Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Jan Otčenášek

Jan Otčenášek
- Romeo, Julie a Tma - odehrává se v době 2. světové války v Praze. Jednoho dne se Pavel syn Krejčího setkává v parku na lavičce s dívkou Ester. Židovská dívka sem utekla před transportem do koncentračního tábora v Terezíně. Zoufalá, osamocená, neví co má dělat. Pavel se jí ujímá a rozhodl se jí ukrýt ve svém pokoji, který je hned vedle otcovy krejčovské dílny. Jeho čin je v době každodenních poprav v době heydrichiády velmi odvážný. Tajně nosí Ester jídlo a knížky, rodičům nic neřekne, aby je uchránil před hrůzou a strachem. Po nějaké době si Pavel uvědomí, že má ester rád, že mu na ní velmi záleží. Také Ester se do Pavla zamilovala. Jednou se šla Ester umýt potají do dílny. Objevil ji tam tovaryš Čepek, ale byl to hodný člověk a tak se o tom opatrně zmínil Pavlovu otci.Ten po počátečním strachu souhlasí s Pavlovým návrhem, že Ester prozatím odvezou k tetě na venkov. Ale naneštěstí spatřil Ester i kolaborant Rejsek, který začal okamžitě vykřikovat, že v domě je židovka. Ester ví, že je Rejskem sledována. Další den obklíčí gestapo kostel v Resslově ulici, kde se skrývají parašutisté. Ester se snaží utéct z domu aby tím uchránila Pavla a ostatní nájemníky, ale daleko nedoběhla po několika krocích byla zastřelena….

SHRNUTÍ: Obraz druhé světové války v naší a světové literatuře

SHRNUTÍ:

Dopad: konkrétní obraz té doby, přináší otřes, svědomí lidí, že tohoto je schopen člověk - varování!!
- působí depresivně, ukazují na popírání smyslu lidského života
- ti co přežili snad vyjdou očištěni
- jde o podstatu věci
- užívání "nesmyslného" kontrastu až absurdity - na jedné straně humor a smích a na druhé smrt, ničení, bolest…
- ukazuje na absurditu této zkušenosti
- kdo je schopen pro takové maličkosti vraždit???
- Zkušenost je nesdělitelná - lidstvo nepoučitelné, smích člověka očišťuje
Společné: téma, forma, druh, smysl
Rozdílné: rovina poetických prostředků, způsob ztvárnění (realita X nadsázka).

Ladislav Fuks

Ladislav Fuks
- prozaik
- studoval psychologii a filozofii
- pracoval jako odborník v oblasti dějin a umění
- psal psychologické romány a povídky ze vzdálenější a nedávné historie
- díla: Mí černovlasí bratři, Variace pro temnou stranu, Spalovač mrtvol
- románová prvotina - Pan Theodor Mundstock - Hlavní postavou je bývalý židovský úředník pan Mundstock. V próze jsou zachyceny poslední měsíce jeho života v těžkém čase Heydrichiády v roce 1941, kdy jako mnoho jiných židů čeká i on na transport do koncentračního tábora. Pan Theodor je tragikomickou postavou. Třicet let pracoval tento skromný starý mládenec jako úředník a nyní byl vyhozen ze zaměstnání a je degradován na metaře. Pan Mundstock po této události ztratil duševní zdraví a trpí schizofrenií své druhé já si nazval Mon a často s ním vede dialogy. V knize se prolínají bezprostřední zážitky se vzpomínkami, realita se snovými přeludy.. pocit nejistoty, kterým trpí hrdina je přenášen i na čtenáře tím, že není zcela zřetelná hranice mezi realitou a vnitřním světem hlavního hrdiny. Po pokusu o sebevraždu je nabádán svým rabínem, aby se nebránil utrpení. Připravuje se na utrpení, které ho tam čeká a dělá si jakýsi trénink na koncentrační tábor, vymýšlí si různé situace, spí na prkně místo v posteli, chodí se koukat na transporty a dělá si podrobné poznámky o tom, jak by to dělat neměl, aby nebyl unavený a aby to vše přežil. Avšak jeho představy jsou v groteskním nepoměru se skutečností. Tato metoda však vnese do jeho života řád, dočasně mizí i Mon. Klid, který pan Theodor získává je pouze iluzorní. Cesta k záchraně je pouhým snem. Ironický závěr poukazuje na to, že žádná příprava ho nemůže zachránit. Dostává obsílku, aby se dostavil na shromaždiště, když však přechází ulici přejede ho německé auto….

Josef Škvorecký, Arnošt Lustig

Josef Škvorecký
- román "Zbabělci" - nepřikrášlený pohled na závěr války a osvobození ČSR
- cynický pohled na měnící se charakter vždy přizpůsobivých lidí zejména příslušníky městské smetánky

Arnošt Lustig
- sám uprchl z transportu smrti
- novinář spisovatel
- "Nemilovaná"
- "Noc a naděje" a "Démanty noci" - chování lidí v krizových situacích v koncentráku
- Modlitba pro Kateřinu Horovicovou - kniha líčí život dvaceti bohatých židovských podnikatelů a obchodníků vracejících se z ameriky, kam prchli před válkou . Jsou chyceni v Itálii roku 1943, v době, kdy německá armáda obsadila větší část země a Řím. Jsou převezeni do tábora, kde se jich ujímá pan Bedřich Brenske, velitel tajného oddělení. Ten má za úkol vymámit peníze z jejich švýcarských kont. Herman Cohen, jeden ze skupiny, se slituje nad krásnou polskou tanečnicí Kateřinou Horovitzovou a ta se za sto tisíc zlatých franků smí ke skupině připojit.
- Pod záminkou, že budou vyměněni za vysoké německé důstojníky, opouští skupina tábor a vydává seč vlakem do Hamburku, kde má být přistavena loď. Brenske předstírá neustále nějaké potíže a mámí na židech nějaké peníze. Protože byl velmi zdvořilý a vzdělaný, byli zpočátku všichni ochotni vyplácet mu velké sumy a důvěřovali mu. Jednou z potíží byla i Kateřina.Aby mohla vycestovat s ostatními, neměla totiž americký pas, byl Cohen ochoten se s ní oženit. To ovšem znamenalo, že se museli vrátit do tábora, kde je oddal rabín Dajem z Lodže. To vše znamenalo další peníze, teď už i od příbuzných židů. Vlak se vrací směrem do tábora s tím, že se jejich trasa mění, že pojedou přes švýcarsko. A protože už bylo dosaženo prvního cíle, dostat z židů peníze, byli nahnáni do plynové komory. Jen Kateřina, která již dříve vytušila podvod, se vzchopí k nějakému činu. V okamžiku, kdy jde nahá do plynu, vytrhne zbraň přihlížejícímu vojákovi a jeho a dalšího vojáka zastřelí, přestože ví, že je boj se smrtí marný…….

Jan Drda

Jan Drda
- prozaik, dramatik
- soubor povídek: Němá barikáda - obraz boje s fašismem, nepatetické hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích
o povídka - "Vyšší princip" - nenápadní hrdinové, profesor "vyšší princip" a jeho studenti, jednoho dne se studenti na plovárně baví o atentátu na Heidricha v tom smyslu, že jsou pro, někdo je udá a oni jsou obvinění a popraveni, celý příběh spočívá v tom, že profesor, který vypadal, že okolní svět jde kolem něj se postaví ke studentům a řekne "vražda na tyranu není zločinem.", zajímavá je situace, kdy se má škola nějak zachovat po popravě chlapců a celý profesorský sbor se rozdělí na několik skupinek - je zde vidět jak dokážou být lidé podlí a sobečtí jen aby si zachránili vlastní kůži.

ČECHY:

ČECHY:

Téma války:
- z fronty, většinou ruské, ale málo
- emigrace - Lustig, Hostovský
- koncentrační tábory
- domácí odboj (Jan drda)
- ilegální hnutí, heydrichiáda
- kolaborace…

Ludvík Aškenazy
- žid, v jeho knihách témata pronásledování židů..
- novinář, spisovatel
- dětsky čisté vidění světa, "prosté" otázky - jasné a prosté odpovědi, usměvavé, humorné seč mísí s tragickým
- "čtenář se usmívá a nato mu úsměv přihořkne z údivu na d vlastní malostí"
- povídka "Vajíčko" - nepřímo se dotýká naší představy, téma války je tam jen okrajově - ale přesto silně působí
- "Psí život" - soubor pěti drobných poetických povídek, které protestují proti válce způsobem, kdy je předvedeno utrpení zvířat ve válce.
o Jelimánek - poník, který se už jako hříbě dostal k vojenské dechovce. Celých 20 let táhl buben, jehož rytmus se mu vryl do paměti. Vojenské pochody považoval za nejvyšší orgán světa a miloval je víc než oves. Pak se stalo, že byly československé vojenské dechovky zrušeny. Jelimánka si vzal na starost bývalý tambor Ferdinand Kubala a na stará kolena si zavedl živnost cirkusáka. S maringotkou, kolotočem a malou střelnicí táhli po českém venkově. Jelimánkova práce byla jednoduchá - otáčel kolotočem. Nebylo to těžké, ani zábavné. Chodil krokem dokolečka, se svěšenou hlavou, bez jiskry. Žvejkal na prázdno a vzpomínal na dvojité porce ovsa před přehlídkou. Jednou koupil Kubala starý gramofon a osm desek s dechovou hudbou a byl zvědav, co to s Jelimánkem, o kterém tušil, po čemu se mu stýská, udělá. Jakmile se ozvala první hudba z desky, Jelimánek strnul. Byl naplněn slastí z dechové hudby, vznesl se téměř a začal pohánět kolotoč nevídanou rychlostí. Byl šťastný. Jen se pořád divil, když je hudba, kde je pěchota, kde jsou vojáci? Začal bez ustání vše pozorovat a hledat. Jednoho dne se stalo, že se Kubalovy vozy setkaly s ustupující armádou. Vojsko bylo unavené a zničené, ale panoval názor, že ustupují-li s hudbou nic ještě není ztracené. Proto osm vojenských dechovek táhlo se zničenou armádou. Když zahráli marš a další pochody, Jelimánkova duše našla klid a uvolnění. Svět byl zase, jak má být. Pak ale německá armáda odjela a Jelimánek měl jedinou touhu zase za muzikou.. Běžel bezstarostně malý poník mezi hřmotícími pancéři v černých mracích nafty.. Jelimánek našel dechovku až k večeru. Příběh končí tak, že si Jelimánka uvařili na guláš a jeho pán už se ho nikdy nedočkal

Německo:

Německo:
- emigrace, růst popularity fašistů, válka, poválečná situace
- reflexe na danou mezní situaci
- realistické zobrazení
Skupina 47
- schůzky 1x ročně
- volné spojení umělců
- polemiky nad texty, cílem prolomit izolaci německého umění způsobenou fašismem

Heinrich Boll
- Kdes byl Adame, A neřekl jediné slovo
- Billiár o půl desáté - líčí zrod, rozvoj, pád i rezidua fašismu a nacismu, poukázal na společnost vrahů a jejich oběti


L. Liebnitz
- "Hodina Němčiny" - retrospektivní příběh. Impulsem k vypravování byla hodina němčiny ve vězení na které se má psát slohová práce s názvem "radost z povinnosti" - nic nenapsal, je poslán na samotku kde má dost času o tom přemýšlet.
- Vztahy mezi lidmi, profesní rovina - vstup psychologa, který se mu ani nesnaží pomoci, zážitky Zigiho - ukazuje zázemí německých rodin za války, jak byli poznamenáni

Rusko:

Rusko:

Alexandr Solženicyn
- vězněn, v gulazích
- témata - literatura faktu, věcnost, střízlivost na základě zkušenosti
- "Příběh na stanici Krečitovka" - novela, zakázaná kvůli líčení rusů za II. Světové války. Líčí obraz uvnitř Ruska
- odlišný, nehrdinský způsob ztvárnění bez patosu, hrdina je průměrný člověk nad osobní prožitky klade svou povinnost, ctí ideu komunismu
- kontrast: zápletka, která ho vede k rozhodnutí smysl pro povinnost X svědomí
- vystihuje všední válečné problémy i radosti
- síla v dialozích a vnitřních monolozích

Michail Šolochov
- Osud člověka - první pokus o rehabilitaci ruských válečných zajatců,

Obraz druhé světové války v naší a světové literatuře

Obraz druhé světové války v naší a světové literatuře

Reakce na 2. světovou válku
- rozdíl mezi východními a západními spisovateli
- na východě pohled na válku uvědomělý, soustřeďoval se na vrcholné scény
- na západě - opravdová líčení válečných scén, hrdinové poukazují i na své slabé stránky, na své nižší pudy, jejich degenerace z hrůz války, rozbor psychiky a dojemné situace, také se objevuje humorné a satirické zpracování = neútočící jen na nepřítele, ale i do vlastních řad.
- Západní literatura je drastičtější, naturalističtější.
- Témata: zážitky z války, koncentračních táborů, knihy jsou o psychice lidí, kteří válku prožily

Literatura rozdělena do dvou vln
1. první fáze: vydávány knihy o válce, válečné mašinérii a zážitky z války jsou stále čerstvé a bolestné
2. druhá fáze: knihy s tématem působení války na lidi spíše po psychické stránce, návrt lidí z fronty či táborů domů

Itálie:

Moravia Alberto
- romány pestrou paletou života poválečné Itálie
- díla: Římanka, Neposlušnost, Horalka - příběh matky a dospívající dcery, které utíkaly z okupovaného Říma (i zfilmováno)

Západní svět:

Západní svět:
Deník Anny Frankové
- životopis holandské židovské dívky, která zahynula v koncentračním táboře

William Styron
- Sophiina volba - zobrazuje myšlenku svědomí a viny, Příběh v několika rovinách (autobiografie sophie, sophiiny zážitky z koncentračního tábora, sophiin život dnes..). volba spočívala v tom, že musela se rozhodnout které ze svých dětí pošle do plynu. Příběh končí sebevraždou Sophie i jejího milence Nathana

Joseph Heller
- Hlava XXII - absurdní příběh o nesmyslném vojenském předpisu, který prakticky nedává vojákům šanci na přežití. Tragikomika díla spočívá v tom, že když se voják sám uzná za blázna může požádat o propuštění z armády, ale pokud na to sám přijde, je naprosto při smyslech a je tudíž normální.

