Prenatální vývoj trvá přibližně po dobu devíti měsíců, je to tedy doba od oplození vajíčka po narození jedince. Jedná se především o vývoj biologický, protože se v této době vytvářejí všechny orgánové systémy. Zároveň lze vypozorovat i vývoj psychiky, neboť plod získává první zkušenosti a navazuje určitý druh kontaktu s matkou.
V prenatální vývoji se vydělují tři základní fáze:
1) fáze oplození
- trvá tři týdny, v tomto období dochází k uhnízdění blastocyty a vytvoření tří zárodečných listů, následně vzniká nervová trubice, která je základem nervového systému člověka
2) embryonální období
- období mezi čtvrtým a dvanáctým týdnem těhotenství, u plodu se vytváří hlavní orgánové základy a embryo je citlivé na působení různých faktorů, které mohou způsobit psychické i fyzické vady
3) fetální období
- období od dvanáctého týdne až po narození dítěte, dokončuje se vývoj orgánových systémů, u plodu se opět vyskytuje zvýšená citlivost na různé faktory a to i změny v matčině organismu
Prenatální období lze označit jako nejranější období psychické ontogeneze. Rodí se tu základy psychiky člověka, ale je velice obtížné je dohledat. Dříve se provádělo zkoumání předčasně narozených dětí, nebo byl uměle vyvolán porod, ale v obou případech se změnilo vnější prostředí, ve kterém plod existoval, a tak výsledky nemohly odrážet situaci, kdy by byl plod stále v děloze. Dnes se již využívá moderní technika k registrování spontánních aktivit a reakcí plodu na podněty, jako např. změna srdeční aktivity plodu, termografie, záznamy z ultrazvuku atd.
Plod je již velmi brzy připravován pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití a pro interakci se zevním světem. V jednotlivých stádiích je schopen více reagovat na vnější vlivy, svým způsobem ovlivňovat okolí a dokonce lze hovořit i o získávání prvotních zkušeností.
2. měsíc – byly zaregistrovány drobné záškuby a kontrakce plodu
3. měsíc – plod spontánně pohybuje končetinami, čelem a hlavou, otvírá a zavírá ústa, reaguje na dotyk v oblasti nosu a úst
4. měsíc – v této fázi plod otvírá a zavírá ústa, pohybuje jazykem a mění výraz tváře, reaguje na dotyk kdekoliv na těle, ale pouze v místě podráždění – vytváří se tu tedy základní reflexy
5. měsíc – u plodu se již rozlišuje spánkový a bdělý stav, reaguje na tlukot matčina srdce a rozlišuje jednotlivé chutě, objevují se individuální rozdíly ve frekvenci pohybů, od dvacátého týdne již plně fungují senzorické dráhy bolesti
6. měsíc – plod reaguje na akustické podněty, zvuky a řeč, pohyby končetin jsou velmi intenzivní
7.- 9. měsíc – ke konci těhotenství jedinec rozlišuje hlas matky s různými emocionálními odstíny, v této době se připravuje na novou fázi života a je již natolik zralý, že zvládne předčasné narození; významné je, že v tomto období je jedinec schopný krátce udržet určité informace v paměti ( habitace = úbytek reakce na opakování téhož podnětu, ale ne na odlišný podnět, nejde tedy o prostou únavu ), v poslední fázi už je plod schopen od sebe odlišit slabiky baba, bibi; schopnost habitace je slabší při nedostatku kyslíku, když matka bere určité typy léku (Diazepam), hodinu a půl po vykouření jedné cigarety; dítě reaguje na nepříjemnou polohu matky, nedostatek vzduchu,…
V prenatálním období začíná interakce matky a plodu. Podíl matky je sice bohatší, ale i dítě je aktivním účastníkem. Způsob, kterým může dítě s matkou komunikovat může být buď fyziologický, pomocí smyslů nebo na úrovni emocionální.
