- na světě existuje 3-5000 jazyků (různá nářečí)
1. indoíránský (indické,iránské)
2. řecký
3. italické(latina),románské
4. keltské(irština)
5. germánské(něm.,angl.)
6. baltské(litevština)
7. slovanské jazyky - spol.základ = praslovanština – čeština.slovenština,polština,ruština,bulharština aj.)
8. chetitština,tocharština
SLOVANSKÉ JAZYKY - 3 Skupiny slovanských jazyků: a)Západoslovanské-čeština,slovenština,polština s kašubštinou,horní a dolní lužická srbština,vymřelá polabština a pomořanština. b)Východoslovanské-ruština,běloruština,ukrajinština c)Jihoslovanské-slovinština,srbochorvatština,makedonština,bulharština,z bulharsko-makedonského území je staroslověnština-nejstarší spisovný jazyk slovanský-od 9st. Na Velké Moravě písmo hlaholice a cyrilice)
11.DIALOG,DISKUSE,KRITIKA A POLEMIKA
DIALOG:
-střídaní řečí dvou i více osob,nová replika se uvádí na novém řádku,zvýrazňuje se někdy pomlčkou.
-témata se vyvíjí,mění,střídání témat
-forma otázek a odpovědí(podnět a reakce)
replika=část dialogu pronesená jedním účastníkem bez přerušení(než převezme slovo jiný účastník).
-dialog v dramatu-základní vyjadřovací způsob
-dialog v epice-ve formě přímé řeči,nebo napodobenina pomocí nevlastní a polopřímé řeči.
-cíl:snaha informovat,potřeba spolupráce,dosáhnout dohody.
DISKUSE:
-zásady:nevelký rozsah,neodbočovat k jiným tématům,klidný tón,spisovná výslovnost .
-řízení diskuse:1.Zahájení,navazuje-li na referát,seznámení s problémem
2.Soustředění na dané téma,dílčí otázky
3.Aktivizace diskuse,usměrňování
4.Uvádění dalšího tématu diskuse
5.Spojitost,návaznost diskusních příspěvků(souhlas,nesouhlas)
6.Závěr,řešení,shrnutí.
Diskutující-vhodný začátek příspěvku,uvedení tématu,postup od kladů k nedostatkům(zcela záporný začátek je nevhodný)
Jazyk:-mluvená řeč,jednodušší větná stavba,jazyková správnost,stručné
vyjádření,klidný postoj.
KRITIKA:
- jedná se o posuzování, hodnocení s cílem odstranit záporné stránky jevu
formy: - příspěvky dopisovatelů
- recenze
- glosy (krátké kritické poznámky + ironie)
- rozbor podstaty jevu
- nejen záporné stránky + cesta k nápravě
- ve sl. zásobě především prvky hodnotící - adjektiva, adverbia, substantiva
- věty zvolací a řečnické otázky
POLEMIKA:
-názorový spor, polemika bývá útočnější,vyhrocenější.Účelem bývá získat čtenáře nebo posluchače pro určité stanovisko(tvrzení).argumentovat v jeho prospěch nebo proti němu,účelem polemiky je spíš vyjasnit protikladná stanoviska a příčinu rozdílů mezi nimi.
-střídaní řečí dvou i více osob,nová replika se uvádí na novém řádku,zvýrazňuje se někdy pomlčkou.
-témata se vyvíjí,mění,střídání témat
-forma otázek a odpovědí(podnět a reakce)
replika=část dialogu pronesená jedním účastníkem bez přerušení(než převezme slovo jiný účastník).
-dialog v dramatu-základní vyjadřovací způsob
-dialog v epice-ve formě přímé řeči,nebo napodobenina pomocí nevlastní a polopřímé řeči.
-cíl:snaha informovat,potřeba spolupráce,dosáhnout dohody.
DISKUSE:
-zásady:nevelký rozsah,neodbočovat k jiným tématům,klidný tón,spisovná výslovnost .
-řízení diskuse:1.Zahájení,navazuje-li na referát,seznámení s problémem
2.Soustředění na dané téma,dílčí otázky
3.Aktivizace diskuse,usměrňování
4.Uvádění dalšího tématu diskuse
5.Spojitost,návaznost diskusních příspěvků(souhlas,nesouhlas)
6.Závěr,řešení,shrnutí.
Diskutující-vhodný začátek příspěvku,uvedení tématu,postup od kladů k nedostatkům(zcela záporný začátek je nevhodný)
Jazyk:-mluvená řeč,jednodušší větná stavba,jazyková správnost,stručné
vyjádření,klidný postoj.
KRITIKA:
- jedná se o posuzování, hodnocení s cílem odstranit záporné stránky jevu
formy: - příspěvky dopisovatelů
- recenze
- glosy (krátké kritické poznámky + ironie)
- rozbor podstaty jevu
- nejen záporné stránky + cesta k nápravě
- ve sl. zásobě především prvky hodnotící - adjektiva, adverbia, substantiva
- věty zvolací a řečnické otázky
POLEMIKA:
-názorový spor, polemika bývá útočnější,vyhrocenější.Účelem bývá získat čtenáře nebo posluchače pro určité stanovisko(tvrzení).argumentovat v jeho prospěch nebo proti němu,účelem polemiky je spíš vyjasnit protikladná stanoviska a příčinu rozdílů mezi nimi.
11.JAZYKY SLOVANSKÉ
-Společné rysy v mluvnické stavbě,slovní zásobě,ale i rozdíly(samostatný vývoj)
-společný základ:praslovanština(2000př.n.l)-asi v oblasti mezi Odrou a
Dněprem,nedochovala se.
znaky:1.Jery-velmi krátké samohlásky tvrdý a měkký jer,výslovnost asi jako kratičké u,i.
2.nosovky
3.duál-ve skloňování i časování
4.7 pádů při skloňování
5.kategorie slovesného vidu
6.dva jednoduché tvary slovesného minulého času-aorist a imperfektum
skupiny:
1.západoslovanské:-čeština
-slovenština
-polština s kašubštinou
-horní a dolní lužická srbština
-vymřelá polabština a pomořanština
2.východoslovanské:-ruština
-běloruština
-ukrajinština
3.jihoslovanské:-slovinština
-srbochorvatština
-makedonština
-bulharština
-z bulharsko-makedonského území je staroslověnština –nejstarší spisovný
jazyk slovanský)cyrilometodějský.od 9.st.na velké Moravě,písmo hlaholice,cyrilice)
dvojí písmo:
-latinka-latinské písmo(Češi,Slováci,Poláci,Chorvaté,apod.)
-azbuka-z cyrilice(Rusové,Bělorusové,Ukrajinci,Bulhaři,Srbové,Makedonci,aj.)
-společný základ:praslovanština(2000př.n.l)-asi v oblasti mezi Odrou a
Dněprem,nedochovala se.
znaky:1.Jery-velmi krátké samohlásky tvrdý a měkký jer,výslovnost asi jako kratičké u,i.
2.nosovky
3.duál-ve skloňování i časování
4.7 pádů při skloňování
5.kategorie slovesného vidu
6.dva jednoduché tvary slovesného minulého času-aorist a imperfektum
skupiny:
1.západoslovanské:-čeština
-slovenština
-polština s kašubštinou
-horní a dolní lužická srbština
-vymřelá polabština a pomořanština
2.východoslovanské:-ruština
-běloruština
-ukrajinština
3.jihoslovanské:-slovinština
-srbochorvatština
-makedonština
-bulharština
-z bulharsko-makedonského území je staroslověnština –nejstarší spisovný
jazyk slovanský)cyrilometodějský.od 9.st.na velké Moravě,písmo hlaholice,cyrilice)
dvojí písmo:
-latinka-latinské písmo(Češi,Slováci,Poláci,Chorvaté,apod.)
-azbuka-z cyrilice(Rusové,Bělorusové,Ukrajinci,Bulhaři,Srbové,Makedonci,aj.)
9.NORMA A KODIFIKACE
-Norma: je soubor závazných pravidel, uznávaných zvyklostí; např. společenské
normy (oblékání, chování, společenského chování, zdravení…), technické normy…
Jazyková norma představuje soubor jazykových prostředků a objektivně existujících historicky podmíněných zákonitostí jazyka, závazně uplatňovaných kolektivem jeho uživatelů
Druhy norem:
1) Normy lexikálních prostředků – slovníky
2) Normy morfologických prostředků – mluvnice, tvarosloví
3) Normy syntaktických prostředků – skladba
4) Normy pravidel a) pravopisných
b) výslovnostních
- Méně jednotná je výslovnostní norma, volnější je tvarosloví, jednoznačný musí být pravopis
-Kodifikace:je zjišťování, zpracování, uzákonění a vydání jazykové normy
spisovného jazyka v příslušných příručkách.
1) Vystihuje, zachycuje, popisuje a vykládá normu
2) Slouží k poučení uživatele jazyka
3) Zachycuje nejen současný stav, ukazuje i vývojové tendence a zachovává knižní tvary i dvojtvary (dubleta)
4) Musí být jednoznačná a podrobná
Základní kodifikační příručky: (zachycují současnou normu v určité době, obměňují se /nejrychleji pravopis/; norma je pravidlem)
1/ Lexikální normy jsou kodifikovány ve výkladových, jazykových
slovnících:
Např. Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) – 9 svazků
2/ Morfologie – zpracování mluvnice.
Např. Stručná mluvnice česká – Havránek, Jedlička; pro školní potřeby
3/ Syntaktické prostředky – skladba je součástí mluvnice, lze hledat v mluvnicích.
Např. Skladba – Miroslav Grepl, Bauer
4/ Výslovnostní
Např. Výslovnost spisovné češtiny I. – domácí slova
normy (oblékání, chování, společenského chování, zdravení…), technické normy…
Jazyková norma představuje soubor jazykových prostředků a objektivně existujících historicky podmíněných zákonitostí jazyka, závazně uplatňovaných kolektivem jeho uživatelů
Druhy norem:
1) Normy lexikálních prostředků – slovníky
2) Normy morfologických prostředků – mluvnice, tvarosloví
3) Normy syntaktických prostředků – skladba
4) Normy pravidel a) pravopisných
b) výslovnostních
- Méně jednotná je výslovnostní norma, volnější je tvarosloví, jednoznačný musí být pravopis
-Kodifikace:je zjišťování, zpracování, uzákonění a vydání jazykové normy
spisovného jazyka v příslušných příručkách.
1) Vystihuje, zachycuje, popisuje a vykládá normu
2) Slouží k poučení uživatele jazyka
3) Zachycuje nejen současný stav, ukazuje i vývojové tendence a zachovává knižní tvary i dvojtvary (dubleta)
4) Musí být jednoznačná a podrobná
Základní kodifikační příručky: (zachycují současnou normu v určité době, obměňují se /nejrychleji pravopis/; norma je pravidlem)
1/ Lexikální normy jsou kodifikovány ve výkladových, jazykových
slovnících:
Např. Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) – 9 svazků
2/ Morfologie – zpracování mluvnice.
Např. Stručná mluvnice česká – Havránek, Jedlička; pro školní potřeby
3/ Syntaktické prostředky – skladba je součástí mluvnice, lze hledat v mluvnicích.
Např. Skladba – Miroslav Grepl, Bauer
4/ Výslovnostní
Např. Výslovnost spisovné češtiny I. – domácí slova
8.POPIS A CHARAKTERISTIKA
1)Popis:
-slohový útvar, ve kterém popisujeme tvory, věci, různé činnosti a přírodní děje
-úkolem popisu je vystihnout jednotlivé části popisovaného objektu, jejich
vlastnosti a vzájemné vztahy.
Druhy popisu:
- statický
- dynamický - popis prac. postupu
Popis je:
- prostý
- odborný
- umělecký (subjektivně zabarven)
Jazyk popisu:
a)slovník - snaha o přiléhavost a názornost - substantiva, adjektiva, příslovce místa a času, slovesa bez dějového významu.
b) větná stavba - snaha o stručnost a hutnost
- několikanásobné větné členy
- přednost mají větné členy před vedlejšími větami
Kompozice popisu:
- je určena cílem popisu
- má být věcně účelná a přehledná
- může být použito i formu výčtu
2)Charakteristika
- útvar slohového postupu charakterizačního
- charakteristika osob
- duševní vlastnosti – povahové rysy, schopnosti, zájmy
- přímá charakteristika – vlastnosti se vyjadřují přímo
- nepřímá charakteristika – srovnání s jinou osob, vlastnosti se vyjadřují nepřímo
I. -seznámení s charakterizovanou osobou, jméno, vztah k ní, stručný popis
II. -vnější projevy, vztah k lidem, vztah k přírodě, prostředí, práci
schopnosti, zájmy, nadání
III. -shrnutí, co kritizujeme, doporučujeme
-slohový útvar, ve kterém popisujeme tvory, věci, různé činnosti a přírodní děje
-úkolem popisu je vystihnout jednotlivé části popisovaného objektu, jejich
vlastnosti a vzájemné vztahy.
Druhy popisu:
- statický
- dynamický - popis prac. postupu
Popis je:
- prostý
- odborný
- umělecký (subjektivně zabarven)
Jazyk popisu:
a)slovník - snaha o přiléhavost a názornost - substantiva, adjektiva, příslovce místa a času, slovesa bez dějového významu.
b) větná stavba - snaha o stručnost a hutnost
- několikanásobné větné členy
- přednost mají větné členy před vedlejšími větami
Kompozice popisu:
- je určena cílem popisu
- má být věcně účelná a přehledná
- může být použito i formu výčtu
2)Charakteristika
- útvar slohového postupu charakterizačního
- charakteristika osob
- duševní vlastnosti – povahové rysy, schopnosti, zájmy
- přímá charakteristika – vlastnosti se vyjadřují přímo
- nepřímá charakteristika – srovnání s jinou osob, vlastnosti se vyjadřují nepřímo
I. -seznámení s charakterizovanou osobou, jméno, vztah k ní, stručný popis
II. -vnější projevy, vztah k lidem, vztah k přírodě, prostředí, práci
schopnosti, zájmy, nadání
III. -shrnutí, co kritizujeme, doporučujeme
6.UMĚLECKÝ STYL
- umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
- umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
- umělecké projevy mají esteticky sdělnou funkci (předávají fakta, děje, myšlenky, prožitky a pocity způsobem, který má v příjemci vyvolat intenzivní estetický zážitek)
- umělecký styl je proměnlivý, dynamicky se rozvíjí (bohatství námětů a forem jejich zpracování)
- umělecké projevy mají psanou formu; sekundárně i mluvenou (jsou dialogické i monologické, veřejné)
- výsledek je silně ovlivněn osobností autora a estetickou funkcí projevu
- umělecký projev je protikladem přesnosti (významová mnohoznačnost)
- autor pracuje s významovými posuny, symboly, alegorií a čtenář odhaluje i ty významy, které jsou v podtextu
- jazyk má v umělecké literatuře zvláštní postavení:
-základem bývá zpravidla text (jazyk) spisovný
-někteří autoři užívají i útvary z jiných vrstev národního jazyka, jako:
nářečí
obecná čeština
slang
- prostředky využívané uměleckým stylem jsou stejně bohaté, jako je složité žánrové rozvrstvení uměleckých textů
- jiných prostředků využije třeba básník (např. rytmizovaná řeč, obraznost) a jiných dramatik (forma dialogu, hlasová stránka přednesu, gestikulace, užití běžně mluvené řeči, atd.)
- projevy uměleckého stylu pomáhají vytvářet slova s nižší nebo nejnižší frekvencí(údajně až v 90-ti %), a to:
1) pojmenování nespisovná (nářeční, profesní, slangové)
2) pojmenování citově zabarvená (expresivní, emocionální), dobově zabarvená (archaismy a historismy), knižní a cizí
3) pojmenování obrazná, nepřímá a metaforická (přenesená)
Slohové útvary uměleckého stylu:
- poezie – lyrika a epika
- próza – povídka, novela, román
drama – činohra, tragédie, komedie
7.ÚVAHA A FEJETON
ÚVAHA
Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěli k obecnějšímu závěru.
Druhy: historická, filozofická, citově podbarvená
Témata: různorodost, aktuální jevy, obecné otázky.
Kompozice: logická stavba: od zkušenosti, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému.
východisko - zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora - zamyšlení, přemýšlení, konkrétní příklady; nebezpečí předčasné generalizace!!!
závěr - zásady, obecné závěry.
Návrh osnovy: I. Úvod - cíl úvahy.
II. Vlastní úvaha: přemýšlení, uvažování, hodnocení; dílčí myšlenky a shrnutí - pozor na předčasnou generalizaci!!! - čím je úvaha hlubší, tím je kvalitnější!!!
III.Závěr: zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy.
JAZYK ÚVAHY: výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek, činitel, podmínka); hodnotící výrazy - adjektiva (vynikající, prostý), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborné, zcela); výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost nejen sdělení úvahové, ale i fakta, z nichž se vychází: pasáže informační popisné, výkladové - úvahové
SYNTAX: spojování otázek, otázek a odpovědí,řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět
FEJETON
-je to lehké a vtipné slohem napsané zamyšlení nad aktuálním tématem.
-Autor používá svůj originální pohled na věc a ironii.
-Dříve byl fejeton pravidelnou součástí denního tisku a rozhlasových pořadů,v
současné době se s ním setkáváme spíše v sobotních přílohách novin a časopisů.
-Protože fejetony vyjadřují obraz doby,bývají často přetiskovány v knižních
souborech.
Významní autoři:Jan Neruda,Karel Čapek,Rudolf Těshnohlídek,Karel Kyncl,Rudolf
Křesťan
9.POPIS A CHARAKTERISTIKA
Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěli k obecnějšímu závěru.
Druhy: historická, filozofická, citově podbarvená
Témata: různorodost, aktuální jevy, obecné otázky.
Kompozice: logická stavba: od zkušenosti, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému.
východisko - zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora - zamyšlení, přemýšlení, konkrétní příklady; nebezpečí předčasné generalizace!!!
závěr - zásady, obecné závěry.
Návrh osnovy: I. Úvod - cíl úvahy.
II. Vlastní úvaha: přemýšlení, uvažování, hodnocení; dílčí myšlenky a shrnutí - pozor na předčasnou generalizaci!!! - čím je úvaha hlubší, tím je kvalitnější!!!
III.Závěr: zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy.
JAZYK ÚVAHY: výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek, činitel, podmínka); hodnotící výrazy - adjektiva (vynikající, prostý), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborné, zcela); výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost nejen sdělení úvahové, ale i fakta, z nichž se vychází: pasáže informační popisné, výkladové - úvahové
SYNTAX: spojování otázek, otázek a odpovědí,řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět
FEJETON
-je to lehké a vtipné slohem napsané zamyšlení nad aktuálním tématem.
