Spisy se sociální tématikou:

- Spisy se sociální tématikou:
· logický počátek jeho díla (30-ti letá válka)
· „Listové do nebe“ (1619)
· „Truchlivý“ (1623)
· „Labyrint světa a ráj srdce“ (1623) - sebezpytování, meditace, hlavní postava poutník prochází světem, aby si vybral povolání. Svět zobrazen jako město. Popisuje ho přes špatně nasazené růžové brýle – vidí svět i normálně -> zklamání. Nenachází klid pro srdce ve světě, klid nachází u Boha. Dílo pak má Barokní vyznění. Používá alegorii (jinotaj)

- spisy panharmonické:
· o všeobecné harmonii
· trochu jako renesanční utopie
· člověk musí poznat sám sebe, okolní svět a Boha
· „Hlubina bezpečnosti“ (1633)
· „Předchůdci vševědy“ (1639)
· „Cesta světla“ (1668)
· „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“ - jak bude vypadat vševědná společnost, nedopsal

- spisy pansofické:
· vševědné práce (poznat vše, co je kolem nás)

- spisy pedagogické a didaktické:
· centrum jeho pedagogických úvah = žák (resp. dítě), pojetí cílů výchovy a vzdělání - respekt dítěte, rozdělení věků, návrhy vlastního vyučovacího procesu
· „Brána jazyků otevřena“ - výuka latiny
· „Svět v obrazech“ (1658) – učebnice jazyků
· „Velká didaktika“ (1657) – teorie vyučování, určeno pro učitele
· „Škola na jevišti (hrou)“ (1654) – dramatická výchova – učení se situacím
· „Nejnovější metoda jazyků“ (1649)
· „Informatorium školu mateřské“ (1630) - výchova v rodině, určeno pro rodiče
· „Brána jazyků otevřená“ – jazyková učebnice

- spisy politické:
· poslední biskup Jednoty Bratrské, hlava emigrace
· nemožnost návratu emigrace
· „Kšaft umírající matky jednoty bratrské“ – Umírající matka odkazuje svým synům vše, co má / Jednota bratrská odkazuje celému národu to nejdražší, co národ má – kultura, myšlenky, náboženství
· světový význam:
· začíná od něj moderní vývoj školství, uvedl své zásady v život

3. Baroko v českých zemích

3. Baroko v českých zemích
• protestanti (evangelium) X protireformace (Tridentský koncil (1545- 63))
• jezuitský řád (1534) - Ignác z Loyoly
• utužení feudálních pout, oslabení české inteligence (emigrace) po Bílé Hoře, to postihlo měšťanstvo (bohatší) a šlechtu
• domácí má málo konzumentů, tzn. autoři se museli přiblížit mentalitě lidového čtenáře (např. sv. Jan Nepomucký)
• rázný a okamžitý zlom z Renesance do Baroka
- Obnovení zřízení zemské
• Habsburkové mají dědičné právo na trůn
• Němčina byla rovnoprávná češtině, po OZZ má němčina navrch
• Povoleno pouze katolické vyznání -> vlna emigrace – odchod inteligence, tedy i autorů a čtenářů, což mělo za následek úpadek literatury, vzniká pololidová
• přichází němečtí autoři
• literatura se dělí na exilovou, oficiální a neoficiální (pololidovou)
• České barokní umění : chrám sv. Mikuláše, sochař Matyáš Braun, malíř Karel Škréta, hudebník Adam Michna z Otradovic

Barokní česká literatura

- Barokní česká literatura
• Byla zaměřena na lidového čtenáře, snaha vést čtenáře ke složitosti
• Ve spojení spojena se slavnostmi vznikají písně, koledy, kázání, divadelní hry (dramata)
• 1729 byl svatořečen Jan Nepomucký, na jeho počest bylo velké množství slavností
- lidová tvorba:
• hry se zpěvy, všechny žánry
- pololidová tvorba:
• psali ji samoukové (učitelé, knězi ...) tzv. vesničtí písmáci
• žánr tzv. interludia (= krátké frašky z venkova pro lidi ve městech – drsné komedie)
Václav František Komárek (1607- 1679):
• kantor, psal interludia, občas reakce na společenské situace ve svých verších - „Lamentario rusticana“
• knížky lidového čtení (jarmareční písně), téměř příběhové noviny
• venkovští písmáci: pokusy, které zachycují starosti a události tehdejšího venkova - Jiří Volný, František Jan Vavák (1741- 1816)
• kolektivní tvorba: doba pobělohorská, vrchol rozvoje naší lidové slovesnosti, rozdíl lidové a pololidové: vzniká prostředí a ovzduší venkova a pro něj též určena, formovaly se delší dobu, žánrově bohatší
• tzv. selské otčenáše („Selská rebelie“), pověst blanická („Komedie o Františce a Honzíkovi“)
- oficiální tvorba
• vzdělaní autoři, většinou jezuité nebo jinak spojení s katolíky
Felix Kadlinský (1613 -1375):
• překlad: „Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený“
Bedřich Bridel (1619- 1688):
• úvaha: „Co Bůh? Člověk? “ (1658) velmi kontrastní <číst>
Bohuslav Balbín (1621- 1688):
• zklamán pobělohorskou situací
• jezuita, učitel, kazatel, historik, zabýval se českou historií
• „Výtah z dějin českých“ - latinsky
• „Rozmanitosti z dějin Království českého“ (1679- 87) - pokus z 1/3 hotový, 30 dílů vlastivědy - „Učené Čechy“ (kult. a hist.), kvůli tomu
• „Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého“ (vydáno až po sto letech)
• úsilí o čistotu jazyka- purismus, české ekvivalenty za každou cenu - tzv. brusiči
Václav Jan Rosa (+ 1689):
• „Čechořečnost“ - latinsky psaná gramatika
• „Discursus Lipirona“ - největší světská barokní skladba
• tvořil novotvary, zanedbával formální stránku, ujalo se jen něco
Adam Michna z Otradovic (1600-1676):
• „Loutna“ - mysticko-erotické texty
• „ Svatoroční muzika“ (1661), „Česká matiánská muzika“ - radostná i žalostná
• jažíškovské a mariánské téma

Exilová tvorba

4. Jan Amos Komenský (28.3.1592- 1670)
• nejvýznamnější osobnost staročeského písemnictví
- zdroje tvorby:
• barokní, navazuje na tradici humanismu, vrcholní představitel, renesanční přístup, životní zkušenosti
• barokní znaky – princip kontrastu v Labyrintu světa
• humanistické znaky – zaměřuje se na vzdělání, před Bílou horou psal v Čechách česky.
- životopis:
• narodil se Nivnici u Uherského Brodu, pravděpodobně z měšťanského rodu, osiřel, do školy až v 16, jako představitel Jednoty Bratrské studoval na protestantské vysoké škole v Německu, pak se učil v Přerově
• 1616 vysvěcen na kněze, od 1618 ve Fulneku, po B.H. se skrýval, 1622 mor - opět sám, 1624 se žení, 1627 emigroval l do Lešna (Polsko) a stal se biskupem, zde se také usadil, cestoval do Anglie, Švédska – byl zván, aby šířil svou politiku školství
• po r. 1648 se nemohl vrátit, v Polsku vyhořel, odjel do Amsterdamu, r. 1670 pohřben v Naardenu
- přístup k pedagogice:
• středem systému: žák (dítě) – dříve se s dětmi zacházelo jako s dospělými (tělesné tresty)
• dítě má jinou mentalitu
• východisko vzdělání: dítě rovnocenný partner svému vychovateli, učitel ve spolupráci s žákem dospívá k výsledkům
• učení se porozuměním
• chce stejné možnosti vzdělání pro všechny
• jeho pedagogické a didaktické ovlivňují školství celého světa dodnes
• rozdělil vzdělání do stupňů : mateřská škola (učí matka), 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ, střední škola, univerzita (vysoká škola), dvouletá cest po světě

2. Baroko obecně

2. Baroko obecně
• lat. „Perla s kazem“, fr.“bradavice“
• uznána oficiální církev – katolictví
• silná protireformace -> sílí katolická víra, jezuité
• reakce na renesnaci
• odvrácená tvář renesance (nevyřešila soc. problémy), tzn. ztráta víry sama v sebe a vlastní rozum, tzn. upnutí na Boha, fascinace smrti
- baroko
• věčnost (Bůh)
• pokora
• stojí na kontrastu boží dokonalosti, věčností, neomylnosti X lidská nedokonalost, pomíjivost
• stavby a hudba – člověk má v chrámu pocit nicotnosti

- renesance
• střízlivý rozum
• kontrast všední den a honosné církevní slavnosti
• rysy: skepse, strach ze smrti, pocit nicoty, intenzivní návrat k Bohu
• literatura dociluje kontrastu jak obsahem tak formou (vznešená mluva)
- žánrový systém, styl:
• hodně pracuje s rýmem, se zvukosledem, rytmem
• metafora – obrazné pojmenování
- poezie – gongorismus, marinismus:
• vyumělkovaný, těžko srozumitelný
• dedukčnost uměleckého tvaru –výtvor
- zdroje tvorby:
• vliv baroka – dominantní
• tradice humanismu

3. období 70. léta 16. stol. - 20. léta 17. stol.

- 3. období 70. léta 16. stol. - 20. léta 17. stol.
• literatura dosahuje vysoké úrovně
• vzdělávací literatura
• latinské odborné texty (Rudolf II)
Daniel Adam z Veleslavína (1546 - 1599):
• zaměřený na jazyk (slovníky, ..), organizátor kulturního dění
• veleslavínská čeština, veleslavínská doba, majitel tiskárny
• Zlatý věk českého písemnictví
• „Kalendář historický“ - ke každému dni byl napsán příběh, co se ten den stalo, kalendář je znovupoužitelný
• „Čtyřjazyčný slovník“: latina, němčina, čeština, řečtina

- cestopisy:
• „Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (1576 - 1635)“: cesta do Cařihradu
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564 - 1621):
• „Putování aneb cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté ...“
Oldřich Prefát z Vlkamova (1523 - 1565):
• „Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny“
- lidový humanismus:
• stoupá zájem o lit. zábavného rázu, nově zpracované středověké náměty: obvykle nazývané kroniky či historie
• z lidových vyprávění: „Doktor Faust“, „Enšpígl“, „Frantova práva“, „Historie o bratru Janu Palečkovi“ (1610) - šašek Jiřího z Poděbrad

Maturita - Humanismus až Baroko v České literatuře

Maturita - Humanismus až Baroko v České literatuře

1. Humanismus v Čechách
• 1. náznaky za Karla IV., pak přerušeno husitstvím, pak spíše humanismus
• výrazně se projevují reformace (církev)
• stoupá úloha měšťanů
• rozvoj knihtisku
• renesanční – lidské radosti i strasti
• humanismus – duchovní rozvoj člověka
• česká literatura má vzdělávací charakter, spíše naučná

- 1. období do 20. let 16. stol
• první pronikání myšlenek do literatury
• často přebírají témata a způsoby zpracování
Jan z Rabštejna (1437 - 1473):
• „Dialog“: nad náboženskými ohledy zájem celé země
• „váží si lat. autorů - Cicerona, psal latinsky
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1462 - 1510):
• básník evropského formátu, psal latinsky
Jan Campanus Vodňanský (1572 - 1622):
• básník
• malá přístupnost díky latině
• český humanismus:
Viktoriin Kornel ze Všehrd (1460 - 1520):
• právník, překládal
• předmluva ke svému překladu: autor se má vzdělávat v latině, psát česky, krásný má být i jazyk
• nevědomky formuloval program národního obrození - povinnost českého vzdělance psát česky

2. období 20. - 70. léta 16. stol.

