického rázu, ale církví neuznané za součást Bible
- náboženské drama – MYSTÉRIE – hry o Kristově utrpení, pašijové hry MIRACULA – zázračné hry
B. literatura v národních jazycích
a) šlechtická literatura
- psaly se hlavně hrdinské eposy, kdy hlavní postavou je rytíř jako reprezentant ctností (statečnost, věrnost králi, projev úcty k ženám); značně idealizované; vždy veršované; pronikání prvků exotiky a dobrodružství
- hrdinská epika
- Anglie : BOEWULF – nejstarší hrdinský epos
- Francie : PÍSEŇ O ROLANDOVI – Roland, velitel křížové výpravy X Saracénům, zrazen nevlastním otcem, hájí čest krále, hrdinská smrt; vysoký styl – každá postava má svůj morální postoj; částečně podle skutečné události
- Německo : PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH – historie lásky, zrady, pomsty, Krienhilda pomstila smrt svého manžela Siegfrieda; Nibelungové – mýtické bytosti hlídající poklad
- Španělsko : PÍSEŇ O CIDOVI – veršovaný epos; opěvuje udatnost španělského národního hrdiny v bojích proti Maurům
- Rusko : SLOVO O PLUKU IGOROVĚ – Igor táhne X mongolským Polovcům (chtějí ovládnout Moskvu) a ubrání ji
Středověké evropské a orientální literatury
Středověké evropské a orientální literatury
1. evropská literatura (476 – 1453, 1492)
- po zániku Západořímské říše (roku 476) vzniká nový společenský řád – feudalismus
- středověk končí 1453 dobytím Cařihradu Turky, nebo 1492 objevením Ameriky
- feudální společnost je vybudovaná na hierarchickém uspořádaní principů osobní závislosti, v níž výše postavené vrstvy zajišťují vnitřní a vnější stabilitu společnosti a duchovní rozměr jejího života, vzhledem k hospodářským podmínkám však žijí z dávek poddaných tvořících naprostou většinu obyvatelstva)
- ve 4. století spojen Starý a Nový zákon a vznikla Bible; od 4. stol. je křesťanství státním náboženstvím
- křesťanský svět se rozdělil na východní (Byzanc, vliv řecké vzdělanosti) a na západní (vliv latinské vzdělanosti)
- římští biskupové se považují za vládce celého křesťanského světa střety s císaři
- dogmata – základní pravdy ztvrzující křesťanské víry, smyslem života je najít vztah k Bohu
- rozdělení lidí do tříd - duchovní, páni a poddaní
- osobní život a zájmy jsou potlačeny
- legendy – vyprávění o životě světců ( nejčastěji o životě Ježíše a apoštolů)
náboženské dramata – výjevy z Bible předváděné v kostelech
modlitby
- vznik středověkých univerzit od 12. stol. (Sorbonna)
- scholastika – školní nauka, obhajování církevních dogmat, školy pouze pro muže učilo se pouze Trivium = čtení, psaní, počítání
- myšlení ovlivňovala patristika (obhajovala víru proti pohanům)
- centrem vzdělanosti se stávají kláštery autoři byli většinou kněží
- románský sloh, gotický sloh
- BIBLE – Starý zákon (památka hebrejského písemnictví)
Nový zákon (křesťanská část bible) – obsahuje 4 evangelia – vyprávění o Kristově životě, jsou to
církevně kanonizované soubory řeckých apoštolských textů – Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím Zjevení sv. Jana – spis o konci světa a posledním soudu (apokalypsa)
1. evropská literatura (476 – 1453, 1492)
- po zániku Západořímské říše (roku 476) vzniká nový společenský řád – feudalismus
- středověk končí 1453 dobytím Cařihradu Turky, nebo 1492 objevením Ameriky
- feudální společnost je vybudovaná na hierarchickém uspořádaní principů osobní závislosti, v níž výše postavené vrstvy zajišťují vnitřní a vnější stabilitu společnosti a duchovní rozměr jejího života, vzhledem k hospodářským podmínkám však žijí z dávek poddaných tvořících naprostou většinu obyvatelstva)
- ve 4. století spojen Starý a Nový zákon a vznikla Bible; od 4. stol. je křesťanství státním náboženstvím
- křesťanský svět se rozdělil na východní (Byzanc, vliv řecké vzdělanosti) a na západní (vliv latinské vzdělanosti)
- římští biskupové se považují za vládce celého křesťanského světa střety s císaři
- dogmata – základní pravdy ztvrzující křesťanské víry, smyslem života je najít vztah k Bohu
- rozdělení lidí do tříd - duchovní, páni a poddaní
- osobní život a zájmy jsou potlačeny
- legendy – vyprávění o životě světců ( nejčastěji o životě Ježíše a apoštolů)
náboženské dramata – výjevy z Bible předváděné v kostelech
modlitby
- vznik středověkých univerzit od 12. stol. (Sorbonna)
- scholastika – školní nauka, obhajování církevních dogmat, školy pouze pro muže učilo se pouze Trivium = čtení, psaní, počítání
- myšlení ovlivňovala patristika (obhajovala víru proti pohanům)
- centrem vzdělanosti se stávají kláštery autoři byli většinou kněží
- románský sloh, gotický sloh
- BIBLE – Starý zákon (památka hebrejského písemnictví)
Nový zákon (křesťanská část bible) – obsahuje 4 evangelia – vyprávění o Kristově životě, jsou to
církevně kanonizované soubory řeckých apoštolských textů – Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo dál obsahuje epištoly – listy apoštolů věřícím Zjevení sv. Jana – spis o konci světa a posledním soudu (apokalypsa)
Publius Ovidius Naso
- Publius Ovidius Naso – básník, bohém, ke konci života ve vyhnanství
ELEGIE Z VYHNANSTVÍ – dopisy rodině a přátelům (žalozpěvy), elegie = pohření zpěv, žal nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamání láskou, ... PROMĚNY – 250 básnicky převyprávěných řeckých a římských bájí, kde v každé dochází proměně (člověka v rostlinu, zvíře, ...), báje o Daidalovi a Ikarovi, Iásonovi, Médeji, ... hlavní téma: proměnlivost a pomíjivost světa, na konci knihy se Caesar promění v hvězdu – oslava císaře a jeho nesmrtelnosti UMĚNÍ MILOVAT – analýza milostného citu, rady mužům a ženám, jak si získat lásku
Publius Vergilius Maro – literární mluvčí císaře Octaviana Augusta, který podporoval básníky, kteří připomínali staré římské ctnosti (plnění závazků k bohům, vlasti a rodině), velice oblíbený díky jedné části svých ZPĚVŮ PASTÝŘSKÝCH v nichž předpověděl narození chlapce, který přinese na zemi „zlatý věk“ – křesťané to považovali za předpověd narození Krista,bukolická poezie.
AENEIS – epos, 12 knih, příběh trojského hrdiny a mýtického praotce Římanů
Quintus Horatius Flaccus – představitel lyriky, psal písně, satiry a filozofické úvahy (epikurejec) ÓDY – básně óda = píseň určená k hudebnímu doprovodu, pak se vyvinula v oslavnou báseň. Píše o „zlaté střední cestě“- umírněnost v životě
c) Postklasické období (do 2. poloviny 5 stol. n.l.)
Seneca – filozof (stoik), spisovatel, spáchal sebevraždu, vychovatel Nerona
Petronius – satirik, rozhodčí ve věcech vkusu, rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, skončil jako oběť jeho despotismu SATIRICON – román, zobrazil svou společnost a zároveň vytvořil parodii na řecké erotické romány (Satira - ? doplnit)
Martialis – autor epigramů (= krátká satirická báseň vyjadřující výraznou myšlenku)
ELEGIE Z VYHNANSTVÍ – dopisy rodině a přátelům (žalozpěvy), elegie = pohření zpěv, žal nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamání láskou, ... PROMĚNY – 250 básnicky převyprávěných řeckých a římských bájí, kde v každé dochází proměně (člověka v rostlinu, zvíře, ...), báje o Daidalovi a Ikarovi, Iásonovi, Médeji, ... hlavní téma: proměnlivost a pomíjivost světa, na konci knihy se Caesar promění v hvězdu – oslava císaře a jeho nesmrtelnosti UMĚNÍ MILOVAT – analýza milostného citu, rady mužům a ženám, jak si získat lásku
Publius Vergilius Maro – literární mluvčí císaře Octaviana Augusta, který podporoval básníky, kteří připomínali staré římské ctnosti (plnění závazků k bohům, vlasti a rodině), velice oblíbený díky jedné části svých ZPĚVŮ PASTÝŘSKÝCH v nichž předpověděl narození chlapce, který přinese na zemi „zlatý věk“ – křesťané to považovali za předpověd narození Krista,bukolická poezie.
AENEIS – epos, 12 knih, příběh trojského hrdiny a mýtického praotce Římanů
Quintus Horatius Flaccus – představitel lyriky, psal písně, satiry a filozofické úvahy (epikurejec) ÓDY – básně óda = píseň určená k hudebnímu doprovodu, pak se vyvinula v oslavnou báseň. Píše o „zlaté střední cestě“- umírněnost v životě
c) Postklasické období (do 2. poloviny 5 stol. n.l.)
Seneca – filozof (stoik), spisovatel, spáchal sebevraždu, vychovatel Nerona
Petronius – satirik, rozhodčí ve věcech vkusu, rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, skončil jako oběť jeho despotismu SATIRICON – román, zobrazil svou společnost a zároveň vytvořil parodii na řecké erotické romány (Satira - ? doplnit)
Martialis – autor epigramů (= krátká satirická báseň vyjadřující výraznou myšlenku)
Attické (Klasické) období (5. – 4. stol. př.n.l.)
b) Attické (Klasické) období (5. – 4. stol. př.n.l.)
- vrchol řecké otrokářské společnosti
- rozvoj DRAMATU- vyvinulo se z obřadních her spojených s kultem boha Dionýsa, hlavní žánry tragédie a komedie (tragédie = kozlí píseň, cena pro nejlepšího básníka byl kozel)
- rozkvět Athén
- Znaky antické tragédie: čerpá z mytologie, hrdinové jsou stateční nebo samolibí a krutí, konflikt s bohy končí tragicky, existence sboru (vyjadřuje veřejné mínění), jednota místa a času, deus ex machina (nadpřirozený zásah do děje, nečekané nepřirozené řešení konfliktu)
- 3 velcí dramatikové : Aischylos – ORESTEIA – Orestés zabije svou matku a jejího milence a zešílí. Sofoklés – ANTIGONA – její bratři se navzájem zabijí při boji moc, jeden z nich nesmí být pohřben a sestra ho pohřbí, za trest je zaživa pohřbena do rodinné hrobky, kde se oběsí, její snoubenec se nad ní probodne a jeho matka se zabije kvůli žalu ze ztráty syna. KRÁL OIDIPUS – bylo mu předpovězeno, že zabije svého otce a vezme si svoji matku a tak byl odhozen daleko v horách, nakonec se však všechno stane tak, jak mu bylo předpovězeno, když to zjistí, tak si vypíchne oči. Euripidés – MÉDEIA – Médea pomohla Iásonovi a Argonoutům získat zlaté rouno a on jí slíbí manželství, po deseti letech ji však odvrhne a chce si vzít jinou, Médea zabije jeho snoubenku a taky své dva syny, které má s ním.
- komedie: Aristofanes – JEZDCI – politický boj o voliče
- próza: Heródotos – spis o řecko-perské válce, zakladatel oboru historie Thukydides – dějepisec, peloponéské války
- řečnictví: Sókratés, Démosthenés
- filozofie: Platón, Aristotelés
- mytologie: jednotliví bohové olympští (mají lidské vlastnosti) – Zeus, Héra, Afrodita, Athéna, ...
c) Helénistické období (4. – 1. stol. př.n.l.)
- v tomto období byla řecká kultura přijata v zemích dobytých Alexandrem Makedonským (synkretismus = prolínání kultur)
- rozvoj exaktních věd (Euklides, Archimédes)
- nová komedie (vymizela politická satira a fantastické prvky, prosazování individuality postav duchaplné konverzace) – Menandros – ŠKAROHLÍD
- poezie – bukolická poezie = oslava venkovského života, pastýřské idyly - Theokritos
- filozofie – Epikuros – štěstí s blaženost, Stoikové (Zenón z Kitia) – rozum a klid
- vrchol řecké otrokářské společnosti
- rozvoj DRAMATU- vyvinulo se z obřadních her spojených s kultem boha Dionýsa, hlavní žánry tragédie a komedie (tragédie = kozlí píseň, cena pro nejlepšího básníka byl kozel)
- rozkvět Athén
- Znaky antické tragédie: čerpá z mytologie, hrdinové jsou stateční nebo samolibí a krutí, konflikt s bohy končí tragicky, existence sboru (vyjadřuje veřejné mínění), jednota místa a času, deus ex machina (nadpřirozený zásah do děje, nečekané nepřirozené řešení konfliktu)
- 3 velcí dramatikové : Aischylos – ORESTEIA – Orestés zabije svou matku a jejího milence a zešílí. Sofoklés – ANTIGONA – její bratři se navzájem zabijí při boji moc, jeden z nich nesmí být pohřben a sestra ho pohřbí, za trest je zaživa pohřbena do rodinné hrobky, kde se oběsí, její snoubenec se nad ní probodne a jeho matka se zabije kvůli žalu ze ztráty syna. KRÁL OIDIPUS – bylo mu předpovězeno, že zabije svého otce a vezme si svoji matku a tak byl odhozen daleko v horách, nakonec se však všechno stane tak, jak mu bylo předpovězeno, když to zjistí, tak si vypíchne oči. Euripidés – MÉDEIA – Médea pomohla Iásonovi a Argonoutům získat zlaté rouno a on jí slíbí manželství, po deseti letech ji však odvrhne a chce si vzít jinou, Médea zabije jeho snoubenku a taky své dva syny, které má s ním.
- komedie: Aristofanes – JEZDCI – politický boj o voliče
- próza: Heródotos – spis o řecko-perské válce, zakladatel oboru historie Thukydides – dějepisec, peloponéské války
- řečnictví: Sókratés, Démosthenés
- filozofie: Platón, Aristotelés
- mytologie: jednotliví bohové olympští (mají lidské vlastnosti) – Zeus, Héra, Afrodita, Athéna, ...
c) Helénistické období (4. – 1. stol. př.n.l.)
- v tomto období byla řecká kultura přijata v zemích dobytých Alexandrem Makedonským (synkretismus = prolínání kultur)
- rozvoj exaktních věd (Euklides, Archimédes)
- nová komedie (vymizela politická satira a fantastické prvky, prosazování individuality postav duchaplné konverzace) – Menandros – ŠKAROHLÍD
- poezie – bukolická poezie = oslava venkovského života, pastýřské idyly - Theokritos
- filozofie – Epikuros – štěstí s blaženost, Stoikové (Zenón z Kitia) – rozum a klid
ŘÍM - (3. stol. př.n.l. – konec 5. stol. n.l.)
ŘÍM:
(3. stol. př.n.l. – konec 5. stol. n.l.)
- latinská, většinou nepůvodní literatura, vliv řecké lit.
- dlouho přebírala témata z řecké lit., svého vrcholu dosáhla až v prvních desetiletích císařství (konec 1. stol. př.n.l.), psaná latinkou
- prostřednictvím římské literatury pronikla do evropské kultury znalost antické
a) Archaické období (3. – 2. stol. př.n.l.)
- překlady z řečtiny
- komedie: Terentius – uhlazený jazyk, psychologie postav, intelektuálně zaměřené hry DÍVKA Z ANDRU. Plautus (Titus Maccius) – čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci), ovlivněn řeckou novou komedií, užívá hovorový jazyk KOMEDIE O HRNCI – inspiroval Moliéra k napsání Lakomce.
- řečnictví: Marcus Porcius Cato- výzva ke zničení Kartága
b) Klasické období – zlatý věk (1. stol. př.n.l. – počátek našeho letopočtu)
- řečnictví:Marcus Tullius Cicero – filosof, politik, řečník. Jeho jazyk se stal normou klasické latiny ŘEČNÍK – teorie řečnictví
- paměti: Gaius Julius Caesar - ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ
- lyrika: Gaius Valerius Catullus – největší římský lyrik, básník vnitřních rozporů, okruh písní věnovaných milence Lesbii, starší vdané ženě. Citát : „Nenávidím a miluji“.
(3. stol. př.n.l. – konec 5. stol. n.l.)
- latinská, většinou nepůvodní literatura, vliv řecké lit.
- dlouho přebírala témata z řecké lit., svého vrcholu dosáhla až v prvních desetiletích císařství (konec 1. stol. př.n.l.), psaná latinkou
- prostřednictvím římské literatury pronikla do evropské kultury znalost antické
a) Archaické období (3. – 2. stol. př.n.l.)
- překlady z řečtiny
- komedie: Terentius – uhlazený jazyk, psychologie postav, intelektuálně zaměřené hry DÍVKA Z ANDRU. Plautus (Titus Maccius) – čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci), ovlivněn řeckou novou komedií, užívá hovorový jazyk KOMEDIE O HRNCI – inspiroval Moliéra k napsání Lakomce.
- řečnictví: Marcus Porcius Cato- výzva ke zničení Kartága
b) Klasické období – zlatý věk (1. stol. př.n.l. – počátek našeho letopočtu)
- řečnictví:Marcus Tullius Cicero – filosof, politik, řečník. Jeho jazyk se stal normou klasické latiny ŘEČNÍK – teorie řečnictví
- paměti: Gaius Julius Caesar - ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ
- lyrika: Gaius Valerius Catullus – největší římský lyrik, básník vnitřních rozporů, okruh písní věnovaných milence Lesbii, starší vdané ženě. Citát : „Nenávidím a miluji“.
LYRIKA
- LYRIKA
ELEGIE - souvisí s folklórními písněmi, poučné a smutné, nejvýznamnější autor je Archilochos
MONODIE – určeny pro sólový zpěv za doprovodu lyry
Sapfó – řecká básnířka z ostrova Lesbos, doma vychovávala dívky zpěvu, hudbě a poezii, PÍSNĚ – soubor lyrické poezie, její city k dívkám, úvahy o lidském štěstí a o smrti
Anakreón – hlavní téma láska a víno, písně milostné a lyrické
SBOROVÁ LYRIKA – Pindaros – nejvýznamnější představitel lyrické poezie určené pro sborový přednes.
ELEGIE - souvisí s folklórními písněmi, poučné a smutné, nejvýznamnější autor je Archilochos
MONODIE – určeny pro sólový zpěv za doprovodu lyry
Sapfó – řecká básnířka z ostrova Lesbos, doma vychovávala dívky zpěvu, hudbě a poezii, PÍSNĚ – soubor lyrické poezie, její city k dívkám, úvahy o lidském štěstí a o smrti
Anakreón – hlavní téma láska a víno, písně milostné a lyrické
SBOROVÁ LYRIKA – Pindaros – nejvýznamnější představitel lyrické poezie určené pro sborový přednes.