Patrick Ryan
- Jak jsem vyhrál válku - ironie a parodie válečného hrdinství. Nejvíce si bere na mušku neschopnost velitelů

Stylová oblast umělecká - umělecky styl

4) stylová oblast umělecká - umělecky styl
- dílčí oblast poezie, prózy, dramatu
- využití prostředků ze všech ostatních funkčních stylů, není vázán spisovností jazyka, podstatou je obrazné vyjadřování
- psané projevy, mluvené projevy (drama)
- realizace: spisovná čeština, zřídka dialekt, obecná čeština jako základní jazykový materiál)
próza - základem je věta poezie - základem je verš
metafora - přenesení pojmenování na základně podobnosti jehla - nástroj na šití, u starých gramofonů, u injekčních stříkaček, ...)
metonymie - přenesení významu slova na základě nějaké souvislosti (mít husí kůži = mít strach)
synekdocha - druh metonymie, zaměňování celku a části (nepřišla ani noha = nikdo)
hyperbola - záměrné zveličení skutečnosti, nadsázka (vyplakala moře slz)
oxymóron

Stylová oblast administrativní - administrativní - Stylová oblast řečnická

5) stylová oblast administrativní - administrativní
- styl - vydělila se z odborně-praktické oblasti
- projevy psané
- realizace: spisovná čeština
- žádost, životopis

6.) Stylová oblast řečnická
- vydělila se z publicistické oblasti
- proniká do všech stylových oblastí
- projevy mluvené, projevy veřejné (jako podstatný znak), určené širokému okruhu adresátů
- realizace : spisovná čeština (1. osoba, bohatost jazyka)
- např. novoroční projev prezidenta

Stylová oblast odborná - odborný styl

2.) stylová oblast odborná - odborný styl
- dílčí oblast teoretická, vědecká, praktická, pracovní, popularizační - vysvětlení, vyložení a popsání určitého problému, jevu, věci
- projevy psané, řidčeji mluvené. Projevy veřejné určené širokému i užšímu okruhu odborníků.
- realizace: spisovná čeština
- populárně naučný - určen veřejnosti
- vědecký - odborné specializované publikace, použiti termínů, složitých větných konstrukcí - výklad - psaný, mluvený
referát, přednáška - seznámení s problémem, útvar nepřipravený nebo z části připravený odborný popis - usiluje o co největší přesnost, odborné názvy a termíny

Stylová oblast publicistická - publicistický styl

3) stylová oblast publicistická - publicistický styl
- dílčí oblast reklamy
- patří k nejrozšířenějším, je obrovský svým rozsahem a v jeho dopadu na občany.
- Styl tzv. hromadných sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, televize) = masmédia, člověk je zahlcován novými informacemi.
- mluvený, psaný či kombinovaný projev, projevy veřejné, určené širokému okruhu adresátů
- realizace: spisovná čeština, fáze, klišé - ustálený slovní obrat nadměrně používaný
reportáž - přímý přenos z prostředí, z něhož je čerpán námět jako živé vylíčení skutečné události na základě autorova očitého svědectví
interview -útvar skládající se z otázek novináře a odpovědí dotazovaného fejeton - zpracovává drobné zajímavé téma lehčím, zábavným tónem
sloupek - vtipná časová úvaha, zalomená do sloupce, sázená kurzívou, umístěn na první straně listu
zpráva

Slohotvorní činitelé, funkční styly

Slohotvorní činitelé, funkční styly


Funkční styly jazyka

1.) stylová oblast běžně dorozumívací (hovorová) - sdělovací styl
- dílčí oblast konverzační
- běžná domluva a komunikace mezi lidmi, využití spisovné (hovorové) češtiny
- projevy mluvené, zřídka psané, projevy soukromé zřídka veřejné určené úzkému kruhu účastníků (častý dialog)
- realizace: dialekt, interdialekt, obecná čeština, spisovná čeština, hovorová čeština
dialog - jazykový projev, který je realizován dvěma nebo více mluvčími, znakem dialogu je střídání funkcí mluvčích - posluchač, autor- adresát
diskuse - základním úkolem je probrat určitý problém a důkladně ho rozebrat ze všech možných pozic, výměn názorů
vypravování

Slovní přízvuk, zvuková podoba věty

Slovní přízvuk, zvuková podoba věty

Slabika
- přízvučná (akcentovaná) - vyslovena větší silou
- nepřízvučná

Přízvuk - v českých slovech je na první slabice slova = přízvuk hlavní  škola
- Ve spojení jednoslabičné předložky s následujícím jménem se přízvuk přesouvá na předložku, tak že se předložka s jménem tvoří přízvukový celek
- Dvojslabičné předložky zanechávají přízvuk na první slabice slova
- V troj - a víceslabičných slovech je přízvuk na liché slabice nepředstavitelný
- V souvislé řeči existují tzv. příklonky slova která sami přízvuk nemají a tak se přiklánějí k přízvučným slovům


Zvuková podoba věty
1.) členění na větné úseky - frázování, vznikají pauzy  kvůli důrazu, nadechnutí, pochopení obsahu věty.. TEMPO řeči
2.) větný přízvuk (důraz) - dává důraz na určité slovo ve větě
3.) melodie (intonace) - změna výšky hlasu, zvláště na konci větného celku (stoupavá, klesavá..)

SPISOVATELÉ PROTI FAŠISMU

SPISOVATELÉ PROTI FAŠISMU

Karel Čapek
- několik povídek
- demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně
- rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství, myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk
- novinář tvůrce sloupku – aktuální vtipné…
- „Bílou nemoc“ – to je protifašistické drama, ústředním motivem je spor mezi skromným, charakterním a přirozeně inteligentním doktorem Galénem a diktátorem Maršálem. Jediný Galén má lék na bílou nemoc a je ochoten ho poskytnout Maršálovy pouze výměnou za mír. Kniha myslím vyjadřuje autorovo varování proti fašismu a také to, že jedinec je slabý v boji proti zfanatizovaným davům. Je zde cítit konflikt mezi ideály demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti. Paradoxem příběhu je, že když Galén přesvědčí vůdce o míru, je ušlapán davem, vyvolávajícím slávu vůdci, tzn. těmi, za něž bojoval.

Henrich Mann
- obrana demokracie a humanismu, odpor k nacismu a fašismu
- Profesor Neřád - příběh profesora Ratha, přezdívaného Neřád, pronásleduje a terorizuje své studenty, má despotické a patoloqické sklony, při jedné návštěvě nevěstince se za miluje do slečny Fróhlichové, dvoří se a ožení se s ní, nastěhuje se k němu a dům se přemění v nevěstinec, studenti ho udají. Je zatčen policií profesor = typický německý maloměšťák 30. let

Spisovatelé proti fašismu, literatura v letech nacistické okupace

Kamil Bednář
- teorie nahého člověka - koncepce poezie jež je zbavená ideologických spol. vztahů, nedůvěřivá k pokroku…
- odklon od materialismu k duchovnímu světu
- literární skupina Ohnice

Jindřich Chalupecký
- skupina 42 - odlišná od Bednářovy "Ohnice", v centru pozornostui je město a člověk v něm, sklon k civilismu

Jiří Orten
- básník
- vyjadřovatel úzkosti a samoty člověka v necitelném světě doby okupace
- pocity životní úzkosti, marnosti a životní absurdity..
- polidšťování věcí, pocity nebezpečí a ohroženosti
- pravidelný rytmus, expresivní výrazy…
- - "Čítanka jaro", "Cesta k mrazu", "Ohnice"……


PRÓZA
- během okupace zavražděni : J. Čapek, K.Poláček, V.Vančura či J. Kratochvíl
- cenzura a protektorátní ovzduší
- ve svých textech se autoři obrací spíše do minulosti
- romány s psychologickými aspekty,

Jan Drda
- "Městečko na dlani"

Eduard Bass
- "cirkus Humberto"……..

Větné vztahy, vztahy mezi souřadnými větnými členy

Větné vztahy, vztahy mezi souřadnými větnými členy


a.) vztah podřazovací (hypotaxe) = vztah závislosti věty na větě řídící
b.) vztah přiřazování, řazení (parataxe) - spojení vět rovnocenných, nezávislých

Souvětí souřadné (s řazením)
- obsahuje nejméně dvě věty hlavní, věty jsou spojeny spojkami souřadícími nebo bez spojek graficky odděleny čárkou
1. souvětí slučovací
- věty přiřazované, obsahy výpovědí jsou sobě rovnocenné
- a, ani, i, nebo, jednak-jednak, zčásti.zčásti, hned-hned, …

2. souvětí stupňovací
- obsah druhé věty je důležitější, než obsah první věty
- ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i, nejen-ale i, nejen-nýbrž i ………

3. souvětí odporovací
- obsah druhé věty odporuje větě první
- ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a ve významu sice-ale,

4. souvětí vylučovací
- obsahy vět nemohou platit současně
- nebo, anebo, buď-buď, buď-nebo……..

5. Souvětí důvodové
- druhá věta přináší svým obsahem důležité sdělení pro pochopení obsahu první věty
- neboť, vždyť, totiž.

6. souvětí důsledkové
- poměr mezi větami, když druhá obsahově vyplívá z prvé
- proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak…

7. souvětí vysvětlovací
- druhá věta je vysvětlením věty prvé
- tj., a to, totiž, vždyť, však, to

Spisovatelé proti fašismu, literatura v letech nacistické okupace

Spisovatelé proti fašismu, literatura v letech nacistické okupace



- nacistická okupace 1939 - 1945
- ztráta samostatnosti a teror
- někteří představitelé odešli do emigrace, jiní přestali na čas publikovat
- autoři se vraceli k historii a významným osobnostem jako byla Němcová, Mácha , Neruda…
- jako literáti se obracejí ke krásám české země
- charakteristice českého lidu, duševní žvot člověka a zkoumání jeho jitra
- působí - Halas, Hrubín, Seifert, Hora…
- proměna tradiční poetiky - pocity deziluze, marnosti, hnusu podobně jako u existencionalismu
- hl. představitelé: J. Kolář, J. Kainar - "Příběhy a menší básně", I. Blatný…
1940 - Jarní almanach básnický - Orten, Bednář, Kainar, Blatný…

Marie Majerová (1882 - 1967)

Marie Majerová (1882 - 1967)
- představitelka meziválečné sociální prózy a socialistického realismu
- redaktorka Rudého práva, politická činnost první povídky - individuální osudy žen,
- např. Panenstvi; vliv anarchismu v románě
- proletářská literatura - román Nekrásnější svět - obraz politických událostí 20. let;
- utopický román Přehrada - vidina změny společnosti, využití avantgardních postupů;
- román Siréna - kronika několika generací dělnické rodiny Hudců,; důvěrná znalost hornického a hutnického prostředí, obraz přeměny zemědělského Kladenská v průmyslovou oblast;
- využití různých žánrových postupů (kronikářský záznam, dopis, deník, novinářské zprávy);
- časové přeskoky, střídání vypravěčů, prolínání několika dějových pásem
- jazyk - kladenské nářečí, odborné termíny hornické a hutnické, rčení, přísloví (Hudcovka)
- vrchol tvorby -Havířská balada - příběh Rudly Hudce (vedlejší postava Sirény, syn Hudcovky) - pracuje jako horník v cizině; obraz hornické bídy - baladická stylizace dějově sevřené novely; 3 kapitoly stylisticky odlišené (střídání vypravěčů, zvláštní dialog, využití vnitřního monologu)

Marie Pujmanová (1893 - 1958)

Marie Pujmanová (1893 - 1958)
- meziválečná sociální a psychologická próza
- povídka Pacientka doktora Hegla - proti maloměšťácké morálce, za práva svobodné matky
- románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti
- obraz dvojího prostředí: dělnické, továrnické a intelektuální v Praze - pokroková inteligence,
- tendenčnost, schematismus
- moderní styl, využití nevlastní přímé řeči, vnitřního monologu a polopřímé řeči
- povídka Předtucha - obraz psychologie dospívajících; střetnutí zájmů rodičů a dětí; odraz atmosféry nacistické okupace (symbolický význam)
- novela Sestra Alena - z lékařského prostředí (rehabilitační ústav)
- poezie - verše o Praze - Vyznání lásky, Praha, lyrickoepická skladba Paní Curierová

Společenská linie literatury

Společenská linie literatury

- Kriticko realistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce; často socialisticko realistická orientace autorů
- socialistický realismus měl být syntézou proletářské a avantgardní literatury,cílem zobrazení současný svět a revoluční perspektiva; vzor sovětské literatury