-Autor používá svůj originální pohled na věc a ironii.
-Dříve byl fejeton pravidelnou součástí denního tisku a rozhlasových pořadů,v
současné době se s ním setkáváme spíše v sobotních přílohách novin a časopisů.
-Protože fejetony vyjadřují obraz doby,bývají často přetiskovány v knižních
souborech.
Významní autoři:Jan Neruda,Karel Čapek,Rudolf Těshnohlídek,Karel Kyncl,Rudolf
Křesťan
9.POPIS A CHARAKTERISTIKA
5.PUBLICISTICKÝ STYL
-Obsahuje:komentář,úvodník,interwiev,glosu,recenzi,kritiku,polemiku,debatu.
-přináší nejen informace,ale také analýzu,hodnocení autora.
-je nutné dodržovat spisovný jazyk a jazykovou kultivovanost.
-styl věcné komunikace
požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost (psaná publicistika –např. denní tisk a mluvená publicistika –např. řečnické projevy)
1)Komentář
-nejvíce se blíží správě,ale doplňuje ji o osobní hodnocení a pečlivě zdůvodněné
závěry.
-je nutná dobrá znalost oboru a pečlivá práce s informačními zdroji.
-pod komentář se uvádí jméno autora.
2)Úvodník
-obsahuje zásadní stanovisko k aktuálnímu problému na rozdíl od komentáře bývá
méně osobní.
-je to jakési programové prohlášení celé redakce.
-vychází z obecně známých událostí,ty vysvětluje a zasazuje do širokých souvislostí.
-v současnosti ho nahrazují SLOUPKY.( jsou umístěny i mimo první stránku novin).
3)Interwiev
-je to písemně zpracované sdělení formou rozhovoru.
-zásady:stručné otázky,vtipné odpovědi,návaznost,zajímavost,věcný jazyk.
-kompozice-a)seznámení s dotazovanou osobou
b)otázky a odpovědi(doslovné znění odpovědí)
c)shrnutí rozloučení
4)Glosa
-je to poznámka na okraj,která se vyjadřuje k určité otázce,její řešení však pouze
naznačuje.
-neotřelým a často vtipným způsobem zdůrazňuje názor svého autora.
-stylizační prostředky:Ironie,sargasmus.
5)Recenze
-hodnotí nově vydané vědecké,nebo umělecké dílo,spíše než kritický má informativní
charakter.
6)Kritika
-zaměřuje se na společensky závazné jevy
-vytýká nedostatky a poukazuje na klady,využívá analýzy
-postupuje od kritizovaného jevu ke konkrétním dílčím jevům a vyvozuje obecné
závěry
-Návrh osnovy:1)Úvod-seznámení s kritizovaným jevem
2)Stať-a)Klady
b)Zápory a nedostatky
c)Příčiny a jejich rozbor
3)Závěr-shrnutí,jazykové prostředky
-jazykové prostředky-hodnotící a citově zabarvená slova,přací a zvolací věty,řečnické
otázky,kontrast,ironie,sargasmus,snaha o objektivitu.
7)Polemika a Debata-názorový spor, polemika bývá útočnější,vyhrocenější.Účelem bývá získat čtenáře nebo posluchače pro určité stanovisko(tvrzení).argumentovat v jeho prospěch nebo proti němu.Debata obvykle vyústí v jistý společenský závěr,účelem polemiky je spíš vyjasnit protikladná stanoviska a příčinu rozdílů mezi nimi.
-přináší nejen informace,ale také analýzu,hodnocení autora.
-je nutné dodržovat spisovný jazyk a jazykovou kultivovanost.
-styl věcné komunikace
požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost (psaná publicistika –např. denní tisk a mluvená publicistika –např. řečnické projevy)
1)Komentář
-nejvíce se blíží správě,ale doplňuje ji o osobní hodnocení a pečlivě zdůvodněné
závěry.
-je nutná dobrá znalost oboru a pečlivá práce s informačními zdroji.
-pod komentář se uvádí jméno autora.
2)Úvodník
-obsahuje zásadní stanovisko k aktuálnímu problému na rozdíl od komentáře bývá
méně osobní.
-je to jakési programové prohlášení celé redakce.
-vychází z obecně známých událostí,ty vysvětluje a zasazuje do širokých souvislostí.
-v současnosti ho nahrazují SLOUPKY.( jsou umístěny i mimo první stránku novin).
3)Interwiev
-je to písemně zpracované sdělení formou rozhovoru.
-zásady:stručné otázky,vtipné odpovědi,návaznost,zajímavost,věcný jazyk.
-kompozice-a)seznámení s dotazovanou osobou
b)otázky a odpovědi(doslovné znění odpovědí)
c)shrnutí rozloučení
4)Glosa
-je to poznámka na okraj,která se vyjadřuje k určité otázce,její řešení však pouze
naznačuje.
-neotřelým a často vtipným způsobem zdůrazňuje názor svého autora.
-stylizační prostředky:Ironie,sargasmus.
5)Recenze
-hodnotí nově vydané vědecké,nebo umělecké dílo,spíše než kritický má informativní
charakter.
6)Kritika
-zaměřuje se na společensky závazné jevy
-vytýká nedostatky a poukazuje na klady,využívá analýzy
-postupuje od kritizovaného jevu ke konkrétním dílčím jevům a vyvozuje obecné
závěry
-Návrh osnovy:1)Úvod-seznámení s kritizovaným jevem
2)Stať-a)Klady
b)Zápory a nedostatky
c)Příčiny a jejich rozbor
3)Závěr-shrnutí,jazykové prostředky
-jazykové prostředky-hodnotící a citově zabarvená slova,přací a zvolací věty,řečnické
otázky,kontrast,ironie,sargasmus,snaha o objektivitu.
7)Polemika a Debata-názorový spor, polemika bývá útočnější,vyhrocenější.Účelem bývá získat čtenáře nebo posluchače pro určité stanovisko(tvrzení).argumentovat v jeho prospěch nebo proti němu.Debata obvykle vyústí v jistý společenský závěr,účelem polemiky je spíš vyjasnit protikladná stanoviska a příčinu rozdílů mezi nimi.
2. STYL ODBORNÝ
- vyskytuje se v odborných publikacích, časopisech a učebnicích
-styl věcné komunikace
- dělí se podle stupňů odbornosti a podle adresáta na:
vědecký – podává výsledky vědeckých výzkumů
prakticky odborný – poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru
populárně naučný – beletristická forma, texty slouží k popularizaci vědeckého poznání
- požadavky:
• věcná správnost, objektivnost a přehlednost
• sdělení odborných poznatků (vědecké publikace, odborné knihy)
• spisovný jazyk (výrazy stylově neutrální až knižní, promyšlený výběr slov, logická přesnost
• slohové útvary (výkladové a úvahové – buď psané, monologické – např. výklad a studie; nebo mluvené, situační – např. přednáška a popisné – zvlášť psané, monologické – např. odborný popis, referát, charakteristika)
Slovní zásoba odborného stylu:
Jednoslovná pojmenování
a) speciální – jen v odborných projevech; v jednom oboru mají jediný význam (např. vodík, pasparta, katalyzátor, neuron, zdvih)
b) v ustáleném významu - i mimo odborný styl; v různých oborech vždy ustálený význam (např. kohoutek, kostra, náprava, ventil, spojka, svíčka)
Víceslovná pojmenování (= terminologická sousloví)
a) spojení substantiva se shodným přívlastkem – postavení shodného přívlastku je možné i za jménem – zvl. v chemické a botanické terminologii; (např. podstatné jméno, chemická reakce, prvosenka jarní)
b) spojení se slovesem (např. učinit prohlášení, připsat na vrub)
shrnující názvy (např. dopravní prostředky, psací potřeby)
diferencující výrazy (např. vražda – zabití, kruh – kružnice, tablety – prášky – pilulky – dražé)
Termíny = odborné názvy; slova bez citového zabarvení; mohou být slova
přejatá – např. laser
domácí – např. ponorka, kyvadlo, blizna
-styl věcné komunikace
- dělí se podle stupňů odbornosti a podle adresáta na:
vědecký – podává výsledky vědeckých výzkumů
prakticky odborný – poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru
populárně naučný – beletristická forma, texty slouží k popularizaci vědeckého poznání
- požadavky:
• věcná správnost, objektivnost a přehlednost
• sdělení odborných poznatků (vědecké publikace, odborné knihy)
• spisovný jazyk (výrazy stylově neutrální až knižní, promyšlený výběr slov, logická přesnost
• slohové útvary (výkladové a úvahové – buď psané, monologické – např. výklad a studie; nebo mluvené, situační – např. přednáška a popisné – zvlášť psané, monologické – např. odborný popis, referát, charakteristika)
Slovní zásoba odborného stylu:
Jednoslovná pojmenování
a) speciální – jen v odborných projevech; v jednom oboru mají jediný význam (např. vodík, pasparta, katalyzátor, neuron, zdvih)
b) v ustáleném významu - i mimo odborný styl; v různých oborech vždy ustálený význam (např. kohoutek, kostra, náprava, ventil, spojka, svíčka)
Víceslovná pojmenování (= terminologická sousloví)
a) spojení substantiva se shodným přívlastkem – postavení shodného přívlastku je možné i za jménem – zvl. v chemické a botanické terminologii; (např. podstatné jméno, chemická reakce, prvosenka jarní)
b) spojení se slovesem (např. učinit prohlášení, připsat na vrub)
shrnující názvy (např. dopravní prostředky, psací potřeby)
diferencující výrazy (např. vražda – zabití, kruh – kružnice, tablety – prášky – pilulky – dražé)
Termíny = odborné názvy; slova bez citového zabarvení; mohou být slova
přejatá – např. laser
domácí – např. ponorka, kyvadlo, blizna
3.VÝVOJ SOUČASNÉ ČEŠTINY
11.-12.století -První česká věta v zakládací listině litoměřické kapituly (1057) – primitivní pravopis.Bohemika, glosy = Kosmova Kronika
1.Pravopis primitivní: (jedna podobná hláska i pro jiné hlásky)
- vychází z latiny
- problémy se záznamem specifických českých hlásek
2.Pravopis spřežkový: (kombinace hlásek - měkkost)
- užívá dvou i více lat. hlásek pro záznam jednoho čs.písmene
- ojedinělý výskyt čs. Text
14. století – rozvoj češtiny, která se šíří mezi šlechtu a měšťanstvo
mistr Klaret – slovníkářství
- Dalimilova kronika, Hradecký rukopis, Mastičkář
- Tomáš Štítný ze Štítného- Nejdokonalejší jazyk
- mistr Klaret – slovníkářství
15. století
3.pravopis diakritický-(háčky a čárky - dříve tečky - nabodeníčka)-Jan Hus
- husitství – rozšíření češtiny do všech sfér života
16. – poč. 17. století – humanismus – vynález knihtisku (J. Gutenberg)
- rozvoj sl. zásoby - přejímání slov, vznik dlouhých souvětí
- Jan Blahoslav – Gramatika česká
- Daniel Adam z Veleslavína-slovníky
- Jan Amos Komenský
- Bible kralovská
4.pravopis bratrský- (místo tečky háček)- oficiální jazyk až do NO
17. – 18. století – pobělohorská doba
- Václav Jan Rosa
- NO = zpomalení vývoje jazyka, česky mluví nejnižší vrstvy.Uplatňuje se němčina latina
- NO-1781-zrušení nevolnictví,snaha obnovit spis.češtinu
konec 18. století a 1. polovina 19. století – národní obrození
- Václav Matěj Kramerius
- František Martin Pelcl
- Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
- Josef Dobrovský – Podrobná mluvnice jazyka českého
- Josef Jungmann – slovníkářství,česko - německý slovník
- Václav Thám, A. J. Puchmajer, František Palacký, K. H. Mácha
- František Palacký - obohatil skladbu a slohovou stránku jazyka
1. polovina 19. století
- do spisovné češtiny proniká hovorová čeština - Němcová, Havlíček
- Jan Gebauer – jazykovědec,autor 1.pravidel českého pravopisu
- státní jazyk – němčina
- - úkoly: vypracovat vědeckou terminologii, kultivovat úř. Češtinu
konec 20.let 20.století
- formuje se skupina Pražský lingvistický kroužek- zdůrazňuje různé fce
jazyka - I.Olbracht
současnost-Havránek, Jedlička, Grepl…..
1.Pravopis primitivní: (jedna podobná hláska i pro jiné hlásky)
- vychází z latiny
- problémy se záznamem specifických českých hlásek
2.Pravopis spřežkový: (kombinace hlásek - měkkost)
- užívá dvou i více lat. hlásek pro záznam jednoho čs.písmene
- ojedinělý výskyt čs. Text
14. století – rozvoj češtiny, která se šíří mezi šlechtu a měšťanstvo
mistr Klaret – slovníkářství
- Dalimilova kronika, Hradecký rukopis, Mastičkář
- Tomáš Štítný ze Štítného- Nejdokonalejší jazyk
- mistr Klaret – slovníkářství
15. století
3.pravopis diakritický-(háčky a čárky - dříve tečky - nabodeníčka)-Jan Hus
- husitství – rozšíření češtiny do všech sfér života
16. – poč. 17. století – humanismus – vynález knihtisku (J. Gutenberg)
- rozvoj sl. zásoby - přejímání slov, vznik dlouhých souvětí
- Jan Blahoslav – Gramatika česká
- Daniel Adam z Veleslavína-slovníky
- Jan Amos Komenský
- Bible kralovská
4.pravopis bratrský- (místo tečky háček)- oficiální jazyk až do NO
17. – 18. století – pobělohorská doba
- Václav Jan Rosa
- NO = zpomalení vývoje jazyka, česky mluví nejnižší vrstvy.Uplatňuje se němčina latina
- NO-1781-zrušení nevolnictví,snaha obnovit spis.češtinu
konec 18. století a 1. polovina 19. století – národní obrození
- Václav Matěj Kramerius
- František Martin Pelcl
- Bohuslav Balbín – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
- Josef Dobrovský – Podrobná mluvnice jazyka českého
- Josef Jungmann – slovníkářství,česko - německý slovník
- Václav Thám, A. J. Puchmajer, František Palacký, K. H. Mácha
- František Palacký - obohatil skladbu a slohovou stránku jazyka
1. polovina 19. století
- do spisovné češtiny proniká hovorová čeština - Němcová, Havlíček
- Jan Gebauer – jazykovědec,autor 1.pravidel českého pravopisu
- státní jazyk – němčina
- - úkoly: vypracovat vědeckou terminologii, kultivovat úř. Češtinu
konec 20.let 20.století
- formuje se skupina Pražský lingvistický kroužek- zdůrazňuje různé fce
jazyka - I.Olbracht
současnost-Havránek, Jedlička, Grepl…..
4.JAZYK SPISOVNÝ A ÚTVARY NESPISOVNÉ
Spisovná sl. zásoba:
- slohově nezabarvená
- slohově zabarvená
1) hovorová: v neof. mluvených nebo psaných projevech
2) knižní: při slavnostních mluv. nebo psaných projevech v odb. literatuře
3) básnická: - poetismy - vznik v bás. školách májovců, lumírovců
- neobvyklé složeniny
- obměna slovních podob
4) odborná: vědecké, technické pojmy
Nářečí:
- v různých oblastech různá
- zejména na venkově
- chodské, valašské, hanácké
- postupně se rozdíly stírají
- nadnárodní útvary = interdialekty
Nespisovná sl. zásoba:
1) slova z obecné češtiny - soukromé, neof. projevy
2) nářeční
3) profesionální
4) argotická - projevy lidí na okraji spol.
Vývojové tendence:
determinace - spis. jazyk mezi široké vrstvy
determinologizace-(přechod do oblasti méně odborné i neodborné)
intelektualizace-(vliv vědeckotech.rozvoje-jmenné tvary,předložkové obraty)
integrace-(stírání nářečních rozdílů)
kodifikace- (zpracování jazyk.normy, vystihuje normu, slouží k poučení uživatele,
podporuje vývoj.tendence)
- slohově nezabarvená
- slohově zabarvená
1) hovorová: v neof. mluvených nebo psaných projevech
2) knižní: při slavnostních mluv. nebo psaných projevech v odb. literatuře
3) básnická: - poetismy - vznik v bás. školách májovců, lumírovců
- neobvyklé složeniny
- obměna slovních podob
4) odborná: vědecké, technické pojmy
Nářečí:
- v různých oblastech různá
- zejména na venkově
- chodské, valašské, hanácké
- postupně se rozdíly stírají
- nadnárodní útvary = interdialekty
Nespisovná sl. zásoba:
1) slova z obecné češtiny - soukromé, neof. projevy
2) nářeční
3) profesionální
4) argotická - projevy lidí na okraji spol.
Vývojové tendence:
determinace - spis. jazyk mezi široké vrstvy
determinologizace-(přechod do oblasti méně odborné i neodborné)
intelektualizace-(vliv vědeckotech.rozvoje-jmenné tvary,předložkové obraty)
integrace-(stírání nářečních rozdílů)
kodifikace- (zpracování jazyk.normy, vystihuje normu, slouží k poučení uživatele,
podporuje vývoj.tendence)
1.VYPRAVOVÁNÍ
-útvar slohového postupu vyprávěcího
-v běžných hovorech-prosté vypravování událostí,vlastních zážitků,zážitků jiných osob.
-v umělecké literatuře-základ epických děl,pověstí,pohádek,povídek,novel a románů
-v publicistice-fejeton,reportáž,črta
-v odborných pracích,zvl.s historickou tématikou nebo životopis významné osobnosti
Podstata vypravování
-děj,příběh,vystižený tak,aby si ho čtenář mohl představit
-děj v průběhu,logické souvislosti nebo časové posloupnosti,událost skutečná,nebo vymyšlená
-důležitost zápletky-dějový popis(bez zápletky např..o návštěvě Prahy)
-jedinečná událost
-vztahy časové a příčinnostní-požadavek názornosti a živosti vypravování,zajímavost tématu a napětí.
Kompozice-vedle postupu vyprávěcího i popisný,charakterizační,úvahový i informační.
Návrh osnovy:
1.Úvod(expozice)-vystižení prostředí,seznámení s postavami,naznačena základní situace.
2.Vlastní vypravování-zápletka,stupňování a růst napětí,kolize,konflikt,vyvrcholení a
jeho rozuzlení.
3.Závěr-zobecnění nebo vyvození poučení.
-v běžných hovorech-prosté vypravování událostí,vlastních zážitků,zážitků jiných osob.
