Domácí tvorba:
Člověk zahrada širá – Touto sbírkou básní vstoupil do literatury. Je dobově optimisticky laděná.
Poslední máj – Poéma věnovaná Juliu Fučíkovi.
Monology – Tyto básnické tvorby získaly největší ohlas. Zachycují erotickou lásku moderních lidí, kteří procházejí krizovými vztahy, prázdnotou i odcizením, což jsou problémy všelidské. Po této sbírce přestal psát poezii.
Majitelé klíčů – Drama s námětem z druhé světové války. Střídmě zde užito techniky absurdního dramatu.
Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek a Třetí sešit směšných lásek – Sbírky povídek. Získali si velkou popularitu.
Žert – Tento román nám ukazuje život vysokých škol a národa v době stalinismu. Román je celou sérií žertů. Začne to nevinným vtípkem, kterým chce vysokoškolák a komunista Ludvík Jahn rozzlobit svou dívku Markétu, která je také zapálenou komunistkou. Ludvík odpoví Markétě na dopis z politického školení, který plný optimistického nadšení pro socialismus, ale nezmiňuje se o jejich lásce, provokační pohlednicí „Optimismus je opiem lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Markéta postrádala smysl pro humor tohoto druhu a předala pohlednici stranickému výboru fakulty. Tam je jeho žert brán jako nepřátelský akt. Ludvík je vyloučen ze strany i z fakulty a odveden k černým jednotkám. Po letech se hrdina vrací k vědecké práci. Naskytne se mu příležitost pomstít se svému někdejšímu kolegovi Pavlu Zemánkovi, který se zasloužil o jeho vyloučení z fakulty. Svede mu manželku Helenu a považuje to za největší žert. Opět odchází k tragickému momentu. Manžel totiž nevěru přivítá, protože má jinou. Hrdinův pokus o pomstu tak ztroskotá stejně absurdně jak absurdní byla kdysi jeho vina. Na konci touží Ludvík po návratu do ztraceného ráje lidových písní, do archaického města, „kde láska je ještě láskou a bolest bolestí“.
Zahraniční tvorba
Zahraniční tvorba:
Život je jinde – Román je rozloučením s lyrickým viděním světa. Hlavní hrdina, tuctový básník Jaromil, v roce 1948 fanaticky obhajuje socialismus a nakonec skončí jako udavač.
Valčík na rozloučenou – Tzv. lázeňský román. Intelektuál Jakub, bývalý politický vězeň, se rozhodl kvůli bezvýchodnosti života za normalizace emigrovat.
Kniha smíchu a zapomnění – Toto dílo má sedm částí. Objevují se zde variace příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině. Obsahuje esejistické a filozofické pasáže. V centru je problém vymazání důležitých historických událostí z paměti národa.
Nesnesitelná lehkost bytí – Filozofický román. Hlavními hrdiny jsou dvě partnerské dvojice. První tvoří pražský lékař Tomáš a jeho partnerka Tereza. Ta se živí jako servírka. Po roce 1968 oba emigrují do Švýcarska. Tereza se ale za nějakou dobu vrací do Prahy a Tomáš ji nakonec následuje. Protože emigroval, je vyhozen z práce a živí se jako myč oken. Oba odchází na vesnici a snaží se tak utéci před StB, umírají ale při náhodné autonehodě. Druhou dvojici tvoří bývalá Tomášova milenka, malířka Sabina, a její partner, švýcarský levicový novinář Franz. Jejich vztah se rozpadá, protože Sabina není schopna udržet trvalý vztah. Sabina odjíždí do Paříže, později do USA. Franz je zabit jako oběť loupežného přepadení při demonstraci na podporu solidarity s Kambodžou. Kromě těchto se v díle prolínají i další dějové linie, které ale nejsou tak výrazné.
Nesmrtelnost – Tento román je autorovým posledním vydaným dílem. Zachycuje existenciální situaci člověka v 80. let 20. století. Jde o příběh sester Agnes a Laury a jejich partnerů. Nacházíme zde variace na témata času, smrti a nesmrtelnosti v životě osobním i v historii. Toto dílo zaujalo významné místo ve světovém postmoderním románu.
Jan Kostrhun – Narodil se v Podivíně. Vystudoval VŠZ v Brně, pracoval jako zootechnik. V současné době se živí jako spisovatel z povolání. Má vypravěčský talent. V počátečních dílech kladl důraz na poetické vyjádření a humor, později ironii a satiru. I v bolestech života nalézá prvky komiky a naopak uprostřed veselí se nachází i prvky tragické. V jeho tvorbě je patrná důvěrná znalost jihomoravské vesnice.
Černé ovce – Román.
Houpací kůň – Sbírka povídek.
Pytláci – Román.
Vinobraní – Tato novela se vztahuje ke třem generacím jedné rodiny, ale současně podává svědectví o vztahu dnešního venkova. Působivě je vylíčeno pouto mezi dědem a vnukem, kontrast mezi životní moudrostí stáří a dětským pohledem na svět. Zdařilá je postava dědy. Je to krásný lidský typ, člověk na první pohled drsný, ale s pochopením pro druhé a pro jejich chyby.
Co by to bylo, kdyby to byla láska – Román.
Svatba století – Tento román je kritikou zemědělské velkovýroby.
Kupte si svoje štěstí – Román o koních.
Svatba ve vypůjčených šatech – Tato novela má vztahu k roku 1968. Předkládá nám odraz a důsledky tohoto roku na každodenní život na jihomoravské vesnici. Použity byli i citáty z dobového tisku.
Život je jinde – Román je rozloučením s lyrickým viděním světa. Hlavní hrdina, tuctový básník Jaromil, v roce 1948 fanaticky obhajuje socialismus a nakonec skončí jako udavač.
Valčík na rozloučenou – Tzv. lázeňský román. Intelektuál Jakub, bývalý politický vězeň, se rozhodl kvůli bezvýchodnosti života za normalizace emigrovat.
Kniha smíchu a zapomnění – Toto dílo má sedm částí. Objevují se zde variace příběhů o devastaci českých lidí doma i v cizině. Obsahuje esejistické a filozofické pasáže. V centru je problém vymazání důležitých historických událostí z paměti národa.
Nesnesitelná lehkost bytí – Filozofický román. Hlavními hrdiny jsou dvě partnerské dvojice. První tvoří pražský lékař Tomáš a jeho partnerka Tereza. Ta se živí jako servírka. Po roce 1968 oba emigrují do Švýcarska. Tereza se ale za nějakou dobu vrací do Prahy a Tomáš ji nakonec následuje. Protože emigroval, je vyhozen z práce a živí se jako myč oken. Oba odchází na vesnici a snaží se tak utéci před StB, umírají ale při náhodné autonehodě. Druhou dvojici tvoří bývalá Tomášova milenka, malířka Sabina, a její partner, švýcarský levicový novinář Franz. Jejich vztah se rozpadá, protože Sabina není schopna udržet trvalý vztah. Sabina odjíždí do Paříže, později do USA. Franz je zabit jako oběť loupežného přepadení při demonstraci na podporu solidarity s Kambodžou. Kromě těchto se v díle prolínají i další dějové linie, které ale nejsou tak výrazné.
Nesmrtelnost – Tento román je autorovým posledním vydaným dílem. Zachycuje existenciální situaci člověka v 80. let 20. století. Jde o příběh sester Agnes a Laury a jejich partnerů. Nacházíme zde variace na témata času, smrti a nesmrtelnosti v životě osobním i v historii. Toto dílo zaujalo významné místo ve světovém postmoderním románu.
Jan Kostrhun – Narodil se v Podivíně. Vystudoval VŠZ v Brně, pracoval jako zootechnik. V současné době se živí jako spisovatel z povolání. Má vypravěčský talent. V počátečních dílech kladl důraz na poetické vyjádření a humor, později ironii a satiru. I v bolestech života nalézá prvky komiky a naopak uprostřed veselí se nachází i prvky tragické. V jeho tvorbě je patrná důvěrná znalost jihomoravské vesnice.
Černé ovce – Román.
Houpací kůň – Sbírka povídek.
Pytláci – Román.
Vinobraní – Tato novela se vztahuje ke třem generacím jedné rodiny, ale současně podává svědectví o vztahu dnešního venkova. Působivě je vylíčeno pouto mezi dědem a vnukem, kontrast mezi životní moudrostí stáří a dětským pohledem na svět. Zdařilá je postava dědy. Je to krásný lidský typ, člověk na první pohled drsný, ale s pochopením pro druhé a pro jejich chyby.
Co by to bylo, kdyby to byla láska – Román.
Svatba století – Tento román je kritikou zemědělské velkovýroby.
Kupte si svoje štěstí – Román o koních.
Svatba ve vypůjčených šatech – Tato novela má vztahu k roku 1968. Předkládá nám odraz a důsledky tohoto roku na každodenní život na jihomoravské vesnici. Použity byli i citáty z dobového tisku.
Ludvík Vaculík
Ludvík Vaculík – Narodil se na Valašsku. Pracoval u Bati ve Zlíně, později vystudoval žurnalistiku. Působil jako vychovatel, novinář a redaktor. V 70. letech zorganizoval tzv. Edici Petlice, kde od počátku 70. let vycházela díla autorů, jež nemohla vyjít oficiálně. Po roce 1989 se živí jako spisovatel z povolání. Spoluvytvořil filozofii českého disidentu a stal se jedním z duchovních vůdců listopadu 1989. Proslulý se stal textem 2 000 slov, který otiskl v červnu 1968 v Literárních novinách.
Sekyra – Román, jehož námětem je autorův vztah k otci a jeho dílu. Román začíná příjezdem hlavního hrdiny k bratrovi na valašskou vesnici. Cítí po otcově smrti potřebu zamyslet se nad životem, co po otci převzal a co po něm převzít nechce. Otec je zde představen ve třech fázích života. Především tak, jak hlavnímu hrdinovy utkvěl ve vzpomínkách z dětství. Tehdy pro něj byl otec skutečnou oporou a zdrojem obdivu. Dále se zde jeho otec rýsuje jako komunistický funkcionář po únoru 1948. Je přesvědčen o správnosti cesty a syn je na něho hrdý, když se jako první vzdal louky, kterou dostal při pozemkové reformě a vlastní prací ji zvelebil. Později se vztahy mezi nimi narušují. V procesu kolektivizace se otec v plnění funkcionářských úkolů dostává ve jménu myšlenky, které chce sloužit, do rozporu se svou osobitostí. Mění se jeho vztah k lidem. Ti se stávají jen prostředkem k dosažení politických cílů. Začíná se odcizovat i vlastní rodině. Dostává se do rozporu se světem, s nímž kdysi srostl. Výsledkem je rozvoj osobnosti, jímž jsou poznamenána poslední léta jeho života. Po smrti manželky odešel do pohraničí a tam se znovu oženil. Syn mu odmítl jít za svědka a napsal mu dopis, kterým se s ním rozešel. Otec dopis četl již na smrtelné posteli. Syn to nyní cítí jako tragické nedorozumění. Uvědomí si však, že cestou svého otce nemůže jít. Nechce sloužit velké nadosobní věci za cenu ztráty vlastní osobnosti. Jako k hlubině bezpečnosti se obrací k rodnému kraji a jeho lidem. To ho naplňuje pocitem řádu, i když si uvědomuje, že tento řád je narušován náporem civilizace. Autor zde pracuje se skutečným životním materiálem a používá publicistické prvky. Epický příběh v románu není zjevný, čtenář si ho musí sestavovat sám z množství vzpomínek a úvah, které nejsou chronologicky uspořádány. Osobitá je i práce s časem. Události současné se prolínají s minulými, někdy i v těže větě. Dílo proloženo četnými prvky valašského nářečí.
Morčata – Kafkovsky laděný román. Byl vydán v 70. letech v zahraničí.
Český snář – Tato experimentální próza z 80. let je autorovým nejlepším dílem. Dějem románu je příběh spisovatele zápasícího s tajnou policií. Spisovatel a jeho přátelé navzdory deformačním tlakům usilují zůstat sami sebou, chtějí si uhájit svou lidskou identitu. Román je napsán deníkovou formou fejetonistickým stylem. Jde o záznam jednoho roku v autorově životě.
Jak se dělá chlapec – Román o autorově vztahu se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.
Milan Kundera – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery, profesora JAMU. Sám JAMU, současně s filozofií, studoval. Studia ukončil na FAMU. Tam také později jako docent přednášel světovou literaturu. V roce 1970 byl propuštěn, roku 1975 odjel do Francie, kde přednášel na univerzitě. V listopadu 1979 byl zbaven československého státního občanství. Nyní žije v Paříží, věnuje se literatuře a přednáší na Sorbonně. V jeho dílech se objevuje paradoxní žert. Důraz klade na erotiku, která umožňuje překonávat existenční samotu.
Sekyra – Román, jehož námětem je autorův vztah k otci a jeho dílu. Román začíná příjezdem hlavního hrdiny k bratrovi na valašskou vesnici. Cítí po otcově smrti potřebu zamyslet se nad životem, co po otci převzal a co po něm převzít nechce. Otec je zde představen ve třech fázích života. Především tak, jak hlavnímu hrdinovy utkvěl ve vzpomínkách z dětství. Tehdy pro něj byl otec skutečnou oporou a zdrojem obdivu. Dále se zde jeho otec rýsuje jako komunistický funkcionář po únoru 1948. Je přesvědčen o správnosti cesty a syn je na něho hrdý, když se jako první vzdal louky, kterou dostal při pozemkové reformě a vlastní prací ji zvelebil. Později se vztahy mezi nimi narušují. V procesu kolektivizace se otec v plnění funkcionářských úkolů dostává ve jménu myšlenky, které chce sloužit, do rozporu se svou osobitostí. Mění se jeho vztah k lidem. Ti se stávají jen prostředkem k dosažení politických cílů. Začíná se odcizovat i vlastní rodině. Dostává se do rozporu se světem, s nímž kdysi srostl. Výsledkem je rozvoj osobnosti, jímž jsou poznamenána poslední léta jeho života. Po smrti manželky odešel do pohraničí a tam se znovu oženil. Syn mu odmítl jít za svědka a napsal mu dopis, kterým se s ním rozešel. Otec dopis četl již na smrtelné posteli. Syn to nyní cítí jako tragické nedorozumění. Uvědomí si však, že cestou svého otce nemůže jít. Nechce sloužit velké nadosobní věci za cenu ztráty vlastní osobnosti. Jako k hlubině bezpečnosti se obrací k rodnému kraji a jeho lidem. To ho naplňuje pocitem řádu, i když si uvědomuje, že tento řád je narušován náporem civilizace. Autor zde pracuje se skutečným životním materiálem a používá publicistické prvky. Epický příběh v románu není zjevný, čtenář si ho musí sestavovat sám z množství vzpomínek a úvah, které nejsou chronologicky uspořádány. Osobitá je i práce s časem. Události současné se prolínají s minulými, někdy i v těže větě. Dílo proloženo četnými prvky valašského nářečí.
Morčata – Kafkovsky laděný román. Byl vydán v 70. letech v zahraničí.
Český snář – Tato experimentální próza z 80. let je autorovým nejlepším dílem. Dějem románu je příběh spisovatele zápasícího s tajnou policií. Spisovatel a jeho přátelé navzdory deformačním tlakům usilují zůstat sami sebou, chtějí si uhájit svou lidskou identitu. Román je napsán deníkovou formou fejetonistickým stylem. Jde o záznam jednoho roku v autorově životě.
Jak se dělá chlapec – Román o autorově vztahu se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.
Milan Kundera – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se v Brně v rodině muzikologa Ludvíka Kundery, profesora JAMU. Sám JAMU, současně s filozofií, studoval. Studia ukončil na FAMU. Tam také později jako docent přednášel světovou literaturu. V roce 1970 byl propuštěn, roku 1975 odjel do Francie, kde přednášel na univerzitě. V listopadu 1979 byl zbaven československého státního občanství. Nyní žije v Paříží, věnuje se literatuře a přednáší na Sorbonně. V jeho dílech se objevuje paradoxní žert. Důraz klade na erotiku, která umožňuje překonávat existenční samotu.
Literatura po roce 1945
Literatura po roce 1945
Poezie
Oldřich Mikulášek – Významný brněnský básník, autor lyrické poezie. Originální tvůrce české poezie po roce 1945. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Vystřídal řadu zaměstnání. Od 30. let působil jako redaktor Lidových novin, Hostu do domu a v rozhlase. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který mu znesnadňoval pohyb. Od roku 1968 nepublikuje, do literatury se vrací až počátkem 80. let. S Kainarem má společné rodiště, železniční původ i charakter poezie. Poezie je sice základem jeho díla, ale psal také fejetony, reportáže a články pro děti. Je následovníkem Halase a Nerudy, z toho pramení hořkost a pesimismus jeho děl. Je básníkem tragickým, píše verše úzkostných pocitů. Existenci člověka vidí jako ustavičný boj s ohrožením, jako konflikt a drama. Hlavním nepřítelem je lidská lhostejnost a netečnost. Měl rád jižní Moravu. Je nadšen z moravského slunce a vinné révy. V jeho díle je patrná láska k Brnu, objevují se zde dělnická předměstí a Špilberk.
Tvorba ve 40. a 50. letech:
Pulsy – Tato sbírka básní je vyvrcholením autorovy první etapy tvorby. Reaguje zde na různé podoby lidské lhostejnosti, která je také jednou z příčin válek.
Horoucí zpěvy – Sbírka poplatná 50. létům. Nad linií tragiky převládá poezie oslavující život. Básník se sjednocuje s kolektivem a přírodou.
Krajem táhne prašivec – Básnická skladba výzva k intenzívnímu prožívání tohoto světa.
Tvorba v 60. letech:
Od konce 50. let vlivem nemoci přibývá v autorově poezii existenciální úzkost a pocit bezvýchodnosti.
Svlékání hadů – Sbírka básní.
Šokovaná růže – V této sbírce sdružuje milostnou i občanskou lyriku. Reaguje také na okupaci v roce 1968.
Tvorba v 80. letech:
Po okupaci autor nepublikuje a do literatury se vrací až na počátku 80. let.
Agogh – Tato sbírka je básníkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let. Za jeho života vyšla jen v zahraničí, u nás až po jeho smrti.
Jan Skácel – Brněnský básník, autor poezie všedního dne. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Nejdříve pracoval jako dělník, poté působil jako redaktor v časopise Host do domu a v literární redakci Československého rozhlasu. V době normalizace zakázaný autor. Do literatury se vrací na počátku 80. let. Pokračovatelem tradic Halasovy a Kainarovy poezie, byl spřízněný s Holanem a Mikuláškem. Častým motivem jeho tvorby je život tragiky a smrti. Smrt je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu. Psal málo milostných veršů. Inspiroval se přírodou, Brnem a jižní Moravou. Často psal sonety, používal refrény, opakování a volný verš. V jeho díle se objevuje nářečí, hovorová čeština, rčení a přísloví. Základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.
Poezie
Oldřich Mikulášek – Významný brněnský básník, autor lyrické poezie. Originální tvůrce české poezie po roce 1945. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Vystřídal řadu zaměstnání. Od 30. let působil jako redaktor Lidových novin, Hostu do domu a v rozhlase. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který mu znesnadňoval pohyb. Od roku 1968 nepublikuje, do literatury se vrací až počátkem 80. let. S Kainarem má společné rodiště, železniční původ i charakter poezie. Poezie je sice základem jeho díla, ale psal také fejetony, reportáže a články pro děti. Je následovníkem Halase a Nerudy, z toho pramení hořkost a pesimismus jeho děl. Je básníkem tragickým, píše verše úzkostných pocitů. Existenci člověka vidí jako ustavičný boj s ohrožením, jako konflikt a drama. Hlavním nepřítelem je lidská lhostejnost a netečnost. Měl rád jižní Moravu. Je nadšen z moravského slunce a vinné révy. V jeho díle je patrná láska k Brnu, objevují se zde dělnická předměstí a Špilberk.
Tvorba ve 40. a 50. letech:
Pulsy – Tato sbírka básní je vyvrcholením autorovy první etapy tvorby. Reaguje zde na různé podoby lidské lhostejnosti, která je také jednou z příčin válek.
Horoucí zpěvy – Sbírka poplatná 50. létům. Nad linií tragiky převládá poezie oslavující život. Básník se sjednocuje s kolektivem a přírodou.
Krajem táhne prašivec – Básnická skladba výzva k intenzívnímu prožívání tohoto světa.
Tvorba v 60. letech:
Od konce 50. let vlivem nemoci přibývá v autorově poezii existenciální úzkost a pocit bezvýchodnosti.
Svlékání hadů – Sbírka básní.
Šokovaná růže – V této sbírce sdružuje milostnou i občanskou lyriku. Reaguje také na okupaci v roce 1968.
Tvorba v 80. letech:
Po okupaci autor nepublikuje a do literatury se vrací až na počátku 80. let.
Agogh – Tato sbírka je básníkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let. Za jeho života vyšla jen v zahraničí, u nás až po jeho smrti.
Jan Skácel – Brněnský básník, autor poezie všedního dne. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Nejdříve pracoval jako dělník, poté působil jako redaktor v časopise Host do domu a v literární redakci Československého rozhlasu. V době normalizace zakázaný autor. Do literatury se vrací na počátku 80. let. Pokračovatelem tradic Halasovy a Kainarovy poezie, byl spřízněný s Holanem a Mikuláškem. Častým motivem jeho tvorby je život tragiky a smrti. Smrt je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu. Psal málo milostných veršů. Inspiroval se přírodou, Brnem a jižní Moravou. Často psal sonety, používal refrény, opakování a volný verš. V jeho díle se objevuje nářečí, hovorová čeština, rčení a přísloví. Základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.
Jan Trefulka – Předseda obce moravskoslezských spisovatelů. Studoval v Praze literární vědu a estetiku. Pracoval jako traktorista, později v redakcích. Od roku 1963 působil v Hostu do domu. Po zrušení časopisu manuálně pracoval. Po listopadu 1989 se vrací do literatury.
Tvorba do roku 1968:
Pršelo jim štěstí – Touto novelou vstoupil v roce 1962 do literatury. Děj vypráví o mládeži v době stalinismu.
Třiatřicet stříbrných křepelek – Novela vypráví příběh manželské nevěry.
Nálezy pana Minuse – Detektivně laděná próza.
Tvorba po roce 1968:
Trefulka již nesmí publikovat. Některá díla vyšla v samizdatu nebo v exilu.
O bláznech jen dobré – Tento román líčí život dobromyslného podivína z jihomoravského maloměsta. Hlavním hrdinou je důchodce Cyril Duša. Zdá se mu, že je smrtelně nemocen a chce ještě před smrtí okusit svobodný život. Opustí rodinu a najde si mladou ženu. Nakonec se zmoudřelý vrací k ženě a synovi. Příběh je ironický a humorný. Je oslavou lidí, kteří navzdory všemu usilují o prohloubení vlastní osobnosti.
Svedený a opuštěný – Tento román vypráví příběh katolického bohoslovce, vyloučeného po roce 1948 ze studií. Objevuje se zde paralela s lidmi, kteří byli po roce 1968 vyloučeni ze strany a propuštěni ze zaměstnání.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.
Jan Trefulka – Předseda obce moravskoslezských spisovatelů. Studoval v Praze literární vědu a estetiku. Pracoval jako traktorista, později v redakcích. Od roku 1963 působil v Hostu do domu. Po zrušení časopisu manuálně pracoval. Po listopadu 1989 se vrací do literatury.