1) fyziologický způsob komunikace
- kontakt matky a plodu je zprostředkován krví, ve které jsou obsaženy různé látky jako adrenalin,… plod tedy prožívá stejné pocity jako organismus matky ( např. pokud matka prožívá stres, její prožitky stimulují určité fyziologické reakce u dítěte )
2) smyslová komunikace
- plod reaguje na některé smyslové podněty, např. masírování břicha, změnu polohy matky nebo její hlas; svoji nelibost dítě vyjádří pohybovou aktivitou
3) emocionální a racionální postoj matky k plodu
- matka na plod soustřeďuje svoji pozornost a určitým způsobem prožívá jeho existenci (koncentrace pozornosti na jednu část těla je součástí různých relaxačních systémů a toto zaměření se zaručeně projeví v psychice dítěte)
V období před narozením se tedy vytvářejí všechny předpoklady pro budoucí samostatný život plodu:
Plod má vrozenou schopnost reagovat na změnu polohy, na sluchové a taktilně-kinestetické podněty a zároveň se chová tak, aby na něj mohly působit právě ty podněty, které jsou žádoucí. V posledním trimestru je vybaven orientačně-pátracím reflexem. Je prokázáno, že do značné míry určuje dobu porodu a napomáhá při něm.
Plod je schopen nejjednodušších forem učení. Rozlišuje mezi několika nejběžnějšími podněty a naučí se na ně různě reagovat. Vytváří se u něj bazální pocit bezpečí, spánkový rytmus matky většinou odpovídá spánkovému rytmu plodu a jakákoliv změna ve vnitřním prostředí matky se projeví u dítěte (prostřednictvím placenty).
Plod získává schopnost sociální interakce. Dostává se do kontaktu s matkou, která reaguje na jeho pohyby emocionálně a tyto její emoce ovlivňují dítě vytvářením zvláštních podnětových situací. Jedná se o počátky vnitřního prožívání, které je ale u nenarozeného jedince těžko prozkoumatelné.
Vazba, která se rozvíjí mezi matkou a dítětem po narození je pokračováním vztahu vytvořeného v prenatálním období. Přijetí nebo nepřijetí novorozence je ovlivněno průběhem těhotenství a spoluvytvářeno chováním plodu. V době zjištění gravidity je existence dítěte pouze tušená. Rodiče neznají vzhled, pohlaví, jméno, a tak mají možnost si vytvářet určité představy, které nejsou narušovány realitou.
Vztah matky a dítěte se jaksi předpokládá, ale sociální ani biologické faktory nijak nepodporují vědomí otcovství, proto je nutné pro posílení vztahu mezi otcem a dítětem, zapojit ho co nejvíce do „období očekávání miminka“.
Gravidita je doprovázena hormonálními změnami jako je nevolnost, střídání nálad, přecitlivělost či podrážděnost a období těhotenství je tedy dobou zátěže psychické, somatické a občas i sociální. U ženy se může projevit strach z budoucí role, z porodu, nechuť k vlastnímu tělu nebo obavy ze ztráty dosavadního životního stylu.
Mezníkem ve vztahu rodičů k dítěti je jeho první pohyb, kdy je jeho existence reálnější a vytváří se tak vztah ke konkrétnímu člověku. Do vnímání prvních pohybů by měl být znovu zapojen otec, aby se tak jeho vztah k dítěti plynule vyvíjel.
Rozhovor o průběhu těhotenství (mladá matka – 24 let)
1. Bylo vaše dítě plánované. Ve smyslu, zda-li jste se na jeho příchod těšila a připravovala nebo jste přípravy vnímala spíše jako nutnost?
Dítě bylo plánované. Na jeho příchod jsem se i s manželem těšila hodně a žádné velké přípravy jsem jako zapřísáhlý pesimista až do sedmého, osmého měsíce – tedy do stoprocentní jistoty – nedělala. Když už bylo všechno stoprocentně jisté, dělala jsem přípravy s velikou láskou.
2. Jaké byly vaše prvotní pocity a vztah k nenarozenému dítěti?
Zjištění, že jsem těhotná, mě rozplakalo. Vztah k dítěti – ani nevím, dlouho mě doktoři strašili, že není něco v pořádku, takže z těch začátků se mi vybavuje spíš velký strach, že o děťátko přijdeme.
3. Udržovala jste s dítětem v prvních třech měsících nějaký kontakt? Pokud ano jaký (mluvila jste na něj, hlazení břicha...)
Intenzivnější kontakt samozřejmě přišel, až když bříško začalo růst, ale vím, že jsem se celé těhotenství snažila být v dobré náladě. Hodně jsem si zpívala, bříško jsem měla od hlazení vyleštěné. Večer jsem si lehla, položila ruce na bříško a v duchu jsme si s Kačkou povídaly.