Antika
3. Antika (od 8. stol. př.n.l. do 5. stol. n.l.)
- antická literatura se stala základem evropských literatur a v různých časových obdobích se k ní autoři vraceli
- antická literatura = literatura Řecka a Říma, řecká lit. je časově starší, Řecko poté podrobeno Římem a jejich literatura byla tou řeckou ovlivněna.
- řecké písmo – přejato od Féničanů, římské písmo – převzato od Etrusků
- citáty některých antických autorů se používají dodnes (Seneka, Cicero, Aristoteles, ...)
ŘECKO:
(od 8. stol. př.n.l. do 1. stol. př.n.l.)
- na vývoj literatury měl vliv polyteismus (mnohobožství), mytologie, rozvoj filozofie, kalokagathie (soulad tělesných a duševních sil) a taky rozvoj umění
- dělíme na tři období : Archaické, Attické a Helénistické
a) Archaické období ( 8. – 6. stol. př.n.l.)
- rozvoj ústní lidové slovesnosti
- Aiodové = pěvci, zpívali za doprovodu strunných nástrojů hrdinské písně
- EPIKA Homér – žil asi v 8. stol. př.n.l., legendární řecký básník, údajně slepý potulný básník a zpěvák, autor eposů ILIAS (Ílion = Trója, asi 16 tisíc veršů, napsaná v iónském nářečí, líčí závěr dobývání Tróje) a ODYSSEIA (asi 12 tisíc veršů, vyprávění o bloudění ithackého krále Odyssea – posledních 41 dnů, ale zpětně se dozvídáme o celém desetiletém bloudění). Znaky homérského eposu : bohatá dějovost (mnoho postav, mnoho příběhů, více dějových linií), popisné a lyrické pasáže, členění do zpěvů a kapitol, prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy), hlavní postavy podřízeny bohům, bohové zlidštěni (mají slabosti i nedostatky)
Ezop (Aisópos) – vyjadřoval lidové moudrosti, pokládán za prvního vypravěče a tvůrce klasické bajky, napsal asi 400 bajek
- antická literatura se stala základem evropských literatur a v různých časových obdobích se k ní autoři vraceli
- antická literatura = literatura Řecka a Říma, řecká lit. je časově starší, Řecko poté podrobeno Římem a jejich literatura byla tou řeckou ovlivněna.
- řecké písmo – přejato od Féničanů, římské písmo – převzato od Etrusků
- citáty některých antických autorů se používají dodnes (Seneka, Cicero, Aristoteles, ...)
ŘECKO:
(od 8. stol. př.n.l. do 1. stol. př.n.l.)
- na vývoj literatury měl vliv polyteismus (mnohobožství), mytologie, rozvoj filozofie, kalokagathie (soulad tělesných a duševních sil) a taky rozvoj umění
- dělíme na tři období : Archaické, Attické a Helénistické
a) Archaické období ( 8. – 6. stol. př.n.l.)
- rozvoj ústní lidové slovesnosti
- Aiodové = pěvci, zpívali za doprovodu strunných nástrojů hrdinské písně
- EPIKA Homér – žil asi v 8. stol. př.n.l., legendární řecký básník, údajně slepý potulný básník a zpěvák, autor eposů ILIAS (Ílion = Trója, asi 16 tisíc veršů, napsaná v iónském nářečí, líčí závěr dobývání Tróje) a ODYSSEIA (asi 12 tisíc veršů, vyprávění o bloudění ithackého krále Odyssea – posledních 41 dnů, ale zpětně se dozvídáme o celém desetiletém bloudění). Znaky homérského eposu : bohatá dějovost (mnoho postav, mnoho příběhů, více dějových linií), popisné a lyrické pasáže, členění do zpěvů a kapitol, prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy), hlavní postavy podřízeny bohům, bohové zlidštěni (mají slabosti i nedostatky)
Ezop (Aisópos) – vyjadřoval lidové moudrosti, pokládán za prvního vypravěče a tvůrce klasické bajky, napsal asi 400 bajek
PERSIE
PERSIE:
- Avesta – sbírky náboženských textů (motlitby, mýty, právnické texty, lyrické písně), autorem zřejmě Zarathuštra (zakladatel staroperského náboženství)
CHETITSKÁ ŘÍŠE:
- hieroglyfické písmo
FÉNICIE:
- abeceda se 22 znaky
2. Hebrejská literatura
- soubor památek zvaných Písmo svaté (Bible) – hebrejské náboženské texty, které křesťané označili jako Starý zákon. Vznik asi 1000 př.n.l. později součástí Bible spolu s Novým zákonem, který je celý křesťanského původu, sepsán až po smrti Krista.
- Bible - základ evropské literární tradice, přeložena do více než 1800 jazyků a dialektů, nejvýznamnějším českým překladatelem byl Jan Blahoslav.
- židovská náboženská obec starohebrejské texty kanonizovala (udělala z nich pravidla náboženské víry a morálky)
- Avesta – sbírky náboženských textů (motlitby, mýty, právnické texty, lyrické písně), autorem zřejmě Zarathuštra (zakladatel staroperského náboženství)
CHETITSKÁ ŘÍŠE:
- hieroglyfické písmo
FÉNICIE:
- abeceda se 22 znaky
2. Hebrejská literatura
- soubor památek zvaných Písmo svaté (Bible) – hebrejské náboženské texty, které křesťané označili jako Starý zákon. Vznik asi 1000 př.n.l. později součástí Bible spolu s Novým zákonem, který je celý křesťanského původu, sepsán až po smrti Krista.
- Bible - základ evropské literární tradice, přeložena do více než 1800 jazyků a dialektů, nejvýznamnějším českým překladatelem byl Jan Blahoslav.
- židovská náboženská obec starohebrejské texty kanonizovala (udělala z nich pravidla náboženské víry a morálky)
Starý zákon
- Starý zákon – soubor historických, liturgických a literárních textů, odráží vývoj Palestiny
Nejstarší část = TÓRA (Pentateuch = 5 knih Mojžíšových) – báje o stvoření světa a člověka
1. kniha – GENESIS – Adam a Eva, Kain a Ábel, vyprávění o potopě, Noe – zmatení jazyků
2. kniha – EXODUS – vyvedení Izraelitů z Egypta Mojžíšem, kde otročili, obsahuje desatero.
3. kniha – LEVITICUS – obsahuje rituální předpisy pro kněze, citát : „Budeš milovat bližního svého…“
4. kniha – NUMERI – líčí další putování izraelského lidu napříč pouští pod vedením Mojžíše
5. kniha – DEUTERONOMIUM – končí Mojžíšovou smrtí
- kromě těchto pěti knih obsahuje Starý zákon ještě:
Knihy soudců
Knihy královské – dějiny židovského národa za vlády krále Davida a Šalamouna, vyprávění o Davidovi a Goliášovi (zde jsou i žalmy a skladba Píseň písní – napsal ji král Šalamoun pro svou královnu Sulamít – milostná skladba) Žalm = náboženský hymnus, ve Starém zákoně asi 150 od anonymních autorů, předpokládá se, že asi polovinu napsal David°vzdávají slávu a díky bohu, jiné žádají o pomoc nebo utěšují
Knihy proroků
Kniha Job
Kniha Danielova – s mystickými zjeveními, apokalypsa (- vize o konci světa)
– židovský Bůh = Hospodin (Jahve, Ellohim)
- Nový zákon – jádrem 4 evangelia (Marek, Matouš, Lukáš, Jan) – Ježíšův život. Dále ho tvoří epištoly (listy apoštolů věřícím) a závěrečná část je Zjevení Janovo (Apokalypsa) – o konci světa a posledním soudu
Nejstarší část = TÓRA (Pentateuch = 5 knih Mojžíšových) – báje o stvoření světa a člověka
1. kniha – GENESIS – Adam a Eva, Kain a Ábel, vyprávění o potopě, Noe – zmatení jazyků
2. kniha – EXODUS – vyvedení Izraelitů z Egypta Mojžíšem, kde otročili, obsahuje desatero.
3. kniha – LEVITICUS – obsahuje rituální předpisy pro kněze, citát : „Budeš milovat bližního svého…“
4. kniha – NUMERI – líčí další putování izraelského lidu napříč pouští pod vedením Mojžíše
5. kniha – DEUTERONOMIUM – končí Mojžíšovou smrtí
- kromě těchto pěti knih obsahuje Starý zákon ještě:
Knihy soudců
Knihy královské – dějiny židovského národa za vlády krále Davida a Šalamouna, vyprávění o Davidovi a Goliášovi (zde jsou i žalmy a skladba Píseň písní – napsal ji král Šalamoun pro svou královnu Sulamít – milostná skladba) Žalm = náboženský hymnus, ve Starém zákoně asi 150 od anonymních autorů, předpokládá se, že asi polovinu napsal David°vzdávají slávu a díky bohu, jiné žádají o pomoc nebo utěšují
Knihy proroků
Kniha Job
Kniha Danielova – s mystickými zjeveními, apokalypsa (- vize o konci světa)
– židovský Bůh = Hospodin (Jahve, Ellohim)
- Nový zákon – jádrem 4 evangelia (Marek, Matouš, Lukáš, Jan) – Ježíšův život. Dále ho tvoří epištoly (listy apoštolů věřícím) a závěrečná část je Zjevení Janovo (Apokalypsa) – o konci světa a posledním soudu
INDIE - ČÍNA
INDIE:
- védy – jejich součástí jsou hymny u rituálních obřadů, veršované, psány védským jazykem, vyjadřovaly představy lidí o světě a vesmíru, posvátné knihy, vznik asi 2. tis. př.n.l....
- pozdější jazyk sanskrt (5. – 4. stol. př.n.l.)
- epos Mahábhárata – o boji kmenů o území (4. stol. př.n.l.), vyprávění v rámci hrdinského eposu, podkladem jsou historické události o bratrovražedných bojích Bharatovců
- epos Rámájana – činy krále Rámy
ČÍNA:
- znakové písmo
- Kniha písní – autor snad Konfucius (12. – 7. stol. př.n.l.)
- kniha I-ťing – nejstarší zachovaný dokument filozofického myšlení, jádrem knihy 8 trigramů (znaky složené ze tří plných nebo přerušovaných čár), každý trigram znázorňuje jednu přírodní sílu a zároveň symbolizuje nějaký element lidského života; plné linie = světlo, pohyb, život (JANG), přerušované linie = klid, temnota (JIN); používali ji k výkladu budoucnosti
- védy – jejich součástí jsou hymny u rituálních obřadů, veršované, psány védským jazykem, vyjadřovaly představy lidí o světě a vesmíru, posvátné knihy, vznik asi 2. tis. př.n.l....
- pozdější jazyk sanskrt (5. – 4. stol. př.n.l.)
- epos Mahábhárata – o boji kmenů o území (4. stol. př.n.l.), vyprávění v rámci hrdinského eposu, podkladem jsou historické události o bratrovražedných bojích Bharatovců
- epos Rámájana – činy krále Rámy
ČÍNA:
- znakové písmo
- Kniha písní – autor snad Konfucius (12. – 7. stol. př.n.l.)
- kniha I-ťing – nejstarší zachovaný dokument filozofického myšlení, jádrem knihy 8 trigramů (znaky složené ze tří plných nebo přerušovaných čár), každý trigram znázorňuje jednu přírodní sílu a zároveň symbolizuje nějaký element lidského života; plné linie = světlo, pohyb, život (JANG), přerušované linie = klid, temnota (JIN); používali ji k výkladu budoucnosti
Anglie, USA:
Anglie
Edgar Alan Poe
- v poezii vyjadřoval především úzkost a strach z života a smrti
- Havran – promlouvá s havranem – symbol smrti, smutku a prázdnosti – typický symbolismus
USA:
Walt Whitman (1819 – 1892)
- civilismus
- sbírka – Stébla trávy – moderní život, oslava všedních věcí, družnosti člověka
- rozmanitost světa, oživit život, dát mu jas a sílu
- nové pojetí krásy a pravdivosti
- nová forma – hudba slov, náznaky, symboly, fantazie
- volný verš
Edgar Alan Poe
- v poezii vyjadřoval především úzkost a strach z života a smrti
- Havran – promlouvá s havranem – symbol smrti, smutku a prázdnosti – typický symbolismus
USA:
Walt Whitman (1819 – 1892)
- civilismus
- sbírka – Stébla trávy – moderní život, oslava všedních věcí, družnosti člověka
- rozmanitost světa, oživit život, dát mu jas a sílu
- nové pojetí krásy a pravdivosti
- nová forma – hudba slov, náznaky, symboly, fantazie
- volný verš
Základy mimoevropské a evropské literatury
Základy mimoevropské a evropské literatury
(Starověké mimoevropské lit.,antická literatura)
1. Starověké mimoevropské literatury (od 4. tis.př. n. l. do 1. tis. př. n. l.)
MEZOPOTÁMIE :
- území dnešního Iráku
- rozvoj sumerského písemnictví, klínové písmo
- epické zpěvy, báje (mýty o vzniku světa, o prvním člověku, o potopě, ...)
- nejstarší písemná památkou je Epos o Gilgamešovi (2. tis. př. n. l.) –babylonský epos, polomýtický
sumerský vládce, Gilgameš, se svým přítelem prožívají různá dobrodružství, řeší problém nesmrtelnosti
- epos = řecké slovo (pověst), epické veršovaná skladba volné kompozice, děj plyne pomalu a má spoustu epizod (epická šíře), plno epitet (= básnic. přívlastků) a básnic. figur
poučení : člověk může být nesmrtelný jen svými činy
EGYPT:
- od 4. tis. do 525 př. n. l. , kdy Egypt ovládli Peršané
- hieroglyfické písmo (slova = kartuše), později písmo zjednodušeno na hieratické
- díla se zaznamenávala na papyrus, nebo na stěny chrámů
- rozvoj milostné poezie
- nacházíme zde apostrofy, metafory, personifikace, přirovnání, ...
- Achnatonův hymnus na Slunce (asi 1360 př. n. l.)
- uchovaná povídka o Sinuhetovi (přepsal Waltari – Egypťan Sinuhet)
- hymnus = řecké slovo (chvalozpěv), sólová nebo sborová píseň na oslavu bohů nebo hrdinů.
(Starověké mimoevropské lit.,antická literatura)
1. Starověké mimoevropské literatury (od 4. tis.př. n. l. do 1. tis. př. n. l.)
MEZOPOTÁMIE :
- území dnešního Iráku
- rozvoj sumerského písemnictví, klínové písmo
- epické zpěvy, báje (mýty o vzniku světa, o prvním člověku, o potopě, ...)
- nejstarší písemná památkou je Epos o Gilgamešovi (2. tis. př. n. l.) –babylonský epos, polomýtický
sumerský vládce, Gilgameš, se svým přítelem prožívají různá dobrodružství, řeší problém nesmrtelnosti
- epos = řecké slovo (pověst), epické veršovaná skladba volné kompozice, děj plyne pomalu a má spoustu epizod (epická šíře), plno epitet (= básnic. přívlastků) a básnic. figur
poučení : člověk může být nesmrtelný jen svými činy
EGYPT:
- od 4. tis. do 525 př. n. l. , kdy Egypt ovládli Peršané
- hieroglyfické písmo (slova = kartuše), později písmo zjednodušeno na hieratické
- díla se zaznamenávala na papyrus, nebo na stěny chrámů
- rozvoj milostné poezie
- nacházíme zde apostrofy, metafory, personifikace, přirovnání, ...
- Achnatonův hymnus na Slunce (asi 1360 př. n. l.)
- uchovaná povídka o Sinuhetovi (přepsal Waltari – Egypťan Sinuhet)
- hymnus = řecké slovo (chvalozpěv), sólová nebo sborová píseň na oslavu bohů nebo hrdinů.
Romantismus - Německo
Paul Verlaine (1844 – 1896)
- představitel symbolismu
- bohém
- programová báseň – Básnické umění – formulace principů symbolistní poezie
- obsahová neurčitost
- básnění náznakem a odstínem
- vnitřní opravdovost,citovost, subjektiva
- hudebnost
- představivost a sen
- vsugerovat čtenáři pocit = nálada okamžiku
- báseň – Podzimní píseň – nejistota beznaděj, pocity vyvolané podzimem, symboly, hudebnost..
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
- tvořil v 15 – 19 letech
- Iluminace – báseň - Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví, zvukomalba
- Protiklady, sen se protíná s realitou
- Všestranné smyslové vnímání, bezprostřední smyslový prožitek
- Forma sonetu
- Básně – Spáč v úvalu, Samohlásky, Opilý koráb
- Budováno na fantazii
- metafory často kontrastní, barvité
- propracovaná zvuková stránka verše
- vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
- kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost
- představitel symbolismu
- bohém
- programová báseň – Básnické umění – formulace principů symbolistní poezie
- obsahová neurčitost
- básnění náznakem a odstínem
- vnitřní opravdovost,citovost, subjektiva
- hudebnost
- představivost a sen
- vsugerovat čtenáři pocit = nálada okamžiku
- báseň – Podzimní píseň – nejistota beznaděj, pocity vyvolané podzimem, symboly, hudebnost..
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
- tvořil v 15 – 19 letech
- Iluminace – báseň - Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví, zvukomalba
- Protiklady, sen se protíná s realitou
- Všestranné smyslové vnímání, bezprostřední smyslový prožitek
- Forma sonetu
- Básně – Spáč v úvalu, Samohlásky, Opilý koráb
- Budováno na fantazii
- metafory často kontrastní, barvité
- propracovaná zvuková stránka verše
- vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
- kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost
Konec 19. století
Konec 19. století
Nové umělecké směry:
1.) impresionismus
- sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
- potlačení rozumové části na obsahu
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
- v popředí lyrika, zvláště přírodní
- uvolnění kompozice, oslabení příběhu
- P. Verlaine, A. Sova, K. Hlaváček, F. Šrámek
2.) Symbolismus
- vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování
- přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ – rozvoj básnické obraznosti
- důraz na hudebnost verše
- podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
- volný verš
- Ch. Baudlaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3.) Dekadence
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti
- opovržení životem, pocity rozkladu a smrti
- únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, nedokonalý, úzký, do světa snů k mystice – víra v nadpřirozený svět
- úsilí o čisté umění
- P. Verlaine, O. Wilde, K. Hlaváček, J. Karásek ze Lvovic
Nové umělecké směry:
1.) impresionismus
- sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
- potlačení rozumové části na obsahu
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
- v popředí lyrika, zvláště přírodní
- uvolnění kompozice, oslabení příběhu
- P. Verlaine, A. Sova, K. Hlaváček, F. Šrámek
2.) Symbolismus
- vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování
- přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ – rozvoj básnické obraznosti
- důraz na hudebnost verše
- podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
- volný verš
- Ch. Baudlaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3.) Dekadence
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti
- opovržení životem, pocity rozkladu a smrti
- únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, nedokonalý, úzký, do světa snů k mystice – víra v nadpřirozený svět
- úsilí o čisté umění
- P. Verlaine, O. Wilde, K. Hlaváček, J. Karásek ze Lvovic
Romantismus - Německo
Romantismus - Německo
Novalis (1772 – 1801)
- sbírka Hymny noci – kontrast dne, života, světla a noci, smrti, tmy
Henrich Heine
- německy píšící židovský básník
- je přesvědčen o právu člověka na svobodný rozvoj..
