Největší databáze studijních materiálů pro střední a vysoké školy.
Odraz války v české literatuře
• Naši vojáci odcháí na frontu, nechávají se zajmout, popř. přebíhají frontu
• Začínají vytvářet legie – nejvíce Rusko, Itálie
• Vznik samostatného státu
• V r. 1917 – manifest spisovatelů – podepsalo ho asi 200 spisovatelů a špiček inteligence
• Adresováno českým poslancům v říšském sněmu
• Požaduje, aby hájili české zájmy
• Požaduje propuštění polit. vězňů
• Propuštění Machara a Dyka
Poezie
• Reaguje mnohem rychleji než próza, tzn. ihned
• Reagují mladší i starší autoři – válka je velká záležitost, musí reagovat
• Přináší strach z ohrožení života
• Hledání jistoty – domov(místo) – rodina, matka
• Témata podporující národ – sv. Václav, husité
• Nenajdeme básně o válce
Autoři
• Antonín Sova – Zpěvy domova(1918)
• Karel Toman – Měsíce(1918)
• Fráňa Šrámek – Splav(1916) – píše o kráse života, lásky
• Viktor Dyk - vězněn za velezradu,
• Válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno(báseň Země mluví – viz.čít.), Poslední rok
Země mluví – (Okno,1921)
• Báseň reaguje na 1.svět válku, vyzývá k tomu, aby lidé neopouštěli zemi, protože bez ní zahynou. Objevuje se jistota domova, aby lidé zůstali doma, tak že přežijí. Objevuje se také strach z toho, co je.
Próza
• legionářská literatura – autoři jsou legionáři
• Rudolf Medek(původně učitel) – román Anabáze(asi 5 dílů)
• Josef Kopta – Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma(přečíst ukázku) – kolektivní hrdina
• Jaroslav Kratochvíl – Prameny – o složité situaci v Rusku
Jakési dodatečné dělení
1.světová - světová literatura
- česká literatura - poezie
- próza - legionáři
- ostatní
• Vladislav Vančura – Pole orná a válečná – román odehrávající se ve válce, jedním z hrdinů František Řeka – zvláštní postava, obecní blb a hlupák – armáda mu dá možnost být jako ostatní, líbí se mu tam = armáda(válka) se líbí jen hlupákům
• Jaromír John – Večery na slamníku – kniha povídek, obyčejné příběhy z války, lidé si večer vyprávějí
Výběr prózy
• Henri Barbusse – Oheň:Deník bojového družstva(1916)
• Asi první prozaická rakce na válku
• Ukazuje, jak byla válka krutá, skutečnou realitu
• Vyšel i v češtině – otřesné svědectví o válce
• Má kolektivního hrdinu, paralela třetí rota(Medek), ale později
• Romain Rolland – Petr a Lucie
• Odehrává se v Paříži
• Milostný příběh(Romeo a Julie) na pozadí války
• Nemohou ovlivnit situaci
• Civilní pohled na válku
Německo:
• Erich Maria Remarque
• Člen „ztracené generace“ – v době dospívání odchází na frontu
• První velký zážitek je válka
• Řada z nich umírá
• Ti co se vracejí, neumí žít, ztrácejí víru v člověka
• Na západní frontě klid(1929) – „pokus podat zprávu o genraci, která byla znična válkou, i když unikla jejím granátům“
• Napsáno s odstupem – hledáte důsledky, příčiny
• Příběh studentů, kteří jdou do války dobrovolně nedobrovolně(přemluví je jejich učitel)
• Závěr knihy - Rádio hlásí:“na západní frontě klid“, přesto tam v tu chvíli hlavní hrdina umírá
USA
• Ernest Hemingway
• Příslušník ztracené generace
• Sbohem armádo(1929) – z první světové, z italské fronty
• Komu zvoní hrana(1940) – z občanské války ve Španělsku ve 30. letech
Rusko
• Válka přerůstá v revoluci a ta v občanskou válku – ta je potom důležitější
• Zobrazována: 1.bezprostředně
2. s odstupem(10-20let)
3.celé 20. století se objevuje
• V Rusku změna staletí udržovaného systému
• Soustředění např. na inteligenci
Kubismus:
• klíčový význam pro moderní umění, antirealistický směr: „takhle to ve skutečnosti nevypadá“, odmítá iluzivní přístup (skutečnost sama) - „tohle je obraz“, kubista maluje co o skutečnosti ví (intelektuální směr) - do popředí subjekt vnímatele (skutečnost je přefiltrovaná přes subjekt)
• v obrazu promítnuty různé úhly pohledu na totéž (u S. K. N. „Nové zpěvy“, u Čapka, Nová moderna 1914) - v literatuře spíše:
Kubofuturismus:
• osvobozuje celý verš, celé téma - následující verš nemusí rozvíjet původní téma, může nastolit nové - polytematická báseň - metoda tvorby: pásmo (Guillaume Appolinaire - „Pásmo“)
• Appolinaire - nový typ básně (spíše jej vrátil do literatury): kombinace slovesného a výtvarného umění - Kaligram (např. báseň „Prší“, „Eiffelovka“), měl polské předky
Poetismus:
• jen v Čechách (Nezval ,v začátcích Seifert), 1922 - 28
• užívání, rozkoš z života, důraz na smysly, rozkoš ze skutečnosti zprostředkované smysly, cílem je rozbíjení tradiční logiky - volné asociace /spoj mezi představami) - nezvyklý, netradiční, neotřelý pohled na svět, teorie předobrazu, radost a pohoda, smyslem básně je býti básníkem - dualismus umění a politiky
• motivy: klauni, herci, malé děti, cirkusy, lunaparky
• divadlo: Voskovec a Werich, próza: Vladimír Vančura: „Rozmarné léto“
1.Světová válka v literatuře
• Po 1. světové válce dochází k přerozdělení světa
• Nejprve je pociťována jako válka vlastenecká
• Národ buď vo ohrožení, nebo si vysvětlí, proč útočí
• Zjištění, že jde o ekonomický boj, boj o moc
• Válka zasáhla celý svět, včetně civilního obyvatelstva(bombardování)
• Protivníci se nevidí, vzdalují se sobě – nové zbraně
• Ve válce jde o ekonomiku a teritoria, Německo a Rak.-Uh. Nemělo žádné kolonie a mělo své zájmy, atentát v srbsku byl jen poslední kapkou
• … něco dalšího z dějepisu
• člověk je nadšen z toho, co dokáže -> člověk všechno dokáže -> uvědomí si, že je schopen použít to proti člověku -> deprese, deziluze
Přímá reakce na válku - dadaismus
• patří mezi avantgardy
• krátké trvání – vyčerpá se
• válka = nesmysl, proto reaguje také nesmyslem – nesmysl na nesmysl
• základní pojem náhoda, náhodně bere slova(třeba rozstříhá novin. článek a opět náhodně poskládá)
• Tristan Tzara(Rumun v Francii)
• V r. 1916 definoval s ostatními autory dadaismus, náhodně vybrané slove ve slovníku(dada – hračka
Karel Toman
• bohémský život, zájem o anarchistické hnutí, toulky pro Evropě, postarší pracoval jako úředník, penze
• používá symboly, ale jiné než např. Březina (Toman je dynamičtější, krajnosti ve vyjádření, rozpornost, zřetelnost, bližší realitě - znak anarchie
• „Zpěv rour“ - parodie S. K. N.