Tvorba do roku 1968:
Pršelo jim štěstí – Touto novelou vstoupil v roce 1962 do literatury. Děj vypráví o mládeži v době stalinismu.
Třiatřicet stříbrných křepelek – Novela vypráví příběh manželské nevěry.
Nálezy pana Minuse – Detektivně laděná próza.
Tvorba po roce 1968:
Trefulka již nesmí publikovat. Některá díla vyšla v samizdatu nebo v exilu.
O bláznech jen dobré – Tento román líčí život dobromyslného podivína z jihomoravského maloměsta. Hlavním hrdinou je důchodce Cyril Duša. Zdá se mu, že je smrtelně nemocen a chce ještě před smrtí okusit svobodný život. Opustí rodinu a najde si mladou ženu. Nakonec se zmoudřelý vrací k ženě a synovi. Příběh je ironický a humorný. Je oslavou lidí, kteří navzdory všemu usilují o prohloubení vlastní osobnosti.
Svedený a opuštěný – Tento román vypráví příběh katolického bohoslovce, vyloučeného po roce 1948 ze studií. Objevuje se zde paralela s lidmi, kteří byli po roce 1968 vyloučeni ze strany a propuštěni ze zaměstnání.
Reflexivní a meditativní poezie
Reflexivní a meditativní poezie
František Halas – Básník subjektivní a meditativní poezie, překladatel. Narozen v Brně. Vyučil se knihkupcem, působil jako redaktor pražského nakladatelství Orbis. Přátelil se s Mahenem a Václavkem.
Sépie – Tato sbírka vychází z dobového poetismu. Obsahuje milostnou lyriku a reflexivní poezii. Je naplněna melancholií a hořkostí. Vyjadřuje víru v tvůrčí schopnost člověka a poezii, která jediná nikdy nezemře.
Kohout plaší smrt, Hořec – Tyto sbírky přinášejí motivy rozkladu, nicoty a hrůzy z pomíjivosti, které korespondují s prostředím a dobou: podzim, noc, hřbitov. Básníka mučí otázky života a smrti, odráží boj o nalezení smyslu života i umění. Najdeme zde střídání a konfrontování smyslových a konkrétních prvků s prvky abstraktními, bohatou metaforiku, přerývaný verš, kakofonii, archaismy a neologismy.
Staré ženy – Básnická skladba. Obsahuje nemilosrdně reálné vidění rysů proletářské ženy na sklonku jejího života. Snažil se postihnout obraz bolestného stárnutí.
Tvorba 2. poloviny 30. let a období okupace:
Nebezpečí fašismu, války a občanská válka ve Španělsku přivádějí Halase k poezii společenského zápasu, k boji proti zlu. Navštívil Španělsko, v době okupace pracoval v ilegalitě.
Dokořán – Sbírka je reakcí na válku ve Španělsku. Zde ještě dominují spiritualistické nálady a motivy.
Torzo naděje – Sbírka básní.
Mobilizace – Báseň je reakcí na Mnichov
Praze – Báseň připomíná slavnou husitskou tradici.
Zpěv úzkosti – Tato báseň vyjadřuje víru ve vítězství a vyzývá k boji.
Naše paní Božena Němcová – Sbírka ku příležitosti 120. výročí jejího narození. Je chápána jako vzor národní hrdosti a síly, opěvována je krása její řeči.
Ladění – Sbírka básní. Opěvuje věčné hodnoty a krásu mateřského jazyka, dětský svět říkanek a domov.
Poválečné období:
A co básník – Sbírka vyjadřuje autorovo znepokojení a zklamání z poměrů po roce 1948.
Já se tam vrátím – Básnická, lyrizovaná próza zachycuje kouzelný kraj básníkova mládí.
František Halas – Básník subjektivní a meditativní poezie, překladatel. Narozen v Brně. Vyučil se knihkupcem, působil jako redaktor pražského nakladatelství Orbis. Přátelil se s Mahenem a Václavkem.
Sépie – Tato sbírka vychází z dobového poetismu. Obsahuje milostnou lyriku a reflexivní poezii. Je naplněna melancholií a hořkostí. Vyjadřuje víru v tvůrčí schopnost člověka a poezii, která jediná nikdy nezemře.
Kohout plaší smrt, Hořec – Tyto sbírky přinášejí motivy rozkladu, nicoty a hrůzy z pomíjivosti, které korespondují s prostředím a dobou: podzim, noc, hřbitov. Básníka mučí otázky života a smrti, odráží boj o nalezení smyslu života i umění. Najdeme zde střídání a konfrontování smyslových a konkrétních prvků s prvky abstraktními, bohatou metaforiku, přerývaný verš, kakofonii, archaismy a neologismy.
Staré ženy – Básnická skladba. Obsahuje nemilosrdně reálné vidění rysů proletářské ženy na sklonku jejího života. Snažil se postihnout obraz bolestného stárnutí.
Tvorba 2. poloviny 30. let a období okupace:
Nebezpečí fašismu, války a občanská válka ve Španělsku přivádějí Halase k poezii společenského zápasu, k boji proti zlu. Navštívil Španělsko, v době okupace pracoval v ilegalitě.
Dokořán – Sbírka je reakcí na válku ve Španělsku. Zde ještě dominují spiritualistické nálady a motivy.
Torzo naděje – Sbírka básní.
Mobilizace – Báseň je reakcí na Mnichov
Praze – Báseň připomíná slavnou husitskou tradici.
Zpěv úzkosti – Tato báseň vyjadřuje víru ve vítězství a vyzývá k boji.
Naše paní Božena Němcová – Sbírka ku příležitosti 120. výročí jejího narození. Je chápána jako vzor národní hrdosti a síly, opěvována je krása její řeči.
Ladění – Sbírka básní. Opěvuje věčné hodnoty a krásu mateřského jazyka, dětský svět říkanek a domov.
Poválečné období:
A co básník – Sbírka vyjadřuje autorovo znepokojení a zklamání z poměrů po roce 1948.
Já se tam vrátím – Básnická, lyrizovaná próza zachycuje kouzelný kraj básníkova mládí.
Dramatická tvorba
Dramatická tvorba
Jiří Mahen – Vlastním jménem Antonín Vančura. Básník, dramatik, prozaik a novinář. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Tři roky působil jako středoškolský profesor v Hodoníně a Přerově. Roku 1910 odešel do Brna, kde zejména po první světové válce rozvinul činnost jako novinář, divadelník a knihovník. V letech 1918–1922 působil jako dramaturg Národního divadla v Brně. Od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně. Jeho počáteční tvorba byla ovlivněna anarchismem, pozdější impresionismem.
Jánošík – Toto drama bylo inspirováno autorovými zážitky z cesty na Slovensko.
Mrtvé moře – Drama. Podává obraz boje za svobodu. Námětem je historická látka z 18. století ze života českých bratří. Zobrazuje náboženské i sociální konflikty.
Rybářská knížka – Soubor vzpomínek, poznámek, nápadů a povídek.
Ulička odvahy – Lyrická komedie, ve které se autor blíží dadaistickému a poetistickému programu.
Husa na provázku – Soubor šesti poetistických filmových libret.
Novinářská tvorba
Rudolf Těsnohlídek – Básník, prozaik, novinář a překladatel. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia nedokončil. Poté se sblížil skupinou literátů kolem Stanislava Kostky Neumana a začal být literárně činný. Do jeho života hluboce zasáhla tragická smrt jeho ženy na svatební cestě v Norsku roku 1905. V roce 1906 nastoupil v Brně novinářskou dráhu. Působil v Lidových novinách jako redaktor, později jako referent ze soudní síně. Na svých cestách po Evropě poznal zejména skandinávské země. Z literatur těchto zemí také překládal. V roce 1928 spáchal v Brně sebevraždu. Psal fejetony a soudničky. Je také autorem knih pro děti. Jeho literární tvorbu reprezentují především novinářské romány, v nichž zachytil své dojmy z moravské přírody a svět drobných lidí z brněnského předměstí. Jeho lyrika a básnické prózy odrážejí náladu z konce devatenáctého století a vlastní tragické pocity.
Poseidón, Kolonia Kulejsík a Příběhy poťóchlencovy – Třídílná románová kronika z brněnské periferie. Popisuje všední život drobných postav a figurek v Brně.
Liška Bystrouška – Lyrická pohádka. Leoš Janáček podle ní napsal stejnojmennou operu.
Cvrček na cestách – Próza pro děti.
Eskymo Welzl – Knižní vydání série dopisů se vzpomínkami českého polárníka Eskyma Welzla. Dopisy původně zpracoval pro Lidové noviny.
Jiří Mahen – Vlastním jménem Antonín Vančura. Básník, dramatik, prozaik a novinář. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Tři roky působil jako středoškolský profesor v Hodoníně a Přerově. Roku 1910 odešel do Brna, kde zejména po první světové válce rozvinul činnost jako novinář, divadelník a knihovník. V letech 1918–1922 působil jako dramaturg Národního divadla v Brně. Od roku 1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně. Jeho počáteční tvorba byla ovlivněna anarchismem, pozdější impresionismem.
Jánošík – Toto drama bylo inspirováno autorovými zážitky z cesty na Slovensko.
Mrtvé moře – Drama. Podává obraz boje za svobodu. Námětem je historická látka z 18. století ze života českých bratří. Zobrazuje náboženské i sociální konflikty.
Rybářská knížka – Soubor vzpomínek, poznámek, nápadů a povídek.
Ulička odvahy – Lyrická komedie, ve které se autor blíží dadaistickému a poetistickému programu.
Husa na provázku – Soubor šesti poetistických filmových libret.
Novinářská tvorba
Rudolf Těsnohlídek – Básník, prozaik, novinář a překladatel. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia nedokončil. Poté se sblížil skupinou literátů kolem Stanislava Kostky Neumana a začal být literárně činný. Do jeho života hluboce zasáhla tragická smrt jeho ženy na svatební cestě v Norsku roku 1905. V roce 1906 nastoupil v Brně novinářskou dráhu. Působil v Lidových novinách jako redaktor, později jako referent ze soudní síně. Na svých cestách po Evropě poznal zejména skandinávské země. Z literatur těchto zemí také překládal. V roce 1928 spáchal v Brně sebevraždu. Psal fejetony a soudničky. Je také autorem knih pro děti. Jeho literární tvorbu reprezentují především novinářské romány, v nichž zachytil své dojmy z moravské přírody a svět drobných lidí z brněnského předměstí. Jeho lyrika a básnické prózy odrážejí náladu z konce devatenáctého století a vlastní tragické pocity.
Poseidón, Kolonia Kulejsík a Příběhy poťóchlencovy – Třídílná románová kronika z brněnské periferie. Popisuje všední život drobných postav a figurek v Brně.
Liška Bystrouška – Lyrická pohádka. Leoš Janáček podle ní napsal stejnojmennou operu.
Cvrček na cestách – Próza pro děti.
Eskymo Welzl – Knižní vydání série dopisů se vzpomínkami českého polárníka Eskyma Welzla. Dopisy původně zpracoval pro Lidové noviny.
Proletářská poezie
Proletářská poezie
Jiří Wolker – Narozen v Prostějově. Má hudební, literární i výtvarné nadání. Po maturitě na gymnáziu studoval v Praze práva. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou a jejím časopisem Host, později se skupinou Devětsil. Obě sdružení opouští pro jejich odklon od proletářského umění. Od roku 1921 je členem KSČ. Umírá na tuberkulózu. Psal poezii, prózu, divadelní hry a pohádky pro děti. Počáteční verše jsou ovlivněny dekadencí a vitalismem.
Host do domu – Vitalisticky laděná sbírka básní. Objevuje se zde smyslové okouzlení, radost ze života, harmonie a časté náboženské obrazy. Jedná se o tzv. poezii prostých věcí. Používá prostý verš, metafory a personifikace. Ve sbírce převládá názor, že láskou a pokorou lze vyřešit společenské rozpory.
Poštovní schránka – Báseň.
Svatý Kopeček – Rozsáhlá, původně samostatná báseň. Později připojena ke sbírce Host do domu. Volně řazené motivy připomínají metodu apollinairovského pásma. Autor zde vzpomíná na návštěvy u babičky, setkání s kamarády z dětství. Lyrická vzpomínka na milou. Objevuje se zde přání, aby se jedinec vřadil do kolektivu. Rekapituluje dosavadní život a citové postoje.
Těžká hodina – Sbírka proletářské poezie. Úvodní stejnojmenná báseň označuje těžkou hodinou přerodu chlapce v muže. Jádro sbírky tvoří tři sociální balady: Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu a Balada o očích topičových. Vykresluje v nich obraz sociálních rozdílů. V pozůstalosti byly zanechané další, např. Balada z nemocnice, Balada o námořníku, U rentgenu. Své náměty berou z oblasti technické a společenské soudobé skutečnosti, vnáší snové prvky.
Na konci života píše básně, ve kterých se odráží jeho nemoc. Např. Umírající, Rekonvalescent a známý Epitaf.
Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť – Tři nepříliš úspěšné divadelní hry.
O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi, Pohádka o listonošovi – Moderní pohádky, které mají většinou sociální aspekty. Jsou civilnější, tradiční pohádkové postavy a motivy jsou odstraněny. Hrdiny jsou třeba knihař, milionář, kominík či listonoš. Zázračnost je jediný nadpřirozený pohádkový motiv, který ponechal.
Proletářské umění – Programové a kritické stati věnované proletářskému umění.
Jiří Wolker – Narozen v Prostějově. Má hudební, literární i výtvarné nadání. Po maturitě na gymnáziu studoval v Praze práva. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou a jejím časopisem Host, později se skupinou Devětsil. Obě sdružení opouští pro jejich odklon od proletářského umění. Od roku 1921 je členem KSČ. Umírá na tuberkulózu. Psal poezii, prózu, divadelní hry a pohádky pro děti. Počáteční verše jsou ovlivněny dekadencí a vitalismem.
Host do domu – Vitalisticky laděná sbírka básní. Objevuje se zde smyslové okouzlení, radost ze života, harmonie a časté náboženské obrazy. Jedná se o tzv. poezii prostých věcí. Používá prostý verš, metafory a personifikace. Ve sbírce převládá názor, že láskou a pokorou lze vyřešit společenské rozpory.
Poštovní schránka – Báseň.
Svatý Kopeček – Rozsáhlá, původně samostatná báseň. Později připojena ke sbírce Host do domu. Volně řazené motivy připomínají metodu apollinairovského pásma. Autor zde vzpomíná na návštěvy u babičky, setkání s kamarády z dětství. Lyrická vzpomínka na milou. Objevuje se zde přání, aby se jedinec vřadil do kolektivu. Rekapituluje dosavadní život a citové postoje.
Těžká hodina – Sbírka proletářské poezie. Úvodní stejnojmenná báseň označuje těžkou hodinou přerodu chlapce v muže. Jádro sbírky tvoří tři sociální balady: Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu a Balada o očích topičových. Vykresluje v nich obraz sociálních rozdílů. V pozůstalosti byly zanechané další, např. Balada z nemocnice, Balada o námořníku, U rentgenu. Své náměty berou z oblasti technické a společenské soudobé skutečnosti, vnáší snové prvky.
Na konci života píše básně, ve kterých se odráží jeho nemoc. Např. Umírající, Rekonvalescent a známý Epitaf.
Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť – Tři nepříliš úspěšné divadelní hry.
O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi, Pohádka o listonošovi – Moderní pohádky, které mají většinou sociální aspekty. Jsou civilnější, tradiční pohádkové postavy a motivy jsou odstraněny. Hrdiny jsou třeba knihař, milionář, kominík či listonoš. Zázračnost je jediný nadpřirozený pohádkový motiv, který ponechal.
Proletářské umění – Programové a kritické stati věnované proletářskému umění.
Poetismus
Poetismus
Vítězslav Nezval – Básník, prozaik, dramatik a překladatel. Autor publicistické a teoretické tvorby, představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie. Byl členem Devětsilu a Surrealistické skupiny. Narodil se v Biskoupkách u Třebíče. Po maturitě v Brně krátce studoval práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy. Studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
20. léta:
Most – Tato sbírka je autorovou prvotinou. Je v ní patrný vliv Rimbauda, Apollinaira a Březiny. Básník zde vyjadřuje své dojmy a vzpomínky z domova, zážitky z dětství a mládí. Hledá „mosty“ – spojnice v prostoru a čase, spojnice mezi sebou a světem.
Básně noci – Sbírka básní.
Podivuhodný kouzelník – Tato poetistická skladba je básnickým autoportrétem. Kouzelník učí člověka chápat krásu světa. Tím kouzelníkem je sama poezie.
Akrobat – Báseň.
Edison – Polytematická básnická skladba. Oslavuje tvůrčí činnost člověka. Je ovlivněna společenskými událostmi. Osobnost vynálezce je inspirací, promítá se ale i básníků vlastní vztah k modernímu světu a lidem. Často zde najdeme protiklady jako radost X smutek, život X smrt.
Signál času – Báseň. Ke sbírce byla připojena dodatečně. Navazuje na Edisona. Je inspirována Edisonovým úmrtím a je reakcí na hospodářskou krizi.
Pantomima – Tato sbírka je programovou manifestací poetismu.
Papoušek na motocyklu – Básnický manifest poetismu.
Depeše na kolečkách – Hříčky, kaligramy a scénky.
Abeceda – Cyklus asociací představ z tvaru písmen.
30. léta:
Nezvalova tvorba se dělí na linii politickou, sociální a surrealistickou.
Polická a sociální tvorba:
Pět prstů – V této sbírce zaznívá kritika doby, ale i víra v lepší budoucnost.
Skleněný havelok – Sbírka básní, která vyzývá k revoltě proti měšťáckému světu.
Zpáteční lístek – Sbírka básní.
Sbírky jsou formově bohaté. Obsahují popěvky, říkadla, hříčky, meditativní básně, revoluční apely, dopisy atd.
Sbohem a šáteček – Tato sbírka vznikla po autorově návratu z cesty po Francii a Itálii. Převažuje pocit štěstí.
Surrealistická tvorba:
V roce 1934 u nás Nezval založil Surrealistickou skupinu, která vydala tři surrealistické básnické sbírky:
Žena v množném čísle – Sbírka básní.
Praha s prsty deště – Sbírka básní obdivující krásy Prahy. Objevuje se zde prolínání minulosti a přítomnosti.
Absolutní hrobař – V této sbírce autor vyjádřil odpor proti fašismu.
Současně vydal anonymně jiný typ poezie ve sbírkách věnovaných postavě věčného studenta Roberta Davida:
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
Sbírky obsahují sociální poezii viděnou očima nezaměstnaného studenta. Zachycují společenskou krizi a nebezpečí fašismu. Autor zde užil formu villonské balady.
Konec 30. let a okupace:
Koncem roku 1938 se Nezval rozešel se surrealisty a dochází k nové orientaci v jeho poezii. Vyjadřuje své občanské postoje a pevné pouto s rodnou zemí.
Matka naděje – V této sbírce je úzkostný vztah k autorově nemocné matce. přenesen na úzkost o osud rodné země a obavy o budoucnost národa.
Pět minut za městem – Sbírka obdivuje krásy Prahy, vyjadřuje vědomí národní tradice a odpor k okupaci.
Tvorba po roce 1945:
Po roce 1945 píše Nezval socialisticky laděnou poezii.
Stalin – Poéma zachycuje budovatelské nadšení, revoluční elán a přání míru. Dílo je ovlivněno schematismem.
Chrpy a města – Sbírka vyjadřuje autorův vztah k rodné zemi a k vesnici.
Na břehu řeky Svratky – Báseň.
Divadelní hry:
Milenci z kiosku – V této komedii je ještě patrný odraz poetismu. Má protiměšťácký tón.
Manon Lescaut – Tato hra je volnou poetistickou adaptací Prévostova románu.
Tři mušketýři – Dramatizace Dumasova románu.
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – Tato hra je varováním před zneužitím atomové energie, neomezenou mocí a násilím. Je prostoupena ideály humanismu a demokracie.
Vítězslav Nezval – Básník, prozaik, dramatik a překladatel. Autor publicistické a teoretické tvorby, představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie. Byl členem Devětsilu a Surrealistické skupiny. Narodil se v Biskoupkách u Třebíče. Po maturitě v Brně krátce studoval práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy. Studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
20. léta:
Most – Tato sbírka je autorovou prvotinou. Je v ní patrný vliv Rimbauda, Apollinaira a Březiny. Básník zde vyjadřuje své dojmy a vzpomínky z domova, zážitky z dětství a mládí. Hledá „mosty“ – spojnice v prostoru a čase, spojnice mezi sebou a světem.
Básně noci – Sbírka básní.
Podivuhodný kouzelník – Tato poetistická skladba je básnickým autoportrétem. Kouzelník učí člověka chápat krásu světa. Tím kouzelníkem je sama poezie.
Akrobat – Báseň.
Edison – Polytematická básnická skladba. Oslavuje tvůrčí činnost člověka. Je ovlivněna společenskými událostmi. Osobnost vynálezce je inspirací, promítá se ale i básníků vlastní vztah k modernímu světu a lidem. Často zde najdeme protiklady jako radost X smutek, život X smrt.
Signál času – Báseň. Ke sbírce byla připojena dodatečně. Navazuje na Edisona. Je inspirována Edisonovým úmrtím a je reakcí na hospodářskou krizi.
Pantomima – Tato sbírka je programovou manifestací poetismu.
Papoušek na motocyklu – Básnický manifest poetismu.
Depeše na kolečkách – Hříčky, kaligramy a scénky.
Abeceda – Cyklus asociací představ z tvaru písmen.
30. léta:
Nezvalova tvorba se dělí na linii politickou, sociální a surrealistickou.
Polická a sociální tvorba:
Pět prstů – V této sbírce zaznívá kritika doby, ale i víra v lepší budoucnost.
Skleněný havelok – Sbírka básní, která vyzývá k revoltě proti měšťáckému světu.
Zpáteční lístek – Sbírka básní.
Sbírky jsou formově bohaté. Obsahují popěvky, říkadla, hříčky, meditativní básně, revoluční apely, dopisy atd.
Sbohem a šáteček – Tato sbírka vznikla po autorově návratu z cesty po Francii a Itálii. Převažuje pocit štěstí.
Surrealistická tvorba:
V roce 1934 u nás Nezval založil Surrealistickou skupinu, která vydala tři surrealistické básnické sbírky:
Žena v množném čísle – Sbírka básní.
Praha s prsty deště – Sbírka básní obdivující krásy Prahy. Objevuje se zde prolínání minulosti a přítomnosti.
Absolutní hrobař – V této sbírce autor vyjádřil odpor proti fašismu.
Současně vydal anonymně jiný typ poezie ve sbírkách věnovaných postavě věčného studenta Roberta Davida:
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida – Sbírka básní.
Sbírky obsahují sociální poezii viděnou očima nezaměstnaného studenta. Zachycují společenskou krizi a nebezpečí fašismu. Autor zde užil formu villonské balady.
Konec 30. let a okupace:
Koncem roku 1938 se Nezval rozešel se surrealisty a dochází k nové orientaci v jeho poezii. Vyjadřuje své občanské postoje a pevné pouto s rodnou zemí.
Matka naděje – V této sbírce je úzkostný vztah k autorově nemocné matce. přenesen na úzkost o osud rodné země a obavy o budoucnost národa.
Pět minut za městem – Sbírka obdivuje krásy Prahy, vyjadřuje vědomí národní tradice a odpor k okupaci.
