Filosofie 20. století, česká filosofie
pragmatismus
- vnesl svěží vítr do myšlení
- vznikl na popud Charlese Sanderse Pierce (1839 – 1914)
• napsal dílo How to make our ideas clear
• filosof, fyzik
• položil základy pragmatismu, které potom dobudoval James
- William James (1842 – 1910)
• bratr spisovatele Jamese
• seznámil se s evropskou filosofií a psychologií
• založil nový směr, učil na Harvardu
• dílo : Principy psychologie
: Vůle k víře
• pragmatismus
: nečiní si nárok, aby byl považován za náročný
: zavádí do filosofie nové pojmy (profit,…)
: zjistil, že všichni vlastně hledají pravdu, zrušil toto hledání, zajímá ho užitečnost
: vše má jen instrumentální hodnotu, záleží, jak a kdy to používám
: vše se převádí do praxe, to, co je využitelné v praxi, má hodnotu
: objevují se v něm rysy americké společnosti
-> a) dynamismus (svět je neustálé dění)
-> b) pluralismus (svět nelze vysvětlit z jediného principu)
-> nepředpojatost
John Dewey
- John Dewey
• instrumentalismus -> metoda přezkoumávání potíží, posunul pragmatismus do krajnosti, má vše praktické, hodnota idejí dána při řešení
• teorie platí do té doby, než podlehne jiné teorii
• zabýval se pedagogickými systémy ve světě
• díla : Rekonstrukce ve filosofii
: Demokracie a výchova
fenomenologie
- Edmund Husserl (1850 – 1938)
• studoval gymnázium ve Vídni a pak na univerzitě v Lipsku, byl židovského původu
• matematik, rodák z Prostějova, žil v Německu
• za ženu měl Malvínu, měli 3 děti
• učil na 3 univerzitách, zástupce solipsismu
• jeho žákem byl Heidegger, převzal po něm katedru
• ke sklonku života ho zastihl nástup fašismu, zemřel ve Freiburgu
• vzorem mu byl Masaryk, byli přátelé, dovedl ho k filosofii, následoval Platóna
• stal se luteránem, vyznavačem konfese, která odpovídala německému naturelu
• měl blízký vztah s rodinou filosofa Patočky
• jeho práce ho pohlcovala, neustále obnovoval své knihy
• dílo : Logická zkoumání -> rané dílo
: Filosofie aritmetiky -> filosofii chce vykládat na přírodních základech
: Ideje k čisté fenomenologii
: Transcendentální logika
: Husserliána -> sebrané spisy jeho studentů
• instrumentalismus -> metoda přezkoumávání potíží, posunul pragmatismus do krajnosti, má vše praktické, hodnota idejí dána při řešení
• teorie platí do té doby, než podlehne jiné teorii
• zabýval se pedagogickými systémy ve světě
• díla : Rekonstrukce ve filosofii
: Demokracie a výchova
fenomenologie
- Edmund Husserl (1850 – 1938)
• studoval gymnázium ve Vídni a pak na univerzitě v Lipsku, byl židovského původu
• matematik, rodák z Prostějova, žil v Německu
• za ženu měl Malvínu, měli 3 děti
• učil na 3 univerzitách, zástupce solipsismu
• jeho žákem byl Heidegger, převzal po něm katedru
• ke sklonku života ho zastihl nástup fašismu, zemřel ve Freiburgu
• vzorem mu byl Masaryk, byli přátelé, dovedl ho k filosofii, následoval Platóna
• stal se luteránem, vyznavačem konfese, která odpovídala německému naturelu
• měl blízký vztah s rodinou filosofa Patočky
• jeho práce ho pohlcovala, neustále obnovoval své knihy
• dílo : Logická zkoumání -> rané dílo
: Filosofie aritmetiky -> filosofii chce vykládat na přírodních základech
: Ideje k čisté fenomenologii
: Transcendentální logika
: Husserliána -> sebrané spisy jeho studentů
Voluntarismus
• jeho obraz člověka = voluntarismus : vůle je statný slepec, který kráčí, ale nevidí nic, ale má sílu a na krku nese rozum, ten mu pomáhá k dosažení toho, co chceme
• vůle : je společným jmenovatelem všeho, to je boj s nebytím
: světová vůle : člověk je jen jejím výtvorem
: vůle nemůže zaniknout, člověk ano
: neustále na něco naráží, člověk chce neustále něco jiného a nového, při popření tohoto se člověk teprve osvobodí, jsou 2 druhy osvobození
-> a) estetická cesta -> když se člověk nechá ovlivnit, oprostí se od vůle, umění jakéhokoliv typu, bez kauzality, v pochopení umění je osvobození
-> b) etická cesta -> popření vůle, prostředkem k osvobození je askeze, záměrné překonávání vůle, stav extáze, nirvány, když si uvědomíme, že jsme součástí světové vůle, jsme nezničitelní, když se cítíme projevem světové vůle, jsme nešťastní, popření individuální vůle
• jeho následovníky jsou Nietzsche, Klíma
• vůle : je společným jmenovatelem všeho, to je boj s nebytím
: světová vůle : člověk je jen jejím výtvorem
: vůle nemůže zaniknout, člověk ano
: neustále na něco naráží, člověk chce neustále něco jiného a nového, při popření tohoto se člověk teprve osvobodí, jsou 2 druhy osvobození