- 2. období 20. - 70. léta 16. stol.
mimořádné soustředění na jazyk, vznikají mluvnice a gramatiky
gramatiky jsou více popisné, než dnešní, spíše popis jazyka
myšlenky pronikají do obecného povědomí
vznik naučné literatury, mluvnic a kronik
vzniká první česká mluvnice „Gramatika česká“ - 1533
Jan Blahoslav (1523 - 1571):
• biskup jednoty bratrské, absolvoval protestantské univerzity v Německu
• „Filipika proti misomusům“: názory na vzdělání
• „Kancionál Samotulských“: sbírka bratrských písní
• „Musika“: teorie skládání českých písniček
• „Gramatika česká“, „Vady kazatelův“: čistota jazyka a mluvený projev
• přeložil Nový Zákon, bratři udělali komisi pro překlad, sjednocení, vyšší biblický styl, vznikla „Bible česká“
Václav Hájek z Libočan (1500- 1553):
• „Kronika česká“: silně tendenční, nespolehlivá, ale poutavě zpracovaná
- Bible Kralická
• vytištěna v Kralicích, její součástí i Nový zákon od Jana Blahoslava,
• jazykově sjednocené, protože byla přeložena celá najednou, její jazyk se v Národním obrození stal normou češtiny
• předcházející bible byly jazykově nesourodé (nebyly překládány najednou

Španělsko: (tzv. Zlatý věk španělského písemnictví)

- Španělsko: (tzv. Zlatý věk španělského písemnictví)
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 - 1616):
• „Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha“ - chová se jako středověký rytíř, ale v renesanci, jeho činy vypadají na 1. pohled blaznivě, Don Quijote je literární a lidský tip snílka, motiv sluha X pán – pán je vzdělanější, bohatší, lae v reálu neschopný a potřebuje obyčejného nevzdělaného sluhu, který by ho zachraňoval a pomohl přežít
Lope de Vega (1562 - 1635):
• „Fuente Ovejuna“ (Ovčí pramen): vzpoura sedláků
• zakladatel španělského dramatu
Tirso de Molina (1584 - 1648):
• „Svůdce sevillský“ a „Kamenný host“ - postava Dona Juana (= nejrozporuplnější postava, několik vysvětlení)
- Anglie
Geoffrei Chaucer
• „Canterbourské povídky“ - trochu jako Dekameron, velmi světské, lidé konají cestu a vypráví si


4. Renesanční utopie
• dvojí tvář renesance: vzmach a optimismus x skepse a kritika, větší soc. nerovnost
Thomas More (1478 - 1535):
• „Utopie“: vyhrocení dvojakosti renesance
Thomaso Campanela (1568 - 1939)
• „Sluneční stát“
• obojí zavání principy socialismu (všichni stejně, zrušit osobní vlastnictví)

5. William Shakespeare

5. William Shakespeare
• narozen ve městě Stratford upon Avon 1564, oženil se v 18, 1585 - odchod do Londýna, spolumajitel divadla Globe, pak se usadil ve Stratfordu, celkem 37 her, zemřel 1616
• divadlo je kulatá dřevěná stavba, nevelká, zastřešená jen po obvodu
• jeho tvorbu lze rozdělit do tří období, ty charakterizují jeho chápání lidského charakteru
- 1. období (do r. 1600):
• komedie, historické hry, středověká dramata, rané tragédie, humanistický názor
• „Zkrocení zlé ženy“, „Sen noci svatojánské“, „Kupec benátský“, „Mnoho povyku pro nic“, „Jak se vám líbí“, „Večer tříkrálovi“ - komedie
• „Romeo a Julie“ - nerespektování individuality => tragedie
• „Julius Cesar“, „Richard III“ - historické hry
- 2. období (do r. 1608):
• pesimismus a životní zklamání, moc, kterou člověk má je často zneužita
• vrcholné tragedie: „Hamlet“, „Král Lear“, „Othello“, „Mackbat“ - touha po moci, majetku, vraždy
- 3. období (r. 1612):
• vyjasnění, smířlivé vyrovnání, hledá dobro a východisko z doby => pohádky
• „Zimní pohádka“, „Bouře“

Maturita - Renesance ve světové literatuře

Maturita - Renesance ve světové literatuře

1. Definice humanismu a renesance
- humanismus:
• kulturní hnutí 14. stol., obracející pozornost k člověku, a to pomocí antické kultury
• soustředí se na studium člověka
• vědecké zkoumání památek antické kultury
- renesance:
• znovuzrození (antických ideálů), nové chápání člověka a jeho postavení ve světě
• umělecká tvorba = nápodoba skutečnosti
• sebevědomí, úsměv na rtech (Mona Lisa)
• nikoli Bůh, ale člověk, lidský rozum a cit
• rozvoj přírodních věd, přímé pozorování a rozumová úvaha
• kompas, rozmach mořeplavby, optimismus, trh, měšťanstvo
• architektura navazuje na antiku, zdobné světské stavby, římsy, hranatá okna, sgrafita
• objev perspektivy v malířství
• vznik reforem a snaha o nápravu církve


2. Srovnání renesance a středověku
- renesance
• chápání času: vlastní dějiny
• důraz na člověka
• člověk má vlastní rozum a cit
• zaměřuje se na pozemskou část života (radosti i strasti)
• člověk se může rozhodnout sám, ale osvobození člověka může přinést zklamání
• dnešní člověk čte i pro radost, poezie, drama i román jsou takové, na jaké jsme zvyklí dnes (jsme schopni je číst)
• perspektiva:
• změna k lepšímu
• existence pokroku

- středověk
• chápání času: společné dějiny (z Bible)
• svaté, ne obyčejný člověk
• člověk jedná na základě boží vůle
• směřování k posmrtnému životu
• člověk je zařazen, ale má jistotu
• současný člověk čte ze studijních důvodů
• perspektiva:
• vše se opakuje
• čekání na smrt

3. Stručná charakteristika představitelů evropské renesance

3. Stručná charakteristika představitelů evropské renesance
- Itálie:
Dante Alighieri (1265 - 1321):
• „Božská komedie“: středověké uspořádání, renesanční náplň
Francesco Petrarca (1304 -1374):
• „Zpěvník“: forma sonetu, láska k Lauře, renesance: motivy lásky, středověk: výčitky
Giovanni Boccaccio (1313 -1375):
• „Dekameron“: sto novel (povídek) po desíti, již bez zábran, vyprávění florentských občanů, obsahově renesanční, zasazené do rámcového příběhu
Niccolo Machiavelli (1469 - 1527):
• „Vladař“: politický traktát, nové myšlenky, nevychází z Boha, úvaha o ideálním panovníkovi
• „Mandragora“: komedie, nejvýznamnější
- Francie:
Francoise Villon (1432 - 1463):
• „Odkaz“, „Závěť“: tzv. francouzská (villonská) balada
• vysoké vzdělání, přesto okraj společnosti => dramatické balady, velký nadhled, ironie
Francois Rabelais (1494 - 1553):
• „Gargantua a Pantagruel“: příběh dvou obrů, komické, inspirace v neoficiálních polohách středověku (parodie a travestie)
Michel de Montaigne (1533 - 1592):
• „Eseje“: vědecké erudice + umělecké slovo
• zkoumání vlastní osobnosti církve

5. Petr Chelčický (1390- 1460)

5. Petr Chelčický (1390- 1460)
• sedlák, vzdělal se sám v okruhu lidí v Betlémské kapli, s Husem se nakonec rozešli (Hus: dobro poznat pomocí zla, Chelčický: dobro poznat pomocí dobra)
• průkopnický myslitel - odlišoval se od středověkého chápání světa, postupoval od reality k abstrakci (induktivně), ostatní od abstrakci k realitě
• odmítá stavovská privilegia duchovenstva a šlechty
• zdroj nejvyšších hodnot tělesná práce, vyšší vzdělání zvyšuje rozdíly
• proti zkaženosti víry, kupčení s vírou, ...
• drží se biblické lásky, neodporování zlu (války chudáka ještě více poničí), pouze „boj duchovní“
• „O boji duchovním“ (1421) - odmítavý postoj k vyššímu vzdělávání (= netvůrčí přebírání učenosti autorit bez vlastního vkladu)
• „O trojiem lidu“ (1425) - nerovnost lidu mu odporuje
• „Postila“ (1441)
• „Siet viery svaté“ - kritika společnosti církve


6. Husitská tradice:
• Jednota Bratrská
- spory o husitství (jeho důležitost, zdroj inspirace)
- 1) stále se vracet k husitství jako k inspiraci:
• mysl (svobodná)
• demokracie
• právo na vlastní názor
• mravní opravdovost a pravda
• vrací se s nár. obrozením:
• Fr. Palacký: „Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě“
• považuje hus. za vrchol v historii
• převažuje (i T. G. M.)
- 2) Nikoliv husitství, ale doba pobělohorská je vrchol - snaha o vymýcení hus. tradice
- 3) katolíci x Hus - chtějí ho rehabilitovat
• Josef Pekař - historik tohoto století, rezervovanější vztah k husitství: „Žižka a jeho doba“

3. Mistr Jan Hus (kolem 1370 - 1415)

3. Mistr Jan Hus (kolem 1370 - 1415)
• z jihoč. Husince u Prachatic, 1396 - mistr svobodných umění, 1401 - kněz, rektor na univerzitě, 1409 se zasloužil o Dekret Kutnohorský, od r. 1402 kazatel v Betlémské kapli, 1412 - interdikt, na venkov, 1414 - pozván do Kostnice, 6. 7. 1415 upálen
• proti zlořádům v církvi, proti touze kněžích po majetku, proti mnohoobročnictví a kupčení s církevními úkony a obřady
• největší rozpor s církví 1412, kdy papež legalizoval prodávání odpustků => Hus kritizuje něco, co schválil papež a může být stíhán
• teoretická a univerzitní díla píše latinsky, pro lidi píše česky
• „O církvi“ (latinsky, filosofický realismus): nezáleží na tom, ŽE kněz reprezentuje, ale JAK ji reprezentuje => právo křesťana vypovědět poslušnost představiteli církve
• „Knížky o svatokupectví“ (1413), „Výklad Viery“, „Desatera a Páteře“ (1412), „O šesti bludiech“ (1413) a „Postila“ (1413): jak se církevní problematika dotýká věřících, vztahy mezi lidmi
• velmi asketický vůči pozemským radostem => přibrzdil renesanci u nás
• pečoval o duchovní píseň: mohou je zpívat všichni účastnící se bohoslužby, krátké, agitační, pro lidi
• jazyk: jeho středočeské nářečí se stalo základem spisovné češtiny, „nabodeníčka krátká a dlouhá“ - čárky a tečky nad hláskami, podmiňovací částice, dříve tvar aoristimperfectum (to zrušil), purista: dbal o čistotu jazyka (zakazoval slova cizího původu), snížil počet časů v jazyku, pravděpodobně napsal „Pravopis“
- Husovi pokračovatelé
• Jeroným Pražský - upálen rok po Husovi též v Kostnici
• Jakoubek ze Stříbra - kazatel v kapli betlémské

4. Žánrová skladba a významné památky literatury doby husitské

4. Žánrová skladba a významné památky literatury doby husitské
• odstranit světské panování a navrátit život prostotě a řádu
• právo svobodně hlásat bez rizika smrti
• trestání těžkých hříchů círk. hodnostářů
• Jakoubek ze Stříbra - přijímaní podobojí
• mizí lit. zábavného žánru, silně s ideologizuje
• agitační fce., praktická (poučení a výzvy)
- píseň:
• duchovní, dobová, bojová, satirická, lidová
• hodně se reaguje na situaci, zapojuje masy, často satirická
• kázání a traktáty:
• i veršované, myšlenkové zápasy
- listy:
• informace o jedné události
• soukromé či veřejné
- kroniky:
• dále se vyvíjí, silně angažovaný ráz
• „Jistebnický kancionál“: soubor husitského zpěvu, píseň „Ktož jsů boží bojovníci“
• „Budyšínský rukopis“: odpor Čechů k Zikmundovi, program husitství, alegorický spor dvou žen - hádání Prahy s Kutnou Horou
• „Václav, Havel a Tábor“: rozsáhlá báseň, katolictví (Václav), husitství (Tábor) a něco mezi (Havel), který se nemůže rozhodnout
Vavřinec z Březové (1371 - 1437):
• nejvýznamnější kronika hus. doby - „Husitská kronika“
• latinsky, „Píseň o vítězství u Domažlic“
• psal latinsky, aby to mohli číst i lidé v zahraničí
Petr z Mladňova :
• Husův žák
• „Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici“
• „Husova pašije“ - součást bohoslužeb

Maturita - Mistr Jan Hus a literatura doby husitské

Maturita - Mistr Jan Hus a literatura doby husitské

1. Husovi předchůdci
• za Karla IV vznikají rozpory mezi církevní teorií a praxí. Karel IV pozval Konráda Waldhausera za účelem urovnání - nezdařilo se
- Žáci Konráda Waldhausera
• Jan Milíč z Kroměříže - kazatel pro chudé
• Matěj z Janova - kazatel pro chudé
• Tomáš Štítný ze Štítného (1333 - 1401)
• zchudlí zeman, píše traktáty (poučení o závažných společenských otázkách, úvahy,), uspořádal je do slovníků, snaha o umělecky vyšší formu
• „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ zamyšlení nad základními životními otázkami
• „Řeči besední“ psáno formou besedy - otázky a odpovědi
• „Knížky o šašiech“ přirovnání života společnosti k šachům, zobrazení ideálního chování všech společenských vrstev => každý se chová tak, jak má a všechno funguje


2. Příčiny husitských bouří
• šíření češtiny => šíření překladů teologických textů => spory o smysl křesťanství => reformace (snaha o nápravu církve)
• katolicismus (okázalé, vybavené) x protestantismus, evangelismus (jednodušší, duchovně na výši)
• pražská univerzita: ideový spor o církev (první John Wycliff)
• vznikají dva směry
• církev je výtvor Boha a duchovní jsou služebníci Boha, kteří mají zprostředkovat kontakt mezi člověkem a Bohem (jsou prostředníky)
• církev je výtvor církevních hodnostářů => církevní hodnostáři nejsou služebníci boha, ale téměř bohy (jsou nedotknutelní, neodvolatelní)
• Betlémská kaple - kázání v češtině: návrat k Bibli - jedinému božímu zákonu
• přijímaní podobojí - Jakoubek ze Stříbra prosadil do 4 pražských artikulů, postaví na stejnou rovinu před Bohem kněze s obyč. lidmi