-v umělecké literatuře-základ epických děl,pověstí,pohádek,povídek,novel a románů
-v publicistice-fejeton,reportáž,črta
-v odborných pracích,zvl.s historickou tématikou nebo životopis významné osobnosti
Podstata vypravování
-děj,příběh,vystižený tak,aby si ho čtenář mohl představit
-děj v průběhu,logické souvislosti nebo časové posloupnosti,událost skutečná,nebo vymyšlená
-důležitost zápletky-dějový popis(bez zápletky např..o návštěvě Prahy)
-jedinečná událost
-vztahy časové a příčinnostní-požadavek názornosti a živosti vypravování,zajímavost tématu a napětí.
Kompozice-vedle postupu vyprávěcího i popisný,charakterizační,úvahový i informační.
Návrh osnovy:
1.Úvod(expozice)-vystižení prostředí,seznámení s postavami,naznačena základní situace.
2.Vlastní vypravování-zápletka,stupňování a růst napětí,kolize,konflikt,vyvrcholení a
jeho rozuzlení.
3.Závěr-zobecnění nebo vyvození poučení.
Zikmund Winter (1846–1912)
Zikmund Winter (1846–1912)
Historik, dějepisec, archivář, psal beletrie a odborné studie.
profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a humoristických
soubor Rakovnické obrázky, Pražské obrázky, dějiny řemesel a obchodu v Čechách
román Mistr Kampanus – v pobělohorské době, tragický osud rektora university Karlovy, který přešel na katolickou víru, aby zabránil příchodu jezuitů na univerzitu, vnímán jako zrádce a tak spáchal sebevraždu.
Ivan Olbracht (1882 1952)
román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)
Ze starých letopisů (o české minulosti)
Vladislav Vančura (1891–1942)
prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupacev ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk.
Rudolf Medek (1890 – 1940) legionář
Pětidílný románový cyklus Anabáze (1927) napsal ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Drama Plukovník Švec (1928) líčí podle skutečnosti sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Báseň Zborov je oslavou hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta (1894 – 1962) legionář
Románová trilogie Třetí rota: Hrdiny tohoto románu charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození, zobrazuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
Historik, dějepisec, archivář, psal beletrie a odborné studie.
profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii; vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba), mistr krátkých próz historických (historická realistická novela) a humoristických
soubor Rakovnické obrázky, Pražské obrázky, dějiny řemesel a obchodu v Čechách
román Mistr Kampanus – v pobělohorské době, tragický osud rektora university Karlovy, který přešel na katolickou víru, aby zabránil příchodu jezuitů na univerzitu, vnímán jako zrádce a tak spáchal sebevraždu.
Ivan Olbracht (1882 1952)
román Anna proletářka – obraz politické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí (schematismus)
Ze starých letopisů (o české minulosti)
Vladislav Vančura (1891–1942)
prozaik, dramatik, scénárista a režisér, 1. předseda Devětsilu, povoláním lékař; za okupacev ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidějící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využití kontrastů (ponížení × hrdost, bída × naděje);
Obrazy z dějin národa českého (I. 1939, II. 1940, torzo 1948) – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas); význam národní minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl, dokonalý jazyk.
Rudolf Medek (1890 – 1940) legionář
Pětidílný románový cyklus Anabáze (1927) napsal ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Drama Plukovník Švec (1928) líčí podle skutečnosti sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Báseň Zborov je oslavou hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta (1894 – 1962) legionář
Románová trilogie Třetí rota: Hrdiny tohoto románu charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození, zobrazuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
František Langer (1888 – 1965)
František Langer (1888 – 1965) legionář
dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu; lékař čs. legií v Rusku
Povídková kniha Železný vlk a drama Jízdní hlídka vycházejí z autentických zážitků. Jízdní hlídka vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky.
Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945) legionář
Za 1. světové války jako voják rakouské armády padl do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Nedokončený dvoudílný román Prameny patří k základním dílům socialistického realismu, zřetelně straní levici. Děj románu se odehrává v Rusku bezprostředně před VŘSR. Líčí a zpracovává zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu; lékař čs. legií v Rusku
Povídková kniha Železný vlk a drama Jízdní hlídka vycházejí z autentických zážitků. Jízdní hlídka vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky.
Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945) legionář
Za 1. světové války jako voják rakouské armády padl do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Nedokončený dvoudílný román Prameny patří k základním dílům socialistického realismu, zřetelně straní levici. Děj románu se odehrává v Rusku bezprostředně před VŘSR. Líčí a zpracovává zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
Václav Hájek z Libočan
Václav Hájek z Libočan,
Kronika česká – české dějiny do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva
František Palacký (1798–1876)
Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu
organizátor:
založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách
založení Matice české (vydávání českých knih)
historik:
edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848, základní historické dílo do r. 1526, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou, vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry), inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu
novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace
historické hry: vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;
Kutnohorští havíři: historicky: bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol. podnět: stávky íchovských dělníků v 40. letech 19. stol.
Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli
Julius Zeyer (1841 - 1901)
básník, prozaik, dramatik, místo narození Praha, vychovatel v Rusku
Dílo:
a)próza:
Ondřej Černyšev - ruský dvůr 18.stol.
Román o věrném přátelství Amise a Amila - rytíři Francie
Jan Maria Plojhar - syn z bohaté měšťanské rodiny je zmítán spol. rozpory a nedovede je překonat.
Dům u tonoucí hvězdy - vrchol deziluze. hl. postava Slovák
Rajko
b)poezie
Vyšehrad - o hrdinské minulosti národa
Čechův příchod
Zpěv o pomstě za Igora
Ossiánův návrat
Karolinská epopeja - opěvuje obětavost reků K.Velikého
c)dramata
Bratři
Don Sančo - tragedie
Kronika česká – české dějiny do r. 1526; vypravěčské umění, ale historické nepřesnosti, zájem o pověsti, obliba u čtenářstva
František Palacký (1798–1876)
Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu
organizátor:
založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách
založení Matice české (vydávání českých knih)
historik:
edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848, základní historické dílo do r. 1526, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou, vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry), inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.
Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
Kutná Hora; tvůrce českého realistického dramatu
novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny
organizátor: českého společenského života: bály, besedy, recitace
historické hry: vznikly kolem r. 1848; jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847–48;
Kutnohorští havíři: historicky: bouře havířů v Kutné Hoře kon. 15. stol. podnět: stávky íchovských dělníků v 40. letech 19. stol.
Jan Hus
historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti;
Husovi přátelé: Jeronym, Jan Žižka, Hanuš z Chlumu nepřátelé: Štěpán Páleč (bývalý přítel), císař Zikmund, kardinál Petr Angeli
Julius Zeyer (1841 - 1901)
básník, prozaik, dramatik, místo narození Praha, vychovatel v Rusku
Dílo:
a)próza:
Ondřej Černyšev - ruský dvůr 18.stol.
Román o věrném přátelství Amise a Amila - rytíři Francie
Jan Maria Plojhar - syn z bohaté měšťanské rodiny je zmítán spol. rozpory a nedovede je překonat.
Dům u tonoucí hvězdy - vrchol deziluze. hl. postava Slovák
Rajko
b)poezie
Vyšehrad - o hrdinské minulosti národa
Čechův příchod
Zpěv o pomstě za Igora
Ossiánův návrat
Karolinská epopeja - opěvuje obětavost reků K.Velikého
c)dramata
Bratři
Don Sančo - tragedie
Václav Beneš Třebízský (1849–1884)
Václav Beneš Třebízský (1849–1884)
Povoláním kněz, zemřel mladý.
Dílo:
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.;
román Bludné duše – z pobělohorské doby, sedlácké bouře
román Královna Dagmar – o tragickém osudu dcery Přemysla Otakara II.
Alois Jirásek (1851–1930)
Narodil se v Hronově, dostudoval historii, působil v Litomyšli, hodně psal. Za hybnou sílu pokroku považoval obyčejný lid a tímto se ztotožňoval s komunisty. Dokonale uměl popsat atmosféru doby ( Temno, Jan Hus ). Jeho záporem bylo, že nedokonale psychologicky popisoval postavy – byli to jednodušší lidé, především prosté ženy. Jeho zájem o historii byl veliký – Staré pověsti české, husitství – pobělohorská doba, národní obrození – především uznával husitství.
vrchol české historické prózy 19. stol.
Dílo:
a) próza – témata:
nejstarší období dějin:
Staré pověsti české - (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil
husitství:
román Mezi proudy - (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky
román Proti všem - (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund
román Bratrstvo - (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady
román Husitský král - (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
román Z Čech až na konec světa - (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy
národní obrození:
román F. L. Věk - (5 dílný), hlavní postava byla skutečná ( F.L. Hek ), Jirásek mu vzal deník a opisoval, zachycuje rozvoj Národního obrození v Praze a na venkově ( Dobruška ), v románu jsou skutečné postavy – Thám, Kramérius, volné pokračování v románu U nás.
román U nás - (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera
novela Filozofská historie – příběhy 4 studentů fillozofie kolem roku 1848, (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)
doba pobělohorská:
román Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce
obraz protifeudálních selských rebelií:
román Skály – sélské bouře proti církvi, (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický)
román Psohlavci – selské bouře proti vrchnosti - (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina)
román Skaláci – selské bouře proti vrchnostem na Náchodsku - (selská vzpoura 1775 na Náchodsku)
b) drama – témata:
historická:
husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti
z období obrozenského
M. D. Rettigová – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky
pohádková:
Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter)
současnosti (venkov):
Vojnarka (láska milenecká × mateřská), Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)
Povoláním kněz, zemřel mladý.
Dílo:
témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.;
román Bludné duše – z pobělohorské doby, sedlácké bouře
román Královna Dagmar – o tragickém osudu dcery Přemysla Otakara II.
Alois Jirásek (1851–1930)
Narodil se v Hronově, dostudoval historii, působil v Litomyšli, hodně psal. Za hybnou sílu pokroku považoval obyčejný lid a tímto se ztotožňoval s komunisty. Dokonale uměl popsat atmosféru doby ( Temno, Jan Hus ). Jeho záporem bylo, že nedokonale psychologicky popisoval postavy – byli to jednodušší lidé, především prosté ženy. Jeho zájem o historii byl veliký – Staré pověsti české, husitství – pobělohorská doba, národní obrození – především uznával husitství.
vrchol české historické prózy 19. stol.
Dílo:
a) próza – témata:
nejstarší období dějin:
Staré pověsti české - (ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi); prameny – Kosmas, Dalimil
husitství:
román Mezi proudy - (3 dílný) – obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky
román Proti všem - (3 části) – rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (obd. 1419 – 1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund
román Bratrstvo - (3 dílný) – doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady
román Husitský král - (2 dílný, nedokončený) – o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
román Z Čech až na konec světa - (podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova) – mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy
národní obrození:
román F. L. Věk - (5 dílný), hlavní postava byla skutečná ( F.L. Hek ), Jirásek mu vzal deník a opisoval, zachycuje rozvoj Národního obrození v Praze a na venkově ( Dobruška ), v románu jsou skutečné postavy – Thám, Kramérius, volné pokračování v románu U nás.
román U nás - (4 dílný, kronika) – obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov); postava pátera Havlovického = kněze Regnera
novela Filozofská historie – příběhy 4 studentů fillozofie kolem roku 1848, (cyklus Maloměstské historie) – život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)
doba pobělohorská:
román Temno – obraz obd. protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih; ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce
obraz protifeudálních selských rebelií:
román Skály – sélské bouře proti církvi, (selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický)
román Psohlavci – selské bouře proti vrchnosti - (povstání Chodů kon. 17. st. proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina)
román Skaláci – selské bouře proti vrchnostem na Náchodsku - (selská vzpoura 1775 na Náchodsku)
b) drama – témata:
historická:
husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti
z období obrozenského
M. D. Rettigová – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky
pohádková:
Lucerna (s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter)
současnosti (venkov):
Vojnarka (láska milenecká × mateřská), Otec (majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)
Německo
Německo
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958) /lion fojchtvangr/
prozaik a dramatik; emigroval do USA, kde žil až do své smrti
romány mají náměty současné i historické
román Žid Süss (1925): přinesl autorovi slávu; vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v soudobém Německu zobrazil v románové trilogii Čekárna (1933 – 39): I. díl Úspěch zobrazil vznik nacismu v Bavorsku; II. díl Oppermannové první měsíce Hitlerovy hrůzovlády a III. díl Vyhnanství životní útrapy německé emigrace.
Největší ohlas získal jako autor historických románů:
román Josephus Flavius: trilogie; líčí židovský odboj proti Římanům v 1. stol. n. l.
román Židovka z Toleda (1955): zachycuje španělský středověk
román Lišky na vinici (1955): období před Velkou francouzskou revolucí, zachytil také boj za americkou nezávislost.
román Bláznova moudrost (1952): s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua; děj se odehrává ve Francii v 18. stol.
román Goya (1951): o velkém španělském malíři 18. a poč. 19. stol.
Bertolt Brecht (1898 – 1956)
dramatik, divadelní režisér, básník, prozaik
patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi dvěma světovými válkami
před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA
po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble
je považován za tvůrce tzv. epického divadla: dramatický děj je přerušován buď vypravěčem nebo také jednotlivými postavami, které přitom vystupují ze hry, aby vyložily její smysl. Epizující prostředky divadla (např. komentování, při které herec vystupuje z děje; přestavování jeviště před zraky diváků; písně; mezititulky; film apod.) mají diváky odvádět od prožívání děje. Epické divadlo chce z diváka učinit kritického pozorovatele děje.
hra Matka Kuráž a její děti: Drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti, přesto je postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ, dá se na ní vydělat.
Brecht zde vyjádřil nesmyslnost válek, použil prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče, vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
hra Strach a bída Třetí říše: líčí nacistickou krutost
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958) /lion fojchtvangr/
prozaik a dramatik; emigroval do USA, kde žil až do své smrti
romány mají náměty současné i historické
román Žid Süss (1925): přinesl autorovi slávu; vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v soudobém Německu zobrazil v románové trilogii Čekárna (1933 – 39): I. díl Úspěch zobrazil vznik nacismu v Bavorsku; II. díl Oppermannové první měsíce Hitlerovy hrůzovlády a III. díl Vyhnanství životní útrapy německé emigrace.
Největší ohlas získal jako autor historických románů:
román Josephus Flavius: trilogie; líčí židovský odboj proti Římanům v 1. stol. n. l.
román Židovka z Toleda (1955): zachycuje španělský středověk
román Lišky na vinici (1955): období před Velkou francouzskou revolucí, zachytil také boj za americkou nezávislost.
román Bláznova moudrost (1952): s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua; děj se odehrává ve Francii v 18. stol.
román Goya (1951): o velkém španělském malíři 18. a poč. 19. stol.
Bertolt Brecht (1898 – 1956)
dramatik, divadelní režisér, básník, prozaik
patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi dvěma světovými válkami
před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA
po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble
je považován za tvůrce tzv. epického divadla: dramatický děj je přerušován buď vypravěčem nebo také jednotlivými postavami, které přitom vystupují ze hry, aby vyložily její smysl. Epizující prostředky divadla (např. komentování, při které herec vystupuje z děje; přestavování jeviště před zraky diváků; písně; mezititulky; film apod.) mají diváky odvádět od prožívání děje. Epické divadlo chce z diváka učinit kritického pozorovatele děje.
hra Matka Kuráž a její děti: Drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti, přesto je postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ, dá se na ní vydělat.
Brecht zde vyjádřil nesmyslnost válek, použil prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče, vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
hra Strach a bída Třetí říše: líčí nacistickou krutost
Česko
Kosmas
Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.
autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec
téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části)
styl:
živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) cesta k zesvětšťování literatury
zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti.
Dalimilova kronika – poč. 14. stol.
nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)
autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic
straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví
téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314
forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk
Rukopisné padělky (RKZ)
Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.
Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.
obsahují převážně skladby epické
spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)
význam:
měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech)
měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví)
jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
Karel Hynek Mácha (1810–1836)
nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
Básník, prozaik a výrazný malíř, uznán až po smrti, za svého života byl odsuzován, prožil krátký, ale pestrý život. Narodil se v Praze na Malé straně, zemřel v Litoměřicích. Rodina byla bohatá, postupně zchudli. Studuje práva, navštěvuje přednášky filozofie. Jeho koníčkem bylo divadlo, kde se také seznámil se svou láskou Eleonorou Šonkovou, čekala s ním dítě, musel si jí vzít. Dalším koníčkem bylo malování, maloval krajinky. Potom cestování, úletář, pěšky do Itálie, toulky Rakouskem, putoval tam kde maloval. Přesídlil do Litoměřic a tam si také založil praxi. Dostal zápal plic, umírá v den své svatby, ostatky převezeny na Slavín 1939, památník na Petříně, nemá žádné potomky, syn umírá v šesti letech.
náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)
Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.
autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec
téma: české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části)
styl:
živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika) cesta k zesvětšťování literatury
zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti.
Dalimilova kronika – poč. 14. stol.
nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)
autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic
straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví
téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314
forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk
Rukopisné padělky (RKZ)
Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.
Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.
obsahují převážně skladby epické
spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)
význam:
měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech)
měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví)
jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.
inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
Karel Hynek Mácha (1810–1836)
nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
Básník, prozaik a výrazný malíř, uznán až po smrti, za svého života byl odsuzován, prožil krátký, ale pestrý život. Narodil se v Praze na Malé straně, zemřel v Litoměřicích. Rodina byla bohatá, postupně zchudli. Studuje práva, navštěvuje přednášky filozofie. Jeho koníčkem bylo divadlo, kde se také seznámil se svou láskou Eleonorou Šonkovou, čekala s ním dítě, musel si jí vzít. Dalším koníčkem bylo malování, maloval krajinky. Potom cestování, úletář, pěšky do Itálie, toulky Rakouskem, putoval tam kde maloval. Přesídlil do Litoměřic a tam si také založil praxi. Dostal zápal plic, umírá v den své svatby, ostatky převezeny na Slavín 1939, památník na Petříně, nemá žádné potomky, syn umírá v šesti letech.
náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)
Rusko
Rusko
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
Jeden z nejbohatších spisovatelů, celý život prožil na venkovském sídle na Velké Polaně. Rád experimentoval se svými poddanými, reforma společnosti, přístupné vzdělání, rovnost. Romány mu psala žena, on ji jen diktoval. Měl rád Chelčického, doktor Tolstého byl slovák.
Dílo:
historický román epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup, taktika spálené země, aby Napoleon nemohl pprezimovat. Skutečné historické postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života), válku nenávidí, je neatraktivní, vezme si Natašu, oproti němu je šlechtic Andrej Bolkonský, švihák, pravý voják, jednodušší, sangvinik. Z historických postav Kutuzov, Napoleon…..