• 1. sbírka: „Pohádky krve“ - pak je zatrhnul (prý moc dekadentní) - příliš sebekritický?, květomluva (určité květy cosi symbolizují)
• sbírka: „Měsíce“ - ztvárňuje hodnotu domova
František Gellner
• * Ml. Boleslav, syn bohatého žid. obchodníka, mat. v M. B., techniku ve Vídni ani akademii v Příbram nedokončil, bohémský život, zájem o malířství, studium v Mnichově, Drážďanech, žil déle v Paříži, 1911 - Brno (spolupráce s LN, i kresby), 1914 - zahynul pravděp. ve válce někde u Haliče
• autoportrét - cynik, upřímnost, ironie, skepse
sbírka „Radosti života“:
• opium, ženy, alkohol ?... no jistě
• cynismus - smysl života člověka, který nenašel lepší smysl
• přímá pojmenování, lidovost - nepoetický námět básní, všednost
• hlásí se k Macharovi: osa: Havlíček - Neruda - Machar -Gellner
• lidový žánr: šantánová píseň - lehká na pochopení, okrajový žánr
Viktor Dyk
• * Pšovka u Mělníka, po gym. práva na UK, protirak. polit. aktivní, r. 1918 - poslanec
• psal poezii, prózu i dramata, romantik
• 1906 - „Milá sedmi loupežníků“ - epické básně, postoj romantika trpícího šedou všedností - „Válečná tetralogie - Lehké a těžké kroky“ - 4 básnické sbírky - sbírka „Okno“
• těsně po válce
drama:
• „Zmoudření Dona Quijota“
próza:
• „Krysař“ - krysař (symbol - je rozvinut - symbolistická próza), píšťala (moc na lidi)
• je sám, zamiluje se až se chce zříci svobody, dopadne špatně, Agnés ho zradí - znova se zklamal v lásce. Zapíská kvůli ní naplno, dokázal jí zvábit
• obraz romantika spojen s představou o ideální zemi
• skrývá se za ním umělec, je spojen s nebezpečím, že jeho umění může spíše uškodit, umělecky nemanipulovat, spíš, aby si člověk našel vlastní cestu
• „Kristian“ - maloměšťák, Sepp Juergen - rybář, prosťáček
3. Avantgardy ve světové literatuře
• 1910 - 20 - Německo
• programový odklon od realismu, cílem je účinek trvalé emoce, požívání expresivních jazykových prostředků - jakoby deformují jazyk - vyvolávají účin hrůzy a úzkosti
• všechny druhy umění kromě architektury
• R. Weiner, Klíma, Kafka
Dadaismus:
• Rumun Tristan Tzara - 1916, Curych
• náhoda X zákonitost - nestaví na náhodě, ale tvrdí, že neexistuje zákonitost, ne-smysl (jako opak smyslu)
Surrealismus:
• volné asociace subjektivní povahy (S. Freud - psychoanalýza) - nevědomí: zásobárna zážitků (většinou traumatizujících a z dětství), ke kterým se člověk nechce hlásit, ale oni stejně na něj působí - neurotické potíže
• automatický text (stav oslabení kontroly rozumu), cílem je osvobodit člověka od tlaku konvencí a vrátit mu jeho pohlavní život
Futurismus:
• 1908 - Ital Filippo Tommaso Marinetti
• fascinováni technikou, technika civilizací (texty: scenérie měst, odsouzení minulosti, žádná příroda), rychlost, dynamika, prudké změny, osvobozená slova: spojena tak, jako dosud nebyla, vyjmuta z pout logiky a gramatiky (tvarosloví), odmítaná určitých slovních druhů (pouze slovesa, post, jména, a citoslovce), osvobození od syntaxe, použití jiných znaků (mat. značek), vymýšlení nových slov, modelování skutečnosti zvukovou dynamikou
• člověk: potlačení individuality, „mechanický člověk
Fráňa Šrámek
báseň:
• distance od předchozí generace: symbolismus - lidovost, hovorovost
• odpor k válce:
• „Života bído, přec tě mám rád“ (1905, 1. sbírka)
• „Modrý a rudý“ (1906) - v básni „Svatba“ formuluje program volné lásky
• od anarchie se postupně odvrací k vitalismu:
• „Splav“ (1916) - nejlepší sbírka, láska k ženě ???? - vitalismus (oslava nejprostších hodnot života)
• od 20. let jeho tvirba nemá takový význam, sbírky: „Ještě zní“, „Rány“, „Růže“
próza:
• „Stříbrný vítr“ (1910) - hl. hrdina Jan Ratkin, student gym. (zřejmě průmět na vl. dětství) - negativismus, milostné hledání a zmatky, neprediktabilní char., romantik (romantická představa lásky, v 15. kap. prvky impresionismu (rychlá změny nálad Ratkina)
drama:
• „Léto“ (1915) - hl. hrdina Jan Skalník, citlivý, lit. nadaný, jak je na prázdninách u faráře
• „Hory na venkově“ - milostně zamotaný, potlačení dramatu, vytvoření nálady - impresionistické (Čechovo drama)
• „Měsíc nad řekou“ (1922) - abiturienti se sjíždějí do písku na setkání gym. po letech
Literatura na přelomu století
• texty generace 90. let jsou velmi subjektivní. Jsou tak osobní, že to přestane oslovovat čtenáře. Autoři jsou příliš zahleděni do sebe. Začíná jim unikat okolní svět. Symbolismus se stává problémem pro svou rostoucí nesrozumitelnost.
Reakce mladší generace
• Odklání se od symbolismu (nepřímé vyjádření) a přiklání se k přímému vyjádření. Příklon k lidovějším žánrům. Snaží se být i pro obyčejného čtenáře, ne jen pro nějakou elitu.
• Jsou ovlivnění anarchismem. Nepřijímají žádnou oficiální moc nebo instituce a řízení shora. Snaží se bořit stát a organizace se státem spojené.
• Odmítají styl oficiální společnosti
• Projevy nesouhlasu se společností – neomezují nikoho jiného, ale svým způsobem života dávají najevo odpor. Často mají postavu tuláka (je svobodný, osvobozený od společnosti)
• Bohémský život – jiné oblékání, alkohol, drogy, noční život
• Vyznávají volnou lásku – vztah dvou klidí, kteří ke svému vztahu nepotřebují úřední potvrzení. (trvalé svazky, ale ne manželské)
2. Buřiči a Petr Bezruč
Petr Bezruč
• vlastním jménem Vladimír Vašek, úředník brněnské pošty, svědek útlaku ostravských 70 000 havířů - po 10 letech - básně (onemocněl a bál se, že by se o nich nikdo nedověděl)
• stylizoval se do škaredého zjevu
• nebyl buřičem
• pseudonym protože: se bál o práci, „Bezruč“ - symbolika, typičtější jméno pro Slezsko, nezvyklá skromnost, chtěl, aby si lidi mysleli, že to psal horník a ne brněnský úředník, byl synem Antonína Vaška (vedl polemiku o rukopisech - vlna odporu, uštván k smrti)
• 1. verše: v časopisu „Čas“ (Herben):
• zaměřuje se na drsné stránky života, i symb. a real., k anarchii, ale individuální
• sbírka „Slezské číslo“ - „Slezské písně“ (1909)
intermezzo:
• textologie (dříve textová kritika, editologie) = příprava textu k vydání tak, aby byl autentický
• problémy např.: K. H. Mácha - „Cikáni“ (dochovaly se pouze opisy), B. Hrabal (psal s oblibou více verzí), P. Bezruč (ve stáří skleróza - vymyslel si pochybnou teorii a podle ní upravil pův. texty - vydání poslední ruky u něj nešlo aplikovat)
dílo:
• „Slezské písně“ (1909), „Stužkonoska modrá“ (1930) - symbolizuje život
V. Machar, Hlaváček , Sova, Březina, Šalda
• „Nechce, aby se jeho tvorba stala služkou kramářů“, ale chce být přísným zrcadle své doby“ - moderna
• „Confiteor I - III“ („Confiteor“ (1887), „Bez názvu“ (1889), „Třetí kniha lyriky“ (1892))
• „Čtyři knihy sonetů“ (1891 - 93)
• Kolín, gym. v Praze, bank. úř. ve Vídni, po 1918 - zklamán, ke krajní pravici
• jeho verše často zatracovány
• nejprve psal v duchu Ruch. - Lumír. poetiky
• „Confiteor“ - proti ideálu pravdou, proti lásce nenávistí
• navazuje na Nerudu (distance od ruch. a lum.) - kritický realismus
• báseň: „Antická kráska“ - zparodoval Vrchlického
• báseň: „Déšť“ - prozaizace verše (Neruda), není rým, blíže k hovorovosti, absolutní upřímnost lyrického hrdiny, kritizuje sebe
• Epický čas = lyrický hrdina (Erzahlte Zeit), lyrický mluvčí (Zeit des Erzahlung)
• „Zde měli kvést růže“ - sbírka kritizující výchovu na gym.
• „Jed z Judey“ - sbírka, ve které odmítá náboženství
• nesouhlasil s Rak. postoji, ale odmítal č. oficiální politiku
• měl hodnost v armádě - na osvětu
• „Svědomí věků“ (12 - ti dílný hist. cyklus) - uznával Antiku, ctil Řím, silnou individualitu - trochu fašistické
Antonín Sova:
• nejprve krit. real: 1. sb.: „Realistické sloky“
• pak impresionista: „Z mého kraje“, básně „Rybníky“, „Olše“ - věčný lesk, směřuje k vystižení
• zastánce symbolismu: „Údolí nového království“:
• nálady: prchavá, proměnlivá
• básně: „Studny nadějí“, „Princezna Lyolea“
Otokar Březina:
• velmi vzdělaný, věřící, blízko ke katolicismu, 1895 - začal publikovat
• především právník, nejvýznamnější symbolista
• „Tajemné dálky“ (1895) -sbírka
• „ Ruce“ (1901) - sbírka, ctí krásu odpoutanou od morálních hodnot (prokletí básníci) - „A když naplněn úrodou hořel můj dům, o kráse ohně jsem pěl“
Karel Hlaváček (1878 - 1898) - jen 24 let:
• symbolista a dekadent
• 1898 - 1. sbírka: „Pozdě k ránu“ - lyrika + próza - báseň v próze, „Hrál kdosi na hoboj“, „Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji“ - smutek, marnost ,stesk, mdloba, pláč.. - jako krása - dekadent
• 2. sbírka: „Mstivá kantiléna“ - symbolistická, působí efekt katarze, dokáže beznaděj evokovat a tím se jí zbavit
• 3. sbírka: „Sokolské sonety“
F. X. Šalda (1867 - 1937):
• č. básník, dramatik, spisovatel, především kritik (teoretik)
• významně ovlivňující č. kulturní život, pokrokový, ukázal ,že i kritika může být i lit. žánrem (uměleckým), ctil individualitu, osobitost, novost
• kritéria: vnitřní přesvědčivost díla, spol. význam. lit. textu
• po r. 1918 jmenován prof. na filosofii
• vstoupil do lit. povídkou „Analysa“
• „Boje o zítřek“ - soubor esejů, „Duše a dílo“
• esej „Hrdinný zrak“ - čím se liší umělec od všedního člověka, symbolistický text
• 1927 -1937 - vydával časopis „Zápisník“
III. Obecná char. 1. gen. vlny 90. let
- Česká moderna:
• nejvýznamnější
• 1895 - autoři. kteří byli spojeni negací, Machar sepsal (+F. X. Šalda)
• signatáři: Sova, Březina, Mrštík, Šlejnar, Krejčí
• po vydání se rozpadli - individualisté
- Moderní revue:
• 1895 - časopis (30 let)
• založil Arnošt Procházka + Jiří Karásek ze Lvovic + Karel Hlaváček - dekadenti
- Katolická moderna:
• většinou kněží, hledali východisko z krize
• J. Š. Baar - „Jan Cimbura“, Jakub Deml
• odmítali měšťáctví, negace, odmítá vlastenectví (povrchní), ani k rolníkům a dělníkům - individualismus
• jsou přecitlivělí, alergičtí, ideál - silná osobnost (Nietzche)
• autorova interpretace:
• negace - dekadence, naturalismus, krit, realismus
• přecitlivělost - impresionismus, (symbolismus
IV. Symbolismus, impresionismus, kritický realismus v poezii, naturalismus, dekadence
• proměnlivost, zachycuje okamžik přechodu jednoho okamžiku do druhého - dojem, nálada
• vzniká v malířství:
• Francie (...)