Tvorba po roce 1945:
Po roce 1945 píše Nezval socialisticky laděnou poezii.
Stalin – Poéma zachycuje budovatelské nadšení, revoluční elán a přání míru. Dílo je ovlivněno schematismem.
Chrpy a města – Sbírka vyjadřuje autorův vztah k rodné zemi a k vesnici.
Na břehu řeky Svratky – Báseň.
Divadelní hry:
Milenci z kiosku – V této komedii je ještě patrný odraz poetismu. Má protiměšťácký tón.
Manon Lescaut – Tato hra je volnou poetistickou adaptací Prévostova románu.
Tři mušketýři – Dramatizace Dumasova románu.
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – Tato hra je varováním před zneužitím atomové energie, neomezenou mocí a násilím. Je prostoupena ideály humanismu a demokracie.
Anarchističtí buřiči přelomu 19. a 20. století
Anarchističtí buřiči přelomu 19. a 20. století
Stanislav Kostka Neumann – Básník, prozaik, publicista, překladatel a politik. Prošel složitým básnickým vývojem od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus a poválečnou avantgardu až ke komunismu, proletářské poezii a protifašistickému hnutí. V pěti letech mu zemřel otec a s matkou a tetami žil v olšanské vile v Praze. Roku 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie. Po propuštění zdědil po tetách olšanskou vilu. Zde se scházel k diskusím a bouřlivým oslavám se spisovateli, které pojily myšlenky anarchismu. Roku 1897 založil anarchistický časopis Nový kult. Roku 1905 se přestěhoval do Brna. Brzy byl ale pro buřičství vykázán a usadil se v Bílovicích nad Svitavou. Zde až do první světové války prožíval požehnaná tvůrčí léta.
Kniha lesů, vod a strání – Jedna z vůbec nejkrásnějších českých sbírek přírodní lyriky. Vznikla pod vlivem důvěrného poznání krásné přírody za básníkova pobytu v Bílovicích. Ovlivněno naturalismem a vitalismem, psáno formou parafrází modliteb.
Vstupní modlitba – Báseň.
Jarní zvěstování – Báseň.
S městem za zády – Fejetony.
Meziválečná literatura
Katoličtí básníci
Jan Zahradníček – Básník, překladatel z němčiny a publicista. Členem katolické skupiny. Nejdříve byl ovlivněn Březinou, později Rilkem. Po osvobození republiky odmítl socialismus a v 50. letech byl odsouzen ke 13 letům žaláře. Během jeho pobytu ve vězení zemřely jeho dvě dcery na otravu houbami. V roce 1960 byl amnestován, ale brzy poté umírá. Jeho oblíbeným námětem byl zprvu mystický kult smrti, později česká příroda. Jedinou jistotou všeho je pro něho Bůh.
Pokušení smrti – Sbírka básní. Smrt je pro autora klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí. Vše je prosyceno touhou po zániku.
Pozdravení slunci – Sbírka je vyznáním víry básníka v rodnou zem a její chvála. Slunce je symbolem Boha.
Pod bičem milostným – Sbírka duchovně pojaté milostné poezie.
Stará země – Tato sbírka básní volá po boji se zbraní v ruce.
La Salleta – V této sbírce autor vyjádřil svůj nesouhlas se socialistickými přeměnami. Odklon od katolických pozic vnímá jako tragédii národa.
Čtyři léta – Sbírka básní inspirovaná vězením. Vydána byla až po autorově smrti.
Stanislav Kostka Neumann – Básník, prozaik, publicista, překladatel a politik. Prošel složitým básnickým vývojem od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus a poválečnou avantgardu až ke komunismu, proletářské poezii a protifašistickému hnutí. V pěti letech mu zemřel otec a s matkou a tetami žil v olšanské vile v Praze. Roku 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie. Po propuštění zdědil po tetách olšanskou vilu. Zde se scházel k diskusím a bouřlivým oslavám se spisovateli, které pojily myšlenky anarchismu. Roku 1897 založil anarchistický časopis Nový kult. Roku 1905 se přestěhoval do Brna. Brzy byl ale pro buřičství vykázán a usadil se v Bílovicích nad Svitavou. Zde až do první světové války prožíval požehnaná tvůrčí léta.
Kniha lesů, vod a strání – Jedna z vůbec nejkrásnějších českých sbírek přírodní lyriky. Vznikla pod vlivem důvěrného poznání krásné přírody za básníkova pobytu v Bílovicích. Ovlivněno naturalismem a vitalismem, psáno formou parafrází modliteb.
Vstupní modlitba – Báseň.
Jarní zvěstování – Báseň.
S městem za zády – Fejetony.
Meziválečná literatura
Katoličtí básníci
Jan Zahradníček – Básník, překladatel z němčiny a publicista. Členem katolické skupiny. Nejdříve byl ovlivněn Březinou, později Rilkem. Po osvobození republiky odmítl socialismus a v 50. letech byl odsouzen ke 13 letům žaláře. Během jeho pobytu ve vězení zemřely jeho dvě dcery na otravu houbami. V roce 1960 byl amnestován, ale brzy poté umírá. Jeho oblíbeným námětem byl zprvu mystický kult smrti, později česká příroda. Jedinou jistotou všeho je pro něho Bůh.
Pokušení smrti – Sbírka básní. Smrt je pro autora klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí. Vše je prosyceno touhou po zániku.
Pozdravení slunci – Sbírka je vyznáním víry básníka v rodnou zem a její chvála. Slunce je symbolem Boha.
Pod bičem milostným – Sbírka duchovně pojaté milostné poezie.
Stará země – Tato sbírka básní volá po boji se zbraní v ruce.
La Salleta – V této sbírce autor vyjádřil svůj nesouhlas se socialistickými přeměnami. Odklon od katolických pozic vnímá jako tragédii národa.
Čtyři léta – Sbírka básní inspirovaná vězením. Vydána byla až po autorově smrti.
Před odchodem z vlasti
Před odchodem z vlasti:
Labyrint světa a ráj srdce – Komenského vrcholné dílo. Jedná se o satirickou alegorii světa / města. Zobrazuje autorovu pouť městem a setkání s jeho obyvateli. Na jeho cestě ho doprovázejí dva průvodci. Všezvěd Všudybud, který je symbolem lidské zvídavosti, a Mámení, který symbolizuje pohodlnost, přizpůsobuje se nedostatkům a přijímá cizí názory. Mámení ho provádí městem a ukazuje mu svět přes růžové brýle. Jednou si však Komenský brýle nasadí křivě, a pak poznává, že nic není takové, jaké se to zdá na první pohled. Ve druhé části spisu se autor navrací do vlastního srdce a k bohu. Dílo poskytuje realistický obraz doby a smýšlení lidí. Tehdejší společnost je ostře kritizována pro touhu po penězích, podvody, klam a války. Dílo je napsáno srozumitelnou, dokonalou formou, bohatým jazykem a ve složitých souvětích. Objevuje se zde tzv. humanistická perioda, což je soustava vět spojená do dvoudílného souvětí dvojtečkou nebo středníkem. Jednotlivé části se nazývají předvětí a závětí.
Listové do nebe – Pět fiktivních dopisů, které napsaly chudí lidé Kristovi.
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – Rozloučení s českým národem po podpisu Vestfálského míru.
Pedagogická práce:
Komenský byl významný pedagog. Razil heslo škola hrou. Požadoval, aby základní vzdělání bylo dostupné všem. Univerzitní studenti měli cestovat na náklady státu. Školství mělo být rozděleno do čtyř stupňů:
1. mateřská škola – do 6 let
2. základní škola – od 6 do 12 let
3. latinská škola – od 12 do 18 let
4. univerzita – od 18 do 24 let
Teoretické spisy:
Jsou psány latinsky.
Velká didaktika (Didactica magna) – Zásady správného vyučování a výchovy. Klade důraz na praxi, má se učit vědomostem i dovednostem. Odmítal memorování a prosazoval, aby se při výuce vždy postupovalo od nejjednoduššího po složitější. Výuka má být názorná a zajímavá. Byl proti fyzickým trestům. Toto dílo obsahuje jeho koncepci vzdělání rozděleného na čtyři stupně.
Informatorium školy mateřské – Určeno pro matky, kterým radí, jak mají vychovávat dítě v předškolním věku.
Praktické spisy:
Svět v obrazech (Orbis Pictus) – První obrázková učebnice na světě. Spojuje jazykové a věcné vyučování. Popisy obrázků jsou ve čtyřech jazycích.
Brána jazyku otevřená (Janua linguarum reserata) – Učebnice latiny psaná zábavnou formou.
Škola hrou (Schola ludus) – Soubor dramatických scének pro výuku latiny. Rozvíjí smyslové schopnosti.
Encyklopedická práce:
Vševědné – pansofie. Navazuje na Štítného, Blahoslava a Daniela Adama z Veleslavína. Snaha o shrnutí výsledků vědění. Nedokončeno. Snažil se spojit výchovu člověka s dorozuměním mezi národy. Usiloval o tzv. panharmonii, tzn. věčný mír. Doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva.
O poezii české – Propaguje časomíru.
Labyrint světa a ráj srdce – Komenského vrcholné dílo. Jedná se o satirickou alegorii světa / města. Zobrazuje autorovu pouť městem a setkání s jeho obyvateli. Na jeho cestě ho doprovázejí dva průvodci. Všezvěd Všudybud, který je symbolem lidské zvídavosti, a Mámení, který symbolizuje pohodlnost, přizpůsobuje se nedostatkům a přijímá cizí názory. Mámení ho provádí městem a ukazuje mu svět přes růžové brýle. Jednou si však Komenský brýle nasadí křivě, a pak poznává, že nic není takové, jaké se to zdá na první pohled. Ve druhé části spisu se autor navrací do vlastního srdce a k bohu. Dílo poskytuje realistický obraz doby a smýšlení lidí. Tehdejší společnost je ostře kritizována pro touhu po penězích, podvody, klam a války. Dílo je napsáno srozumitelnou, dokonalou formou, bohatým jazykem a ve složitých souvětích. Objevuje se zde tzv. humanistická perioda, což je soustava vět spojená do dvoudílného souvětí dvojtečkou nebo středníkem. Jednotlivé části se nazývají předvětí a závětí.
Listové do nebe – Pět fiktivních dopisů, které napsaly chudí lidé Kristovi.
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – Rozloučení s českým národem po podpisu Vestfálského míru.
Pedagogická práce:
Komenský byl významný pedagog. Razil heslo škola hrou. Požadoval, aby základní vzdělání bylo dostupné všem. Univerzitní studenti měli cestovat na náklady státu. Školství mělo být rozděleno do čtyř stupňů:
1. mateřská škola – do 6 let
2. základní škola – od 6 do 12 let
3. latinská škola – od 12 do 18 let
4. univerzita – od 18 do 24 let
Teoretické spisy:
Jsou psány latinsky.
Velká didaktika (Didactica magna) – Zásady správného vyučování a výchovy. Klade důraz na praxi, má se učit vědomostem i dovednostem. Odmítal memorování a prosazoval, aby se při výuce vždy postupovalo od nejjednoduššího po složitější. Výuka má být názorná a zajímavá. Byl proti fyzickým trestům. Toto dílo obsahuje jeho koncepci vzdělání rozděleného na čtyři stupně.
Informatorium školy mateřské – Určeno pro matky, kterým radí, jak mají vychovávat dítě v předškolním věku.
Praktické spisy:
Svět v obrazech (Orbis Pictus) – První obrázková učebnice na světě. Spojuje jazykové a věcné vyučování. Popisy obrázků jsou ve čtyřech jazycích.
Brána jazyku otevřená (Janua linguarum reserata) – Učebnice latiny psaná zábavnou formou.
Škola hrou (Schola ludus) – Soubor dramatických scének pro výuku latiny. Rozvíjí smyslové schopnosti.
Encyklopedická práce:
Vševědné – pansofie. Navazuje na Štítného, Blahoslava a Daniela Adama z Veleslavína. Snaha o shrnutí výsledků vědění. Nedokončeno. Snažil se spojit výchovu člověka s dorozuměním mezi národy. Usiloval o tzv. panharmonii, tzn. věčný mír. Doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva.
O poezii české – Propaguje časomíru.
Literatura období národního obrození
Literatura období národního obrození
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Realismus
Gabriela Preissová – Je autorkou četných povídek, románů a divadelních her zejména z moravského Slovácka a ze života Slovinců v Korutanech.
Gazdina roba – Tragédie. Je příběhem venkovské švadleny Evy, která odešla od svého muže s milencem Mánkem. Šli spolu za prací do Rakouska. Poté, co se Mánek není schopen rozvést a vzít si ji za ženu, se Eva v zoufalství vrhne do Dunaje. Tato hra znamenala další vítězství realistického dramatu na české scéně.
Její pastorkyňa – Divadelní hra je obrázkem ze Slovácka. Jenůfu, schovanku kostelničky Buryjovky, milují dva nevlastní bratři, Laco a Števa. Laco zohyzdí Jenůfě obličej, aby ji Števovi zošklivil a ten ji pak skutečně opouští, i když bude otcem jejího dítěte. Kostelnička chce zachránit čest svou i Jenůfy, proto drží Jenůfu až do porodu doma. Dítě po narození utopila, ale Jenůfě namluvila, že dítě umřelo. Jenůfa si má vzít Laca. Před svatbou však vesničané naleznou dítě pod ledem. Kostelnička se přiznává ke své vině a Jenůfa vrací slovo Lacovi. Ten při ní ale zůstává. Hra přesvědčivě ukázala postavení ženy ve společnosti, morálku plnou předsudků, které způsobují tragédie lidí. Její pastorkyňa byla pod stejným názvem zhudebněna jako opera Leošem Janáčkem.
Alois a Vilém Mrštíkové – Alois byl klidný a vyrovnaný. Celý život prožil na Moravě. Protiklad Viléma, který byl bohém a jezdil se za ním uklidňovat. Vilém nedostudoval práva. Střídavě pobýval v Praze a u svého bratra. Nakonec spáchal sebevraždu. Jejich sociálně laděná hra Maryša představuje vrchol české realistické tvorby.
Maryša – Má pět dějství. Odehrává se na slovácké vesnici. Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Francek je syn chudé domkářky. Oba se mají rádi. Francek je však odveden na vojnu a rodiče přinutí Maryšu k sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou, přestože má tři děti a špatnou pověst, že svou ženu bil a trápil. Manželství není šťastné. Po dvou letech se vrací Francek a chce s Maryšou utéct do Brna. Ta odmítá, přestože se rozhodla svého muže otrávit jedem na krysy. Jsou zde zobrazeny předsudky, které nedovolují Maryše vzepřít se vůli rodičů a opustit muže, ale také úloha majetkových poměrů na vesnici.
Rok na vsi – Devítidílný románový cyklus z pomezí Slovácka a Hané. Dílo popisuje rok ve vsi Habrůvka. Sedlák Cyril spáchá sebevraždu kvůli ženě, která mu byla nevěrná.
Vilém Mrštík
Pohádka máje – Román je oslavou přírody a lásky. Je milostným idylickým příběhem Helenky a pražského studenta Ríši. V díle se objevuje lyrizace děje a personifikace přírodního dění.
Santa Lucia – Román o studentu umírajícím v Praze bídou. Ovlivněno naturalismem.
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Realismus
Gabriela Preissová – Je autorkou četných povídek, románů a divadelních her zejména z moravského Slovácka a ze života Slovinců v Korutanech.
Gazdina roba – Tragédie. Je příběhem venkovské švadleny Evy, která odešla od svého muže s milencem Mánkem. Šli spolu za prací do Rakouska. Poté, co se Mánek není schopen rozvést a vzít si ji za ženu, se Eva v zoufalství vrhne do Dunaje. Tato hra znamenala další vítězství realistického dramatu na české scéně.
Její pastorkyňa – Divadelní hra je obrázkem ze Slovácka. Jenůfu, schovanku kostelničky Buryjovky, milují dva nevlastní bratři, Laco a Števa. Laco zohyzdí Jenůfě obličej, aby ji Števovi zošklivil a ten ji pak skutečně opouští, i když bude otcem jejího dítěte. Kostelnička chce zachránit čest svou i Jenůfy, proto drží Jenůfu až do porodu doma. Dítě po narození utopila, ale Jenůfě namluvila, že dítě umřelo. Jenůfa si má vzít Laca. Před svatbou však vesničané naleznou dítě pod ledem. Kostelnička se přiznává ke své vině a Jenůfa vrací slovo Lacovi. Ten při ní ale zůstává. Hra přesvědčivě ukázala postavení ženy ve společnosti, morálku plnou předsudků, které způsobují tragédie lidí. Její pastorkyňa byla pod stejným názvem zhudebněna jako opera Leošem Janáčkem.
Alois a Vilém Mrštíkové – Alois byl klidný a vyrovnaný. Celý život prožil na Moravě. Protiklad Viléma, který byl bohém a jezdil se za ním uklidňovat. Vilém nedostudoval práva. Střídavě pobýval v Praze a u svého bratra. Nakonec spáchal sebevraždu. Jejich sociálně laděná hra Maryša představuje vrchol české realistické tvorby.
Maryša – Má pět dějství. Odehrává se na slovácké vesnici. Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Francek je syn chudé domkářky. Oba se mají rádi. Francek je však odveden na vojnu a rodiče přinutí Maryšu k sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou, přestože má tři děti a špatnou pověst, že svou ženu bil a trápil. Manželství není šťastné. Po dvou letech se vrací Francek a chce s Maryšou utéct do Brna. Ta odmítá, přestože se rozhodla svého muže otrávit jedem na krysy. Jsou zde zobrazeny předsudky, které nedovolují Maryše vzepřít se vůli rodičů a opustit muže, ale také úloha majetkových poměrů na vesnici.
Rok na vsi – Devítidílný románový cyklus z pomezí Slovácka a Hané. Dílo popisuje rok ve vsi Habrůvka. Sedlák Cyril spáchá sebevraždu kvůli ženě, která mu byla nevěrná.
Vilém Mrštík
Pohádka máje – Román je oslavou přírody a lásky. Je milostným idylickým příběhem Helenky a pražského studenta Ríši. V díle se objevuje lyrizace děje a personifikace přírodního dění.
Santa Lucia – Román o studentu umírajícím v Praze bídou. Ovlivněno naturalismem.
Jan Skácel
Jan Skácel – Brněnský básník, autor poezie všedního dne. Narodil se ve Vnorovech u Strážnice, studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Nejdříve pracoval jako dělník, poté působil jako redaktor v časopise Host do domu a v literární redakci Československého rozhlasu. V době normalizace zakázaný autor. Do literatury se vrací na počátku 80. let. Pokračovatelem tradic Halasovy a Kainarovy poezie, byl spřízněný s Holanem a Mikuláškem. Častým motivem jeho tvorby je život tragiky a smrti. Smrt je chápána jako důsledek věčného lidského koloběhu. Psal málo milostných veršů. Inspiroval se přírodou, Brnem a jižní Moravou. Často psal sonety, používal refrény, opakování a volný verš. V jeho díle se objevuje nářečí, hovorová čeština, rčení a přísloví. Základem jeho tvorby je poezie, ale psal také pro děti a fejetony.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.
Jiří Kolář – Básník, překladatel a výtvarník. Spoluzakladatel Skupiny 42. Vyučil se truhlářem, ale vystřídal různá povolání. Od roku 1943 se věnuje pouze literatuře a výtvarnému umění. V 50. letech se z politických důvodů musel jako básník odmlčet. Po roce 1948 vydává knihy pro děti. Za rukopis sbírky Prométheova játra byl vězněn. Začal se věnovat překladům umělecké literatury a výtvarné práci. Od počátku 60. let začíná vystavovat u nás i ve světě. Jeho koláže vzbudily zájem v Londýně, Paříži, Vídni i New Yorku. Kromě koláže dělá také roláže, muchláže, konfrontáže apod. V 70. letech se dostává opět do rozporů s režimem, od roku 1980 žije v Paříži. V poezii uplatňuje experimenty, např. sestavoval básně z úryvků zaslechnutých na ulici.
Jiří Žáček – Básník rozpolceného vidění světa. Jeho tvorba má svěží pohled na skutečnost, humor a vtip.
Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny – Sbírky básní.
Slabikář – Pro děti.
Kolik příležitostí má růže – Tato sbírka je autorovu básnickou prvotinou. Obsahuje básně všedního dne, lyrické vzpomínky na domov a na život na vesnici. Inspiroval se životními osudy a dojmy z okupace.
Co zbylo z anděla – Tato sbírka je podobně laděna. Obsahuje elegickou modlitbu za osud atomového letce, který sám přečkal zkázu atomového výbuchu.
Metličky – Tato sbírka obsahuje verše, které se na pozadí přírodních motivů a chmurného hřbitovního prostředí vyslovují k posledním věcem člověka a k tragédii války ve Vietnamu. Vietnam sám navštívil.
Dávné proso – Sbírka vyšla po nucené odmlce. Obsahuje verše o dětství, o domově, přírodní nálady, sonety o lásce, meditace o čase, životě a smrti.
Kdo pije potmě víno – Poslední sbírka. Najdeme zde i básně psané volným veršem o společenských a politických problémech v období normalizace.
Jiří Kolář – Básník, překladatel a výtvarník. Spoluzakladatel Skupiny 42. Vyučil se truhlářem, ale vystřídal různá povolání. Od roku 1943 se věnuje pouze literatuře a výtvarnému umění. V 50. letech se z politických důvodů musel jako básník odmlčet. Po roce 1948 vydává knihy pro děti. Za rukopis sbírky Prométheova játra byl vězněn. Začal se věnovat překladům umělecké literatury a výtvarné práci. Od počátku 60. let začíná vystavovat u nás i ve světě. Jeho koláže vzbudily zájem v Londýně, Paříži, Vídni i New Yorku. Kromě koláže dělá také roláže, muchláže, konfrontáže apod. V 70. letech se dostává opět do rozporů s režimem, od roku 1980 žije v Paříži. V poezii uplatňuje experimenty, např. sestavoval básně z úryvků zaslechnutých na ulici.
Jiří Žáček – Básník rozpolceného vidění světa. Jeho tvorba má svěží pohled na skutečnost, humor a vtip.
Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny – Sbírky básní.
Slabikář – Pro děti.
19) Regionální literatura
19) Regionální literatura
Vypracování:
Do regionální literatury zařazujeme autory, kteří jsou nějakým způsobem svázání s jižní Moravou. Ať už se jedná o jejich tvorbu, rodný kraj nebo místo celoživotního pobytu.
Staroslověnské písemnictví
Pokud mluvíme o autorech spjatých s jižní Moravou, musíme hluboko do historie. Nemůžeme totiž opomenout tvorbu Konstantina a Metoděje. Na pozvání knížete Rastislava přišli roku 863 na Velkou Moravu ze Soluně.
Konstantin sestavil z malých písmen řecké abecedy první slovanské písmo – tzv. hlaholici. Z té se později vyvinula cyrilice, která posloužila jako základ azbuce. Vytvořil staroslověnštinu a ustavil ji církevním jazykem. Díky tomu se začali bohoslužby sloužit v jazyce srozumitelném i prostému lidu. Do staroslověnštiny přeložili i důležité části Bible. Metoděj byl především organizátorem církevního života. Papežem byl jmenován arcibiskupem pro oblasti východně od Francké říše.
Proglas – Konstantinova předmluva k překladu evangelia. Obsahuje program cyrilometodějské mise. Proklamuje nutnost vzdělanosti a právo na kulturu v srozumitelném jazyce. Znamenalo to počátek demokratizace kultury.