Polsko
Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)
Adam Mickiewicz (1798–1855)
básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
Jeden z nejbohatších spisovatelů, celý život prožil na venkovském sídle na Velké Polaně. Rád experimentoval se svými poddanými, reforma společnosti, přístupné vzdělání, rovnost. Romány mu psala žena, on ji jen diktoval. Měl rád Chelčického, doktor Tolstého byl slovák.
Dílo:
historický román epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup, taktika spálené země, aby Napoleon nemohl pprezimovat. Skutečné historické postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života), válku nenávidí, je neatraktivní, vezme si Natašu, oproti němu je šlechtic Andrej Bolkonský, švihák, pravý voják, jednodušší, sangvinik. Z historických postav Kutuzov, Napoleon…..
Polsko
Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)
Adam Mickiewicz (1798–1855)
básnická povídka Konrad Wallenrod – téma národně osvobozeneckého boje; Litevec v postavení velmistra řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
25. HISTORICKÁ BELETRIE (SVĚTOVÁ A NAŠE)
beletrie = umělecká próza
Anglie
sir Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
byl původem Skot z Edinburgu, advokát, nechal opravit skotský feudální hrad.
Dílo:
Je zakladatelem historického románu
např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Wawerly – napsán v anonymitě, román ze skotských dějin
Kenil Worth – historický román z doby Alžběty II.ú
Anglie
sir Walter Scott (1771–1832)
básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
byl původem Skot z Edinburgu, advokát, nechal opravit skotský feudální hrad.
Dílo:
Je zakladatelem historického románu
např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Wawerly – napsán v anonymitě, román ze skotských dějin
Kenil Worth – historický román z doby Alžběty II.ú
Francie
Francie
Victor Hugo (1802–1885)
básník, prozaik, dramatik
Už za svého života se stal legendární postavou, je pochován v pařížském Panteónu, sympatizoval s Velkou francouzskou revolucí a Napoleonem. Otevřeně vystupoval proti Bourbonům. Byl proto vypovězen z Paříže, tak se odstěhoval do Belgie. Byl nucen se odstěhovat i odtamtud, a to na dva ostrovy v Lamanchském průlivu, kde strávil 20 let. Ve vyhnanství zůstal až do roku 1870. Hugo byl básník, prozaik a dramatik.
Dílo:
básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
drama Ruy Blas
próza
román Chrám Matky boží v Paříži – pokrytecký kněz Frollo se ujme Quasimoda, který je deformován hrbem, který má na zádech. Quasimodo je zvoník, v kostele jednoho dne přijedou kejklíři a s nimi krásná Esmeralda, Frollo se do ní zamiluje, ale Quasimodo je proti tomu a svrhne ho ze střechy chrámu, nakonec i on umírá. Obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád
román Bídníci – hlavní postavou je galejník Jean Veljean, který byl odsouzen na galeje, protože ukradl kus chleba. Za čas z galejí uprchne, dostane se do města, tam se později stane starostou, ale stále je stíhán policistou, který ho za každou cenu chce opět poslat na galeje. Jean pozná prostitutku, která ho požádá, aby se postaral o její mladou dceru, ten toto přijme. Jednou Jean zachrání policistovi život, ten pozná, že se v něm mýlil, ale nevyrovná se s tím a tak spáchá sebevraždu.
román Dělníci moře – věnovaný dvou ostrovům z průlivu Lamanche. Hlavní hrdina, mladý rybář, který je nešťastně zamilovaný. Poblíž ostrova ztroskotal parník, rozhodl se jít na pomoc, ostatní rybáři šli s ním, nejdůležitější pro něho je, ale motor, který opravdu zachránil. Nechce se již vrátit na pevninu, protože je nešťastně zamilovaný a tak radši volí smrt.
román Muž, který se směje – hlavní hrdina je šlechtic, který má po operaci zohyzděný obličej, takže vypadá jako by se pořád smál. Odchází na venkov, tam se zamiluje do dívky, která mu umírá a jako typ romantického hrdiny nesnese bolest a tak umírá také.
román Devadesát tři – námět si bere ze své současnosti, popisuje zde rok 1793, vrcholné období Velké francouzské revoluce – jakobínská diktatura. Tento román Hugo napsal v roce 1872 a staví se ne stranu francouzské revoluce ( v roce 1830 – 1831 – červnová revoluce, 1871 – pařížská komuna ). Všechny tyto akce byly vedeny v duchu Velké francouzské revoluce.
Victor Hugo (1802–1885)
básník, prozaik, dramatik
Už za svého života se stal legendární postavou, je pochován v pařížském Panteónu, sympatizoval s Velkou francouzskou revolucí a Napoleonem. Otevřeně vystupoval proti Bourbonům. Byl proto vypovězen z Paříže, tak se odstěhoval do Belgie. Byl nucen se odstěhovat i odtamtud, a to na dva ostrovy v Lamanchském průlivu, kde strávil 20 let. Ve vyhnanství zůstal až do roku 1870. Hugo byl básník, prozaik a dramatik.
Dílo:
básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara
drama Ruy Blas
próza
román Chrám Matky boží v Paříži – pokrytecký kněz Frollo se ujme Quasimoda, který je deformován hrbem, který má na zádech. Quasimodo je zvoník, v kostele jednoho dne přijedou kejklíři a s nimi krásná Esmeralda, Frollo se do ní zamiluje, ale Quasimodo je proti tomu a svrhne ho ze střechy chrámu, nakonec i on umírá. Obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád
román Bídníci – hlavní postavou je galejník Jean Veljean, který byl odsouzen na galeje, protože ukradl kus chleba. Za čas z galejí uprchne, dostane se do města, tam se později stane starostou, ale stále je stíhán policistou, který ho za každou cenu chce opět poslat na galeje. Jean pozná prostitutku, která ho požádá, aby se postaral o její mladou dceru, ten toto přijme. Jednou Jean zachrání policistovi život, ten pozná, že se v něm mýlil, ale nevyrovná se s tím a tak spáchá sebevraždu.
román Dělníci moře – věnovaný dvou ostrovům z průlivu Lamanche. Hlavní hrdina, mladý rybář, který je nešťastně zamilovaný. Poblíž ostrova ztroskotal parník, rozhodl se jít na pomoc, ostatní rybáři šli s ním, nejdůležitější pro něho je, ale motor, který opravdu zachránil. Nechce se již vrátit na pevninu, protože je nešťastně zamilovaný a tak radši volí smrt.
román Muž, který se směje – hlavní hrdina je šlechtic, který má po operaci zohyzděný obličej, takže vypadá jako by se pořád smál. Odchází na venkov, tam se zamiluje do dívky, která mu umírá a jako typ romantického hrdiny nesnese bolest a tak umírá také.
román Devadesát tři – námět si bere ze své současnosti, popisuje zde rok 1793, vrcholné období Velké francouzské revoluce – jakobínská diktatura. Tento román Hugo napsal v roce 1872 a staví se ne stranu francouzské revoluce ( v roce 1830 – 1831 – červnová revoluce, 1871 – pařížská komuna ). Všechny tyto akce byly vedeny v duchu Velké francouzské revoluce.
František Běhounek
František Běhounek
se vydal ve svých dílech Akce L, Robinzoni vesmíru daleko před dnešní dny, do doby, kdy civilizace zbaví člověka existenčních starostí, ale postaví před něho nová, zatím sotva tušená úskalí a překážky. Tajemství polárního moře – vědeckofantastický příběh mladého českého inženýra, který se rozhodne doletět vzducholodí k severnímu pólu, aby v nejtvrdších podmínkách prověřil vlastnosti svého objevu, nového lehkého kovu. Během dramatické výpravy musí čelit nejen technickým problémům, ale i nástrahám mezinárodní průmyslové špionáže a osudné zradě jednoho z členů posádky.
Prolínání fantazie a snu představuje román Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Obsahem je horečná vize vojáka zasaženého tyfovou horečkou, při níž se mu svět promění v obrovskou budovu o tisíci patrech.
Nejvýznamnějším autorem poválečného období je Josef Nesvadba. Původním povoláním byl lékař psychiatr. Vědeckofantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří tematických okruhů:
Vědeckofantastické povídky inspirované poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů (chemie, biologie aj.), navazuje na světovou sci-fi i na domácí tradice (Arbes, Čapek): povídka Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem.
Povídky pojímající válku jako vraždu a zločin: povídka Blbec z Xeenemünde.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti: futuro-román Tajná zpráva z Prahy aj.
Z filmových scénářů: Zabil jsem Einsteina, pánové; Zítra vstanu a opařím se čajem.
Ludvík Souček
si často klade otázku, jsou-li lidé ve vesmíru sami, zdali naši planetu navštívili nějací vyslanci mimozemských civilizací; prostřednictvím stroje času nás přenáší do minulosti i budoucnosti: sb. pov. Bratři černé planety, Operace Kili, Zájem Galaxie, Hippokratův slib, trilogie Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero. Psal i vědeckopopularizační práce: Blázni a vynálezci, Velké otazníky, Tušení stínu, Tušení souvislostí aj.
Vladimír Páral
se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis
napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff
věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
se vydal ve svých dílech Akce L, Robinzoni vesmíru daleko před dnešní dny, do doby, kdy civilizace zbaví člověka existenčních starostí, ale postaví před něho nová, zatím sotva tušená úskalí a překážky. Tajemství polárního moře – vědeckofantastický příběh mladého českého inženýra, který se rozhodne doletět vzducholodí k severnímu pólu, aby v nejtvrdších podmínkách prověřil vlastnosti svého objevu, nového lehkého kovu. Během dramatické výpravy musí čelit nejen technickým problémům, ale i nástrahám mezinárodní průmyslové špionáže a osudné zradě jednoho z členů posádky.
Prolínání fantazie a snu představuje román Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Obsahem je horečná vize vojáka zasaženého tyfovou horečkou, při níž se mu svět promění v obrovskou budovu o tisíci patrech.
Nejvýznamnějším autorem poválečného období je Josef Nesvadba. Původním povoláním byl lékař psychiatr. Vědeckofantastická látka je pro něho prostředkem k vyslovení mravních otázek současnosti. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří tematických okruhů:
Vědeckofantastické povídky inspirované poznatky z nejrůznějších vědeckých oborů (chemie, biologie aj.), navazuje na světovou sci-fi i na domácí tradice (Arbes, Čapek): povídka Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem.
Povídky pojímající válku jako vraždu a zločin: povídka Blbec z Xeenemünde.
Povídky řešící otázky soudobé společnosti: futuro-román Tajná zpráva z Prahy aj.
Z filmových scénářů: Zabil jsem Einsteina, pánové; Zítra vstanu a opařím se čajem.
Ludvík Souček
si často klade otázku, jsou-li lidé ve vesmíru sami, zdali naši planetu navštívili nějací vyslanci mimozemských civilizací; prostřednictvím stroje času nás přenáší do minulosti i budoucnosti: sb. pov. Bratři černé planety, Operace Kili, Zájem Galaxie, Hippokratův slib, trilogie Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero. Psal i vědeckopopularizační práce: Blázni a vynálezci, Velké otazníky, Tušení stínu, Tušení souvislostí aj.
Vladimír Páral
se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis
napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff
věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
Česká vědeckofantastická literatura
Česká vědeckofantastická literatura
K předchůdcům patří Jakub Arbes se svými romanety Newtonův mozek, Ďábel na skřipci, Zázračná madona, Svatý Xaverius aj., Jan Neruda se sbírkou básní Písně kosmické, Svatopluk Čech s romány Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.
Světové proslulosti v meziválečném období dosáhl
Karel Čapek
spojením sci-fi s humanistickým posláním. Z jeho „dílny“ vzešlo slovo robot. Díla:
hra R.U.R. - Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci - a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
Domin - ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit - není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?
Alquist - (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) - nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí.
Helena - je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova.
Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů. romány Krakatit - Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit. Válka s mloky.
K předchůdcům patří Jakub Arbes se svými romanety Newtonův mozek, Ďábel na skřipci, Zázračná madona, Svatý Xaverius aj., Jan Neruda se sbírkou básní Písně kosmické, Svatopluk Čech s romány Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.
Světové proslulosti v meziválečném období dosáhl
Karel Čapek
spojením sci-fi s humanistickým posláním. Z jeho „dílny“ vzešlo slovo robot. Díla:
hra R.U.R. - Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci - a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
Domin - ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit - není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?
Alquist - (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) - nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí.
Helena - je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům. Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova.
Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů. romány Krakatit - Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit. Válka s mloky.
Dvě věže
Dvě věže - Děj se nadále odvíjí ve dvou liniích, kniha má dvě části (dvě knihy). Jedna linie sleduje osudy Pipina, Smíška, Legolase, Gimliho a Aragorna, druhá linie sleduje cestu Sama s Frodem a Prstenem. Poté, co Legolas s Gimlim s Aragornem pohřbili Boromira (poslali ho v elfí lidi do vodopádu), vydali se po stopách skřetů, kteří zajali Pipina a Smíška. Skřety nakonec pobili jezdci ze země Rohan, ale po hobitech nebylo ani stopy. Bitva se totiž udála na kraji kouzelného lesa Fargornu a hobitům se do něj podařilo uprchnout. Od této chvíle se kniha rozvíjí do třetí linie, která sleduje tyto dva. Hobiti v lese narazí na obrovského Enta Fargorna, který je strážcem a patronem lesa a všech Entů. Hobiti se s ním spřátelí, vylíčí mu, v jakém nebezpečí je celý svět a Fargorn se rozhodne svolat Enty světu na pomoc proti Železnému pasu. Železný pas je sídlo zrádce Sarumana, který patřil ke stejnému rodu i řemeslu jako Gandalf, ale nechal se zlákat mocí prstenu a přidal se se vší svou moudrostí a vědomostmi na Sauronovu stranu. Ale i toho nakonec podvedl, protože chtěl mít prsten jen pro sebe a vytvořil si vlastní skřetí armádu. Enti, kteří byli nejstaršími obyvateli tehdy známého světa (Středozemě), se tedy vydali na válečné tažení k Železnému pasu, který zničili do posledního kousku skály a uvěznili Sarumana v jeho vlastní věži Orthanku. Mezi tím narazili Gimli, Legolas a Aragorn při hledání obou hobitů na Gandalfa, o němž se domnívali, že zahynul při pádu do propasti. Gandalf nastoupil na místo zrádce Sarumana a stal se nejvyšším z moudrých svého rodu. Přidali se tedy ke Gandalfovi, který měl namířeno do země Rohanu, aby tamního krále přesvědčil ke vstupu do války, protože jen s pomocí rohanských koní se dalo válku proti Sauronovi vyhrát. Rohanského krále našli zestárlého a zoufalého pod kletbou jednoho z Sarumanových tajných spojenců. Gandalf krále vyléčil, vrátil mu sílu a optimismus a vyhnal zrádce. Následovala bitva, ve které se střetla vojska Rohanu se skřety z Železného pasu, který v té době ještě stál. Skřeti byli poraženi, a to hlavně díky entům, kteří do bitvy poslali svůj les zdřevnatělých Entů. Pak se celá výprava přesunula do Železného pasu, který byl zatím zničen. Proběhlo vyjednávání se Sarumenem. Jeho tajný spojenec, špeh z Rohanu, po nenáviděném Gandalfovi hodil z Orthanku kamenem. Nebyl to ale obyčejný kámen ale Palantír, kterým mohli vznešení lidé se silnou vůlí komunikovat mezi sebou silou myšlenek. Sarumanův sluha si za tento neuvážený čin od svého pána později vytrpěl mnohá hoře. Pro naši skupinu to ale bylo velké štěstí, protože teď nemohl Saruman komunikovat se Sauronem. Cesta Sama, Froda a Prstenu vedla přímo do Mordoru, po cestě je špehoval Glum neboli Sméagol, dávný majitel prstenu, který po něm stále toužil. Sam s Frodem ho zajali a pohrozili mu smrtí, pokud je nedovede do Mordoru. Glum souhlasí, protože má respekt před Prstenem a tudíž i před jeho pánem a vede hobity těmi nejbezpečnějšími cestami, ve skutečnosti ale stále plánuje, jak Prsten získat zpátky. Převede je přes Močály až k Černé bráně Mordoru. Ta je ale neprodyšně střežena, a tak se rozhodnou projít jinudy. Jdou na jih kolem hranic Mordoru a přitom procházejí zemí Ithilien, kterou Sauron vyrval Gondoru. Tam se rozcházejí s Glumem a narážejí na gondorské vojáky pod vedením Boromirova bratra Faramira. Později se opět rozcházejí a hobiti znovu naráží na Gluma, který jim slíbí, že je dovede do Mordoru tím nejbezpečnějším vchodem. Nejprve musí projít hroznou branou věže Cirith Ungol, kde sídlí Devítka. Pak je lstivý Glum navede do doupěte strašné obludy Oduly, které je slíbil jako snadnou kořist, a sám uteče. Při souboji s Odulou zasáhne Froda jeden z jejích jedovatých spárů a Sam ji v záchvatu vzteku rozřízne břicho, čímž ji jako vůbec první bytost v jejím životě zraní, a tak se Odula stáhne. Sam myslí, že je Frodo mrtev, a tak na sebe přebírá břemeno Prstenu a vydává se na zbytek cesty úplně sám. Kniha je opět napsána s velkou dávkou fantazie, děj se stejně jako v obou předchozích případech odehrává ve fantastickém pohádkovém světě Středozemi, který si autor vymyslel do nejmenšího detailu. Objevují se v ní podivuhodná a líbivá jména. Celý příběh je precizně propracován a všechny maličkosti týkající se proplétání dějových linií perfektně sedí. Tok děje je v rámci jednotlivých linií uspořádán chronologicky. Navíc je kniha stejně jako ty předchozí doplněna o verše a písně, ať už v podání hlavních hrdinů nebo sličných elfů.