Ivan Olbracht (1882 - 1952)
- prozaik (sociální tematika)
- levicově orientovaný politik, publicista
- syn Antala Staška
- V Rusku (reportáže Obrazy ze soudobého Ruska), vězněn (próza s prvky reportáže Zamřížované zrcadlo)
- povídky O zlých samotářích - vyděděnci společnosti, osamělí jedinci v odboji proti nespravedlivosti (tulák, kočovník, komediant); živí se způsobem společensky neuznávaným; individualisté proti své vůli, touha po svobodě (např. povídka Bratr Žak)
- psychologický román Žalář nejtemnější o chorobné žárlivosti a sobectví slepce (komisař Mach), ztráta kontaktu se světem, nedůvěra k nejbližším, tyranství kritika měšťáckého individualismu
- román Podivné přátelství herce Jesenia konfrontace dvou herců - Jan Veselý x Jiří Jesenius; kontrast romantické a realistické koncepce zájem o Podkarpatskou Rus b civilizací nedotčená krásná země, prastarý vztah lidí k přírodě
- reportáže Země beze jména, rozšířeny pod názvem Hory a staletí
- baladický román Nikola Šuhaj loupežník z konce světové války a poválečných let; vesnice Koločava;
- román Anna proletářka - obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus) po svobodě (v očích venkovanů přerůstá v bájeslovnou přírodní sílu)
- osobitá kompozice: propojení legendy se skutečnosti, prolínání lyrické a epické roviny, přírodní scenérie, psychologie postav; postupy reportážní i prvky lidové slovesnosti
- básnický jazyk - zvláštní slovní spojení, úspornost výrazu, obrazný jazyk i archaické a knižní prostředky, biblické výrazy, hebrejská slova
- soubor 3 povídek Golet v údolí (golet = židovská osada) - svět ortodoxních Židů
- vytříbený básnický styl a jazyk prózy, vypravěčské umění

Katolický proud

Katolický proud
Jakub Deml (1878 - 1961)
- katolicky orientovaná literatura
- básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický kněz, přítel Březinův a Holanův; vliv spiritualismu a existencialismu
- cyklus Šlépěje (26 svazků z let 1917 - 1941) - forma deníkových záznamů
- prózy Hrad smrti, Tanec smrti
- básně v próze Moji přátelé
- citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy,

Jaroslav Durych
- vychován příbuznými, vystudoval gymnázium.
- Váhá mezi knězem a lékařem, studuje na lékařské fakultě.
- Za 1. sv. války sloužil jako vojenský lékař v armádě - osobně poznal 1. sv. válku.
- ve 30. letech rozpoutal štvavou kampaň proti Čapkovi
- ostré antisemitické výpady. Po válce sympatie k fašistickému režimu - byl jako spisovatel zakázán.
- tvorba spjata s katolicizmem - není zaměřeno na pokoře, uznává barokní katolicizmus
- krásné vidění světa - prózy psány krásným esteticky vybroušeným jazykem - souvětí, básnické prostředky - metafory, symboly
- počátek tvorby - tvorba legend a krátkých próz - oslavuje prostý lidský život
- časem jeho prózy směřují k duchovním tendencím - vrcholem je symbolistická novela s tematikou současnosti, novela milostná - Sedmikráska - ústředním motivem je láska mezí 2 lidmi.
- Střet symbolistické roviny díla s láskou mezi lidmi. Příběh mladého chlapce hluboce věřícího, který jakoby bloudí neznámou krajinou a hledá dívku, která ho okouzlila. Marné putování - symbol Odyssey, mnoho symbolů.
- Střet reality a snů - čtenář si neuvědomuje, kdy je v oblasti snění a kdy v realitě. Těžké na čtení. Mladý člověk - existenciálně na dně (nemá práci, domov, peníze), ale přesto se dokáže přenést do snu.
- potom obrat k historii - 2 díla:
- Bloudění = Vetká valdštejnská trilogie - z období prvních 13 let po bitvě na Bílé hoje. Vypořádává se s dobou temna. 2 roviny. 1 - historická rovina - velké množství historických postav (Albrecht z Valdštejna), pokouší se uvést historii na pravou míru. 2 - duševní láska mezi českým protestantem Jiříkem a španělskou katoličkou Andělou. Ukazuje, že náboženství může být překážkou lásce.
- Requiem = Menší valdštejnská trilogie - začíná smrtí Albrechta z Valdštejna - líčí život v Čechách po jeho smrti.

Levicově orientovaná literatura

Levicově orientovaná literatura
Jan Zahradníček
- nejvíce za svoji orientaci postižen komunizmem
- prožil tragický život, v mládí si těžce poranil páteř, vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu
- r. 51 obviněn z velezrady a dostal 13 let ve 3. nápravné skupině. Vězení ho fyzicky zničilo. V roce, kdy měl dostat amnestii mu umírají obě dcery. Krátce po propuštění umírá i on.
- katolický a zároveň existenciální básník. Přemýšlivá, filozofická poezie. Dokázal poezii aktualizovat.
- Pokušení smrti - 1. básnická skladba - ústřední symbol smrt - je mu východiskem z utrpení života. Rozebírá smrt a dochází k závěru, že smrt je klíčem k pochopení života. Depresivní.
- La Saletta - básnická skladba. Symbolický název - poutní místo ve Francii, kde se r. 1947 zjevila dvěma malým chlapcům panna Mane, aby zvěstovala skrze ně blížící se mravní úpadek světa. Provádí hlubokou básnickou analýzu mravnosti současného světa (války, nenávist). Varuje před možnou mravní zkázou - vztahuje vše na Čechy, komunizmus. Pesimistické.
- Znamení moci - básnická skladba. Vznikala ve vězení, rok před propuštěním. Vydána po jeho smrti., Provedl hlubokou analýzu totalitního systému - obžaloba komunistického státního zřízení

Iracionální próza, Imaginativní próza

Iracionální próza
Ladislav Klima
- trpěl těžkou duševní chorobou - tvořil při ní dílo - promítají se v něm vlivy duševní choroby
- žil na okraji společnosti, nepracoval, živit se krysami
- Utrpení knížete Sternocha - groteskní román - ovlivněn iracionální filozofií Fridricha Nietzscheho. Popisuje absurditu lidského života. Konání hl. hrdinů ovlivněno parapsychologickými jevy a sexuálním pudem. Nemá žádný obsah. Také zfilmováno.
Vladislav Vančura
- imaginativní próza – vliv postupů avantgardy, zvl. Moderní poezie
- levičák - komunista
- prozaik, dramatik, scénárista…
- historické náměty, ale ne historický žánr
- silná lyrická stránka, archaický jazyk
- vliv proletářské literatury
- román – Pekař Jan Marhoul – tragický osud zchudlého člověka
- novela Rozmarné léto - vliv poetismu; baladický román Markéta Lazarová - z doby loupeživého středověku
- kompoziční prostředky: narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) - mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny); zvláštní výstavba vět (humanistická perioda)
- záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctvu
- Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948)
- Vančurův přínos:osobitost, originálnost; důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost); není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu) působivý jazyk - různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti; složitá souvětí (humanistická perioda)
- účelnost uměleckého díla, vědomé souvislosti
- boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelantní

Demokratický proud literatury V

Eduard Bass
- novinář, prozaik, dramatik.
- Od mládí miloval cirkusy, kabarety. Kontakt s lidmi kolem kabaretu Červená sedma.
- Psal texty ke kupletům - zpívaná poezie. Přispívá do LN - Rozhlásky - humorné veršované komentáře k aktuálním událostem - politickým. Novinářská činnost ho přivedla k dokonalému jazyku. Později také šéfredaktorem.
- časté prostředí sportu v dílech = podobnost s Poláčkem
- Klapzubova Jedenáctka - o fotbalovém týmu 11 bratrů, trénovaných otcem, vyjadřuje hrdost Čechů k dosaženým úspěchům. Světově proslulé dílo. Chtěl podzvednout náladu národa.
- dalším tématům v jeho dílech patří především život lidí v cirkusovém prostředí, v tomto oboru se proslavil především úsměvným románem Cirkus Humberto - lidé různých národností směřují k jednomu cíli - vzájemnost, solidarita, důvěra. Hlavní hrdina Vašek Karas. Svébytná kronika – mnoho

Demokratický proud literatury:

Demokratický proud literatury:
Karel Čapek
- několik povídek
- demokrat, humanista, filozofický typ spisovatele světové úrovně
- rozmanitost žánrová, stylistické mistrovství, myšlenková závažnost děl, vytříbený bohatý jazyk
- novinář tvůrce sloupku – aktuální vtipné…
- „Bílou nemoc“ – to je protifašistické drama, ústředním motivem je spor mezi skromným, charakterním a přirozeně inteligentním doktorem Galénem a diktátorem Maršálem. Jediný Galén má lék na bílou nemoc a je ochoten ho poskytnout Maršálovy pouze výměnou za mír. Kniha myslím vyjadřuje autorovo varování proti fašismu a také to, že jedinec je slabý v boji proti zfanatizovaným davům. Je zde cítit konflikt mezi ideály demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti. Paradoxem příběhu je, že když Galén přesvědčí vůdce o míru, je ušlapán davem, vyvolávajícím slávu vůdci, tzn. těmi, za něž bojoval.
- Boží muka, Trapné povídky – otázka svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, tajemství,záhad
- Hra Loupežník
- Románové utopie – RUR, Ze života Hmyzu, Továrna absolutno, Krakatit, Věc makropulos
- Povídky – Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
- Cestopisné fejetony – Italské listy, Anglické listy…
- Reomány – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
- Válka s mloky, První parta, Bílá nemoc, Matka – ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu
- Tvorba pro děti – Dášenka, čili život štěněte, Devatero pohádek

Demokratický proud literatury II

Karel Poláček
- pocházel z maloměstské rodiny židovského obchodníka, studoval gymnázium.
- Vystřídal řadu zaměstnání, pracoval i s K. Čapkem v humoristickém časopisu Nebojsa.
- Byl také později bratry Čapkovými uveden jako redaktor Lidových novin (sloupky a soudničky), nepsal pouze do Lidových novin, ale také do Tribuny, Apolóna a jiných časopisů a novin.
- jeden z hlavních představitelů českého psychologického románu - zahynul za války v Osvětimí
- Próza - vychází z bohatých zkušeností novináře (smysl pro charakteristický detail, znalost maloměšťáckého života)
- postupuje k širší typizaci maloměšťákova světa - od bodrého humoru směřuje k satirickému pohledu na jeho malost a vnitřní chudobu
- obohacuje pohled i o psychologickou stránku, o pohled do maloměšťákova vnitřního světa jeho ubohé ideály, nudu,stereotypnost)
- zájem o malého českého člověka (podobné Čapkovi)
- Dům na předměstí - satirický román zabývající se vtahy mezi majitelem domu a jeho nájemníky. Majitel - tupý nadstrážník Faktor - závidí bohatým lidem, ovládá lidi, krutý člověk, nositel malosti a nesnášenlivosti. Sarkasmus a hořká kritičnost.
- Muži v ofsaidu - rivalita mezi fanoušky se dostává až do osobních vztahů - rodinné prostředí. HI. hrdinové - židovský obchodník Načeradec a otec Habásko se svým synem - lidé ze žižkovské periferie - každý fandí jinému fotbalovému klubu, avšak jsou největšími přátelí - rivalita se dostává do osobních vztahů.
- zamýšlená románová pentalogie (ale jen 4 díly):
- Okresní město.
- Hrdinové táhnou do bole
- Podzemní město.
- Vyprodáno- 5. díl údajně dopsán, ale nenalezen rukopis. Líčí zde maloměšťácký způsob života těsně před vypuknutím války, sleduje jejich osudy na haličské frontě - jejich slabost, ani válka je nepřijme ke změně, pořád jsou stejný maloměšťáci - výsměch. Ukazuje válečné zázemí, hladovějící obyvatelstvo, příběhy válečných zběhů. Ukazuje přetvářku a faleš maloměšťáků. Postupně přerostl tento cyklus v jedno z nejsilnějších vylíčení 1. sv. války
- Bylo nás pět - dokonale mísí školskou knižní hantýrku a frázi se světem přirozených klukovských představ a snů. Výsledkem je poetický obraz krásy a kouzla lidského mládí. Na pozadí příběhu zobrazuje nástup fašizmu, hospodářskou krizi.
- Lehká dívka a reportér - z dívky se stává úspěšná žena oproti novináři, který je nucen prodávat mucholapky. Je to satira na osud.
- Michelup a motocykl - humoristický román - typ lidí shánějící tzv. výhodné koupě - hlavní hrdina je posedlý touhou po levných nákupech, na nichž však prodělá.
- Hostinec u Kamenného stolu - román vydán za okupace pod jménem malíře Vlastimila Rady (Poláček nesměl jako Žid publikovat).
- Novinářská činnost
- Stejně jako Čapek a Olbracht převyšoval pouhou publicistiku, a vnášel ji do ní umění.