Písně:

Písně:
• „Hospodine, pomiluj ny“, (11. st.) píseň, nerýmuje se, původně byla staroslověnsky
• „Svatý Václave“, (12. st.) píseň, sloky, asonance - rým, kde se shodují jen poslední písmena
• „Slovo do světa stvořenie“, (13. st.)
• „Staročeská Alexandreis“ - veršované, Přemysl Otakar II., historické téma se středověkými reáliemi (zbroj, způsob boje)
• „Kronika tak řečeného Dalimila“ - od Babylónské věže po Jana Lucemburského, veršované, náznaky vlastenectví
• „Kunhutina modlitba“
• „Zbraslavská kronika“
dvorská lyrika:
• životní styl buržoazie
• milostná témata - pastorely (milenci = pastýři)
• Francie: tobadoři, truvéři (šiřitelé lyriky)
• Německo: Minnesang (zpěvy lásky)
• pastorely (milostný pár pastýři), epištoly (zpívané milostné dopisy), alba (svítáníčka, ranní loučení milenců)
• česká:
• parodie, travestie
• „Závišova píseň“
• „Dřevo se listem odievá“
• „Píseň noci milá“
• „Ztratilť jsem milého“

Lit. městského typu

Lit. městského typu
• měšťanstvo: klerikové, studenti, žakéři, žertéři
• reálné, konkrétní problémy doby, parodie a travestie
• fablicaux - komická veršovaná povídka, bajky, zvířecí epos, facetie - komický, próza ze života => zvýšení podílu prózy, více zábava
• česká:
• „Mastičkář“ (hra tří Marií)
• výchova: „Smil Flaška z Pardubic“
• „ Hradecký rukopis“ - „Desatero kázanie božie“, „O lišce a džbánu“, „Podkoní a žák“
• nábožensko - vzdělávací knihy o národních teologických otázkách, odborné, právnické, a administrativní spisy, historické a cestopisy
• traktát - úvaha na náboženské téma
• postila - kázání zařazené do souborů
Tkadleček
• nábožensko-filosofická dialogová úvaha proč je na světě neštěstí
• „Kronika králů českých“
• Karel IV. - „Vita Caroli“ - vlastní životopis
• „Šilfríd“, „Bruncvík“, „Kronika trojnská“
• Marco Polo - „Milion“
„Cestopis tzv. Mendevillův“

4. Laicizace literatury v Evropě a u nás

4. Laicizace literatury v Evropě a u nás
- a. obecná charakteristika
• = zesvětštění, odstranění vlivu církve proces související s posilováním kulturního postavení šlechty ve společnosti 11. století
• vymanění literatury z naprosté závislosti na církvi
• lit. souvisí stále více s životním pocitem a zájmem šlechty
• kulturní centra se přesouvají z klášterů do dvorů feudálních velmožů, kteří fungují jako mecenáši
• ideál: statečný, schopný oběti, silný, věrný, pohrdající hříchem a zradou, ušlechtilý, fyzicky i duševně krásný, ochránce slabých, schopný dát přednost povinnosti před osobními zájmy  základ nového lit. žánru - hrdinská a rytířská epika
• tématika přechází z duchovní na vojenskou a milostnou
• místo latinou se píše národním jazykem
• z klášteru se přesouvá na hrady
• jako autoři jsou místo duchovních profesionálové a potulní pěvci, kteří pracují na objednávky šlechty
- b. žánrové projevy
• hrdinská a rytířská epika:
• Francie: „Píseň o Rolandovi“
• Španělsko: „Píseň o Cidovi“ (šlechtic, boje)
• Německo: „Píseň o Niebelunzích“, „Siegfried“
• Rusko: „Slovo o pluku Igorově“
• Keltové: „ Cyklus o králi Artušovi“, „Tristan a Isolda“
• Alexandreidy
- česky psaná lit.:
• čechismy (bohemika), glosy, bohemismy (vpisky mezi řádky)

Latinské písemnictví:

Latinské písemnictví:
• především církevní texty
- legendy:
• „Legenda o sv. Václavu“, tzv. Kristiánova legenda
- kroniky:
• po úplném vítězství latiny
• historický základ, více beletristických pojmů
• „Kosmova kronika česká“
• zastánce západně orientované církevní organizace
• obdivuje přemyslovský rodu
• zachycuje dějiny českého státu od nejstarších počátků
• jako zdroje slouží bájné vyprávění starců, skuteční svědci událostí, jeho vlastní zážitky, historické matriky
• tzv. Pokračovatelé Kosmovi: slabší úroveň, ale pomáhají nám v historii

3. Počátky písemnictví u nás

3. Počátky písemnictví u nás
• 1. fáze - Velká Morava - staroslověnské písemnictví, 9. stol.
• 2. fáze - nástup latiny - 10. - 11. stol.
• 3. fáze - vítězství latiny(pomalý nástup češtiny)-12.-13.st.
- Staroslověnské písemnictví:
• bohoslužby - oficiální jazyk řečtina a latina
• kníže Rastislav - 862 - nechal poslat z Byzance věrozvěsty
• 863 přichází na Velkou Moravu Konstantina a Metoděje
• čelili poněmčování
• přinesli staroslověnštinu (Makedonské nářečí) jako srozumitelný jazyk
• první písmo hlaholice (odvozené z malé řecké abecedy)
• přináší překlady bohoslužebních textů a částí Písma Svatého
• veršovaná předmluva k evangeliu - Proglas - zdůrazňuje význam vzdělanosti, zprostředkování víry ve srozumitelném jazyce, pravděpodobný autor Konstantin
• dominantní žánr - legenda (vyprávění o životě světců)
• „Život Konstatinův“ a „Život Metodějův“ (panonské legendy)
• „Život knížete Václava“ a „Druhá staroslověnská legenda o knížeti Václavu“ o sv. Václavovi
• překlady z řečtiny „Zákon sudnyj ljudem“ (soubor zákonů pro lidi) „Nomokámon“ (zákoník pro kněze)
• „Kyjevské listy“ nejstarší dochovaný slovanský rukopis
• Sázavský klášter:
• centrum staroslověnštiny po odchodu Cyrila a Metoděje

Maturita - Počátky české literatury, středověká literatura v Evropě

Maturita - Počátky české literatury, středověká literatura v Evropě

1. Společenská a duchovní situace v době rozvoje středověké literatury
• trvá od pádu říše Západořímské(476) až po objevení Ameriky(1492)
• programově odmítá pohanskou Antiku
• feudální řád trojí lid: církevní hodnostáři - světští feudálové - poddaní
• to je dáno Bohem, nelze zasáhnout
• pokusy o změnu, nikoliv o návrat ideálu - kacířské
• obecný pocit strachu z Boha, konce světa, posmrtného života, nemoci, hladu, války
• cílem je udržet stabilní neměnnou společnost
- křesťanství:
• jediné možné náboženství - jednotící a stabilizující fce.
• sklon k alegorickému chápání světa
- pojetí času:
• uznávalo se pouze trvání, vše nové je opakováním existujícího
• čas na Zemi je čekání na návrat k Bohu, do zlatého věku
• zjevení sv. Jana v Apokalypse - dílo antikristovo, poslední soud
- stejnost a rozmanitost:
• na stejnosti založená jednota - dobro, rozmanitost odmítána - jako zlo
• potlačení individuality, přesné zařazení člověka
- pojetí majetku:
• pokusy nastolit Boží království už zde na Zemi => omezení světských požitků, každý tolik kolik vyžaduje jeho postavení, kdo víc => smrtelný hřích hrabivosti
- obecné a jedinečné:
• obecné a abstraktní předchází v životě konkrétnímu a jedinečnému, pravá existence jsou pojmy a ideje, hodnota je v tom, co je společné, ne v jedinečném, znaky => sklon k alegorickému chápání světa

2. Koncepce literatury

2. Koncepce literatury
- pojetí původnosti:
• žádné problémy s plagiáty, naopak se to očekávalo
• určitá témata jen přizpůsobovali podmínkám určitého místa (např. Česká Alexandreis - Přemysl Otakar II)
- postavení literáta:
• musel se dostat k obecnému základu popisované skutečnosti
• v podstatě řemeslník, čím více se držel pravidel, tím lépe
- estetický ideál:
• jednota a uzavřenost v sobě, harmonie ,soulad jednotlivých částí, jas - vyhraněnost, nic mezi
- nominalismus - realismus:
• spor o univerzálie (obecné pojmy) (= stůl, strom)
• obecné pojmy reálně neexistují (Platónský) - hledání obecného ve smyslech přístupnému - schematizovaný obraz, ztráta různosti
• univerzalia sunt nomina - obecné pojmy jsou pouze jména
• zaměření na jedinečné, blíže ke skutečnosti, reálnější obraz světa, bližší dnešnímu přístupu k umění
• stupňování obecnosti - pojem Bůh
• středověký autor popisující svět vytváří obraz idejí
• záliba v jasných zářivých barvách - symboly, čísla - symboly: 3, 7, 12, 13
- neoficiální literatura:
• pěstovaná v době karnevalu
• metoda travestie - co je normálně nahoře, je při karnevalu dole, mělo efekt zvýraznění toho co je normálně nahoře (např. papež)
- žánry středověké literatury:
• legenda (život a skutku svatých), modlitba, píseň, obřady

Verš

Verš
• rytmus - pravidelné střídání důrazných a nedůrazných dob
- sylabotonický verš
• střídání přízvuku na nepřízvuku, používá čeština
- časoměrný verš
• střídání dlouhých a krátkých slabik, požívá řečtina a latina
• přirozená délka - á, é, ou,…
• polohová délka - amt ( 1 souhláska a 2 samohlásky ), nemusí být součastí jednoho slova ( v lese stojí )
• pravidelný počet MÓR ve verši, móra je čas potřebný k vyslovení jedné krátké slabyky
• šest stop za sebou je nazývá HEXAMETR, střídá se s PENTAMETREM (má výjimku v 3. a 6. stopě), spolu pak tvoří elegické dvojverší (distichon)
• HEXAMETR : |-UU|-UU|-UU|-UU|-UU|-UU|
- stopy
• daktil -UU
• trochej -U
• jamb -U (užívá Shakespeare)
• spondej -- (užívá antika)

Řím

Řím
• psaná latinsky, přejímají řecké vzoru (formy a žánry), ale naplňují je vlastní tvorbou, vrchol latiny 100BC – 100AC
- 1. období rané
• 753 př. K. vznik Říma
• přejímání literárních vzorů od Řeků
- 2. období klasické
• římská literatura psaná převážně latinsky
• hlavně próza a řečnické projevy
- překlady (do latiny)
• Livius Andronicus – překlad Odyssey od Homéra
- Komedie
• Plautus – ustálené lidské tipy (lakotný pán, chvástal,..) „Komedie o hrnci“ (lakomec) „Pseudolus“ (chytrý člověk), „Chlubný voják“ (chlubil)
- Satira
• Petronius – prozaik „Satirikon“ dobrodružný román se satirickými prvku, dochovám pouze zbytek
• Iurenalis
• Martialis
- Poezie
• Publius Vergilius Maro („Zpěvy pastýřské a zpěvy rolnické“ - zdůrazňují půvab života na venkově, kam také rád utíkal, „Aenesis“ - epos z minulosti římského národa a vládnoucího císařského rodu (vybájený Aeneas uprchl z hořící Tróje. Po vzoru Odyssey se dostal po moři k břehům Itálie (k ústí řeky Tiberu), kde položil základy římského státu))
• Ovidius („Žalozpěvy“ - byl ve vyhnanství, „Umění milovat“, „Lásky“, „Metamorfózy“ - 350 let řeckých a římských bájí („Daidalos a Ikaros“, příběhy z trojské války, pověsti o praotci římského národa Aeneovi)
• Marcus Tullius Ciceron - „Zápisky o válce galské“
• Titus Livius - „Od založení města“
• Gaius Valerius Catullus – lyrik, milostná poezie
- Ostatní
• Lucius Annacus Seneca - „O duševním klidu“ – filosof
• Tacitus – „Dějiny“ – dějepisec

Literární teorie

Literární teorie

- literární druh
• označení pro základní členění umělecké literatury
• lyrika nemá děj, nálady, subjektivní
• epika má děj tvořený sledem událostí, vypravěč ve 3. osobě, má fabuli a syžet
• drama má děj tvořený dialogem a scénami, Aristoteles formuloval osnovu děje
• expozice (uvedení do děje)
• kolize (zápletka)
• krize (vyhrocení situace)
• peripetie (zdánlivé řešení)
• katastrofa (vyřešení)
- literární žánry
• označení pro takové skupiny literárních děl, které se vyznačují společným znakem (kompozice, téma, forma,…)
• dramatické žánry - komedie, tragédie
• epické žánry - epos, povídka, novela, román
• lyrické žánry - óda, epigram, elegie, sonety

2. období atické (asi 4. stol. př. K.)