Návrat krále
Návrat krále - Kniha je stejně jako dva předchozí díly Pána prstenů rozdělena na dvě dějové linie, na dvě knihy (pátou a šestou). Kniha pátá sleduje osud Gandalfa, Legolase, Gimliho,Smíška a Pipina, kteří se s vojskem Rohanu vydají na pomoc zemi Gondor, kde se má odehrát rozhodující bitva mezi Sarumanem a ostatním světem. Na pomoc přijedou ze severu hraničáři , Aragornovi příbuzní, kteří se s ním vydají přes Hory mrtvých, kteří jsou pod kletbou, kterou na ně kdysi uvalil Gondorský král, protože mu nepomohli v boji. Aragorn je vezme s sebou do Minas Tirith a jakožto budoucí král jim slíbí zrušení kletby. Gondor, do kterého zatím dorazili Gandalf se Smíškem, je obléhán mordorskými skřety. Když už to vypadá na porážku a správce města Denethor se chce zabít a zabít i svého syna Faramira, přijedou na pomoc rohanští a spousta posil z jihu pod vedením Aragorna. Minas Tirith je nakonec ubráněna, ale Denethor se zabijí. V bitvě zahyne také rohanský král a jeho neteř, sličná Éowyn, je zraněna. Zbylá vojska Rohanu a Gondoru se vydávají k Černé bráně do Mordoru. V tomto okamžiku začíná kniha šestá, která sleduje osudy Sama a Froda. Sam si myslel, že je Frodo mrtev, a proto jej opustil a šel s Prstenem dál sám. Ještě než se stačil od Froda vzdálit, objevily se dvě tlupy skřetů. Sam si navlékl prsten aby byl neviditelný, a tak zjistil, že Frodo není mrtev, ale jen uspán, a že ho skřeti táhnou do své věže. Sam se ho vydal zachránit. Dvě tlupy skřetů se mezi sebou nepohodly a vyvraždily se navzájem, takže měl Sam o to lehčí práci a Froda vysvobodil. Společně se v přestrojení za skřety vydali na poslední a nejnebezpečnější část cesty, o které byli oba přesvědčeni, že je v jejich životech úplně poslední, protože z Černé země nebylo návratu. Sílu jim dodávala povinnost splnit poslání a zachránit svět. Přes veškeré strasti, hlad a únavu se dostali až k Hoře osudu, do jejíž pukliny měli prsten vhodit. Když to však měl Frodo udělat, získal nad ním prsten veškerou moc a Frodo se ho nehodlal vzdát. Vtom se ale objevil Sméagol (Glum), ukousnul Frodovi prst s prstenem a spadl s ním do Hory osudu, což otřáslo samotnými základy Sauronovy říše a moci. Skřeti ztratili sílu, která je motivovala a muži ze západu je s pomocí orlů pobili a Gandalf se s orly vydal zachránit hobity. Celá válka tedy dopadla dobře a všichni se vrátili do svých domovů. Aragorn si vzal Arwen, dceru Elronda půlelfa, a stal se králem Gondoru, Faramir si vzal Éowyn, hobiti se vrátili do Kraje, který museli zachránit před nadvládou zlých velkých mužů, které tam po jejich odchodu poslal Saruman,a stali se z nich velice vážení a uznávaní hobiti. Sam Křepelka se oženil a nastěhoval se s Frodovým svolením do Dna pytle. Zničením hlavního Prstenu pohasla ale i síla ostatních kouzelných prstenů ve Středozemi, a tak všichni, kdo prsteny nosili, anebo žili pod silou jejich moci, museli odejít ze Středozemě skrz Šedé přístavy přes moře do země nesmrtelných, a tak se se Středozemí nadobro rozloučili všichni elfové, Elrond a jeho synové, Galadriel a její manžel, Bilbo, Frodo a Gandalf , a ve Středozemi, která byla nadále pod pevnou rukou gondorského krále Aragorna, po nich zůstaly jen pohádky o jejich skutcích. Děj knihy se odehrával v bájné neskutečné zemi Středozemi. Rozdvojené dějové linie se na konci příběhu opět sjednocují. Děj je i nadále řazen v rámci jednotlivých linií chronologicky. Jazyk byl použit spisovný s občasným úryvkem nespisovné skřetí řeči. Celá kniha byla, stejně jako dvě předchozí, pečlivě naplánována, aby všechny údaje seděly, a autor tak navodil jakousi atmosféru skutečnosti, jako by ona Středozemě skutečně existovala. Tuto atmosféru podnítil svými dodatky, které zahrnují celé dějiny Středozemě, jazyky a národy Středozemě, písma, rodokmeny hlavních i vedlejších hrdinů a bájných králů, které dohromady vytvářejí jakousi „Středozemskou mytologii“. Silmarillion.
Filmová zpracování s tematikou sci-fi:
podle Pierra Boullea /pjara bula/ Planeta opic
podle Clarka 2001, 2010 Vesmírná odysea
podle Heinleina Hvězdná pěchota
Spielberg natočil Setkání třetího druhu a Jurský park
filmy Predátor , Terminátor I, II, Vetřelec
podle Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost
podle Stanislawa Lema Solaris
podle J.R.R. Tolkiena všechny 3 díly Pána prstenů
George Orwell Zvířecí farma
Herbert George Wells Ostrov doktora Moreaua
a mnoho dalších
Filmová zpracování s tematikou sci-fi:
podle Pierra Boullea /pjara bula/ Planeta opic
podle Clarka 2001, 2010 Vesmírná odysea
podle Heinleina Hvězdná pěchota
Spielberg natočil Setkání třetího druhu a Jurský park
filmy Predátor , Terminátor I, II, Vetřelec
podle Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost
podle Stanislawa Lema Solaris
podle J.R.R. Tolkiena všechny 3 díly Pána prstenů
George Orwell Zvířecí farma
Herbert George Wells Ostrov doktora Moreaua
a mnoho dalších
Společenstvo prstenu
Společenstvo prstenu - Gandalf zjistí, že prsten má kromě schopnosti učinit člověka neviditelným mnohem větší moc. Je to totiž Jeden hlavní kouzelný prsten, který vyrobil sám pán temné země Mordoru - Sauron. Tento prsten měl vůdčí moc nad všemi ostatními kouzelnými prsteny ve Středozemi. Kromě toho působil jistým kouzlem na svého majitele, který se na něm stával závislým a čím déle ho měl, tím větší moc nad ním prsten získával. Gandalf se se svými obavami svěřil Bilbovi, který přemohl moc prstenu a věnoval ho svému synovci Frodovi a sám odešel z Hobitína, aby zbytek života strávil u Elronda půlelfa v Roklince. Sauron, který se domníval, že hlavní prsten byl ztracen, se o něm dozví a začne o něj usilovat. Pošle do Hobitína své Prstenové přízraky, které na sebe berou podobu devíti Černých jezdců. Gandalf Froda před mocí prstenu a Sauronem včas informuje, a proto Frodo stačí z Hobitína odejít dříve, než do něj dorazí Devítka. Doprovázejí ho jeho přátelé Sam, Smíšek a Pipin. Jejich stopy směřují do Roklinky.
Už po cestě tam je několikrát ohrozí Devítka, dostanou se do Starého hvozdu, kde se spřátelí s jeho pánem Tomem Bombadilem, zajme je duch Mohylových vrchů. V hostinci U Skákavého poníka se spřátelí s hraničářem, který se jmenuje Chodec, a který jim nabídne svou pomoc. S jeho znalostmi tajných stezek a cest se dostanou bez úhony až do Roklinky, kde se shledají s Bilbem. Elrond svolá Radu, která má rozhodnout o dalším osudu prstenu, který se nesmí dostat do Sauronoých rukou, protože Sauron by jej zneužil k ovládnutí světa. Jediná možnost, jak Prsten definitivně zničit, je hodit jej do srdce Hory osudu v Mordoru, kde byl zkut. Je sestavena devítičlenná výprava, společenstvo prstenu, která jej tam má donést a zachránit svět před zhoubou. Členy Společenstva jsou Frodo, Pipin, Smíšek, Chodec, trpaslík Gimli, elf Legolas a rytíř Boromir, který pochází z města Minas Tirith, které hraničí se Sauronovou říší Mordor a brání se před jeho vpády. Posledním členem společenstva je Gandalf, který ale spadne do hlubin propasti při souboji s barlogem. Osmičlenná výprava postupuje dále přes kouzelný elfí les Lothlórien, kterému vévodí sličná Paní Galadriel, která jim dá na další cestu spoustu elfy vyrobených maličkostí, které jim mnohokráte zachrání život. Z Lothlórienu pokračují po řece ke svému cíli. Musí se ale rozhodnout, zdali půjdou na pomoc Minas Tirith, nebo zdali se vydají přímo do Mordoru. Frodo se rozhodne odejít do Mordoru sám a tajně ze Společenstva uteče, jeho věrný sluha Sam ale jeho útěk odhalí a rozhodne se odejít s ním. Jakmile se odtrhnou, je společenstvo napadeno tlupou skřetů, kteří zabijí Boromira a unesou Smíška s Pipinem. Tímto je Společenstvo definitivně rozbito. Chodec, který se ve skutečnosti jmenuje Aragorn a který je dědicem trůnu v zemi Gondor, jejímž hlavním městem je Minas Tirith, se spolu s Gimlim a Legolasem vydá zachránit hobity ze skřetího zajetí, zatímco Frodo se Samem nastupují na cestu k Mordoru.
Děj knihy je řazen chronologicky, probíhá v jedné dějové linii, až na konci se linie rozdvojuje zároveň s rozbitím Společenstva. Jazyk byl použit spisovný a autor ho opět obohatil o libozvučná pojmenování osob, míst a událostí. Děj se odehrává ve vybájené Středozemi obývané bájnými tvory, kteří jsou všichni dílem autorovy nevyčerpatelné fantazie. Propracovanost detailů a přesvědčivost, s jakou je příběh sepsán, jej činí téměř skutečným a čtenáři se zdá, jako by se vše opravdu stalo. V tomto zdání čtenáře utvrzuje i přesné letopočtové zařazení, propracovanost složitých rodokmenů hlavních hrdinů a kompletnost dějin Středozemě. Próza je doplněna a zpestřena o písně a básně, ve kterých si hlavní hrdinové libují a opěvují nich své činy či činy druhých. Na základě těchto písní se činy slaných šíří z generace na generaci, ze země do země a písně nakonec plní funkci historických pramenů.
Už po cestě tam je několikrát ohrozí Devítka, dostanou se do Starého hvozdu, kde se spřátelí s jeho pánem Tomem Bombadilem, zajme je duch Mohylových vrchů. V hostinci U Skákavého poníka se spřátelí s hraničářem, který se jmenuje Chodec, a který jim nabídne svou pomoc. S jeho znalostmi tajných stezek a cest se dostanou bez úhony až do Roklinky, kde se shledají s Bilbem. Elrond svolá Radu, která má rozhodnout o dalším osudu prstenu, který se nesmí dostat do Sauronoých rukou, protože Sauron by jej zneužil k ovládnutí světa. Jediná možnost, jak Prsten definitivně zničit, je hodit jej do srdce Hory osudu v Mordoru, kde byl zkut. Je sestavena devítičlenná výprava, společenstvo prstenu, která jej tam má donést a zachránit svět před zhoubou. Členy Společenstva jsou Frodo, Pipin, Smíšek, Chodec, trpaslík Gimli, elf Legolas a rytíř Boromir, který pochází z města Minas Tirith, které hraničí se Sauronovou říší Mordor a brání se před jeho vpády. Posledním členem společenstva je Gandalf, který ale spadne do hlubin propasti při souboji s barlogem. Osmičlenná výprava postupuje dále přes kouzelný elfí les Lothlórien, kterému vévodí sličná Paní Galadriel, která jim dá na další cestu spoustu elfy vyrobených maličkostí, které jim mnohokráte zachrání život. Z Lothlórienu pokračují po řece ke svému cíli. Musí se ale rozhodnout, zdali půjdou na pomoc Minas Tirith, nebo zdali se vydají přímo do Mordoru. Frodo se rozhodne odejít do Mordoru sám a tajně ze Společenstva uteče, jeho věrný sluha Sam ale jeho útěk odhalí a rozhodne se odejít s ním. Jakmile se odtrhnou, je společenstvo napadeno tlupou skřetů, kteří zabijí Boromira a unesou Smíška s Pipinem. Tímto je Společenstvo definitivně rozbito. Chodec, který se ve skutečnosti jmenuje Aragorn a který je dědicem trůnu v zemi Gondor, jejímž hlavním městem je Minas Tirith, se spolu s Gimlim a Legolasem vydá zachránit hobity ze skřetího zajetí, zatímco Frodo se Samem nastupují na cestu k Mordoru.
Děj knihy je řazen chronologicky, probíhá v jedné dějové linii, až na konci se linie rozdvojuje zároveň s rozbitím Společenstva. Jazyk byl použit spisovný a autor ho opět obohatil o libozvučná pojmenování osob, míst a událostí. Děj se odehrává ve vybájené Středozemi obývané bájnými tvory, kteří jsou všichni dílem autorovy nevyčerpatelné fantazie. Propracovanost detailů a přesvědčivost, s jakou je příběh sepsán, jej činí téměř skutečným a čtenáři se zdá, jako by se vše opravdu stalo. V tomto zdání čtenáře utvrzuje i přesné letopočtové zařazení, propracovanost složitých rodokmenů hlavních hrdinů a kompletnost dějin Středozemě. Próza je doplněna a zpestřena o písně a básně, ve kterých si hlavní hrdinové libují a opěvují nich své činy či činy druhých. Na základě těchto písní se činy slaných šíří z generace na generaci, ze země do země a písně nakonec plní funkci historických pramenů.
John Ronald R. Tolkien
Ve fantasy literatuře, která se blíží pohádkové tvorbě, dosáhl velké popularity
John Ronald R. Tolkien s díly Hobit aneb cesta tam a zase zpátky - Hobit Bilbo Pytlík z Hobitína bydlel v Dně pytle v noře vybudované na úbočí Kopce. Byl to poněkud líný a pohodlný tvoreček, který rád a často jedl dobré jídlo, ve všem měl pořádek a celý jeho dosavadní život měl jistý řád a každodenní režim. Jeho otec byl velmi vážený a zámožný hobit z významného rodu Pytlíků a matka pocházela z poněkud dobrodružnější a méně škrobené Bralovské rodiny. Jednoho dne vstoupil do Bilbova klidného života kouzelník Gandalf a 13 trpaslíků, kteří si říkali lupiči, ačkoliv to byli jen hledači pokladů. Chystali se získat poklad z Osamělé hory, který předkům jednoho z trpaslíků (Thorina) ukradl ukrutný drak Šmak, který jej dosud střežil. Trpaslíci měli kouzelný klíč a mapu, podle níž se bylo možno k pokladu dostat. Ačkoli Bilbo netoužil po žádném dobrodružství a byl zcela spokojen s klidným životem ve své hobití noře, přesvědčil ho kouzelník, aby se stal členem jejich výpravy. Trpaslíci jím nebyli nijak nadšeni, protože se domnívali, že někdo tak malý a tak pohodlný jim nemůže být k ničemu. Ale Gandalf už tehdy věřil v hobitovy schopnosti. Vydali se na cestu a hned na začátku je Bilbo přivedl do pěkného maléru. Při své nepozornosti se nechal chytit zlobry, a když se ho trpaslíci snažili zachránit, pochytali zlobři i je. Před pekáčem je zachránil Gandalf, díky kterému se zlobři zapomněli schovat před sluncem a zkameněli a trpaslíkům připadlo jejich jídlo i zlato, které zakopali. Výprava pokračovala dále směrem k Mlžným horám, před kterými si krátce odpočinuli v Posledním domáckém domě v Roklince u Elronda. Elrond byl velmi vzdělaný, dokázal přečíst runy (trpasličí písmo) na jejich mapě a dokonce na ní objevil měsíční litery, které prozradily přesný návode k tomu, jak se k pokladu dostat. V nebezpečných Mlžných horách byla celá výprava kromě Gandalfa zajata zlými horskými skřety, kteří měli v horách vytesané své podzemní město. Jejich životy opět zachránil Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život. Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd. Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou. Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu. Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit šiml a řekl o něm kamarádům. Bilbo mu pro začátek ukradl jeden pohár, čímž ho tak popudil, že drak vylezl ze své sloje a začal vraždit vše živé. Trpaslíci se schovali právě do tajného tunelu, kde byli v bezpečí. Šmak se vydal zničit jezerní město. Když Bilbo vyprávěl trpaslíkům o nedostatku v drakově krunýři, slyšel to jeden z kouzelných drozdů, kteří uměli mluvit. Kouzelný drozd to prozradil statečnému Bardovi z jezerního města, který svým přesně mířeným šípem draka zabil. Drak byl tedy zabit a poklad osvobozen, ale kromě trpaslíků jej chtěli získat i lidé z Esgarothu a lesní elfové. Thorin poslal pro své příbuzné a schylovalo se k válce, ke které došlo jen díky diplomatickým schopnostem Bilba, který si však svým řešením vysloužil nenávist Thorina, který se chtěl o zlato dělit co nejméně. Najednou se však objevila armáda skřetů a Vrrků, a tak se proti nim lidé, elfové a trpaslíci spojili. Vše by dopadlo špatně, kdyby opět nezasáhli orlové a skřety a Vrrky nezneškodnili. V bitvě padli z hobitoých blízkých dva trpaslíci a Thorin, který Bilbovi těsně před smrtí odpustil. Bilbo se s Gandalfem a svým podílem vrátil domů, ale přestože jeho bezúhonná pověst vzala během jeho roční nepřítomnosti za své, a přestože se během cesty podstatně změnil z bojácného umírněného pohodáře na odvážného bojovníka , s úlevou pokračoval ve svém dřívějším klidném životě plném klidu a pohody.
John Ronald R. Tolkien s díly Hobit aneb cesta tam a zase zpátky - Hobit Bilbo Pytlík z Hobitína bydlel v Dně pytle v noře vybudované na úbočí Kopce. Byl to poněkud líný a pohodlný tvoreček, který rád a často jedl dobré jídlo, ve všem měl pořádek a celý jeho dosavadní život měl jistý řád a každodenní režim. Jeho otec byl velmi vážený a zámožný hobit z významného rodu Pytlíků a matka pocházela z poněkud dobrodružnější a méně škrobené Bralovské rodiny. Jednoho dne vstoupil do Bilbova klidného života kouzelník Gandalf a 13 trpaslíků, kteří si říkali lupiči, ačkoliv to byli jen hledači pokladů. Chystali se získat poklad z Osamělé hory, který předkům jednoho z trpaslíků (Thorina) ukradl ukrutný drak Šmak, který jej dosud střežil. Trpaslíci měli kouzelný klíč a mapu, podle níž se bylo možno k pokladu dostat. Ačkoli Bilbo netoužil po žádném dobrodružství a byl zcela spokojen s klidným životem ve své hobití noře, přesvědčil ho kouzelník, aby se stal členem jejich výpravy. Trpaslíci jím nebyli nijak nadšeni, protože se domnívali, že někdo tak malý a tak pohodlný jim nemůže být k ničemu. Ale Gandalf už tehdy věřil v hobitovy schopnosti. Vydali se na cestu a hned na začátku je Bilbo přivedl do pěkného maléru. Při své nepozornosti se nechal chytit zlobry, a když se ho trpaslíci snažili zachránit, pochytali zlobři i je. Před pekáčem je zachránil Gandalf, díky kterému se zlobři zapomněli schovat před sluncem a zkameněli a trpaslíkům připadlo jejich jídlo i zlato, které zakopali. Výprava pokračovala dále směrem k Mlžným horám, před kterými si krátce odpočinuli v Posledním domáckém domě v Roklince u Elronda. Elrond byl velmi vzdělaný, dokázal přečíst runy (trpasličí písmo) na jejich mapě a dokonce na ní objevil měsíční litery, které prozradily přesný návode k tomu, jak se k pokladu dostat. V nebezpečných Mlžných horách byla celá výprava kromě Gandalfa zajata zlými horskými skřety, kteří měli v horách vytesané své podzemní město. Jejich životy opět zachránil Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život. Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd. Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou. Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu. Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit šiml a řekl o něm kamarádům. Bilbo mu pro začátek ukradl jeden pohár, čímž ho tak popudil, že drak vylezl ze své sloje a začal vraždit vše živé. Trpaslíci se schovali právě do tajného tunelu, kde byli v bezpečí. Šmak se vydal zničit jezerní město. Když Bilbo vyprávěl trpaslíkům o nedostatku v drakově krunýři, slyšel to jeden z kouzelných drozdů, kteří uměli mluvit. Kouzelný drozd to prozradil statečnému Bardovi z jezerního města, který svým přesně mířeným šípem draka zabil. Drak byl tedy zabit a poklad osvobozen, ale kromě trpaslíků jej chtěli získat i lidé z Esgarothu a lesní elfové. Thorin poslal pro své příbuzné a schylovalo se k válce, ke které došlo jen díky diplomatickým schopnostem Bilba, který si však svým řešením vysloužil nenávist Thorina, který se chtěl o zlato dělit co nejméně. Najednou se však objevila armáda skřetů a Vrrků, a tak se proti nim lidé, elfové a trpaslíci spojili. Vše by dopadlo špatně, kdyby opět nezasáhli orlové a skřety a Vrrky nezneškodnili. V bitvě padli z hobitoých blízkých dva trpaslíci a Thorin, který Bilbovi těsně před smrtí odpustil. Bilbo se s Gandalfem a svým podílem vrátil domů, ale přestože jeho bezúhonná pověst vzala během jeho roční nepřítomnosti za své, a přestože se během cesty podstatně změnil z bojácného umírněného pohodáře na odvážného bojovníka , s úlevou pokračoval ve svém dřívějším klidném životě plném klidu a pohody.