- sbírka Kniha písní – baladický ráz, vznikla pod vlivem lidové poezie, subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie..
Francie
- tzv. prokletí básníci
- ve své době sice nepochopeni – pobuřovali měšťáckou morálku
Charles Baudlaire (1821 – 186)
- básník, překladatel, kritik
- bohémský život v Paříži
- lyrická sbírka – Květy zla – spojení představy krásy a zla, provokující otevřenost
- pobuřující cynismus – hledá krásu i v ošklivosti
- např. báseň Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby x závěr: skutečná krása mrtvých lásek, kontrast: život x smrt, krása je v pravdě
- hledání harmonie, čistoty x skutečný svět
- touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém vyjádření
- bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma
- cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky
Novalis (1772 – 1801)
- sbírka Hymny noci – kontrast dne, života, světla a noci, smrti, tmy
Henrich Heine
- německy píšící židovský básník
- je přesvědčen o právu člověka na svobodný rozvoj..
- sbírka Kniha písní – baladický ráz, vznikla pod vlivem lidové poezie, subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie..
Francie
- tzv. prokletí básníci
- ve své době sice nepochopeni – pobuřovali měšťáckou morálku
Charles Baudlaire (1821 – 186)
- básník, překladatel, kritik
- bohémský život v Paříži
- lyrická sbírka – Květy zla – spojení představy krásy a zla, provokující otevřenost
- pobuřující cynismus – hledá krásu i v ošklivosti
- např. báseň Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby x závěr: skutečná krása mrtvých lásek, kontrast: život x smrt, krása je v pravdě
- hledání harmonie, čistoty x skutečný svět
- touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém vyjádření
- bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma
- cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky
Vývoj světové poezie v průběhu 19. století
Vývoj světové poezie v průběhu 19. století
Beat generation (literatura po roce 45)
Robinson Jeffers
- jeden z prvních co se řadí k beat generation
- zaměřen na lyriku,
- vychází z přírodních rytmů
- zabývá se všemi emocemi, především, ale těmi co mají dlouhodobější ráz
- sbírka "Maják v bouři"
- v básních epické prvky, často lidová magie
Lawrence Ferlinghetti
- básník
- patří do hnutí " Sanfranciská renessance"
- Vydává beatníky ve svém knihkupectví - City Light Books
- Pořádá veřejná čtení
- Zastává názor, že jazyk poezie se nemá příliš odklánět od jazyka všedního
- Zachycuje jediný okamžik - reflexivní lyrika
- Jazyk srozumitelný, prostředky - hodně alegorie, srovnánáí, symboliky a kontrastu
Beat generation (literatura po roce 45)
Robinson Jeffers
- jeden z prvních co se řadí k beat generation
- zaměřen na lyriku,
- vychází z přírodních rytmů
- zabývá se všemi emocemi, především, ale těmi co mají dlouhodobější ráz
- sbírka "Maják v bouři"
- v básních epické prvky, často lidová magie
Lawrence Ferlinghetti
- básník
- patří do hnutí " Sanfranciská renessance"
- Vydává beatníky ve svém knihkupectví - City Light Books
- Pořádá veřejná čtení
- Zastává názor, že jazyk poezie se nemá příliš odklánět od jazyka všedního
- Zachycuje jediný okamžik - reflexivní lyrika
- Jazyk srozumitelný, prostředky - hodně alegorie, srovnánáí, symboliky a kontrastu
NOVÝ ROMÁN, MAGICKÝ REALISMUS
NOVÝ ROMÁN
- nový typ románu - Francie 50. léta
- pojícím elementem odmítavý postoj k klasické kompozici románu
- útočí proti ději a postavě
- skutečnost - popis věcí, jevů bez příčinné či časové chronologie
- postavy jsou nezřetelné, tápající, bez jakékoli psychické motivace
- detektivní témata, motivy bloudění a pátrání
Alain Robbe-Grillet
- manifest za nový román
- "Gumy", Žárlivost, Zírající…
MAGICKÝ REALISMUS
- postmodernistická literatura
- latinsko.americká próza
- v zemích se silnou tradicí mytologie
- prolínání dvou světů - reálného a magického nadpřirozeného
- prolínání hranic těchto světů
Gabriel García Márquez
- kolumbijec
- "Sto roků samoty" - kronika provinčního městečka, sledování osudů jedné rodiny, román hje zrcadlem neustále plynoucího času..
znaky magického realismu má i Bulgakovovo dílo "Mistr a Markétka"
- nový typ románu - Francie 50. léta
- pojícím elementem odmítavý postoj k klasické kompozici románu
- útočí proti ději a postavě
- skutečnost - popis věcí, jevů bez příčinné či časové chronologie
- postavy jsou nezřetelné, tápající, bez jakékoli psychické motivace
- detektivní témata, motivy bloudění a pátrání
Alain Robbe-Grillet
- manifest za nový román
- "Gumy", Žárlivost, Zírající…
MAGICKÝ REALISMUS
- postmodernistická literatura
- latinsko.americká próza
- v zemích se silnou tradicí mytologie
- prolínání dvou světů - reálného a magického nadpřirozeného
- prolínání hranic těchto světů
Gabriel García Márquez
- kolumbijec
- "Sto roků samoty" - kronika provinčního městečka, sledování osudů jedné rodiny, román hje zrcadlem neustále plynoucího času..
znaky magického realismu má i Bulgakovovo dílo "Mistr a Markétka"
POSTMODERNISMUS
POSTMODERNISMUS
- je proti všemu modernímu co už člověku nemá co říci
- tradiční prostředky myšlení už nedostačují k tomu abychom pochopily co se kolem nás děje
- filozofové: Jacques Derrida, Jean-Francois Lyotard
Umberto Eco
- "jméno růže"
o dobrodružný příběh, detektivní zápletka,
o mystifikace, složitá symbolika,
o dvojí rovina románu, problematika středověku,
o promyšlená kompozice
Vladimír Nabokov
- "lolita" - příběh muže a nezletilé dívky, zahrávání si s ohněm, nezodpovědnost, síla přitažlivosti ženy..
- je proti všemu modernímu co už člověku nemá co říci
- tradiční prostředky myšlení už nedostačují k tomu abychom pochopily co se kolem nás děje
- filozofové: Jacques Derrida, Jean-Francois Lyotard
Umberto Eco
- "jméno růže"
o dobrodružný příběh, detektivní zápletka,
o mystifikace, složitá symbolika,
o dvojí rovina románu, problematika středověku,
o promyšlená kompozice
Vladimír Nabokov
- "lolita" - příběh muže a nezletilé dívky, zahrávání si s ohněm, nezodpovědnost, síla přitažlivosti ženy..
ABSURDNÍ LITERATURA
ABSURDNÍ LITERATURA
- to, co se příčí zobratenému rozumem
- abstraktní situace vzniká tam kde se vytvářejí protismyslové vztrahy mezi určitými jevy
Alfred Jarry
- "král UBU"
- filozofie patofyziky
Samuel Beckett
- Ir, píše Francouzsky
- Studoval literaturu, filozofii
- Zajímají ho zákl. lidské situace bolest, smutek…
- Jde jen o zamyšlení né o filozofickou úvahu
- "Čekání na Godota" - čekání na někoho, forma rozhovoru mezi dvěma muži
MLADÍ ROZHNĚVANÍ MUŽI
- inteligentní, vzdělaní, mladí
- na počátku své kariéry
- mají za sebou čerstvý prožitek války
- smysl: brání se konvencím, nehybnosti jevů a vztahů, nechtějí se smířit s danou falešnou situací
- jejich vzpoura se projevuje prostřednictvím konání jedince
- i přes protest zůstávají v rámci konvencí tehdejší anglie
- neexistuje něco jako vzpoura, potulný život..
- hrdinové knih: mladí muži, čerstvě vzdělaní, nakonec však se společností splynou
Kingsley Amis
- "Šťasný Jim"
o realistický, chronologický
o technika střihu
o popis, líčení, výběr situací
o kontrasty prostředí, grotesknost. Mimičnost
o prostředí university: symbol sevřenosti až sklíčenosti - vše se dělá jako před 100 lety, zvyky
- to, co se příčí zobratenému rozumem
- abstraktní situace vzniká tam kde se vytvářejí protismyslové vztrahy mezi určitými jevy
Alfred Jarry
- "král UBU"
- filozofie patofyziky
Samuel Beckett
- Ir, píše Francouzsky
- Studoval literaturu, filozofii
- Zajímají ho zákl. lidské situace bolest, smutek…
- Jde jen o zamyšlení né o filozofickou úvahu
- "Čekání na Godota" - čekání na někoho, forma rozhovoru mezi dvěma muži
MLADÍ ROZHNĚVANÍ MUŽI
- inteligentní, vzdělaní, mladí
- na počátku své kariéry
- mají za sebou čerstvý prožitek války
- smysl: brání se konvencím, nehybnosti jevů a vztahů, nechtějí se smířit s danou falešnou situací
- jejich vzpoura se projevuje prostřednictvím konání jedince
- i přes protest zůstávají v rámci konvencí tehdejší anglie
- neexistuje něco jako vzpoura, potulný život..
- hrdinové knih: mladí muži, čerstvě vzdělaní, nakonec však se společností splynou
Kingsley Amis
- "Šťasný Jim"
o realistický, chronologický
o technika střihu
o popis, líčení, výběr situací
o kontrasty prostředí, grotesknost. Mimičnost
o prostředí university: symbol sevřenosti až sklíčenosti - vše se dělá jako před 100 lety, zvyky
Jack Kerouac, Lawrence Ferlinghetti, Charles Bukowski
Jack Kerouac
- prozaik, tulák
- dynamická próza, nedbá literárních konvencí
- živelnost, bezprostřednost, vitalita
- láska k životu
- cíl: dosažení blaženosti
- "Na cestě" - spontánní próza
- "Mag"
Lawrence Ferlinghetti
- básník
- patří do hnutí " Sanfranciská renessance!"
- Vydává beatníky ve svém knihkupectví - City Light Books
- Pořádá veřejná čtení
- Zastává názor, že jazyk poezie se nemá příliš odklánět od jazyka všedního
- Zachycuje jediný okamžik - reflexivní lyrika
- Jazyk srozumitelný, prostředky - hodně alegorie, srovnánáí, symboliky a kontrastu
Charles Bukowski
- otevřené výpovědi a cynismus
- "Hollywood"
- "kritický okamžik" - lyrika bez příběhu, lidé jsou sobečtí a nekoukají kolem sebe
- prozaik, tulák
- dynamická próza, nedbá literárních konvencí
- živelnost, bezprostřednost, vitalita
- láska k životu
- cíl: dosažení blaženosti
- "Na cestě" - spontánní próza
- "Mag"
Lawrence Ferlinghetti
- básník
- patří do hnutí " Sanfranciská renessance!"
- Vydává beatníky ve svém knihkupectví - City Light Books
- Pořádá veřejná čtení
- Zastává názor, že jazyk poezie se nemá příliš odklánět od jazyka všedního
- Zachycuje jediný okamžik - reflexivní lyrika
- Jazyk srozumitelný, prostředky - hodně alegorie, srovnánáí, symboliky a kontrastu
Charles Bukowski
- otevřené výpovědi a cynismus
- "Hollywood"
- "kritický okamžik" - lyrika bez příběhu, lidé jsou sobečtí a nekoukají kolem sebe
NEOREALISMUS, BEAT GENERATION
NEOREALISMUS
- umělecký směr v Itálii
- žízeň po realitě a smyslovém prožitku - to vše mělo zapomenout na fašistickou literaturu
Moravia Alberto
- romány pestrou paletou života poválečné itálie
- díla: Římanka, Horalka, Neposlušnost…
BEAT GENERATION
- generační hnutí v USA, které se vzbouřilo proti tehdejším ideálům konzumní společnosti
- silné prožitky umocněné drogami a alkoholem
- nebylo neobvyklé mnohoženství
- typické hodně cestovat, užívat a hlavně prožívat!!! (večírky..)
- Síla prožitku, kontrast s přírodou
- Přátelství, láska, radost……
- Hudba jazz, rock.. hippies hudba -. Meditační..
Robinson Jeffers
- jeden z prvních co se řadí k beat generation
- zaměřen na lyriku,
- vychází z přírodních rytmů
- zabývá se všemi emocemi, především, ale těmi co mají dlouhodobější ráz
- sbírka "Maják v bouři"
- v básních epické prvky, často lidová magie
- umělecký směr v Itálii
- žízeň po realitě a smyslovém prožitku - to vše mělo zapomenout na fašistickou literaturu
Moravia Alberto
- romány pestrou paletou života poválečné itálie
- díla: Římanka, Horalka, Neposlušnost…
BEAT GENERATION
- generační hnutí v USA, které se vzbouřilo proti tehdejším ideálům konzumní společnosti
- silné prožitky umocněné drogami a alkoholem
- nebylo neobvyklé mnohoženství
- typické hodně cestovat, užívat a hlavně prožívat!!! (večírky..)
- Síla prožitku, kontrast s přírodou
- Přátelství, láska, radost……
- Hudba jazz, rock.. hippies hudba -. Meditační..
Robinson Jeffers
- jeden z prvních co se řadí k beat generation
- zaměřen na lyriku,
- vychází z přírodních rytmů
- zabývá se všemi emocemi, především, ale těmi co mají dlouhodobější ráz
- sbírka "Maják v bouři"
- v básních epické prvky, často lidová magie
Osobnosti ve světové literatuře
Osobnosti ve světové literatuře
20. století:
EXISTENCIONALISMUS
- odráží krizi ideálů a hodnot měšťanstva 20. století
- působí to nejistotu, zmatek strach
- otázky jak může být člověk tak krutý (viz. 2.svět.vál.)
- filozofie: Kierkegaard, Heideggen, Jaspers, Husserl
- produkce násilí, absurdita, které lidi nerozumí z toho vyplývá tento směr, lidé se zbavují náboženství - hledají jistotu
- založen na individuu, existenci, zodpovědnosti za svá rozhodnutí a činy
- úhly pohledu: prožitek životního absurdna, odpovědnost za činy, únik do autoprojektu - pocit existenciální úzkosti -povede se mi to?
- Metoda: sebeanalýza
- Romány, novely, povídky, eseje, filozofické spisy - psány jako deník, lyrika
- Mezní situace
- Smysl: přijmout svůj úděl, naplnit ho (autoprojekt), zhostit se vědomě své existence
- Téma : svoboda - je člověk svobodný?
- Předchůdci: Kafka, Bulgakov, Dostojevskij, Klíma, Mácha - deníky, Gogol….
Jean Paul Sartre
- Filozof, publicista, spisovatel
- Člověku je dána schopnost svobody, výrazem této svobody je čin - bezu činu je lidská existence bez příčiny
- "hnus", Zeď, Bytí a nicota….
- "Mouchy" (s Euripidovou elektrou) - jako antické drama, symbol vědomí mouchy - mohou obtěžovat jen toho co se nerozhodl sám,
Albert Camus
- filozof a spisovatel
- "cizinec", "mor", Mýtus o Sisyfovi……
20. století:
EXISTENCIONALISMUS
- odráží krizi ideálů a hodnot měšťanstva 20. století
- působí to nejistotu, zmatek strach
- otázky jak může být člověk tak krutý (viz. 2.svět.vál.)
- filozofie: Kierkegaard, Heideggen, Jaspers, Husserl
- produkce násilí, absurdita, které lidi nerozumí z toho vyplývá tento směr, lidé se zbavují náboženství - hledají jistotu
- založen na individuu, existenci, zodpovědnosti za svá rozhodnutí a činy
- úhly pohledu: prožitek životního absurdna, odpovědnost za činy, únik do autoprojektu - pocit existenciální úzkosti -povede se mi to?
- Metoda: sebeanalýza
- Romány, novely, povídky, eseje, filozofické spisy - psány jako deník, lyrika
- Mezní situace
- Smysl: přijmout svůj úděl, naplnit ho (autoprojekt), zhostit se vědomě své existence
- Téma : svoboda - je člověk svobodný?
- Předchůdci: Kafka, Bulgakov, Dostojevskij, Klíma, Mácha - deníky, Gogol….
Jean Paul Sartre
- Filozof, publicista, spisovatel
- Člověku je dána schopnost svobody, výrazem této svobody je čin - bezu činu je lidská existence bez příčiny
- "hnus", Zeď, Bytí a nicota….