Psychologická próza III

Jarmila Glazarová (1901 -1977)
- románová prvotina - Roky v kruhu - autobiografická próza, vzpomínky na vlastní harmonické manželství; prostředí slezského městečka
- psychologický román Vlčí jáma - naopak obraz tyranie v manželství stárnoucí lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta X dojímavý a tragický příběh osiřelé citlivé dívky Jany a jejího citového vztahu k otčímovi
- román Advent - baladická próza z 30. let - prostředí Beskyd; tragický příběh svobodné matky Františky a jejího syna Metuda; ponižující bezprávné postaveni na statku bohatého vdovce, sedláka Podešvy, a děvečky Rozíny;
- vztahy člověka v touze po majetku zbaveny lidskosti; střetnutí dobra a zla, oslava hluboké mateřské lásky; kompoziční rámec jediné noci (Františka hledá ztraceného syna)
- publicistická kniha Chudá přadlena - o životě beskydských žen

Psychologická próza IV

Jaroslav Havlíček
- autor významných psychologických románů.
- zájem o postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem;
- degenerace měšťácké společnosti
- román Helimadoe- název sestaven ze začátečních písmen jmen pěti stárnoucích dcer podivínského venkovského lékaře; postava vypravěče (pacienta)
- převážně se zabývá otázkou, kde se bere v člověku zlo. Zkoumal duši nemocných lidí.
- Petrolejové lampy - nejslavnější román. Zobrazuje postupný rozpad osobnosti způsobený chorobou. Příběh stárnoucí panny Štěpky, která trpí milostnými neúspěchy. Provdá se z rozumu, bez jakékoliv lásky za svého bratrance. Vztah není harmonický - vyhrožuje jí, bije jí a týrá. Rozbor nezdařeného manželství. On se nakazí syfilitidou a je nevyléčitelný. Umírá, ale Štěpka s ním i přes všechno zůstává až do doby, než zemře.
- Neviditelný - film Prokletí domu Hajnů. Psychologický rozbor mezilidských vztahů. Zobrazení člověka s duševní chorobou - strýc. Děj se odehrává v rodině továrníka, kam přijíždí mladý muž vzít si za ženu dceru továrníka. Zpočátku vypadá vztah harmonicky, ale je narušen přítomností šíleného strýce - trpí chorobou, pod jejíž vlivem si představuje, že je neviditelný. Všichni se mu podřídí a dělají, že ho nevidí. Jenom ten mladý muž se nepodřídí. Tím přivádí strýce k záchvatům zuřivostí a tím se mu choroba prohlubuje. Vztah se jim rozpadá, ale nakonec se vezmou z finančních důvodů. Závěr symbolický – narodí se jim dítě postižené chorobou jako strýc

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

9) Iracionální próza
- není rozumově pochopitelná, nemá chronologický děj.
- Díla jsou koláží fantazie, snů, představ bez logického uspořádání, propojení. Zaměřeno na fantazií člověka.
- Ladislav Klíma - Utrpení knížete Sternocha
10) Historická
- převážně v protektorátním období
- prostředkem k alegorickému vyjádření názoru k okupaci. Konfrontace současnosti s některou uzavřenou předcházející epochou.
- Vladislav Vančura - Obrazy z dějin národa českého
- Karel Schulz - román o Michelangelovi
- Kámen a most - původně to měla být trilogie. Druhý díl Papežská mše - není dokončen
- František Kožík - román Největší z Pierotů
- Miloš Václav Kratochvíl - reakce na situaci po Mnichovu - Bludná pout'
- Král obléká halenu - román o králi Václavu IV. - okupační atmosféra - bezmocnost, osamění, marnost.

Psychologická próza

Psychologická próza
Václav Řezáč
- autorem vynikajících psychologických próz, ale po válce dává talent do komunistické idejí a tvori tzv. budovatelské romány - dnes mají nulové hodnoty.
- Ústředním motivem je zobrazit budování socializmu - ukazuje kolektivizaci, znárodňování.
- Děj většinou v pohraničí nebo na venkově. Postavy jsou zcela umělé a podřízené komunistické idejí. Budovatelské romány zkreslují historií.
- budovatelské romány Nástup a Bitva - vystupuje zde komunistický funkcionář, který je zároveň zemědělcem - Andrej Bagár.
- napsal 3 meziválečné romány: Černé světlo, Svědek, Rozhraní
- Černé světlo - symbolický název - zlo v člověku. Zabývá se otázkou, kde se bere v člověku zlo. Monografický román. Hlavním hrdinou je malý chlapec, jehož charakter je ovlivněn nesprávnou výchovou. Je svědkem smrti krysy, kterou si zamiloval pro její vlastnosti. Smrt krysy u něj vyvolá nemoc. Od té doby se změní jeho život. On sám se stává nelidskou krysou - vždy myslí jen na sebe, ovládá lidi kole sebe a ubližuje jim. Již jako dospělý muž žije u svého strýce, kde se snaží získat ruku své sestřenice. Rozeštvává jejich rodinu, intrikami ničí milostný vztah své sestřenice. Nakonec je vše odhaleno a strýc o vyžene. Ze zoufalství chce spáchat sebevraždu. Skočí z domu, ale přežije to. Stává ze z něj mrzák - je potrestán.

Psychologická próza II

Egon Hostovský
- většinu života v diplomatických službách a v dvojím exilu (za 2. světové války, pak po r. 1948);
- zájem o lidi věčně pronásledované, náměty z židovského prostředí;
- problematika vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti;
- psychologické novely a romány s problematikou samoty, neschopnosti dorozumění
- román Případ profesora Kornera - prožívá hlubokou vnitřní krizi (nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci) a pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství
- námět z emigrace - Listy z vyhnanství - touha po domově, vztah k novému místu pobytu,
- román Cizinec hledá byt - pocit vyhnance v USA;
- v druhém exilu vznikl např. román Nezvěstný - r. 1948 v Praze
- „Žhář“. Příběh vypráví o chlapci, který se zamiluje, ale dívka o něj nemá zájem a ponižuje ho. On pak vylepuje plakáty na kterých se označuje za žháře a snaží se tak na sebe upoutat pozornost, přestože požáry nezaložil.
- Celý smysl knihy je v ohni - oheň je symbolem probuzení, děti svými činy probouzí matčinu psychiku a ta si jich začíná všímat jako dospělých osobností.
- V knize je dobře vykreslen problém dospívání, nepřirozené vztahy v rodině. Neporozumění a snaha té dívky ubránit se nudě se zvrhává v krutost a pohrávání si s city druhého, samolibost.

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

3) Ruralízmus
- název odvozen od latinského slova rur = venkov. Literární proud zabývající se problematikou venkova. Navazuje na tradice české venkovské prózy 19. st. (díla Raise, A. Staška).
- centrem se stávají severní Čechy - Turnov - sídlil zde časopis a zároveň edice – Sever-programový časopis ruralistů.
- ruralisté - odlišný pohled na problematiku venkova - nevytvářejí idylický obraz venkova, ale snaží se ukázat, jak nové výrobní způsoby (kapitalizmus) ovlivnily život na venkově.
- Věnují se sociálním otázkám - sociální rozdíly.
- zobrazují vztah sedláka k půdě - půda představuje existenční jistotu. Zobrazují venkov jako místo lepších mezilidských vztahů v protikladu městské problematiky morálky. Venkov = mravní čistota.
- Josef Knap (Pussta, Réva na zdi}, František Křelína (Hubená léta, Puklý chrám}
4) Reakce na válku. legionářská literatura
- J. Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - jeden z největších a nejostřejších protiválečných románů
- M. Pujmanová - Povídky z městského sadu - hl. hrdiny jsou invalidé, bezdomovci postižení válkou = odraz 1. sv. války v literatuře
- název = autoři bytí bývalí legionáři, kteří se účastnili bojů v Rusku
- přínos - objektivně se pokouší zhodnotit děs. legie a jejích působení v Rusku. Literatura podává nezkreslený obraz v Rusku ~ proto byla literatura za komunizmu zakázána.
- Rudolf Medek (Lví srdce), František Langer (Jízdní hlídka), Josef Kopta (románová trilogie)

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

5) Zájem o běžný život obyčejného člověka
- časté obrazy ze sportovního prostředí - K. Poláček (Muži v ofsajdu), E. Bass (Klapzubova Jedenáctka)
- Eduard Bass - zabývá se životem lidí v cirkusovém prostředí - Cirkus Humberto, Lidé z Maringotek
6) Socialistický proud
- socialistické tendence vycházely z pražské umělecké skupiny Devětsil (předsedou I. Olbracht - Ivan Olbracht (Anna proletářka}, Mane Majerová - (Siréna, Havířská Balada)
- Marie Pujmanová - druhé dva díly trilogie - Hra s ohněm, Život proti smrti
7) Český expresionizmus
- propagovala brněnská Literární skupina, v čele stál František Gótz – teoretik
- manifest Naše naděje, víra a práce
- nejvýraznějším autorem byl Ladislav Klima - zvláštní osobnost - Utrpení knížete Stemocha - Richard Weiner, Jan Weiss
8) Tendence pragmatizmu
- spisovatelé a novináře soustřeďující se kolem deníku Lidově noviny a týdeníku Přítomnost
- Ferdinand Peroutka - komunízmus považoval za mystické dogma - Budování státu
- Karel Čapek - publikace Pragmatizmus čilí Filozofie praktického života - podkladem mu byla jeho seminární práce

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

Česká próza ve dvacátých a třicátých letech

1) Psycholoqická próza
- autoři více obracují pozornost od reality a změřují se spíše na zkoumání psychiky člověka.
- vliv Sigmunda Freuda (pojetí podvědomí, psychoanalýza), zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy
- vysvětluje spoustu věcí, například jak může ovlivňovat přítomnost psychicky narušeného člověka život ostatních lidí („Neviditelný“ – J. Havlíček), jak a hlavně proč člověk působí zlo, co ho k tomu vedlo, a také jaké maličkosti v životě utvářejí lidskou psychiku („Černé světlo“ – V. Řezáč).
- Zabývají se chováním a prožíváním člověka. Próza často o lidech, kteří mají psychiku narušenou.
- Václav Řezáč, Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová (Roky v kruhu, Vlčí jáma)
2) Katolická próza
- ve 30. letech obrovský rozmach katolické prózy - v tvorbě několik odlišností:
a) odlišný pohled na sociální problematiku - všichni autoň zobrazovati otázky sociální rovností, katolíci odmítali sociální rovnost. Vyznávali odstupňovaný stavovský přístup.
b) odlišný pohled na chápání českých dějin - velký zájem upírali pobělohorské době. Snaží se očistit a obhájit pobělohorskou dobu (dobu temna). Odlišný pohled na české husitství - odmítali ho.
c) odmítali demokracii, spíše uznávali ideál státu pevnější ruky ~ všichni katolicí útočili na K. Čapka. V 50. letech se toto stalo záminkou k obviňování z kolaborace fašizmu - byli zavíráni.
- Katolíci se velkou měrou podíleli na uštvání Karla Čapka.
- Jakub Deml, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček (La Salleta), Jan Čep - vydávali časopisy Řád, Akord

František Halas

František Halas
- nazýván nejpesimističtějším básníkem generace 30. let. Rodák z Bma. Vyučený knihkupec - od mládí veden k blízkému vztahu k literatuře
- nejprve redaktorem - rediguje časopisy vydávané Devětsilem. Odchází do Prahy - také působí jak redaktor. - před válkou považován za největšího básníka
- stojí stranou všech uměleckých směrů - jde svou vlastní cestou.
- Ovlivněn hospodářskou krizí a nástupem fašizmu - pesimizmus, skepse, beznaděj až do podoby nihilizmu = popisuje ošklivost,
- totální pesimizmus. - motivy smrti, utrpení - po 2. sv. válce vystaven tvrdé kritice, poezie označována za dekadentní (úpadková) - na čas zákaz publikace. Zákaz se ho přímo nedotkl - r. 49 umírá.
- spravedlivého ocenění se mu dostalo až v 60. letech - očištění od kritiky
- Kohout plaší smrt - symbol smrti, utrpení,
- Sépie, Tvář - nejpesimističtější díla - pocity utrpení vyplivají z podstaty, že zde musí žít. Pocity odcizení, ztráty smyslu života. Zapadá do doby - krize, fašizmus.
- r. 35 sbírka - přelom - trochu optimističtější - Hořec - pokus o optimistické vidění světa, skutečnosti.

František Halas

Společensky angažovaná tvorba
- r. 37 vydává velice kontroverzní báseň
- Staré ženy - velká kritika, o to více přijata čtenáři. Reálným způsobem se vyrovnává s obrazem stáří.
- Ukazuje staří jako nejhorší část lidského života - nemoci, choroby, vrásky, bezmocnost stáří.
- Ukazuje na těžký život žen - motiv - žena, která vychovala děti - ve stáří má t재kou situaci. Nepříliš radostné čtení.
- na tuto báseň reagoval S. K. Neumanu básní Staří dělníci - uměleckou odpovědí na Hlase. Naopak od Hlase jeho pohled na stáří je optimistický - oslavuje staré dělníky. Stáří podle něj je vyvrcholením lidského života - životní moudrost, vrchol vzdělání.
- Halas na tuto báseň opět reagoval básní Dělnice
- přelom nastává sbírkou Dokořán - věnována španělským interbrigadistům (čeští dobrovolnicí bojující ve Španělsku proti Frankovi. Věnována španělské občanské válce, boji proti španělskému diktátorovi Frankovi. Využívá k aktivnímu boji proti fašizmu.
- Poezie společensky angažovaná.
- r. 38 - nejútočnější sbírka - Torzo naděje - nejlepším způsobem se vyrovnává s Mnichovskou zradou. Obviňuje Anglii a Francii ze zrady.