• rozmazané kontury, pracuje s odstíny (akvarel)
• v básni:
• „světlo se sype, bije“ - znázorňuje konturu
Symbolismus:
• reakce na impres. a expres. (domnívá ,že jsou povrchní)
• pracuje také s hudebními kvalitami. nálada, zvukovost
• rozdíl oproti impres.: evidentně pracuje s významem (hlubokým)
• na povrchu je jen stín, pravé skutečnosti v nitru a základní prostředek k proniknutí - symbol (např. Kristus - symbol církve - abstraktní) - neuchopitelné
• Sova - „studna naděje“ - voda
• básník si vymyslí, pak nabaluje
• z roviny konkrétní do abstraktní
• Stefan Malarmé: „Báseň znamená jen to, co si přejeme, aby znamenala“.
Kritický realismus:
• Machar - musel se odpoutat od Vrchlického, pomohl Neruda - prozaizace tíhne k pravdě, pravda - kritizoval vše - „protivný dědek“
• nemusí být rýmované, dějovost, hovorovější
Naturalismus:
• Jos. Karel Šlejhar (Šimáček, Karel Matěj Čapek Chod)
• dědek , znechucen člověkem, patologické uspokojení ve zlu, je rád když je člověk zlý, „Kuře melancholik“ - na provaz
Generace devadesátých let 19. Století
• stupňovala se krize, přeměna hodnotového systému, klíčový Šalda: „Staré dožívalo a dožilo již“, situace soumračná, vyprahlá, zoufalá , blízká k sebevraždě (doslova)
• nepřeháněl - sebevražda: Mrštík, Těsnohlídek, Mahen
• přežívá obraz NO (autor má pomáhat ...) - přežito
• šlo o orientaci na současnost a ne na minulost (rukopisy Královédvorský a Zelenohorský)
• reakce 3 generací:
• Májovci, Ruchovci, Lumírovci:
(a) obrat do minulosti (ne o rukopisy) - poučení ne povzbuzení, snaha o najití smyslu
(b) hledání hrdiny budoucnosti (politika neúčinná, sterilní) - měšť. ustupují - hledání síly za boj o nár. svobodu -DĚLNÍK - bude schopen vést národ
• nástup generace 90. let - 1893 - proces s omladinou (Omladina - hnutí studentů a dělníků namířených proti Vídni - spontánní, neorganizované, napsali na skálu : „F. J., chcípni“, vedoucí polit. strana - Mladočeši - ji používali jako nátlak na Vídeň, Vídeň zasáhla (Rudolf Hrva - agent, zkonstruoval teorii) - zatýkání, zinscenovaný proces - tresty, vězení (S. K. Neumann)) - z toho postoje nové generace
II. Prokletí básníci
• Paul Verlaine - ????, nazval to „Prokletí básníci“
• prokletost: rozchod s vedoucí spol. silou ( do romant. byli čteni - dvůr panov., velmož - odměňováni..), měšťanstvo: všednost, pragmatičnost - rozchod: společnost x básník-
• vystupňovalo se koncem století
• bohémský život
• 1.: E. A. Poe (v tvorbě), Baudelaire, 70., 80. léta: Verlaine, Rimbaud
Charles Baudelaire (1841 - 1867):
• „Květy zla“ - „Mršina“ (roztříštění sféry estetična (krásná báseň o zdechlině)
Paul Verlaine (1844 - 1896):
• „Písně beze slov“ - spec. zacházení se slovy (potlačí význam, zvýrazní zvuk)
• „Samohlásky“ -
Jean Arthur Rimbaud (1854 - 1891):
• „Opilý koráb“, „Spáč v úvalu“ - experimentátor (obětoval svůj život), záměrně rozrušoval své smysly, aby oslabil rozum, a zvýraznil fantazii - chtěl fantazií uchopit skutečnost - rozbít postup: nápad - log rozvoj - pointa - kořeny polytematické básně
• všichni tři - tzv. alchymie slova - tradice moderní poezie
Česká meziválečná próza 1/4
Reakce literatury na 1.SVV byly dvě – první reakcí bylo pojímání války jako nesmyslného vraždění a odlidštění. Jiným názor tvořila legionářská próza. Ta viděla smysl války v cestě za národním obrozením. Byla k tomu podnícena i oficiálním pojetím národního odboje jako akce především zahraniční emigrace (T. G. Masaryk) a účastí legií na válečné frontě.
Karel Čapek
* Malé Svatoňovice => Úpice, G v HK, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit do Brna. Vystudoval filozofii v A. Pro svou nemoc se nemusel účastnit bojů v 1.SVV, přesto byl válkou ovlivněn. Působil mj. jako novinář (přispěl k rozvoji fejetonu a sloupku). Ke konci života se oženil s přítelkyní Olgou, ale manželství nebylo šťastné. Byl mimořádně dobrým amatérským fotografem.
- R.U.R
Poprvé zaznělo slovo robot (by Josef Č.), varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Ti postupně vykonávají stále více práce. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi až na starého Alquista. Hrozí jim zánik, protože neumí vyrábět sami sebe a po Alquistovi chtějí, aby objevil tajemství jejich výroby. Mezitím mezi roboty z poslední série – Primus a Helena – dojde k lásce. Alquist jim požehná jako zakladatelům nového rodu.
- Továrna na absolutno
Ing. Marek vynalezl motor, který spaluje jakoukoli látku beze zbytku, ale uvolňuje absolutno. To způsobuje náboženskou fanatiku u lidí a nakonec vypuká válka. Až po ní si lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.
- Věc Makropulos
Žena se prozradí, že jí je 300 let, je dcerou alchymisty, kterému císař nařídil svůj elixír mládí zkusit na ní. Mnoho lidí jí závidí, ale ona touží zemřít.
- Krakatit
Ing. Prokop objevuje novou trhavinu a dělá vše pro to, aby nedošlo k jejímu zneužití.
- Válka s mloky
Protifašistický román, lidé objevují mloky a začnou je cvičit jako levnou pracovní sílu. Ti se však vzbouří, zorganizují stát, zvolí si vůdce a žádají prostor. Vše spěje k válce.
- Povídky z jedné kapsy
- Bílá nemoc
Hlavním hrdinou diktátor, který chce válku. Zároveň s ním se objevuje nemoc, která zabíjí lidi a kterou onemocní i on sám. Lékař Galén nachází lék, ale diktátora vyléčí jen výměnou za mír. Ten nakonec tuto podmínku přijímá, ale lékař je ušlapán zfanatizovaným davem.
- Matka
Česká meziválečná próza 2/4
- Dášeňka
Napsané a fotografované spolu s Josefem, vyprávění o narození a růstu štěněte foxteriéra Dášeňky. Autor jí vypráví psí pohádky.
Karel Poláček
* Rychnov nad Kněžnou, A – G, studoval práva. Psal z existenčních důvodů, pro svůj židovský původ propuštěn z Lidových novin.
- Muži v ofsajdu
O osudech otce a syna – fanoušků žižkovské Viktory a majitele obchodu – přívržence Slávie. Při zápase mezi nimi dojde ke konfliktu (syn) a vše se řeší až na policejní stanici, kde se zjistí, že syn je nezaměstnán. Dojde ke smíření a majitel obchodu ho zaměstná.
- Hostinec u kamenného stolu
- Dům na předměstí
Hrdina si ve městě koupí dům a tam terorizuje své nájemníky.
- Podzemní město
- Bylo nás pět
O pětičlenné partě rychnovských kluků. Vzpomíná na dětství.
Eduard Bass
Přední humoristický spisovatel, autor tzv. rozhlásků. Též šéfredaktorem LN.
- Cirkus Humberto
Román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa. Jsou zde sledovány tři generace cirkusáků. Hlavní postavou je Vašek, který odejde k cirkusu a střídá mnoho činností. Nakonec se ožení s dcerou ředitele a přebírá tedy i cirkus.
- Lidé z maringotek
Povídky z cirkusového prostředí.
- Klapzubova jedenáctka
O fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě poctivostí, soudržností a chytrostí.
Vladislav Vančura
Původně lékař, popraven za heydrichiády. Byl ovlivněn 1.SVV, expresionismem, hledal nové způsoby vyjádření. Bohatý jazyk.
- Pekař Jan Marhoul
Hlavní postavou pekař, který dává lidem na dluh. Ti mu ale nevrací a on tak kvůli tomu přijde na mizinu a jemu nikdo nepomůže. Román o tom, že takový člověk se do dnešního světa prostě nehodí.
- Markéta Lazarová
Děj umístěn do mladoboleslavského kraje (Škoda Auto :D), do loupežnického středověku. Vypráví o nenávisti dvou rodin loupeživých
Česká meziválečná próza 3/4
Jaroslav Durych
- Sedmikráska
- Bloudění
Trilogie z období 30ti-leté války
Jakub Deml
MMS14
Ivan Olbracht (Kamil Zeman)
- Anna proletářka
Anna přichází z venkova do Prahy, kde pracuje jako služka u Rubešů. Později se seznámila s Toníkem, do kterého se zamilovala. Čekala s ním dítě, ale neměli kam jít. Dostali byt a Anna se přestěhovala. Při útoku na Lidový dům (teď ho musí komouši prodat, lol :D) byl Toník zraněn. Přesto chce druhý den jít zpět. Anna nechce nečinně přihlížet a přestože by se měla věnovat synovi, jde za Toníkem. Cestou potkává pyšnou Dadlu Rubešovou a mluví o dělnickém hnutí. Dadla Annu o5 uráží a ponižuje, Anna se ale tentokrát postaví na odpor a je připravena bojovat za práva dělníků.