Život Konstantinův, Život Metodějův – Vrchol literární tvorby pozdně velkomoravského období. Obrana díla obou bratří, životopisy.
Pobělohorská literatura
Jan Ámos Komenský (28. 3. 1592–1670) – Vědec, spisovatel a významný církevní činitel. Jedna z našich nejvýznamnějších osobností vůbec. Je nazýván učitelem národů a proslavil se po celém světě. Je to člověk dvou epoch. Uznává renesanci pro umění a vědu, ale zároveň vyzdvihuje barokní víru v boha. Narodil se na jižní Moravě v Nivnici u Uherského Brodu v českobratrské rodině. Studoval na českobratrských školách v Přerově a ve Strážnici. Na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu poté studoval teologii. Po návratu z Německa působil jako učitel na českobratrských školách v Přerově, později ve Fulneku. Byl posledním biskupem jednoty bratrské. Znal několik jazyků, psal česky a latinsky.
Jan Ámos Komenský postupně pobýval v Polsku, Anglii, Švédsku a Sedmihradsku v Uhrách. Poté se vrátil do Polska a později odešel do Nizozemí, kde zemřel.
Významné události Komenského života:
– 1620 – Porážka na Bílé hoře.
– 1621 – Poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí. Byl mezi nimi např. i lékař Ján Jesenius.
– 1627 – Obnovené zřízení zemské. Všichni, kdo se nepodřídili katolické církvi a vládě Habsburské monarchie, jsou tvrdě trestání, vyhošťováni nebo zabíjeni. Je zrušena jednota bratrská.
– 1628 – Komenský odchází do polského Lešna. Zde mu mimo jiné shoří podklady ke slovníku Poklad jazyka českého a umírá jeho druhá manželka.
– 1640 – Komenský byl pozván do Anglie, aby pomohl založit akademii věd. Poté odjíždí do Švédska.
– 1648 – Uzavřen Vestfálský mír. Pro Komenského to znamenalo konec jeho nadějí na návrat do Čech. Pod vlivem těchto okolností napsal Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Je psána alegorickou formou závěti.
– 1650 – Dočasně pobývá v Šarišském Potoku v uherském Sedmihradsku.
– 1656 – Komenský žije v Nizozemí v Amsterodamu. Zde umírá a jeho ostatky jsou pochovány v Naardenu.
Komenského literární dílo se dělí na několik částí. První část tvoří jeho tvorba před odchodem z vlasti, druhou díla pedagogická a poslední díla encyklopedická.
Vypracování:
Do regionální literatury zařazujeme autory, kteří jsou nějakým způsobem svázání s jižní Moravou. Ať už se jedná o jejich tvorbu, rodný kraj nebo místo celoživotního pobytu.
Staroslověnské písemnictví
Pokud mluvíme o autorech spjatých s jižní Moravou, musíme hluboko do historie. Nemůžeme totiž opomenout tvorbu Konstantina a Metoděje. Na pozvání knížete Rastislava přišli roku 863 na Velkou Moravu ze Soluně.
Konstantin sestavil z malých písmen řecké abecedy první slovanské písmo – tzv. hlaholici. Z té se později vyvinula cyrilice, která posloužila jako základ azbuce. Vytvořil staroslověnštinu a ustavil ji církevním jazykem. Díky tomu se začali bohoslužby sloužit v jazyce srozumitelném i prostému lidu. Do staroslověnštiny přeložili i důležité části Bible. Metoděj byl především organizátorem církevního života. Papežem byl jmenován arcibiskupem pro oblasti východně od Francké říše.
Proglas – Konstantinova předmluva k překladu evangelia. Obsahuje program cyrilometodějské mise. Proklamuje nutnost vzdělanosti a právo na kulturu v srozumitelném jazyce. Znamenalo to počátek demokratizace kultury.
Život Konstantinův, Život Metodějův – Vrchol literární tvorby pozdně velkomoravského období. Obrana díla obou bratří, životopisy.
Pobělohorská literatura
Jan Ámos Komenský (28. 3. 1592–1670) – Vědec, spisovatel a významný církevní činitel. Jedna z našich nejvýznamnějších osobností vůbec. Je nazýván učitelem národů a proslavil se po celém světě. Je to člověk dvou epoch. Uznává renesanci pro umění a vědu, ale zároveň vyzdvihuje barokní víru v boha. Narodil se na jižní Moravě v Nivnici u Uherského Brodu v českobratrské rodině. Studoval na českobratrských školách v Přerově a ve Strážnici. Na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu poté studoval teologii. Po návratu z Německa působil jako učitel na českobratrských školách v Přerově, později ve Fulneku. Byl posledním biskupem jednoty bratrské. Znal několik jazyků, psal česky a latinsky.
Jan Ámos Komenský postupně pobýval v Polsku, Anglii, Švédsku a Sedmihradsku v Uhrách. Poté se vrátil do Polska a později odešel do Nizozemí, kde zemřel.
Významné události Komenského života:
– 1620 – Porážka na Bílé hoře.
– 1621 – Poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí. Byl mezi nimi např. i lékař Ján Jesenius.
– 1627 – Obnovené zřízení zemské. Všichni, kdo se nepodřídili katolické církvi a vládě Habsburské monarchie, jsou tvrdě trestání, vyhošťováni nebo zabíjeni. Je zrušena jednota bratrská.
– 1628 – Komenský odchází do polského Lešna. Zde mu mimo jiné shoří podklady ke slovníku Poklad jazyka českého a umírá jeho druhá manželka.
– 1640 – Komenský byl pozván do Anglie, aby pomohl založit akademii věd. Poté odjíždí do Švédska.
– 1648 – Uzavřen Vestfálský mír. Pro Komenského to znamenalo konec jeho nadějí na návrat do Čech. Pod vlivem těchto okolností napsal Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Je psána alegorickou formou závěti.
– 1650 – Dočasně pobývá v Šarišském Potoku v uherském Sedmihradsku.
– 1656 – Komenský žije v Nizozemí v Amsterodamu. Zde umírá a jeho ostatky jsou pochovány v Naardenu.
Komenského literární dílo se dělí na několik částí. První část tvoří jeho tvorba před odchodem z vlasti, druhou díla pedagogická a poslední díla encyklopedická.
František Hrubín
František Hrubín – Narodil se v Praze. Dětství a mládí prožil s rodiči v Lešanech, v rodišti své matky. Krajem jeho díla je Posázaví – Lešany a Třeboňsko. Po maturitě a po nedokončených vysokoškolských studiích pracoval až do konce druhé světové války jako knihovník Městské knihovny v Praze. Poté se věnoval spisovatelské práci, byl nakladatelským redaktorem a krátce působil na ministerstvu informací. Do literatury vstoupil ve 30. letech. Psal lyriku, lyricko-epické verše, básně a říkadla pro děti, pohádky, prózu, dramata, eseje a literární medailony. Překládal z francouzštiny, němčiny a ruštiny. V jeho tvorbě je patrný vliv impresionismu, zejména v lyrice a v dramatické tvorbě, a vliv poetismu, např. v tvorbě pro děti. Ovlivněn byl i Zahradníčkovou katolickou poezií.
Tvorba v 30. letech:
Autorův vstup do literatury. V jeho sbírkách převládá milostná a přírodní lyrika. Vyslovuje zde předtuchu války. Krásná po chudobě a Země po polednách – Sbírky básní.
Tvorba za okupace:
Autor píše intimní a meditativní poezii a verše pro děti. Motivy země jsou pro něj jedinou jistotou.
Včelí plást a Cikády – Sbírky básní.
Jobova noc – Poéma. Zobrazuje svár vize staré a nové země. Autor zde vytvořil symbolickou postavu Joba. V sobě chce Joba překonat a stát se básníkem nové země. Celá poéma je završena prokletím staré země.
Hirošima – Lyrickoepická báseň. Reagovala na svržení atomové pumy na Hirošimu. Dominuje zde myšlenka, že od chvíle, kdy byla svržena první atomová bomba na obydlené město, visí nad lidstvem hrozba dalších takových zásahů. Skladba byla tehdejší literární kritikou označena za knížku temnou, bezvýchodnou a byla odmítnuta.
Poválečná tvorba:
Romance pro křídlovku – Tato poéma vypráví o básníkově první lásce a vzpomíná na umírání autorova dědečka. Je přesně datovaná na 28. srpna 1930. Mladý František sedí v otevřeném okně za letní noci a bdí, protože hlídá umírajícího dědečka a také proto, že se poprvé doopravdy zamiloval. Poznal Terinu, děvče od kolotoče. Vzplanutí k ní mu dalo zapomenout na smyslné poblouznění k živelné Tonce. Po třech letech Terina přijede opět do Lešan na pouť. Schůzky obou mladých milenců u Sázavy jednou ukončí roztržka, po které už Terina na další schůzku nepřijde. O Terinu navíc usiloval Viktor, který jezdil s Terininou rodinou s kolotočem. Další rok, když přijel kolotoč, Viktor Františkovi sdělil, že Terina v zimě zemřela. Po dvaceti letech se Hrubín setká v hospodě s Viktorem a oba si pak na lešanské návsi zavzpomínali na tu, která z nich kdysi udělala soky. Tehdy básník náhle dospěl tím, že v jeden den poprvé poznal lásku i smrt a tento zážitek z něj udělal básníka. Tato lyrickoepická skladba má také zajímavou kompozici, protože je podobná hudební skladbě. Má sice dějovou osu, ale nesleduje ji přímo. Prolíná se minulost, přítomnost a budoucnost, a tím básník vyjadřuje jednotu celého lidského života a celou hodnotu lásky.
Svit hvězdy zemřelé – Tato skladba je básnický rekviem za zemřelého Františka Halase, v níž současně najdeme i zamyšlení nad smyslem poezie.
Tvorba pro děti:
Zvířátka a Petrovští, Špalíček veršů a pohádek aj.
Dramatická tvorba:
Srpnová neděle a Kráska a zvíře – Divadelní hry
Tvorba v 30. letech:
Autorův vstup do literatury. V jeho sbírkách převládá milostná a přírodní lyrika. Vyslovuje zde předtuchu války. Krásná po chudobě a Země po polednách – Sbírky básní.
Tvorba za okupace:
Autor píše intimní a meditativní poezii a verše pro děti. Motivy země jsou pro něj jedinou jistotou.
Včelí plást a Cikády – Sbírky básní.
Jobova noc – Poéma. Zobrazuje svár vize staré a nové země. Autor zde vytvořil symbolickou postavu Joba. V sobě chce Joba překonat a stát se básníkem nové země. Celá poéma je završena prokletím staré země.
Hirošima – Lyrickoepická báseň. Reagovala na svržení atomové pumy na Hirošimu. Dominuje zde myšlenka, že od chvíle, kdy byla svržena první atomová bomba na obydlené město, visí nad lidstvem hrozba dalších takových zásahů. Skladba byla tehdejší literární kritikou označena za knížku temnou, bezvýchodnou a byla odmítnuta.
Poválečná tvorba:
Romance pro křídlovku – Tato poéma vypráví o básníkově první lásce a vzpomíná na umírání autorova dědečka. Je přesně datovaná na 28. srpna 1930. Mladý František sedí v otevřeném okně za letní noci a bdí, protože hlídá umírajícího dědečka a také proto, že se poprvé doopravdy zamiloval. Poznal Terinu, děvče od kolotoče. Vzplanutí k ní mu dalo zapomenout na smyslné poblouznění k živelné Tonce. Po třech letech Terina přijede opět do Lešan na pouť. Schůzky obou mladých milenců u Sázavy jednou ukončí roztržka, po které už Terina na další schůzku nepřijde. O Terinu navíc usiloval Viktor, který jezdil s Terininou rodinou s kolotočem. Další rok, když přijel kolotoč, Viktor Františkovi sdělil, že Terina v zimě zemřela. Po dvaceti letech se Hrubín setká v hospodě s Viktorem a oba si pak na lešanské návsi zavzpomínali na tu, která z nich kdysi udělala soky. Tehdy básník náhle dospěl tím, že v jeden den poprvé poznal lásku i smrt a tento zážitek z něj udělal básníka. Tato lyrickoepická skladba má také zajímavou kompozici, protože je podobná hudební skladbě. Má sice dějovou osu, ale nesleduje ji přímo. Prolíná se minulost, přítomnost a budoucnost, a tím básník vyjadřuje jednotu celého lidského života a celou hodnotu lásky.
Svit hvězdy zemřelé – Tato skladba je básnický rekviem za zemřelého Františka Halase, v níž současně najdeme i zamyšlení nad smyslem poezie.
Tvorba pro děti:
Zvířátka a Petrovští, Špalíček veršů a pohádek aj.
Dramatická tvorba:
Srpnová neděle a Kráska a zvíře – Divadelní hry
Miroslav Holub
Miroslav Holub – Básník, esejista a překladatel. Narodil se v Plzni v úřednické rodině. Po maturitě na gymnáziu pracoval až do konce války jako dělník na dráze. Po válce vystudoval medicínu a jako vědecký pracovník v oboru imunologie pobýval v USA a Německu. Do literatury vstoupil jako příslušník generace Května. Časopisecky debutoval v časopise Ohnice, pak tiskl v časopise Květen. Psal reportáže a sloupky. Byl teoretikem tzv. poezie všedního dne. Na jeho verších je patrné, že je vědcem a lékařem. Projevuje se to ve výběru témat i v jazyce prostoupeném odbornými termíny. Chtěl sblížit poezii s vědou. Verš je věcný a střídmý, kompozice promyšlená. Kladl důraz na etické otázky.
Denní služba – Tato sbírka je autorovou prvotinou. Jedná se o tzv. poezie všedního dne. Ovlivněno Wolkra.
Achilles a želva – Sbírka básní.
Slabikář – Část sbírky tvoří dějinné portréty kaprál, který probodl Archiméda, Napoleona, Sokratese a Goetheho. Portréty jsou ironické a skeptické, patrné je navázání na galerii historických podobizen, jak se o ně pokusili Vrchlický ve sbírce Zlomky epopeje a Machar ve sbírce Svědomím věků.
Kam teče krev – Tato sbírka byla napsána k uměleckým fotografiím z prostředí nemocnice.
Syndrom mizející plíce – Sbírka básní.
syndrom – Souhrn příznaků charakterizujících určitou chorobu.
Oldřich Mikulášek – Významný brněnský básník, autor lyrické poezie. Originální tvůrce české poezie po roce 1945. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Vystřídal řadu zaměstnání. Od 30. let působil jako redaktor Lidových novin, Hostu do domu a v rozhlase. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který mu znesnadňoval pohyb. Od roku 1968 nepublikuje, do literatury se vrací až počátkem 80. let. S Kainarem má společné rodiště, železniční původ i charakter poezie. Poezie je sice základem jeho díla, ale psal také fejetony, reportáže a články pro děti. Je následovníkem Halase a Nerudy, z toho pramení hořkost a pesimismus jeho děl. Je básníkem tragickým, píše verše úzkostných pocitů. Existenci člověka vidí jako ustavičný boj s ohrožením, jako konflikt a drama. Hlavním nepřítelem je lidská lhostejnost a netečnost. Měl rád jižní Moravu. Je nadšen z moravského slunce a vinné révy. V jeho díle je patrná láska k Brnu, objevují se zde dělnická předměstí a Špilberk.
Tvorba ve 40. a 50. letech:
Pulsy – Tato sbírka básní je vyvrcholením autorovy první etapy tvorby. Reaguje zde na různé podoby lidské lhostejnosti, která je také jednou z příčin válek.
Horoucí zpěvy – Sbírka poplatná 50. létům. Nad linií tragiky převládá poezie oslavující život. Básník se sjednocuje s kolektivem a přírodou.
Krajem táhne prašivec – Básnická skladba výzva k intenzívnímu prožívání tohoto světa.
Tvorba v 60. letech:
Od konce 50. let vlivem nemoci přibývá v autorově poezii existenciální úzkost a pocit bezvýchodnosti.
Svlékání hadů – Sbírka básní.
Šokovaná růže – V této sbírce sdružuje milostnou i občanskou lyriku. Reaguje také na okupaci v roce 1968.
Tvorba v 80. letech:
Po okupaci autor nepublikuje a do literatury se vrací až na počátku 80. let.
Agogh – Tato sbírka je básníkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let. Za jeho života vyšla jen v zahraničí, u nás až po jeho smrti.
Denní služba – Tato sbírka je autorovou prvotinou. Jedná se o tzv. poezie všedního dne. Ovlivněno Wolkra.
Achilles a želva – Sbírka básní.
Slabikář – Část sbírky tvoří dějinné portréty kaprál, který probodl Archiméda, Napoleona, Sokratese a Goetheho. Portréty jsou ironické a skeptické, patrné je navázání na galerii historických podobizen, jak se o ně pokusili Vrchlický ve sbírce Zlomky epopeje a Machar ve sbírce Svědomím věků.
Kam teče krev – Tato sbírka byla napsána k uměleckým fotografiím z prostředí nemocnice.
Syndrom mizející plíce – Sbírka básní.
syndrom – Souhrn příznaků charakterizujících určitou chorobu.
Oldřich Mikulášek – Významný brněnský básník, autor lyrické poezie. Originální tvůrce české poezie po roce 1945. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Vystřídal řadu zaměstnání. Od 30. let působil jako redaktor Lidových novin, Hostu do domu a v rozhlase. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který mu znesnadňoval pohyb. Od roku 1968 nepublikuje, do literatury se vrací až počátkem 80. let. S Kainarem má společné rodiště, železniční původ i charakter poezie. Poezie je sice základem jeho díla, ale psal také fejetony, reportáže a články pro děti. Je následovníkem Halase a Nerudy, z toho pramení hořkost a pesimismus jeho děl. Je básníkem tragickým, píše verše úzkostných pocitů. Existenci člověka vidí jako ustavičný boj s ohrožením, jako konflikt a drama. Hlavním nepřítelem je lidská lhostejnost a netečnost. Měl rád jižní Moravu. Je nadšen z moravského slunce a vinné révy. V jeho díle je patrná láska k Brnu, objevují se zde dělnická předměstí a Špilberk.
Tvorba ve 40. a 50. letech:
Pulsy – Tato sbírka básní je vyvrcholením autorovy první etapy tvorby. Reaguje zde na různé podoby lidské lhostejnosti, která je také jednou z příčin válek.
Horoucí zpěvy – Sbírka poplatná 50. létům. Nad linií tragiky převládá poezie oslavující život. Básník se sjednocuje s kolektivem a přírodou.
Krajem táhne prašivec – Básnická skladba výzva k intenzívnímu prožívání tohoto světa.
Tvorba v 60. letech:
Od konce 50. let vlivem nemoci přibývá v autorově poezii existenciální úzkost a pocit bezvýchodnosti.
Svlékání hadů – Sbírka básní.
Šokovaná růže – V této sbírce sdružuje milostnou i občanskou lyriku. Reaguje také na okupaci v roce 1968.
Tvorba v 80. letech:
Po okupaci autor nepublikuje a do literatury se vrací až na počátku 80. let.
Agogh – Tato sbírka je básníkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let. Za jeho života vyšla jen v zahraničí, u nás až po jeho smrti.
Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert – Básník, prozaik, novinář a překladatel. Je nositelem Nobelovy ceny. Narodil se v Praze na Žižkově. Studoval na gymnáziu, ale studia nedokončil. Je zakládajícím členem Devětsilu. Roku 1929 byl vyloučen z KSČ. Po roce 1948 se několikrát musel odmlčet. Roku 1969 byl předsedou Svazu československých spisovatelů do jeho rozpuštění v roce 1970.
Tvorba po roce 1945:
Mamince – Tato sbírka obsahuje motivy dětství, domova a maminky.
Tvorba v 60. letech:
Básníkova poezie se po devítiletém odmlčení způsobeném těžkou nemocí výrazně mění. V díle se objevuje uvolněný nerýmovaný verš, úvahy a bilancování, pocit úzkosti z totalitní moci a hořké životní zkušenosti. Tvorba je ovlivněna existencialismem.
Halleyova kometa – Sbírka je vyznáním lásky Praze.
Odlévání zvonů – Sbírka je oslavou ženství milostného i mateřského. Stále přítomna je smrt.
Tvorba 70. a 80. let:
Tato léta přinášejí publikace v samizdatu. Nad lásku k ženě vystupuje láska k vlasti.
Býti básníkem – Sbírka vzpomíná na mládí, kdy byl autor šťasten. Kontrastuje se současností.
Vladimír Holan – Básník meditativní poezie a překladatel z francouzštiny, němčiny, polštiny a ruštiny. Narodil se v Praze, po maturitě krátce studoval práva. Studia nedokončil. Pracoval jako úředník, krátce redigoval časopisy, poté byl spisovatelem z povolání. Po osvobození dva roky publikoval, následoval 15 letý zákaz. Žil v ústraní na Malé Straně, názorově i poezií byl blízký Halasovi. Celá jeho tvorba je zaměřená k otázkám života a smrti. Je prodchnuta láskou k Máchovi, k noci, podzimu a matce. Je básníkem velmi složitým. Směřuje k spiritualismu, užívá metafory, neologismy, experimentuje s jazykem. V počáteční tvorbě ještě patrný vliv poetismu. Výrazně ovlivnil vývoj moderní české poezie.
Poválečné období:
Dokument – Soubor obsahuje čtyři skladby reagující na konec války a osvobození.
Dík Sovětskému svazu – Básnická skladba.
Rudoarmějci – Tato sbírka básní je oslavou osvobození naší vlasti Rudou armádou.
Panychida – Tato báseň je polemikou s Bohem o jeho netečnosti k válečným hrůzám. Panychida je pravoslavná zádušní mše, tryzna.
Tobě – Sbírka básní.
Tvorba od 60. let:
V tomto období se Holan navrací k meditativní lyrice a příběhům. Jeho tvorba se rozděluje na expresivní lyriku a lyrickoepické příběhy.
Expresivní lyrika:
Asklépiovi kohouta – Sbírka básní.
Lyrickoepické příběhy:
Příběhy – Sbírka obsahuje 12 epických skladeb, ve kterých navazuje na epiku našich básníků 19. století. Zamýšlí se nad lidskými osudy a tragédiemi. Důležitou roli v tomto díle hraje osudovost.
Noc s Hamletem – Meditativní skladba, která je nočním filozofickým dialogem básníka s Hamletem. Zabývá se tajemstvím lidského bytí, objevuje se zde touha po harmonii a kráse.
Vilém Závada – Básník a překladatel. Rodák z Ostravy byl celoživotně spjat s dělnickým Ostravskem. Po maturitě vystudoval filozofickou fakultu Karlovy Univerzity v Praze. Pracoval jako nakladatelský redaktor. Určitou dobu byl členem Devětsilu. V jeho poezii je patrný sociální tón. Napsal čtyři knížky veršů pro děti.
Povstání z mrtvých – Sbírka poezie z období protektorátu. Podává otřesný obraz války, obraz proměn světa po osvobození a zrod nových lidí.
Město světla – Sbírka má blízko k budovatelské tematice, ale nepodlehla dobovému schematismu. Básník nalézá křídla, která jsou symbolem vzletu a vznosu země.
Polní kvítí – V této sbírce se autor přiklání k nerudovské tradici. Motivem jsou důvěra v člověka, obraz havíře a rodného kraje.