2. období atické (asi 4. stol. př. K.)
• odklon od mýtů, pokusy o racionálnější vysvětlení světa
• rozvoj filosofie, přírodních věd, dějepisectví
• řečnictví a drama, umělecká próza a dramatický dialog (divadlo)
• Platón (filosof, spisy ve formě dialogu) - svět idejí, umění se vzdaluje pravdě
• jeho pokračovatel Aristoteles ve svém díle shrnul všechno vědění starověku, zformoval teorii lit. druhů a žánrů. V „Poetika“ stanoví některé zásady slovesného umění, např. zákon 3 jednot (jednota času, místa a děje), uznávány do 17. stol., jeho dílo jako ne mnoho bylo přejato křesťanstvím. Rozdělil drama na komedii a tragédii. Srovnává drama s eposem, ve kterém zákon platit nemusí. Člověk má při sledování dojít ke katarzi (očištění) - vybití svých pocitů a nálad
tragédie:
• drama vážného obsahu, zpracovává známé téma, vážný konflikt - člověk X nemoc, člověk X Bůh, člověk X morální princip, není pouze dobro a zlo.
• Aischylos - „Peršané“, trilogie „Oresteia“ (Orestes mstí vraždu svého otce)
• Sofokles - „Elektra“, „Antigona“, „Král Oidipus“
• Euripidés - „Elektra“, „Ifigenie v Tauridě“, „Trojánky“, „Médeia“ (pověst o mytologických plavcích argonautech, usilujících o získání zlatého rouna)
komedie:
• má vyvolávat komický účinek, smilný konec (happy end), cílem je zesměšnění nedostatků a špatných vlastností
• Aristofanés - „Žáby“, „Jezdci“, „Mír“, „Lysistraté“
historie (dějepisectví):
• Hérodotos, Thúkydidés
Řečnictví
• Démosthenes, vědecká disciplína - zdokonalení řeči - rétorika
• v Alexandrii, řecké představy se prolínají s východními názory
• tzv. nová komedie (hlavní postava je obyčejný člověk)
• Menandros - nejvýznamnější představitel nové komedie
• Theokritos - idyly, zachycení milostného vztahu v idylickém prostředí

Maturita - Literatura antického Řecka a Říma

Maturita - Literatura antického Řecka a Říma

Řecko
• Mimesis - umění je vlastně nápodoba skutečnosti
• vznik žánrů - lyrika, epika, drama - Aristoteles
• literární teorie a kritika
divadlo:
• největší rozvoj v atickém období, bylo jich několik tisíc, ale dochovalo se 30
• původní funkce náboženská přešla na funkci estetickou
• při stavbě se užívá terénních nerovností, divadlo pojme 15-30 tis. lidí
• hrají pouze muži, ale hrají i ženské postavy, používají se masky pro vyjádření nálady a pohlaví, nosí se výrazné kostýmy a boty s vysokými podrážkami (herci jsou lépe vidět)
- 1. období archaické (3. tis. - 6. stol. př. K)
• epické skladby
• Homér („Illias“ trojská válka (Achilles x Hektor), „Odyssea“ návrat válečníka na rodný ostrov)
• bajky: Ezop(O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách)
• básníci: Archilochos, Alkaios, Sapfó, Theognis, Pindaros, Anakreón (bezproblémové, jasné, žádný prostor pro čtenáře, MÝTY)
• formování lyriky, epiky a dramatu

Maturita - Nejstarší literární světové památky

Maturita - Nejstarší literární světové památky

1. Úvod
• nejstarší předávány ústně
• začaly vznikat 4.-3. Tis. přnl. V povodí velkých řek - lidé nemuseli věnovat všechen čas shánění potravy

2. Přehled kultur
- Mezopotánie (Sumerové)
• užívají klínové písmo a hliněné destičky
• nejstarší liter. památkou je Epos o Gilgamešovi. Vzniklo 3. tis. přnl. a zapsáno 18. stol. přnl. Nedochovalo se celé dílo. Psané formou epické skladby.
• Gilgameš (asi polomytický sumerský vládce) prožívá různá dobrodružství při své pouti za nesmrtelností. Jeho tragický úděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života. Nesmrtelnost nachází ve svém díle.

- Egypt
• konec 3. tis. přnl.
• psali hieroglifickým písmem
• nápisy v hrobkách - oslavné a modlidby
• časem začali psát i životopisy - Egypťan Sinuhet

- Indie
• 2. - 3. tis. přnl.
• měli védy - náboženské texty, které slouží jako základ hinduismu
• v 3. stol. přnl. vznilky první zápisy véd tzv. Rgvédy
• Brahmány vysvětlují náboženské obřady
• Upanišády - filozofické úvahy o životě.

- Čína
• původně psali obrázkovým písmem, které se časem zjednodušilo
• vynalezli papír
• pravděpodobně znali metodu tisku (ne knihtisk jako v Evropě)

3. Bible

3. Bible
• psána v tzv. biblickém stylu, tzn. text je napsán tak, aby u čtenáře vyvolal potřebu nad tímto textem přemýšlet =- více interpretací textu narozdíl od tzv. homérského stylu, kde spisovatel detailně líčí průběh děje => statické.
• je základním posvátným textem křesťanů
• vše, co se v Bibli odehrává, je v předobrazech v Bibli
• předznamenání životních událostí - idea ve sféře příběhů
- obsah:
- Starý zákon - hebrejská bible:
• soubor hebrejských příběhů (pravděpodobně všech), žánrově pestré vznikaly po tisíciletí, konečná podoba je 5.-2. stol. přnl., kdy izraelský národ postihla řada katastrof, které vedly k diaspoře (rozptýlení po světě)
• Pět knih Mojžíšových (Pentateuch - TÓRA) - o stvoření světa, prvních lidech, vyvedení Izraelců z Egypta, Mojžíšově setkání s Bohem a desateru přikázání, putování do zaslíbené země
• Knihy prorocké - vrcholné období v dějinách Izraelců (David a Šalamoun)
• příběh o Jobovi, cyklus žalmů, kniha přísloví, prorocké vize budoucnosti (víra v obnovení Jeruzaléma)

- Nový zákon
• vznikal - Blízký a Dálný Východ + S. Afrika, byl psán v řečtině, vysvětluje křesťanství, mnoho příběhů psáno formou podobenství, vzniká v 1. a 2. stol.
• čtyři evangelia (= dobrá zpráva):
- první tři - synoptická, vypráví o Ježíšovi: narození, uznání za Spasitele - Mesiáše, zázračné schopnosti, putování s apoštoly, nanebevstoupení
- čtvrté - symbolické vyprávění o Ježíšovi
• skutky apoštolů a Epištoly - první roky existence církve, osudy Ježíšových žáků a učedníků
• zjevení sv. Jana neboli Apokalypsa - vize konce světa, zlo x dobro, Ježíšův návrat, Poslední soud
• apokryfy - nekanonizované (církev neuznala za pravé)

4. Mýtus

• magický - vědecký světový názor (rozdílný výklad příčin)
- magický:
• předpokládá existenci alternativního světa obydleného nadpřirozenými bytostmi (= původci příčin)
• bývá součástí mytologie
• shrnuje zkušenosti dané kultury
• jádro může být pravdivé
• soustava názorů a představ o světě
• vzniká na pozadí magického vztahu ke skutečnosti, v duchu magického světového názoru
- ustálená podoba nějakého historické nebo zcela vymyšlené události - radí jak si lidé určitého společenství počínat v životě, závazné
• je sestrojen tak, aby co nejdéle žil, tj. je značně statický, nepřipouští změny, je posvátný a nedotknutelný (fašismus, socialismus ...)
• o vzniku světa velké potopě..., Sumerský jiný než Hebrejský
• řeší základní lidské otázky
• mýty různých mytologií jsou podobné, protože lidé musí řešit podobné otázky a proto, že se příběhy přenáší mezi kulturami.

5. Život mýtu v novější literatuře
• James Joyce - Odysseus, Ivan Olbracht - Nikola Šuhaj loupežník, John Steinbeck - Na východ od ráje: ilustrace o mýtu o Kainu a Ábelovi (dobro a zlo)
• Sigmund Freud (dobro a zlo): Energie (musí se jakkoliv uplatnit): Libido(princip tvoření) x Destrudo(princip ničení)
• bratři Grimové (pohádky navazují na mýtus), K. J. Erben
• pohádky - výmysl je opravdu výmyslem
• J. R. R. Tolkien - vytváří celý mýtický svět
• J. Foglar - Hoši od bobří řeky (společenství, bobříci, obřady iniciace, posvátná místa)

Slovníček pojmů

 Epos
Rozsáhlá epická skladba pojednávající o významné události nebo hrdinovy. Má hlavní dějovou linii, ze které je velké množství odboček. Často založené na mýtu. Epos o Gilgamešovi, Ilias a Odyssea.
 Fabule
Skutečná posloupnost děje
 Syžet
Děj, jak je zapsaný v literárním díle. Nemusí se shodovat s fabulí.
 traktát
úvaha na náboženské téma
 postila
kázání zařazené do souborů
 Vilónská balada
Báseň složená z několika slok (4). Na konci každé sloky refrén. Lyrické. Poslední sloka má poloviční velikost
 Sonet
Báseň, která má sloky 4, 4, 3, 3. V druhých dvou je zhuštěná myšlenka
 Shakespearův sonet
Má sloky 12, 2. Nahuštění myšlenky do posledních dvou veršů
 Alegorie
 Rámcový příběh
V knize je mnoho kratších příběhů, které si například vypráví lidé, kteří někam cestují.

ANGLIE

v Anglii realistická tradice – poČátky už v 17. a 1. stol. (Daniel Defoe a jeho Robinson Crusoe, Jonathan Swift – satiristická utopie formou cestopisu Gulliverovy cesty). Největší rozmach realismu v Anglii nastal za vlády královny Viktorie.

Charles Dickens – nejpopulárnější představitel anglického realismu, dvě základní postavy – nešťastný dětský hrdina a dobrý boháč (ovlivnění vlastním životem). Mezi nejznámější díla patří např. Oliver Twist, David Copperfield, Nadějné vyhlídky. Kritizuje zejména sociální nespravedlnost, věrí ve vítězství dobra a nápravu, ke které hledá cesty. Jeho prvním románem byla Kronika Pickwickova klubu – humorné dílo, kterým se proslavil.

William Makepeace Thackeray – druhá generace realistních autorů. Skeptičtější a racionálnější pohled na skutečnost. Ve své Knize o snobech kritizuje zejména všemožné druhy šplhounství a kariérismu. Jeho nejvýznamnější dílo představuje román Trh marnosti – celistvý obraz anglické společnosti, kritizuje nemilosrdnou honbu za penězi a majetkem.

Sir Arthur Conan Doyle – prozaik, jeden z nejslavnějších autorů detektivních povídek a románů (Pes baskervillský, Příběhy Sherlocka Holmese).

RUSKO

- také navazuje na starší tvorbu, zejména Puškina a jeho Evžena Oněgina, který ve svém jednání směšuje romantické chování s realistickým

Nikolaj Vasiljevič Gogol – vidí kolem sebe jen záporné typy lidí, podvodníky s mrtvými dušemi, nebo jejich oběti (lidé slabí, hloupí). Popisuje i otřesné podmínky nevolnického Ruska.Nejvýznamnějšími díly jsou román Mrtvé duše a drama Revizor

Ivan Sergejevič Turgejev – vychován v blahobytu bohaté rodiny venkovské šlechty. Nejvýznamnější dílo představuje soubor povídek Lovcovy zápisky, kde kritizuje především nevolnictví

Lev Nikolajevič Tolstoj – ústřední postava ruského realismu, svou úrovní se vyrovnává světovým autorům, jeho základním ideálem byla prostota, přirozenost a pravda. Jeho dílo je veliké obsahem i rozsahem. Mezi ústřední díla patří dva rozsáhlé romány Vojna a mír a Anna Kareninová. Čtyřdílná historická epopej Vojna a mír spojuje události skutečné války s Napoleonem i vymyšlené a sleduje osudy obyčejných lidí ve válce, kteří většinou vůbec nechápou její význam.

Fjodor Michajlovič Dostojevkij – další v výrazných postav realismu v Rusku. Časté psychologické prvky v jeho románech. Zápisky z mrtvého domu – zde popisuje duševní stav člověka v okamžiku zatčení, následného odsouzení i pobytu na Sibiři. Jeho nejznámější dílo je román Zločin a trest (studie o lidském svědomí, realistický filozofický román – jestli má silný člověk právo zabít zbytečného ničemu).