- "Mouchy" (s Euripidovou elektrou) - jako antické drama, symbol vědomí mouchy - mohou obtěžovat jen toho co se nerozhodl sám,
Albert Camus
- filozof a spisovatel
- "cizinec", "mor", Mýtus o Sisyfovi……
Odraz Antické literatury ve vývoji další literatury
Odraz Antické literatury ve vývoji další literatury
- Čerpáme z ní dodnes, vracíme se k ní např. Renesance, Klasicismus (soustředěni na Řím)
- Například EPOS se vyvíjí dále v dobrodružný román
- Kompozice například antického dramatu se užívá v dílech dodnes např. Sarterovy "Mouchy" z období Existencionalismu
- srovnání Euripidovy "Elektry" a Sarterových "Much"
- postavy:
o Aigistos - živočišný typ, touha po moci tu získává vraždou a udržuje klamem, nakonec podléhá únavě právě tím co získal
o Klytaimestra - žena Agamemnona, její dcera Elektra ji nenávidí protože s Aigistem ho zabily a pak žila s ním(aigistem)
o Elektra - pěstuje nenávist k matce a nevlastnímu otci, chce provést krevní mstu
o Orestes - syn Klytaimestry a Agamemnona, vrací se z cest, s Elektrou se umluví na mstě a on ji vykoná
o Erínyje…………………….Mouchy (u Sartra) - něco jako svědomí co nás užírá
o ……………………………bůh Jupiter - vychovatel (pouze u Sartra), poživačný baví se tím jak lidé žijí, dělá naschvály, hraje si snimi
- příběh: sourozenci zabijí nevlastního otce a tím zbavují město špatného vládce berou vinu na sebe…Elektru ničí výčitky svědomí - Erinyje (mouchy), Oresta ne, vyrovnává se se svým činem (existencionální rys)
- kompozice:jako antické drama
- Čerpáme z ní dodnes, vracíme se k ní např. Renesance, Klasicismus (soustředěni na Řím)
- Například EPOS se vyvíjí dále v dobrodružný román
- Kompozice například antického dramatu se užívá v dílech dodnes např. Sarterovy "Mouchy" z období Existencionalismu
- srovnání Euripidovy "Elektry" a Sarterových "Much"
- postavy:
o Aigistos - živočišný typ, touha po moci tu získává vraždou a udržuje klamem, nakonec podléhá únavě právě tím co získal
o Klytaimestra - žena Agamemnona, její dcera Elektra ji nenávidí protože s Aigistem ho zabily a pak žila s ním(aigistem)
o Elektra - pěstuje nenávist k matce a nevlastnímu otci, chce provést krevní mstu
o Orestes - syn Klytaimestry a Agamemnona, vrací se z cest, s Elektrou se umluví na mstě a on ji vykoná
o Erínyje…………………….Mouchy (u Sartra) - něco jako svědomí co nás užírá
o ……………………………bůh Jupiter - vychovatel (pouze u Sartra), poživačný baví se tím jak lidé žijí, dělá naschvály, hraje si snimi
- příběh: sourozenci zabijí nevlastního otce a tím zbavují město špatného vládce berou vinu na sebe…Elektru ničí výčitky svědomí - Erinyje (mouchy), Oresta ne, vyrovnává se se svým činem (existencionální rys)
- kompozice:jako antické drama
Komedie
- Komedie
- Aristofanés
- Jezdci Lysistraté,Archaňané, Mír,Žáby
- v těchto hrách se řeší aktuální politické otázky, názory apod.
Znaky Antické komedie
- zesměšňuje jevy života a mají šťastný a smírný konec
- útok na politické poměry a soudobou morálku
- nevázaný žert
- hovor
- Historická próza
- Herodotos - otec historie - Řecko perské války
- Thukididés - kritika věrohodností pramenů - Peloponéské války
- Řečnictví
- Ísokratés, Démosthenés
- Flosofická próza
- Platón - Ústava
- Aristatelés - Poetika, Rétorika
c) Období helénistické (od 4, do 1. století př. n. 1. -dobytí Řecka Alexandrem Makedonským)
- je to období kdy se řecká kultura šířila do celého světa prostřednictvím dobytých území Alexandrem Makedonským
- je zde velký rozvoj exaktních věd (Archimédes, Euklidés atd.) - vzniká tzv. "nová komedie" - autorem je Menandros
- vzniká dobrodružný román
- Aristofanés
- Jezdci Lysistraté,Archaňané, Mír,Žáby
- v těchto hrách se řeší aktuální politické otázky, názory apod.
Znaky Antické komedie
- zesměšňuje jevy života a mají šťastný a smírný konec
- útok na politické poměry a soudobou morálku
- nevázaný žert
- hovor
- Historická próza
- Herodotos - otec historie - Řecko perské války
- Thukididés - kritika věrohodností pramenů - Peloponéské války
- Řečnictví
- Ísokratés, Démosthenés
- Flosofická próza
- Platón - Ústava
- Aristatelés - Poetika, Rétorika
c) Období helénistické (od 4, do 1. století př. n. 1. -dobytí Řecka Alexandrem Makedonským)
- je to období kdy se řecká kultura šířila do celého světa prostřednictvím dobytých území Alexandrem Makedonským
- je zde velký rozvoj exaktních věd (Archimédes, Euklidés atd.) - vzniká tzv. "nová komedie" - autorem je Menandros
- vzniká dobrodružný román
Římská literatura
Římská literatura
- i římská literatura se dělí do čtyř období - staré, vrcholné, stříbný věk a období úpadku - jazykem je latina a je zde patrný vliv řecké kultury
- rozvoj prózy, komedie a ŘEČNICTVÍ!
a) Období staré (ve 3. st. př. n. l.)
- v tomto období vznikají hlavně komedie - Titus Maccius Plautus
- Komedie o hrnci (komedie o lakomci - později vliv na Moliéra), Pseudolus (o vychytralém otroku)
- Marcus Porcius Cató - O zemědělství (nejstarší latinsky psané dílo, které se dochovalo)
b) Období vrcholné - tzv. zlatý věk (1, st. př. n. 1. a počátek letopočtu)
- rozvíjí se řečnictví
- Marcus Tullius Cicero (politické řeči a dopisy)
- dále pak paměti – memoáry
- Gaius Julius Caesar - zápisky o válce galské
- v neposlední řadě taky lyrika
- Gaius Valerius Catullus (tvořil milostnou poezii)
- autoři z období Oktaviana Augusta
- Publius Vergilius Maro - Aeneís (na oslavu císařského rodu - hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu)
- Publius Ovidius Naso – Umění milovati (milostná poezie), Proměny (Metamorfózy)250 řeckých a římských báli s motivem proměny
- i římská literatura se dělí do čtyř období - staré, vrcholné, stříbný věk a období úpadku - jazykem je latina a je zde patrný vliv řecké kultury
- rozvoj prózy, komedie a ŘEČNICTVÍ!
a) Období staré (ve 3. st. př. n. l.)
- v tomto období vznikají hlavně komedie - Titus Maccius Plautus
- Komedie o hrnci (komedie o lakomci - později vliv na Moliéra), Pseudolus (o vychytralém otroku)
- Marcus Porcius Cató - O zemědělství (nejstarší latinsky psané dílo, které se dochovalo)
b) Období vrcholné - tzv. zlatý věk (1, st. př. n. 1. a počátek letopočtu)
- rozvíjí se řečnictví
- Marcus Tullius Cicero (politické řeči a dopisy)
- dále pak paměti – memoáry
- Gaius Julius Caesar - zápisky o válce galské
- v neposlední řadě taky lyrika
- Gaius Valerius Catullus (tvořil milostnou poezii)
- autoři z období Oktaviana Augusta
- Publius Vergilius Maro - Aeneís (na oslavu císařského rodu - hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu)
- Publius Ovidius Naso – Umění milovati (milostná poezie), Proměny (Metamorfózy)250 řeckých a římských báli s motivem proměny
Římská literatura II
c) Stříbrný věk (1. st. n.l. - období císařské)
- vzniká satira
- Martialis –Epigramy
- Petronius - Satirikon (satirický román)
- dále filosofie
- Seneca - o duševním klidu
- v neposlední řadě historie
- Tacius – Letopisy, Historie
d) Období úpadku (2. st. n. L)
- Marcus Aurelius – Hovory k sobě (toto dílo vzniklo na slovensku)
- vzniká satira
- Martialis –Epigramy
- Petronius - Satirikon (satirický román)
- dále filosofie
- Seneca - o duševním klidu
- v neposlední řadě historie
- Tacius – Letopisy, Historie
d) Období úpadku (2. st. n. L)
- Marcus Aurelius – Hovory k sobě (toto dílo vzniklo na slovensku)
Antická literatura II
b) Období attické (od 5. do 4. st. př. n. L)
- je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
- v této době vznikla řecké drama - vyvinulo s z obřadních her na oslavu boha Dionýsa - nejprve jeden herec doprovázený sborem, později 2 až 3 herci
- tvořily se hry tragické i komické
- tragédie
- Aischifos
- Elektra (Orestes je povinen pomstít smrt otce. Agamemnona, to znamená zabít svou matku, která ho zavraždila)
- Sofoklés
- Antígona (Antigana plní mravní příkaz a pohřbí svého bratra Polyneika, přestože je to výslovně zakázáno a je odsouzena ke kruté smrti)
- Král Oidipus (hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou)
- Euripidés
- zaujímá kritický postoj k mýtu a tvoří na téma lásky a psychologie ženy
- Médea, Elektra a Orestes
Kompozice Antické tragédie:
- expozice - uvedení do tématu
- kolize - zápletka
- krize - vyvrcholení
- peripetie - zvrat
- katastrofa - tragický závěr
Znaky Antické tragédie:
- čerpá z mytologie
- hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- jsou tvořeny ve veršované podobě
- jednota času, děje a místa (Aristoteles)
- děj se nečlení na dějství
- spojení zpěvu, tance a mluveného slova
- je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
- v této době vznikla řecké drama - vyvinulo s z obřadních her na oslavu boha Dionýsa - nejprve jeden herec doprovázený sborem, později 2 až 3 herci
- tvořily se hry tragické i komické
- tragédie
- Aischifos
- Elektra (Orestes je povinen pomstít smrt otce. Agamemnona, to znamená zabít svou matku, která ho zavraždila)
- Sofoklés
- Antígona (Antigana plní mravní příkaz a pohřbí svého bratra Polyneika, přestože je to výslovně zakázáno a je odsouzena ke kruté smrti)
- Král Oidipus (hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou)
- Euripidés
- zaujímá kritický postoj k mýtu a tvoří na téma lásky a psychologie ženy
- Médea, Elektra a Orestes
Kompozice Antické tragédie:
- expozice - uvedení do tématu
- kolize - zápletka
- krize - vyvrcholení
- peripetie - zvrat
- katastrofa - tragický závěr
Znaky Antické tragédie:
- čerpá z mytologie
- hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- jsou tvořeny ve veršované podobě
- jednota času, děje a místa (Aristoteles)
- děj se nečlení na dějství
- spojení zpěvu, tance a mluveného slova
Návrh osnov:
Návrh osnov:
- Úvod - seznámení s předmětem, dějem, jeho definice, zdůvodnění, proč o něm píšeme, jeho zařazení apod.
- Vlastní popis (těžiště útvaru)
a) popis statický - popis jednotlivých částí a jejich vlastností + případně vztahů,
podle předem stanoveného konceptu
b) popis dynamický - popis jednotlivých dějů, činností, případně zachycení vazeb mezi nimi, příčin, 11 důsledků, zdůvodnění jednotlivých kroků.
- Postup bývá popisován chronologicky (tj. tak jak za sebou jednotlivé činnosti)
- Následuje Závěr - souhrnný výčet hlavních předností, nedostatků, významných rysů.
- U dynamického popisu i výsledný efekt, závěrečný krok činnosti (děje) apod.
- Možnost popsat stručně i kontext, rozšíření, výskyt, historii.
- Popis končívá vystižením významu, využitím funkce popisovaného předmětu (děje),
jeho doporučením.
- Úvod - seznámení s předmětem, dějem, jeho definice, zdůvodnění, proč o něm píšeme, jeho zařazení apod.
- Vlastní popis (těžiště útvaru)
a) popis statický - popis jednotlivých částí a jejich vlastností + případně vztahů,
podle předem stanoveného konceptu
b) popis dynamický - popis jednotlivých dějů, činností, případně zachycení vazeb mezi nimi, příčin, 11 důsledků, zdůvodnění jednotlivých kroků.
- Postup bývá popisován chronologicky (tj. tak jak za sebou jednotlivé činnosti)
- Následuje Závěr - souhrnný výčet hlavních předností, nedostatků, významných rysů.
- U dynamického popisu i výsledný efekt, závěrečný krok činnosti (děje) apod.
- Možnost popsat stručně i kontext, rozšíření, výskyt, historii.
- Popis končívá vystižením významu, využitím funkce popisovaného předmětu (děje),
jeho doporučením.
Antická literatura
Antická literatura
- do této oblasti literatury spadá literatura starověkého Řecka a Říma
1.) Řecká literatura
- řecká literatura se dělí do tří základních období - archaické, atické a helénistické
a) Období archaické (do 6. st. př. n.1.)
- nejstarší literární díla vznikala na území Malé Asie - nejvíce se tvořila epická díla
- nejvýznačnějším autorem této doby byl Homér a lidé okolo něho - napsal eposy llias a Odyssea - vznikla v 8. století př. n. l.
- tématem těchto eposů byla trojská válka - hlavními postavami jsou Odysseus, Achilleus a Hektor
- dále se tvořila díla lyrická
- elegie- je to píseň s doprovodem píšťaly - autorem byl Archiloschos
- milostná píseň - autorem byl Anakreon ("umění milovat")
- monodická lyrika - pro sólový zpěv s doprovodem lyry - autorkou byla Sapfó .
- sborová lyrika - ódy a oslava osob - autorem byl Pinandros
- epigram - původně oslavný verš, např. nápis na pomníku, pak satiricky útočná báseň
- autory byli Simónidés a lón
- bajka - vyjadřuje lidovou moudrost - autorem byl Aisópos (Ezop
- do této oblasti literatury spadá literatura starověkého Řecka a Říma
1.) Řecká literatura
- řecká literatura se dělí do tří základních období - archaické, atické a helénistické
a) Období archaické (do 6. st. př. n.1.)
- nejstarší literární díla vznikala na území Malé Asie - nejvíce se tvořila epická díla
- nejvýznačnějším autorem této doby byl Homér a lidé okolo něho - napsal eposy llias a Odyssea - vznikla v 8. století př. n. l.
- tématem těchto eposů byla trojská válka - hlavními postavami jsou Odysseus, Achilleus a Hektor
- dále se tvořila díla lyrická
- elegie- je to píseň s doprovodem píšťaly - autorem byl Archiloschos
- milostná píseň - autorem byl Anakreon ("umění milovat")
- monodická lyrika - pro sólový zpěv s doprovodem lyry - autorkou byla Sapfó .
- sborová lyrika - ódy a oslava osob - autorem byl Pinandros
- epigram - původně oslavný verš, např. nápis na pomníku, pak satiricky útočná báseň
- autory byli Simónidés a lón
- bajka - vyjadřuje lidovou moudrost - autorem byl Aisópos (Ezop
Romantismus
- romantismus
George Gordon Byron
- Džaur - starý mnich vypráví o svých osudech, kdy miloval dívku. Byla utopena a on myslel jen na pomstu. Když zabil vraha své dívky tak odchází do kláštera. Nikoli však z vnitřních pohnutek, ale protože nenávidí svět a hledá klid. Příběh psán retrospektivně = od stáří k mládí.
- období první světové války
Romane Rolland
- Petr a Lucie - počátek první světové války, náhodně se setkávají, Petr, který pochází z bohaté rodiny a Lucie, která z finančních důvodů nestudovala malířskou akademii a prodává obrázky, láska na první pohled,prožívají vášnivý vztah a krásný sen, nepouští si válku do svého vztahu, Petr je povolán do armády, užívají si poslední večer se dostanou do kostela, slibují si věrnost, na kostel spadne bomba a oba umírají
- období 1945 - 1970
Jan Otčenášek
- Romeo, Julie a Tma - odehrává se v době 2. světové války v Praze. Jednoho dne se Pavel syn Krejčího setkává v parku na lavičce s dívkou Ester. Židovská dívka sem utekla před transportem do koncentračního tábora v Terezíně. Zoufalá, osamocená, neví co má dělat. Pavel se jí ujímá a rozhodl se jí ukrýt ve svém pokoji, který je hned vedle otcovy krejčovské dílny. Jeho čin je v době každodenních poprav v době heydrichiády velmi odvážný. Tajně nosí Ester jídlo a knížky, rodičům nic neřekne, aby je uchránil před hrůzou a strachem. Po nějaké době si Pavel uvědomí, že má ester rád, že mu na ní velmi záleží. Také Ester se do Pavla zamilovala. Jednou se šla Ester umýt potají do dílny. Objevil ji tam tovaryš Čepek, ale byl to hodný člověk a tak se o tom opatrně zmínil Pavlovu otci.Ten po počátečním strachu souhlasí s Pavlovým návrhem, že Ester prozatím odvezou k tetě na venkov. Ale naneštěstí spatřil Ester i kolaborant Rejsek, který začal okamžitě vykřikovat, že v domě je židovka. Ester ví, že je Rejskem sledována. Další den obklíčí gestapo kostel v Resslově ulici, kde se skrývají parašutisté. Ester se snaží utéct z domu aby tím uchránila Pavla a ostatní nájemníky, ale daleko nedoběhla po několika krocích byla zastřelena….
George Gordon Byron
- Džaur - starý mnich vypráví o svých osudech, kdy miloval dívku. Byla utopena a on myslel jen na pomstu. Když zabil vraha své dívky tak odchází do kláštera. Nikoli však z vnitřních pohnutek, ale protože nenávidí svět a hledá klid. Příběh psán retrospektivně = od stáří k mládí.
- období první světové války
Romane Rolland
- Petr a Lucie - počátek první světové války, náhodně se setkávají, Petr, který pochází z bohaté rodiny a Lucie, která z finančních důvodů nestudovala malířskou akademii a prodává obrázky, láska na první pohled,prožívají vášnivý vztah a krásný sen, nepouští si válku do svého vztahu, Petr je povolán do armády, užívají si poslední večer se dostanou do kostela, slibují si věrnost, na kostel spadne bomba a oba umírají
- období 1945 - 1970
Jan Otčenášek
- Romeo, Julie a Tma - odehrává se v době 2. světové války v Praze. Jednoho dne se Pavel syn Krejčího setkává v parku na lavičce s dívkou Ester. Židovská dívka sem utekla před transportem do koncentračního tábora v Terezíně. Zoufalá, osamocená, neví co má dělat. Pavel se jí ujímá a rozhodl se jí ukrýt ve svém pokoji, který je hned vedle otcovy krejčovské dílny. Jeho čin je v době každodenních poprav v době heydrichiády velmi odvážný. Tajně nosí Ester jídlo a knížky, rodičům nic neřekne, aby je uchránil před hrůzou a strachem. Po nějaké době si Pavel uvědomí, že má ester rád, že mu na ní velmi záleží. Také Ester se do Pavla zamilovala. Jednou se šla Ester umýt potají do dílny. Objevil ji tam tovaryš Čepek, ale byl to hodný člověk a tak se o tom opatrně zmínil Pavlovu otci.Ten po počátečním strachu souhlasí s Pavlovým návrhem, že Ester prozatím odvezou k tetě na venkov. Ale naneštěstí spatřil Ester i kolaborant Rejsek, který začal okamžitě vykřikovat, že v domě je židovka. Ester ví, že je Rejskem sledována. Další den obklíčí gestapo kostel v Resslově ulici, kde se skrývají parašutisté. Ester se snaží utéct z domu aby tím uchránila Pavla a ostatní nájemníky, ale daleko nedoběhla po několika krocích byla zastřelena….
Popis, charakteristika, líčení
Popis, charakteristika, líčení
Umělecky popis – líčení
- úkol popisu - podat celkový obraz popisovaného předmětu nebo jevu, vystihnout části předmětu, jejich vlastnosti a vzájemné vztahy.