Angličan William Golding
Angličan William Golding
situuje děj románu Pán much do blíže neurčené budoucnosti na tichomořský ostrov, kde havaruje letadlo evakující po atomovém náletu žáky anglických soukromých škol. Chlapci postupně začínají jednat zběsile a nakonec se vzájemně vraždí. Je to varování lidstva před zničením civilizace, které by vedlo k poklesu na úroveň primitivního společenství ovládaného zlem.
Isaac Asimov
je americký spisovatel, který se řadí k nejčtenějším autorům sci-fi žánru. V jeho tvorbě převládají povídky s humanistickým zabarvením. Z povídkových knih: Mluvící kámen, Já, robot, Malý ztracený robot, Lhář, Hra na honěnou, Roboti aj.
K významným světovým sci-fi autorům se řadí také
americký spisovatel Robert Heinlein /hajnlajn/
který se řadí k tzv. hard science fiction. Tento druh sci-fi klade velký důraz na vědecké poznatky, zejm. z fyziky. Napsal např. romány Dvojník, Měsíc je drsná milenka - o boji měsíční kolonie proti diktatuře Země, Hvězdná pěchota – nejmilitarističtější Heinleinův román; hlavním hrdinou je mladý muž, který prodělal tvrdý vojenský výcvik a byl pak nasazen do boje proti mimozemským vetřelcům. K jeho nejslavnějším románům patří Cizinec v cizí zemi – o pozemském chlapci, kterého vychovali Marťané.
V šedesátých letech Heinlein kombinoval klasickou technickou sci-fi se žánrem fantasy.
situuje děj románu Pán much do blíže neurčené budoucnosti na tichomořský ostrov, kde havaruje letadlo evakující po atomovém náletu žáky anglických soukromých škol. Chlapci postupně začínají jednat zběsile a nakonec se vzájemně vraždí. Je to varování lidstva před zničením civilizace, které by vedlo k poklesu na úroveň primitivního společenství ovládaného zlem.
Isaac Asimov
je americký spisovatel, který se řadí k nejčtenějším autorům sci-fi žánru. V jeho tvorbě převládají povídky s humanistickým zabarvením. Z povídkových knih: Mluvící kámen, Já, robot, Malý ztracený robot, Lhář, Hra na honěnou, Roboti aj.
K významným světovým sci-fi autorům se řadí také
americký spisovatel Robert Heinlein /hajnlajn/
který se řadí k tzv. hard science fiction. Tento druh sci-fi klade velký důraz na vědecké poznatky, zejm. z fyziky. Napsal např. romány Dvojník, Měsíc je drsná milenka - o boji měsíční kolonie proti diktatuře Země, Hvězdná pěchota – nejmilitarističtější Heinleinův román; hlavním hrdinou je mladý muž, který prodělal tvrdý vojenský výcvik a byl pak nasazen do boje proti mimozemským vetřelcům. K jeho nejslavnějším románům patří Cizinec v cizí zemi – o pozemském chlapci, kterého vychovali Marťané.
V šedesátých letech Heinlein kombinoval klasickou technickou sci-fi se žánrem fantasy.
Rus Ivan Jefremov
Rus Ivan Jefremov
se ve svých románech snažil spojit neznámé dějiny lidstva s budoucností, např. romány Mlhovina v Andromedě, Na konci světa, Ostří břitvy. Ve svých dílech ukázal na obrovské možnosti lidstva.
Ruští bratři Arkadij a Boris Strugačtí
tvoří vrchol ruské sci-fi literatury. Vedle filozoficky laděných úvah najdeme v jejich dílech humor, satirickou antiutopii, ale i varování před nedomyšlenou činností lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání: romány Je těžké být bohem, Piknik u cesty, Pondělí začíná v sobotu aj.
Proud tzv. románu výstrahy i satirický proud utopického románu má ve 20. století ještě mnoho dalších kvalitních následovatelů.
Americký spisovatel Ray Bradbury /rei bredberi/
v románu 451° Fahrenheita varuje před přetechnizovaným světem a před ohlupováním lidí pomocí prostředků masové komunikace. Námětem cyklu povídek Marťanská kronika je fiktivní osidlování planety Mars. Jedno z nejvýznamějších poválečných děl vědeckofantastické literatury, klasická próza americké sci - fi. Děj povídkového cyklu zasazený do let 1999-2026 postihuje fiktivní dějiny kolonizace Marsu Pozemšťany. Některé povídky ukazují neúspěchy prvních expedic (Ylla, Pozemšťani) a postupné zalidňování Marsu po expedici třetí (Třetí expedice). Kolonizátoři s sebou přinášejí své pozemské vlastnosti, touhu po seberealizaci (Zelené ráno), po zbohatnutí (Mrtvá sezóna), svou samotu(Stáří). Marťanská kronika je tak spíše než kronikou života Marsu (Marťané podlehnou pozemské infekci a objevují se pouze v malých skupinkách v horách) mnohostrannou sondou do reakcí lidských organismů ve vyjímečné situaci. Pozvolnou civilizací se život na Marsu stále více přibližuje životu na Zemi, a to i v negativním ohledu (Usher II s motivem E.A.Poea); po vypuknutí pozemské atomové války (Brašnářství, Pozorovatelé) se Mars vylidňuje. Absurdní situaci (původní obyvatelstvo zničeno kolonizátory, a ti planetu opouštějí) podtrhuje osamělost těch několika lidí, kteří zůstali (Mlčící města, Dlouhá léta), i věcí, které jim měli sloužit (Přijdou vlahé deště). Nově příchozí, vyhnaní ze Země válkou (Výlet na milión let), získávají - a v tom je vyústění Marťanské kroniky optimistické - i etičtější vztah k novému domovu, místu, jež jim umožňuje žít lidštěji než na Zemi
Francouz Robert Merle /merl/
ve svém románu Malevil podává vyprávění chovatele koní, který ještě s několika dalšími lidmi přežije na tvrzi Malevil výbuch atomové pumy, při němž zahyne většina lidí. Ti, co přežijí, jsou nuceni své vztahy vytvářet znovu a změnit způsob života. Nové životní podmínky je stavějí před psychologické, sociologické, politické i náboženské problémy. Autor znovu nastoluje problematiku prospěšnosti či škodlivosti technického pokroku a možnosti zneužití vědy proti člověku.
Angličan Arthur Clarke /klárk/
za války sloužil i první britské naváděcí radarové stanice, je iniciátorem návrhu využití umělých satelitů pro komunikační účely, popularizátorem vědy a techniky. Už řadu let žije na Srí Lance. Ve svých sci-fi dílech sahá k námětům do vesmíru, ale současně v nich najdeme i humor: romány Světlo země, Předehra k vesmíru, Písčiny marsu, Měsíční prach, trilogie Vesmírná odysea (2001, 2010, 2061), Setkání s Ramou aj.
se ve svých románech snažil spojit neznámé dějiny lidstva s budoucností, např. romány Mlhovina v Andromedě, Na konci světa, Ostří břitvy. Ve svých dílech ukázal na obrovské možnosti lidstva.
Ruští bratři Arkadij a Boris Strugačtí
tvoří vrchol ruské sci-fi literatury. Vedle filozoficky laděných úvah najdeme v jejich dílech humor, satirickou antiutopii, ale i varování před nedomyšlenou činností lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání: romány Je těžké být bohem, Piknik u cesty, Pondělí začíná v sobotu aj.
Proud tzv. románu výstrahy i satirický proud utopického románu má ve 20. století ještě mnoho dalších kvalitních následovatelů.
Americký spisovatel Ray Bradbury /rei bredberi/
v románu 451° Fahrenheita varuje před přetechnizovaným světem a před ohlupováním lidí pomocí prostředků masové komunikace. Námětem cyklu povídek Marťanská kronika je fiktivní osidlování planety Mars. Jedno z nejvýznamějších poválečných děl vědeckofantastické literatury, klasická próza americké sci - fi. Děj povídkového cyklu zasazený do let 1999-2026 postihuje fiktivní dějiny kolonizace Marsu Pozemšťany. Některé povídky ukazují neúspěchy prvních expedic (Ylla, Pozemšťani) a postupné zalidňování Marsu po expedici třetí (Třetí expedice). Kolonizátoři s sebou přinášejí své pozemské vlastnosti, touhu po seberealizaci (Zelené ráno), po zbohatnutí (Mrtvá sezóna), svou samotu(Stáří). Marťanská kronika je tak spíše než kronikou života Marsu (Marťané podlehnou pozemské infekci a objevují se pouze v malých skupinkách v horách) mnohostrannou sondou do reakcí lidských organismů ve vyjímečné situaci. Pozvolnou civilizací se život na Marsu stále více přibližuje životu na Zemi, a to i v negativním ohledu (Usher II s motivem E.A.Poea); po vypuknutí pozemské atomové války (Brašnářství, Pozorovatelé) se Mars vylidňuje. Absurdní situaci (původní obyvatelstvo zničeno kolonizátory, a ti planetu opouštějí) podtrhuje osamělost těch několika lidí, kteří zůstali (Mlčící města, Dlouhá léta), i věcí, které jim měli sloužit (Přijdou vlahé deště). Nově příchozí, vyhnaní ze Země válkou (Výlet na milión let), získávají - a v tom je vyústění Marťanské kroniky optimistické - i etičtější vztah k novému domovu, místu, jež jim umožňuje žít lidštěji než na Zemi
Francouz Robert Merle /merl/
ve svém románu Malevil podává vyprávění chovatele koní, který ještě s několika dalšími lidmi přežije na tvrzi Malevil výbuch atomové pumy, při němž zahyne většina lidí. Ti, co přežijí, jsou nuceni své vztahy vytvářet znovu a změnit způsob života. Nové životní podmínky je stavějí před psychologické, sociologické, politické i náboženské problémy. Autor znovu nastoluje problematiku prospěšnosti či škodlivosti technického pokroku a možnosti zneužití vědy proti člověku.
Angličan Arthur Clarke /klárk/
za války sloužil i první britské naváděcí radarové stanice, je iniciátorem návrhu využití umělých satelitů pro komunikační účely, popularizátorem vědy a techniky. Už řadu let žije na Srí Lance. Ve svých sci-fi dílech sahá k námětům do vesmíru, ale současně v nich najdeme i humor: romány Světlo země, Předehra k vesmíru, Písčiny marsu, Měsíční prach, trilogie Vesmírná odysea (2001, 2010, 2061), Setkání s Ramou aj.
Francouz Jules Verne /žil vern/
Francouz Jules Verne /žil vern/
se svými hrdiny projel celou zeměkouli, prozkoumal její moře i nitro, udělal první kroky do vesmíru, vytvořil předobrazy vzducholodí a letadel, zámořských parníků a ponorek, elektrického motoru i televize, ale i jedovatých plynů apod. Věřil v dobro technického pokroku, ale současně varoval před zneužitím techniky. Některé jeho romány:
Pět neděl v balóně, Tajuplný ostrov, Vynález zkázy, Děti kapitána Granta - Až do Severního průlivu donesl žralok kusou zprávu o ztroskotání lodi Britania i výzvu nešťastných trosečníků o pomoc. A tak tři neúplné listiny nalezené v útrobách žraloka zavedou jachtu Duncan a její statečnou posádku, odhodlanou pomoci, na bludnou pouť kolem celého světa. Na palubě jachty jsou i Mary a Robert, děti skotského kapitána Granta, který se svou lodí Britania zmizel kdesi v neznámých oceánských pustinách, kde hledal novou vlast pro hladovějící lid své země. Jen úvahy a dohady řídí cestu dětí za otcem po neschůdných cestách, kde číhá plno nesnází, nebezpečí a nejednou i smrt. Víra obou dětí v konečný úspěch výpravy je však nezlomná a přenáší se i na jejich ochránce a přátele až do chvíle radostného setkání s kapitánem Grantem. Tato kniha se stala jednou z nejčtenějších a nejrozšířenějších Vernových knih, které byly i dramatizovány a filmovány. Verne vložil do tohoto prostého, ale napínavého příbehu mnoho zeměpisných, přírodovědných i národopisných poznatků o dalekých krajích, o Jižní Americe, Austrálii a Tichomoří, a jako dobrý znalec lidských povah vykreslil v dětech kapitána Granta opravdové malé hrdiny, kteří jsou i dnes vzorem statečnosti a odvahy.
20 000 mil pod mořem, Ocelové město, Cesta kolem světa za 80 dní , Vynález zkázy - V tomto vědecko – fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti – Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.
Honba za meteorem a doktor Ox - Dvojice Honba za meteorem a Doktor Ox patří do skupiny prací, do kterých Verne vkládá mezi své dobrodružné příběhy satiricky pichlavé epizody, či dokonce samotné příběhy ryze satirické, v nichž nastavuje zrcadlo nejhorším chybám v soudobé společnosti, aby se jim mohl vysmát a ukázat i na jejich možné nebezpečné důsledky. V těchto dvou pracích je autorův satirický záměr takřka shodný, a proto byly zařazeny do jednoho svazku.
Honba za meteorem, který je celý ze zlata, dokáže málem rozeštvat nejen dva dlouholeté přátele - astronomy, ale i celé státy a národy. Naštěstí vědec Xirdal dovede svým vynálezem meteor dopadlý na zem zavčas zničit, a tím oba soky i celý svět usmířit. Doktor Ox je vynálezce, který nabízí vlámskému městečku zavést zdarma do všech domácností svítiplyn. Ve skutečnosti však chce učinit vědecký pokus, a zvláštní plynovou směsí osvěžit mysl zpohodlnělých měšťáků a probudit je z letargie. To se mu skutečně podaří, ale jeho pokus má nečekaný a nežádoucí výsledek: obyvatelé města se začnou hádat, a dokonce se rozohní pro válku proti sousednímu městu. Naštěstí Oxova plynárna včas vyletí do povětří, doktor Ox zmizí a bojechtiví nadšenci se rázem změní opět ve zkostnatělé měštáčky.
se svými hrdiny projel celou zeměkouli, prozkoumal její moře i nitro, udělal první kroky do vesmíru, vytvořil předobrazy vzducholodí a letadel, zámořských parníků a ponorek, elektrického motoru i televize, ale i jedovatých plynů apod. Věřil v dobro technického pokroku, ale současně varoval před zneužitím techniky. Některé jeho romány:
Pět neděl v balóně, Tajuplný ostrov, Vynález zkázy, Děti kapitána Granta - Až do Severního průlivu donesl žralok kusou zprávu o ztroskotání lodi Britania i výzvu nešťastných trosečníků o pomoc. A tak tři neúplné listiny nalezené v útrobách žraloka zavedou jachtu Duncan a její statečnou posádku, odhodlanou pomoci, na bludnou pouť kolem celého světa. Na palubě jachty jsou i Mary a Robert, děti skotského kapitána Granta, který se svou lodí Britania zmizel kdesi v neznámých oceánských pustinách, kde hledal novou vlast pro hladovějící lid své země. Jen úvahy a dohady řídí cestu dětí za otcem po neschůdných cestách, kde číhá plno nesnází, nebezpečí a nejednou i smrt. Víra obou dětí v konečný úspěch výpravy je však nezlomná a přenáší se i na jejich ochránce a přátele až do chvíle radostného setkání s kapitánem Grantem. Tato kniha se stala jednou z nejčtenějších a nejrozšířenějších Vernových knih, které byly i dramatizovány a filmovány. Verne vložil do tohoto prostého, ale napínavého příbehu mnoho zeměpisných, přírodovědných i národopisných poznatků o dalekých krajích, o Jižní Americe, Austrálii a Tichomoří, a jako dobrý znalec lidských povah vykreslil v dětech kapitána Granta opravdové malé hrdiny, kteří jsou i dnes vzorem statečnosti a odvahy.
20 000 mil pod mořem, Ocelové město, Cesta kolem světa za 80 dní , Vynález zkázy - V tomto vědecko – fantastickém románu píše Verne o vynálezci Thomasi Richu, který vynalezl bleskomet. Už však svůj rozum neovládal a stával se šílencem. Jeho ošetřovatel Gaydon se jmenoval pravým jménem Simon Hart. Hrabě ď Artigas měl zájem o bleskomet. Byl to však vůdce pirátů. Piráti unesli vynálezce i jeho ošetřovatele. Uvěznili je v nitru vyhaslé sopky Back Cupu. Simon Hart poslal v soudku dopis, v němž píše o místu, kde se nacházejí. Za několik dní přijela ponorka a snaží se je zachránit. Avšak v tuto chvíli se zrovna vrací ponorka pirátů.Zničili ponorku, zachránili jen Thomase Rocha a ošetřovatele. Zanedlouho se objeví lodě a piráti používají proti lodím bleskomet, jež řídí Thomas Roch. Bleskometem už byla potopena jedna loď. Avšak druhá loď vyvěsila vlajku jeho vlasti – Francie. Thomas nemůže vystřelit na vlajku své vlasti. Uteče dovnitř sopky a za chvíli se ozve výbuch. Sopka byla bleskometem zničena. Jediný Simon Hart přežil katastrofu.