Anton Pavlovič Čechov – zakladatel lyrického a psychologického dramatu (lyrické drama – potlačena dějovost, jemné dialogy, emocionálnost, děj nemá tradiční kompozici; např. Racek, Strýček Váňa, Višňový sad

Realismus

- převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. Vlivem rozvoje přírodních věd a technických objevů (parní stroj, Darwinova teorie vývoje druhů, lékařské objevy) během 19. století se mění myšlení společností. Lidstvo se naplnilo důvěrou v rozum, velkou měrou přispěla tomuto trend i průmyslová revoluce, která přeměnila tvář krajiny a venkova. Rozvoje doznala i filozofie, kde se uplatňoval tzv. positivismu (skutečné je jen to, co lze dokázat smysly, autorem této teorie je Auguste Comte).

Znaky
• Pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace) přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
• Typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné), literární hrdina se vyvíjí, někdy je jeden hlavní hrdina nahrazen skupinou
• Objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten děje, stojí nad příběhem)
• Kritika nedostatků ve společnosti (kritický realismus)

FRANCIE

- Francie doznala značný hospodářský vývoj, průmyslové revoluce i rozvoje věd. Zároveň však došlo k obrovské nespokojenosti obyvatelstva, která vyvrcholila revolucí v r. 1848. Literatura se proto zabývá i politikou, nejoblíbenějším žánrem se stává román na pokračování.

Honoré de Balzac – zanechal za sebou nesmírně rozsáhlé dílo, které dodnes slouží jako cenný historický materiál své doby. Studoval rozmanité obory (fyziku, medicínu, ekonomii …). Během života ho pronásledovali četné dluhy, které ho nutili horečně pracovat. To je jeden z důvodů, proč je jeho dílo tak rozsáhlé. Tvoří ho více než 100 románů a povídek zahrnutých do cyklu Lidská komedie. Cílem bylo zachytit pravdivě skutečnost a odhalit nejrůznější lidské osudy. Důraz kladl na popis různých prostředí a postav všech společenských vrstev. K tomu mu pomohla i dobrá znalost Paříže – jejích uliček, interiérů i charakteristických znaků architektury. V jeho Lidské komedie vystupuje před 3000 postav, které se později objevují i v dalších dílech v nových souvislostech. ÚstŘední teriologii Lidské komedie tvoří romány Otec Goriod, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán.

Gustave Flaubert – patřil k nejdokonalejším představitelům realistického románu ve Francii. Vynikal zejména v zobrazování lidských vášní a citů. Jeho román Paní Bovaryová je považován za vzor realistické tvorby. Jde o příběh ženy, která ve svém životě nemůže najít uspokojení a smysl vlastní existence. Tento román vyvolal soudní proces, ve kterém byl autor shledán člověk ohrožující mravnost. Prvky psychologického románu.

Jules Verne – prozaik a dramatik. Zakladatel moderního vědeckofantastického cestopisného žánru (Cesta na Měsíc, Dvacet tisíc mil pod mořem, Vynález zkázy)

Naturalismus – do krajnosti uplatňuje principy realismu, umělecká tvorba měla být co nejobjektivnější, nezaujatá a neosobní. Měla zobrazovat skutečnost se vší surovostí. Člověk je zde ovlivněn dědičností a prostředím. Člověk je chápán předavším po biologické stránce. Hrdinové naturalistických děl prohrávají vždy až po dlouhém boji.

Emile Zola – formuloval program naturalismu. Chtěl vytvořit monumentální dílo, podobně jako Balzac. Vyprávěl osudy svých hrdinů jako by popisoval pouze materiál lidského těla. Příčiny různých životní zvratů měly být odhalovány naprosto pravdivě. Popisoval obrazy trpících žen, udřených vykořisťovaných lidí a týraných dětí. Románový cyklus Rougon-Macquartové vyplňuje 32 hlavních postav rozvětvené rodiny. K nejznámějším románům cyklu patři Nana, Zabiják aj.

Guy de Maupassant – autor několika roánů a téměr 300 povídek. Navazuje na Zolu. Nezachycuje však už pouze fotograficky přítomnost. Jeho hrdinové mu nejsou lhostejní – autobiografické prvky, vlastní zkušenosti. Propukla u něho vážná duševní choroba. Nejznámějším jeho románem je Miláček (o pařížském novináři, který při rychlém kariérním postupu zneužívá ženy). Mistrovsky ovládal žánr povídek – např. Kulička

FRANCIE

- více podob, od „konzervativního“ po revoluční, současně se rozvíjeli i počátky realismu.

Viktor Hugo – představuje počátky francouzského romantismu i jeho vrchol. Byl básníkem, dramatikem i prozaikem, jednou z nejvýznamnějších postav francouzské literatury. Vrcholem básnické tvorby je Legenda věků, která zobrazuje vývoj lidstva z různých aspektů (inspirace pro Jaroslava Vrchlického – Zlomky epopeje). Hlavní myšlenkou je víra v lepší budoucnost.
Vrchol prozaické tvorby představuje Chrám Matky boží v Paříži (život středověké společnosti za vlády Ludvíka XI. – od žebráku až po šlechtu; známa postava zvoníka od Matky boží, hrbáče Qausimida). Dalším významným dílem je Ubožáci (přeloženo jako Bídníci). Většina významných děl vznikala v exilu, kde strávil takřka 20 let.

Alexandre Dumas st. – romanopisec, dramatik, autor více než 80 dobrodružných romantických románů, převážně s historickou tématikou, historicky nepřesné, ale velmi oblíbené. Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo

Stenal – přechod mezi realismem a romantismem, převažuje psychologická próza (hrdinové vášnivý, ctižádostivý, dostávají se do konfliktu se společností a často se přizpůsobují pravidlům, z konfliktu nacházejí většinou východisko (přizpůsobit se = pokrytectví nebo se nepřizpůsobí a hynou), vrcholným dílem je román Červený a Černý (symbolika vojenské uniformy a kněžské kariéry).

Romantismus a realismus ve světové literatuře

- romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Reagoval na osvícenství a jeho racionalismus, na první průmyslovou revoluci a na krizi civilizace po Velké francouzské revoluce a za napoleonských válek. Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství. Romantismus je napínavý, dobrodružný, nevšední, citový, záhadný. Jde o poslední velký celoevropský sloh.
znaky:
• Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
• Pocity osamění a odcizenosti jedince
• Kontrast sen x skutečnost
• Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
• Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
• Většinou se vyskytuje nešťastná láska

NĚMECKO,Anglie

- německý literární romantismus byl velmi různorodý

Novalis – byl nejvýznamnějším představitelem německého romantismu. Ve svých dílech spojuje skutečný a neskutečný svět. sbírka Hymna noci – kontrast dne, života (světla) x noci a smrti (tma), nachází se zde motiv ztracené lásky, touhy po smrti; nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá „modrý květ“ = symbol pravé poezie a smysl života. Podle tohoto motivu se celý proud spřízněné romantické literatury nazývá literatura „modrého květu“.

Bratři Grimmové – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii, vydali sbírku německých lidových pohádek

ANGLIE
- měl zásadní význam pro celého Evropského romantismu

George Gordon Byron – ovlivnil svou tvorbou i svým životem vývoj romantismu v mnohých evropských zemí. Byl romantickým bouřlivákem, rozešel se s aristokratickým prostředím, ze kterého procházel. Většinu života strávil v cizině. Zemřel na morovou nákazu. Byronismus = spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům. Položil základ lyrickoepické povídce, podle něho zvané byronská. Jeho prvotinou je rozsáhlý epos Childe Heroldova pouť s autobiografickými prvky. Hrdina knihy se rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu po Evropě. Obdobné motivy se nacházejí i podobné motivy.

Percy Bysshe Shelley – dílo Odpoutaný Prométheus – obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň; obsahuje prvky tzv. titanismu = odpor proti bohu a nejvyšším autoritám

Walter Scott - sběratek lidových balad, stal se zakladatelem historické povídky a historického románu, Ivanhoe – děj se odehrává v Anglii 12. století, obsahuje prvky napětí, milostné tématiky, prostředí, rytířských soubojů aj. Atmosféra hrdinství, cti a vlastenectví.

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl – poslední z významných osobností národního obrození. Narozen v Kutné Hoře. Zájem o divadlo se objevil během studií na gymnáziu. Později přerušil studia na filozofii v Praze a věnoval se ochotnickému divadlu. Po porážce revoluce byl vypovězen z Prahy a umírá v Plzni v hmotné bídě.
a) drama – nejcennější složka Tylovy tvorby. V nich Tyl viděl prostředek k výchově národa a lidu, a proto do nich Tyl vkládal veškerou energii a usilovně na nich pracoval.
Hry se současnosti
Věřil, že výchovou je možné získat lidi pro svoji věc (národní ideály apod.). Hry se současnost se týkaly dobových ožehavých otázek společenského života. Zápletku většinou tvoří láska dvou mladých lidí. Hry mají buď smírný konec, nebo obsahují tvrdou sociální kritiku (Pražský flamendr, Paličova dcera aj.). Slavnou se veselohra z lidového prostředí Prahy Fidlovačka (1834) – Kde domov můj, která zlidověla a stala se národní hymnou (hudba by František Škroup).
Dramatické báchorky, pohádky
Spojení komiky lidových postav a nadpřirozených jevů. Největší úspěch měla hra Strakonický dudák (titulní postava – dudák Švanda – ztělesňuje kladné i záporné vlastnosti českého člověka)
Historické
Kutnohorští Havíři, Jan Hus, Jan Žiška z Trocnova
c) próza – převládají povídky (Dekret kutnohorský – z české historie). Tyl objevil v české literatuře nové tématické oblasti – tovaryši, dělníci apod.
d) novinařina – významná novinářská činnost (redaktor Květy, Pražský posel)

Význam Tyla spočívá zejména v jeho buditelské činnosti, kdy všechny své osobní ambice podřídil národnímu uvědomění a české kultuře. Byl zakladatelem realistické tradice našeho dramatu.

Božena Němcová

Božena Němcová – vytvořila první česká realistická prozaická díla, v nichž zachycuje především oraz českého venkova. Narodila se ve Vídni, jako dcera panského kočího, provdala se za úředníka finanční stráže (vlastenec, po revoluci 1848 zbaven svého místa). Celý život žila v hmotné bídě, nakonec umírá po nemoci vyčerpaná tělesným i duševním strádáním.
a) národopisné práce – při svých cestách sbírala Božena Němcová lidovou slovesnost jako pohádky, pověsti i legendy. Ty pak převyprávěla a vydala v souhrnné knize Národní báchorky a pověsti, později vydala i Slovenské pohádky a pověsti, které se však lišily především důrazem na národopisnou a sběratelskou hodnotu)
b) próza – snaha zobrazit národní život a především kladný typ českého člověka. Vrchole, je Babička – úsměvná kniha plná pohody a vřelých lidských vztahů. Tato kniha byla sepsána po smrti syna Hynka. Autorka se snažila uniknou tíživé realitě života. Celá kniha je proto značně zidealizovaná. Hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, které autorka obohatila o národopisné poznatky. Hlavním záměrem bylo ukázat život prostých lidí. Postava babičky ztělesňuje představu o ideálním člověku. Dobrého člověka ukazuje i v dalších svých dílech (např. Divá Bára, Pan učitel…). Další linie tvorby se dotýká společenských rozporů. Nejrealističtěji podala autorka svět v povídce V zámku a podzámčí, kde využila kontrastu mezi chudobou a bohatstvím a jeho rozmařilostí.

Božena Němcová patři mezi stěžejní autory českých dějin. Její dílo, přesto, že obsahuje značné idealizující prvky, ukazuje realistický pohled na svět. Měla smysl pro skutečný život a sociální nerovnosti mezi lidmi.