- popis umělecký je subjektivně zabarvený a bývají v něm používána složitá souvětí, dynamičná slovesa nebo jiné metody k upoutání posluchačovy (čtenářovy) pozornosti.
- cílem popisu je umožnit čtenáři, aby se o předmětu, ději nebo postupu dovedl učinit správnou představu po stránce vnější i vnitřní.
- Popis bývá často doplňován obrázky, schématy, přehledy, tabulkami.
- kompozice je určena cílem popisu - podat ucelený a přehledný obraz částí a vlastností popisovaného předmětu, nebo jednotlivých fází děje.
- Důležité je rozhodnout se pro určitý systém, pořádek při popisování jednotlivých prvků, např.:
- postup od celku k částem
- postup od nejdůležitějších částí k méně důležitým
- postup od nejzajímavějších částí k méně zajímavým
- postup na základě mechanického přístupu
- postup odpovídající věcnému poznávání objektu
- je třeba dbát především na to, aby výsledný popis působil uceleně, přehledně.
- Popis vychází ze soustředěného pozorování popisovaného předmětu (jevu, děje), z určení částí, jejich vlastností, z jejich pojmenování a z logického seřazení popisovaných částí.
Umělecky popis – líčení
- úkol popisu - podat celkový obraz popisovaného předmětu nebo jevu, vystihnout části předmětu, jejich vlastnosti a vzájemné vztahy.
- popis umělecký je subjektivně zabarvený a bývají v něm používána složitá souvětí, dynamičná slovesa nebo jiné metody k upoutání posluchačovy (čtenářovy) pozornosti.
- cílem popisu je umožnit čtenáři, aby se o předmětu, ději nebo postupu dovedl učinit správnou představu po stránce vnější i vnitřní.
- Popis bývá často doplňován obrázky, schématy, přehledy, tabulkami.
- kompozice je určena cílem popisu - podat ucelený a přehledný obraz částí a vlastností popisovaného předmětu, nebo jednotlivých fází děje.
- Důležité je rozhodnout se pro určitý systém, pořádek při popisování jednotlivých prvků, např.:
- postup od celku k částem
- postup od nejdůležitějších částí k méně důležitým
- postup od nejzajímavějších částí k méně zajímavým
- postup na základě mechanického přístupu
- postup odpovídající věcnému poznávání objektu
- je třeba dbát především na to, aby výsledný popis působil uceleně, přehledně.
- Popis vychází ze soustředěného pozorování popisovaného předmětu (jevu, děje), z určení částí, jejich vlastností, z jejich pojmenování a z logického seřazení popisovaných částí.
Referát /Přednáška
a) Referát
- veřejný projev - pro odborníky nebo zájemce o danou problematiku.
- Projev je adresný. - má zaujmout věcnou stránkou, musíme mít důkladné znalostí o dané věci - z literatury, praxe
- pořizujeme si písemný podklad - nejpodstatnější jsou fakta
- jedná se o věcně a logicky uspořádaný text
b) Přednáška
- mluvený projev naučného obsahu
- podstata - výkladové a úvahové postupy jsou zpracovány řečnickým stylem
- působí na rozum - vkládáme řečnické otázky, na které nemusí zaznít odpověď, ale udržují pozornost
- úvod - oslovení, vytyčení problému, rozvržení řeči
- stav -rozvedení myšlenek + odůvodnění, uvedení námitek a jejich vyvrácení - závěr - stručné shrnutí závěru, ke kterým řečník došel
- společnou vlastností je veřejný charakter- konají se za účasti veřejnosti, mají oficiální povahu - jsou to projevy monologické
- řečník se obrací na cit a na rozum
- veřejný projev - pro odborníky nebo zájemce o danou problematiku.
- Projev je adresný. - má zaujmout věcnou stránkou, musíme mít důkladné znalostí o dané věci - z literatury, praxe
- pořizujeme si písemný podklad - nejpodstatnější jsou fakta
- jedná se o věcně a logicky uspořádaný text
b) Přednáška
- mluvený projev naučného obsahu
- podstata - výkladové a úvahové postupy jsou zpracovány řečnickým stylem
- působí na rozum - vkládáme řečnické otázky, na které nemusí zaznít odpověď, ale udržují pozornost
- úvod - oslovení, vytyčení problému, rozvržení řeči
- stav -rozvedení myšlenek + odůvodnění, uvedení námitek a jejich vyvrácení - závěr - stručné shrnutí závěru, ke kterým řečník došel
- společnou vlastností je veřejný charakter- konají se za účasti veřejnosti, mají oficiální povahu - jsou to projevy monologické
- řečník se obrací na cit a na rozum
Téma nenaplněné lásky v literatuře
Téma nenaplněné lásky v literatuře
Nenaplněná láska: láska, která nemůže být uskutečněna, nerozvíjí se
- důvody:
cizí zapříčinění
vlastní zapříčinění
Cizí zapříčinění: smrt jednoho z milovaných, odloučení, rodiče neschvalují, okolí, rozdílné společenské podmínky, katastrofa(válka, přírodní katastrofa..)
Formy ztvárnění: román, poezie, tragédie, sonet….
Období: preromantismus, romantismus, gotika - rytířské romány např. "Tristan a Izolda", renesance
Díla: Tolstoj - Anna Karenina, Mácha - Máj, Puškin - Evžen Oněgin, Mrštíkové - Maryša…….
- období renesance a humanismu
William Shakespeare
- Rome a Julie
Nenaplněná láska: láska, která nemůže být uskutečněna, nerozvíjí se
- důvody:
cizí zapříčinění
vlastní zapříčinění
Cizí zapříčinění: smrt jednoho z milovaných, odloučení, rodiče neschvalují, okolí, rozdílné společenské podmínky, katastrofa(válka, přírodní katastrofa..)
Formy ztvárnění: román, poezie, tragédie, sonet….
Období: preromantismus, romantismus, gotika - rytířské romány např. "Tristan a Izolda", renesance
Díla: Tolstoj - Anna Karenina, Mácha - Máj, Puškin - Evžen Oněgin, Mrštíkové - Maryša…….
- období renesance a humanismu
William Shakespeare
- Rome a Julie
Slovní zásoba, její rozvrstvení
slovní zásoba, její rozvrstvení
Slovní zásoba
- aktivní
- pasivní
o záleží na
osobnosti člověka
na sociokulturním prostředí
výchově
vzdělání
stupni rozhledu
paměti
jazykovém nadání
Rozvrstvení slovní zásoby
- slovní zásoba - jednotka SLOVO
- spojení dvou a více slov - ustálená spojení
i. sousloví - odborné názvy jako je třeba kočka domácí..
- frazeologie - soubor spojení
i. spojení frazeologická - spojení více slov, kterým samostatně nemusíme rozumět, ale víme co znamenají jako celek
ii. rčení - spojení nevětná
iii. pořekadla - spojení větná
iv. pranostiky
v. přísloví
- pojmenování - slova, kterými pojmenováváme různé věci, třeba stejného tvaru
- poukázání - většinou zájmena, jen poukazují
- gramatická slova - spojky, částice, předložky..
- vlastní jména
- slova cizího původu, zastaralá (archaismy), novotvary (neologismy)
Slovní zásoba
- aktivní
- pasivní
o záleží na
osobnosti člověka
na sociokulturním prostředí
výchově
vzdělání
stupni rozhledu
paměti
jazykovém nadání
Rozvrstvení slovní zásoby
- slovní zásoba - jednotka SLOVO
- spojení dvou a více slov - ustálená spojení
i. sousloví - odborné názvy jako je třeba kočka domácí..
- frazeologie - soubor spojení
i. spojení frazeologická - spojení více slov, kterým samostatně nemusíme rozumět, ale víme co znamenají jako celek
ii. rčení - spojení nevětná
iii. pořekadla - spojení větná
iv. pranostiky
v. přísloví
- pojmenování - slova, kterými pojmenováváme různé věci, třeba stejného tvaru
- poukázání - většinou zájmena, jen poukazují
- gramatická slova - spojky, částice, předložky..
- vlastní jména
- slova cizího původu, zastaralá (archaismy), novotvary (neologismy)
Řečnický styl
Řečnický styl
- Řečnicky styl
Pravidla mluveného projevu
- nutné je naučit se klidně, věcně a srozumitelně sdělovat poznatky a myšlení - dalšími pravidly jsou dostatečná hlasitost, výslovnost, melodie
- důležité je oslovení posluchače, musíme udržovat jeho pozornost - pomocí kladení řečnických otázek - projev nesmí být formulován příliš složitě - žádná složitá souvětí
Útvary řečnických projevů:
1) Politické projevy
- jsou v podstatě hodnotící úvahou
- fakta mají úkol hodnotit skutečnost a ukázat správný směr dalšího jednání - nejčastěji se užívá postupu úvahového a výkladového
- závěr projevujeme citlivě, protože se mluvčí s posluchači rozchází
- závěr si posluchači nejvíce zapamatují - ve vystoupení řečník zahrnuje do řešení i posluchače
2) Slavností příležitostné projevy
- mají povahu kladně hodnotících úvah, působí především na city a postoje posluchačů - projevy při společenských příležitostech, oslavách
- předem se připravují - obsah i přednes
- řečník může působit pohledem, mimikou, gesty
3) Mluvené naučné projevy (referát, přednáška)
- Řečnicky styl
Pravidla mluveného projevu
- nutné je naučit se klidně, věcně a srozumitelně sdělovat poznatky a myšlení - dalšími pravidly jsou dostatečná hlasitost, výslovnost, melodie
- důležité je oslovení posluchače, musíme udržovat jeho pozornost - pomocí kladení řečnických otázek - projev nesmí být formulován příliš složitě - žádná složitá souvětí
Útvary řečnických projevů:
1) Politické projevy
- jsou v podstatě hodnotící úvahou
- fakta mají úkol hodnotit skutečnost a ukázat správný směr dalšího jednání - nejčastěji se užívá postupu úvahového a výkladového
- závěr projevujeme citlivě, protože se mluvčí s posluchači rozchází
- závěr si posluchači nejvíce zapamatují - ve vystoupení řečník zahrnuje do řešení i posluchače
2) Slavností příležitostné projevy
- mají povahu kladně hodnotících úvah, působí především na city a postoje posluchačů - projevy při společenských příležitostech, oslavách
- předem se připravují - obsah i přednes
- řečník může působit pohledem, mimikou, gesty
3) Mluvené naučné projevy (referát, přednáška)
Samizdatová a exilová literatura
Samizdatová a exilová literatura
Josef Škvorecký
- spisovatel, nakladatel, hudebník - Jazz
- díla souvisí s jeho prací pedagoga
- věnuje se filozofii, angličtině a literatuře
- redaktor časopisu "Světová literatura"
- "Tankový prapor", "Hříchy pro pátera Knoxe"
- 1969 exil Kanada zakládá nakladatelství "Sixty eight publishers"
- román "Zbabělci" - vypravěčem je Danny Smiřický (spojuje jeho všechny knihy)
- tento román ukazuje i záporné stránky českých občanů, zachycuje osm dní roku 1945 ve městě Kostelci, líčeno realisticky, bez idealizace. Román sugestivně zachycuje pocit bezstarostnosti mladé generace, která se ale nedokáže změnit posléze i zapojit do osvobozování
Milan Kundera
- narozen v Brně, filozofická fakulta, nakonec filmová akademie Amu
- profesor i na univerzitě v Rennes
- hudebník, bývalý boxer. Dnes žije ve Francii
- sarkasmus, humor, ironie a erotika
- " Nesnesitelná lehkost bytí" - je příběhem Tomáše, pražského neurochirurga a jeho ženy Terezy, kteří po srpnových událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska. Po zdánlivém počátečním úspěchu (Tereza se živí snímky z okupačních let) přichází částečné rozčarování a Tereza bez oznámení zcela impulzivně odjíždí zpět do Prahy, Tomáš ji následuje. Román potom líčí barvitě nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije si svým bohatým milostným životem, aniž by to nějak poznamenalo jeho lásku k Tereze. V přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie se stěhují na venkov. Později zahynou při automobilové nehodě.
- "Nesmrtelnost" - založen na prolínání pásma reality a fikce, příběh dvou povahově rozdílných sester Agnes a Laury, jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory významných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autora jako například rozhovory autora s postavami románu. Myšlenkou je podstata nesmrtelnosti ale té mediální né fyzické. Postmoderní román o ohlupující povrchnosti, o podstatě lidského bytí.
Josef Škvorecký
- spisovatel, nakladatel, hudebník - Jazz
- díla souvisí s jeho prací pedagoga
- věnuje se filozofii, angličtině a literatuře
- redaktor časopisu "Světová literatura"
- "Tankový prapor", "Hříchy pro pátera Knoxe"
- 1969 exil Kanada zakládá nakladatelství "Sixty eight publishers"
- román "Zbabělci" - vypravěčem je Danny Smiřický (spojuje jeho všechny knihy)
- tento román ukazuje i záporné stránky českých občanů, zachycuje osm dní roku 1945 ve městě Kostelci, líčeno realisticky, bez idealizace. Román sugestivně zachycuje pocit bezstarostnosti mladé generace, která se ale nedokáže změnit posléze i zapojit do osvobozování
Milan Kundera
- narozen v Brně, filozofická fakulta, nakonec filmová akademie Amu
- profesor i na univerzitě v Rennes
- hudebník, bývalý boxer. Dnes žije ve Francii
- sarkasmus, humor, ironie a erotika
- " Nesnesitelná lehkost bytí" - je příběhem Tomáše, pražského neurochirurga a jeho ženy Terezy, kteří po srpnových událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska. Po zdánlivém počátečním úspěchu (Tereza se živí snímky z okupačních let) přichází částečné rozčarování a Tereza bez oznámení zcela impulzivně odjíždí zpět do Prahy, Tomáš ji následuje. Román potom líčí barvitě nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije si svým bohatým milostným životem, aniž by to nějak poznamenalo jeho lásku k Tereze. V přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie se stěhují na venkov. Později zahynou při automobilové nehodě.
- "Nesmrtelnost" - založen na prolínání pásma reality a fikce, příběh dvou povahově rozdílných sester Agnes a Laury, jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory významných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autora jako například rozhovory autora s postavami románu. Myšlenkou je podstata nesmrtelnosti ale té mediální né fyzické. Postmoderní román o ohlupující povrchnosti, o podstatě lidského bytí.
Ludvík Vaculík
Ludvík Vaculík
- nejdříve nadšený komunista potom mění názor
- názory v souladu s humanitními cíly a přírodou
- edice "Petice" - 70. léta, doba normalizace
- fejeton 2000 slov 1968
- "Sekyra" - proměna venkova po 1948, degradace základních hodnot..
- "Morčata" - základní otázka máme být spokojeni s tím jak žijeme a nezkoumat okolnosti, jen je přijímat a být v relativním bezpečí? Nebo hledat, ptát se, pokoušet se měnit sebe i společenství?
o Rodina, soužití X morče - symbolizuje krotké zvířátko, kterému přestože otevřou klec nechce se ven
o Revolta proti společenským konvencím
Radek John
- prozaik, filmový scénárista, televizní reportér
- zpracovává politicky a společensky ožehavá témata
- chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy)
- sociologicko-dokumentárním způsobem
- prvotina: "Džínový svět" - obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
- varovný román "Memento " - zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti, proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů, líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny - vnitřní výpověď se střídá s odbornými výklady názorů lékařů - informovanost, dokumentárnost
- nejdříve nadšený komunista potom mění názor
- názory v souladu s humanitními cíly a přírodou
- edice "Petice" - 70. léta, doba normalizace
- fejeton 2000 slov 1968
- "Sekyra" - proměna venkova po 1948, degradace základních hodnot..
- "Morčata" - základní otázka máme být spokojeni s tím jak žijeme a nezkoumat okolnosti, jen je přijímat a být v relativním bezpečí? Nebo hledat, ptát se, pokoušet se měnit sebe i společenství?
o Rodina, soužití X morče - symbolizuje krotké zvířátko, kterému přestože otevřou klec nechce se ven
o Revolta proti společenským konvencím
Radek John
- prozaik, filmový scénárista, televizní reportér
- zpracovává politicky a společensky ožehavá témata
- chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy)
- sociologicko-dokumentárním způsobem
- prvotina: "Džínový svět" - obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
- varovný román "Memento " - zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti, proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů, líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny - vnitřní výpověď se střídá s odbornými výklady názorů lékařů - informovanost, dokumentárnost
PRÓZA
2.) PRÓZA
Oficiální
- historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti literatura faktu
- Nezřetelné generační členění - "vpád techniků" - autorů z praktických povolání - chemici, lékaři, důlní technici…
- Témata z různých prostředí z každodenní praxe
Bohumil Hrabal
- narodil se v Brně pak žil v Nymburce
- bohatý profesní život
- píše o sobě že je "totální realista"
- pitoreskní hemžení postav, překotnost dialogů
- bizardní, tragické i humorné obrazy
- postavy z dolních vrstev obyvatelstva, ale mají zdravý přístup k životu
- dynamické, neustálý proud myšlenek, živelné dialogy, metoda šoku
- "Perlička na dně","Pábitelé",
- "Ostře sledované vlaky" - děj novely se odehrává v únorových dnech 1945 na železniční stanici malého městečka. Hlavním hrdinou je Miloš Hrma, mladý, nesmělý elév dopravy. Ten je naprosto pohlcen svými vnitřními problémy. Je zamilován do Máši, ale když má dojít k naplnění jejich milostného vztahu on selže. Pokusí se o sebevraždu, ale na poslední chvíli je zachráněn. Vyprávění začíná den před jeho návratem do práce. Miloš se dovídá o aféře na jejich stanici. Výpravčí hubička proslulý svými milostnými avantýrami po celé dráze, otiskl při noční službě telegrafistce Zdeničce na zadek všechna razítka. Je z toho velké vyšetřování a výpravčího čeká disciplinární řízení. Týž den Hubička vypráví Milošovi, že během příští noci projede stanicí přísně sledovaný vojenský transport, vezoucí na frontu zbraně a střelivo. Dohodnou se že vlak vyhodí do vzduchu. V osudný den se Miloš opět setkává s Mášou. Všechno si vysvětlí a domluví si novou schůzku, ale Miloš má strach, že opět zklame. Jeho problém se nečekaně vyřeší příchodem mladé ženy jménem Viktoria Freie. Je to pracovnice odboje, která má panu Hubičkovi předat balíček s výbušninou. A právě s tou ženou získává Miloš svou první milostnou zkušenost. Poprvé v životě se cítí klidný a plný jistoty. Očekává transport a když vlak přijede, vyleze Miloš před semafor a hodí bombu doprostřed vagónu, všimne si ho voják v posledním vagónu a oba naráz na sebe vystřelí - padají do příkopu, kde společně umírají za ruce se držíce.