František Hrubín

František Hrubín
- subjektivně zaměřený, pocitový
- tvorba – básnická (nejrozsáhlejší), dramatická, pro děti (Špalíček pohádek, Pohádky tisíce a jedné noci)
- básně : milostná a přírodní lyrika, doplněna o spiritistický duchovní směr
- básnická slova, metafory, přirovnání, bohatý verš
- Země sudička – pokus o předvídání osudu českých zemí,
- Včelí plást – problematika Mnichovského diktátu, optimismus do budoucna

Jaroslav Seifert pokračování

Od té doby kráčí vlastní cestou - nepřiklonil se k surrealizmu
- 30. léta - 3 sbírky: Jablko z klína, Ruce Venušinu. Jaro sbohem - intimní subjektivní lyrika, poezie dostá¬vá náročnější tón - společenský obsah. Obrací se k rodnému kraji. Vybroušený jazyk, bohatý květnatý verš.
- sbírka Zhasněte světla - vymyká se z jeho subjektivní tvorby. Vyrovnává se se zradou Anglie a Francie. Verše plné kritiky, silných slov.
- Útočnější poezie.
Poezie tradičních hodnot - doba okupace - tvorba nabývá společenského charakteru - poezie tradičních - hodnot - láska, úcta k rodné zemi, rodný kraj, kraj dětství.
- sbírka - Vějíř Boženu Němcově - obrací se k B. Němcově - inspirován 120. výročím narození B. N. Srov¬nává její těžký osud s těžkým osudem národa, žijícího v okupaci.
- další 2 sbírky - Světlem oděná - mýslí tím Prahu. Praha symbol české státnosti. Líčí a popisuje své vnitřní subjektivní nálady. Kamenný most - završuje tvorbu v okupaci.
-
Básnická generace 30. let
- skupina autorů, kteří vystupují básnicky právě ve 30. letech, v době velké hospodářské krize, v době reálného ohrožení fašizmem
- převládající znaky: pesimizmus, skepse, beznaděj, rozčarování ze stávající situace
- na rozdíl od generace 20. let není tato generace spojena společnou platformou, nemají společný program, cíl. Skupina silných individualistů.
- Vladimír Holan, František Halas, Vilém Závada, František Hrubín, Jiří Orten

Jiří Orten

Jiří Orten
- vlastním jménem Jiří Ohrestein - židovského původu. Z Kutné Hory, narozen v rodině židovského obchodníka v době, která Židům nepřála.
- většinu života prožil v Praze. Studoval herectví na konzervatoři, r. 39 z rasových důvodů vyloučen. Toto vyloučení nesl těžce, kvůli jeho původu ho opouští jeho dívka (odchází na jeho přáni = druhá velká rána ~ uzavírá se do hluboké samoty, jediným způsobem realizace je poezie.
- v krátkém sledu 4 sbírky: Cesta k mrazu. Čítanka faro. Jeremiášův pláč, Ohnice
- umírá tragicky - poražen německou sanitou - smrt - vykoupením - čekal by ho transport do koncentračního tábora, kde by nejspíše díky svým tragédiím nepřežil.
- tvorba - citlivý člověk - taková i poezie. Subjektivního charakteru - intimní zpovědí žida žijícího v protektorátu. Na jedné straně plné pesimizmu, bolesti, na druhé straně občas optimizmus - věří v lepší budoucnost židovské komunity.
- po smrti vydány jeho deníky: Červená kniha deníků: Modrá kniha deníků - intimní, subjektivní. 2 roviny: 1. objektivní - snaha reálně zachytit skutečnost, 2. subjektivní - své nálady, události ze svého života, roz¬položení, ve kterých se nacházel.
- Nepříliš radostná poezie.

Vítězslav Nezval

Vítězslav Nezval
- moravský rodák, SŠ, dvě VŠ - fakulta právní a filozofická
- vůdčí představitel meziválečné, avantgardní (nové, neotřelé, výjimečné) poezie
- po 2. sv. válce tvorba ideologicky zabarvená - ztrácí na originalitě - tvorbu dává do vekou socializmu
- Most - 1. sbírka - motivem - testuje literaturu - hledá co bude z literatury pro něj nejlepší. Využívá symbolu mostu jako hledání a nacházení komunikace mezi lidmi.
- poté ho uchvátil poetizmu a pňpojuje se k Teigemu
- Pantomima - 1. poetistická sbírka. Součástí i báseň z manifestu Papoušek na motocyklu. Nejlepší básní - Podivuhodný kouzelník.
- Abeceda - využívá asociativní metody - rozebírá abecedu a asociuje - každé písmeno má nějaký zvuk, tvar, barvu. 1 písmeno = 1 báseň.
- Básně noci - vrcholná sbírka poetizmu - považována za završení poetizmu, r. 1930 - dvě nejlepší poetistické skladby: Akrobat, Edison
- Edison - rozsáhlá lyrická báseň - inspirován osudy vynálezce Edisona. Opěvuje všechny lidi, kteří se po¬díleli na vytváření lepších společenských podmínek. Oslavil tvůrčí práci. Zároveň polemikou se silně indi-. vidualistickým přístupem k životu. Konfrontace 2 životních přístupů.
- ještě vydává několik poetistických sbírek, avšak je již patrný odklon.
- Skleněný havelok, Zpáteční lístek ¬částečný odklon od poetizmu. 2 tendence - rozchod s poetizmem, vlivy surrealizmu.
Surrealizmus - 3 sbírky: Praha s prstu deště - věnována krásám Prahy - zobrazuje surrealistickým pohle¬dem. Žena v množném čísle, Absolutní hrobař
- paralelně s těmito sbírkami vydává dílo úplně opačné - 52 hořkých balad studenta Roberta Davida soubor sociálních balad, sociální problémy 30. let.
- Velmi oblíbenou, přijato úžasně kritikou i čtenáři - vydává dvě pokračování - nedosáhli úrovně první sbírky.
Poezie tradičních hodnot - r. 37/38 přichází zvážnění tvorby - uvědomuje si ohrožení fašizmem.
- Věnuje se společensky angažované tvorbě - zdůrazňuje,motivy: vlastenectví, láska k vlasti, dětství, národu. Věděl, že národ potřebuje povzbudit.
- Matka naděje, Pět minut za městem - vyjadřuje obavu o osud českého národa. Na druhou stanu věří v tradiční hodnoty, které umožní toto období překonat.

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert
- patří k největším postavám básnické literatury - jediný nositel Nobelovy ceny
- narozen na Žižkově - dělnická čtvrť, proto v mládí vztah k proletářskému umění
- nedokončil gymnázium, věnoval se redaktorské práci. R. 1929 na protest proti bolševizaci KSČ opouští stranu. Po r. 48 nucen režimem několikrát se literárně odmlčet. Díla vychází oficiálně i v samizdatu, exilu.
- r. 1984 získal za své celoživotní dílo Nobelovu cenu
Proletářské umění - jeho poezie není čistě proletářská - příliš duchovně orientován.
- Nesmírně jazykově - krásná, dokonalá poezie - používání metafor, symbolů, verš květnatý, výrazně bohatý
- silně subjektivní poezie
- Město v slzách - město Praha - symbol utrpení v životě Člověka Samá láska
Poetizmus - po proletářském období příklon k poetizmu - svoboda, hravost s jazykem, uvolnění fantazie
- 3 sbírky: Na vlnách TSF. Slavík zpívá špatně, Poštovní holub - fantazie, hravost, jazykovou uvolněnost, zachycování subjektivních pocitů, nálad. Považovány za vrchol poetizmu.
- Poštovní holub - již patrný odklon od poetizmu - změna poměrů - nebezpečí fašizmu, hospodářská krize.

Jiří Wolker (1900 – 1924)

Jiří Wolker (1900 – 1924)
- talentovaný mladý básník. vystudoval gymnázium a práva v Praze.
- Již za studia účast v básnickém sdružení, později přechází do Devětsilu. Z ideových důvodů Devětsil opouští.
- Během studií se nakazil tuberku¬lózou a umírá.
- Počáteční fáze tvorby ve znamení radosti z konce 1. sv. války: poezie nesmírně optimistická, hravá, dětsky naivní
- vyjadřuje radost z obyčejných, prostých věcí. Zachycuje krásy každodenního života.
- Host do domu – sbírka
- předmětem zájmu jednotlivých básní se Wolkerovi stávají běžné věci - př. okno, poštovní schránka - básně charakteru krátkých říkanek; ovlivněna vitalizmem
- báseň Svatý kopeček - využil metody Apolinaireho - asociativní metoda - pásmo asociací (představ, snů) bez toho, aby byly nějakým způsobem dějově propojeny
- Těžká hodina – sbírka
- 3 sociální balady: Balada o očích topičových, Balada o snu, balada o nenarozeném dítěti - epické básně, důraz na děj. Všechny ústřední motiv - ukázat sociální problémy dělnictva
- báseň Těžká hodina - úvodní balada. Motivem - přerod naivního chlapce v dospělého muže se všemi pro¬blémy, které tato změna nese. Uvědomoval si, že život může být těžký - sociální problémy, ...

Josef Hora

Josef Hora
- levicově zaměřený, absolvent právnické fakulty, pracoval jako žurnalista
- jedním ze 7 spisovatelů, kteří r. 1929 vystoupili ze strany na protest proti politice Gottwalda - etapy Horovy tvorby:
- 1) vitalistická poezie
- opěvuje lásku k životu, za vzor si bere spíše nižší a střední vrstvy - subjektivní, přírodní lyrika, vliv symbolizmu
- Strom v květu - sbírka, symbol v názvu - rozkvět lidského života
- 2) proletářská poezie
- opak Neumanna - uklidňující, není cílem napadat a útočit. Ústřední motiv: soucit s trpícími lidmi, dělníky. - po jazykové stránce - použití náročnějšího jazyka. Náročnější proletářská poezie.
- 3 sbírky - Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé faro - snaží se naznačit cestu zlepšení problému
- 3) vlastní cesta tvorbu
- rozešel se s PU a nepodléhal žádnému jinému uměleckému směru Itálie - sbírka - ovlivněna vlastními zkušenostmi
- střet 2 tendencí: 1. obdivuje Itálii, její minulost, množství památek. 2. strach z toho, že Itálie se stala fašis¬tickým státem, varuje před nástupem fašizmu.
- Strunu ve větru – sbírka
- ústřední motiv - motiv času, který symbolizuje pomíjivost světa a života, symbol konečnosti života - meditativní lyrika, řeší problémy existence Člověka
- další sbírky meditativní lyriky - Deset le Tvůi hlas
- 4) společensky angažovaná tvorba
- uvědomuje si nástup fašismu, potřeba vyjádňt se k aktuálním společ. problémům - poezie tradičních hodnot - láska k vlasti, úcta národu, úcta k člověku, úcta k práci Máchovské variace - jedna z nejkrásnějších sbírek, r. 1936
- sbírka 16 čtyř stokových básní, ve kterých oslavil a vyzdvihl osobnost K. H. Máchy, jehó tvorbu - vydána u příležitosti 100. výročí smrti Máchy
- cílem povzbudit sebevědomí národa, který očekával příchod fašizmu Domov - sbírka z r. 1938
- báseň Jan Houslista
- lyricko-epická báseň - děj - zkratkovitě, útržkovřtě
- příběh hudebníka - odešel do ciziny získat slávu, podarilo se mu a stává se slavným. Ale pořád si uvědo¬muje, že něco není v pořádku. Nakonec se vrací zpět - při návratu dostává jeho život smysl - chyběl mu domov -~ láska k vlasti, národu - vlastenectví.
- V době okupace vydává poslední sbírku Zahrada Popelčina - ústředním motivem - zobrazené rodného kraje.

Surrealízmus = nadrealizmus, vitalismus, Expresionismus, futurismus

Surrealízmus = nadrealizmus
- vzniká ve 30. letech ve Francii - zakladatelé - francouzští umělci
- při tvorbě popírá běžnou logiku a hledá zdroj ve vnitřních duševních pochodech člověka
- zobrazují, rozebírají své sny. Zóbrazují v básních stavu lidského Dodvědomí - využívají k tomu asociativní metodu - asociace nejsou libovolné, ale řízeny lidským podvědomím.
- zakladatel André Breton - teoretik i praktik surrealizmu. První surrealistický román Nadia
- rozvíjí se nejen v literatuře (próza i poezie), ale i v malírství (v surrealizmu nic není nemožné)
- malířství - Salvator Dalí - španělský malíř - spolupracoval se španělským režisérem Bugnuolem - pokusili se převést surrealismus na filmové plátno - vznikly 2 půlhodinové scény
vitalismus
- reakce na válku
- radost z nejprostších maličkostí, z pouhé existence
- jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz
- F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker
Expresionismus
- umění vyjádřit výraz, obavy o osud člověka, chápání reality zevnitř
- vyjádření duševních pocitů
- děs, hrůza, násilí
- l. Blatný, L. Klíma, J. Weis..
futurismus
- do umění přítomnosti proniká umění budoucnosti, moderní život

Karel Hlaváček (1847 – 1898), František Xaver Šalda (1867 – 1937)

Karel Hlaváček (1847 – 1898)
- představitel české dekadence
- skupina kolem Moderní revue (časopis)
- Pozdě k ránu – snový měsíc, přelom mezi dnem a nocí, přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra, pocit melancholie, marnosti
- Mstivá kantiléna – vzpurné, revoltující, symbol odboje

František Xaver Šalda (1867 – 1937)
- básník, prozaik, dramatik
- největší literární kritik 19. století
- nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba, zvědečtění kritiky
- zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého projevu
- kritický esej o umění – nový žánr
- Syntetism v novém umění, Duše a dílo
Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, výchovné poslání, intenzivní prožitek života

začátek 20. století

začátek 20. století
- Znaky:
- prožitek 1. sv. války
- vznik revoluce v Rusku a vznik 1. socialistického státu, vliv uměleckých směrů ze západní Evropy
- ohrožení fašizmem a nástup fašizmu k moci.
- vzniká nebo se k nám dostává celá řada uměleckých směrů: dadaizmus, surrealizmu, poetizmus, proletářské umění
Proletářské umění - 20. léta 20. století
- vzniká na půdě Devětsilu = umělecké sdružení, které vzniká po 1. sv. válce, založeno v říjnu 1920 v Praze
- Členové: Vančura, krátce Wolker, Nezval, Biebl, Seifert, literární kritici - Karel Teige (teoretik poetizmu a surrealizmu), režiséři (divadelníci) - E. F. Burian, Voskovec, Werich, hudební skladatel Ježek.
- většina spisovatelů levicového zaměření ~ pozornost věnována PU. Vliv VŘSR, vznik soc. státu - Rusko.
- zakladatel Jiří Wolker - teoretik i praktik PU. Vytvořil teoretický manifest PU - vyšel v novinách jako článek O proletářském umění.
- zásady Proletářského umění: zobrazovat těžký život dělnictva (vykořisťování, hosp. krize) pokud možno reálně
- poezie určená k veřejné recitaci na dělnických schůzích, shromážděních -~ jednoduchost jak obsahu tak jazykových prostředků
- podoby poezie: Seifert - snaha o náročnou proletářskou poezii s bohatými jazykovými prostředky - S. K. Neumanu - revoluční typ proletářské poezie, agitace
- J. Wolker - realistický pohled na dělnickou třídu
- poezie omezovala básníky obsahově, tak i jazykově. A proto většina básníků PU opouští (1923-24 odklon od PU)
- V této době formuje K. Teige poetizmus. Když toto viděl Wolker, na protest opouští Devětsil.