Honba za meteorem a doktor Ox - Dvojice Honba za meteorem a Doktor Ox patří do skupiny prací, do kterých Verne vkládá mezi své dobrodružné příběhy satiricky pichlavé epizody, či dokonce samotné příběhy ryze satirické, v nichž nastavuje zrcadlo nejhorším chybám v soudobé společnosti, aby se jim mohl vysmát a ukázat i na jejich možné nebezpečné důsledky. V těchto dvou pracích je autorův satirický záměr takřka shodný, a proto byly zařazeny do jednoho svazku.
Honba za meteorem, který je celý ze zlata, dokáže málem rozeštvat nejen dva dlouholeté přátele - astronomy, ale i celé státy a národy. Naštěstí vědec Xirdal dovede svým vynálezem meteor dopadlý na zem zavčas zničit, a tím oba soky i celý svět usmířit. Doktor Ox je vynálezce, který nabízí vlámskému městečku zavést zdarma do všech domácností svítiplyn. Ve skutečnosti však chce učinit vědecký pokus, a zvláštní plynovou směsí osvěžit mysl zpohodlnělých měšťáků a probudit je z letargie. To se mu skutečně podaří, ale jeho pokus má nečekaný a nežádoucí výsledek: obyvatelé města se začnou hádat, a dokonce se rozohní pro válku proti sousednímu městu. Naštěstí Oxova plynárna včas vyletí do povětří, doktor Ox zmizí a bojechtiví nadšenci se rázem změní opět ve zkostnatělé měštáčky.
Na Verna navazuje na zač. 20. stol
Na Verna navazuje na zač. 20. stol.
Angličan Herbert George Wells
který ukazuje spíše na záporné stránky technologického pokroku, na osud člověka v nepříznivém prostředí, které si sám vytvořil. Ve svých románech a povídkách varuje před zneužitím vědy: romány Stroj času, První lidé na Měsíci, Válka světů, Ostrov doktora Moreaua /moroa/ - tento román vypráví o šíleném doktorovi Moreaovi, který experimentoval s lidmi, dělal z nich zmutované jedince se zvířaty, byl považován za Boha na ostrově, tento román byl zfilmován. Wells uvedl poprvé vědeckofantastickou literaturu do umělecké literatury jako žánr rovnocenný jiným uměleckým žánrům.
V anglické literatuře vynikl Aldous Huxley /oldes haksli/.
V jeho antiutopickém románu Konec civilizace žijí lidé v budoucnosti v totalitním režimu, který potlačuje jakékoli city a plánuje každý lidský život.
Ještě známější se v tomto literárním odvětví stal
George Orwell /džordž orvel/
romány 1984 a Zvířecí farma – román zfilmován, vypráví o spiknutí zvířat na jedné farmě, projevují se u nich lidské vlastnosti, začínají obchodovat, ale není vše jak si představovali, začíná se u nich rozvíjet lidská chamtivost.
K nejvýznamnějším autorům sci-fi literatury druhé pol. 20. stol. patří
Polák Stanislaw Lem
Jeho povídky a romány vznikají na základě hlubokých odborných znalostí přírodních, technických a společenských věd. Varuje v nich před zneužitím vědy a techniky k válečným účelům a vytváří obraz budoucího světa, v němž dokonalá technika slouží člověku. Humanistický charakter jeho děl je doprovázen prvky humoru, parodie, satiry a grotesky. Např. román Astronauti, Návrat z hvězd, Solaris, Neporazitelný, Pánův hlas, sborník povídek Kyberiáda, Hvězdné deníky, Kniha robotů, Zachraňme vesmír aj.
Román Solaris je příběhem blíže neurčené budoucnosti. Vědci pracují na vzdálené planetární stanici a jsou navštěvováni zvláštními bytostmi, které vznikly působením oceánu na paměťová centra mozku, což probouzí víru v možnost obnovení kontaktu mezi lidmi a oceánem. Byl zfilmován, hlavní postavu ztvárnil, tento román byl velmi úspěšný a byl také zfilmován, hlavní postavu vědce si zahrál George Clooney
Angličan Herbert George Wells
který ukazuje spíše na záporné stránky technologického pokroku, na osud člověka v nepříznivém prostředí, které si sám vytvořil. Ve svých románech a povídkách varuje před zneužitím vědy: romány Stroj času, První lidé na Měsíci, Válka světů, Ostrov doktora Moreaua /moroa/ - tento román vypráví o šíleném doktorovi Moreaovi, který experimentoval s lidmi, dělal z nich zmutované jedince se zvířaty, byl považován za Boha na ostrově, tento román byl zfilmován. Wells uvedl poprvé vědeckofantastickou literaturu do umělecké literatury jako žánr rovnocenný jiným uměleckým žánrům.
V anglické literatuře vynikl Aldous Huxley /oldes haksli/.
V jeho antiutopickém románu Konec civilizace žijí lidé v budoucnosti v totalitním režimu, který potlačuje jakékoli city a plánuje každý lidský život.
Ještě známější se v tomto literárním odvětví stal
George Orwell /džordž orvel/
romány 1984 a Zvířecí farma – román zfilmován, vypráví o spiknutí zvířat na jedné farmě, projevují se u nich lidské vlastnosti, začínají obchodovat, ale není vše jak si představovali, začíná se u nich rozvíjet lidská chamtivost.
K nejvýznamnějším autorům sci-fi literatury druhé pol. 20. stol. patří
Polák Stanislaw Lem
Jeho povídky a romány vznikají na základě hlubokých odborných znalostí přírodních, technických a společenských věd. Varuje v nich před zneužitím vědy a techniky k válečným účelům a vytváří obraz budoucího světa, v němž dokonalá technika slouží člověku. Humanistický charakter jeho děl je doprovázen prvky humoru, parodie, satiry a grotesky. Např. román Astronauti, Návrat z hvězd, Solaris, Neporazitelný, Pánův hlas, sborník povídek Kyberiáda, Hvězdné deníky, Kniha robotů, Zachraňme vesmír aj.
Román Solaris je příběhem blíže neurčené budoucnosti. Vědci pracují na vzdálené planetární stanici a jsou navštěvováni zvláštními bytostmi, které vznikly působením oceánu na paměťová centra mozku, což probouzí víru v možnost obnovení kontaktu mezi lidmi a oceánem. Byl zfilmován, hlavní postavu ztvárnil, tento román byl velmi úspěšný a byl také zfilmován, hlavní postavu vědce si zahrál George Clooney
Drama a divadlo v letech 1970 - 1989
Drama a divadlo v letech 1970 - 1989
V tomto období se také na divadle podepsalo období normalizace. Některá divadla byla zavřena (např. Divadlo Za branou), na druhé straně některá divadla vznikla (např. HaDivadlo, Sklep).
Na jeviště se vracely osvědčené socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry, byl založen nový Svaz českých dramatických umělců, předsedkyní se stala Jiřina Švorcová.
Vládnoucí moc značně omezila nebo eliminovala činnost některých předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků, např. V. Havla, P. Kohouta, J. Topola,
F. Pavlíčka, M. Kundery, I. Klímy, V. Charamostové a dalších. Mnozí odešli do exilu, např. Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.
Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dramatická tvorba samizdatová. Známým se stalo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové, amatérské divadlo Na tahu, které hrálo i na Havlově Hrádečku.
Mezi oběma krajními póly se pohybovala tzv. studiová divadla, zvaná rovněž alternativní, experimentální, autorská, avantgardní, nová, generační … Patří k nim např. brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y, prostějovské-brněnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoherní studio aj. Některá z nich vznikla již v průběhu 60. let v návaznosti na tzv. divadla malých forem.
Dramatikové 70. a 80. let
Oldřich Daněk (1927)
dramatik, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů, prozaik, režisér
představitel brechtovského epického divadla
ve svých dílech se zabývá především problémy současnosti, ale cizí mu nejsou ani témata historická
jeho hry se objevily na scéně již v 60. letech : Svatba sňatkového podvodníka (1961),
K jeho hrám 70. let patří:
historická hra Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979): dosáhla největší popularity; autor
využil opět principů epického divadla. Přestože se příběh odehrává
v době třicetileté války, nalézáme v něm mnohá podobenství, jež jsou
aktuální i v naší současnosti. Nastoluje otázky války a míru, lásky a
zrady, života a zmaru. Zobrazuje tragiku lidského údělu, především těch
nejubožejších lidí, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se nakonec
jejími oběťmi. Ukazuje jejich bezmocnost vál zabránit.
Tato dramatická rapsodie začíná a končí Valdštejnovým zavražděním v Chebu
(1634). Po celou dobu děje ho provází jeho duch, který ironicky srovnává
skutečnost s minulostí. Do děje vstupují další postavy (markytánky, písař, rejtar,
profous). Rejtar s profousem plánují vraždu Valdštejna, neboť se mylně
domnívají, že tím zabijí válku.
Karel Steigerwald (1945)
dramatik, publicista
své hry uvádí na scénu na poč. 80. let (Dobové tance, Foxtrot, Tatarská pouť)
hra Neapolská choroba: hra má prvky grotesky a absurdního divadla, je to tragikomedie
o nebezpečí totality
V tomto období se také na divadle podepsalo období normalizace. Některá divadla byla zavřena (např. Divadlo Za branou), na druhé straně některá divadla vznikla (např. HaDivadlo, Sklep).
Na jeviště se vracely osvědčené socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry, byl založen nový Svaz českých dramatických umělců, předsedkyní se stala Jiřina Švorcová.
Vládnoucí moc značně omezila nebo eliminovala činnost některých předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků, např. V. Havla, P. Kohouta, J. Topola,
F. Pavlíčka, M. Kundery, I. Klímy, V. Charamostové a dalších. Mnozí odešli do exilu, např. Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.
Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dramatická tvorba samizdatová. Známým se stalo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové, amatérské divadlo Na tahu, které hrálo i na Havlově Hrádečku.
Mezi oběma krajními póly se pohybovala tzv. studiová divadla, zvaná rovněž alternativní, experimentální, autorská, avantgardní, nová, generační … Patří k nim např. brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y, prostějovské-brněnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoherní studio aj. Některá z nich vznikla již v průběhu 60. let v návaznosti na tzv. divadla malých forem.
Dramatikové 70. a 80. let
Oldřich Daněk (1927)
dramatik, autor filmových, televizních a rozhlasových scénářů, prozaik, režisér
představitel brechtovského epického divadla
ve svých dílech se zabývá především problémy současnosti, ale cizí mu nejsou ani témata historická
jeho hry se objevily na scéně již v 60. letech : Svatba sňatkového podvodníka (1961),
K jeho hrám 70. let patří:
historická hra Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979): dosáhla největší popularity; autor
využil opět principů epického divadla. Přestože se příběh odehrává
v době třicetileté války, nalézáme v něm mnohá podobenství, jež jsou
aktuální i v naší současnosti. Nastoluje otázky války a míru, lásky a
zrady, života a zmaru. Zobrazuje tragiku lidského údělu, především těch
nejubožejších lidí, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se nakonec
jejími oběťmi. Ukazuje jejich bezmocnost vál zabránit.
Tato dramatická rapsodie začíná a končí Valdštejnovým zavražděním v Chebu
(1634). Po celou dobu děje ho provází jeho duch, který ironicky srovnává
skutečnost s minulostí. Do děje vstupují další postavy (markytánky, písař, rejtar,
profous). Rejtar s profousem plánují vraždu Valdštejna, neboť se mylně
domnívají, že tím zabijí válku.
Karel Steigerwald (1945)
dramatik, publicista
své hry uvádí na scénu na poč. 80. let (Dobové tance, Foxtrot, Tatarská pouť)
hra Neapolská choroba: hra má prvky grotesky a absurdního divadla, je to tragikomedie
o nebezpečí totality
24. VĚDECKOFANTASTICKÁ LITERATURA
Science fiction , sci-fi, česky nejčastěji vědeckofantastická literatura. Tato literatura je založena na znalostech soudobé vědy a techniky a na předpovědích o jejich vývoji v budoucnosti. Někdy je děj projektován do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa (planety, hlubiny země nebo moře). Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, jestli ho neohrozí, jestli se lidstvo nezničí samo.
Předchůdcem sci-fi jsou mýtus a pohádka.
utopická literatura:
Angličan Thomas More: Utopie (16. stol.);
fantastické cestopisy:
Francouz Cyrano de Bergerac /sirano de beržerak/: Cesta na Měsíc (17. stol.) aj.
V 19. století předznamenává tuto literaturu americký spisovatel
Edgar Allan Poe /pou/
v některých povídkách: Jáma a kyvadlo - Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti. Byl uvězněn v tmavém žaláři z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě je o vlásek unikl pádu do hluboké propasti uprostřed cely. Tím však smrt jen oddálil, protože poté byl přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s břitem. Kyvadlo pomalu klesalo a vězeň dostal na poslední chvíli spásný nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potíral jím popruhy, kterými byl přivázán. Hladové krysy se pak na potravu vrhly a překousaly tím i popruhy. Vězeň na poslední chvíli unikl smrti. Poté se stěny žaláře začaly svírat směrem k propasti. Když se octl na samém okraji, uslyšel lidské hlasy a v posledním okamžiku ho zachytila ruka francouzského generála Laslla. Předčasný pohřeb.
Vlastní vznik sci-fi je úzce spjat s rozvojem vědy a techniky na konci 19. století.
Předchůdcem sci-fi jsou mýtus a pohádka.
utopická literatura:
Angličan Thomas More: Utopie (16. stol.);
fantastické cestopisy:
Francouz Cyrano de Bergerac /sirano de beržerak/: Cesta na Měsíc (17. stol.) aj.
V 19. století předznamenává tuto literaturu americký spisovatel
Edgar Allan Poe /pou/
v některých povídkách: Jáma a kyvadlo - Příběh vypráví o člověku, který byl inkvizitory odsouzen k smrti. Byl uvězněn v tmavém žaláři z kterého nebylo úniku. Při tápání ve tmě je o vlásek unikl pádu do hluboké propasti uprostřed cely. Tím však smrt jen oddálil, protože poté byl přivázán k lavici nad kterou se houpalo kyvadlo s břitem. Kyvadlo pomalu klesalo a vězeň dostal na poslední chvíli spásný nápad. Levou rukou dosáhl na misku s jídlem a potíral jím popruhy, kterými byl přivázán. Hladové krysy se pak na potravu vrhly a překousaly tím i popruhy. Vězeň na poslední chvíli unikl smrti. Poté se stěny žaláře začaly svírat směrem k propasti. Když se octl na samém okraji, uslyšel lidské hlasy a v posledním okamžiku ho zachytila ruka francouzského generála Laslla. Předčasný pohřeb.
Vlastní vznik sci-fi je úzce spjat s rozvojem vědy a techniky na konci 19. století.
František Hrubín
František Hrubín
narodil se v Praze; dětství a mládí prožil s rodiči v Lešanech, v rodišti své matky
Posázaví – Lešany a Třeboňsko jsou kraje jeho díla
po maturitě a po nedokončených VŠ studiích pracoval jako knihovník Městské knihovny v Praze až do konce 2. svět. války, pak se věnoval spisovatelské práci, byl nakladatelským redaktorem a krátce působil na ministerstvu informací
do literatury vstoupil ve 30 letech; psal lyriku, lyricko-epické verše, básně a říkadla pro děti (navazuje na Sládka), pohádky (rozrušování tradičních pohádkových schémat), prózu, dramata, eseje, literární medailony; překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny
básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na
hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si
navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále
redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých
lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské
vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci
a k majetku, odpovědnost člověka.
Milan Uhde
dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební
mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry –
- vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu.
Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho
jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti
socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost
společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí
velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění
ad absurdum.
hra Děvka z města Théby (1967)
Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.
narodil se v Praze; dětství a mládí prožil s rodiči v Lešanech, v rodišti své matky
Posázaví – Lešany a Třeboňsko jsou kraje jeho díla
po maturitě a po nedokončených VŠ studiích pracoval jako knihovník Městské knihovny v Praze až do konce 2. svět. války, pak se věnoval spisovatelské práci, byl nakladatelským redaktorem a krátce působil na ministerstvu informací
do literatury vstoupil ve 30 letech; psal lyriku, lyricko-epické verše, básně a říkadla pro děti (navazuje na Sládka), pohádky (rozrušování tradičních pohádkových schémat), prózu, dramata, eseje, literární medailony; překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny
básník, prozaik, dramatik, překladatel
hra Srpnová neděle (1958): lyrická hra, která se odehrává v jednom jediném srpnovém dni na
hrázi jihočeského rybníka. Poznáváme svět maloměšťáků, kteří jsou si
navzájem cizí, přestože spolu žijí. Hlavní postavou je paní Mixová, dále
redaktor Alfréd Morák a další. Optimističtěji působí postavy mladých
lidí.
hra Křišťálová noc (1961): děj je umístěn na vesnici. Základním tématem jsou mezilidské
vztahy venkovanů, ale i intelektuálů (lékařka a spisovatel), vztah k práci
a k majetku, odpovědnost člověka.
Milan Uhde
dramatik
hra Král – Vávra (1964): hru tvoří deset obrazů, písně, balady, blues, romance, hudební
mezihra; hra je satirická, hlásí se havlíčkovské tradici. Téma hry –
- vládnoucí triumvirát (Vávra, Kukulín, Vrba) řídí zemskou poloosu.
Ukazuje svět velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho
jedinečnosti.Hru lze dobově vnímat i jako kritiku zaostalosti
socialistického vládnoucího systému, ukazuje na zkorumpovanost
společnosti. Systém je zachycen v rozkladu. Člověk se stával součástí
velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění
ad absurdum.
hra Děvka z města Théby (1967)
Od 60. let se objevuje absurdní drama: zobrazuje člověka bez smyslu života; svět, ve kterém žijeme, nebo jen jeho určitá část je v podstatě absurdní, tj. protismyslný. Není důležitý vnitřní svět, ale vazby s vnějším světem. Bezmocný osamocený člověk ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními. Nesmysly, fráze, planá rétorika.
Václav Havel (1936)
Václav Havel (1936)
spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
Při zaměstnání studoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na divadelní fakultě Akademie muzických umění. V 60. letech působil v časopise Tvář, byl dramaturgem Divadla Na zábradlí, na sjezdu svazu spisovatelů kritizoval komunistický režim. Předseda kruhu nezávislých spisovatel, musel odejít z divadla, věnoval se dělnickým profesím, přispíval do samizdatových edic – Lidových novin, byl spoluzakladatelem Charty 77. V 70. – 80. letech byl několikrát vězněn, iniciátorem petice Několik vět, po roce 1989 se stal prezidentem republiky.