- O zlých samotářích
Osamělí jedinci, kteří se živé společensky neuznávaným způsobem.
- Žalář nejtemnější
Vypráví o bývalém komisaři, který oslepne. Je až paranoidně žárlivý a je na svou ženu hrubý. Svou slepotu velmi těžce nese. Nakonec ho opouští i jeho žena.
- Podivné přátelství herce Jesenia
Román s divadelní tématikou. Jiří Jesenius poznává na dovolené Kláru, která velmi touží po pěvecké kariéře. On se do ní zamiloval a snaží se jí tuto cestu rozmluvit. Ona ale odmítá, chce s ním žít až poté, co se mu umělecky vyrovná. V Praze mezitím Jesenius pomohl Janu Veselému k místu – stává se miláčkem obecenstva a brzy se dostává do Národního divadla. S Jeseniem kamarádí, ale ne důvěrně. Jejich cesty se rozchází poté, co se Jesenius dozvěděl o lásky Kláry k Veselému a poté, co se Veselý svěřil s těžkým zločinem. Jesenius obdrží od Kláry dopis, ve kterém se přiznává, že s Veselým má dítě. Jiří je v hluboké depresi, ztrácí smysl života. Nastane ale zvrat v okamžiku, kdy ze
Česká meziválečná próza 4/4
- Zamřížované zrcadlo
- Nikola Šuhaj loupežník
Příběh o loupežníkovi – válečném zběhovi – který chudým dává to, co ukradne bohatým (lol, další Jánošík?). Za to je pronásledován četníky a je na něj vypsána velká odměna. Nikola se skrývá u své přítelkyně Eržiky. Nakonec ho zradí jeho kamarádi a je zabit.
- Golet v údolí
Židovská tématika.
o O smutných očích Hany Karadžičové
Mladá dívka poruší pravidla, čímž přestala pro rodinu existovat. Chce věci vrátit zpět, ale nejde to. Typické Olbrachtovo jedno špatné rozhodnutí a nezvratný vliv na celý zbytek života.
- Biblické příběhy
Převyprávění příběhů Starého zákona.
Marie Majerová
- Siréna
Pravděpodobně nejvýznamnější dílo. Zobrazuje sociální a názorový vývoj dělnické rodiny (zachycuje stávky atd.).
- Havířská balada
Marie Pujmanová
Několikrát navštívila sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení.
- Pacientka doktora Hegla
V tomto románu vylíčila příběh svobodného mateřství (neobvyklé)
- Lidé na křižovatce
Román z prostředí velkého závodu (továrník Kazmar – Tomáš Baťa).
- Hra s ohněm
- Život proti smrti
- Předtucha
Příběh patnáctileté Jarmily (wow :)), která prožívá lásku k Toufarovi. Její rodiče jsou ale dost přísní. Jednou však odjíždí na kongres a doma zůstává Jarmila se svými bratry a starou služkou. Ona toho využije a jde se sousedkou do tanečních, aby se tam setkala s Toufarem. Je zklamaná, protože tam není, ale cestou domů ho potkává. Domluví si schůzku, ale nesejdou se, protože po cestě Jarmila z rozhlasu slyší zprávu o vlakovém neštěstí a probdí noc doma s ostatními. Ráno se jejich obavy rozplynou, přichází telegram od rodičů, že jsou OK.
6. Realismus
Alois (1861 - 1925) a Vilém (1863 - 1912) Mrštíkové
„Maryša“ (1894)
• vrcholné drama, opatrné začátky, ale stále součást repertoáru
• moravská ves, Maryša (otec Lízal) ze statku se zamiluje do Francka z chalupy, Francek jde na vojnu, otec ožení M. s vdovcem Vávrou, život k nežití navíc bez věna, Lízal nabídne M. návrat, ale ona odmítne, vrátí se Fr., leze za ní, ona sice jo, ale nechce být špatná („Nešťastná su, špatná nebudu“), nakonec Vávru otráví
• Fr. jde o prestiž, ne o M.
• ať to vypadá jakkoliv, chovají se k ní všichni stejně - jako k věci - „geniální“ řešení - zbaví se světa
Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
„Naši furianti“ (1887)
• 1. realistická veselohra, nezvyklá, neúspěch
• charakteristické vlastnosti vystihující některé rysy č. sedláka - tvrdohlavost, pýchu, vtipnost
• spor o místo ponocného mezi vysloužilým vojákem a krejčím
7. Ruchovci a Lumírovci
• Překládali světovou literaturu. Vrchlický píše „Noc na Karlštejně“ a doplňuje mezery v literatuře.
2. Divadlo v národním obrození
• 1. doložená česká hra je „Kníže Honzik“
• 1786 - 1789 - 1. samostatné čs. divadlo Bouda - čs. a něm. představení, Václav Thám - „Břetislav a Jitka aneb únos z kláštera“ , původní československé hry, U Hybernů - pokračování Boudy, 1862 - Prozatímní divadlo, hodně překlady
• český obsah, provedení a společnost.
3. Václav Kliment Klicpera
• rytířské, historické, pohádkové a současné hry, národní komedie
• „Mně jest celý svět dramatická báseň“, stíhal šosáctví, komedie
• „Divotvorný klobouk“ (1820), „Rohovin čtverrohý“ (18230, „Každý něco pro vlast“ (1829)
• historické hry: „Blaník“, „Ján za chrta dán“, „Božena“, „Soběslav, kníže selské“,
• významný podíl na historické próze
4. Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856):
• určitý typ uměleckého programu - „divadlo je život a jde zas do života“
• lit. by měla ovlivňovat život - vychovávat - získávat pro NO
• lidovýchovný typ literatury - manipulační techniky
• dnešní pohled: průhledná a naivní lit., čtenářsky mrtvá
• zůstalo pár her, které nutí k zamyšlení: „Tvrdohlavá žena“, „Strakonický dudák“, „Paličova dcera“ (Tatínek vypálí chalupu, dcera to vezme na sebe, ukáže se, že ona to neudělala - ušlechtilost, vrací se do rodné vesnice – nepřijata, hrdina emigruje do Ameriky a zůstává), „Krvavá křtiny aneb Drahomíra a její synové“
• Z. Nejedlý preferoval Tyla kvůli manipulaci - každé div. hrálo - vedlo ke znechucení, od 2. pol. 50. let je režimní autor, 90. léta nehrán
• historické hry: „Jan Hus“ (1834), „Kutnohorští havíři“ (1848), „ Jan Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře“ (1849), „Jan Roháč“
• frašky a veselohry: „Fidlovačka“ (1834) - Fr. Škroup - Kde domov můj - hymna
• dramatické báchorky (pohádky): „Strakonický dudák“ (1847)
• hry ze současnosti: „Pražský flamendr“, „Paličova dcera“ (1846)
5. Myšlenka Národního div. a její realizace:
• 1. samostatné československé divadlo - konec 18. stol. Bouda - po 4. letech zbouráno
• Stavovské div. - odpolední představení česky
• tu a tam české scény (Karlín, Kajetánka...) - touha po stabilním českém div.
• 1845 - J.K.Tyl, Fr. Rieger - myšlenka českého Národního divadla - 1850 - sbor pro založení ND: zakoupil parcelu, vypsal arch. soutěž, pak Bachův absolutismus (zastavena činnost), činnost obnovena v 60. letech
2 proudy:
Rieger:
• konzervativní
• 1862 - Prozatímní div. (Královské zemské čs. divadlo) - 1. samostatné československé kamenné divadlo (novorenesanční, I. Ulman) - skromné podmínky
Sladkovský:
• převážil, zintenzivňování příprav na velké divadlo - zmohutnění ožití č. národa, více sbírek
• 1868 - položení základního kamene - slavnost (vrchol národní hnutí 60. let)
• soutěž vyhrál arch. J. Zítek (podmínka: součást nové budovy bude prozatímní) - novorenesanční - 13 let do 1881 - prozatímně otevřeno (Smetanova „Libuše“) - velký odpor (návštěva následníka trůnu Rudolfa - na jeho počest), zavřeno, dobudováno - 2 měsíce - shořelo (instalace hromosvodu)
• nové sbírky, během měsíce vybráno, za 2 roky dostaveno, ale snížena kapacita
• neshoda se Zítkem (obviňován), znechucen, dal se k Němcům
• přední budova tzv. Schulzův dům, zadní trakt Prozatímní div.
• při rekonstrukci - Prozatímního divadla - jeviště ND, Laterna Magika
• generace ND:
• sochaři: J. V. Myslbek, Bohuslav Schmitz
• malíři: M. Aleš, F. Kožíšek, J. Hynais - opona
• otevřeno: 18. 11. 1883
• 1. ředitel: F. A. Schubert
• 1. režisér: L. Stroupežnický
• reprezentována politika Prozatímního divadla: konverzační komedie a frašky
Svatopluk Čech
Sbírky
• „Písně otroka“ (1894)
• „Jitřní písně“
• „Nové písně“
občasná lyrika (způsob výzvy k národu)
• „Lešeetinský kovář“
• próza
• „Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. stol.“ – humorné, konflikt Časů
Josef Václav Sládek
Začal jako Ruchovec a končí jako Lumírovec. Ovlivnění jeho tvorby
2 roky v USA (nadšení i negativní stránky - indiáni). Měl perfektní angličtinu – překládal
oženil se a jeho žena i s dcerou zemřeli při porodu – truchlivé texty
znovu se oženil a měl dceru. Znovu nalezl štěstí a pohodu.
Od 70. let v časopise Lumír. (Autoři, kteří byli ve světě jsou pak lumírovci). Je ruchovec svým obsahem (česká krajina), ale teoretickou redakční a organizační prací je Lumírovec. Není pro něj typický parnasistní verš – obsahově neodpovídá.