4. Uvědomovala jste si v prvních třech měsících existenci dítěte?
Jistě, to snad ani nejde jinak, ať už je to v pozitivním či negativním smyslu.
5. Jak jste během těhotenství rozvíjela Váš vztah k dítěti? Mluvení, ....
Hodně jsem si zpívala, mluvila jsem nahlas i v duchu – věděli jsme, že budeme mít holčičku, takže si pamatuji, jak jsem dceru oslovovala „holčičko moje malá“. Čím bylo bříško větší, tím víc jsem nevydržela v klidu, když jsem stála – pořád jsem se pohupovala v bocích.
6. Jak moc se váš a partnerův vztah k dítěti změnil po prvních náznacích pohybu?
Byl to krásný zážitek poprvé cítit, jak se dítko mele, ale myslím, že to náš vztah k němu ani moc nezměnilo, pořád to byl náš čertík. Byla to spíš sranda, jak se to bříško hýbalo.
7. Zapojila jste partnera do těhotenství a rozvíjela jste jeho vztah k dítěti v průběhu těhotenství? Pokud ano, jak.
Manžel naštěstí není žádné emocionální dřevo, takže naše těhotenství bylo společným zážitkem – pomáhal mi, já zase jemu…Vztah k dítěti měl a má stejně silný jako já. Čili manžel do těhotenství zapojen byl sám od sebe, nemusela jsem ho nijak zapojovat nebo do něčeho nutit.
8. Zaměřovala jste během těhotenství veškerou svoji pozornost na dítě? Zkuste zaznamenat, jak intenzita pozornosti narůstala.
Jsem realista. Teď nechci, aby to vyznělo špatně, ale rozhodně jsem nežila jenom pro dítě. V době těhotenství jsme rekonstruovali byt, manžel chodil do práce, já dálkově studovala. Do čtvrtého měsíce jsem i pracovala, jezdili jsme k rodičům – dalších činností a povinností bylo dost. Obecně řečeno ke všem událostem: Otěhotněli jsme a plynule přešli ze stádia uspěchaných mladých pracujících svobodných lidí do stavu klidnějších, tišších, ospalejších, zdomácnělých manželů, kteří se těší na své první dítě a přizpůsobují se mu.
9. Zaregistrovala jste v průběhu těhotenství, že by Vám dítě dávalo nějakým způsobem najevo nelibost? Třeba, že jste v nepříjemné poloze…?
Ne, to jsem nezaregistrovala. Možná se děťátku nemuselo všechno, co jsem dělala, líbit, ale rozhodně jsem nepoznala jeho projevy nelibosti. Snažila jsem se dělat vše tak, aby nemělo důvod být nespokojené.
10. Prožívala jste během těhotenství nějakou závažnou stresovou situaci? Myslíte, že ji s Vámi prožívalo i dítě?
Jistě, to jsem prožívala. Nejhorší bylo čtrnáctidenní čekání na výsledky testů po odběru plodové vody. Hrozili nám Downovým syndromem. Také má zkoušková období ve škole asi nebyla nic moc příjemného. Myslím, že dítě vnímá stres matky, to určitě ano.
11. Které věci Vás v průběhu těhotenství nejvíce děsily? Byl to strach z nové role, smutek ze ztráty životního stylu,...
Mě neděsilo v souvislosti s dítětem a během těhotenství nic. Dítě jsme chtěli a věděli jsme, co nás čeká.
12. Zaznamenala jste na sobě v průběhu těhotenství emocionální změny?
Ne asi nic zvláštního. Pokud ano, nevzpomínám si na to. Určitě jsem byla ospalejší a unavenější než obvykle.
13. Trápil Vás během těhotenství strach z porodu?
Strach jsem neměla, to ne. Měla jsem obavu z toho, že nevím, co mě čeká a jaké to bude – to ano. Říkala jsem si ale, že to přežily všechny ženy, tak já to přežiji taky. Navíc jsem byla lékaři ujišťována, že se mi bude dobře rodit, že se moje tělo připravuje zcela správně a neměl by být žádný problém. A nebyl.
14. Máte pocit, že po narození dítě mělo stejný spánkový rytmus jako vy v těhotenství?
Naše dítko hodně spalo, já v těhotenství také…Takže pokud by platilo, že dítě po narození spí tak, jak spala matka v těhotenství, odpověděla bych ano. Naše dítě mělo po narození stejný spánkový režim jako já v těhotenství.