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz
československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického
maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe,
nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit
postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění
se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační
úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí
záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.
Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny
Hugem a Petrem.
K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů
a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných
funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených
pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus,
který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje
odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho
nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou
hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován
tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické
společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek
je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi,
že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy.
Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel,
aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec
usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se
nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií
(largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž
(1975)
Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Divadlo Járy (da) Cimrmana vzniklo v poslední čtvrtině 60. let a v takřka nezměněné podobě existuje dodnes. Cimrman je fiktivní postava českého polyhistora a všeuměla (vědec, vynálezce, umělec atd.), v čele stojí Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Autoři navázali na mystifikační Haškův humor, na slovní klaunerii Voskovce a Wericha (tradice dadismu a poetismu), na tradici ochotnického divadla.
Některé cimrmanovské hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince,Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu, Blaník a další.
spisovatel, dramatik, hlavní představitel absurdního dramatu u nás
Při zaměstnání studoval střední školu a v 60. letech obor dramaturgie na divadelní fakultě Akademie muzických umění. V 60. letech působil v časopise Tvář, byl dramaturgem Divadla Na zábradlí, na sjezdu svazu spisovatelů kritizoval komunistický režim. Předseda kruhu nezávislých spisovatel, musel odejít z divadla, věnoval se dělnickým profesím, přispíval do samizdatových edic – Lidových novin, byl spoluzakladatelem Charty 77. V 70. – 80. letech byl několikrát vězněn, iniciátorem petice Několik vět, po roce 1989 se stal prezidentem republiky.
hra Zahradní slavnost (1963): absurdní drama o čtyřech dějstvích; podává obraz
československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického
maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe,
nevyjadřuje své názory, pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit
postavení v zaměstnání, ve společenském žebříčku atd. Plané řečnění
se cení více než poctivá práce, vznikají zbytečné instituce (Likvidační
úřad), jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí
záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus.
Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny
Hugem a Petrem.
K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů
a rčení (nic cizího mi není lidské), opakování prázdných
funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených
pracovníků.
hra Vyrozumění (1965): je zaměřena proti komunistické byrokracii; předvádí mechanismus,
který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje
odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
jednoaktovka Audience (1975): autobiografické rysy; děj je umístěn do jednoho
nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou
hlavních hrdinů – sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován
tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické
společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek
je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi,
že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy.
Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel,
aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec
usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací, sládek se probudí, na nic se
nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
hra Largo desolato (1984): ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií
(largo = široce; skladba, věta; desolato = bezútěšný, sklíčený)
Další Havlovy hry: Pokoušení (1985), Asanace (1987), Horský hotel (1976), Vernisáž
(1975)
Žebrácká opera (navázal na Brechtovu Žebráckou operu)
Havel psal také eseje; s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech (Havel zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky); známé jsou jeho Dopisy Olze: listy z vězení.
Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Divadlo Járy (da) Cimrmana vzniklo v poslední čtvrtině 60. let a v takřka nezměněné podobě existuje dodnes. Cimrman je fiktivní postava českého polyhistora a všeuměla (vědec, vynálezce, umělec atd.), v čele stojí Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Autoři navázali na mystifikační Haškův humor, na slovní klaunerii Voskovce a Wericha (tradice dadismu a poetismu), na tradici ochotnického divadla.
Některé cimrmanovské hry: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince,Vražda v salónním coupé, Němý Bobeš, Dlouhý, Široký a krátkozraký, Dobytí severního pólu, Blaník a další.
Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
Drama a divadlo v letech 1956 – 1969
2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj. Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.
Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka).
V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).
2. pol. 50. let, ale hlavně 60. léta lze označit za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla.
Opět jsou zobrazovány lidské city a myšlenky, vznikají hry básnické a satirické.
Bylo možné znovu navazovat na tradici předválečných avantgardních scén, na lidové hry doby pobělohorské s křesťanskou tematikou, bylo možné čerpat ze světového dramatu a divadla, zejm. ze západoevropského a amerického. Silně se prosazovalo brechtovské epické divadlo, absurdní drama, americké muzikálové divadlo aj. Po celé toto období vznikají tzv. divadla malých forem, malá experimentální a kabaretní divadla, která představují nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Jde o divadla autorská. K těmto scénám patří mj. Reduta (1958) – uváděly se zde text-appealy (termín vytvořil Ivan Vyskočil; šlo hlavně o přitažlivost textu, diváci mohli sami nadhodit téma a spolupracovat s autory), Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), poetická vinárna Viola (1963), Divadlo Járy Cimrmana (1967); z mimopražských Satirický kabaret Večerní Brno (1959), Husa na provázku (1967), liberecké Studio Ypsilon (1963) aj.
Semafor (1959): název divadla je zkratkovým slovem (sedm malých forem), důležitým žánrem se zde stala hudební komedie, autorem hudby Jiří Šlitr.
Některé hry: Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Ďábel z Vinohrad aj.
Vznikají i nové profesionální scény, jako např. Činoherní klub v Praze (1965), Divadlo Za branou (1965), nový typ divadelnosti přinesla Laterna magika (nejen scénicko-dramatické prostředky, ale i nové technické, film, fotografie, nejvýznamnější režisér Alfréd Radok).
Rozvíjí se loutkové divadlo (Divadlo Spejbla a Hurvínka).
V 60. letech se začínají dramatičtí autoři uplatňovat v rozhlase a televizi (Jiří Šotola, Pavel Hajný, Jindřiška Smetanová, Ludvík Kundera, Jiří Hubač, Zdeněk Bláha, Ludvík Aškenazy, Milan Jariš aj.).
Pavel Kohout (1928)
Pavel Kohout (1928)
Narozen v Praze, filozofická fakulta, působil jako novinář a v 50. letech obhajoval budování socialismu. V roce 1968 se postavil na stranu reformistů za normalizace nesměl publikovat byl šikanován STB, podepsal Chartu 77. V roce 78 odjel do Rakouska, byl mu znemožněn návrat, tak tam zůstal
básník, prozaik, dramatik, režisér, scenárista a publicista
hra Taková láska (1957): bylo použito formy inscenovaného soudního procesu, retrospekcí je
objasňován tragický příběh studentky Lídy, která spáchala sebevraždu, a
jejího milého Petra, který dával přednost své kariéře. Odsoudit podle
paragrafů nelze nikoho, vina však zůstává v rovině morální a trest v rovině
svědomí každého aktéra.
hra August August, august (1967): odehrává se v cirkusovém prostředí; hlavním hrdinou je
zde klaun toužící stát se ředitelem cirkusu, aby mohl drezírovat
osm bílých lipicánů, což byla výsada ředitele. Všichni ho
podceňují, stanoví mu tři podmínky pro získání místa ředitele.
Klaun tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Když konečně může
vystoupit s lipicány, je postavena mříž kolem manéže, šťastný
klaun je připraven, hraje ryčná hudba - a na nebohého klauna
dopadne tygří tělo. Nastane naprostá tma. Hudba umlká, ředitel
cirkusu se loučí s diváky.
Kohout také adaptoval cizí literární předlohy.
Josef Topol (1935)
dramatik, prozaik, básník; stal se spoluzakladatelem Divadla Za branou
hra Konec masopustu (1963): zaobírá se nezákladnějšími věcmi, pocity a celkovým nitrem
člověka, jeho charakterem a jednáním. To vše na pozadí
společenského konfliktu, jímž je kolektivizace vesnice. Ludvík Král nechce vstoupit do družstva
Narozen v Praze, filozofická fakulta, působil jako novinář a v 50. letech obhajoval budování socialismu. V roce 1968 se postavil na stranu reformistů za normalizace nesměl publikovat byl šikanován STB, podepsal Chartu 77. V roce 78 odjel do Rakouska, byl mu znemožněn návrat, tak tam zůstal
básník, prozaik, dramatik, režisér, scenárista a publicista
hra Taková láska (1957): bylo použito formy inscenovaného soudního procesu, retrospekcí je
objasňován tragický příběh studentky Lídy, která spáchala sebevraždu, a
jejího milého Petra, který dával přednost své kariéře. Odsoudit podle
paragrafů nelze nikoho, vina však zůstává v rovině morální a trest v rovině
svědomí každého aktéra.
hra August August, august (1967): odehrává se v cirkusovém prostředí; hlavním hrdinou je
zde klaun toužící stát se ředitelem cirkusu, aby mohl drezírovat
osm bílých lipicánů, což byla výsada ředitele. Všichni ho
podceňují, stanoví mu tři podmínky pro získání místa ředitele.
Klaun tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Když konečně může
vystoupit s lipicány, je postavena mříž kolem manéže, šťastný
klaun je připraven, hraje ryčná hudba - a na nebohého klauna
dopadne tygří tělo. Nastane naprostá tma. Hudba umlká, ředitel
cirkusu se loučí s diváky.
Kohout také adaptoval cizí literární předlohy.
Josef Topol (1935)
dramatik, prozaik, básník; stal se spoluzakladatelem Divadla Za branou
hra Konec masopustu (1963): zaobírá se nezákladnějšími věcmi, pocity a celkovým nitrem
člověka, jeho charakterem a jednáním. To vše na pozadí
společenského konfliktu, jímž je kolektivizace vesnice. Ludvík Král nechce vstoupit do družstva
Drama a divadlo v letech 1945 – 1956
Drama a divadlo v letech 1945 – 1956
Válka poznamenala dramatickou tvorbu a divadlo nemalými ztrátami z řad dramatiků i herců (bratři Čapkové, Vančura, Hašler aj.). Repertoár divadel se rozbíhá několika směry.
Na meziválečnou avantgardu, poetické a syntetické divadlo se snažili navázat J. Frejka,
E. F. Burian (obnovena činnost „D46“) a Alfréd Radok (1914 – 1976). Objevily se snahy dostat do divadel diváky z řad pracujících. Zájem je o díla klasiků našich i cizích, zejména však ruských (Tyl, Jirásek; Tolstoj, Gorkij, Čechov).
Doznívá téma války, okupace, válečné prožitky:
Jan Drda
dramatická báchorka Hrátky s čertem: Drda ji psal za války, zejm. za heydrichiády,
postavou nebojácného vojáka Martina Kabáta chtěl
povzbudit národ v době nacistického teroru.
pohádková hra Dalskabáty, hříšná ves (1959): hlavními protagonisty jsou zapomenutý čert
Trepifajksl a vesnická žena Plajznerka
budovatelské drama:
Miloslav Stehlík
hra Mordová rokle: zachycuje tematiku okupace, ukazuje osudy a charaktery vesnických lidí
Vojtěch Cach
Zachytil sociální zápas horníků na Mostecku a Duchcovsku ve dvou historických hrách:
Duchcovský viadukt a Mostecká stávka
Vašek Káňa: rozvinul budovatelskou tematiku ve hře Parta brusiče Karhana
Divadelní hry po Únoru berou témata z dělnického prostředí, ukazují třídní rozvrstvení společnosti, výrobní problematiku, konflikty se silami socialismu nepřátelskými. Líčily venkovské nebo dělnické hrdiny v měnícím se zemědělském nebo továrenském prostředí.
Pokusy vytvořit budovatelskou hru či lidovou veselohru nedopadlo příliš úspěšně.
Zaniká satirická tvorba a divadlo ( bylo např. zakázáno Divadlo satiry 1945 - 48).
Na zač. 50. let nalézáme i hry začínajících dramatiků, jako jsou např. Josef Kainar, Pavel Kohout, Vratislav Blažek (satiricky laděné hry).
Nezřídka se objevují tzv. generační hry, vedou se úvahy o smyslu života, doba vyžaduje pozitivního hrdinu. Přestože v polovině 50. let došlo k určitému oživení v dramatické tvorbě, stránka ideologická převažovala nad stránkou uměleckou
Válka poznamenala dramatickou tvorbu a divadlo nemalými ztrátami z řad dramatiků i herců (bratři Čapkové, Vančura, Hašler aj.). Repertoár divadel se rozbíhá několika směry.
Na meziválečnou avantgardu, poetické a syntetické divadlo se snažili navázat J. Frejka,
E. F. Burian (obnovena činnost „D46“) a Alfréd Radok (1914 – 1976). Objevily se snahy dostat do divadel diváky z řad pracujících. Zájem je o díla klasiků našich i cizích, zejména však ruských (Tyl, Jirásek; Tolstoj, Gorkij, Čechov).
Doznívá téma války, okupace, válečné prožitky:
Jan Drda
dramatická báchorka Hrátky s čertem: Drda ji psal za války, zejm. za heydrichiády,
postavou nebojácného vojáka Martina Kabáta chtěl
povzbudit národ v době nacistického teroru.
pohádková hra Dalskabáty, hříšná ves (1959): hlavními protagonisty jsou zapomenutý čert
Trepifajksl a vesnická žena Plajznerka
budovatelské drama:
Miloslav Stehlík
hra Mordová rokle: zachycuje tematiku okupace, ukazuje osudy a charaktery vesnických lidí
Vojtěch Cach
Zachytil sociální zápas horníků na Mostecku a Duchcovsku ve dvou historických hrách:
Duchcovský viadukt a Mostecká stávka
Vašek Káňa: rozvinul budovatelskou tematiku ve hře Parta brusiče Karhana
Divadelní hry po Únoru berou témata z dělnického prostředí, ukazují třídní rozvrstvení společnosti, výrobní problematiku, konflikty se silami socialismu nepřátelskými. Líčily venkovské nebo dělnické hrdiny v měnícím se zemědělském nebo továrenském prostředí.
Pokusy vytvořit budovatelskou hru či lidovou veselohru nedopadlo příliš úspěšně.
Zaniká satirická tvorba a divadlo ( bylo např. zakázáno Divadlo satiry 1945 - 48).
Na zač. 50. let nalézáme i hry začínajících dramatiků, jako jsou např. Josef Kainar, Pavel Kohout, Vratislav Blažek (satiricky laděné hry).
Nezřídka se objevují tzv. generační hry, vedou se úvahy o smyslu života, doba vyžaduje pozitivního hrdinu. Přestože v polovině 50. let došlo k určitému oživení v dramatické tvorbě, stránka ideologická převažovala nad stránkou uměleckou
Karel Čapek (1890 – 1938)
Karel Čapek (1890 – 1938)
Narozen v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, vyrůstal společně s bratrem Josefem a sestrou Helenou, vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu univerzitu Karlovy. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života redaktorem Lidových novin, hodně cestoval, manželka herečka Olga Schrinpflugová.
komedie Loupežník (1920)
hra R.U. R. (1920)
alegorizující komedie Ze života hmyzu (1921): napsaná s bratrem Josefem
hra Věc Makropulos (1922): zhudebněna Janáčkem
hra Adam Stvořitel (1927): napsaná s bratrem Josefem; název byl ironickým symbolem
člověka, který zničí starý svět, aby vytvořil svět lepší, ale ztroskotává
hra Bílá nemoc (1937), Doktor si klade podmínku, než vyléčí Maršála z Bílé nemoci, aby přestal válčit, tím porušuje lékařskou přísahu, je ušlapán fanatickým davem – sebelepší jedinec je sám slabý aby čelil organizovanému zločinu.
hra Matka (1938), Hra, ve které Čapek ukazuje rozdíl mezi mužským a ženským pojetím života, muž řeší neosobní úkoly, žena zase zachování života, přesto žena pošle svého jediného syna bránit malé děti.
Vladislav Vančura (1891 –1942)
prozaik, dramatik, scénárista, režisér, první předseda Devětsilu, povoláním lékař
hra Alchymista (1932): řeší problematiku individualismu a národního charakteru na osudu
italského alchymisty a šarlatána
hra Jezero Ukereve (1935): zabývá se problematikou kolonialismu, odehrává se v exotickém
africkém prostředí
komedie Josefina (1947): zůstala v rukopise a premiéru měla až po válce, námět připomíná
Shawovu hru Pygmalion, odehrává se v prostředí konzervatoře
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie
básník, prozaik, dramatik, překladatel; publicistická a teoretická tvorba
člen Devětsilu (od r. 1922) a Surrealistické skupiny
Narodil se v Biskoupkách u Třebíče, po maturitě studoval krátce v Brně práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy, studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
hra Milenci z kiosku (1932)
hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
Adaptoval díla jiných autorů:
Calderónova hra Schovávaná na schodech, dramatizace Dumasových Tří mušketýrů, Manon Lescaut podle Prévostova románu, Beaumarchais – Figarova svatba aj.
Narozen v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, vyrůstal společně s bratrem Josefem a sestrou Helenou, vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu univerzitu Karlovy. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života redaktorem Lidových novin, hodně cestoval, manželka herečka Olga Schrinpflugová.
komedie Loupežník (1920)
hra R.U. R. (1920)
alegorizující komedie Ze života hmyzu (1921): napsaná s bratrem Josefem
hra Věc Makropulos (1922): zhudebněna Janáčkem
hra Adam Stvořitel (1927): napsaná s bratrem Josefem; název byl ironickým symbolem
člověka, který zničí starý svět, aby vytvořil svět lepší, ale ztroskotává
hra Bílá nemoc (1937), Doktor si klade podmínku, než vyléčí Maršála z Bílé nemoci, aby přestal válčit, tím porušuje lékařskou přísahu, je ušlapán fanatickým davem – sebelepší jedinec je sám slabý aby čelil organizovanému zločinu.
hra Matka (1938), Hra, ve které Čapek ukazuje rozdíl mezi mužským a ženským pojetím života, muž řeší neosobní úkoly, žena zase zachování života, přesto žena pošle svého jediného syna bránit malé děti.
Vladislav Vančura (1891 –1942)
prozaik, dramatik, scénárista, režisér, první předseda Devětsilu, povoláním lékař
hra Alchymista (1932): řeší problematiku individualismu a národního charakteru na osudu
italského alchymisty a šarlatána
hra Jezero Ukereve (1935): zabývá se problematikou kolonialismu, odehrává se v exotickém
africkém prostředí
komedie Josefina (1947): zůstala v rukopise a premiéru měla až po válce, námět připomíná
Shawovu hru Pygmalion, odehrává se v prostředí konzervatoře
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie
básník, prozaik, dramatik, překladatel; publicistická a teoretická tvorba
člen Devětsilu (od r. 1922) a Surrealistické skupiny
Narodil se v Biskoupkách u Třebíče, po maturitě studoval krátce v Brně práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy, studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
hra Milenci z kiosku (1932)
hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956)
Adaptoval díla jiných autorů:
Calderónova hra Schovávaná na schodech, dramatizace Dumasových Tří mušketýrů, Manon Lescaut podle Prévostova románu, Beaumarchais – Figarova svatba aj.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)