Karel Hynek Mácha

– nejvýznamnější představitel českého romantismu, narodil se v Praze, studoval původně práva, rád cestoval, jeho dílo vyjadřuje odpor k tehdejším poměrům, pocit osamění a pesimismu, zklamání, touhu po lepším světě, kontrasty (sen x skutečnost, život x smrt, krása x ošklivost), proslavil se zejména svojí básnickou tvorbou
Máj – nejhodnotnější Máchovo dílo, je považováno za základ moderní české poezie, vyšlo na náklad autora, odehrává se v okolí Doks a Bezdězu (autorův oblíbený kraj), dílo má prostý děj – 3 lidské tragédie (Jarmila, Vilém, obecně lidská). Jde o tragický příběh milenců Jarmily a Viléma. Vilém zjistí, že jeho dívka již byla svedena a rozhodne se svůdce zabít. Tímto svůdcem je však jeho otec, kterého v dětství ani nepoznal. S Vilémem se setkáváme ve vězení, později končí na popravišti. Jarmila umírá v jezeře. V závěru básně vstupuje do díla autor a dozvídá se smutný osud obou milenců.
- filozofické úvahy o smyslu života, vyjadřuje ostrou kritiku tehdejší společnosti, autor se sžívá s postavou Viléma
Kompozice:
o 1. zpěv – obraz májové přírody, motivy lásky x první tragédie
o 2. zpěv – znázornění času – věčnost přírody x doba do popravy zločince Viléma
o 3. zpěv – vrchol díla – krása přírody x lidský osud, láska k rodné zemi, vzpomínka na dětství = nejkrásnější období života
o 4. zpěv – závěr díla, ztotožnění básníka a Viléma i poutníka, který se po letech vrací na popraviště

o 2 intermezza: (půlnoční popraviště, obraz horské přírody)
umělecké prostředky:
obraz přírody
kompoziční princip - kontrasty, dramatický vzestup, vrchol a sestup (jako drama)

- Máj by ve své době nepochopen a odsouzen. Nebyl dostatečně vlastenecký, hrdina nedošel nápravě (spor s Čelakovským)

další díla

• próza
o román Cikáni – důraz na epickou stránku díla,složité lidské vztahy, život vyděděnců společnosti, romantické tragické zápletky
o povídky Obrazy ze života mého – autobiografické prvky
o Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy x drastická životní skutečnost, prostŘedí chudoby
• náměty historické
• Křivoklát

Mácha je označován za knížete české poezie. Byl prvním, kdo se odvážil nahlas kritizovat poměry ve společnosti. Po prvotním nepochopení a nepřijetí jeho tvorby součastníky se dočkal pochopení až od májové generace. Již nikdo však nedokázal dosáhnout Machovu literární úroveň, ani originalitu.

Počátky realismu

Karel Jaromír Erben – navazuje na tradici tvorby Čelakovského. Studoval filozofii a práva v Praze. Zde se seznámil s Palackým, se kterým pak spolupracoval celý život. Zabýval se sběrem lidové slovesnosti a staročeských písemných památek, které vydával. Jeho jediným původním dílem je Kytice, jedno z nejznámějších děl české literatury. Základním motivem jeho díla je motiv viny a trestu, který je v jeho baladách různě obměňován. Sbírka má složku pohanskou, mýtickou (osudová nutnost, víra v nadosobní řád, nutnost trestu po prohřešení se proti zákonům přírody) a křesťanskou (přesvědčení o moci lásky, pokání a odpuštění). Báseň Záhořovo lože lze považovat za určitou polemiku s Máchovým Májem.
Význam K.J.R. spočívá ve vytvoření velkolepého obrazu života a kultury Slovanů. Pohádky a písně, které sebral a vydal jsou kulturním dědictvím celého národa. Básnická sbírka Kytice je pak mistrovským dílem s vysokou úrovní jazyka i obsahu. Později inspiroval mnohé další umělce.

Karel Havlíček Borovský – byl nejvýznamnější představitel kritického satirismu své doby. Usiloval o pozitivní práci pro národ, nikoli o pouhé „plané vlastenčení“ a slovní revolucionářství. Narodil se v Borové u Přibyslavi. Studoval filozofii v Praze, kde vstoupil do kněžského semináře, odkud však zklamaně odešel. Pak působil jako vychovatel v Rusku, kde měl možnost poznat tamější prostředí a situaci. Po návratu se stává redaktorem (Pražské noviny, Národní noviny, Slovan); usiloval o zpolitizování novin a posílení jejich výchovné složky. Byl zastáncem austroslavismu, byl zvolen do říšského sněmu. Za ostrou kritiku rak. vlády byl vykázán do Tyrolska, do Čech se mohl vrátit až roku 1855. Zemřel o rok později.
a) kritická tvorba – Obrazy z Rus
b) politická satira – těžiště Havlíčkovy tvorby, převládají epigramy, zaměřeny na církev, krále, vlast, svět. Nejlepší díla vytvořil v období svého vyhnanství (Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra –nedokončeno)

Význam Karla Havlíčka Borovského spočívá ve vytvoření osobitého stylu politické satiry (používání hyperboly, ironie, parodie apod.). Mezi lidmi byl velmi oblíbený.

Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský

- těžiště v epických zpěvech (RZ též lyr. a lyr.-ep.básně)
- měly dělat dojem vzorků rozsáhlých rukopisů
- RK - 13.stol; RZ - 10.stol.
- idealizovaly českou minulost
- vysoká um. úroveň
- přijaty většinou za pravé ( mimo Dobrovského )
- v pol. 19.stol - spory o pravost
- Masaryk, Goll, Gebauer - důkaz nepravosti
- významná inspirace (Mácha, Zeyer, Mánes, Smetana)
- autoři Václav Hanka (archivář muzea, sběratel slovesnosti)
Josef Linda - novinář
- hist. román Záře nad pohanstvem
Jan Kollár (1793-1852)
- Slovák
- evangelické bohoslovectví v Jeně
- zakladatel české poezie nové doby
- myšlenka slovanství
- setkání s Wilhelminou Friedrichovou - Mína - často v dílech
bás. sbírka Básně - city k jeho lásce
Slávy dcera - nejznámější sbírka znělek - 1824 - 150 znělek
- poslední vydání 615 znělek v 7 částích
- putování po významných zemích (pro slovanstvo)
- části Sála, Labe, Rýn, Vltava, Dunaj
- Léthé, Achreon
- ohlas na Božskou komedii a Byrona
- básník je doprovázen bůžkem Mílkem a Mínou
- Mílek - komentuje cestu a historii
- básník - mluvčí národa
- alegorie
- myšlenka Slávy dcera vyložena též v díle O literárnej vzájemnosti mezi kmeny s nářečími
- program slovanství staví na myšlence humanity
Paměti
iniciátorem Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky
- proti štůrovcům a jejich spis. slovenštině

Romantismus a počátky realismu v české literatuře

- romantismus – umělecký směr ve všech evropských zemích, životní postoj (touha po svobodě). Vznikl v období mezi dvěmi velkými revolucemi (1789 Francie a 1848 Evropa). Směr vyjadřuje naději po novém uspořádání společnosti (volnost, rovnost, bratrství). Tyto ideály se však nepodařilo splnit => nespokojenost člověka, buřičství
znaky:
• Důraz na city a fantazii (proti osvícenství a klasicismu, kde byl kladen důraz na rozum)
• Pocity osamění a odcizenosti jedince
• Kontrast sen x skutečnost
• Při hledání východiska se obrací k minulosti, mystice, k přírodě, exotika, uzavření do vlastního nitra
• Hrdina díla často splývá s autorem, je výjimečný, neschopnost splynout s okolím a společnosti, často na okraji společnosti
• Většinou se vyskytuje nešťastná láska
- v Čechách složitější situace – doznívající vliv nar. Obrození => hlavní úkol literatury je výchova k vlastenectví, tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu

Krásná literatura - orientuje se na lidové čtenáře

1791 - Václav Matěj Kramerius - nakladatelství Česká expedice
- novinář a překladatel
- Krameriovy královské české poštovské noviny
- úpravy starších děl pro lidové čtenáře (Mandevillův cestopis, Příhody Václava Vratislava z Mitrovic)
Divadlo
- od r.1738 - v Kotcích německá opera a činohra
- od r.1783 - Stavovské (Nosticovo) divadlo
- česky jen vyjímečně
První české divadlo - 1786 - tzv.Bouda.
- organizoval Václav Thám
- psal většinu her- kvalita nebyla valná
- centrum NO
Prokop Šedivý - lidové frašky z pražského prostředí
- Masné krámy, Pražští sládci
Antonín Josef Zíma - vlastenecká hra Oldřich a Božena
Václav Kliment Klicpera - několik desítek her
- první skutečný dramatik
- Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk ...
Poezie:
- první dílo - almanach V.Tháma Básně v řeči vázané
- obranné cíle
- básnické hodnoty starší poezie
- moderní anakreontská lyrika
- první básnická škola - básník Antonín Jaroslav Puchmajer
- 5 almanachů: Sebrání básní a zpěvů (1.,2.)
Nové básně ( zbytek )
- přízvučný verš, evropský klasicismus
- óda, popisná lyrika, bajka, burleskní balada, hrdinský epos, komický epos
- Puchmajer - Óda na Jana Žižku, Hlas Čecha
- Hněvkovský - k lid. publiku
další osobnosti: Gelasius Dobner (historik)
F.M.Pelcl - první prof. češtiny

DRUHÁ ETAPA

- víra v budoucnost českého jazyka a lit.
- básník, překladatel, organizátor, jazykovědec, historik
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- učitel v Praze a Litom.
básně: první česká romance Oldřich a Božena
překlady:
Ztracený ráj (John Milton) - epos
Atala (Chateubriand) - povídky básnické
básně Schillera a Goetha
- chtěl dokázat, že se čeština vyrovná němčině
- rozšíření sl. zásoby (přejímání, novotvary)
lit. historie:
Slovesnost - výuka češtiny
- teorie lit. a čítanka
historie
Historie literatury české - 7 oddílů
- 7 období dějin a hodnotí vzdělanost, situaci, jazyk,literaturu
- bibliografická pomůcka
Slovník německo český - ustálil a doplnil jazyk
Zápisky - názory a zkušenosti
- těsně před smrtí
- sblížen s Voltairem
- deník
- sestavil plán na vytvoření české encyklopedie
- vytvořil Jungmanovu básnickou a vědeckou školu
- Presl, Purkyně, Marek, Vetešník
- vliv - Kollár, Šafařík, Čelakovský

František Palacký (1798 - 1876)
- studoval estetiku
- spolu s P.J.Šafaříkem Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie - kritika prozodickému systému
historie:
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě
- od nejstarších dob až do r.1526- nejvýše cenní husitství
- boj němčiny s češtinou - odvěký
- nejprůbojnější knihy v 19. stol
- též politicky činný
- v r. 1848 - australoslavista

Česká literatura 1. a 2. fáze národního obrození

- národní obrození = proces, který započal v naší literatuře a umění v 70.letech 18. století a vyvrcholil v roce 1848. Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo. Byl vytvořen spisovný jazyk.
Příčiny:- společenský vývoj (rozpad feudalismu)
- osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II.
- povinná školní docházka (vyšší vzdělanost)
- zrušení jezuitů a toleranční patent
- zrušení nevolnictví (volný pohyb vesn. obyv =>počešťování měst)
- ve světě: Voltaire, Rousseau
NO - 3 etapy:
1) 1771 - 1813
2) 1813 - 1830
3) 1830 - 1848
PRVNÍ ETAPA (obranná)
- základy vědy, divadla, básnictví
- spisovný jazyk
Počátky české vědy - rok 1774 - založení Královské české společnosti nauk v Praze (ČSAV - dnes). Spisovným jazyk české vědy v počátcích je němčina.
Rostoucí národní uvědomění => obrana češtiny proti germanizaci.
Spisovatelé vydávají tzv. obrany (Balbín,Thám).Odsuzují se barokní puristé a navazuje se na jazyk doby veleslavínské. Uvolňuje se pouto mezi jazykem lidu a spisovnou češtinou.
Josef Dobrovský (1753 - 1825)
- jazykovědec a literární historik
- vystudoval bohosloveckou fakultu a stal se vychovatelem u Nosticů
- studijní cesty: Rusko, Švédsko
- skeptický pohled na možnosti česky psané lit.
- nedával se unášet vlasteneckými vášněmi
- nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění
- usiloval o ustálení rozkolísané jazykové normy

Podrobná mluvnice češtiny - vyšla v němčině
dvojdílný česko-německý slovník
- těmito díly položil základy spis. češtiny
básnická tvorba - pravidelná přízvučná prozodie
Latinská mluvnice staroslověnštiny - položil základy slavistiky
Dějiny českého jazyka a literatury - lit. historie- německy
- vrchol lit. považuje období veleslavínské

Jednota místa, času a děje.