Poetizmus

Poetizmus
- na poč. 20. let 20. století se většina básníků obrací od PU - výhradně česká záležitost
- zakladatelé: Vítězslav Nezval - praktik poetizmu, Karel Teige - teoretik poetizmu - vytzičil umělecfcé zásady poetizmu - v teoretické stati poetizmu
- nejen v literatuře, chtěl být puměním života", metodou jak nazývat svět. Také v divadle a filmu. - epická poezie nahrazena útvary lyrickoepickými
- vzniká r. 1924 – 1.první manifest poetizmu - tvořen teoretickou statí a básní od Nezvala - Papoušek na motocyklu. Poetizmus se vyvíjel po celá léta, ale postupně zájem upadá. R. 1928 - 2. manifest poetizmu (Teige) - nenabízel nic nového, byl pouze hodnotícího charakteru - epilog. Někteří básnící jdou vlastní cestou, někteří přecházejí k surrealizmu.
- podstata: vyjádřit radost, hravost vyplívající z konce války.
- Znaky: rozpustilost, hravost, radost.
- Motivy: cirkusy, varieté, kouzelníci. Optimistický směr, opěvuje pokrok. Využívá asociativní metodu.
- jazyková stránka: vidět také hravost, radost - absolutní volnost ve výběru jazykových prostředků - květnatý -, jazyk, básnická slova, využívání metafor, vznešenosti, všech básnických prostředků.
- volný verš - proto oblíbenost mezi autory -povoloval fantazii, vytvářejí netradiční slovní spojení.

Čechy

Čechy
- nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory
- rozchod kultury s vládnoucí společností
- program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů
- Manifest české moderny – A. Sova, J.S.Machar, O. Březina, V.Mrštík, J.K. Šlejhar, F.V. Krejčí, F.X. Šalda…
- Bez jednotného uměleckého programu
- Jednotící prvek – rozchod s vládnoucí politikou Nonkonformismus – polemické srážky s vládou
- Odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům)
- Individualismus, právo na osobité pojetí tvorby, senzualita

Josef Svatopluk Machar
- realistická subjektivní lyrika
- satirik, autor manifestu
- odvážná kritika měšťácké společnosti
- kritika církve
- realistický, střízlivý, otevřený a strohý pohled na skutečnost
- forma – satira, ironie, sarkasmus, nadsázka, záliba v sonetu
- návaznost na Havlíčka, Nerudu..
- sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby

Antonín Sova (1864 - 1928), Otakar Březina (1868 –1929)

Antonín Sova (1864 - 1928)
- impresionista a symbolista
- básník české krajiny – citlivý vztah k rodnému kraji
- své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny
- sociální cítění a patos aktivního boje, vzdoru
- mnohotvárnost a tvůrčí proměnlivost
- sbírka – Květy intimních nálad – krajinomalba, impresionismus – zachycení okamžiku
- sbírka – Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, detaily přírodních proměn, projev sociálního cítění
- Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury, hudebnost
- Ještě jednou se vrátíme a Údolí nového království – symbolistní poezie, intimní lyrika
- Zpěvy domova – reakce na 1. světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
- Próza – Ivův román, Pankrác…..

Otakar Březina (1868 –1929)
- symbolista
- myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě
- básník přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti
- hudebnost, složitá souvětí
- odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
- sbírky – Tajemné dálky, Svítání na západě - je vykoupením z pozemského utrpení
- Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu života, soucit, bolest, láska

Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891), Walt Whitman (1819 – 1892)

Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
- tvořil v 15 – 19 letech
- Iluminace – báseň - Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví, zvukomalba
- Protiklady, sen se protíná s realitou
- Všestranné smyslové vnímání, bezprostřední smyslový prožitek
- Forma sonetu
- Básně – Spáč v úvalu, Samohlásky, Opilý koráb
- Budováno na fantazii
- metafory často kontrastní, barvité
- propracovaná zvuková stránka verše
- vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie
- kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost

USA:
Walt Whitman (1819 – 1892)
- civilismus
- sbírka – Stébla trávy – moderní život, oslava všedních věcí, družnosti člověka
- rozmanitost světa, oživit život, dát mu jas a sílu
- nové pojetí krásy a pravdivosti
- nová forma – hudba slov, náznaky, symboly, fantazie
- volný verš

Francie

Francie
- tzv. prokletí básníci
- ve své době sice nepochopeni – pobuřovali měšťáckou morálku
Charles Baudlaire (1821 – 186)
- básník, překladatel, kritik
- bohémský život v Paříži
- lyrická sbírka – Květy zla – spojení představy krásy a zla, provokující otevřenost
- pobuřující cynismus – hledá krásu i v ošklivosti
- např. báseň Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby x závěr: skutečná krása mrtvých lásek, kontrast: život x smrt, krása je v pravdě
- hledání harmonie, čistoty x skutečný svět
- touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém vyjádření
- bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma
- cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky

Paul Verlaine (1844 – 1896)
- představitel symbolismu
- bohém
- programová báseň – Básnické umění – formulace principů symbolistní poezie
- obsahová neurčitost
- básnění náznakem a odstínem
- vnitřní opravdovost,citovost, subjektiva
- hudebnost
- představivost a sen
- vsugerovat čtenáři pocit = nálada okamžiku
- báseň – Podzimní píseň – nejistota beznaděj, pocity vyvolané podzimem, symboly, hudebnost..

Meziválečná avantgarda, moderní básnické směry, proletářská poezie, reflexní a meditativní poezie

Meziválečná avantgarda, moderní básnické směry, proletářská poezie, reflexní a meditativní poezie

- ihned po 1. světové válce
Nové umělecké směry:
1.) impresionismus
- sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
- potlačení rozumové části na obsahu
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
- v popředí lyrika, zvláště přírodní
- uvolnění kompozice, oslabení příběhu
- P. Verlaine, A. Sova, K. Hlaváček, F. Šrámek

Meziválečná avantgarda, moderní básnické směry, proletářská poezie, reflexní a meditativní poezie ihned po 1. světové válce

2.) Symbolismus
- vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování
- přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ – rozvoj básnické obraznosti
- důraz na hudebnost verše
- podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
- volný verš
- Ch. Baudlaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3.) Dekadence
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti
- opovržení životem, pocity rozkladu a smrti
- únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, nedokonalý, úzký, do světa snů k mystice – víra v nadpřirozený svět
- úsilí o čisté umění
- P. Verlaine, O. Wilde, K. Hlaváček, J. Karásek ze Lvovic

Jazykověda a její discipliny II

2) Gramatika (mluvnice)
- morfematika = nauka o morfémech, jejich stavbě, druzích, kombinačních schopnostech
- morfém - nejmenší část slova, mající ustálenou formu i gramatický význam (např. koncovka žen y, nes-u)
- morfologie (tvarosloví) = nauka o slovních druzích, o vnitrní stavbě slovních tvarů
- syntax (skladba) = nauka o stavbě vět a souvětí
- lexikologie = nauka o slovní zásobě; speciální lexikologické problematice se věnuje etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků - lexikonů)
- sémantika = nauka o významu slov
- slovotvorba = nauka o tvoření slov (derivologie)
- stylistika = nauka o slohu - nauka o způsobu výběru a využiti jazykových prostředků v jazykových projevech; o slohové výstavbě textů; speciální obor textové lingvistiky o výstavbě souvislých jazykových projevů (textů ústních i písemných)
- dialektologie - zabývá se studiem nářečí (dialektů)
- nové obory jazykovědy - např. sociolingvistika (o vztazích jazyka a společnosti v historii i současnosti)
psycholingvistika (o vztazích jazyka a psychických procesů) aplikovaná (užitá) lingvistika, např. matematická lingvistika, aplikace v oblasti automatizace (komunikace člověka a stroje)lingvodidaktika (o metodách jazykového vyučování) aj.
jazykověda
- diachronní (historická) - studium vývoje jazyka
- synchronní - studium stavu jazyka v určitém období

souvětí důvodové - (kauzální)

5. souvětí důvodové - (kauzální) - poměr mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu věty první (B je důvodem k A)
- Byla jsem zoufalá, nebot'se mi nic nedařilo.
- důsledek důvod neboť, vždyť, totiž
6. souvětí důsledkové (konkluzivní) - poměr mezi větami, z nichž druhá obsahově vyplývá z prvé
(B vyplývá z A)
- Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá.
- důvod důsledek proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak
7. souvětí vysvětlovací (explikativní) - druhá věta je vysvětlením věty prvé (A, tj. i B)
a) podává se týž fakt dvojmo
- Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila. tj. (to jest), a to
b) vysvětluje odkazem na jiný fakt (ne odůvodňuje)
- Žije v malém domku po rodičích, on ho totiž zdědil.
- Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou.
- totiž, vždyť, však, to, Vztahy v souvětí důvodovém, důsledkovém a vysvětlovacím jsou na přechodu k determinaci.

Jazykověda a její discipliny

Jazykověda a její discipliny

- jazykověda - lingvistika (z lat. lingua = jazyk)
- věda o jazyce a jeho užívání (analýza jazyka, popis a výklad jazykových jevů)
1) hláskosloví - o zvukové složce jazykové komunikace, tvořené v mluvních orgánech
- fonetika - nauka o činnosti mluvních orgánů při řeči (o způsobech tvoření hlásek a jejich seskupování, obměnách - o artikulaci = článkování, o charakteru výsledného zvuku, o jeho sluchovém hodnocení - např. n zní jinak ve slovech tenký a náklad)
- fonologie - nauka o systému a funkcích fonému (foném = minimální zvukový prvek schopný rozlišovat významové jednotky, tj. slova, tvary - např. při změně znělosti: pere bere, změně kvantity: peče - péče, domu domů, změně intonace: Odcházíš. - Odcházíš ?), tj. nauka o významotvornosti hlásek
- převážně na fonologickém principu je český pravopis (rozlišením i/y rozlišujeme slova: mít - mýt ap.)
- ortoepie = poučení o správné, spisovné, kultivované výslovnosti
- ortofonie = kodifikace ortoepie (závazná pravidla spi¬sovného znění češtiny)
- ortografie (pravopis)
= poučení o zásadách užívání písmen při psaní

2. souvětí stupňovací (gradační)

2. souvětí stupňovací (gradační) - obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty
(platí A, ale nadto platí B)
- Nevěřili mu, ba pokládali ho i za lháře.
- ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i; nejen - ale i, nejen - nýbrž i
3. souvětí odporovací (advenativní) - obsah druhé věty popírá obsah první věty, je s ním v nesouladu (protikladu), nebo ho omezuje (B je v rozporu s A)
- Nešli jsme podél potoka, ale dali jsme se lesní cestou.
- Bylo těžké najít nocleh, a našli jsme ho přece.
ale našli jsme ho přece.
našli jsme ho však přece.
- Květiny jsem sice nesehnal, ale koupil jsem pěkný dárek.
- ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a (ve významu odporovacím); sice – ale
4. souvětí vylučovací (disjunktivní) - obsahy vět nemohou platit současně; platí kterákoli, ale jen jedna z nich, vzájemně se vylučují (jestliže platí A,nemůže platit B a naopak)
- Bud'se uč, nebo mi pojd' pomoci.
- nebo, anebo; bud' - bud', bud' – nebo

Marie Maierová, Jarmila Glazarová

Marie Maierová
- Siréna - zachycuje 4 generace rodiny Hudců na Kladensku - románová kronika s baladickým laděním.
- Také snaha zachytit vývoj průmyslu na Kladensku - kutě, doly.
- Havířská balada - pokračování Sirény, poslední člen rodiny Rudolf Hudec žebrákem. Psáno ze 3 pohledů - on sám vzpomíná, vyprávění manželky - monology, objektivní skutečnosti.
Jarmila Glazarová
- Advent- tragický baladický příběh svobodné matky Františky ajejího syna Metuda
- Celý dramatický děj je soustředěn do jedné noci – hledání ztraceného dítěte.
- Bohatý básnický jazyk, četné nářeční prvky
- Otázky dobra a zla

Souvětí souřadné (s řazením)

Souvětí souřadné (s řazením)

- obsahuje nejméně dvě věty hlavní
- Půjdeme, nebo nepůjdeme?
- věty jsou spojeny spojkami souřadicími (syndeticky) nebo beze spojek (graficky odděleny jen čárkou, asyndeticky
- Půjdeme, nepůjdeme?
- Významové vztahy (poměr) mezi větami hlavními
A) Vztah podřazovací = vztah závislosti (determinace) formálním prostředkem pro vyjádření determinace je HYPOTAXE (závislost věty na větě řídící, spojení těsnější)
B) Vztah přiřazování, řazení = vztah souřadnosti (koordinace), formální prostředek pro vyjádření koordinace je PARATAXE (spojení vět rovnocenných, nezávislých, spojení volnější)
1. souvětí (kopulativní) - věty prostě přiřazované, obsahy výpovědí jsou sobě rovné
(A i B je pravda)
- Setmělo se, zvedl se vítr, v dálce bylo slyšet hřmění.
- On to ani neprozradí, ani se k tomu neodhodlá.
- Ukončil studium maturitou a dal se zapsat na filozofu. (současnost)
- Radek se oženila pak se jim narodil chlapeček. (následnost)
- a, i, ani, nebo (platí obě výpovědi O prázdninách bud' bruslil nebo lyžoval); jednak - jednak, zčásti - zčásti (výčet), hned - hned, chvíli - chvíli (alternace, střídání) aj.