Jeden život, Na prahu, Živote díky – V těchto sbírkách se autor vrací k sobě vlastní poetice. Opětovně zdůrazňuje svůj vztah k rodnému Ostravsku, vzpomíná na dětství, bilancuje a touží po harmonii. Uvažuje o smyslu života a poezie.
Tvorba po roce 1945:
Mamince – Tato sbírka obsahuje motivy dětství, domova a maminky.
Tvorba v 60. letech:
Básníkova poezie se po devítiletém odmlčení způsobeném těžkou nemocí výrazně mění. V díle se objevuje uvolněný nerýmovaný verš, úvahy a bilancování, pocit úzkosti z totalitní moci a hořké životní zkušenosti. Tvorba je ovlivněna existencialismem.
Halleyova kometa – Sbírka je vyznáním lásky Praze.
Odlévání zvonů – Sbírka je oslavou ženství milostného i mateřského. Stále přítomna je smrt.
Tvorba 70. a 80. let:
Tato léta přinášejí publikace v samizdatu. Nad lásku k ženě vystupuje láska k vlasti.
Býti básníkem – Sbírka vzpomíná na mládí, kdy byl autor šťasten. Kontrastuje se současností.
Vladimír Holan – Básník meditativní poezie a překladatel z francouzštiny, němčiny, polštiny a ruštiny. Narodil se v Praze, po maturitě krátce studoval práva. Studia nedokončil. Pracoval jako úředník, krátce redigoval časopisy, poté byl spisovatelem z povolání. Po osvobození dva roky publikoval, následoval 15 letý zákaz. Žil v ústraní na Malé Straně, názorově i poezií byl blízký Halasovi. Celá jeho tvorba je zaměřená k otázkám života a smrti. Je prodchnuta láskou k Máchovi, k noci, podzimu a matce. Je básníkem velmi složitým. Směřuje k spiritualismu, užívá metafory, neologismy, experimentuje s jazykem. V počáteční tvorbě ještě patrný vliv poetismu. Výrazně ovlivnil vývoj moderní české poezie.
Poválečné období:
Dokument – Soubor obsahuje čtyři skladby reagující na konec války a osvobození.
Dík Sovětskému svazu – Básnická skladba.
Rudoarmějci – Tato sbírka básní je oslavou osvobození naší vlasti Rudou armádou.
Panychida – Tato báseň je polemikou s Bohem o jeho netečnosti k válečným hrůzám. Panychida je pravoslavná zádušní mše, tryzna.
Tobě – Sbírka básní.
Tvorba od 60. let:
V tomto období se Holan navrací k meditativní lyrice a příběhům. Jeho tvorba se rozděluje na expresivní lyriku a lyrickoepické příběhy.
Expresivní lyrika:
Asklépiovi kohouta – Sbírka básní.
Lyrickoepické příběhy:
Příběhy – Sbírka obsahuje 12 epických skladeb, ve kterých navazuje na epiku našich básníků 19. století. Zamýšlí se nad lidskými osudy a tragédiemi. Důležitou roli v tomto díle hraje osudovost.
Noc s Hamletem – Meditativní skladba, která je nočním filozofickým dialogem básníka s Hamletem. Zabývá se tajemstvím lidského bytí, objevuje se zde touha po harmonii a kráse.
Vilém Závada – Básník a překladatel. Rodák z Ostravy byl celoživotně spjat s dělnickým Ostravskem. Po maturitě vystudoval filozofickou fakultu Karlovy Univerzity v Praze. Pracoval jako nakladatelský redaktor. Určitou dobu byl členem Devětsilu. V jeho poezii je patrný sociální tón. Napsal čtyři knížky veršů pro děti.
Povstání z mrtvých – Sbírka poezie z období protektorátu. Podává otřesný obraz války, obraz proměn světa po osvobození a zrod nových lidí.
Město světla – Sbírka má blízko k budovatelské tematice, ale nepodlehla dobovému schematismu. Básník nalézá křídla, která jsou symbolem vzletu a vznosu země.
Polní kvítí – V této sbírce se autor přiklání k nerudovské tradici. Motivem jsou důvěra v člověka, obraz havíře a rodného kraje.
Jeden život, Na prahu, Živote díky – V těchto sbírkách se autor vrací k sobě vlastní poetice. Opětovně zdůrazňuje svůj vztah k rodnému Ostravsku, vzpomíná na dětství, bilancuje a touží po harmonii. Uvažuje o smyslu života a poezie.
Josef Kainar
Josef Kainar – Básník, dramatik, textař i komponista. Autor kreslených vtipů, fotograf a překladatel. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Za okupace se sblížil s členy Skupiny 42 a byl jejím významným představitelem. Po osvobození pracoval jako dramaturg a redaktor brněnské Rovnosti. Přátelil se s brněnskými básníky. Po Halasově smrti ztrácí kontakt se Skupinou 42, od roku 1957 vydává řadu knih pro děti. Publikuje v Hostu do domu a v Literárních novinách. Na konci 60. let píše texty pro bluesovou skupinu Framus Five a Flamingo. Jeho tvorba navazuje na halasovskou poezii. Vyznačuje se příběhovostí a vnášením epických prvků do lyrické básně. Je autorem intelektuální poezie se sklonem k ironii a s dadaistickou komikou, zejména v říkadlech pro děti. Časté jsou motivy kolejí a nádraží.
První období tvorby:
Do literatury vstoupil za okupace jako člen Skupiny 42. Jedno z prvních jeho děl byla sbírka Osudy. Obsahem sbírky je bizarní a absurdní poezie. Obsahuje také existenciální verše. Časté jsou paralely mezi biblickými nebo historickými osudy a osudem vlastním.
Nové mythy – Tato sbírka je vyvrcholením autorovy existenciální poezie. Člověk je zde viděn ve své ubohosti a odlidštěnosti v důsledku absolutního válečného znehodnocení všech hodnot.
Stříhali dohola malého chlapečka – Nejznámější báseň, zhudebnil ji Vladimír Mišík. První stříhání dětských vlásků je prvním krokem k dospělosti. Chlapečkovo uvěznění na točivé židli je první ochutnání nesvobody.
Druhé období tvorby:
Po únoru 1948 byla tvorba básníků Skupiny 42 odmítnuta. Autor je zaujat představou revoluční proměny našeho světa a zjednodušuje svou poetiku. Opírá se o svého oblíbeného básníka Majakovského, pod jeho vlivem píše sbírku Velká láska. Píše i verše pro děti shrnuté do sbírky Říkadla. Ta obsahuje situační dadaistickou komiku.
Třetí období tvorby:
Toto období autorovy tvorby začíná po XX. sjezdu KSSS v roce 1956.
Člověka hořce mám rád – Autor se vrací k poetice svých raných sbírek. Vidí člověka nedokonalého, proto je jeho láska hořká.
Lazar a píseň – Tato sbírka je pojmenována podle titulní básně. Pan Lazar s chryzantémou v klopě obchází město a mezi lidmi rozsévá nedůvěru, pocity osamocení a cizoty. V mnoha básních sbírky nahlíží autor do soukromí současných lidí a promlouvá do jejich svědomí. Sbírka je i jazykovým experimentem. Obsahuje prvky obecné češtiny, které pak v kontrastu s češtinou spisovnou umocňují estetické působení básní.
Moje blues – Autorova poslední sbírka. Vrcholí v ní básnická jazzová inspirace. Verše vyjadřují smysl pro tragiku, tragikomedii životních situací, ironii a sebeironii. Vyzdvihovanou hodnotou je láska.
Písňové texty:
Jsou důležitou složkou autorovy tvorby. Knižně byly vydány pod názvem Miss Otis lituje. Jde o texty k jazzovým skladbám, především k blues, a vyjadřují to, co je pro blues typické: základní a stálý pocit životní tíhy, smutku a opuštěnosti.
Divadelní hry:
Zlatovláska
První období tvorby:
Do literatury vstoupil za okupace jako člen Skupiny 42. Jedno z prvních jeho děl byla sbírka Osudy. Obsahem sbírky je bizarní a absurdní poezie. Obsahuje také existenciální verše. Časté jsou paralely mezi biblickými nebo historickými osudy a osudem vlastním.
Nové mythy – Tato sbírka je vyvrcholením autorovy existenciální poezie. Člověk je zde viděn ve své ubohosti a odlidštěnosti v důsledku absolutního válečného znehodnocení všech hodnot.
Stříhali dohola malého chlapečka – Nejznámější báseň, zhudebnil ji Vladimír Mišík. První stříhání dětských vlásků je prvním krokem k dospělosti. Chlapečkovo uvěznění na točivé židli je první ochutnání nesvobody.
Druhé období tvorby:
Po únoru 1948 byla tvorba básníků Skupiny 42 odmítnuta. Autor je zaujat představou revoluční proměny našeho světa a zjednodušuje svou poetiku. Opírá se o svého oblíbeného básníka Majakovského, pod jeho vlivem píše sbírku Velká láska. Píše i verše pro děti shrnuté do sbírky Říkadla. Ta obsahuje situační dadaistickou komiku.
Třetí období tvorby:
Toto období autorovy tvorby začíná po XX. sjezdu KSSS v roce 1956.
Člověka hořce mám rád – Autor se vrací k poetice svých raných sbírek. Vidí člověka nedokonalého, proto je jeho láska hořká.
Lazar a píseň – Tato sbírka je pojmenována podle titulní básně. Pan Lazar s chryzantémou v klopě obchází město a mezi lidmi rozsévá nedůvěru, pocity osamocení a cizoty. V mnoha básních sbírky nahlíží autor do soukromí současných lidí a promlouvá do jejich svědomí. Sbírka je i jazykovým experimentem. Obsahuje prvky obecné češtiny, které pak v kontrastu s češtinou spisovnou umocňují estetické působení básní.
Moje blues – Autorova poslední sbírka. Vrcholí v ní básnická jazzová inspirace. Verše vyjadřují smysl pro tragiku, tragikomedii životních situací, ironii a sebeironii. Vyzdvihovanou hodnotou je láska.
Písňové texty:
Jsou důležitou složkou autorovy tvorby. Knižně byly vydány pod názvem Miss Otis lituje. Jde o texty k jazzovým skladbám, především k blues, a vyjadřují to, co je pro blues typické: základní a stálý pocit životní tíhy, smutku a opuštěnosti.
Divadelní hry:
Zlatovláska
Poezie v 70. a 80. letech
Poezie v 70. a 80. letech:
Po roce 1968 existuje v literatuře nepřirozená situace. Literatura se dělí na oficiální, samizdatovou a exilovou. Samizdatová literatura vycházela tajně a šířila se ve strojopisných opisech. Exilová literatura vycházela v zahraničí zásluhou exilových nakladatelství a byla u nás zakázána.
I když v oficiální literatuře vznikala hodnotná díla, okupační režim po srpnu 1968 zbavil přes 120 autorů možnosti publikovat, byla zrušena celá řada kulturních časopisů, někteří autoři byli vězněni nebo zahnáni do exilu.
Objevuje se snaha navázat na typ Nezvalovy avantgardní poezie, např. básně na čísla, na dny v týdnu apod., a vyhnout se bezprostřednímu kontaktu s realitou. Tyto snahy jsou patrné např. v tvorbě básníka Karla Sýse a Jiřího Žáčka. Jiní básnící se obraceli k námětům domova, venkova a přírody. Např. Michal Černík a Ivo Odehnal.
Zvláštní postavení zaujímá poezie českého undergroundu, která neprošla cenzurou. Typický byl pro ni rozhodný odpor proti všemu oficiálnímu. Hlavním představitelem je Ivan Jirous zvaný Magor. Je autorem sbírky Magorovy labutí písně, obsahující mj. básnický záznam vězeňských zážitků. Dále to byli např. básníci Egon Bondy, bratři Jáchym a Filip Topolové aj. Undergroundová poezie byla tištěna převážně v časopise Vokno a Revolver-Revue. Úzce souvisela s činností hudební skupiny Psí vojáci.
Po roce 1968 existuje v literatuře nepřirozená situace. Literatura se dělí na oficiální, samizdatovou a exilovou. Samizdatová literatura vycházela tajně a šířila se ve strojopisných opisech. Exilová literatura vycházela v zahraničí zásluhou exilových nakladatelství a byla u nás zakázána.
I když v oficiální literatuře vznikala hodnotná díla, okupační režim po srpnu 1968 zbavil přes 120 autorů možnosti publikovat, byla zrušena celá řada kulturních časopisů, někteří autoři byli vězněni nebo zahnáni do exilu.
Objevuje se snaha navázat na typ Nezvalovy avantgardní poezie, např. básně na čísla, na dny v týdnu apod., a vyhnout se bezprostřednímu kontaktu s realitou. Tyto snahy jsou patrné např. v tvorbě básníka Karla Sýse a Jiřího Žáčka. Jiní básnící se obraceli k námětům domova, venkova a přírody. Např. Michal Černík a Ivo Odehnal.
Zvláštní postavení zaujímá poezie českého undergroundu, která neprošla cenzurou. Typický byl pro ni rozhodný odpor proti všemu oficiálnímu. Hlavním představitelem je Ivan Jirous zvaný Magor. Je autorem sbírky Magorovy labutí písně, obsahující mj. básnický záznam vězeňských zážitků. Dále to byli např. básníci Egon Bondy, bratři Jáchym a Filip Topolové aj. Undergroundová poezie byla tištěna převážně v časopise Vokno a Revolver-Revue. Úzce souvisela s činností hudební skupiny Psí vojáci.
Představitelé poezie po roce 1945
Představitelé poezie po roce 1945
Fráňa Šrámek – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se ve vesnici Sobotka v Českém ráji, studoval na gymnáziu v Písku. Nedokončil studium práv a raději se věnoval literatuře. Vojenskou službu konal v Českých Budějovicích a odrazila se v jeho tvorbě. Z počátku se věnoval také politice. Za své antimilitaristické postoje byl vězněn. Za první světové války bojoval na Haliči, v Itálii a Rumunsku. Po válce se sblížil s autory kolem Karla Čapka a zanechal politické aktivity. Měl hluboký vztah k rodnému kraji a psal kvalitní přírodní a milostnou lyriku. Ve svém díle byl důsledným impresionistou, příběh je vedlejší a hlavním smyslem je zachytit prchavost okamžiku. Zabýval se především mladou generací, jejím zráním a konflikty s okolím. Byl na straně mladé generace a díky tomu měl pro válce na nejmladší generaci čtenářů značný vliv.
Rány, růže – Sbírka básní z období konce první republiky a okupace. Jsou vlastenecké a namířené proti fašismu.
Stanislav Kostka Neumann – Básník, prozaik, publicista, překladatel a politik. Prošel složitým básnickým vývojem od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus a poválečnou avantgardu až ke komunismu, proletářské poezii a protifašistickému hnutí. V pěti letech mu zemřel otec a s matkou a tetami žil v olšanské vile v Praze. Roku 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie. Po propuštění zdědil po tetách olšanskou vilu. Zde se scházel k diskusím a bouřlivým oslavám se spisovateli, které pojily myšlenky anarchismu. Roku 1897 založil anarchistický časopis Nový kult. Roku 1905 se přestěhoval do Brna. Brzy byl ale pro buřičství vykázán a usadil se v Bílovicích nad Svitavou. Zde až do první světové války prožíval požehnaná tvůrčí léta.
Bezedný rok – Sbírka básní reagující na Mnichovskou dohodu.
Zamořená léta – Tato sbírka je odrazem války a okupace.
Jan Zahradníček – Básník, překladatel z němčiny a publicista. Členem katolické skupiny. Nejdříve byl ovlivněn Březinou, později Rilkem. Po osvobození republiky odmítl socialismus a v 50. letech byl odsouzen ke 13 letům žaláře. Během jeho pobytu ve vězení zemřely jeho dvě dcery na otravu houbami. V roce 1960 byl amnestován, ale brzy poté umírá. Jeho oblíbeným námětem byl zprvu mystický kult smrti, později česká příroda. Jedinou jistotou všeho je pro něho Bůh.
Stará země – Tato sbírka básní volá po boji se zbraní v ruce.
La Salleta – V této sbírce autor vyjádřil svůj nesouhlas se socialistickými přeměnami. Odklon od katolických pozic vnímá jako tragédii národa.
Vítězslav Nezval – Básník, prozaik, dramatik a překladatel. Autor publicistické a teoretické tvorby, představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie. Byl členem Devětsilu a Surrealistické skupiny. Narodil se v Biskoupkách u Třebíče. Po maturitě v Brně krátce studoval práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy. Studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
Tvorba po roce 1945:
Po roce 1945 píše Nezval socialisticky laděnou poezii.
Stalin – Poéma zachycuje budovatelské nadšení, revoluční elán a touhu po míru. Dílo je ovlivněno dobovým schematismem.
Chrpy a města – Sbírka vyjadřuje autorův vztah k rodné zemi a k vesnici.
Na břehu řeky Svratky – Báseň.
Divadelní hry:
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – Tato hra je varováním před zneužitím atomové energie, neomezenou mocí a násilím. Je prostoupena ideály humanismu a demokracie
Fráňa Šrámek – Básník, prozaik a dramatik. Narodil se ve vesnici Sobotka v Českém ráji, studoval na gymnáziu v Písku. Nedokončil studium práv a raději se věnoval literatuře. Vojenskou službu konal v Českých Budějovicích a odrazila se v jeho tvorbě. Z počátku se věnoval také politice. Za své antimilitaristické postoje byl vězněn. Za první světové války bojoval na Haliči, v Itálii a Rumunsku. Po válce se sblížil s autory kolem Karla Čapka a zanechal politické aktivity. Měl hluboký vztah k rodnému kraji a psal kvalitní přírodní a milostnou lyriku. Ve svém díle byl důsledným impresionistou, příběh je vedlejší a hlavním smyslem je zachytit prchavost okamžiku. Zabýval se především mladou generací, jejím zráním a konflikty s okolím. Byl na straně mladé generace a díky tomu měl pro válce na nejmladší generaci čtenářů značný vliv.
Rány, růže – Sbírka básní z období konce první republiky a okupace. Jsou vlastenecké a namířené proti fašismu.
Stanislav Kostka Neumann – Básník, prozaik, publicista, překladatel a politik. Prošel složitým básnickým vývojem od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus a poválečnou avantgardu až ke komunismu, proletářské poezii a protifašistickému hnutí. V pěti letech mu zemřel otec a s matkou a tetami žil v olšanské vile v Praze. Roku 1894 byl v procesu s Omladinou odsouzen ke čtrnácti měsícům vězení za velezradu a aktivity směřující k rozbití monarchie. Po propuštění zdědil po tetách olšanskou vilu. Zde se scházel k diskusím a bouřlivým oslavám se spisovateli, které pojily myšlenky anarchismu. Roku 1897 založil anarchistický časopis Nový kult. Roku 1905 se přestěhoval do Brna. Brzy byl ale pro buřičství vykázán a usadil se v Bílovicích nad Svitavou. Zde až do první světové války prožíval požehnaná tvůrčí léta.
Bezedný rok – Sbírka básní reagující na Mnichovskou dohodu.
Zamořená léta – Tato sbírka je odrazem války a okupace.
Jan Zahradníček – Básník, překladatel z němčiny a publicista. Členem katolické skupiny. Nejdříve byl ovlivněn Březinou, později Rilkem. Po osvobození republiky odmítl socialismus a v 50. letech byl odsouzen ke 13 letům žaláře. Během jeho pobytu ve vězení zemřely jeho dvě dcery na otravu houbami. V roce 1960 byl amnestován, ale brzy poté umírá. Jeho oblíbeným námětem byl zprvu mystický kult smrti, později česká příroda. Jedinou jistotou všeho je pro něho Bůh.
Stará země – Tato sbírka básní volá po boji se zbraní v ruce.
La Salleta – V této sbírce autor vyjádřil svůj nesouhlas se socialistickými přeměnami. Odklon od katolických pozic vnímá jako tragédii národa.
Vítězslav Nezval – Básník, prozaik, dramatik a překladatel. Autor publicistické a teoretické tvorby, představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie. Byl členem Devětsilu a Surrealistické skupiny. Narodil se v Biskoupkách u Třebíče. Po maturitě v Brně krátce studoval práva, pak přešel na filozofickou fakultu do Prahy. Studia nedokončil a stal se spisovatelem z povolání.
Tvorba po roce 1945:
Po roce 1945 píše Nezval socialisticky laděnou poezii.
Stalin – Poéma zachycuje budovatelské nadšení, revoluční elán a touhu po míru. Dílo je ovlivněno dobovým schematismem.
Chrpy a města – Sbírka vyjadřuje autorův vztah k rodné zemi a k vesnici.
Na břehu řeky Svratky – Báseň.
Divadelní hry:
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – Tato hra je varováním před zneužitím atomové energie, neomezenou mocí a násilím. Je prostoupena ideály humanismu a demokracie
Josef Kainar
Josef Kainar – Básník, dramatik, textař i komponista. Autor kreslených vtipů, fotograf a překladatel. Narodil se v Přerově v rodině železničáře. Za okupace se sblížil s členy Skupiny 42 a byl jejím významným představitelem. Po osvobození pracoval jako dramaturg a redaktor brněnské Rovnosti. Přátelil se s brněnskými básníky. Po Halasově smrti ztrácí kontakt se Skupinou 42, od roku 1957 vydává řadu knih pro děti. Publikuje v Hostu do domu a v Literárních novinách. Na konci 60. let píše texty pro bluesovou skupinu Framus Five a Flamingo. Jeho tvorba navazuje na halasovskou poezii. Vyznačuje se příběhovostí a vnášením epických prvků do lyrické básně. Je autorem intelektuální poezie se sklonem k ironii a s dadaistickou komikou, zejména v říkadlech pro děti. Časté jsou motivy kolejí a nádraží.
Člověka hořce mám rád – Autor se vrací k poetice svých raných sbírek. Vidí člověka nedokonalého, proto je jeho láska hořká.
Václav Havel – Spisovatel a dramatik. Hlavní představitel absurdního dramatu u nás. Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Zahradní slavnost – Absurdní drama o čtyřech dějstvích. Podává obraz československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory. Pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání a ve společenském žebříčku. Plané řečnění se cení více než poctivá práce. Vznikají zbytečné instituce jako např. Likvidační úřad. Jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus. Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem. K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů a rčení, opakování prázdných funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených pracovníků.
Vyrozumění – Hra je zaměřena proti komunistické byrokracii. Předvádí mechanismus, který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
Audience – Tato jednoaktovka obsahuje autobiografické rysy. Děj je umístěn do jednoho nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou hlavních hrdinů, sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel, aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací. Sládek se probudí, na nic se nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
Largo desolato – Tato hra ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií. Largo – široce, skladba, věta; desolato – bezútěšný, sklíčený.
Pokoušení – Divadelní hra.
Asanace – Divadelní hra.
Horský hotel – Divadelní hra.
Vernisáž – Divadelní hra.
Žebrácká opera – Touto hrou autor navázal na Brechtovu Žebráckou operu.
Dálkový výslech – Esej napsaná společně s Karlem Hvížďalou. Autor zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky.
Dopisy Olze – Dopisy, které autor psal své ženě z vězení.
Člověka hořce mám rád – Autor se vrací k poetice svých raných sbírek. Vidí člověka nedokonalého, proto je jeho láska hořká.
Václav Havel – Spisovatel a dramatik. Hlavní představitel absurdního dramatu u nás. Havlovou domovskou scénou bylo v šedesátých letech pražské Divadlo Na zábradlí.