FRANCIE – především drama

• tragédie
Pierre Corneille – „tvůrce moderní tragédie“, v jeho dílech je zobrazován stŘet osobních citů s nadosobními povinnostmi, hrdiny jeho her jsou lidé silní a svobodní, nejznámější Cid

Jean Racine – vytvořil psychologickou tragédii, dokonale realizoval zásady klasicismu v dramatu, jeho dílo patří k vrcholům klasické tragédie, náměty čerpal z antiky, postavy soudobé, Faidra – láska ženy k nevlastnímu synovi

• komedie
Moliére – jeden z nejvýznamnějších autorů komedií světa, v jeho dílech se odráží kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, kritika mravních nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktů, celkem 33 komedií
Tartuffe – kritika pokrytectví církve, dlouho ji nemohl prosadit (na svou dobu velmi odvážná kritika)
Lakomec – patří k vrcholu jeho tvorbu, hlavní postava Harpagon, který je pro peníze schopný udělat cokoliv
• bajky
Jean de La Fontaine – psal především bajky, shrnuje mravní naučení ve smyslu praktické životní morálky, kniha Bajky

ITÁLIE
- tzv. komedie dell´arte – lidová veselohra, problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí, herci měli k dispozici jen stručný scénář s dějovou osnovou a sami improvizovali, stále stejné postavy,

Osvícenství

vznik v Anglii a Francii, stoupenci tohoto myšlenkového proudu požadují svobodu ve vědeckém bádání na úkor náboženství a feudalismu, typický je racionalismus (viz výše), víra v pokrok, optimismus, zkušenost a osvícený rozum, volá po rovnoprávnosti všech občanů
- osvícenství přineslo nesmírný pokrok vědy, techniky a kultury, šlechta a panovník dávala podnět k zakládání knihoven, muzeí, vědeckých sbírek apod. Věda postupně nahrazuje náboženství, autoři osvícené literatury byli zároveň vědci, filozofy a historiky

FRANCIE

Charles Louis Montesquieu [monteskijé] – román Perské listy – satira, kritika společnosti a politických poměrů
Voltaire – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista, považován za nejvýznamnějšího představitele osvícenství, kritik absolutismu, církevního fanatismu
Candide neboli Optimismus – filozofický román o hledání lidského štěstí, útočí na nesnášenlivost, lidskou hloupost

encyklopedie

Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel – kolektiv autorů v čele s Denisem Diderotem – naučný slovník obsahoval souhrn poznatků ze soudobé vědy, umění a techniky
- další díla Diderota – Jeptiška – román v dopisech, autobiografie dívky, která je přinucena vstoupit do kláštera), Jakub fatalista – o otázkách společenské morálky, dialog sluhy s pánem

Hlavní díla světového baroka, klasicismu a osvícenství

ANGLIE
John Milton – náboženská epopej Ztracený ráj (střet samostatného lidského rozhodování s boží vůlí a neměností osudů)

ŠPANĚLSKO
dramatická tvorba - Pedro Calderon de la Barca - dramatik, psal duchovní dramata, psal o konfliktu mezi osudem člověka a jeho svobodnou vůlí, o týrání obyčejných lidí – Život je sen

NĚMECKO
-Hans Jacob Christoffel von Grimmelshausen- dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus = kronika třicetileté války- zachycuje válku očima dvanáctiletého chlapce zajatého vojtary- ti vyloupili a zapálili jeho dům a zabili mu rodiče, je prostý, utíká do vlastního nitra, modlí se, pak se dostane na pustý ostrov, kde žije jako Robinson, nakonec dojde vykoupení

Klasicismus

- vznik ve Francii, vychází z antických ideálů (vidí zde vzor dokonalosti), úzce souvisí s filozofií tzv. racionalismu (rozumem lze dosáhnout poznání, které bude průkazné a pevné, rozumově lze vše vysvětlit – „Myslím, tedy jsem“ – René Descart). Klasicismus je určitá oposice x baroku, jeho mystičnosti a odvratu od myšlení.
znaky
• jednotné principy a pevný řád
• cit podřízen povinnosti a rozumu (x baroku)
• návrat k přírodě (obraz krásy)
• vzor – antické umění
• literární žánry
o vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců); rýmovaný verš
o nízké (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy neurozené, náměty ze současnosti a běžného života; verš i próza

Česká barokní tvorba

- období válek (např. třicetiletá vláda) a nejistoty, hospodářský úpadek, epidemie moru, rozdíly v životních úrovní obyvatelstva, náboženský útlak (rekatolizace), posilování absolutní moci panovníka na úkor stavů => vlna emigrací, inteligence odchází z Českých zemí
znaky
• nedůvěra v rozum
• odvrat od přírody směrem k vlastnímu nitru
• nereálnost, mysticismus, duchovnost – pravda je člověku zjevena
• naturalismus (obrazy utrpení, bezmoci, bolesti)
• důraz na citovost, snaha ohromit člověka, snaha přesvědčit člověk o všemocnosti boha a naopak o své vlastní malosti a bezmocnosti
• kontrasty (zlo x dobro, války x ráj, chudoba x bohatě zdobené monumentální chrámy)
Česká pobělohorská literatura
- nekatolíci z vyšších vrstev opouštějí zemi
- úbytek čtenářstva
- měšťanstvo se poněmčuje - nositelem národní kultury - lid
- rozrůstá se písemnictví latinské
- česky psané - pouze náboženská lit.
- čeští emigranti - velká aktivita
- lidová tvořivost

EXULANTSKÁ LITERATURA

Jan Amos Komenský (1592 – 1670) – narozen v Nivnici na Moravě, vyrůstá v měšťanském prostředí, studium na bratrské škole, poté studium v zahraničí, představuje spojení renesančních ideálů a víry v boha, poslední biskup jednoty bratrské (základní myšlenky: snášenlivost; lidskost, mír, vlastenectví)
Dílo:
a) před odchodem z vlasti
Labyrint světa a ráj srdce – alegorie, poutník prochází světem za doprovodu Vševěda Všudybuda (lidská zvídavost) a Mámení (lidský klam). Mámení špatně nasadilo poutníkovi brýle, což mu umožňuje vidění světa dvojím způsobem – správné a klamné. Pře cestě navštěvují město a pozorují různá zaměstnání a profese. Hrad království Moudrosti přináší zklamání (barokní nedůvěra v rozum). Jediné východisko představuje návratu do vlastního nitra (ráj srdce ) = k bohu. Dílo vyjadřuje ostrou kritiku soudobé společnosti, je psáno dokonalou formou a bohatým jazykem.
Listové z nebe – věnováno postavení chudých (5 fiktivních dopisů chudých Kristovi)
b) pedagogické práce
Velká didaktika – latinsky, shrnutí základů moderního vyučování:
- snažil se odstranit mechanické vědomosti
- zásada porozumění - názornost vyučování (příklady)
- snadnost, zajímavost
- výchovný cíl
- vedle rozumu rozvíjí vůli i cit
- učení pro praxi
- výuka v mateřském jazyce
- vyučování všem přístupné bez ohledu na rod, původ a pohlaví
- vyučování zdarma
- výcvik tělesných schopností
- několikastupňová škola: mateřská do 6 let, národní 6-12 let, gymnasia 12-18 let, university 18-24 let
- odmítá tělesné tresty

Informatorium školy mateřské – věnováno matkám a chůvám, výchova dětí v předškolním věku; Škola hrou – rozvíjí smyslové schopnosti

Svět v obrazech – čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi (první obrázková učebnice)

DOMÁCÍ LITERATURA

• oficiální ( především jezuitská), snaha přesvědčit, že Čechy jsou odjakživa katolické => hledání v minulosti, upravování dějin, vydána Svatováclavská bible (místo Kralické bible)

nauková

Bohuslav Balbín – příslušník jezuitského řádu, misijní a kazatelská činnost, Rozprava na obrana jazyka slovanského, zvláště českého – pojednání proti vytlačování češtiny ze společenského života, zdůrazňování kvality češtiny, dílo bylo vydáno až v době Národního obrození (Pelcl); Učené Čechy – české kulturní a literární dějiny

duchovní tvorba

Bedřich Briedl – jezuitský misionář, překladatel, profesor rétoriky, poetiky. Psál básně i prózu. Dílo Co bůh, co člověk – evropská úroveň, díky filozofické stránce i bohatému výrazovému umění, jde o úvahu o boží dokonalosti x o nicotě lidské existence. Jesličky – sbírka vánočních písní, ukazuje autorovo hluboké lidství
Adam Michna z Otradovic – skladatel a varhaník

historická tvorba

Jan František Beckovský – Poselkyně starých příběhův českých – adaptace Hájkovy kroniky

- docházelo k pašovaní zahraničních děl do Čech v podobě tzv. špalíčků, cenzurování, ničení českých nekatolických knih, byl vydán tzv. soupis zakázaných knih
- český jazyk upadal, přejímání cizích slov, zužování čtenářské základny

• tvorba lidová a pololidová – tvorba pololidová vychází z lidové, ne však zcela – často je znám autor

o pololidová – kramářské písně (věnují se aktuálním společenským tématům – zločin, válka, zázraky apod. v podstatě nahrazují noviny; knížky lidového čtení – jednoduché převyprávění klasické literatury

Václav František Kocmánek – autor 7 interludií (= fraška z lidového Života pro drobné měšťanstvo, nevybíravá kritika,

o lidová slovesnost – tvorba lidu, především venkovského, tématická bohatost, odraz životní situace a běžných problémů, písně, pohátky, lidové balady, v době Národního obrození se stala bohatým inspiračním zdrojem.

Humanismus a renesance v evropských zemích

Renesance je umělecký směr, který se začal prosazovat asi v 15. stol. Vznikl v Itálii a rozšířil se do západní a střední Evropy. Tento styl usiloval o myšlenkovou a formální obrodu antiky. S renesancí úzce souvisí i humanismus. Vyjadřuje úctu k člověku, k lidské důstojnosti. Zdůrazňuje pozemský život člověka. Znamená i nový ideál ve vzdělání, který se místo poznávání boha zaměřuje na poznávání člověka. Impulsem ke vzniku tohoto myšlenkového a uměleckého směru byly vědecké objevy, zámořské cesty, rozvoj vědy a techniky a příchod kapitalismu. Období humanismu a renesance je období vzdělanosti, návratu k přírodě a svobodě člověka. Cení se individualita. Renesanční člověk musí mít všeobecné vzdělání, neodděluje umění, a vědu a techniku (např. Leonardo da Vinci, který byl mnohostranným umělcem i vědcem).

ITÁLIE

Dante Alighieri – je považován za prvního představitele nového typu literatury. Narozen v nepříliš bohaté šlechtické rodině, dostalo se mu značného vzdělání. Za svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, odsouzen k smrti. Jeho tvorba byla poznamenána osudovou láskou k dívce Beatrici. Jeho nejznámější dílo představuje Božská komedie – jde o duchovní epos, pokus o umělecké zobrazení celého tehdejšího světa. Dílo má tři hlavní části: Peklo, Očistec a Ráj. Autorovým průvodcem se stává Vergilius, spolu procházejí peklem a očistcem, setkávají se s mnoha vladaři. Rájem autora provází Beatrice. Dílo vyjadřuje lásku k vlasti, touhu po poznání, prožitek lásky a obdiv antické vzdělanosti. Příběh má bohatý děj. Obsahuje typické renesanční znaky (touha po poznání, trest za lidské viny, obdiv k antice, láska k vlasti)

Giovanni Boccaccio

Považován za zakladatele renesanční novely, bohatý a pestrý život. Proslavil se knihou Dekameron – popisuje útěk 10 mladých lidí před morem, cestou (10 dní) si vypravují příběhy (10 / den). Poprvé užita forma novely – kratší román s menším počtem postav, nezabírá dlouhý časový úsek. Základem jsou zcela světská témata (láska, nevěra). Dílo popisuje soudobou morálku v Itálii, objevuje, že pozemský život má i své dobré stránky.

Francesco Petrarca

Žil také ve vyhnanství, hodně cestoval. Sbírka Sonety Lauře (milostné verše věnované jedné ženě. Skutečný citový prožitek. Forma sonet (znělka).

ŠPANĚLSKO-Anglie

Miguel de Cervantes y Saavedra

Rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – původně zamýšleno jako parodie na rytířské romány. Román se však stal oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti a oslavou čistého srdce. Hlavního hrdinu představuje zchudlý venkovský šlechtic. Tvoři nerozlučnou dvojici se svým sluhou (zdravý, selský rozum, smysl pro realitu). Don Quijote touží po obnově slávy středověkých rytířů – konání dobra, náprava křivd, které vidí kolem sebe.