Ivan Olbracht, Vladislav Vančura

Ivan Olbracht
- baladický román - Nikola Šuhaj loupežník - zpracování skutečného příběhu zběha na konci 1. světové války. Mstí se za životní útrapy.
- Propojování legendy o loupežníkovi se skutečností ¬moderní próza spojená s archaičností, bájemi a mýty. Lyrická a epická rovina díla - psychologie postav, příroda, milostná zápletka.
- Odehrává se v Podkarpatské Ukrajině.
- Vnáší hodnocení - působí věrohodně - jistá aktualizace.
Vladislav Vančura
- román Pekař Jan Marhoul - kritika přílišné dobroty až naivity. O člověku, který doplatil na svoji dobrotu. Marné volání po soudržnosti a vzájemném pomáhání - neumí myslet na sebe, není schopen se bránit kapitalizmu.
- Pekárna zkrachuje on Mafioul se stává žebrákem.
- Ukazuje sociální problémy.

Petr Bezruč

Petr Bezruč
Slezské písně (1909)
- otištěné v časopise - do redakce časopisu Čas (redaktor Jan Herben) chodili anonymně básně pod jménem Petra Bezruče. Nikdo však nevěděl, kdo to je.
- Číslo Času, v němž byly první básně zveřejněny, bylo rakouskou policií zabaveno.
- V roce 1903 vycházejí básně v časopisu Slezské číslo.
- R. 1909 byla sbírka rozšířena a poprvé vydána jako Slezské písně knižně.
- podnětem vzniku byla mífostná rezignace a krize zdravotního stavu - těžiště básní leží: sociální obraz, národnostní útlak v rodném kraji
- okruhy: sociální (těžká práce havířů), intimní, národnosti (poněmčován)
- intimní, milostné balady: tlumená, vyjadřuje se spíše náznaky a nápovědmi. Vyslovuje stesk po rodinném krbu - Jen jedenkrát. Povzdech nad ženinou zradou - Červený květ.
- Zpodobuje symbolicky vlastní osud a vědomí životní osamělosti – Motýl
- ve většině básních ustupuje bolest před vědomím sociálním a národní bídy.
- Bezruč se stylizuje do postavy démona, aby vyslovil nesouhlas a odpor proti utlačovatelům.
- balada: Maryčka Magdonová - týká se osudu dívky, které zemřely rodiče.
- Píše o sociálních a národnostních konfliktech ve slezské zemi.
- Epičnost, baladicky popisuje životní osudy slezského lidu. - emociální charakter: Bernard Žár, Krásné pole, Kantor Hafar (učitel, který jediný učí česky. Vzdoruje postupnému odnárodňování)
- životním dílem Bezruče. Jazyk - dynamický, stilující, nářeční slova - slang z Ostravska.

Jiří Wolker, Vítězslav Nezval

Jiří Wolker
- Těžká hodina – sbírka
- 3 sociální balady: Balada o očích topičových - topič vyrábí v továrně světlo pro lidí, ale sám oslepne
- Balada o snu - člověku se zdá sen, kde je všechno krásné, ale probudí se uvědomí si realitu
- Balada o nenarozeném dítěti - sociální podmínky rodičů - díky špatným sociálním podmínkám si nemohou dítě dovolit
- epické básně; důraz na děj - všechny ústřední motiv - ukázat sociální problémy dělnictva
- báseň Těžká hodina - úvodní balada.
- Motivem - přerod naivního chlapce v dospělého muže se všemi problémy, které tato změna s sebou nese.
- Uvědomoval si, že život může být těžký - sociální problémy, ...
Vítězslav Nezval
- 52 hořkých balad studenta Roberta Davida - soubor sociálních balad, sociální problémy 30. let. Velmi oblíbenou, přijato úžasně kritikou i čtenáři - vydává dvě pokračování - nedosáhli úrovně první sbírky.

Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický

Jan Neruda
- Balady a romance - vzdání holdu Erbenovy a pokračování v jeho tradici.
- Vychází z lidových mýtů - převádí mýty do doby dnešní a dává jim určité národní poslání.
- Motivy biblické (Balada o svatbě v Kaanám, Tří králové), historické (Romance o jaře 1848, Romance o Karlu IV.) a národní (Balada Májová, Balada dětská)

Jaroslav Vrchlický
- Selské balady - sociálně zaměřená epika o selských bouřích 16.-18- století.
- Popisuje skutečné historické postavy (Žižka, Hus, Kozina, Lomikar ...). Věnováno Puchmajerovi a Jiráskovi

František Ladislav Čelakovský, Karel Jaromír Erben

František Ladislav Čelakovský
-inklinuje k lidové slovesnosti, ohlasová poezie = oslavná
součástí díla Ohlas písní českých je balada Toman a lesní panna - 1. česká balada - z doby 2. fáze Národního obrození. Vypráví zde o vášnivé lásce a tajemných silách přírody - básník vybral vesnickému chlapci za nevěstu dceru myslivce, která se chovala zpanštěle a pohrdavě. Mladí při cestě začarovaným lesem Doubrava zahyne.
Karel Jaromír Erben
Kytice
- jádrem sbírky je 12 balad (úvodní Kytice) -jednotlivé básně vycházely nejprve časopisecky.
- vycházel z nejdávnějších mýtů, bájí, pověstí.
- Uvědomuje si soubor morálních hodnot, z kterých vycházeli naši předkové.
- základní motivy:
o otázka mezilidských vtahů - problematika viny a trestu
o boj člověka s přírodou a s nadpřirozenými silami (bezmocnost) - motiv mateřské lásky - vinna, trest (neúměrný, krutý)
o osudovost (Štědrý den) v duchu dávných mýtů
o základem většiny skladeb je vina, za kterou následuje trest
o hlavními hrdiny jsou většinou ženy (kromě Vrby, Záhořova lože)
- význam kytice - povzbuzení národního sebevědomí v období Bachova absolutizmu
- Záhořovo lože - polemika s Máchovým Májem - Vilém obviňuje společnost - umírá, Zahoř vinu přijímá - je mu odpuštěno.
- Štědrý večer - předurčenost lidského života. V díře v ledu vidí svou budoucnost.
- Svatební košile - souboj mezi křesťanstvím a pohanstvím - vítězí křesťanství
- Vodník - rozpor mezi láskou dcery k matce a dcery k dítěti a manželovi
- Poklad - touha po bohatství a porušení lásky k dítěti
- Polednice, Vrba, Lilie, Zlatý kolovrat, Holoubek
- Věštkyně - závěrečná - není to balada, ale pohled do minulosti
- používá všechny prostředky balad - prudký dějový spád, dramatické podání, výrazové prostředky ¬hutný dialog, dějová slovesa, bez spojek
- Sociální balada

Balada ve světové a české literatuře

Balada ve světové a české literatuře

Balada jako literární útvar
Balada = lyricko-epický útvar, obvykle báseň pochmurného ladění. Děj směřuje rychle (bez epické šíře) k tragickém závěru, dramatický spád, sevřenost, dialog. Tragičnost vyplivá z krutého činu (prokletí dcery macechou, zabití vlastního muže, porušení základních lidských vztahů)
- ideou balady je vnést soud nebo dát průchod spravedlnosti
Typy balad
- klasická
o - vystupují zde nadpřirozené bytosti a dochází k nadpřirozeným jevům. Neobvyklé a romantické prostředí. Vliv lidové slovesnosti. Provinění zde bývá vždy potrestáno.
o sociální - nositelem tragičnosti jsou společenské poměry. Zachycen společenský, sociální konflikt. - románová - klasický román, který svou výstavbou připomíná baladu.

- Počátku balady v české literatuře

Závislost psychiky na NS

1. Vědomé psych.obsahy závisí na fční schopnosti mozku
- např.při ospalosti, opilosti aj.se mění vědomá psych.činnost (poruchy pozornosti, snížení ostrosti vnímání, myšlení, paměti, oslabení vůle aj.)
2. Kvalita psych.činností závisí na kvalitě mozk.hmoty
- defekty a poškození (zmenšování mozku) – psych.poruchy  zhoršení psych.činností např.vrozená deformace mozku (tzv.vrozená slabomyslnost – debilita, imbecilita, idiotie), při získané např.po zánětlivém on. (tzv.získaná demence) – oslabení či ztráta paměti, sebekontrola atd.
- např. při poškození mozečku narušení jemné motoriky, schopnost kontrolovat a ovládat pohyby, udržet rovnováhu
- např.při poškození mezimozku poruchy citů např.nekontrolovatelná náladovost
- např.při poškození někt.centra analyzátorů (tzv.jádra) mizí jeho funkce např.ztráta řeči (afázie) či řídících např.poruchy čtení, psaní
3. Psychické činnosti závislé na vývoji mozku
- fylogeneze (vývoj všech živočichů) i ontogeneze (individuální vývoj čl.)
- biolog.zrání mozk.struktur  postupný vývoj vyšších psych.fcí
- stárnutí – oslabení
4. Poruchy způsobují i nižší složky NS
- např.poruchy periferní NS, zejm.receptorů  nepřítomnost psych.obsahů (zrakových, čichových, aj.)
- např.poruchy vegetativní NS – poruchy emocí

5. NS podmiňuje i někt.vlastnosti osobnosti a psych.procesy

- např.soustředěnost a přenášení pozornosti podmíněno pohybem procesů vzruchů a útlumu
- např.zapamatování závislé na vytváření podmíněných spojů
- např.temperament závislý na vyšší nerv.činnosti
6. Někt.vnější projevy NS i vnějšími projevy prožívání
- např.zčervenání vyvolané zvýšeným KO (řízený vegetativní NS) může být projevem hanby, urážky, hněvu atd.

Homeostáza
- tendence živých bytostí udržovat relativně stálé vnitřní prostředí
- pro její obnovování a udržování je organ.vybaven urč.vrozenými mechanismy. Např. poklesne-li TT pociťujeme chlad, popř.zimnici, třeseme se (činnost svalů vydávající teplo), zužují se krev.vlásečnice (to omezuje vyzařování TT), snažíme se zahřát pohyby apod.. Jiné mechanismy při zvýšení TT, krev.vlásečnice se rozšiřují, potíme se (to vede k ochlazení povrchu těla), tendence omezovat pohyby, ochlazovat se apod.
- homeostáza tvoří biolog.zák.psych., protože vystupuje ve spojení se zákl.potřebami těla, tělovými pocity a chováním směřujícím k udržování či obnovení homeost.
- porušení homeost. → FYZIOLOG. POTŘEBY, kt. vyjadřují nedostatek ve vnitř.pr.organ.. Vznik potřeby a jejich uspokojení spojeno s POCITY, kt.vystupují jako signály potřeby a dosažení urč. biolog.hodnot. Např.potřeba jídla je spojena s pocitem hladu a jedení s pocitem nasycení.

Asociační oblasti

- asociační oblasti – zajišťují spojení různých okruhů
- psychické fce – důležitá mozk.kůra, limbický sy. a bazální ganglia – vzájemně propojeny a jejich fce integrovány
- prefrontální systém – anat.zákl.kůra čelního mozk.laloku (propojena s celým CNS), nezbytný pro řízení komplexního chování, umožňuje integrovat informace a přizpůsobovat jim reakce, řízení učení a paměti, ovlivňuje míru aktivity, koncentraci pozornosti i emoční prožívání
- korová centra pro senzoriku, motoriku, senzitivitu a řeč – v různých oblastech mozk.kůry, zpracování specifických informací a jejich koordinace, Brocovo motorické centrum řeči (čelní kůra, většinou v LH), Wernickovo senzitivní centrum řeči (rozhraní spánkové a temenní kůry, většinou LH)
- limbický systém – několik mozk.struktur, význam pro řízení a kontrolu emočního prožívání, psych.zkušenost, interpretaci vzpomínek, oblast amygdaly – hodnocení informací z okolí – navození pocitů např.strachu, zlosti, pohody, oblast hipokampu – ovlivňuje učení a paměť
- bazální ganglia – dráhy –do různých okruhů, potřebné pro regulaci motorické aktivity, uplatnění v expresi a regulaci emocí a kognitivních fcí
- - mozek – dvě hemisféry – spojeny svazkem nerv.vláken (corpus callosum), fčně odlišné ale koordinovaně a integrované

Pravá hemisféra

- pravá hemisféra – vnímání zrakových a sluchových podnětů (zejm.neverbálních), podněty emoční, vnímání rytmu a primární zaměření pozornosti, komplexní zpracování a hodnocení vnímaných informací (orientace v prostředí)
- levá hemisféra – rozvoj jazyka řeči, analytické zpracování informací, rozvoj logického a abstraktního myšlení a řešení problémů, při sebeuvědomování a autoregulaci
- podmínkou rozvoje a fungování psychiky je určitá aktivační úroveň = nespecifický stav neurofyziolog. pohotovosti (připravenosti k fyziolog. a psych.reakcím), ovlivněn vnitřně i z vnějšku, subjektivně prožívaná jako stav bdělosti