Zahradní slavnost – Absurdní drama o čtyřech dějstvích. Podává obraz československé společnosti 60. let, obraz novodobého socialistického maloměšťáka, který se do ničeho nehrne, neupozorňuje na sebe, nevyjadřuje své názory. Pouze číhá na příležitost, aby si mohl zlepšit postavení v zaměstnání a ve společenském žebříčku. Plané řečnění se cení více než poctivá práce. Vznikají zbytečné instituce jako např. Likvidační úřad. Jaký je smysl a obsah práce úředníků je pro většinu lidí záhadou. Autor zde zachytil citové odlidštění a kariérismus. Hrdinové zahradní slavnosti jsou manželé Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem. K zobrazení absurdity života používá autor parodií různých sloganů a rčení, opakování prázdných funkcionářských frází a předlouhých monologů výše postavených pracovníků.
Vyrozumění – Hra je zaměřena proti komunistické byrokracii. Předvádí mechanismus, který manipuluje člověkem a rozkládá jeho identitu. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. Důležitou složkou je opět jazyk.
Audience – Tato jednoaktovka obsahuje autobiografické rysy. Děj je umístěn do jednoho nejmenovaného pivovaru. Celé drama stojí na rozhovoru dvou hlavních hrdinů, sládka a spisovatele Vaňka, který je sledován tajnou policií. Svými díly se stal nebezpečným socialistické společnosti, proto pracuje v pivovaru jako pomocný dělník. Sládek je neustále pod parou a opakuje se, je vulgární. Přiznává Vaňkovi, že je ve spojení s tajnou policií a podává o něm písemné zprávy. Velice jej to otravuje, navrhuje tedy Vaňkovi, když je spisovatel, aby o sobě něco napsal sám. Sládkova opilost se stupňuje, nakonec usíná a Vaněk odchází. Po čase se vrací. Sládek se probudí, na nic se nepamatuje a rozhovor začíná stejnými slovy jako na počátku hry.
Largo desolato – Tato hra ukazuje strach před pronásledováním a vydíráním tajnou policií. Largo – široce, skladba, věta; desolato – bezútěšný, sklíčený.
Pokoušení – Divadelní hra.
Asanace – Divadelní hra.
Horský hotel – Divadelní hra.
Vernisáž – Divadelní hra.
Žebrácká opera – Touto hrou autor navázal na Brechtovu Žebráckou operu.
Dálkový výslech – Esej napsaná společně s Karlem Hvížďalou. Autor zde odpovídá na Hvížďalovy písemné otázky.
Dopisy Olze – Dopisy, které autor psal své ženě z vězení.
18) Česká poezie po roce 1945
18) Česká poezie po roce 1945
Vypracování:
Poválečná literatura se rozvíjela v souvislosti s dobovými politickými a společenskými událostmi. Podle některých z nich můžeme vývoj poezie po roce 1945 rozdělit do čtyř vývojových období.
Poezie v letech 1945–1948:
Pro poezii psanou a vydávanou po skončení druhé světové války je charakteristická nejednotnost a názorová diferencovanost. Když roku 1946 proběhl První sjezd československých spisovatelů, vyhranily se na něm dvě koncepce. První, ke které se přiklonila většina autorů, byla prosovětská a zaměřovala se na budování socialismu. Druhá část autorů byla orientována západoevropsky. Přesto měla poezie na rozdíl od prózy a kritiky na co navazovat. Nejproduktivnější básnická generace totiž tentokrát přežila. Postupně vycházely nejen verše psané za okupace, ale také verše reagující na osvobození.
V tomto období vznikly různé básnické skupiny:
Skupina 42 – Vznikla během okupace, činnost končí v roce 1948. Její příslušníci vnášeli do svých děl civilistickou poezii s motivy moderního velkoměsta a jeho periférií. Jejich tvorba stála v protikladu k meditativní poezii. Hlavními představiteli byli Josef Kainar, Jiří Kolář a Ivan Blatný.
Skupina Ra – Neosurrealistická skupina. Vznikla již za okupace. Sdružovala literáty a výtvarníky. Hlavním představitelem byl Milan Kundera.
Ohnice – Skupina autorů sdružená kolem Kamila Bednáře. Hlásili se k Ortenovi. Jejich koncepce poezie byla zbavená ideologických společenských vztahů. Nedůvěřovali myšlenkám technického pokroku. Jejich tvorba byla signálem k návratu z odlidštěného materialistického světa do duchovního rozměru.
Skupiny kolem Rudého práva a Mladé fronty.
Poezie od února 1948 do roku 1956:
Roku 1949 vznikl Svaz československých spisovatelů. Jediný oficiálně uznaný umělecký směr je socialistický realismus. Autoři, kteří s tímto vývojem nesouhlasili a stavěli se na odpor, byli perzekuováni. Když roku 1953 zemřel Stalin, dochází k uvolnění poměrů a nastává nová etapa v umění.
Také v poezii převažuje v tomto období schematismus. Schematickou poezií bývají označovány takové verše, které jsou vytvořeny podle předem stanovených, závazných norem. Nejedná se o poezii umělecky náročnou, do popředí je posunuta politická rovina díla.
Ve druhé polovině 50. let se kolem časopisu Květen objevuje další mladá vlna autorů, kteří jsou spojeni programem poezie všedního dne. Jedná se o poezii, která obrátila svou pozornost ke světu každodennosti. Je založena na faktech a racionálním pozorování. Je prostá, nepatetická. Hlavními představiteli byli Miroslav Holub, Miroslav Florian, Jiří Šotola a Karel Šiktanc.
I v tomto období se kolem brněnského časopisu Host do domu zformovala významná literární skupina. Důležitou roli sehrála v 60. letech. Spadají sem počátky autorů Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela, dramatika Milana Uhdeho. Volně zde působil Milan Kundera a Josef Kainar.
Poezie od roku 1956 do počátku 70. let:
XX. sjezd Komunistické strany Sovětské svazu roku 1956 přinesl kritiku kultu osobnosti Stalina a dochází k dalšímu uvolnění kulturního života. Vznikají nové básnické skupiny kolem Bohumila Hrabala a skupina kolem časopisu Tvář. Z ní pocházela většina signatářů Charty 77. V redakční radě byl Václav Havel, do skupiny patřili také básník a dramatik Josef Topol, literární kritik Jan Lopatka aj. V Brně vzniká volné literární sdružení kolem časopisu Host do domu, do kterého patřili Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Kundera, Milan Uhde, Jaromír Tomeček a Jan Trefulka.
V této době vznikají divadla malých forem, např. Reduta, Na zábradlí a Semafor. Tato divadla mají rysy studentské recese, nadšení pro jazz, moderní lyriku a grotesku. Na prknech
Vypracování:
Poválečná literatura se rozvíjela v souvislosti s dobovými politickými a společenskými událostmi. Podle některých z nich můžeme vývoj poezie po roce 1945 rozdělit do čtyř vývojových období.
Poezie v letech 1945–1948:
Pro poezii psanou a vydávanou po skončení druhé světové války je charakteristická nejednotnost a názorová diferencovanost. Když roku 1946 proběhl První sjezd československých spisovatelů, vyhranily se na něm dvě koncepce. První, ke které se přiklonila většina autorů, byla prosovětská a zaměřovala se na budování socialismu. Druhá část autorů byla orientována západoevropsky. Přesto měla poezie na rozdíl od prózy a kritiky na co navazovat. Nejproduktivnější básnická generace totiž tentokrát přežila. Postupně vycházely nejen verše psané za okupace, ale také verše reagující na osvobození.
V tomto období vznikly různé básnické skupiny:
Skupina 42 – Vznikla během okupace, činnost končí v roce 1948. Její příslušníci vnášeli do svých děl civilistickou poezii s motivy moderního velkoměsta a jeho periférií. Jejich tvorba stála v protikladu k meditativní poezii. Hlavními představiteli byli Josef Kainar, Jiří Kolář a Ivan Blatný.
Skupina Ra – Neosurrealistická skupina. Vznikla již za okupace. Sdružovala literáty a výtvarníky. Hlavním představitelem byl Milan Kundera.
Ohnice – Skupina autorů sdružená kolem Kamila Bednáře. Hlásili se k Ortenovi. Jejich koncepce poezie byla zbavená ideologických společenských vztahů. Nedůvěřovali myšlenkám technického pokroku. Jejich tvorba byla signálem k návratu z odlidštěného materialistického světa do duchovního rozměru.
Skupiny kolem Rudého práva a Mladé fronty.
Poezie od února 1948 do roku 1956:
Roku 1949 vznikl Svaz československých spisovatelů. Jediný oficiálně uznaný umělecký směr je socialistický realismus. Autoři, kteří s tímto vývojem nesouhlasili a stavěli se na odpor, byli perzekuováni. Když roku 1953 zemřel Stalin, dochází k uvolnění poměrů a nastává nová etapa v umění.
Také v poezii převažuje v tomto období schematismus. Schematickou poezií bývají označovány takové verše, které jsou vytvořeny podle předem stanovených, závazných norem. Nejedná se o poezii umělecky náročnou, do popředí je posunuta politická rovina díla.
Ve druhé polovině 50. let se kolem časopisu Květen objevuje další mladá vlna autorů, kteří jsou spojeni programem poezie všedního dne. Jedná se o poezii, která obrátila svou pozornost ke světu každodennosti. Je založena na faktech a racionálním pozorování. Je prostá, nepatetická. Hlavními představiteli byli Miroslav Holub, Miroslav Florian, Jiří Šotola a Karel Šiktanc.
I v tomto období se kolem brněnského časopisu Host do domu zformovala významná literární skupina. Důležitou roli sehrála v 60. letech. Spadají sem počátky autorů Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela, dramatika Milana Uhdeho. Volně zde působil Milan Kundera a Josef Kainar.
Poezie od roku 1956 do počátku 70. let:
XX. sjezd Komunistické strany Sovětské svazu roku 1956 přinesl kritiku kultu osobnosti Stalina a dochází k dalšímu uvolnění kulturního života. Vznikají nové básnické skupiny kolem Bohumila Hrabala a skupina kolem časopisu Tvář. Z ní pocházela většina signatářů Charty 77. V redakční radě byl Václav Havel, do skupiny patřili také básník a dramatik Josef Topol, literární kritik Jan Lopatka aj. V Brně vzniká volné literární sdružení kolem časopisu Host do domu, do kterého patřili Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Kundera, Milan Uhde, Jaromír Tomeček a Jan Trefulka.
V této době vznikají divadla malých forem, např. Reduta, Na zábradlí a Semafor. Tato divadla mají rysy studentské recese, nadšení pro jazz, moderní lyriku a grotesku. Na prknech
Zdeněk Jirotka
Zdeněk Jirotka – Český spisovatel a fejetonista, člen PEN-klubu. Autor humoristických románů, povídek, soudniček, rozhlasových a televizních hříček. Narodil se v Ostravě. Středoškolská studia ukončil maturitou na stavební průmyslové škole v Hradci Králové. Vzápětí vstoupil do armády a až do roku 1940 sloužil jako důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Brně a Vyškově. První dva okupační roky působil na ministerstvu veřejných prací, pak se až do konce války věnoval výhradně spisovatelství. To mu umožnil mimořádný ohlas jeho nepřekonané prvotiny, v níž zdařile parodoval konvenční návyky strnule uhlazeného prostředí á la anglická čajová společnost. Inspirativní zdroj zcela zjevně pochází z tradice anglického suchého, lehce sarkastického, humoru, jenž je založen na nedořečeném a skrytém. V roce 1940 nastoupil do Lidových novin, po druhé světové válce se stal redaktorem ve Svobodných novinách. V roce 1951 se přemístil do redakce humoristického týdeníku Dikobraz, poté působil v redakci Československého rozhlasu, odkud se opět vrátil do Dikobrazu jako zástupce šéfredaktora. Na úspěch prvních dvou knih se mu nikdy nepodařilo navázat.
Saturnin – Tento lehce satirický román vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina. Mladý střízlivý muž přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní. Jednoho dne např. Saturnin svému pánovi zatelefonuje do kavárny a oznámí mu, že jejich domácnost přestěhoval na hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. To už ale přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Odehrává se tu mnoho drobných veselých příhod, opepřených všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny. Obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Idylka je ale brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. Společnost se proto vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace”, aby zjistili, že most byl mezi tím opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s ním založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru”. Román končí svatbou. Teta Kateřina se podruhé, tentokrát bohatě, provdává.
Saturnin – Tento lehce satirický román vypráví o více či méně dobrovolných trampotách jednoho mladého muže a jeho sluhy Saturnina. Mladý střízlivý muž přes inzerát získává nového sluhu, Saturnina. Už od počátku je tento sluha poněkud zvláštní. Jednoho dne např. Saturnin svému pánovi zatelefonuje do kavárny a oznámí mu, že jejich domácnost přestěhoval na hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát tenis, aby porazil slečnu Barboru, se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší až teta Kateřina, která sem se svým synem Miloušem přijede strávit několik týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v němž hrají hlavní roli škrabošky čerta a Mikuláše. To už ale přicházejí prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem ve vile u dědečka. Zde se setkává jak s krásnou Barborou a dědečkovým přítelem doktorem Vlachem, ale i s tetou Kateřinou a Miloušem. Odehrává se tu mnoho drobných veselých příhod, opepřených všudypřítomnými příslovími tety Kateřiny. Obzvláště pěkné jsou příběhy, které si společnost každý večer vypráví. Idylka je ale brzy přerušena velkými dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. Společnost se proto vydává na cestu lesem, přespává ve srubu doktora Vlacha a další den konečně dorazí do „civilizace”, aby zjistili, že most byl mezi tím opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin zůstal u dědečka, aby spolu s ním založil „kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru”. Román končí svatbou. Teta Kateřina se podruhé, tentokrát bohatě, provdává.
Vladimír Páral
Vladimír Páral – Původním povoláním inženýr chemie, nyní spisovatel z povolání. Žije v Ústí nad Labem. Jeho próza je zaměřena proti konzumnímu způsobu života, maloměšťáckým stereotypům i proti nově vzniklé vládnoucí třídě. Můžeme jej označit i za stylotvornou osobnost 60. let, neboť je novátorem v oblasti formy. Pracuje s formou laboratorní zprávy, protokolu, snaží se o telegrafickou stručnost a zkratkovitost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět a odstavců jako výraz opakování životních úkonů – stereotyp. Má dokonale promyšlenou stavbu celého díl. Je zde patrný vliv racionálního povolání. Pro tyto vlastnosti si našla jeho próza řadu následovníků, o nichž se hovoří jako o severočeské škole.
Pět způsobů ukájení – Pětidílný cyklus novel a románů, tzv. černá pentalogie. Tvoří jej tři novely: Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult. Později byly vydány společně jako Tři ze ZOO. Zbytek cyklu tvoří dva romány: Milenci a vrazi a Profesionální žena.
Veletrh splněných přání – Novela s podtitulem „Příběh pokleslé atinty“. Líčí život mladého technika v Ústí nad Labem od 50. do konce 60. let. Tento hrdina, mladý chemik, se cítí velice době v odlidštěném koloběhu pracovního dne i ve stejně zmechanizovaném volném čase. Pohodlný stereotyp mu vyhovuje. Vyhovuje mu i systém direktivního řízení, který od podřízeného nežádá iniciativou, ale poslušnost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět …
Soukromá vichřice – Tato novela zobrazuje čtyři partnerské dvojice, které svůj stereotyp řeší sexuálními zážitky. I tam je ale zastihne zevšednění a nuda. Zjišťují, že erotika je marným pokusem o plné využití.
Katapult – Hlavním hrdinou této novely je inženýr Jošt. Ten hledá východisko z nudy v sedmi milostných vztazích. Pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami na trati Ústí nad Labem–Brno, kterou často projíždí na svých služebních cestách. Tak vedle svého normálního rodinného života s ženou Lenkou a dcerou Leničkou žije dalších sedm životů. Jošt brzy poznává, že „sedm svobod je dohromady jedna zostřená samovazba“. Ženy chtějí založit rodinný krb, od kterého toužil uniknout, a chce se vrátit k rodině. Zabrání mu v tom však náhlá smrt. Autor hry ho nechal zahynout v letadle, jímž spěchal do Ústí zachránit svůj rodinný život.
Milenci a vrazi a Profesionální žena – Tyto dva romány přinášejí kritiku promarněných životů, obětovaných honbě za majetkem, kariérou a mocí a redukujících lásku jen na sex.
Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti – Tato tzv. bílá pentalogie odráží pokus o vylíčení hlavního hrdiny. Zatím obsahuje pouze čtyři svazky.
Mladý muž a bílá velryba – V tomto románu obětuje hlavní hrdina život při hledání výrobního řešení. Dovede však svým pracovním nadšením strhnout rezignované a vychladlé spolupracovníky. V následujících pracích se opět objevují problémy neřešitelné, stereotyp a nuda.
Radost až do rána – V tomto románu se měšťácké živoření se nabízí jako socialistický životní ideál.
Generální zázrak – Román zachycuje osudy osm postav, které se marně snaží vymknout z životních koloběhů.
Muka obraznosti – Román s autobiografickými prvky. Mírná ironie je zde postavena proti dřívější sžíravé kritice a nadsázce.
Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirls I, II – Literární díla s erotickým podtextem.
Pět způsobů ukájení – Pětidílný cyklus novel a románů, tzv. černá pentalogie. Tvoří jej tři novely: Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice a Katapult. Později byly vydány společně jako Tři ze ZOO. Zbytek cyklu tvoří dva romány: Milenci a vrazi a Profesionální žena.
Veletrh splněných přání – Novela s podtitulem „Příběh pokleslé atinty“. Líčí život mladého technika v Ústí nad Labem od 50. do konce 60. let. Tento hrdina, mladý chemik, se cítí velice době v odlidštěném koloběhu pracovního dne i ve stejně zmechanizovaném volném čase. Pohodlný stereotyp mu vyhovuje. Vyhovuje mu i systém direktivního řízení, který od podřízeného nežádá iniciativou, ale poslušnost. Hlavním kompozičním principem je opakování slov, vět …
Soukromá vichřice – Tato novela zobrazuje čtyři partnerské dvojice, které svůj stereotyp řeší sexuálními zážitky. I tam je ale zastihne zevšednění a nuda. Zjišťují, že erotika je marným pokusem o plné využití.
Katapult – Hlavním hrdinou této novely je inženýr Jošt. Ten hledá východisko z nudy v sedmi milostných vztazích. Pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami na trati Ústí nad Labem–Brno, kterou často projíždí na svých služebních cestách. Tak vedle svého normálního rodinného života s ženou Lenkou a dcerou Leničkou žije dalších sedm životů. Jošt brzy poznává, že „sedm svobod je dohromady jedna zostřená samovazba“. Ženy chtějí založit rodinný krb, od kterého toužil uniknout, a chce se vrátit k rodině. Zabrání mu v tom však náhlá smrt. Autor hry ho nechal zahynout v letadle, jímž spěchal do Ústí zachránit svůj rodinný život.
Milenci a vrazi a Profesionální žena – Tyto dva romány přinášejí kritiku promarněných životů, obětovaných honbě za majetkem, kariérou a mocí a redukujících lásku jen na sex.
Mladý muž a bílá velryba, Radost až do rána, Generální zázrak a Muka obraznosti – Tato tzv. bílá pentalogie odráží pokus o vylíčení hlavního hrdiny. Zatím obsahuje pouze čtyři svazky.
Mladý muž a bílá velryba – V tomto románu obětuje hlavní hrdina život při hledání výrobního řešení. Dovede však svým pracovním nadšením strhnout rezignované a vychladlé spolupracovníky. V následujících pracích se opět objevují problémy neřešitelné, stereotyp a nuda.
Radost až do rána – V tomto románu se měšťácké živoření se nabízí jako socialistický životní ideál.
Generální zázrak – Román zachycuje osudy osm postav, které se marně snaží vymknout z životních koloběhů.
Muka obraznosti – Román s autobiografickými prvky. Mírná ironie je zde postavena proti dřívější sžíravé kritice a nadsázce.
Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, Kniha rozkoší, smíchu a radosti, Playgirls I, II – Literární díla s erotickým podtextem.
Literatura po roce 1945
Literatura po roce 1945
Jan Drda – Prozaik, dramatik a novinář.
Hrátky s čertem – Tato pohádková komedie napsaná ještě za okupace, byla původně alegorickým vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Vysloužilý voják Martin Kabát se vrací z vojny domů. Při své cestě postupně poznává loupežníka, poustevníka a dvě dívky – princeznu Dišperandu a její služebnou Káču. Na ně a na poustevníka má políčeno čert Lucius, chce se zmocnit jejich duší. Dívky se mu upsaly vlastní krví, aby získaly mladé a hezké ženichy. Když Káča šla úpisy odevzdat do Čertova mlýna, předala je Martinovi v domnění, že je čert. Ve mlýně skutečně žili dva staří hloupí čerti. Martin je sice obehrál v kartách, ale sám prohrál svůj kabát i s úpisy s doktorem Solfernem, čertem vyšší hodnosti. Když to zjistil, vypravil se s Káčou do pekel a v poslední chvíli se mu podařilo vytrhnout úpisy Belzebubovi z rukou. Martina a Káču pak zachránil anděl Teofil. Svou chytrostí ještě Martin přiměl loupežníka i poustevníka k poctivé práci. A jemu zůstala na krku Káča, která se do něho zamilovala.
Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.
Jan Drda – Prozaik, dramatik a novinář.
Hrátky s čertem – Tato pohádková komedie napsaná ještě za okupace, byla původně alegorickým vyjádřením boje českého lidu s cizími pekelnými mocnostmi. Vysloužilý voják Martin Kabát se vrací z vojny domů. Při své cestě postupně poznává loupežníka, poustevníka a dvě dívky – princeznu Dišperandu a její služebnou Káču. Na ně a na poustevníka má políčeno čert Lucius, chce se zmocnit jejich duší. Dívky se mu upsaly vlastní krví, aby získaly mladé a hezké ženichy. Když Káča šla úpisy odevzdat do Čertova mlýna, předala je Martinovi v domnění, že je čert. Ve mlýně skutečně žili dva staří hloupí čerti. Martin je sice obehrál v kartách, ale sám prohrál svůj kabát i s úpisy s doktorem Solfernem, čertem vyšší hodnosti. Když to zjistil, vypravil se s Káčou do pekel a v poslední chvíli se mu podařilo vytrhnout úpisy Belzebubovi z rukou. Martina a Káču pak zachránil anděl Teofil. Svou chytrostí ještě Martin přiměl loupežníka i poustevníka k poctivé práci. A jemu zůstala na krku Káča, která se do něho zamilovala.
Bohumil Hrabal – Vůdčí osobnost naší prózy 60. a 1. poloviny 70. let. V posledních letech má jeho tvorba výrazně klesající tendence. Narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru. Studoval práva, studia ukončil doktorátem až po osvobození. Během svého života vystřídal různá zaměstnání. Hned po uzavření vysokých škol v roce 1939 pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák a statista. Tato zaměstnání mu poskytla nepřeberné množství námětů pro jeho literární tvorbu. Do literatury vstoupil až na počátku 60. let, ale literární přípravu absolvoval už v duchu poetismu a surrealismu. V roce 1945 byl spoluautorem Manifestu neopoetismu, své verše však knižně nevydal. Tehdy se kolem něj soustředila skupina umělců. Od roku 1962 je spisovatelem z povolání. Po odmítnutí okupace v roce 1968 dostal zákaz publikovat, mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí. Do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře. Hrabalův pohled na člověka je odideologizován. Tito prostí lidé si v jeho prózách vyprávějí zážitky, při nichž přehánějí, baví se vymýšlením a vzpomínáním. Tento svébytný proud řeči nazývá Hrabal pábením a jeho autory pábiteli. Tento novotvar pochází z povídky Pábitelé. Při vytváření těchto hrdinů Hrabal čerpá ze svých životních zkušeností. Základem prózy bez souvislého děje je rozbor, zvláště hospodská rozprávka. Používá hovorového jazyka se spoustou slangových výrazů. Pracuje s metaforou a groteskou, užívá metody kontrastu a koláže. Klade vedle sebe krásu a ošklivost, život a smrt, surovost a něhu. Častým hrdinou jeho děl je strýc Pepin.