Texty:
• 2. období (smrt, ponuré období)
• „Básně“
• „Jiskry na moři“
• 3. období (štěstí)
• „Světlou stopou“
• „Na prahu ráje“
• vrchol tvorby – vyrovnané
• „Selské písně“
• „České znělky“
zakladatel tvorby pro děti
• dětská poezie
• „Zvony a zvonky“ – jednoduchý obsah a jednoduchý verš – říkadla. (Lesní studánka)
překlady z angličtiny
• Shakespeare – přeložil téměř celého
České divadlo a drama od počátku obrození do 90. Let 19. Století
Počátky
• První divadelní hry byly náboženské. Měli za úkol přiblížit lidem Bibli (zejména z nového zákona, ale i ze starého)
• Hra je názornější a pochopitelnější. Hrají se v kostelech.
• Z kostela se časem dostávají před kostel a pak dále k zesvětštění. Hraje se na tržištích, jarmarcích.
• Nejstarší hra – „Mastičkář“ – nejstarší česká dochovaná hra. Satira univerzitních studentů. Základem je náboženská hra „O třech Mariích“ – poslední pomazání Ježíše Krista – udĚlají si z ní legraci. Hlavní postavou je šarlatán mastičkář
Renesance
• Ve světě je Shakespeare
• České země jsou pozadu – stále kočovné divadlo. Vznikají tzv. divadla jednoho herce. Potulný člověk, který je herec, kejklíř, bavič v jedné osobě.
Baroko
• Baroko je období návratu k církvi. Do her se dostává církevní tématika.
• Prvky splavností
• Vznik lidového divadla – slavnosti jsou i na vesnici, ne jen ve městech
• Též rozvoj zámeckého/dvorského divadla – na zámcích
Představitelé Ruchovců a Lumírovců
Lumírovec. Vlastním jménem Emil Frýda. Začal studovat kněžský seminář, pak odešel na filozofickou fakult. Po studiích v Itálii jako vychovatel. Ve stáří pracoval jako profesor literatury na filozofické fakultě. Orientoval se na Itlaskou a francouzskou literaturu – překládal. Napsal celkem 230 knih (každé dva měsíce kniha). Psal jednoduše, chtěl doplnit mezery v české literatuře -> v některých dílech chyběl jeho duch. Pouze dokonale literárně zpracované. Vydává se ve výborech. Jeho cílem je dokázat, že česká literatura je schopna vytvořit jakýkoliv žánr a je schopná přinést jakákoliv témata.
Poezie
• Lyrická – „Okna v bouři“ (přírodní, milostná,.. )
• Epická – cyklus „Zlomky epopeje“ – básnicky zpracované příběhy světových dějin inspirované „Legendou věků“ od Viktora Huga
Překlady
• Dante Alighieri – „Božská komedie“
• Petrerca, V. Hugo, moderní francouzská poezie
Próza
• Pokusy, příliš se nevydává
Dramata
• „Noc na Karlštejně“ – humorné, zfilmované
• „Hippodamie“ – trilogie z antických dějin. Trágédie.
Julius Zeyer
Lumírovec
Divadelní hra „Radúz a Mahulena“ – pohádkový příběh o síle lásky
Literatura generace Ruchovců a Lumírovců
1867 vznikl dualismus – nenaplnění naděje na zrovnoprávnění s Rakouskem. Přichází politika pasivní rezistence.Korunovace Františka Josefa II se odsouvá na neurčito. Neúspěch české politiky. Politika je na dně, ale české země jsou průmyslovou částí Rakouska. Nemáme politickou moc, ale ekonomickou moc a buržoazie nemá zájem o změny v Rakousko-Uhersku.
2. Literární situace
V literatuře vznikají dva směry. Pro oba je společné, že chtějí literaturu, která by reprezentovala národ.
Ruchovci (škola národní)
Jsou zklamaní z české politiky. Spisovatelé jsou proto, aby nahrazovali politiky. Opět se soustředí na národ – lidovýchovné působení (viz Tyl). Poprvé se objevují v almanachu Ruch (1868). 1986 je položen základní kámen Národního Divadla. Počáteční organizátor byl Josef Václav Sládek. Další představiteli jsou Svatopluk Čech a Eliška Krásnohorská.
Lumírovci (škola kosmopolitní)
Snaží se vytvořit velké reprezentativní umění odpovídající ekonomické síle země. V ½ 70. let vzniká časopis Lumír. 1878 převzal redakci Josef Václav Sládek. Dalšími představiteli jsou Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer
3. Parnasistní verš
Je způsobem psaní poezie. Hledí na dokonalou formu. Krásně zní při recitaci. Požívá:
• Slovosledná inverze (až do extrému) – záměna pořádku slov (vysoký strom -> strom vysoký). Nejčastěji podstatné jména s přídavným.
• Básnický výčet – několika slovy řečeno totéž – umožňuje zdůraznit a dokonalé dodržení rytmu (Slunce svítí žhne a pálí)
• Poetismy a básnická slova – až tvorba vlastních slov (pých -> pych, sténání -> ston)
Maryša
• Klasická tragédie. Mladá dívka + Francek, ale rodiče -> Francek musí na vojnu a ona je donucena, aby si vzala staršího vdovce mlynáře. Po letech se Francek vraí a chce, aby s ním odešla -> přiliš velký tlak, neunese to a zabije svého muže.
• Problém je proč ona zabila?
• Přirozený cit X konvence a společenská pravidla. Ona chce dvě věci, které nemohou být zároveň.
• Musela udělat, co chtěli rodiče – manipulace
• Francek ji chce odnést – manipulace
Vilém Mrštík
• Teoreticky objevoval metidu realismu
• Dramatik („Maryša“)
Próza
• „Pohádka máje“ – román, polemika s těmi, kteří mu vyčítají nedostatek smyslu pro krásu. Mírně ironický milostný příběh v krásné přírodě
• „Santa Lucia“ – krotický pohled na českou společnost. Příběh studenta vesnice (Moravy). Je vychován jako vlastenec, ale nikoho nezajímá a nakonec umírá v nemocnici pro chudé. Iluze -> zklamání.
Realismus v poezii
• Přímá vyjádření (chybí obrazné vyjádření – žádné metafory, metonymie,…)
• Spíše hovorový jazyk (ne nespisovné)
• Všední téma
• Tendence k dějovosti (ne epika)
• Protiklad parnasistního verše – ne vzletné, ale všední
• Omezené rýmování – obsah je důležitější, než forma
• Má blízko k Nerudovi
Josef Svatopluk Machar
• Nejvíce působil v 90. letech. Byl státním úředníkem ve Vídni. Je spřízněn s TGM. Po roce 1918 vstupuje do vysoké politiky, ale po 5 letech odchází pro zklamání.
• Vstoupil do literatury v době Vrchlického a Čecha -> píše vzletnou parnasistní poezii, aby se uplatnil, pro sebe si píše svoje báničky -> náhodou se vydají -> velký úspěch (změna literatury, vydavatel byl Šrámek)
• „Confiteor“ (česky Vyznávám) – odklon od parnasistního verše, příklon k Nerudovi
Próza
Alois Jirásek
• Psal historickou prózu
Realismus v českém divadle
• Musí být dokonalé kulisy, funkční kulisy
• Opravdové kostýmy (kroje)
• Autor – píše podrobné autorské a režijní poznámky (kdo chodí, kam, jak,…)
• Stoupá význam režiséra – drží duch představení
• Velký rozvoj českého realismu v dramatu.
Národní divadlo
• 1845 – 1. myšlenka jeho tvorby (Tyl, Reiger), Založili Sbor pro zřízení Národního divadla. Brzy koupili pozemek na ND
• 1862 – postavení Prozatímního divadla
• 1868 – položení základního kamene ND. Architektem byl Josef Zítek
• 1881 – otevřeno a vyhořelo
• 1883 – definitivní postavení a otevření. Zahajovací přestavení byla Smetanova Libuše (pro ten účel speciálně napsaná). Hraje se pouze při zvláštních příležitostech.
„Naši furianti“
• Ladislav Stroupežnický (dramaturg ND)
• V roce 1887 neúspěšná premiéra (dříve divák očekával od divadla frašku)
• Za dva roky si Mošna je vybral jako ukázku -> znovuobjevení
• Hra o české povaze. Problém je kdo bude ve vesnici ponocným
Rusko
• Psal poezii, prózu i dramata. Často bývá zařazován mezi romantiky. Je autorem na pomezí. Dokonale popisuje společnost. Pocházel ze staré šlechtické rodiny, vychovávala ho chůva -> znal lidovou slovesnost. Studoval na nejlepším lyceu v zemi. Měl problémy s vládnoucím systémem a tak musel strávil řadu let ve vyhnanství. Zemřel v uměle vyprovokovaném souboji.
• Realistické prvky – přesný pohled do ruské společnosti.
• Romantické prvky – svoboda, láska, scenérie.
• „Kavkazský jezdec“
• „Bakčisarajská fontána“
• „Cikáni“ (1822) Hlavní hrdina Aleko (původem šlechtic) nechce žít ve společnosti, a proto utíká. Dostává se k cikánům. Má pocit, že nachází svobodný život. Žije s nimi a zamiluje se do jedné cikánky. Ale cikánka má jiného a tak zabije ji i jejího cikána. Touží po svobodě u sebe, ale nedokáže svobodu poskytnout druhým.
„Evěn Oněgin“
• román ve verších. Je ze života soudobé šlechty. Má romantické i realistické prvky. Evžen Obětin je typ zbytečného člověka. Jede na venkov, aby se zbavil nudy. Vyskytuje je se tam Taťána, která je přemýšlivá, bere život vážně. Zamiluje se do Oněgina a vyzná mu lásku v dopise, ale on ji necitelně odmítá. Po několika letech se Obětin vrací a opět se setkává s Taťánou. Zamiluje se do ni. Taťána je tou dobou hvězda společnosti. Ale ona ho odmítá. Má ho sice ráda, ale nemůže se k němu vrátit, protože je vdaná.