- " Něžný barbar", "Slavnosti sněženek" - román čerpající ze života v chatové oblasti Kersko,
- "Příliš hlučná samota" - monolog starého baliče papíru, který vzděláván proti své vůli medituje o smyslu života. Nakonec ukončí sám svůj život na lavičce v podnapilém stavu
- "Postřižiny" - oddechové dílo, prostředí Nymburského pivovaru
- "Obsluhoval jsem anglického krále"
Oficiální
- historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti literatura faktu
- Nezřetelné generační členění - "vpád techniků" - autorů z praktických povolání - chemici, lékaři, důlní technici…
- Témata z různých prostředí z každodenní praxe
Bohumil Hrabal
- narodil se v Brně pak žil v Nymburce
- bohatý profesní život
- píše o sobě že je "totální realista"
- pitoreskní hemžení postav, překotnost dialogů
- bizardní, tragické i humorné obrazy
- postavy z dolních vrstev obyvatelstva, ale mají zdravý přístup k životu
- dynamické, neustálý proud myšlenek, živelné dialogy, metoda šoku
- "Perlička na dně","Pábitelé",
- "Ostře sledované vlaky" - děj novely se odehrává v únorových dnech 1945 na železniční stanici malého městečka. Hlavním hrdinou je Miloš Hrma, mladý, nesmělý elév dopravy. Ten je naprosto pohlcen svými vnitřními problémy. Je zamilován do Máši, ale když má dojít k naplnění jejich milostného vztahu on selže. Pokusí se o sebevraždu, ale na poslední chvíli je zachráněn. Vyprávění začíná den před jeho návratem do práce. Miloš se dovídá o aféře na jejich stanici. Výpravčí hubička proslulý svými milostnými avantýrami po celé dráze, otiskl při noční službě telegrafistce Zdeničce na zadek všechna razítka. Je z toho velké vyšetřování a výpravčího čeká disciplinární řízení. Týž den Hubička vypráví Milošovi, že během příští noci projede stanicí přísně sledovaný vojenský transport, vezoucí na frontu zbraně a střelivo. Dohodnou se že vlak vyhodí do vzduchu. V osudný den se Miloš opět setkává s Mášou. Všechno si vysvětlí a domluví si novou schůzku, ale Miloš má strach, že opět zklame. Jeho problém se nečekaně vyřeší příchodem mladé ženy jménem Viktoria Freie. Je to pracovnice odboje, která má panu Hubičkovi předat balíček s výbušninou. A právě s tou ženou získává Miloš svou první milostnou zkušenost. Poprvé v životě se cítí klidný a plný jistoty. Očekává transport a když vlak přijede, vyleze Miloš před semafor a hodí bombu doprostřed vagónu, všimne si ho voják v posledním vagónu a oba naráz na sebe vystřelí - padají do příkopu, kde společně umírají za ruce se držíce.
- " Něžný barbar", "Slavnosti sněženek" - román čerpající ze života v chatové oblasti Kersko,
- "Příliš hlučná samota" - monolog starého baliče papíru, který vzděláván proti své vůli medituje o smyslu života. Nakonec ukončí sám svůj život na lavičce v podnapilém stavu
- "Postřižiny" - oddechové dílo, prostředí Nymburského pivovaru
- "Obsluhoval jsem anglického krále"
Vladimír Páral
Vladimír Páral
- inženýr chemik, prozaik, novátor a autor sci-fi
1.) pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány) - tzv.:černá pentalogie = kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti, satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)
a. Veletrh splněných přání - o vedoucím chemické laboratoře - vrostl do stereotypního způsobu života, vyhovuje mu ( hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost, mechanické plnění úkolů bez iniciativy, hazardování s časem a energií) . Nový styl vyjadřování: opakování slov, činností, zhušťování výrazů, heslovitost, náznakovost
b. Soukromá vichřice - pohled na 8 zaměstnanců chemického závodu - měšťáctví, automatizace životů, láska degradována na sex
c. Katapult - vzpoura proti nudě manželského života - 7 milostných vztahů, ale nespokojenost
d. Milenci a vrazi - život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, moc
e. Profesionální žena - parodie na seriály o nezdolných ženách, maloměšťácky konzumní život
2.) Tzv.: bílá pemtalogie (vyšly zatím 4 svazky)
a. Mladý muž a bílá velryba - odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavost, prospěchářství, neschopnost plně žít, ale i touha něco dokázat, umocnit život láskou a prací - životní oběť
b. Radost až do rána - spokojenost s průměrností, prospěchářství tzv. socialistický životní ideál
c. Generální zázrak - sice "román naděje" ale marnost vymknout se stereotypu v životě a prospěchářství
d. Muka obraznosti - autobiografické prvky, ironie místo kritiky, inženýr chemik ztroskotává na pracovišti, touží se stát spisovatelem
3.) Žánrová oblast sci-fi
a. Varovný román " Pokušení A-ZZ" - lidstvo v 21. století luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací
b. Romeo a Julie 2300, Válka s mnohozvířetem, Země žen - politickoideologická alegorie a násilí totalitní společnosti
4.) Romány
a. Playgirls I. a II. - erotická tématika, otevřenost výpovědi, degradace lásky
- inženýr chemik, prozaik, novátor a autor sci-fi
1.) pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány) - tzv.:černá pentalogie = kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti, satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)
a. Veletrh splněných přání - o vedoucím chemické laboratoře - vrostl do stereotypního způsobu života, vyhovuje mu ( hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost, mechanické plnění úkolů bez iniciativy, hazardování s časem a energií) . Nový styl vyjadřování: opakování slov, činností, zhušťování výrazů, heslovitost, náznakovost
b. Soukromá vichřice - pohled na 8 zaměstnanců chemického závodu - měšťáctví, automatizace životů, láska degradována na sex
c. Katapult - vzpoura proti nudě manželského života - 7 milostných vztahů, ale nespokojenost
d. Milenci a vrazi - život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, moc
e. Profesionální žena - parodie na seriály o nezdolných ženách, maloměšťácky konzumní život
2.) Tzv.: bílá pemtalogie (vyšly zatím 4 svazky)
a. Mladý muž a bílá velryba - odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavost, prospěchářství, neschopnost plně žít, ale i touha něco dokázat, umocnit život láskou a prací - životní oběť
b. Radost až do rána - spokojenost s průměrností, prospěchářství tzv. socialistický životní ideál
c. Generální zázrak - sice "román naděje" ale marnost vymknout se stereotypu v životě a prospěchářství
d. Muka obraznosti - autobiografické prvky, ironie místo kritiky, inženýr chemik ztroskotává na pracovišti, touží se stát spisovatelem
3.) Žánrová oblast sci-fi
a. Varovný román " Pokušení A-ZZ" - lidstvo v 21. století luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací
b. Romeo a Julie 2300, Válka s mnohozvířetem, Země žen - politickoideologická alegorie a násilí totalitní společnosti
4.) Romány
a. Playgirls I. a II. - erotická tématika, otevřenost výpovědi, degradace lásky
Česká literatura 70. a 80. let, současný knižní trh
Karel Kryl
- před emigrací knížka Hraje a zpívá Karel Kryl, deska Bratříčku zavírej vrátka
- v cizině - Kníška Karla Kryla, Slovíčka…..
Jaroslav Hutka
- verše "Klíč k pluhu", fejetony - Požár v bazaru
Básníci
Ivan Wernish
- sbírky - Zimohrádek, Druhý břeh,
- v Londýně píše - Zasuté zahrady - vysněné krajiny, okouzlení a útěcha, touha po jejich uskutečnění, stylizovaný naivismus i ve slovní výstavbě, zkomolená, vymyšlená a archaická slova, absurdita a bezútěšnost
Ivan Diviš
- od roku 1969 v exilu
- holanovský styl, originalita, existenciální motivy cizoty, úzkosti, hnusu v krutém světě, obraz rozkladu, devastace země
- "Uzlové písmo", Průvan, Odchod z čech
- před emigrací knížka Hraje a zpívá Karel Kryl, deska Bratříčku zavírej vrátka
- v cizině - Kníška Karla Kryla, Slovíčka…..
Jaroslav Hutka
- verše "Klíč k pluhu", fejetony - Požár v bazaru
Básníci
Ivan Wernish
- sbírky - Zimohrádek, Druhý břeh,
- v Londýně píše - Zasuté zahrady - vysněné krajiny, okouzlení a útěcha, touha po jejich uskutečnění, stylizovaný naivismus i ve slovní výstavbě, zkomolená, vymyšlená a archaická slova, absurdita a bezútěšnost
Ivan Diviš
- od roku 1969 v exilu
- holanovský styl, originalita, existenciální motivy cizoty, úzkosti, hnusu v krutém světě, obraz rozkladu, devastace země
- "Uzlové písmo", Průvan, Odchod z čech
Surrealistická skupina
Surrealistická skupina
- Vratislav Effenberger, Jan Švankmajer aj…
Skupina undergroundu
- antipoetičnost, syrová obraznost, drsnost výrazu, vulgarismy
- starší generace - Egon Bondy, Ivan Jirous - Magor, mladší generace - Jáchym Topol
- 3 zdroje
- totální realismus - Egon Bondy
- trapné poezie - poetizace trapného vliv dadaismu, surrealismu - Ivo Vodseďálek
- paranoicko-kritická metoda Salvadora Dalího - "Odkrýt podlost stalinského mýtu"
Egon Bondy
- básník, prozaik, filozof
- filozofické práce - "Otázky bytí a existence", Buddha
- román "Invalidní sourozenci" - oslava radostného života na pokraji zdegenerované militarizované technické společnosti
- sbírky "Trapná poezie" - potlačení metafory, říkankovost, citace frází, banalit, "Velká kniha" - ironie, odpověď na poezii budovaného socialismu
- Vratislav Effenberger, Jan Švankmajer aj…
Skupina undergroundu
- antipoetičnost, syrová obraznost, drsnost výrazu, vulgarismy
- starší generace - Egon Bondy, Ivan Jirous - Magor, mladší generace - Jáchym Topol
- 3 zdroje
- totální realismus - Egon Bondy
- trapné poezie - poetizace trapného vliv dadaismu, surrealismu - Ivo Vodseďálek
- paranoicko-kritická metoda Salvadora Dalího - "Odkrýt podlost stalinského mýtu"
Egon Bondy
- básník, prozaik, filozof
- filozofické práce - "Otázky bytí a existence", Buddha
- román "Invalidní sourozenci" - oslava radostného života na pokraji zdegenerované militarizované technické společnosti
- sbírky "Trapná poezie" - potlačení metafory, říkankovost, citace frází, banalit, "Velká kniha" - ironie, odpověď na poezii budovaného socialismu
Česká literatura 70. a 80. let, současný knižní trh
Česká literatura 70. a 80. let, současný knižní trh
- Oficiální proud literatury - podřízen programům sjezdů stranických a spisovatelských
- Samizdatové edice - strojopisy - Petlice, Česká expedice, Edice expedice, Krameriova expedice…
o Časopisy - Vokno, Revolver revue,
- Exilová nakladatelství - CCC books v Mnichově a Haarlemu, Sixty - Eight Publishers v Torontu (Škvorecký), Index v Kolíně nad Rýnem, ,
o Časopisy - čtvrtletník svědectví v Paříži, Obrys v Mnichově, Listy v Římě…
1.) POEZIE
Oficiální
- básníci funkcionáři - Ivan Skála, Jan Pilař, ale také na okraji stojí - J. Seifert, O. Mikulášek, V. Holan, V. Závada
Mladá generace
Jiří žáček
- rozporné vidění světa
- sbírky: Ráno moudřejší večera, Okurková sezóna, Ptákoviny…..
- svěží pohled na skutečnost, smysl pro humor, melodičnost, vtip, tvorba pro děti
Samizdatová a exilová literatura
- autoři zbaveni možnosti publikovat
- Písničkáři - protestní písně - obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka
- Oficiální proud literatury - podřízen programům sjezdů stranických a spisovatelských
- Samizdatové edice - strojopisy - Petlice, Česká expedice, Edice expedice, Krameriova expedice…
o Časopisy - Vokno, Revolver revue,
- Exilová nakladatelství - CCC books v Mnichově a Haarlemu, Sixty - Eight Publishers v Torontu (Škvorecký), Index v Kolíně nad Rýnem, ,
o Časopisy - čtvrtletník svědectví v Paříži, Obrys v Mnichově, Listy v Římě…
1.) POEZIE
Oficiální
- básníci funkcionáři - Ivan Skála, Jan Pilař, ale také na okraji stojí - J. Seifert, O. Mikulášek, V. Holan, V. Závada
Mladá generace
Jiří žáček
- rozporné vidění světa
- sbírky: Ráno moudřejší večera, Okurková sezóna, Ptákoviny…..
- svěží pohled na skutečnost, smysl pro humor, melodičnost, vtip, tvorba pro děti
Samizdatová a exilová literatura
- autoři zbaveni možnosti publikovat
- Písničkáři - protestní písně - obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka
Moderní drama:
Moderní drama:
Berthold Brecht – tvůrce „epického divadla“, autor dramat zaměřených na kritiku společnosti, války a fašismu, groteskní žert, sociální obžaloba, sentimentalita, sarkasmus; Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše;
Tennessee Williams – vychází z realistického psychologického dramatu; všichni hrdinové jsou postavy čelící složité životní situaci; Kočka na rozpálené plechové střeše – komponováno podle zásad klasického dramatu; Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice touha – ústředním motivem je konfrontace přecitlivělosti s brutální primitivní realitou;
Friedrich Durrenmatt – ve svých modelových parabolických hrách, groteskních komediích vylíčil moderní svět jako krutý a plný paradoxů, v němž nelze nic předvídat; Fyzikové, Herkules a Augiášův Chlév, návštěva staré dámy – tématem je krutost světa, v němž se dá za peníze koupit všechno;
Absurdní divadlo – počátek v 50. letech 20. století; snaha vyjádřit pocity úzkosti a odcizení soudobého člověka, ohrožení jeho mezilidské komunikace a nesmyslnost lidského jednání;nesouvislý děj, nelogické jednání postav a deformace jazyka; absurdní hry se odehrávají v prázdnu; rekvizity jsou skromné, často jen imaginární; ústředním tématem je prázdnota, nicota a její předvedení.
Berthold Brecht – tvůrce „epického divadla“, autor dramat zaměřených na kritiku společnosti, války a fašismu, groteskní žert, sociální obžaloba, sentimentalita, sarkasmus; Žebrácká opera, Matka Kuráž a její děti, Strach a bída třetí říše;
Tennessee Williams – vychází z realistického psychologického dramatu; všichni hrdinové jsou postavy čelící složité životní situaci; Kočka na rozpálené plechové střeše – komponováno podle zásad klasického dramatu; Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice touha – ústředním motivem je konfrontace přecitlivělosti s brutální primitivní realitou;
Friedrich Durrenmatt – ve svých modelových parabolických hrách, groteskních komediích vylíčil moderní svět jako krutý a plný paradoxů, v němž nelze nic předvídat; Fyzikové, Herkules a Augiášův Chlév, návštěva staré dámy – tématem je krutost světa, v němž se dá za peníze koupit všechno;
Absurdní divadlo – počátek v 50. letech 20. století; snaha vyjádřit pocity úzkosti a odcizení soudobého člověka, ohrožení jeho mezilidské komunikace a nesmyslnost lidského jednání;nesouvislý děj, nelogické jednání postav a deformace jazyka; absurdní hry se odehrávají v prázdnu; rekvizity jsou skromné, často jen imaginární; ústředním tématem je prázdnota, nicota a její předvedení.
Mluvidla - tělesné orgány
27. b)
Zvuková stránka jazyka, odchylky od větné stavby
Zvuková stránka jazyka
Hlásky = základní zvuky lidské řeči, zaznamenávají se písmany
Základní složky mluvení
a) dýchání
b) tvorba hlasu
c) článkování (artikulace)
Mluvidla - tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek
1. hlasové orgány = hlasivky - vytvářejí tón
2. artikulační orgány = hrtan, rezonanční dutiny (ústní, nosní, hrdelní, hlavové, prsní)
i. aktivní - jazyk, rty
ii. pasivní - patro, dásně, zuby..
dělení hlásek dle znělosti
a) znělé - hlasivky se rozkmitají
b) neznělé - hlasivky se nerozkmitají
dělení hlásek dle stavu ústní dutiny
a) ústní - dutina nosní je uzavřena
b) nosové - dutina nosní se účastní artikulace (m,n,ň)
Zvuková stránka jazyka, odchylky od větné stavby
Zvuková stránka jazyka
Hlásky = základní zvuky lidské řeči, zaznamenávají se písmany
Základní složky mluvení
a) dýchání
b) tvorba hlasu
c) článkování (artikulace)
Mluvidla - tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek
1. hlasové orgány = hlasivky - vytvářejí tón
2. artikulační orgány = hrtan, rezonanční dutiny (ústní, nosní, hrdelní, hlavové, prsní)
i. aktivní - jazyk, rty
ii. pasivní - patro, dásně, zuby..
dělení hlásek dle znělosti
a) znělé - hlasivky se rozkmitají
b) neznělé - hlasivky se nerozkmitají
dělení hlásek dle stavu ústní dutiny
a) ústní - dutina nosní je uzavřena
b) nosové - dutina nosní se účastní artikulace (m,n,ň)
Odchylky od větné stavby
Odchylky od větné stavby
1. Elipsa vynechání slova, nebo věty, které nenáleží do větného schématu, nebrání to však srozumitelnosti (Nevím, co (mám) dělat)
2. Apoziopeze - nedokončená výpověď označuje se někkolika tečkami
i. motivovaná, mluvčím chtěná, přerušení výpovědi
ii. nemotivovaná - třeba při přerušením někým jiným
3. Atrakce v ustálených vyjádřeních
i. Vezmi kde vezmi(vezmeš)
4. Anakolut začátek větné konstrukce pak přerušení a jiná větná konstrukce
5. Zeugma nedbání a zanedbání dvojí vazby (Udržujte čistotu uvnitř i před budovou - Udržujte čistotu uvnitř budovy i před ní!!)
6. Kontaminace směšování, křížení vazeb (zamezit něco - zabránit něčemu = zamezit něčemu
1. Elipsa vynechání slova, nebo věty, které nenáleží do větného schématu, nebrání to však srozumitelnosti (Nevím, co (mám) dělat)
2. Apoziopeze - nedokončená výpověď označuje se někkolika tečkami
i. motivovaná, mluvčím chtěná, přerušení výpovědi
ii. nemotivovaná - třeba při přerušením někým jiným
3. Atrakce v ustálených vyjádřeních
i. Vezmi kde vezmi(vezmeš)
4. Anakolut začátek větné konstrukce pak přerušení a jiná větná konstrukce
5. Zeugma nedbání a zanedbání dvojí vazby (Udržujte čistotu uvnitř i před budovou - Udržujte čistotu uvnitř budovy i před ní!!)