ANGLIE

William Shakespeare

Největší světový dramatik, připisuje se mu 36 her. V prvním životním období převládaly komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské apod.). Ve většině z nich z nich hrají výrazné ženské postavy coby nositelky renesančních ideálů. Vítězí spravedlnost a láska. Historické hry líči události z Anglické historie (Jindřich VI.) či antické dějiny (Julius Caesar). Shakespeare proslul především svými tragédiemi (Romeo a Julie, Othelo, Král Lear). V tomto období proniká do tvory pesimismus a životní zklamání. Na konci tvorby však dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka).
Znaky shakespearovského dramatu:
- Neomezenost látky, času
- Obraz pozemského života (kladné i záporné lidské vlastnosti)
- Silné postavy žen
- Komické prvky nejsou ostře oddělené od tragických
- Verše se střídá s prózou

HUMANISTICKÁ LITERATURA

- dobré podmínky pro rozvoj díky dobovým podmínkám, humanismus se spojil s reformací, řeší se svobody myšlení a společenského řádu

Latinská humanistická literatura

omezena na nejvyšší vzdělané vrstvy – nemá větší ohlas, je psána v upřímném, vlasteneckém duchu, autoři dodržují moderní vědecké zásady (ad fontes = k pramenům) = nutnost zkoumání a znalosti podkladů, objevuje se prvek konfrontace, dogmata jsou odstraněny
Jan z Rabštejna – ve svém spise Dialogus hájí politiku krále Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost, prvek tzv. konfrontace = odstraňování dogmat

Česká humanistická tvorba

určena pro běžné lidi (srozumitelná)
naučná literatura
Viktorin Kornal ze Všehrd – formuloval program národního humanismu ve své předmluvě k překladu Knih o napravení padlého (ke zprostředkování myšlenek požaduje češtinu). Byl i věhlasný právník (Knihy devatery).

cestopisy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – cestopisy (Benátky, Egypt)

kroniky
Václav Hájek z Libočan – Kronika Česká - české dějiny od příchodu praotce Čecha do roku 1526, vypráví poutavě, patrná snaha zavděčit se bohaté šlechtě (oslava katolické šlechty, přesto se stala jedním z hlavních historických pramenů pro toto období) Byla velmi oblíbená až do 18. století.

péče o jazyk, překlady
Jan Blahoslav – znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Filipiky proti misomusům (=nepřátelům vzdělání) – skvěle napsané, názory na potřebu vzdělání, vytvořil podmínky pro rozvoj vzdělání.
Gramatika česká – pojednává o jazykové správnosti, vytříbenosti, kráse mateřského jazyka, usiluje o ustálení jazykové formy
Muzika – základní příručka o hudbě a sborovém zpěvu, vznikla s přípravami na jeho Šalamounský kancionál – obsahuje 26 bratrských písní, ale i písně od Blahoslava,
Překlad Nového zákona – stal se podnětem k překladu celé bible – Bible kralická – kolektivní dílo českých bratří, rozhodující vliv na ustálení jazykové formy našeho spisovného jazyka

Zlatý věk českého písemnictví – od 70. let 16. století (= doba veleslavínská), rozvoj národní vzdělanosti a kultury za vlády Rudolfa II.

Mistr Jan Hus (asi 1371 – 1415)

- narodil se v Husinci u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu – titul mistr svobodných umění, r. 1400 vysvěcen knězem, působil jako univerzitní profesor, později se stal rektorem
- kázal v Betlémské kapli a česky – přístupné lidem
- útočil na církev – představitelé nežijí v souladu s „božím zákonem“
- jeho kázání se stávaly stále radikálnější a útočnější » odpor církve
- Hus vystoupil x kramaření a odpustkům, papež vyhlásil nad Husem klatbu + interdikt (zákaz náboženských obřadů), věřícím zákaz styku s Husem
- Hus odchází na venkov, kde píše své česky psaná díla a kázal pro venkovský lid
- roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil v Kostnici
- koncilem byl shledán vinným z kacířství a dne 6. července 1415 upálen na hranici
dílo:
• latinsky – spis O církvi – pro učence, popírá papežovo postavení – hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá žádný hřích
• česky – pro lid
- Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, nejútočnější, Hus odsuzuje způsoby, kterými církev získává prachy – zejména braní peněz za obřady
- Výklad Viery, Desatera a Páteře – Hus uvažuje o otázkách mravního života, kritika společnosti, výklad tří modliteb
- Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu
- Dcerka – obrací se k ženám – o správném životě žen a dívek
- Listy z Kostnice – obdoba kázání během Husova uvěznění
• Pravopis – Hus je zřejmě autorem spisu O pravopise českém – navrhuje zjednodušení cz pravopisu (čárky a nabodeníčka)

- Husovo učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí s náboženským a sociálním charakterem
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny, geniální vojevůdce, autor Vojenského řádu = zákoník husitských vojsk

DOBA POHUSITSKÁ

- své učení zaměřil proti všem válkám a násilí, odsoudil celou tehdejší společnost, odmítl potřebu vyššího vzdělání i instituce státu
- O boji duchovním – odmítl i spravedlivou válku a připouští jen boj duchovní
- traktát O trojím lidu (myšlenka rovnosti všech lidí – odsuzuje dělení středověké společnosti na tři stavy – kněžský, vojenský a robotnický)
- traktát Siet viery pravé – kritika církve a majetku, síť = pravá křesťanská víra, jako největší hříšníky a ničitele sítě Chelčický odsuzuje papeže a panovníka
- Postila – kázání s úvahami o soudobé společnosti
- na základě myšlenek Chelčického vznikla jednota bratrská – nejdříve odmítali jakoukoli učenost, nakonec povolili, posledním biskupem byl Jan Ámos Komenský

- objevuje se i literatura zábavná, zejména za Jiřího z Poděbrad (pro oživení kulturních a politických styků vyslal skupinu jezdit po Evropě) – Deník Václava Šaška z Bířkova cesta Lva z Rožmitálu s družinou po Evropě)

Humanismus a renesance v české literatuře, vymezení evropských souvislostí

- v době rozvoje humanismu ve světě bylo Česko izolováno od Evropského dění (Husitské hnutí, válka, snaha o reformace), dokonce i za vlády Jiřího z Poděbrad k nám humanismus a renesance pronikala velmi pozvolna
- větší pronikání humanismu a renesance až za vlády Jagellonců, renesance se však v pravém smyslu neprosadila, pouze v knížkách lidového čtení a zábavné próze (Historie o bratru Palečkovi)
- český humanismus má některé specifické znaky:

• Snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti
• Snaha o vyrovnání se s evropskou literaturou
• Obsahově převládá naukový charakter
• Literatura pro měšťanstvo, zaměřená na životní praxi
• Vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny

RENESANČNÍ LITERATURA

- velmi málo původní děl a tvořivých autorů, převládá překládání, omezení veršované tvorby, prudký rozvoj naukové literatury (právnická a řečnická), rozšíření knihtisku, pomalu mizí anonymita literárního díla, autor často cestuje, nebo čte cestopisy, vznikají první odborné spisy (o hornictví, vojenství apod.), příprava překladu bible, latina působí na češtinu jako vzor po různých jazykových stránkách

Legendy

- dva proudy:
• zájem o současný život, srozumitelná (Legena o sv. Prokopu – první opat Sázavského kláštera, lidová, střízlivá, přístupná)
• snaha o vysoký a náročný jazyk, výlučnost (Legenda o sv. Kateřině – jedno z nejnáročnějších českých středověkých děl)

Světská lyrika

- milostné píseň, písně s přírodními motivy – Závišova píseň
- obdoba západoevropské trubadúrské tradice, c cz vznikali tzv. alba = svítáníčka

Duchovní lyrika

- duchovní píseň Modlitba Kunhutina

Satira

a) žákovská (vagantská) poezie – Píseň veselé chudiny (o bídě, když si studenti musí získávat prachy žebráním); Podkoní a žák (dialog mezi viz název, srovnávají kdo se má lépe formou dialogu, vyplývá špatná situace obou)
b) sociální satira – kritizuje vady společnosti i církve (vůbec poprvé) – Hradecký rukopis – Satiry o řemeslnících a konšelích (odsuzuje nepoctivost příslušníků různých povolání; Desatero kázáníI božie – kritizuje celou středověkou společnost; objevuje se zde i první čeká bajka – Bajka o lišce a džbánu
c) drama – Mastičkář – nejstarší české světské drama, část scény z náboženské hry, drama Mastičkář zachycuje prostředí středověkého tržiště (3 Marie si jdou koupit vonné masti) – šarlatánství prodejců, jazyk knižní x hovorový (i vulgarismy). Střídání češtiny a latiny (= makaronismy

LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ

probíhá prohlubování sporů ve společnosti i v církvi, roste počet lidí, kteří stav kritizují:
- odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku církve
- úsilí o nápravu, reformu
- rostoucí zájem o bibli – úplný překlad do češtiny
- na české reformátory působí práce Johna Wycliffa
- do popředí se dostávají satira, duchovní píseň, traktáty (učené pojednání, středověká náb. úvaha), kroniky a kázání
- převládá prostá forma, srozumitelnost, vrcholí procesy počešťování, demokratizace a laicizace

předchůdci Mistra Jana Husa

Konrád Waldhauser – kněz, který byl do Čech pozván Karlem IV., soucit s chudinou – vyzýval bohaté, aby se vzdali majetku ve prospěch chudých, kázal německy = omezení
Jan Milíč z Kroměříže – vzdal se majetku a žil v chudobě. Jeho žák – Matěj z Janova
Tomáš Štítný – o náboženských věcech psal česky, Knížky šestery o obecných věcech křesťanství (traktáty o dokonalém životě); důležitý díky zpřístupnění vzdělanosti nejširšímu publiku (psal česky), věcné vyjadřování, srozumitelný a dokonalý jazyk

přípravy na husitské hnutí

Ladislav Fuks

Ladislav Fuks – prozaista, který píše především romány, povídky a novely, vystudoval psychologii, což uplatňuje ve svých dílech. Ve svých dílech vyjadřuje především pocity strachu, úzkosti, obavy, nálady temna, vědomí blížícího se katastrofy. Současně s tím však hrdinové jeho románů mají snahu čelit těmto hrozbám. Hrdinové však nejsou vyrovnaní a většinou podléhají, nemají vůli se vzepřít. Mezi jeho významná díla patří román Pan Theodor Mundstock, ve kterém líčí osudy pražského žida za války, který čeká na transport do koncentračního tábora. Detailně se připravuje na všechny situace do kterých by se mohl dostat. Nakonec umírá, když ho přejede auto během cesty na nádraží, kde má nastoupit na transport. Dalším dílem je cyklus povídek Mí černovlasí bratři. Dalším významným dílem se stal román Spalovač mrtvol. Tento román nese prvky hororu, hlavní postava pracuje v krematoriu, který časem podléhá fašistické ideologii a vyvraždí celou rodinu (vidí to jako dobrý čin, kterým jim pomůže, nechce aby trpěli, protože nejsou čistí). V druhé etapě tvorby Lustig přijímá ideály normalizace a jeho díla jsou značně angažovaná a tendenční

Literatura vrcholného středověku (přelom 13. a 14. stol. – 15. stol.)

ČESKY PSANÁ LITERATURA

- čeština pronikala do literatury pozvolna, z té doby zejména glosy = vpisky do latinských knih, stále probíhá demokratizace literatury a její postupné zesvětšťování
- výlučné postavení měl verš (vliv ústní lidové slovesnosti), nezájem o původnost námětu, anonymita
žánry:
• Duchovní lyrika
• Duchovní epika
• Světská lyrika
• Světská epika
• Sociální satiry
• Drama
• Zábavná a odborná próza

- příznivější podmínky pro rozvoj české literatury nastaly na přelomu 13. a 14. století za vlády Karla IV. (velký kulturní i hospodářský rozvoj, Čechy důležitým centrem Evropy) – arcibiskupství (1344), pražská univerzita (1348)

Rytířská epika

- navazuje na podobný proud literatury v Evropě, dobrodružné a milostné náměty
Alexandreis – přelom 13. a 14. století. Vypravuje o řeckém králi Alexandru Velikém. Podobných „alexandreisů“ vznikalo po Evropě v té době mnoho. Autor je neznámý, ale podle stylu usuzujeme na člena vyšších vrstev (šlechtic) - veršované, rytířský epos. Psané v češtině.
Tristan a Izolda – veršovaný rytířský epos, milostný námět autor převzal z francouzského příběhu, zábavná próza
Kronika trojanská – psáno v próze, vypráví o trojské válce. Jde o první knihu tištěnou v Čechách.

Kronikářství

Dalimilova kronika (14. stol.) – je to první česká veršovaná kronika. Zachycuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až do r. 1314. Příběhy z českých mají působit na současníky a zdůrazňují potřebu vlastenectví, národní hrdosti … Historicky však kniha není příliš důvěryhodná. Autor zřejmě příslušník vlastenecké šlechty.

Česká próza od poloviny 40. let do konce 60. let 20. století

- po skončení WWII zaplavila Československo vlna euforie a uvolnění, v prvních letech po válce autoři většinou vyjadřují pocity radosti a štěstí z konce válečného konfliktu a ukončení okupace Československa a osvobození od fašismu. Toto radostné období však trvá pouze do konce 40. let, protože ke konci desetiletí u nás moc definitivně přebírají komunisti a Československo se dostává pod správu Sovětského svazu. Je u nás rozvíjen kult stalinismu, je zaváděna cenzura, oficiální literatura má budovatelskou tématiku a musí být podřízena budování socialismu a komunismu. Řadě autorů je znemožněno svobodně tvořit. Roku 1953 se však smrt Stalina stala jakýmsi impulsem k postupnému uvolňování situace a poměrů ve společnosti a kultuře, cenzura je postupně rušena a řada autorů může začít opět psát legálně. Uvolňování poměrů trvá až do roku 1968, kdy situace vyvrcholí Pražským jarem. Československo dosahuje takové míry svobody, jaké se nepodařilo dosáhnout žádné jiné zemi východního bloku. Cesta ke svobodě je však ukončena intervencí a následnou okupací ČSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Později začíná proces zvaný normalizace, kdy byli zrušeny všechny demokratické reformy, které byli zavedeny v předešlých letech. Je nastolena totalitní vláda komunistické strany. Během uvolňování situace v 60. letech vzniklo několik hlavních literárních skupin, které tvořili.