M. J. Lermontov
• „Smrt básníka“ Obžaloba společnosti, že zabili Puškina.
• „Piková dáma“ próza
• „Kavkazský jezdec“ próza
• „Boris Godunov“ drama o carovi
Nikolaj Vasiljevič Gogol
• Typický představitel realismu.
„Mrtvé duše“
• Román. Bohatství se počítá podle počtu nevolníků. Čím více má člověk duší, tím větší musí odvádět daně. Sčítání se provádí jednou za Čas, takže když někdo umře, musí se za něj stále platit daně. Čičikov jezdí po statcích a kupuje mrtvé duše. Narůstá tak jeho oficiální jmění. Půjčí si od banky peníze a jako záruku má mrtvé duše. Autor tak dostává možnost setkat se s celou společností.
„Revizor“
• Chudý úředníček přijíždí do města, kde očekávají revizora. Považují ho za revizora a snaží se ho uplácet, chovají se k němu dobře. Napakuje se a odjíždí. V tom momentě přijede skutečný revizor.
Realismus v české literatuře
• V 80 letech 19. stol.
• Poslanci se vrátili do říšského sněmu. Nijak výrazně neprosazují české požadavky. (1867 vznik Rakousko-Uherska)
• O vlastenectví se jen mluví. Mluví se o slavné minulosti. Lidé si kladou otázky národu.
• Z vlastenectví se stává fráze
• H. G. Schauer – kritik. V časopise čs napsal článek Naše dvě otázku, ve kterém mluví o tom, jací jsme -> obrovská kritika na něj. Rozvířil hladinu pohledu -> potřeba překonat národní sebeklam -> pohled místo do minulosti do přítomnosti jaký je národ.
• Na UK se tvoří skupina vědců (TGM + mladí profesoři), kteří vyvolali spor o Rukopisy (pravost X nepravost). Snažili se hledat pravdu, i když bude nepříjemná -> přerostlo ve spor o pravdivý pohled na českou historii a společnost. Iluze X skutečnost (pravdivě se podívat na národ)
• -> program politického realismu = způsob pohledu na svět (společnost a historie)
• -> pravdivě se dívat na svět. U nás literární realismus řeší otázku jaký je národ, ale cizí literatura neříká národ je takový, ale řeší mezilidské vztahy.
Literatura
• Jde také o pravdivé poznání sebe sama, čili národa. Hledání pravdy o českém národu.
• „Zjištění chorob českého národu“
• První pokusy o realismus spojeny s velkou kritikou. Kritici vytýkají
• Realismus není umění, ale jen nápodoba skutečnosti
• Nenárodní
• Odpudivé stránky skutečnosti (pletou si realismus a naturalismus)
• Obhajoba (Vilém Mrštík, O. Hostinský)
• Překládal ruské realisty, aby lidi seznámil s realismem
• Přeložil stať od Zoly – Experimentální román
• -> rozlišil realismus na naturalismus
• vysvětlil pojem TYPIZACE na českých dílech
• Nejvíce se realismus uplatnˇuje ve venkovské próze. Navazují na Němcovou, Karolínu Světlou a Hálka – obsahově. Blízko k realismu měli Němcová, Borovský a Neruda.
• Řeší rodina X majetek X člověk
• Obsahuje dlouhé popisné pasáže. Byly potřeba, protože lidé si neuměli místa děje představit. Nebyla TV. Snaha přiblížení reality.
Autoři
• Podkrkonoší, učitel na Českomoravské vrchovině. Psal povídky
• „Výminkáři“, „Rodiče a děti“ – až otřesné vztahy mezi lidmi deformované penězi
• „Kalibův zločin“ – román, dlouhé popisné pasáže (světnice, oblečení), Přiběh chudáka, který se dotává do maléru díky penězům – udělá zločin, ale je oběť. Řeší problém člověk X majetek a společnost X dobrý člověk
• Idylické příběhy (u nejchudších lidí) –
• „Západ“
• „Zapadlí vlastenci“ O vzdělancích, kteří šíří vzdělání mezi lidmi na vesnici, šíření obrození na vesnici.
Alois Mrštík
• „Rok na vsi“ – jeden rok na moravské vesnici. Bez ústředního hrdiny. Krátké příběhy obyvatel.
Jan Herben
• „Do třetího a čtvrtého pokolení“ - kronika jedné rodiny
Josef Holeček
• „Naše“ – rozsáhlá rodinná kronika jednoho rodu. Největší dílo české literatury – 10 až 12 dílů.
Francie
• Pokusil se založit tiskárnu, ale zkrachoval, hodně se zadlužil. Psal až 15 hodin denně (po nocích).
„Lidská komedie“
• Cyklus 90 povídek a románů. Snažil se analyzovat tehdejší francouzskou společnost. Vytvořil celou galerii postav (cca 2000). Lze rozdělit na tři oddíly: studie mravní, studie filozofická a studie analytická. Hlavním motivem je moc peněz, samoúčelné pídění po slávě, penězích, úspěchu, rodinném vztahu. Jádro je tvořeno třemi romány: „Otec Goriot“, „Ztracené iluze“ a „Evženie Grandetová“.
• „Otec Goriot“ - Pan Goriot je straší naivní idealista, který je vyřazen ze společnosti. Ničí ho láska. Rotignac – ambiciózní, mladý, ctižádostivý, snaží se dostat do společnosti, přijímá „špatné vlastnosti společnosti. Vypravěč je ve třetí osobě, je objektivní. Ve společnosti platí peněžní vztahy. Charakteristika postav je dána umístěním ve společnosti. Hlavní motiv je o moci peněz, o proměně charakteru a o ztrátě iluzí.
• „Ztracené iluze“ – O dvou přátelích, kteří chtějí být mocní. Každý jde jinou cestou. Jeden je čestný, druhý je intrikář.
• „Evženie Grandetová“ – Obraz ženy majetkově traumatizované otcem. Sňatek z rozumu…
Stendhol
• Je na pomezí realismu a romantismu.
„Červený a černý“ (1830)
• červená – vojenská, svoboda, krev, boj X černá – duchovní, tmářství, pokrytectví, smrt
• Hlavním hrdinou je syn tesaře. Jde do společnosti a chce udělat kariéru. Jsou dvě cesty : duchovní nebo vojenská. Volí církev a přes vztah k ženám se snaží dostat nahoru (paní de Renal). - vypočítavý vztah. Stává se vychovatelem s svede mladou dceru – chce se přiženit do rodiny, ale paní de Renal začne intrikovat. Napadne ji a jde k soudu. Soud je podplacen, ale on se chce nechat odsoudit. Je odsouzen k smrti.
Anglie
• Ideál je úspěšný dravý muž.
• Prostředí je Londýn
Charles Dickens
„Kronika Pickwickova klubu“
• původně doprovodné texty k ilustracím (dostavník v různých situacích). Postupně se text stává dominantní nad ilustrací. Vedlo k osamostatnění a základu románu. Román je složen z epizod.Příběhy pana Pickwicka a jeho přátel, kteří jezdí na výlet po Anglii. Autor tím dostává možnost dostat se všude ve společnosti. Znázorňuje sociální rozdíly (chudobince, vězení pro dlužníky, továrny). Humoristický román.
„David Copperfield“
• silné autobiografické prvky. David byl v internátní škole, pak musí tvrdě pracovat v Londýně. Utíká k tetě a odchází na studia. Stává se z něj právník. Důležitá je krutost k dětem.
„Oliver Twist“
• Olivek utíká ze sirotčince do Londýna, ale první s kým se potká je podsvětí. Je nucen také krást. Seznámí se s bohatým člověkem, je adoptován a „zachrání se“.
Realismus ve světové literatuře 19. století
Romantismus
Odpor, odmítání společnosti (peníze, ztráta ideálu)
-> únik
subjektivní
postava = autor
založeno na citech
sklon k osudovosti
hrdina je výjimečný
romantické scenérie (les,…)
lyricko-epická povídka
Realismus
Odpor, odmítání společnosti (peníze, ztráta ideálu)
-> Zájem o člověka v prostředí (společnosti)
objektivní
vypravěč (nezaujatý)
racionálnější
život ve vlastních rukou
jedinec, ale autor hledá to, co m=a společného s ostatními -> TYPIZACE – literární typ (postava)
běžné reálné prostředí
rodinné vztahy (co s nimi dělají peníze, peněžní morálka)
román
• Realisté se snaží zachytit společnost jako celek. (Balzac – Lidská komedie)
• Prostředí = velkoměsto (Paříž, Londýn)
• Mladík z vesnice přichází do velkoměsta, aby udělal kariéru.
• U nás prostředí vesnice – typický čech žije na vesnici, ve městech jsou němci.
• Romány se snaží o velmi přesně popsané prostředí. V románech pak vznikají celé popisné pasáže. Čtenáři, ale mají tyto pasáže rádi, protože neexistuje TV, fotky,.. a neumí si místo děje představit.
Karolína Světlá
• Tvořila salonní novely – pod vlivem romantismu, líbivé čtivo pro ženy
Společenská povídka (román)
• Z pražského prostředí
• „Černý Petříček“ – hrdina Franta – nemanželské dítě, matka ho zaslíbila bohu, aby odčinila své hříchy. (Franta se má stát farářem) – nechce, zamiluje se -> utíká se svou partnerkou do světa, umírá a domů se vrací jen jeho partnerka
Romány z Podještědí
• 5 rozsáhlých románů s tematikou venkova. Hlavní hrdinkou je žena jako ideál. Ve jménu lásky je schopna sebeobětování. Hrdinka ideálním chováním napravuje okolí
• „Vesnický román“ – konflikt manželství X skutečná láska, doživotní instituce a finance X láska a cit. Stará vdova si vezme mladšího čeledína (rozumové), na statek přichází děvečka, čeledín se zamiluje, ale manželství
• „Kříž u potoka“ – obraz absolutně ideální ženy
• „Kantorčice“ – od slova kantor
• „Frantina“
• „Nemodlenec“
Jakub Arbes
• Předchůdce literatury faktu.