Počátek tvorby:
Perlička na dně a Pábitelé – Oficiální autorovy prvotiny. Už tyto prózy odrazily jeho originální tvůrčí metodu. Základním tématem jsou lidé na pokraji společnosti. V nich autor objevuje dobré jádro, perličku na dně.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé – Tato próza je asociativním tokem vyprávění zážitků Pepina. Zajímavá je její forma. Celá novela je napsána v jediné větě.
Ostře sledované vlaky – Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara.
Tvorba 2. poloviny 70. let:
Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milióny – Volná trilogie novel o pobytu Hrabalovy rodiny v Nymburce. Je oslavou životních hodnot zvýrazněných nadsázkou a groteskou, obsahuje autobiografické rysy. Hlavními postavami jsou krásná a emancipovaná maminka, podivínský tatínek a nositel překvapivých situací strýc Pepin. Poslední díl trilogie zachycuje dožívání hlavních hrdinů v zámeckém domově důchodců.
Slavnosti sněženek – Nové postřehy pábitelů, lidí z polabské vesnice, lidí „zasažených krásou a steskem“.
Kluby poezie
Příliš hlučná samota – Ústřední postavou je lisovač starého papíru Hanťa.
Něžný barbar – Vzpomínková fantazie o příteli a malíři Vladimíru Boudníkovi.
Texty z 50. let:
Většinou se jedná o samizdat.
Obsluhoval jsem anglického krále – Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.
Eduard Bass
Eduard Bass – Vlastním jménem Eduard Schmidt. Český prozaik a novinář. Autor šansonů, kupletů a skečů. Působil jako zpěvák, recitátor, konferenciér a později i ředitel v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. V letech 1921–1942 působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Je autorem tzv. rozhlásků. Od roku 1933 je též šéfredaktorem Lidových novin. Patří k předním humoristickým spisovatelům 20. století.
Cirkus Humberto – Tento román vznikl za okupace a měl povzbuzovat české národní vědomí. Kronika zachycuje osudy několika cirkusových generací. Hlavním hrdinou je Vašek Karas, syn jihočeského zedníka, který prošel v cizině všemi stupni výcviku a díky pracovitosti, houževnatosti, odvaze, schopnostem a ctižádostivosti se vypracoval až na ředitele světoznámého cirkusu. Oženil se s dcerou ředitele Berwitze. V díle vystupuje mnoho postav různých národností, jako např. krotitel Gambier, ošetřovatel slonů Ind Arr – Šehir, kuchař Vosátko, akrobat Paolo Roméo, krajané Kerholec, Malina, Jan Bureš a další. Úspěchy jsou dosaženy tvrdou prací a optimistickým přístupem k životu. Autor užívá jemného humoru, lidové mluvy i cirkusového slangu. To mu umožnila dokonalá znalost faktografie.
Klapzubova jedenáctka – Tato póza pro děti vypráví příběh o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě poctivostí, soudržností a chytrostí. Díky tomu dosáhli fenomenálních sportovních úspěchů.
Cirkus Humberto – Tento román vznikl za okupace a měl povzbuzovat české národní vědomí. Kronika zachycuje osudy několika cirkusových generací. Hlavním hrdinou je Vašek Karas, syn jihočeského zedníka, který prošel v cizině všemi stupni výcviku a díky pracovitosti, houževnatosti, odvaze, schopnostem a ctižádostivosti se vypracoval až na ředitele světoznámého cirkusu. Oženil se s dcerou ředitele Berwitze. V díle vystupuje mnoho postav různých národností, jako např. krotitel Gambier, ošetřovatel slonů Ind Arr – Šehir, kuchař Vosátko, akrobat Paolo Roméo, krajané Kerholec, Malina, Jan Bureš a další. Úspěchy jsou dosaženy tvrdou prací a optimistickým přístupem k životu. Autor užívá jemného humoru, lidové mluvy i cirkusového slangu. To mu umožnila dokonalá znalost faktografie.
Klapzubova jedenáctka – Tato póza pro děti vypráví příběh o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo ve světě poctivostí, soudržností a chytrostí. Díky tomu dosáhli fenomenálních sportovních úspěchů.
Osvobozené divadlo
Osvobozené divadlo
Nové cesty scénického umění a dramatické tvorby razilo avantgardní divadlo. Vycházelo ze třech základních uměleckých směrů:
– z revolučního proletářského kolektivismu – Roku 1920 byl založen Dědrasbor, tj. Dělnický dramatický sbor, vedený Jindřichem Honzlem a Josefem Zorou.
– z dadaismu – Vyústil v politickou satiru.
– z poetismu – Udal směr od dějovosti k lyrickému divadlu, k scénické básni a k syntetickému burianovskému pojetí, tj. neoddělitelné umělecké souhře složky textové, herecké, režisérské, výtvarné, hudební, pohybové a světelné.
Začátky avantgardního divadla spadají do roku 1925, kdy skupina pražských konzervatoristů z dramatického oddělení inscenovala po svém pojatou starou Moliérovu frašku Cirkus Dandin. Orientovali se na hry futuristů, dadaistů a poetistů. Režisér Jiří Frejka pokřtil novou scénu na Osvobozené divadlo, a to se stalo roku 1926 součástí a dramatickou odbočkou Devětsilu. Počátkem roku 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo na Malou Stranu do sálu Umělecké besedy a tam se rozdvojilo. Skupina v čele s Jiřím Frejkou a Emilem Františkem Burianem si založila scénu Dada.
V témže roce vystoupil v Osvobozeném divadle se svými klavírními improvizacemi Jaroslav Ježek a Jiří Voskovec a Jan Werich uspořádali zdařilé studentské představení Vest Pocket Revue. Čtvrtou velkou osobností se stal Jindřich Honzl, nejen vynikající režisér, ale rovněž teoretik avantgardního divadla, který režíroval téměř všechny hry Osvobozeného divadla. Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici U Nováků, kde také v listopadu 1938 jeho činnost ukončil úřední zákaz.
Do roku 1931 rozvíjeli V+W své pojetí divadla jako dadaistické. Lyrizované frašky uváděli už se svým typickým slovním humorem v dialozích a v písňových textech, nebyly ale ještě jednoznačně společensky a politicky vyostřené. Měli blízko k poetismu. Z tohoto období pocházejí např. hry Premiéra skafandr, Fata morgána, Sever proti Jihu a Golem.
Jakmile se začal aktivizovat k výbojům italský fašismus a objevila se reálná hrozba Hitlerova Německa, nastoupilo i Osvobozené divadlo jasný kurz politické revue. Roku 1932 byla uvedena hra Caesar. Poté přišla série slavných komedií z let 1932–1938: Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora a Pěst na oko. V nich se Voskovec a Werich proměnili v typy dvou lidových kumpánů, kteří v různých podobách procházejí historií a současností světa a glosují jeho nešvary, omyly a nesrovnalosti a zároveň usilují o jeho lidštější tvář. V tomto období divadlo navazuje na staroitalskou commedii dell´arte, na tradici amerických filmových grotesek, na humor proslulých filmových komiků a získává tak svou vyhraněnou tvář. Některými rysy předešlo tzv. absurdní divadlo. Oblíbené byly tzv. forbíny, tj. dialogy Voskovce a Wericha před oponou na aktuální témata. Pokaždé trochu jiné, obohacené často o nová vymyšlená slova.
Caesar – V této hře jednoznačně napadli narůstající militarismus, hitlerovský nacismus a italský fašismus. Ukázali v ní zdiskreditované vůdce, kteří ohrožovali v té době bezpečnost lidstva v Evropě a ve světě. Malíř Adolf Hoffmeister namaloval pro tuto hru zvláštní mapu, na níž herci ukazovali tehdejší nebezpečně se vyvíjející politickou situaci. V této hře zazněla píseň Pochod plebejců.
Osel a stín – Děj hry je umístěn do starověkého Řecka. Vzniká na základě antické bajky, komu patří oslův stín. Je to podobenství o lidu zneužívaném politickými dobrodruhy, podvodníky a kariéristy. Jsou zde narážky na dobovou situaci, které autoři již naostro zaměřili do nacistických řad. Německé velvyslanectví protestovalo proti uvedení této hry. Ústřední písní hry je skladba My nejsme lidi, my jsme jen partaje.
Kat a blázen – Děj této hry se odehrává v Mexiku, ale hra kritizuje domácí prostředí. Stala se předmětem útoků naší reakce. V postavě diktátora Carriera autoři ukázali rozpínavost německého fašismu, který by se mohl stát katem lidstva. V této hře zazněly písně Pohádka o katu a bláznu, Hej rup a Šaty dělají člověka.
Balada z hadrů – Hra vypráví o osudech renesančního básníka Françoise Villona. Básník žil ve společnosti, která omezovala jeho svobodu, pronásledovala ho za jeho buřičství a mstila se malichernými způsoby. Villon je revolucionář a stává se mluvčím zbídačelého lidu. Na jeho osudech ukazovali současně osudy divadla. Ve hře zazněly písně Proti větru, Svět naruby, Hej, pane králi.
Rub a líc – Optimistická komedie ze současného života. Autoři přenesli na jeviště dělnický boj za důslednou demokracii. Příběh hry je motivován novinovou zprávou. Muž, který ztratil paměť, se nedopatřením dostává do čela dělnického hnutí. Hra končí optimisticky vítězstvím dělníků. Později byla zfilmována Martinem Fričem pod názvem Svět patří nám.
Těžká Barbora – Děj hry je umístěn do antického Řecka. Těžká Barbora je dělo. Zápletka je postavena na snaze Yberlanďanů najít záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Hra varuje před válkou, ke které se schylovalo. Současně autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plná pokrytectví, zbabělosti a prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku. V této hře byla uvedena píseň Co na světě mám rád, nedám si brát.
Pěst na oko – Hra je příběhem o divadle. Jedná se o montáž ze všech předcházejících her. Je to poslední hra Osvobozeného divadla před jeho uzavřením.
Nové cesty scénického umění a dramatické tvorby razilo avantgardní divadlo. Vycházelo ze třech základních uměleckých směrů:
– z revolučního proletářského kolektivismu – Roku 1920 byl založen Dědrasbor, tj. Dělnický dramatický sbor, vedený Jindřichem Honzlem a Josefem Zorou.
– z dadaismu – Vyústil v politickou satiru.
– z poetismu – Udal směr od dějovosti k lyrickému divadlu, k scénické básni a k syntetickému burianovskému pojetí, tj. neoddělitelné umělecké souhře složky textové, herecké, režisérské, výtvarné, hudební, pohybové a světelné.
Začátky avantgardního divadla spadají do roku 1925, kdy skupina pražských konzervatoristů z dramatického oddělení inscenovala po svém pojatou starou Moliérovu frašku Cirkus Dandin. Orientovali se na hry futuristů, dadaistů a poetistů. Režisér Jiří Frejka pokřtil novou scénu na Osvobozené divadlo, a to se stalo roku 1926 součástí a dramatickou odbočkou Devětsilu. Počátkem roku 1927 se Osvobozené divadlo přestěhovalo na Malou Stranu do sálu Umělecké besedy a tam se rozdvojilo. Skupina v čele s Jiřím Frejkou a Emilem Františkem Burianem si založila scénu Dada.
V témže roce vystoupil v Osvobozeném divadle se svými klavírními improvizacemi Jaroslav Ježek a Jiří Voskovec a Jan Werich uspořádali zdařilé studentské představení Vest Pocket Revue. Čtvrtou velkou osobností se stal Jindřich Honzl, nejen vynikající režisér, ale rovněž teoretik avantgardního divadla, který režíroval téměř všechny hry Osvobozeného divadla. Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici U Nováků, kde také v listopadu 1938 jeho činnost ukončil úřední zákaz.
Do roku 1931 rozvíjeli V+W své pojetí divadla jako dadaistické. Lyrizované frašky uváděli už se svým typickým slovním humorem v dialozích a v písňových textech, nebyly ale ještě jednoznačně společensky a politicky vyostřené. Měli blízko k poetismu. Z tohoto období pocházejí např. hry Premiéra skafandr, Fata morgána, Sever proti Jihu a Golem.
Jakmile se začal aktivizovat k výbojům italský fašismus a objevila se reálná hrozba Hitlerova Německa, nastoupilo i Osvobozené divadlo jasný kurz politické revue. Roku 1932 byla uvedena hra Caesar. Poté přišla série slavných komedií z let 1932–1938: Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora a Pěst na oko. V nich se Voskovec a Werich proměnili v typy dvou lidových kumpánů, kteří v různých podobách procházejí historií a současností světa a glosují jeho nešvary, omyly a nesrovnalosti a zároveň usilují o jeho lidštější tvář. V tomto období divadlo navazuje na staroitalskou commedii dell´arte, na tradici amerických filmových grotesek, na humor proslulých filmových komiků a získává tak svou vyhraněnou tvář. Některými rysy předešlo tzv. absurdní divadlo. Oblíbené byly tzv. forbíny, tj. dialogy Voskovce a Wericha před oponou na aktuální témata. Pokaždé trochu jiné, obohacené často o nová vymyšlená slova.
Caesar – V této hře jednoznačně napadli narůstající militarismus, hitlerovský nacismus a italský fašismus. Ukázali v ní zdiskreditované vůdce, kteří ohrožovali v té době bezpečnost lidstva v Evropě a ve světě. Malíř Adolf Hoffmeister namaloval pro tuto hru zvláštní mapu, na níž herci ukazovali tehdejší nebezpečně se vyvíjející politickou situaci. V této hře zazněla píseň Pochod plebejců.
Osel a stín – Děj hry je umístěn do starověkého Řecka. Vzniká na základě antické bajky, komu patří oslův stín. Je to podobenství o lidu zneužívaném politickými dobrodruhy, podvodníky a kariéristy. Jsou zde narážky na dobovou situaci, které autoři již naostro zaměřili do nacistických řad. Německé velvyslanectví protestovalo proti uvedení této hry. Ústřední písní hry je skladba My nejsme lidi, my jsme jen partaje.
Kat a blázen – Děj této hry se odehrává v Mexiku, ale hra kritizuje domácí prostředí. Stala se předmětem útoků naší reakce. V postavě diktátora Carriera autoři ukázali rozpínavost německého fašismu, který by se mohl stát katem lidstva. V této hře zazněly písně Pohádka o katu a bláznu, Hej rup a Šaty dělají člověka.
Balada z hadrů – Hra vypráví o osudech renesančního básníka Françoise Villona. Básník žil ve společnosti, která omezovala jeho svobodu, pronásledovala ho za jeho buřičství a mstila se malichernými způsoby. Villon je revolucionář a stává se mluvčím zbídačelého lidu. Na jeho osudech ukazovali současně osudy divadla. Ve hře zazněly písně Proti větru, Svět naruby, Hej, pane králi.
Rub a líc – Optimistická komedie ze současného života. Autoři přenesli na jeviště dělnický boj za důslednou demokracii. Příběh hry je motivován novinovou zprávou. Muž, který ztratil paměť, se nedopatřením dostává do čela dělnického hnutí. Hra končí optimisticky vítězstvím dělníků. Později byla zfilmována Martinem Fričem pod názvem Svět patří nám.
Těžká Barbora – Děj hry je umístěn do antického Řecka. Těžká Barbora je dělo. Zápletka je postavena na snaze Yberlanďanů najít záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Hra varuje před válkou, ke které se schylovalo. Současně autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plná pokrytectví, zbabělosti a prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku. V této hře byla uvedena píseň Co na světě mám rád, nedám si brát.
Pěst na oko – Hra je příběhem o divadle. Jedná se o montáž ze všech předcházejících her. Je to poslední hra Osvobozeného divadla před jeho uzavřením.
Česká moderna
Česká moderna
Josef Svatopluk Machar – Básník a satirik. Autor Manifestu České moderny a mluvčí generace Česká moderna. Narodil se v Kolíně, otec byl malířem. Působil jako úředník ve Vídni, ale podílel se na českém politickém a kulturním životě. Před první světovou válkou byl nepřítelem prázdného vlastenectví. Po válce byl názorově rozpolcen a stal se stoupencem krajně pravicové pozice. Odvážně kritizoval církev a měšťáckou lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Měl realistický, otevřený a stroze analytický pohled na skutečnost. Kladl důraz na individualismus. Psal realistickou subjektivní a politickou lyriku a veršovanou epiku.
Čtyři knihy sonetů – Sbírka básní, jež evokuje pocit zklamání. Vyjadřuje pocity tehdejší generace.
Sonet o sobě – V této básni autor prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost a charakterizuje smysl své tvorby.
Sonet o dějinách sonetu – Báseň je otevřenou polemikou o vznešeném rétorickém patosu lumírovců. Autor zde vyjadřuje svůj odpor k bohaté metaforičnosti a zdobnosti. Klade důraz na významovou stránku poezie.
Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně) – Sbírka politické lyriky. Inspirováno Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství. Kritizuje české politiky, pohled do budoucnosti je skeptický. Vypovídá o autorově vřelém vlastenectví a jeho touze po vlasti.
Česká meziválečná próza
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Obrácení Ferdyše Pištory – Tato veselohra pojednává o kasaři Ferdyši Pištorovi. Rozhodne se vykrást trezor v jednom pražském domě. Místo vyloupení kasy ale zachrání z hořícího domu dítě. Stane se slavným a obrátil ke spořádanému životu.
Jaroslav Hašek – Narodil se v Praze v rodině bankovního úředníka, dříve učitele na střední škole. Gymnázium musel opustit pro neprospěch, pak se učil drogistou. Nakonec dostudoval obchodní akademii. Místo v bance brzy opustil a odešel na Balkán pomáhat makedonským povstalcům. Byl několikrát zatčen a byl také na černé listině za svůj anarchismus. Potuloval se po Evropě i po našich zemích a živil se obchodem se psy. Zasahoval u nás do politického dění během voleb. Založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a kandidoval za ni. Jeho volební projevy byly vydány až posmrtně pod názvem Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Za války se dostal na haličskou frontu. Přeběhl na ruskou stranu a skončil jako voják v československých legiích v Rusku. Roku 1918 vstoupil do Rudé armády a nakonec se stal pracovníkem politického oddělení Rudé armády. Redigoval časopisy, psal články a povídky. Do vlasti se vrátil teprve koncem roku 1920 a začal opět žít bohémským životem. Tehdy začal psát svou světoznámou knihu o Švejkovi. Odešel z Prahy do Lipnice a tam roku 1923 zemřel. Již od 18 let se projevil jeho spisovatelský talent a začal publikovat své práce v novinách a časopisech. Jeho dílo zahrnuje velké množství povídek, fejetonů, časopiseckých článků a črt, které zprvu tematicky čerpaly z jeho cest po evropských zemích. Projevuje se v nich Haškův smysl pro životní hodnoty prostého člověka i životní styl vyděděnce. V řadě povídek se vyslovil kriticky proti výchovnému systému v Rakousko-Uhersku, proti církvi, politickým stranám, armádě, byrokracii, degenerované šlechtě, projevům „dobročinnosti“, žurnalistické lži atd.
K jeho nejznámějším povídkovým či satirickým souborům se řadí např. Trampoty pana Tenkráta, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem, Mírová konference aj.
Už v roce 1912 napsal knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Tady ještě převládá fantastická groteska nad společenskou kritikou a nad realistickou kresbou typů. V době Haškova působení v ruských legiích vznikla druhá verze Švejka: Dobrý voják Švejk v zajetí. Ta se stala základem jeho nejznámějšího díla. Definitivní verze vznikla až po jeho návratu do Čech. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je románová tetralogie, jejíž poslední díl zůstal nedokončen. O dopsání se pokusil jeho přítel Karel Vaněk, ale neúspěšně. Román ilustroval Josef Lada. Román je satirickým obrazem rakouské monarchie a jejího militarismu. Autor vytvořil postavu, jež je ztělesněním lidového rozumu, vtipu, humoru i vytrvalého odporu. Pomocí postavy Švejka vyjádřil Hašek svůj postoj ke světu, armádě a válce. Díval se na válečné běsnění očima prostého člověka, který nechce válčit, naopak touží prožít svůj život v míru. Dokazují to i Švejkova slova při první přestřelce na frontě. Volal směrem k nepříteli: „Nestřílejte, jsou tu lidi!“ Švejk se proti válce brání svou „hloupostí“, doslova vykonává příkazy nadřízených, tím často vyvolává zmatek a ukazuje tak jejich naprostou nesmyslnost. Román nemá pevnou dějovou linii. Skládá se spíše z různých příběhů ze Švejkova života, které vypráví svým kamarádům i důstojníkům. Román začíná, když Švejkova posluhovačka paní Müllerová přináší zprávu, že byl zabit Ferdinand, následník trůnu. Švejk v hostinci U Kalicha rozvádí úvahy o vzniklé situaci. Je zatčen a vyslýchán, lékaři jej nakonec prohlásí za „úředního blba“. Vypukla válka. Švejk má silný revmatismus, přesto bere berle, sedá na invalidní vozík a nechává se paní Müllerovou odvézt na vojnu. Cestou neustále vykřikuje: „Na Bělehrad!“ Nejsměšněji vyznívá to, že je opravdu odveden. Neustále se dostává do nějakých problémů, je často vyslýchán, pobývá i v blázinci. Stává se sluhou feldkuráta Otty Katze. Ten jej však brzy prohrává v kartách a Švejk odchází k nadporučíku Lukášovi. S ním prožívá dobré i zlé. Poté, co ho přivedl do problémů, protože mu obstaral psa, který patřil jeho nadřízenému, je s ním odvelen na ruskou frontu. Na jedné stanici však popíjel a ujel mu vlak. Vydal se tedy za svou jednotkou pěšky. Cestou je zadržen strážníky, kteří jej považují za ruského zvěda. Pomocí alkoholu se ho snaží přimět k přiznání, opijí se však více než Švejk a dokonce nadávají na Rakousko-Uhersko. Po dlouhé cestě se Švejk konečně dostává mezi své, na frontu. V románu vystupuje řada dalších postav, které přispívají k humorné atmosféře díla, např. hladový Baloun, bývalý profesor poručík Dub, ctižádostivý kadet Biegler aj.
Josef Svatopluk Machar – Básník a satirik. Autor Manifestu České moderny a mluvčí generace Česká moderna. Narodil se v Kolíně, otec byl malířem. Působil jako úředník ve Vídni, ale podílel se na českém politickém a kulturním životě. Před první světovou válkou byl nepřítelem prázdného vlastenectví. Po válce byl názorově rozpolcen a stal se stoupencem krajně pravicové pozice. Odvážně kritizoval církev a měšťáckou lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Měl realistický, otevřený a stroze analytický pohled na skutečnost. Kladl důraz na individualismus. Psal realistickou subjektivní a politickou lyriku a veršovanou epiku.