6. Kontaminace směšování, křížení vazeb (zamezit něco - zabránit něčemu = zamezit něčemu
Předchůdci moderního dramatu – Severské drama:
Předchůdci moderního dramatu – Severské drama:
Henrik Ibsen – zaměřil se na společensko-morální problematiku; Divoká kachna, Hedda Gablerová – dramata s naturalistickými rysy; Nora – řeší základní problém možnosti ženy osvobodit se od morálních předsudků společnosti, reprezentovaných manželem; Opory společnosti, Strašidla – ostrá kritika měšťácké společnosti; přestože je Ibsen označován za zakladatele evropského realistického dramatu, jeho hrdinové časti překračují meze realismu v tom, že se uplatňují jako obecně platné symboly.
August Strindberg – vyhrocený naturalismus jeho děl postupně přechází v expresionistickou techniku; jeho kruté hry zaznamenaly celo evropský úspěch; pro jeho nejúspěšnější hry je typické zobrazení nelítostného boje mezi pohlavími, v němž především žena vystupuje v roli ničitelky svého partnera; Kamarádi – komedie stupňující Strindbergův odmítavý postoj k ženám; Otec – žena dožene manžela k šílenství, když v něm vzbudí pochybnosti o tom, že je skutečně otcem jejich dcery, učiní tak proto, aby zlomila jeho vůli určovat výchovu dítěte; další díla: Magister Olaf, Spolkové tajemství – idealisté kteří se cítí povolání k vůdčí úloze končí jako nástroj v rukou silnějších;
George Bernard Shaw – položil základy moderního anglického divadla; jeho hry se snaží přimět diváka k zamyšlení; záliba paradoxu a jazykovém vtipu; kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky; Pygmalion – satira na viktoriánské představy společenských tříd, filantropie, romantické lásky i vědeckého pokroku; sázka profesora fonetiky, že v krátké době vychová a uvede do vysoké společnosti nevzdělanou květinářku Lízu; Svatá Jana – historická hra, vrchol Shawovy tvorby, podobenství o střetnutí výjimečného jedince s mocí;
Henrik Ibsen – zaměřil se na společensko-morální problematiku; Divoká kachna, Hedda Gablerová – dramata s naturalistickými rysy; Nora – řeší základní problém možnosti ženy osvobodit se od morálních předsudků společnosti, reprezentovaných manželem; Opory společnosti, Strašidla – ostrá kritika měšťácké společnosti; přestože je Ibsen označován za zakladatele evropského realistického dramatu, jeho hrdinové časti překračují meze realismu v tom, že se uplatňují jako obecně platné symboly.
August Strindberg – vyhrocený naturalismus jeho děl postupně přechází v expresionistickou techniku; jeho kruté hry zaznamenaly celo evropský úspěch; pro jeho nejúspěšnější hry je typické zobrazení nelítostného boje mezi pohlavími, v němž především žena vystupuje v roli ničitelky svého partnera; Kamarádi – komedie stupňující Strindbergův odmítavý postoj k ženám; Otec – žena dožene manžela k šílenství, když v něm vzbudí pochybnosti o tom, že je skutečně otcem jejich dcery, učiní tak proto, aby zlomila jeho vůli určovat výchovu dítěte; další díla: Magister Olaf, Spolkové tajemství – idealisté kteří se cítí povolání k vůdčí úloze končí jako nástroj v rukou silnějších;
George Bernard Shaw – položil základy moderního anglického divadla; jeho hry se snaží přimět diváka k zamyšlení; záliba paradoxu a jazykovém vtipu; kritika hlouposti, pokrytectví, falešné morálky; Pygmalion – satira na viktoriánské představy společenských tříd, filantropie, romantické lásky i vědeckého pokroku; sázka profesora fonetiky, že v krátké době vychová a uvede do vysoké společnosti nevzdělanou květinářku Lízu; Svatá Jana – historická hra, vrchol Shawovy tvorby, podobenství o střetnutí výjimečného jedince s mocí;
Preromantismus, Romantismus, Realismus
Preromantismus:
Johan Wolfgang Goethe – filosofická báseň v dramatické podobě Faust
Friedrich Schiller – morální opravdovost a hluboké zanícení při hlásání uměleckých ideálů; Loupežníci – (Sturm und Drang) rozpor mezi sobeckou zvůlí a ušlechtile motivovaným buřičstvím, bezvýchodnost vzpoury;
Romantismus:
Alexandr Sergejevič Puškin – Boris Godunov – historické drama inspirované Shakespearovskými principy, nastoluje aktuální otázku vztahu mezi panovníkem a lidem;
Victor Hugo – Cromwell – předmluva se stala manifestem romantického hnutí ve Francii;
Realismus: pravdivý obraz skutečnost, objektivní přístup;
Nikolaj Vasiljevič Gogol – satirická komedie Revizor –kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti a omezenosti; pokrytec = vládce malého města – policejní direktor, vychytralý prospěchář a podvodník = Chlestakov;
Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu; potlačená dějovost, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost pochází z nitra postav; hledání životních jistot; dramata: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;
Johan Wolfgang Goethe – filosofická báseň v dramatické podobě Faust
Friedrich Schiller – morální opravdovost a hluboké zanícení při hlásání uměleckých ideálů; Loupežníci – (Sturm und Drang) rozpor mezi sobeckou zvůlí a ušlechtile motivovaným buřičstvím, bezvýchodnost vzpoury;
Romantismus:
Alexandr Sergejevič Puškin – Boris Godunov – historické drama inspirované Shakespearovskými principy, nastoluje aktuální otázku vztahu mezi panovníkem a lidem;
Victor Hugo – Cromwell – předmluva se stala manifestem romantického hnutí ve Francii;
Realismus: pravdivý obraz skutečnost, objektivní přístup;
Nikolaj Vasiljevič Gogol – satirická komedie Revizor –kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti a omezenosti; pokrytec = vládce malého města – policejní direktor, vychytralý prospěchář a podvodník = Chlestakov;
Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu; potlačená dějovost, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost pochází z nitra postav; hledání životních jistot; dramata: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;
Renesanční drama
III. Období velkých tragedií (1601-1608):
Hamlet – vychází z tragické pomsty, ale důraz je kladen na mravní dilema hlavního hrdiny (touha uskutečnit ideály × pocit povinnosti trestat zlo), jenž má zabít vraha svého otce; touha po činu, ale nerozhodnost, úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti;
Othello – ukazuje, jak lze intrikami probudit i v čestném člověku slabiny a vášně, které vedou ke spáchání zločinu;
Macbeth – hrdinou je muž, kterého k zločinu přivede jeho vlastní ctižádostivost;
Král Lear – odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král, neschopný rozeznat dobrotivé a milující srdce své nejmladší dcery;
IV. Čtvrté období (1608-1613): v těchto dramatech uplatňuje nové dramatické postupy a některé psal ve spolupráci s jinými autory; Perikles, Zimní pohádka, Bouře, Jindřich VIII.;
Hamlet – vychází z tragické pomsty, ale důraz je kladen na mravní dilema hlavního hrdiny (touha uskutečnit ideály × pocit povinnosti trestat zlo), jenž má zabít vraha svého otce; touha po činu, ale nerozhodnost, úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti;
Othello – ukazuje, jak lze intrikami probudit i v čestném člověku slabiny a vášně, které vedou ke spáchání zločinu;
Macbeth – hrdinou je muž, kterého k zločinu přivede jeho vlastní ctižádostivost;
Král Lear – odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král, neschopný rozeznat dobrotivé a milující srdce své nejmladší dcery;
IV. Čtvrté období (1608-1613): v těchto dramatech uplatňuje nové dramatické postupy a některé psal ve spolupráci s jinými autory; Perikles, Zimní pohádka, Bouře, Jindřich VIII.;
Barokní drama:
Barokní drama: nedůvěra v rozum, absolutizace víry;
Calderon de la Barca – navazuje na Lope de Vegu, liší se hlubším filozofickým pojetím životních problémů v souvislosti s náboženstvím a složitějším vyjadřováním;formální stavba dramat, stylistické protiklady, stoupenec protireformace; náboženská dramata a tragedie cti: Soudce Zalamejský, Lékař své cti; komedie: Schovávaná na schodech; hra: Život je sen – tři jednání, stěžejní drama španělského baroka, základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka;
Klasicistní drama: jednotné principy a pevný řád, rozumová kázeň, dodržuje 3 jednoty místa, času a děje.
Pierre Cornelie – tragikomedie, neobyčejně úspěšná;
Jean Racine – nejslavnější autor tragedií v době francouzského klasicismu; dramatický děj, psychologický konflikt, přání člověka × povinnost společností = osvobozující smrt; Faidra;
Moliére – kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu; Misantrop – znechucení ze styku s lidmi, nepřizpůsobivost; Lakomec – Harpagon je lakomec schopný obětovat pro peníze cokoliv; Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti; Tartuffe – vrcholné dílo; pokrytectví a církev; kritizuje kariérismus, chytrý podvodník Tartuffe a důvěřivý slaboch Orgon;
Itálie - comedia della’arte naprostý protipól vznešené klasicistní tragedie; italská národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zachyceno měšťanské prostředí; improvizace na scéně, komická pantomima;
Carlo Goldoni – hlavní postava nositelka děje i myšlenky obsahu; Hrubiáni – zesměšňuje rodinný despotismus; Poprask na laguně – obraz ze života rybářského městečka;
Calderon de la Barca – navazuje na Lope de Vegu, liší se hlubším filozofickým pojetím životních problémů v souvislosti s náboženstvím a složitějším vyjadřováním;formální stavba dramat, stylistické protiklady, stoupenec protireformace; náboženská dramata a tragedie cti: Soudce Zalamejský, Lékař své cti; komedie: Schovávaná na schodech; hra: Život je sen – tři jednání, stěžejní drama španělského baroka, základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a svobody člověka;
Klasicistní drama: jednotné principy a pevný řád, rozumová kázeň, dodržuje 3 jednoty místa, času a děje.
Pierre Cornelie – tragikomedie, neobyčejně úspěšná;
Jean Racine – nejslavnější autor tragedií v době francouzského klasicismu; dramatický děj, psychologický konflikt, přání člověka × povinnost společností = osvobozující smrt; Faidra;
Moliére – kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktu; Misantrop – znechucení ze styku s lidmi, nepřizpůsobivost; Lakomec – Harpagon je lakomec schopný obětovat pro peníze cokoliv; Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti; Tartuffe – vrcholné dílo; pokrytectví a církev; kritizuje kariérismus, chytrý podvodník Tartuffe a důvěřivý slaboch Orgon;
Itálie - comedia della’arte naprostý protipól vznešené klasicistní tragedie; italská národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zachyceno měšťanské prostředí; improvizace na scéně, komická pantomima;
Carlo Goldoni – hlavní postava nositelka děje i myšlenky obsahu; Hrubiáni – zesměšňuje rodinný despotismus; Poprask na laguně – obraz ze života rybářského městečka;
Vývoj dramatu
Vývoj dramatu
Klasické období (Antické Řecko 5. – 4. stol. př. n. l.) - řecká tragédie se vyvinula z dithyrambů, slavností pořádaných na oslavu boha Dionýsa. Původně náboženská funkce postupně přechází na zábavnou funkci. Obsazení 1 později 2 a 3 herci (muži) a chór; antická tragedie čerpá z mytologie, jednota času, místa a děje;
- Užití katorze - vcítění a prožití situace a mělo by vést k očištění a poznání
Aischylos – z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, Oresteia – (Agamemnón, Prosebnice, Eumenides);
Sofoklés – Král Oidipus, Antigona, Élektra: konflikt mezi předurčeným osudem a lidskou vůlí vzdorovat bohům, příběh muže předurčeného k tomu, aby zabil svého otce a oženil se se svou matkou; jakákoliv snaha se vyhnout ho přibližuje naplnění;
Euripídés – ve svých hrách poukazuje na nedostatky athénské demokracie, Médea;
Aristofanes – autor komedií, reakce na společenskou a politickou situaci, ostrá kritika a satira, Jezdci, Mír, Žáby;
Římské období (30 př. n. l. – 6. stol. n. l.) – vychází a čerpá z řeckého dramatu, převážně komediální charakter;
Titus Maccius Plautus – posilování komického prvku, vkládání zpívaných arií; Vychloubačný voják, Komedie o hrnci;
Náboženské drama – objevuje se okolo 10. století; vychází z církevních obřadů, bylo jejich součástí; nemělo žádnou souvislost s antickým dramatem; z počátku dramatizace z Kristova života; Lidové drama na tržištích, před chrámem, před popravou;
mystéria – hry o Ježíšově ukřižování a mrtvých vstání, tzv. pašijové hry
mirakula – pojednávání o zázračných skutcích světců a P. Marie;
Klasické období (Antické Řecko 5. – 4. stol. př. n. l.) - řecká tragédie se vyvinula z dithyrambů, slavností pořádaných na oslavu boha Dionýsa. Původně náboženská funkce postupně přechází na zábavnou funkci. Obsazení 1 později 2 a 3 herci (muži) a chór; antická tragedie čerpá z mytologie, jednota času, místa a děje;
- Užití katorze - vcítění a prožití situace a mělo by vést k očištění a poznání
Aischylos – z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, Oresteia – (Agamemnón, Prosebnice, Eumenides);
Sofoklés – Král Oidipus, Antigona, Élektra: konflikt mezi předurčeným osudem a lidskou vůlí vzdorovat bohům, příběh muže předurčeného k tomu, aby zabil svého otce a oženil se se svou matkou; jakákoliv snaha se vyhnout ho přibližuje naplnění;
Euripídés – ve svých hrách poukazuje na nedostatky athénské demokracie, Médea;
Aristofanes – autor komedií, reakce na společenskou a politickou situaci, ostrá kritika a satira, Jezdci, Mír, Žáby;
Římské období (30 př. n. l. – 6. stol. n. l.) – vychází a čerpá z řeckého dramatu, převážně komediální charakter;
Titus Maccius Plautus – posilování komického prvku, vkládání zpívaných arií; Vychloubačný voják, Komedie o hrnci;
Náboženské drama – objevuje se okolo 10. století; vychází z církevních obřadů, bylo jejich součástí; nemělo žádnou souvislost s antickým dramatem; z počátku dramatizace z Kristova života; Lidové drama na tržištích, před chrámem, před popravou;
mystéria – hry o Ježíšově ukřižování a mrtvých vstání, tzv. pašijové hry
mirakula – pojednávání o zázračných skutcích světců a P. Marie;
Renesanční drama
Renesanční drama – zlatý věk španělské literatury a shakespearovské drama;
Lope de Vega – španělský dramatik, asi 2000 her; „komedie pláště a dýky“; hry s historickými náměty s často schematickou strukturou postav: tyranský šlechtic, hrdý venkovan jako poddaný a král jako strážce a obnovitel spravedlnosti; Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – obraz odboje proti útisku, komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele;
William Shakespeare – největší dramatik světové literatury, dílo je spjato s rozvojem alžbětinského divadla; oblíbenost divadla pomohla vzniku malých společností herců, kde Shakespeare zahájil svoji kariéru. Znaky: neomezenost látky, času, místa; obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, nenávist, přátelství…); originální charakterizace postav i prostředí, hluboká psychologie, rozmanitost zápletek; hrdinové jsou postavy ryze renesanční; postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff); příčinou renesanční tragedie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antice, kde je vzpoura marná); komické prvky jsou ostře odděleny od tragických; veršovaný jazyk se střídá s prózou; vliv antického dramatu trvá (existence chóru); blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš; čtyři tvůrčí období:
I. Rané období (1590-1593): převažují historické hry čerpající z anglických kronik Jindřich VI., Richard III.; titulní hrdina není představován jako ztělesnění zla, ale jako živá dramatická postava ovlivněná dobou, ve které žije; komedie podle klasického vzoru Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni;
II. Druhé období (1594-1600): pohádkově laděná hra Sen noci svatojánské; komedie: Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský; romantická veselohra: Večer tříkrálový; romantická tragedie: Romeo a Julie – příběh milenců z nepřátelených rodů, které smíří až tragická smrt obou mladých hrdinů;
Lope de Vega – španělský dramatik, asi 2000 her; „komedie pláště a dýky“; hry s historickými náměty s často schematickou strukturou postav: tyranský šlechtic, hrdý venkovan jako poddaný a král jako strážce a obnovitel spravedlnosti; Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – obraz odboje proti útisku, komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele;
William Shakespeare – největší dramatik světové literatury, dílo je spjato s rozvojem alžbětinského divadla; oblíbenost divadla pomohla vzniku malých společností herců, kde Shakespeare zahájil svoji kariéru. Znaky: neomezenost látky, času, místa; obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, nenávist, přátelství…); originální charakterizace postav i prostředí, hluboká psychologie, rozmanitost zápletek; hrdinové jsou postavy ryze renesanční; postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff); příčinou renesanční tragedie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antice, kde je vzpoura marná); komické prvky jsou ostře odděleny od tragických; veršovaný jazyk se střídá s prózou; vliv antického dramatu trvá (existence chóru); blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš; čtyři tvůrčí období:
I. Rané období (1590-1593): převažují historické hry čerpající z anglických kronik Jindřich VI., Richard III.; titulní hrdina není představován jako ztělesnění zla, ale jako živá dramatická postava ovlivněná dobou, ve které žije; komedie podle klasického vzoru Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni;
II. Druhé období (1594-1600): pohádkově laděná hra Sen noci svatojánské; komedie: Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský; romantická veselohra: Večer tříkrálový; romantická tragedie: Romeo a Julie – příběh milenců z nepřátelených rodů, které smíří až tragická smrt obou mladých hrdinů;
Souvětí podřadné
Souvětí podřadné
- obsahuje jednu větu hlavní a několik vedlejších
1. podmětná
- vyjadřuje podmět věty řídící
2. přísudková
- vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou
3. přívlastková
- vyjadřuje přívlastek věty řídící
- závisí na podst.jm. věty řídící, blíže ho určuje
4. předmětná
- vyjadřuje předmět
- závisí na slovese věty řídící
5. příslovečná
a. místní
- vyjadřuje místní určení
b. časová
- vyjadřuje časovou okolnost
c. způsobová
- vyjadřuje příslovečné určení způsobu
d. příčinná
- vyjadřuje důvod děje věty řídící
e. účelová
- vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící
f. podmínková
- vyjadřuje podmínku za které může nastat děj věty řídící
g. přípustková
- vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
h. doplňková
- vyjadřuje doplněk věty
- závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje na podmět nebo předmět
- obsahuje jednu větu hlavní a několik vedlejších
1. podmětná
- vyjadřuje podmět věty řídící
2. přísudková
- vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou
3. přívlastková
- vyjadřuje přívlastek věty řídící
- závisí na podst.jm. věty řídící, blíže ho určuje
4. předmětná
- vyjadřuje předmět
- závisí na slovese věty řídící
5. příslovečná
a. místní
- vyjadřuje místní určení
b. časová
- vyjadřuje časovou okolnost
c. způsobová
- vyjadřuje příslovečné určení způsobu
d. příčinná
- vyjadřuje důvod děje věty řídící
e. účelová
- vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící
f. podmínková
- vyjadřuje podmínku za které může nastat děj věty řídící
g. přípustková
- vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
h. doplňková
- vyjadřuje doplněk věty
- závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje na podmět nebo předmět
Vývoj evropského dramatu
Vývoj evropského dramatu
Drama – literární druh, dialog i monolog, přímá řeč postav, herci na scéně – jevištní předvádění, veršované i prozaické zpracování; Prostřednictvím dialogu autor dramatu zobrazuje vzájemné jednání dramatických osob, kterým se vytvářejí základní dramatické situace a děj.