• Přináší do literatury nový útvar romaneto – prozaický útvar v rozsahu povídky. Dobrodružný, napínavý příběh se záhadou, která je racionálně (vědecky) vyřešena
• Je velký zájem o napínavou literaturu -> vzniká braková literatura. Arbes se snaží přinést literaturu na úrovní.
• Arbesův vypravěč je zdvojený. Tj. říká něco, co mu vyprávěl někdo jiný
Romaneta
• „Sv. Xaverius“ – o obrazu na Malé Straně, na kterém je cesta k pokladu
• „Ďábel na skřipci“
• „Ukřižovaná“
• „Newtonův mozek“
Texty se sociální tématikou
• „Moderní upíři“
• „Kandidát existence“
Jan Neruda
Básně
• „Hřbitovní kvítí“ (1858) – vychází souběžně s Hálkem, je veřejností odmítán. Příčinou je jeho životní pocit – nevíra, pesimismus, beznaděj díky situaci národa – čtenář nerad čte nepovzbudivé věci o sobě; báseň „Z času zaživa pohřbených“
• Prochází vnitřní přeměnou z pesimisty na reálný pohled na svět (1858 -> 1868)
• „Knihy veršů“ (1868) – obsahuje básnické i epické i sociální balady. „Vším jsem byl rád“
• „Písně kosmické“ – nejúspěšnější už za jeho života
• „Balady a romance“ – psal v době, kdy mu bylo 50 let a byl těžce nemocen. „Romance o Karlu IV“
• „Prosté motivy“ – spíše lyrická poezie
• „Zpěvy páteční“ – posmrtně, sesbíral a vydal Vrchlický
Povídky
• Vychází jako soubory povídek
• „Povídky Malostranské“ (1878)
• povídky, které se odehrávají na malé straně, hrdinové neopouští Malostranský svět (pokud opustí, končí špatně) , životní styl Biedermaier
• „Hastrman“, „Doktor Kazisvět“, „Týden v tichém domě“,…
• I. skupina názvů – ironi ke vztahu k obsahu – „O měkkém srdci paní Rusky“ – Ruska je mrcha – není vůbec hodná
• II. Skupina názvů – ironie v samém názvu – „Přivedla žebráka na mizinu“ – žebrák odmítne ženu a ta o něm rozhlásí ostatním lidem, že je bohatý díky tomu, že mu dávají žebrat. Žebrák je znemožněn a musí odejít.
Noviny
• Celý jeho život, hlavní povolání
• Psal fejetony – kraťounký příběh až úvaha, musí být aktuální ( = novinka čí něco každodenního, ale zajímavého), spěje ke konci, nějaké myšlence
• Psal je 30 let, celkem napsal přes 2200 fejetonů. Vydávají se ve výboru.
• „Žerty hravé a dravé“ – vybral sám Neruda
• Působil v novinách Národní listy, fejetony vychází v nedělním vydání.
• Fejeton „Kam s ním“ – kam s odpadem ze slaměných matrací -> chodí a trousí kornouty
Generace májovců
• 1849 – 1860 – doba bachovského absolutismu. Ministrem rakouské vlády Bach. Omezení politických svobod (omezený počet časopisů, zatýkání radikálních vlastenců (Borovský))
• 1859 – 1860 – Ekonomické potíže, které vedly k pádu ministra Bacha.
• 1860 – František Josef vydává Říjnový diplom, ve kterém slibuje návrat k parlamentarismu, dodržení ústavy a hlavně, že se nechá korunovat českým králem, k čemuž ale nikdy nedošlo.
• 1867 – Vznik dualismu. Z Rakouska se stalo Rakousko-Uhersko. V Čechách politika pasivní rezistence -> symbolický odchod českých poslanců ze sněmu -> všem to ale bylo jedno a jediný výsledke byl, že jsme neměli ve sněmu zastoupení.
• pozitivní rysy
• ½ 50. let vychází Babička a Kytice
• 1855 vzniká almanach (sborník) – příspěvky různých autorů, důležitá společenská událost
Literární situace
• 1858 – almanach Máj (V. Hálek, J. Neruda, K. Světlá, S. Podlipská, A. Hejduk,…) – návrat k Máji – narazili na odpor Jakuba Malého, který tvrdí, že národ se má vychovávat podle určitého ideálu, i když ne zcela pravdivého.
• 50. – 60. vzniká Prozatímní divadlo (dnes součástí národního divadla) a přípravy na Národní divadlo (1868)
Program májovců
• Pravdivé zobrazení života
• Odmítání dosavadního přístupu k lidové společnosti, zejména odmítání ohlasové poezie (viz. Čelakovský)
• Neuzavírat literaturu před světem a zároveň zůstat český
Charakteristické tendence
• Odklon od minulosti jako vzoru – témata ze současnosti
• Tvorba není obětavou prací pro národ, ale autoři se stávají profesionály
• Ustálený jazyk
Autoři
• Jeden z nevýraznějších autorů, své době jeden z nejuznávanějších. Studoval v Praze na Akademickém gymnáziu (dnes Jana Nerudy). Psan ve školním časopise -> zákaz středoškolských novin -> začal psát v profesionálních -> zákaz středoškoláků psát v novinách. Byl šťastně ženatý a zemřel nečekaně na zápal plic.
• V 90. letech až přelom století spory o Hálka. Josef Svatopluk Machar srovnává Hálka a Nerudu -> Neruda jako vítěz
• Jako novinář psal výchovné fejetony.
• Napsal i několik dramat – „Záviš z Falknštejn“ a „Král Vukašír“
Poezie
• Odmítá kopírování lidové poezie, ale dokonale ji zná.
• Verše – krátké řádky, přesný rým (pravidelné), rýmované, nenáročný obsah, sloka ze 4 veršů (podobné lidové slovesnosti - čtyřevší), obsahově sentimentální (hvězda, měsíc, růže, láska)
• Jeho cílem je poskytnout lidem radost a povzbuzení -> má velký úspěch u čtenářů.
• „Večerní písně“
• „Pohádky z naší vesnice“ – sbírka veršované poezie – drobná veršovaná epika. Spíše balady než pohádky.
Próza
• Májovci zdůrazňují prózu a její význam.
• Chtěl vytvořit velký společenský román „Komediant“ – neúspěch -> přichází s povídkami (jeho názor je, že pro člověka je dobře to, co ladí s přírodou)
• „Na statku a v chaloupce“ – ošklivý život na statku X krásný život v chaloupce
• „Na vejmiňku“ – vztah dětí k vejminkářským rodičům. Rodiče dají dětem statek, ale vymíní se, že na statku dožijí. Řeší vztah děti X rodiče. Láskou lze vyřešit problémy.
• „Poldík rumař“
Karel Havlíček Borovský
• Nedokončil studium (filozofii – kněžský seminář)a odjel do Rusko jako domácí vychovatel a učitel. Zpočátku byl Ruskem nadšen, ale pak přichází rozčarování díky Ruské politice. Výsledkem jeho pobytu byl soubor článků „Obrazy z Rus“
• 1851-1855 žil ve vesnici Brixen v Tyrolských Alpách (nucený pobyt protoŽe byl politicky nevhodný) – vytvořil tam velkou část svého díla.
• 1855 se vrací se do prahy kvůli své ženě, která je nemocná
• 1856 umírá. Jeho pohřeb je tichou manifestací. B. Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu, což mělo symbolizovat, že byl mu%cedníkem své doby
• byl ovlivněn církevním seminářem, Ruskem a Brixenem
- novinář
• stojí na počátku Českého novinářství spolu s Tylem
• začátek kritiky
• „Pražské noviny“ - byly provládní noviny, ale pod jeho vedením se proměnily v pronárodní. Zastává myšlenku austroslavismu.
• „Národní noviny“ sám je založil a pokračoval v rozvíjení myšlenky austroslavismu
• „Slovan“
• epigramy- krátký (4 verše) veršovaný útvar, satirické, směřované církvi, králi, vlasti, múzám, světu; je jako příloha Národních novin
- poezie
• v Brixenu naplas 3 básnické skladby
• „Tyrolské elegie“ – založeno na skutečnosti – o jeho cestě do Brixenu
• „Král Vávra“ – vysmál se hlouposti korunovaných hlav
• „Křest svatého Vladimíra“ – Vladimír nechá svrhnout do řeky sochu boha Peruna a přijímá kurz nového boha.
Božena Němcová
• Píše pohádky tak, že si poslechne příběh a převypráví ho plavém -> vznik další verze pohádky
1. publikace
• velmi vlastenecké básně
• „Ženám českým“ – ženy stujme po boku svých manželů, buďme vlastenci,..
• „Národní báchorky a pověsti“ – je jakoby další z vypravěčů. Bez nadpřirozených bytostí (max. bezedná slánka) hrdinou pohádky je sedlák, děvečka, vždy vítězí dobro, bývá spojeno s lidovou moudrostí. Dobrý konec je spravedlivý konec. Vítězí rozum a spravedlnost.