Periferní (nervy vystupují z CNS)
a/ aferentní = nervy ze senzorických receptorů do mozku = čidlo příjmu vzruchu
b/ eferentní = nervy z mozku k výkonným orgánům, tj. svalům, žlázám)
1/ somatický = kontrola činnosti kosterního svalstva
2/ vegetativní =autonomní (kontrola svalstva vnitřních orgánů)
a/ sympatetický- uvolňuje energii
b/ parasympatetický- konzervuje energii

NEURON

NEURON= základní stavební prvek
DENDRIT= rozvětvený, krátký, vzruchy do buňky
NEURIT ( axon= výběžek, nervové vlákno v myelinovém pouzdře)- dlouhý, v=25- 125 m/s, vzruchy z buňky, nerozvětvený ( až na konci), liší se tvarem a velikostí
SYNAPSE= místo, kde dochází k přenosu vzruchů= spoj
TRANSMITERY= chemické látky bílkovinné povahy ( díky nim přenos vzruchu na synapsích)
REFLEX= reakce na podráždění

Periferní nervový systém: spojuje smyslové orgány (= receptory) zachycující informace z vnějšího světa, ale také vnitřní orgány s centrem nervového systému
Autonomní nervový systém: analyzuje impulzy z vnitřního prostředí organismu, z jeho tkání, a řídí činnost vnitřních orgánů
A) SYMPATIKUS- řídí výdej energie- uvolňuje cukr do krve, zvyšuje krevní tlak a příliv krve do svalů, stimuluje činnost vnitřních orgánů
B) PARASYMPATIKUS- řídí procesy restartující zásoby energie, snižuje krevní tlak, intenzitu činnosti srdce, odvádí krev ze svalů k zažívacímu systému, zpomaluje činnost vnitřních orgánů

a) NS

Centrální
= řídící soustava, skládá se z nerv.tkáně, kt.tvoří míchu a mozek
- mícha zajišťuje - svalovou hybnost
- mozek zajišťuje – fce probíhající bez našeho vědomí např.TT,TK,P,D, chod vnitřních orgánů a činnost vědomou např.vyhodnocování smysl.vjemů, představy, řeč, myšlenkové operace, řešení problémů

Vývoj CNS
- různé fáze, různé strukturální i funkční změny nerv.tkáně
- 1. vytváření neuronů z neuroblastů
- 2. migrace neuronů do příslušné cílové oblasti
- 3. diferenciace fcí neuronů – poté co nezralé buňky dosahují cílové oblasti, projevuje se to i specializací mechanismů zodpovědných za syntézu určitých látek tzv.mediátorů
- 4. změny ve vzájemném propojení neuronu, dotvoření strukturálně fční sítě – ty potřebujeme pro rozvoj psych.fcí, pokud spoje nevyužíváme zanikají
- neurony = zákl.anatomická i fční jednotka NS, přijetí a penost informacíz jedné oblasti NS do jiné, 100 – 200 biliónů, pomocí dendritů (výběžků přijímají informace, prostřednictvím axonů přenášejí – chemické spojení tzv.synapse – uvnitř buňky změní podobu –elektorchem.charakter
- neuromediátory – metabolity přenášející informace přes synapse (tj.mezery mezi dvěma neurony) z jedné nerv.buňky na další, různé druhy, klíč-zámek (vždycky se hodí jen některý)

Mozek

- části:
1) zadní mozek
a. míšní mozek (myelencephalon)
• prodloužená mícha (medulla oblongata) – řízení činnosti srdce, cév, dýchacích pohybů, polykání, sání
b. vlastní zadní mozek (metencephalon)
• mozeček (cerebellum) – udržování rovnováhy, řízení přesnosti pohybů
• Varolův most (pons Varoli) – kontroluje žlázy vylučující slzy a sliny, ovlivňuje někt.fáze spánku
- prodloužená mícha a Varolův most součástí mozkového kmene, zodpovídají za udržení základních životních funkcí
2) střední mozek ((mesencephalon) – souhra očí, pohyb hlavy za zvukem, součást
mozkového kmene
3) přední mozek (prosencephalon) – pravá a levá hemisféra, na jejich povrchu šedá hmota (látka obsahující těla nerv.buněk) a mozk.kůra, uvnitř bílá hmota (obsahuje podkorová jádra tvořící komunikační síť mozku, ta spojují kůru a korové oblasti s míchou)

4) Mezimozek ((diencephalon)

4) mezimozek ((diencephalon) – uložen v blízkosti 3.mozk.komory
i. thalamus – centrum emocí, pocity hladu, agrese, strachu, v jeho jádrech začínají eferentní a končí aferentní dráhy
ii. hypothalamus
iii. epithalamus – v horní části šišinka (epifýza, žl.s vn.sek.) – prostřednictvím melatoninu ovlivňuje biorytmy, v dolní části podvěsek mozkový (hypofýza) – žláza podléhající podnětům z NS, hormony ovlivňující další žl.s vn.sek., propojení nervového hormonálního a řízení
iv. subthalamus
5) koncový mozek (telencephalon) - 2 hemisféry, kryt pláštěm (pallium),, vnitřek bílá šedá hmota a okrsky šedé hmoty tvořící podkorová centra tzv.bazální ganglia, zpracovává vnější podněty – čichové, zrakové, chuťové, sluchové, řídí úmyslné pohyby a řeč, provádí myšlenkové činnosti, iniciuje podmíněné reflexy

- mozek- centrem lids.psychiky
- vývoj mozku se uskutečňuje zráním, průběh určuje genetická informace
- různé psychické projevy vázány na nějakou oblast mozku
- fční systémy mozku – oblasti propojeny tak, aby bylo zajištěno přijímání a zpracovávání informací, jejich uchování (paměťová stopa) a koordinace účelného reagování

Teoretické přístupy v psychologii

1. Biologický = souvislost mezi biolog.procesy, chováním a prožíváním
2. Behaviorální = vylučuje sledování vnitřních vztahů, omezuje s na projevy pozorovatelného chování, J.B.Watson
3. Evoluční = zakladatel O.E.Wilson, vysvětluje jednotlivé rysy psychiky coby adaptace v evolučně biologickém smyslu slova. Jde tedy o produkty přírodního či pohlavního výběru. Cílem evoluční psychologie je dosáhnout v oboru psychologie uvažování typického pro přírodní vědy., přírodní výběr (např.partnera)
4. Fenomenologický = subjektivní zkušenost, zajímá se o vnitřní zážitky, základní motivace čl. – vnitřní rozvoj a seberealizace, často řazena k humanistické psych., Frankl, May
5. Kognitivní = a) popis a výklad psych.procesů (vnímání, paměť, rozhodování, řešení problémů, cíle, plány, očekávání jedince b) zdůrazňuje roli myšlení, předchozích znalostí a zkušeností, v klinice změna myšlení jako předpoklad změny chování
6. Korektní = záměrné a cílené úsilí o pozitivní změny v jednání zúčastněných osob např.psychiatrických pacientů a osob s poruchami chování
7. Mezioborový = propojení přístupů a poznatků různých věd

8. Psychoanalytický

8. Psychoanalytický = biolog.pudů a asociační psych., moc nevědomí a vliv pudů zejm. sexuálního a agresivního na čl.
9. Psychodynamický = a)Freud –pudy a emoce
b) Bettelheim – artistických dětí, psychopatologie rodičů – jiné prostředí
9. Sociální = vliv soc.faktorů na psychiku )soc.interakce, postoje, role, skupiny)
10. Vědecký = shromažďování údajů Zdroj:

Shrnutí:
Psychologie je obor zabývající se zkoumáním duševních jevů a zákonitostmi jejich fungování, resp. rozvoje. Osobnost představuje integrovaný komplex psych.fcí, kt.je indiv.specif. a relativně stálý. Její rozvoj probíhá v interakci s prostředím, v němž žije, jako výsledek vzájemného působení dědičnosti a prostředí, tj.zrání a učení. Někt.směry přeceňovaly jeden z těchto faktorů, behaviorismus kladl důraz na učení, nativistické teorie jako klasická psychoanalýza zdůrazňovaly vrozené dispozice. Humanistická psych. považuje za nejvýznam.vrozený předpoklad k pozitivnímu seberozvoji, ale nepopírá ani vliv společnosti.

VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie.

VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 9-23. ISBN: 80-246-0841-3.
PLHÁKOVÁ, A. Přehled dějin psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. ISBN: 8024401614.

2. BIOLOGICKÁ A SOCIOKULTURNÍ DETERMINACE PSYCHIKY

- determinace = určení
- činitelé ps.vývoje – vnitřní, vnější
- biologická
- sociokulturní

1. Biologická
a) NS (mozek, mícha) – centrální, periferní
b) žlázy s vnitřní sekrecí – epifýza, hypofýza, příštítná tělíska, štítná žláza, nadledviny, slinivka, vaječníky, varlata, brzlík
c) homeostáza
d) stav organismu (akutní, chronický)
e) traumata – úrazy

Ontogenetická (vývojová) psychologie studuje ...

- ontogenetická (vývojová) psychologie studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky.Zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky,zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti.

- fyziologická psychologie (psychofyziologie) zkoumá biologicko-fyziologickou determinaci (podmíněnost,závislost) psych.jevů (např.činnost N.S).

- sociální psychologie zkoumá sociální (společenskou) determinaci psych.jevů,vliv společnosti na utváření psych.člověka

- psychopatologie zkoumá psychické poruchy,jejich druhy,vznik a vývoj.


B) Speciální psychologické disciplíny - zkoumají uplatňování psychologických zákonitostí v určitých vymezených oblastech společenské praxe.

Zoopsychologie zkoumá psychiku živočichů na různých stupních vývoje,od prvoků až po lidoopi.Na zvířatech studují i takové problémy,které na lidech z humánních důvodů studovat nelze.Poskytuje materiál pro srovnávací (komparativní) psychologii,která srovnává psychiku zvířat a lidí.

Diferenciační psychologie studuje především ...

Diferenciační psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi,vlastnostmi),dále interindividuální rozdíly (např.mezi pohlavím,různými společenskými skupinami apod.).

Psycholingvistika je psychologie řeči,studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí.

Psychofyzika zkoumá vztahy mezi fyzikálními vlastnostmi podnětů a jejich počitkovými a vjemovými kvalitami.

Biopsychologie shromažďuje poznatky o biologickofyziologické determinaci psychiky.

Farmakopsychologie sleduje účinky chemických látek,léků,drog atd. na psychiku.

Psychometrie se orientuje na konstrukci testů.

C) Aplikované psychologické disciplíny - obory zkoumající konkrétní oblast lidské činnosti

Pedagogická psychologie sleduje člověka v podmínkách výchovy,zkoumá psychologické základy,činitele a zákonitosti výchovy,vyučování a vzdělání.Zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků.

Zdravotnická (klinická) psychologie ...

Zdravotnická (klinická) psychologie se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch.Kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch.Sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři apod.

Psychologie práce (průmyslová psychologie) studuje psychologické aspekty (např.vliv pracovního prostředí na pracovní výkon,vnitropodnikové posuzování a rozmisťování pracovníků,otázky bezpečnosti práce,mezilidské vztahy na pracovišti apod.).

Poradenská psychologie má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě,vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti.Zabývá se školským,výchovným,profesionálním,předmanželským a manželským poradenstvím.

Soudní (forenzní) psychologie uplatňuje se v soudní praxi (např.zjišťování psych.vlastností delikventů,při vyšetřován a posuzování výpovědí svědků apod.).

Inženýrská psychologie se zabývá konstrukcí strojů a strojních zařízeních ve vztahu k psychickému založení člověka,který má stroj obsluhovat.

Existuje ještě řada jiných psychologických disciplín,např.psychologie sportu,psychologie dopravy,psychologie trhu a dopravy,vojenská psychologie,psychologie řízení,psychologie umění,ekologická psychologie atd.

Humanistická psychologie

- současný směr
- spjatá ve svých počátcích s Am. A. Maslowem (1908-1970)
- podstatnou tendencí je odmítnutí behavioristický reduktivismus lidského psychična
- inspirování existencionalismem
- návrat k nejpodstatnějším problémům (Camus, Jasper)
- psychologové by měli být v první řadě lidé a teprve v druhé řadě vědci

- transpersonální psychologie

- čerpá z humanistické psychologie
- těžiště ve výzkumu rozšířeného vědomí
- halucinogeny – jak působí na naší psýché,
šamanismus,
východní myšlenkové směry – zenbudhismus
New Age
- jejím přínosem je, že je pokusem o spiritualizaci konzumní společnosti
(X šarlatánství)

Systém psychologických věd

Systém psychologických věd se člení do tří skupin:
A) základní psychologické vědy (disciplíny) - teoretické
B) speciální psychologické vědy - zaměřují se na konkrétní obory lidské psychiky
C) užité (aplikované) psychologické vědy

A) Základní psychologické disciplíny - obory, jejichž poznatky mají nejobecnější ráz a vystihují psych.jevy z nejzákladnějších hledisek.

Obecná psychologie zpracovává základní teoretické otázky a podává celkový psychologický obraz o člověku.K tomuto účelu jinak uskutečňuje vlastní výzkum,jednak zobecňuje poznatky ze všech ostatních psychologických věd.

S obecnou psychologií těsně souvisejí dějiny psychologie (zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob) a psychologická metodologie (řeší problémy,které úzce souvisejí s pochopením metodologických přístupů nebo výzkumných projektů,teorií apod. a jejich užití v psychologii).

Psychologie osobnosti zkoumá strukturu,dynamiku a vývoj osobnosti.