• Tradiční drama má pětistupňovou kompozici:
1. expozice – úvod
2. kolize – zápletka
3. krize – vyvrcholení konfliktu
4. peripetie – zvrat v ději
5. katastrofa – tragický závěr
• Formy dramatu:
a) tragédie – má vážný obsah, nerovný zápas hlavního hrdiny s nepřátelskými silami, hrdina zpravidla v závěru umírá; význam v antické kultuře, v renesanci a v období Severského dramatu (Ibsen, Strinberg)
b) komedie – komický obraz, zesměšňuje chyby a nedostatky jedince nebo společnosti, zobrazení pomocí neočekávaných komických scén; vyvinuly se různé modifikace: komedie intrik, satirická komedie, fraška, burleska, hudební komedie, crazy komedie, absurdní komedie; v Itálii vzniká v 15. a 16. století commedia erudia a pak commedia dell’arte;
c) činohra – zobrazuje složitý a vážný spor mezi postavami, o současných společenských problémech, klade důraz na autorovo pojetí, řešení konfliktu i psychologické prokreslení postav; jde o syntézu tragedie a komedie, vývoj od osvícenství, největší rozšíření v 19. a 20. století;
Drama – literární druh, dialog i monolog, přímá řeč postav, herci na scéně – jevištní předvádění, veršované i prozaické zpracování; Prostřednictvím dialogu autor dramatu zobrazuje vzájemné jednání dramatických osob, kterým se vytvářejí základní dramatické situace a děj.
• Tradiční drama má pětistupňovou kompozici:
1. expozice – úvod
2. kolize – zápletka
3. krize – vyvrcholení konfliktu
4. peripetie – zvrat v ději
5. katastrofa – tragický závěr
• Formy dramatu:
a) tragédie – má vážný obsah, nerovný zápas hlavního hrdiny s nepřátelskými silami, hrdina zpravidla v závěru umírá; význam v antické kultuře, v renesanci a v období Severského dramatu (Ibsen, Strinberg)
b) komedie – komický obraz, zesměšňuje chyby a nedostatky jedince nebo společnosti, zobrazení pomocí neočekávaných komických scén; vyvinuly se různé modifikace: komedie intrik, satirická komedie, fraška, burleska, hudební komedie, crazy komedie, absurdní komedie; v Itálii vzniká v 15. a 16. století commedia erudia a pak commedia dell’arte;
c) činohra – zobrazuje složitý a vážný spor mezi postavami, o současných společenských problémech, klade důraz na autorovo pojetí, řešení konfliktu i psychologické prokreslení postav; jde o syntézu tragedie a komedie, vývoj od osvícenství, největší rozšíření v 19. a 20. století;
Milan Kundera
Milan Kundera
- narozen v Brně, filozofická fakulta, nakonec filmová akademie Amu
- profesor i na univerzitě v Rennes
- hudebník, bývalý boxer. Dnes žije ve Francii
- sarkasmus, humor, ironie a erotika
- " Nesnesitelná lehkost bytí" - je příběhem Tomáše, pražského neurochirurga a jeho ženy Terezy, kteří po srpnových událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska. Po zdánlivém počátečním úspěchu (Tereza se živí snímky z okupačních let) přichází částečné rozčarování a Tereza bez oznámení zcela impulzivně odjíždí zpět do Prahy, Tomáš ji následuje. Román potom líčí barvitě nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije si svým bohatým milostným životem, aniž by to nějak poznamenalo jeho lásku k Tereze. V přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie se stěhují na venkov. Později zahynou při automobilové nehodě.
"Nesmrtelnost" - založen na prolínání pásma reality a fikce, příběh dvou povahově rozdílných sester Agnes a Laury, jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory významných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autora jako například rozhovory autora s postavami románu. Myšlenkou je podstata nesmrtelnosti.
- narozen v Brně, filozofická fakulta, nakonec filmová akademie Amu
- profesor i na univerzitě v Rennes
- hudebník, bývalý boxer. Dnes žije ve Francii
- sarkasmus, humor, ironie a erotika
- " Nesnesitelná lehkost bytí" - je příběhem Tomáše, pražského neurochirurga a jeho ženy Terezy, kteří po srpnových událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska. Po zdánlivém počátečním úspěchu (Tereza se živí snímky z okupačních let) přichází částečné rozčarování a Tereza bez oznámení zcela impulzivně odjíždí zpět do Prahy, Tomáš ji následuje. Román potom líčí barvitě nedýchatelnou atmosféru normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije si svým bohatým milostným životem, aniž by to nějak poznamenalo jeho lásku k Tereze. V přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie se stěhují na venkov. Později zahynou při automobilové nehodě.
"Nesmrtelnost" - založen na prolínání pásma reality a fikce, příběh dvou povahově rozdílných sester Agnes a Laury, jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory významných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autora jako například rozhovory autora s postavami románu. Myšlenkou je podstata nesmrtelnosti.
Radek John, Michal Viewegh
Radek John
- prozaik, filmový scénárista, televizní reportér
- zpracovává politicky a společensky ožehavá témata
- chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy)
- sociologicko-dokumentárním způsobem
- prvotina: "Džínový svět" - obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
- varovný román "Memento " - zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti, proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů, líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny - vnitřní výpověď se střídá s odbornými výklady názorů lékařů - informovanost, dokumentárnost
Michal Viewegh
- "Báječná léta pod psa" - rodinná kronika z doby normalizace, autobiografický příběh vlastního dospívání (obraz srpna 1968), ladění satirické i humorné
- "Výchova dívek v čechách" - autorem ironicky označen jako velký český postmoderní román (snaha povýšit atraktivní námět sebevraždy dívky do oblasti vyšší literatury), umění sdělitelnosti, čtivosti
- prozaik, filmový scénárista, televizní reportér
- zpracovává politicky a společensky ožehavá témata
- chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy)
- sociologicko-dokumentárním způsobem
- prvotina: "Džínový svět" - obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
- varovný román "Memento " - zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti, proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů, líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny - vnitřní výpověď se střídá s odbornými výklady názorů lékařů - informovanost, dokumentárnost
Michal Viewegh
- "Báječná léta pod psa" - rodinná kronika z doby normalizace, autobiografický příběh vlastního dospívání (obraz srpna 1968), ladění satirické i humorné
- "Výchova dívek v čechách" - autorem ironicky označen jako velký český postmoderní román (snaha povýšit atraktivní námět sebevraždy dívky do oblasti vyšší literatury), umění sdělitelnosti, čtivosti
Souvětí souřadné, podřadné, polovětné konstrukce
Souvětí souřadné, podřadné, polovětné konstrukce
Věty s polovětnými konstrukcemi:
- Mluvnicky nejsou větou
- Významově tvoří samostatný celek
1. volný přívlastek adjektivní
- rozvitý přívlastek, základem přídavné jméno
- Loď, zcela naplněna zbožím, vyplula z přístavu.
2. přístavek (apozice)
- podstatné jméno rozvíjející jiné podstatné jméno - doplňuje či určuje ho.
- Jan Hus, učený mistr pražské university a kazatel, se stal mluvčím lidu.
3. přechodníková konstrukce
- rozvitý přechodník
- kozlík, schromáždiv tlupu, rozkázal, aby se měli k odchodu.
4. infinitivní konstrukce podmínková
- lze ji transformovat ve větu vedlejší příslovečnou podmínkovou
- Nebýt vás, rozhodně bych toho byla nedosáhla. (Kdyby nebylo vás, ….)
Věty s polovětnými konstrukcemi:
- Mluvnicky nejsou větou
- Významově tvoří samostatný celek
1. volný přívlastek adjektivní
- rozvitý přívlastek, základem přídavné jméno
- Loď, zcela naplněna zbožím, vyplula z přístavu.
2. přístavek (apozice)
- podstatné jméno rozvíjející jiné podstatné jméno - doplňuje či určuje ho.
- Jan Hus, učený mistr pražské university a kazatel, se stal mluvčím lidu.
3. přechodníková konstrukce
- rozvitý přechodník
- kozlík, schromáždiv tlupu, rozkázal, aby se měli k odchodu.
4. infinitivní konstrukce podmínková
- lze ji transformovat ve větu vedlejší příslovečnou podmínkovou
- Nebýt vás, rozhodně bych toho byla nedosáhla. (Kdyby nebylo vás, ….)
Souvětí souřadné
Souvětí souřadné
- obsahuje nejméně dvě věty hlavní
- věty jsou spojeny spojkami či jen graficky
1. slučovací
- obsahy výpovědí jsou si rovné
- a, ani, i, nebo, jednak-jednak, hned-hned…….
2. stupňovací
- obsah druhé věty je závažnější, než věty první
- ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i, nejen-ale i,…….
3. odporovací
- obsah druhé věty popírá obsah té první
- ale, avšak, však, leč, ale zato, a - ve významu ale
4. vylučovací
- obsahy vět nemohou platit současně
- nebo, anebo, buď, buď-nebo,……….
5. důvodové
- druhá věta přináší informaci o první větě
- neboť, vždyť, totiž..
6. důsledkové
- druhá obsahově vyplívá z prvé
- proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
7. vysvětlovací
- druhá věta je vysvětlením věty prvé
- totiž, vždyť, však, to……
- obsahuje nejméně dvě věty hlavní
- věty jsou spojeny spojkami či jen graficky
1. slučovací
- obsahy výpovědí jsou si rovné
- a, ani, i, nebo, jednak-jednak, hned-hned…….
2. stupňovací
- obsah druhé věty je závažnější, než věty první
- ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i, nejen-ale i,…….
3. odporovací
- obsah druhé věty popírá obsah té první
- ale, avšak, však, leč, ale zato, a - ve významu ale
4. vylučovací
- obsahy vět nemohou platit současně
- nebo, anebo, buď, buď-nebo,……….
5. důvodové
- druhá věta přináší informaci o první větě
- neboť, vždyť, totiž..
6. důsledkové
- druhá obsahově vyplívá z prvé
- proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
7. vysvětlovací
- druhá věta je vysvětlením věty prvé
- totiž, vždyť, však, to……
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal
- narodil se v Brně pak žil v Nymburce
- bohatý profesní život
- píše o sobě že je "totální realista"
- pitoreskní hemžení postav, překotnost dialogů
- bizardní, tragické i humorné obrazy
- postavy z dolních vrstev obyvatelstva, ale mají zdravý přístup k životu
- dynamické, neustálý proud myšlenek, živelné dialogy, metoda šoku
- "Perlička na dně","Pábitelé",
- "Ostře sledované vlaky" - děj novely se odehrává v únorových dnech 1945 na železniční stanici malého městečka. Hlavním hrdinou je Miloš Hrma, mladý, nesmělý elév dopravy. Ten je naprosto pohlcen svými vnitřními problémy. Je zamilován do Máši, ale když má dojít k naplnění jejich milostného vztahu on selže. Pokusí se o sebevraždu, ale na poslední chvíli je zachráněn. Vyprávění začíná den před jeho návratem do práce. Miloš se dovídá o aféře na jejich stanici. Výpravčí hubička proslulý svými milostnými avantýrami po celé dráze, otiskl při noční službě telegrafistce Zdeničce na zadek všechna razítka. Je z toho velké vyšetřování a výpravčího čeká disciplinární řízení. Týž den Hubička vypráví Milošovi, že během příští noci projede stanicí přísně sledovaný vojenský transport, vezoucí na frontu zbraně a střelivo. Dohodnou se že vlak vyhodí do vzduchu. V osudný den se Miloš opět setkává s Mášou. Všechno si vysvětlí a domluví si novou schůzku, ale Miloš má strach, že opět zklame. Jeho problém se nečekaně vyřeší příchodem mladé ženy jménem Viktoria Freie. Je to pracovnice odboje, která má panu Hubičkovi předat balíček s výbušninou. A právě s tou ženou získává Miloš svou první milostnou zkušenost. Poprvé v životě se cítí klidný a plný jistoty. Očekává transport a když vlak přijede, vyleze Miloš před semafor a hodí bombu doprostřed vagónu, všimne si ho voják v posledním vagónu a oba naráz na sebe vystřelí - padají do příkopu, kde společně umírají za ruce se držíce.
- " Něžný barbar", "Slavnosti sněženek" - román čerpající ze života v chatové oblasti Kersko,
- "Příliš hlučná samota" - monolog starého baliče papíru, který vzděláván proti své vůli medituje o smyslu života. Nakonec ukončí sám svůj život na lavičce v podnapilém stavu
- "Postřižiny" - oddechové dílo, prostředí Nymburského pivovaru
- "Obsluhoval jsem anglického krále"
- narodil se v Brně pak žil v Nymburce
- bohatý profesní život
- píše o sobě že je "totální realista"
- pitoreskní hemžení postav, překotnost dialogů
- bizardní, tragické i humorné obrazy
- postavy z dolních vrstev obyvatelstva, ale mají zdravý přístup k životu
- dynamické, neustálý proud myšlenek, živelné dialogy, metoda šoku
- "Perlička na dně","Pábitelé",
- "Ostře sledované vlaky" - děj novely se odehrává v únorových dnech 1945 na železniční stanici malého městečka. Hlavním hrdinou je Miloš Hrma, mladý, nesmělý elév dopravy. Ten je naprosto pohlcen svými vnitřními problémy. Je zamilován do Máši, ale když má dojít k naplnění jejich milostného vztahu on selže. Pokusí se o sebevraždu, ale na poslední chvíli je zachráněn. Vyprávění začíná den před jeho návratem do práce. Miloš se dovídá o aféře na jejich stanici. Výpravčí hubička proslulý svými milostnými avantýrami po celé dráze, otiskl při noční službě telegrafistce Zdeničce na zadek všechna razítka. Je z toho velké vyšetřování a výpravčího čeká disciplinární řízení. Týž den Hubička vypráví Milošovi, že během příští noci projede stanicí přísně sledovaný vojenský transport, vezoucí na frontu zbraně a střelivo. Dohodnou se že vlak vyhodí do vzduchu. V osudný den se Miloš opět setkává s Mášou. Všechno si vysvětlí a domluví si novou schůzku, ale Miloš má strach, že opět zklame. Jeho problém se nečekaně vyřeší příchodem mladé ženy jménem Viktoria Freie. Je to pracovnice odboje, která má panu Hubičkovi předat balíček s výbušninou. A právě s tou ženou získává Miloš svou první milostnou zkušenost. Poprvé v životě se cítí klidný a plný jistoty. Očekává transport a když vlak přijede, vyleze Miloš před semafor a hodí bombu doprostřed vagónu, všimne si ho voják v posledním vagónu a oba naráz na sebe vystřelí - padají do příkopu, kde společně umírají za ruce se držíce.
- " Něžný barbar", "Slavnosti sněženek" - román čerpající ze života v chatové oblasti Kersko,
- "Příliš hlučná samota" - monolog starého baliče papíru, který vzděláván proti své vůli medituje o smyslu života. Nakonec ukončí sám svůj život na lavičce v podnapilém stavu
- "Postřižiny" - oddechové dílo, prostředí Nymburského pivovaru
- "Obsluhoval jsem anglického krále"
Ota Pavel, Josef Škvorecký
Ota Pavel
- židovská rodina, tři bratři
- sportovní tématika - reportáže - "Dukla mezi mrakodrapy"
- autobiografická próza - všude vypravěč Ota Pavel
- krátké prózy, povídky, novely a reportáže
- vypráví vždy retrospektivně, volba situací, prostředí
- postavy: dominantní otec, rybář
- "Smrt krásných srnců"…..
Josef Škvorecký
- spisovatel, nakladatel, hudebník - Jazz
- díla souvisí s jeho prací pedagoga
- věnuje se filozofii, angličtině a literatuře
- redaktor časopisu "Světová literatura"
- "Tankový prapor", "Hříchy pro pátera Knoxe"
- 1969 exil Kanada zakládá nakladatelství "Sixty eight publishers"
- román "Zbabělci" - vypravěčem je Danny Smiřický (spojuje jeho všechny knihy)
- tento román ukazuje i záporné stránky českých občanů, zachycuje osm dní roku 1945 ve městě Kostelci, líčeno realisticky, bez idealizace. Román sugestivně zachycuje pocit bezstarostnosti mladé generace, která se ale nedokáže změnit posléze i zapojit do osvobozování
- židovská rodina, tři bratři
- sportovní tématika - reportáže - "Dukla mezi mrakodrapy"
- autobiografická próza - všude vypravěč Ota Pavel
- krátké prózy, povídky, novely a reportáže
- vypráví vždy retrospektivně, volba situací, prostředí
- postavy: dominantní otec, rybář
- "Smrt krásných srnců"…..
Josef Škvorecký
- spisovatel, nakladatel, hudebník - Jazz
- díla souvisí s jeho prací pedagoga
- věnuje se filozofii, angličtině a literatuře
- redaktor časopisu "Světová literatura"
- "Tankový prapor", "Hříchy pro pátera Knoxe"
- 1969 exil Kanada zakládá nakladatelství "Sixty eight publishers"
- román "Zbabělci" - vypravěčem je Danny Smiřický (spojuje jeho všechny knihy)
- tento román ukazuje i záporné stránky českých občanů, zachycuje osm dní roku 1945 ve městě Kostelci, líčeno realisticky, bez idealizace. Román sugestivně zachycuje pocit bezstarostnosti mladé generace, která se ale nedokáže změnit posléze i zapojit do osvobozování
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)