Národopisné studie
• Odehrávají se na Chodsku
• „Obrazy z okolí domažlického“- pohled do lidového života – má velkou dokumentační hodnotu
• „Selská politika“ – BN byla členkou českomoravského bratrstva – utopických socialistů – domnívající se, že sociální rozpory lze odstranit přesvědčováním bohatých, aby udělali něco pro chudé. -> promítá se i v jejích povídkách
Povídky a novely
• Upozorňování na sociální rozpory
• „V zámku a podzámčí“
• „Podhorská vesnice“
• Povídky, kde hledá dobrého člověka
• „Divá Bára“
• „Pan učitel“
• „Karla“
„Babička“
• Je z roku 1855. BN ji napsala v době životní osobní krize. Velká bída, problémy s manželem, umřel jí syn. Ze špatného života směřuje k něčemu hezkému -> útěk do dětství -> romantické, idealizované, dětství, ale zobrazeno realisticky
• Celý příběh je postaven na pravdivém motivu, ale velice idealizovaném
• Nemá klasickou výstavbu děje – chybí základní konflikt. Má epizodický děj – malé příběhy, nejsou výrazné dějové části. Děj je jako jeden rok (1 roční období), ale zároveň proběhne několik let. Čas jakoby občas poskočí.
• Postavy:
• obyčejní vesničané – babička, mlynář,.. (hodní)
• vrchnost – kněžna, kontesa,.. (hodní)
• zámecké služebnictvo (ti oškliví a špatní)
• Viktorka – samostatný příběh v Babičce. V reálném čase se dovídáme Viktorín konec. Stal se jekoby před 15 lety. Romantický příběh.
Autoři
ð Karel Hynek Mácha
ð Josef Kajetán Tyl
· Dostává se do rozporu s Máchou. Chápe jeho pocity, ale měl by reagovat jinak a to pozitivní prací pro národ. Drobná práce jako noviny a divadlo.
· Vytvořil koncepci lidovýchovné literatury – zaměřené na nejnižší vrstvy, hrdinové jsou z vesnice.
· Celý život měl spojený s divadlem
Ä Novinařina
· Byl zakladatelem profesionálního novinářství.
· „Jindy a nyní“ -> „Květy české“ -> „Květy“
· „Vlastimil“ (populárně naučný),
· „Pražský posel“
· „Sedlské noviny“ (zaměřené na venkov)
Ä Próza
· Povídky a novely zaměřené na lidového čtenáře.
· „Rozervanec“ – prozaická reakce na Máj
· „Poslední Čech“ – snaha působit na šlechtu -> popudilo K. H. Borovského napsal „Kritika posledního čecha“
Ä Dramat
· Překládal z němčiny, později vlastní hry
· „Fidlovačka“ – „Kde domov můj“ – hudbu složil František Škroup
· Obrazy ze soudobého života : „Paličova dcera“ (přirozený cit vs. konvence), „Bankrotář“, „Pražský Flamendr“
· Dramatické báchorky: „Strakonický dudák“, „Jiříkovo vidění“, „Lesní panna“
· Historické hry: „Jan Hus“, „Kutnohorští havíři“
Karel Jaromír Erben
• Sbírá pohádky – kouzelné pohádky. Při sbírání pohádek pracuje tak, že se snaží nají pohádku, ze které vznikly její varianty. Postupuje tak, že posbírá co nejvíce variant jedné pohádky a hledá to, co mají všechny pohádky společné. Funguje jako vědec.
Sbírky lidové slovesnosti
• „Prostonárodní české písně a říkadla“ – sbírka lidové poezie – 2200 textů
• „České pohádky“
Odborné vědecké studie
• „Víly čili sudice“ – hledá to, na čem je založena lidová slovesnost a zjišťuje, že jejím základem je mýtus. Pro slovanské národy platí mýtus o sudičkách – světem hýbe osud (nelze se mu vzepřít), nacházíme v pohádkách
„Kytice“
• Sbírka 13 veršovaných balad. Začal ji psát v ½ 30. let a vydána roku 1853 – celoživotní dílo
• Obsahově ovlivněné lidovou slovesností, ale jeho realizace – není nápodoba lidové slovesnosti
• Balady – veršované, epické, tragický konec (hrdinové X nezvladatelná síla), ponurý a spádný děj, mají neurčité místo a čas děje
• Základní problém je vždy vina a následně trest
• Vina je vědomá, provinění proti morálce, zásah do přírody, zásah do nadpřirozena
• Trest je zákonitý, může být zmírněn (Poklad) – uvědoměním viny, pokáním
• „Zlatý kolovrat“, „Vodník“, „Svatební košile“, „Vrba“, „Dceřina kletba“, „Záhořovo lože“, „Poklad“, „Lilie“, „Holoubek“, „Štědrý den“,…
Česká literatura ve 40. a 50. letech, vrcholné období NO
Základní charakteristika období
· Navazuje na předchozí dvě období NO a jeho cílem je samostatná česká politika
· Období bylo ovlivněno červencovou revolucí v Paříži (1930), neúspěšný polským povstáním proti carskému Rusku (1831) a rokem 1848, který byl obecně revolučním rokem
· Charakteristickým rysem je tvoření samostatné české politiky a odstupování od myšlenky slovanské vzájemnosti (Polsko X Rusko) a hledáním nové cesty (austroslavismus – existence pod rakouskou monarchií)
· Novinářství a časopisectví není záležitostí pouze několika nadšenců, ale zasahuje střední vrstvy (J. K. Tyl, K. H. Borovský)
· Životním stylem je Biedermeier [bídrmajer] ten reaguje na společenskou situaci, kde moc ve státě má kníže Metternich a tajná policie => snaha soustředit se na rodinu a tvoření idyly, pohodlí, útulnosti => Vznikají pěkné obývací pokoje. (Někdy se do nich chodí jen když přijde návštěva)
Literární proudy
· Vlastenecký – odráží životní styl. Píší se novely a povídky o prostých lidech J. K. Tyl
· Romantický – K. H. Mácha, K. J. Erben
· Společensko-kritický – K. H. Borovský
· B Němcová – těžko zařaditelná
Pohádky
· Pohádka je základní žánr lidové slovesnosti. Od 2. ½ 18. století píší a sbírají pohádky profesionální autoři.
· Na počátku byla jedna pohádka a ta se šířila ústním podáním, ale každý další vypravěč ji malinko pozmění a pak vzniká řada variant pohádky.
ð Pohádky kouzelné
· Rozhodující roli hrají nadpřirozené bytosti
· souvisí s mýty
· většinou nemají zobrazit realitu – většinou začínají „Bylo nebylo…“
· uplatňuje se magická role čísel – 3 dcery, 9 hor, (3, 7, 9, 12)
ð Pohádky novelistické
· Ustupuje nadpřirozeno, ale může se vyskytnout – zpívajíci květina, ale ne v zásadní roli
· Jsou blízké příběhu ze života
· Vítězí dobro – chytrák přelstí hlupáka
ð Zvířecí rozprávky
· Mají blízko k bajkám. U nás málo
4. Zvláštnosti českého romantismu. Konzervativní a revoluční romantismus v Čechách
· 30. léta 19. stol. - Metternichovský absolutismus -> polit. nesvobody národnostní útlak
· hlavní slovo má v literatuře Tyl a proto Mácha nemohl být přijat
· reakce konzervativní:
· Erben:
· člověk, je svázán svými možnosti, ale v těchto hranicích se také může pokusit žít
· může být považován za romantika
· reakce revoluční:
· Mácha:
· rasantní nespokojenost s těmi hranicemi (končeno, pomíjivo)
· chce plnou svobodu
· 1. reakce - konzervativní:
· Erben:
· člověk:
· a. vystaven tlaku dějin (rasantní nespokojenost, ignorace dějin)
· b. intimní rozměr => uzavřít se sám do sebe - zde se pokusím zůstat sám před sebou , člověkem
Karel Sabina (1813 - 1877):
· 1. vykladač Máchy, jeho epigonem
· libreta k „Prodané nevěstě“, „Braniboři v Čechách“
· udavač, umírá opuštěn
· „Na poušti“ (1863), „Oživené hroby“ (1870)
Václav Bolemír Nebeský (1818 - 1882):
· „Předchůdci“ (1844) - vycházel z Máchy
5. Karel Hynek Mácha (1810 - 1836):
· Narodil se na Malé Straně, matka - pražská rodina hudebníků, otec - mlynářův pomocník z venkova, krupařský krámek na Dobytčím trhu, student gymnázia (Jungmann, četl všechno), cítí revoluční závany, pomáhá pol. utečencům, revoluční písně, divadlo, nešťastně zamilován, žárlí, rád cestuje pěšky, je sám, vystudoval práva, koncipient v Litoměřicích, nedostatky, příprava svatby, smrtelná choroba, smrt
ð díla:
Ä prozaická
· „Obrazy ze života mého“ („Večer na Bezdězu“, „Márinka“ - TBC)
· „Křivoklad“ - 1. část 5-ti dílného cyklu „Kat“
· nesmiřitelnost s osudem (x Erbenovi - ten smíření s naplňováním osudu)
· démonismus - romantičtí hrdinové s sebou přinášejí neštěstí (pocit), protože nejsou úplně z tohoto světa
& „Cikáni“
· milostný trojúhelník
· otec1 - Waldemar< style=""> jako Jarmila
· syn - cikán - neví to , starší cikán - pěstoun - otec2
· Angelina - milenka otce1, zemřel jí syn, svěří ji svého - matka2
· otec1: - matka1 - syn
· matka2 - syn mrtev - vyžene ji z hradu, syn - otec2, matka2 - původně milenka otce2 = pak se vrací, otec1 svedl Leu, otec2 zabil otce1
· vrcholný projev zamotaného děje => charakteristické pro romantismus, náhoda
Ä básnická
& „Máj“
· milostný trojúhelník
· Vilém - loupežník, Jarmila - vrchol trojúhelníku, sok - otec X vrah - syn
· Vilém - vina -> trest, ptá se na vinu
· záporný ohlas (hlavně J. K. Tyl - lidový model lit.)
· měl být advokát (miloval logiku, vynikající matematik - to se projevuje v hláskové instrumentaci - systematicky - otevřené hl. X uzavřené),
· nesoulad a kontrast (Máj)
· oxymóron - významové kontrasty (mrtvé milenky cit)
· tématické protiklady - nádherná příroda X sebevražda, vražda, poprava