Čtyři knihy sonetů – Sbírka básní, jež evokuje pocit zklamání. Vyjadřuje pocity tehdejší generace.
Sonet o sobě – V této básni autor prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost a charakterizuje smysl své tvorby.
Sonet o dějinách sonetu – Báseň je otevřenou polemikou o vznešeném rétorickém patosu lumírovců. Autor zde vyjadřuje svůj odpor k bohaté metaforičnosti a zdobnosti. Klade důraz na významovou stránku poezie.
Tristium Vindobona (Žalozpěvy z Vídně) – Sbírka politické lyriky. Inspirováno Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství. Kritizuje české politiky, pohled do budoucnosti je skeptický. Vypovídá o autorově vřelém vlastenectví a jeho touze po vlasti.
Česká meziválečná próza
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Obrácení Ferdyše Pištory – Tato veselohra pojednává o kasaři Ferdyši Pištorovi. Rozhodne se vykrást trezor v jednom pražském domě. Místo vyloupení kasy ale zachrání z hořícího domu dítě. Stane se slavným a obrátil ke spořádanému životu.
Jaroslav Hašek – Narodil se v Praze v rodině bankovního úředníka, dříve učitele na střední škole. Gymnázium musel opustit pro neprospěch, pak se učil drogistou. Nakonec dostudoval obchodní akademii. Místo v bance brzy opustil a odešel na Balkán pomáhat makedonským povstalcům. Byl několikrát zatčen a byl také na černé listině za svůj anarchismus. Potuloval se po Evropě i po našich zemích a živil se obchodem se psy. Zasahoval u nás do politického dění během voleb. Založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a kandidoval za ni. Jeho volební projevy byly vydány až posmrtně pod názvem Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Za války se dostal na haličskou frontu. Přeběhl na ruskou stranu a skončil jako voják v československých legiích v Rusku. Roku 1918 vstoupil do Rudé armády a nakonec se stal pracovníkem politického oddělení Rudé armády. Redigoval časopisy, psal články a povídky. Do vlasti se vrátil teprve koncem roku 1920 a začal opět žít bohémským životem. Tehdy začal psát svou světoznámou knihu o Švejkovi. Odešel z Prahy do Lipnice a tam roku 1923 zemřel. Již od 18 let se projevil jeho spisovatelský talent a začal publikovat své práce v novinách a časopisech. Jeho dílo zahrnuje velké množství povídek, fejetonů, časopiseckých článků a črt, které zprvu tematicky čerpaly z jeho cest po evropských zemích. Projevuje se v nich Haškův smysl pro životní hodnoty prostého člověka i životní styl vyděděnce. V řadě povídek se vyslovil kriticky proti výchovnému systému v Rakousko-Uhersku, proti církvi, politickým stranám, armádě, byrokracii, degenerované šlechtě, projevům „dobročinnosti“, žurnalistické lži atd.
K jeho nejznámějším povídkovým či satirickým souborům se řadí např. Trampoty pana Tenkráta, Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova, Můj obchod se psy a jiné humoresky, Dva tucty povídek, Tři muži se žralokem, Mírová konference aj.
Už v roce 1912 napsal knihu Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Tady ještě převládá fantastická groteska nad společenskou kritikou a nad realistickou kresbou typů. V době Haškova působení v ruských legiích vznikla druhá verze Švejka: Dobrý voják Švejk v zajetí. Ta se stala základem jeho nejznámějšího díla. Definitivní verze vznikla až po jeho návratu do Čech. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je románová tetralogie, jejíž poslední díl zůstal nedokončen. O dopsání se pokusil jeho přítel Karel Vaněk, ale neúspěšně. Román ilustroval Josef Lada. Román je satirickým obrazem rakouské monarchie a jejího militarismu. Autor vytvořil postavu, jež je ztělesněním lidového rozumu, vtipu, humoru i vytrvalého odporu. Pomocí postavy Švejka vyjádřil Hašek svůj postoj ke světu, armádě a válce. Díval se na válečné běsnění očima prostého člověka, který nechce válčit, naopak touží prožít svůj život v míru. Dokazují to i Švejkova slova při první přestřelce na frontě. Volal směrem k nepříteli: „Nestřílejte, jsou tu lidi!“ Švejk se proti válce brání svou „hloupostí“, doslova vykonává příkazy nadřízených, tím často vyvolává zmatek a ukazuje tak jejich naprostou nesmyslnost. Román nemá pevnou dějovou linii. Skládá se spíše z různých příběhů ze Švejkova života, které vypráví svým kamarádům i důstojníkům. Román začíná, když Švejkova posluhovačka paní Müllerová přináší zprávu, že byl zabit Ferdinand, následník trůnu. Švejk v hostinci U Kalicha rozvádí úvahy o vzniklé situaci. Je zatčen a vyslýchán, lékaři jej nakonec prohlásí za „úředního blba“. Vypukla válka. Švejk má silný revmatismus, přesto bere berle, sedá na invalidní vozík a nechává se paní Müllerovou odvézt na vojnu. Cestou neustále vykřikuje: „Na Bělehrad!“ Nejsměšněji vyznívá to, že je opravdu odveden. Neustále se dostává do nějakých problémů, je často vyslýchán, pobývá i v blázinci. Stává se sluhou feldkuráta Otty Katze. Ten jej však brzy prohrává v kartách a Švejk odchází k nadporučíku Lukášovi. S ním prožívá dobré i zlé. Poté, co ho přivedl do problémů, protože mu obstaral psa, který patřil jeho nadřízenému, je s ním odvelen na ruskou frontu. Na jedné stanici však popíjel a ujel mu vlak. Vydal se tedy za svou jednotkou pěšky. Cestou je zadržen strážníky, kteří jej považují za ruského zvěda. Pomocí alkoholu se ho snaží přimět k přiznání, opijí se však více než Švejk a dokonce nadávají na Rakousko-Uhersko. Po dlouhé cestě se Švejk konečně dostává mezi své, na frontu. V románu vystupuje řada dalších postav, které přispívají k humorné atmosféře díla, např. hladový Baloun, bývalý profesor poručík Dub, ctižádostivý kadet Biegler aj.
Vladislav Vančura
Vladislav Vančura – Český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo vychází z experimentálního a expresivního pojetí. Vyznačuje se hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zejména v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Byl popraven gestapem po atentátu na Heydricha.
Rozmarné léto – Humoristická novela. Idylický stereotyp lázeňského městečka Krokových Varů je nakrátko narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho krásné chráněnky, provazolezkyně Anny. Po artistickém vystoupení se marně snaží získat její přízeň tři starší přátelé – plavčík a majitel lázní Antonín Důra, milovník poezie a klasiků kanovník Roch a major Hugo. Manželka Antonína Důry se zamiluje do kouzelníka Arnoštka a na chvíli se k němu nastěhuje. Zklidnění a vystřízlivění nastane až po odjezdu komediantů. Je tak odkryta omezenost a pasivita maloměsta. Komický účinek je vyvolán užíváním knižních a spisovných výrazů. Je zde patrný vliv poetismu.
Karel Čapek – Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Vyrůstal s bratrem Josefem a sestrou Helenou. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu Karlovy Univerzity. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. S manželkou Olgou Scheinpflugovou nemohl mít děti, a tak hodně cestovali a chovali domácí zvířata.
Ze života hmyzu – Divadelní hra. Napsal ji společně s bratrem Josefem. Je založena na alegorii společnosti. Postavou je tulák, který pozoruje dění v říši hmyzu a na jejich chování představuje chování lidí. Svět mravenců přirovnává ke světu armády, motýli ztělesňují přelétavost lidské lásky, chrobáci touhu lidí po majetku. V závěru hry bojuje tulák se smrtí. Sledují ho při tom dva slimáci, kteří představují přetvářku a lhostejnost lidí k osudu druhých.
Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy – Sbírky detektivních povídek. Jednotlivé povídky byli nejdříve otištěny samostatně v Lidových novinách, humoristickém časopisu Dobrý den nebo v Aventinském magazínu. Obě sbírky byli vydány nejdříve samostatně v průběhu jednoho roku, později byli vydávány i společně v jednom svazku. Náměty autor čerpal z denních zpráv. V tomto díle nešlo o zachycení hrůzného činu, ale o průběh jeho vyšetřování a potrestání. Děj se odehrává převážně v Praze, někdy na venkově. Ústředními postavami jsou policisté od prostých strážníků po inspektory. Je zde oceňována schopnost těchto lidí odhalit zlo na základě důvtipu a pilné práce.
Šlépěje – Povídka. Pan Rybka se večer vrací zasněženou ulicí ke stému odlehlému domu. Cestou pozoruje stopy na chodnících. Směrem k jeho domovu stop ubývá a v jeho ulici jsou už jen jedny. Jde po nich a zjistí, že vedou k jeho domu. Končí ale dřív než k němu dorazí a nikde nemají pokračování. Rybka zavolá policii. Přijede úředník a začne tuto záhadu rozebírat. Nakonec ale prohlásí, že policie nevyšetřuje záhady a baví se o policejní práci. Po odchodu inspektora přichází ulicí pochůzkář a shodou okolností se zastaví tam, kde stopy končí. Naváže na ně a stopy tak získají pokračování.
Ztracený dopis – Povídka.
Ukradený kaktus – Tato povídka vypráví o panu Holanovi, vášnivém kaktusáři, který své početné sbírky zpřístupnil veřejnosti. Jednoho dne se ale jeho miláčci začali ztrácet. Pachatele vypátral důmyslnou lstí Holanův zahradník. Ukáže se, že onen lupič, jakýsi pan Ráček, je také vášnivý kaktusář. S panem Holanem se spřátelí a společně se věnují své zálibě. Po čase se zahradníkovi, vypravěči tohoto příběhu, donese podivná zvěst. Pan Ráček prý zahynul kdesi v jižní Americe nabodnut indiány na obří kaktus.
Čintamani a ptáci – Povídka.
Karel Poláček – Prozaik a novinář. Redaktor Lidových novin, kam přispíval především sloupky a soudničkami. Námětem jeho próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Zemřel v koncentračním táboře Osvětim.
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno – Románová pentalogie, poslední díl je však nezvěstný. První díl zobrazuje prázdný a nudný život provinciálního města před světovou válkou. Román nemá ústředního hrdinu, ale mnoho maloměstských figurek, jako jsou žebráci, obchodníci, městská honorace, poslanec Fábera atd. Jejich mentalita je zobrazena ironicky, se shovívavým úsměvem, nebo satiricky a kriticky. Přesně odpozoroval a vtipně vystihl detaily jejich chování, strnulá gesta a stále stejné fráze. Autor prostředí maloměsta sám znal, protože se narodil v Rychnově nad Kněžnou. Životní situace hrdinů se stereotypně opakují a rozruch sebou přinese až válka v dalších dílech. Hlavní postavou třetího dílu je učitel Herzán, který se zřetelně vyděluje ze svého okolí a odmítá se přizpůsobit. Shazuje ze sebe všechny civilizační návyky, aby tak ukázal, že válka nemá nic společného s lidskostí.
Bylo nás pět – Lyrický humorný příběh. Vznikl před transportem autora do koncentračního tábora, vydán byl posmrtně. Hrdiny je pětičlenná parta rychnovských kluků. Vypravěčem je syn obchodníka Petr Bajza, jeho kamarády jsou Bejval Antonín, Čeněk Jirsák, Éda Kemlink a Zilvar z chudobince. Autor vzpomíná na dětství. Vystihuje i způsoby dětského uvažování, jednání a hodnocení. Místy se objevuje nepřímá kritika nepřirozenosti dospělých, kteří se přetvařují a jsou neupřímní. V próze je patrná mistrná práce s jazykem. Autor spojuje spisovné a expresivní slova s výrazy obecné češtiny.
Hostinec U kamenného stolu – Humoristická próza o venkovských lázních, hostech a každodenních lidských problémech.
Dům na předměstí – Společenská kritika majitele činžovního domu.
Rozmarné léto – Humoristická novela. Idylický stereotyp lázeňského městečka Krokových Varů je nakrátko narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho krásné chráněnky, provazolezkyně Anny. Po artistickém vystoupení se marně snaží získat její přízeň tři starší přátelé – plavčík a majitel lázní Antonín Důra, milovník poezie a klasiků kanovník Roch a major Hugo. Manželka Antonína Důry se zamiluje do kouzelníka Arnoštka a na chvíli se k němu nastěhuje. Zklidnění a vystřízlivění nastane až po odjezdu komediantů. Je tak odkryta omezenost a pasivita maloměsta. Komický účinek je vyvolán užíváním knižních a spisovných výrazů. Je zde patrný vliv poetismu.
Karel Čapek – Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře. Vyrůstal s bratrem Josefem a sestrou Helenou. Vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu Karlovy Univerzity. Studoval i v Berlíně a Paříži. Od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. S manželkou Olgou Scheinpflugovou nemohl mít děti, a tak hodně cestovali a chovali domácí zvířata.
Ze života hmyzu – Divadelní hra. Napsal ji společně s bratrem Josefem. Je založena na alegorii společnosti. Postavou je tulák, který pozoruje dění v říši hmyzu a na jejich chování představuje chování lidí. Svět mravenců přirovnává ke světu armády, motýli ztělesňují přelétavost lidské lásky, chrobáci touhu lidí po majetku. V závěru hry bojuje tulák se smrtí. Sledují ho při tom dva slimáci, kteří představují přetvářku a lhostejnost lidí k osudu druhých.
Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy – Sbírky detektivních povídek. Jednotlivé povídky byli nejdříve otištěny samostatně v Lidových novinách, humoristickém časopisu Dobrý den nebo v Aventinském magazínu. Obě sbírky byli vydány nejdříve samostatně v průběhu jednoho roku, později byli vydávány i společně v jednom svazku. Náměty autor čerpal z denních zpráv. V tomto díle nešlo o zachycení hrůzného činu, ale o průběh jeho vyšetřování a potrestání. Děj se odehrává převážně v Praze, někdy na venkově. Ústředními postavami jsou policisté od prostých strážníků po inspektory. Je zde oceňována schopnost těchto lidí odhalit zlo na základě důvtipu a pilné práce.
Šlépěje – Povídka. Pan Rybka se večer vrací zasněženou ulicí ke stému odlehlému domu. Cestou pozoruje stopy na chodnících. Směrem k jeho domovu stop ubývá a v jeho ulici jsou už jen jedny. Jde po nich a zjistí, že vedou k jeho domu. Končí ale dřív než k němu dorazí a nikde nemají pokračování. Rybka zavolá policii. Přijede úředník a začne tuto záhadu rozebírat. Nakonec ale prohlásí, že policie nevyšetřuje záhady a baví se o policejní práci. Po odchodu inspektora přichází ulicí pochůzkář a shodou okolností se zastaví tam, kde stopy končí. Naváže na ně a stopy tak získají pokračování.
Ztracený dopis – Povídka.
Ukradený kaktus – Tato povídka vypráví o panu Holanovi, vášnivém kaktusáři, který své početné sbírky zpřístupnil veřejnosti. Jednoho dne se ale jeho miláčci začali ztrácet. Pachatele vypátral důmyslnou lstí Holanův zahradník. Ukáže se, že onen lupič, jakýsi pan Ráček, je také vášnivý kaktusář. S panem Holanem se spřátelí a společně se věnují své zálibě. Po čase se zahradníkovi, vypravěči tohoto příběhu, donese podivná zvěst. Pan Ráček prý zahynul kdesi v jižní Americe nabodnut indiány na obří kaktus.
Čintamani a ptáci – Povídka.
Karel Poláček – Prozaik a novinář. Redaktor Lidových novin, kam přispíval především sloupky a soudničkami. Námětem jeho próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Zemřel v koncentračním táboře Osvětim.
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno – Románová pentalogie, poslední díl je však nezvěstný. První díl zobrazuje prázdný a nudný život provinciálního města před světovou válkou. Román nemá ústředního hrdinu, ale mnoho maloměstských figurek, jako jsou žebráci, obchodníci, městská honorace, poslanec Fábera atd. Jejich mentalita je zobrazena ironicky, se shovívavým úsměvem, nebo satiricky a kriticky. Přesně odpozoroval a vtipně vystihl detaily jejich chování, strnulá gesta a stále stejné fráze. Autor prostředí maloměsta sám znal, protože se narodil v Rychnově nad Kněžnou. Životní situace hrdinů se stereotypně opakují a rozruch sebou přinese až válka v dalších dílech. Hlavní postavou třetího dílu je učitel Herzán, který se zřetelně vyděluje ze svého okolí a odmítá se přizpůsobit. Shazuje ze sebe všechny civilizační návyky, aby tak ukázal, že válka nemá nic společného s lidskostí.
Bylo nás pět – Lyrický humorný příběh. Vznikl před transportem autora do koncentračního tábora, vydán byl posmrtně. Hrdiny je pětičlenná parta rychnovských kluků. Vypravěčem je syn obchodníka Petr Bajza, jeho kamarády jsou Bejval Antonín, Čeněk Jirsák, Éda Kemlink a Zilvar z chudobince. Autor vzpomíná na dětství. Vystihuje i způsoby dětského uvažování, jednání a hodnocení. Místy se objevuje nepřímá kritika nepřirozenosti dospělých, kteří se přetvařují a jsou neupřímní. V próze je patrná mistrná práce s jazykem. Autor spojuje spisovné a expresivní slova s výrazy obecné češtiny.
Hostinec U kamenného stolu – Humoristická próza o venkovských lázních, hostech a každodenních lidských problémech.
Dům na předměstí – Společenská kritika majitele činžovního domu.
Ruchovci
Ruchovci
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Poezie:
Hanuman – Satirický obraz opičího města namířený proti chybám české národní povahy a národní lhostejnosti.
Próza:
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Lumírovci
Jaroslav Vrchlický – Vlastním jménem Emil Frýda. Narodil se v Lounech v chudé rodině. Vychval jej jeho strýc, který byl farářem. Po maturitě a jednom semestru teologie se zapsal na filozofickou fakultu, kde se věnoval studiu historie, filozofie a románských jazyků. Jako vychovatel v hraběcí rodině odjel do Itálie. Za rok se stal tajemníkem ČVUT. V době největší slávy působil jako profesor srovnávacích dějin literatur na Karlově univerzitě. Ke konci jeho života se objevily příznaky mozkové mrtvice. Ztratil schopnost číst a psát, problémy mu dělala i verbální komunikace. Zemřel v Domažlicích, kde v ústraní strávil poslední dny svého života. Byl jednoznačně nejvýraznější osobnost lumírovců. Vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo, které čítá asi 80 sbírek a celkem okolo 270 knih. Čerpá z něj mnoho pozdějších autorů. Svým dílem začlenil českou literaturu do evropského kontextu a díky němu jsme se otevřeli západnímu světu.
Noc na Karlštejně – Veselohra založená na zápletkách vyplývajících ze zákazu přístupu žen na hrad. Dodnes je velice populární. Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí vkročit žádná žena. Shodu okolností se zde ale sejdou rovnou dvě. Jednou je Alena, neteř purkrabího, která se vsadila s otcem. Podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou ženou je císařovna. Ta se vydala za Karlem IV., protože na něj žárlí. Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi. Ten jí chce dokázat nicotnost jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška. Ten má předstírat nemoc. Na zámku jsou tou dobou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti žen nelíbí. Před císařovou ložnicí se Petr snaží páže políbit. To se však brání a zlomí mu meč. Císař vyjde ze svých komnat a pozná přestrojenou císařovnu. Arnošt pak Karlovi IV. vysvětlí, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď se snaží císař se svou chotí odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován. Nemohou ale z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili. Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen, zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina čest je tak zachráněna. Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu. Ta s ním šermuje, ale Karel zarazí boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl oženit s Alenou. Císařovna se mezitím převlékla a přišla, jako by na hrad zabloudila. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Oba hosté jsou tak odbyti a Štěpán nepochodil ani se svým diplomatickým posláním.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Poezie:
Hanuman – Satirický obraz opičího města namířený proti chybám české národní povahy a národní lhostejnosti.
Próza:
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Lumírovci
Jaroslav Vrchlický – Vlastním jménem Emil Frýda. Narodil se v Lounech v chudé rodině. Vychval jej jeho strýc, který byl farářem. Po maturitě a jednom semestru teologie se zapsal na filozofickou fakultu, kde se věnoval studiu historie, filozofie a románských jazyků. Jako vychovatel v hraběcí rodině odjel do Itálie. Za rok se stal tajemníkem ČVUT. V době největší slávy působil jako profesor srovnávacích dějin literatur na Karlově univerzitě. Ke konci jeho života se objevily příznaky mozkové mrtvice. Ztratil schopnost číst a psát, problémy mu dělala i verbální komunikace. Zemřel v Domažlicích, kde v ústraní strávil poslední dny svého života. Byl jednoznačně nejvýraznější osobnost lumírovců. Vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo, které čítá asi 80 sbírek a celkem okolo 270 knih. Čerpá z něj mnoho pozdějších autorů. Svým dílem začlenil českou literaturu do evropského kontextu a díky němu jsme se otevřeli západnímu světu.
Noc na Karlštejně – Veselohra založená na zápletkách vyplývajících ze zákazu přístupu žen na hrad. Dodnes je velice populární. Je ustanoveno, že na hrad Karlštejn nesmí vkročit žádná žena. Shodu okolností se zde ale sejdou rovnou dvě. Jednou je Alena, neteř purkrabího, která se vsadila s otcem. Podaří-li se jí zůstat v noci na hradě, smí si vzít císařova karlštejnského šenka Peška. Druhou ženou je císařovna. Ta se vydala za Karlem IV., protože na něj žárlí. Císařovna se vyzná arcibiskupovi Arnoštovi. Ten jí chce dokázat nicotnost jejích obav a postaví ji na stráž před císařovu ložnici místo Peška. Ten má předstírat nemoc. Na zámku jsou tou dobou na návštěvě Štěpán Bavorský, který má diplomatické poslání a jeruzalémský král Petr, kterému se zákon o nepřítomnosti žen nelíbí. Před císařovou ložnicí se Petr snaží páže políbit. To se však brání a zlomí mu meč. Císař vyjde ze svých komnat a pozná přestrojenou císařovnu. Arnošt pak Karlovi IV. vysvětlí, že chtěl císařovnu vyléčit ze zbytečných obav. Teď se snaží císař se svou chotí odjet na hrad Karlík, aby byl zákon zachován. Nemohou ale z hradu, protože oba hosté hlídají nádvoří, aby dívku lapili. Zatím Pešek sdělí purkrabímu, že je Alena na hradě. Purkrabí je rozlícen, zvláště když se Pešek dovolává jeho svědectví pro Alenina otce. Alena s Peškem jsou ve strážnici. Císař již chce prozradit císařovninu přítomnost hostům, ale Arnošt doufá ve šťastnou náhodu. A tu mu skutečně purkrabí s nářkem oznámí, že je na hradě jeho neteř a že byla pážetem před císařovou ložnicí. Císařovnina čest je tak zachráněna. Štěpán zatím narazí ve strážnici na Alenu. Ta s ním šermuje, ale Karel zarazí boj a vytkne vévodovi, že bojuje s dívkou. Pak na oko propouští Peška ze služby, ale vzápětí ho pasuje na rytíře a dává mu dům v Praze, aby se mohl oženit s Alenou. Císařovna se mezitím převlékla a přišla, jako by na hrad zabloudila. Karel ji hned chce doprovodit na Karlík. Oba hosté jsou tak odbyti a Štěpán nepochodil ani se svým diplomatickým posláním.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)