-> a) estetická cesta -> když se člověk nechá ovlivnit, oprostí se od vůle, umění jakéhokoliv typu, bez kauzality, v pochopení umění je osvobození
-> b) etická cesta -> popření vůle, prostředkem k osvobození je askeze, záměrné překonávání vůle, stav extáze, nirvány, když si uvědomíme, že jsme součástí světové vůle, jsme nezničitelní, když se cítíme projevem světové vůle, jsme nešťastní, popření individuální vůle
• jeho následovníky jsou Nietzsche, Klíma
Fridrich Nietzsche (1844 – 1900)
• vychází ze Schopenhauera, Herakleita, darwinismus, stavil se proti Kantovi
• stavil se proti pojetí metafyziky v Německu a proti tomu, co přijala tehdejší a minulá kultura
• je voluntarista, racionalista
• hledat systém v jeho filosofii je velmi obtížné
• podle něj se nedostaneme k podstatě věci, když se o to snažíme -> vůle k moci (tím, že jsem a prodlužuji svoji existenci v čase)
• celé světové dění je střet sil, boj, pokud si první síla podmaní druhou -> příčina -> důsledek
• Nietzsche byl obdivovatelem Wagnera, ale za čas se úplně rozkmotřili
• racionalita nás omezuje, je lépe ji umlčet a nechat promluvit vůli k moci -> dionýský princip
• když se od toho osvobodím, jsem to, co chci -> a to hned! (übermensch)
• stavil se proti pojetí metafyziky v Německu a proti tomu, co přijala tehdejší a minulá kultura
• je voluntarista, racionalista
• hledat systém v jeho filosofii je velmi obtížné
• podle něj se nedostaneme k podstatě věci, když se o to snažíme -> vůle k moci (tím, že jsem a prodlužuji svoji existenci v čase)
• celé světové dění je střet sil, boj, pokud si první síla podmaní druhou -> příčina -> důsledek
• Nietzsche byl obdivovatelem Wagnera, ale za čas se úplně rozkmotřili
• racionalita nás omezuje, je lépe ji umlčet a nechat promluvit vůli k moci -> dionýský princip
• když se od toho osvobodím, jsem to, co chci -> a to hned! (übermensch)
Fridrich Nietzsche (1844 – 1900)
• 3 typy vůle
: a) chtěl bych
: b) chci
: c) jsem = übermensch
• vše, co je v nás, je díky Bohu, když to zrušíme, my jsme pány sami sebe, vlastnosti jsou v nás
• svoboda je prázdná : možnost dělat všechno je možnost nedělat nic
• nihilismus : bez smyslu, bez ničeho, bez významu
• Nietzsche je antimoralistický (obrací morálku), antidemokratický /demokracie je ústupek, ohrožení), antiintelektualistický (rozum je služebníkem vůle), zástupce tragického optimismu
• díla : Zrození tragédie z ducha hudby
: Lidské, příliš lidské
: Ranní červánky
: Tak pravil Zarathustra
: a) chtěl bych
: b) chci
: c) jsem = übermensch
• vše, co je v nás, je díky Bohu, když to zrušíme, my jsme pány sami sebe, vlastnosti jsou v nás
• svoboda je prázdná : možnost dělat všechno je možnost nedělat nic
• nihilismus : bez smyslu, bez ničeho, bez významu
• Nietzsche je antimoralistický (obrací morálku), antidemokratický /demokracie je ústupek, ohrožení), antiintelektualistický (rozum je služebníkem vůle), zástupce tragického optimismu
• díla : Zrození tragédie z ducha hudby
: Lidské, příliš lidské
: Ranní červánky
: Tak pravil Zarathustra
Voluntarismus
voluntarismus
- voluntas = vůle
- filozofický směr pokládající vůli za základní složku poznání, za nejvyšší podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
- podle německého filozofa Schopenhauera je vůle k životu prazákladem tohoto světa
- směr ve filosofii vykládající vůli jako základní princip bytí anebo alespoň jako základní funkci v duševním a morálním životě člověka
- vůle je ztotožněná s „věcí o sobe“
- toto učení má kořeny již v antické filosofii - stoikové
- Augustin : bůh je absolutní vůle
- primát praktického rozumu (tj. vůle) nad teoretickým zdůrazňuje také Kant
- Schopenhauer buduje na voluntarismu svůj celý filosofický systém
- z něho vychází Nietzsche - vůle k moci
• využíváno k obhajobě nacionalismu, útočných válek
• typickým příkladem je ideologická funkce Nietzschovi filosofie v Hitlerově Německu
- Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
• narodil se v Gdaňsku
• vystudoval universitu, hodně cestoval
- voluntas = vůle
- filozofický směr pokládající vůli za základní složku poznání, za nejvyšší podstatu bytí nebo za rozhodující základ vědomí, psychiky
- podle německého filozofa Schopenhauera je vůle k životu prazákladem tohoto světa
- směr ve filosofii vykládající vůli jako základní princip bytí anebo alespoň jako základní funkci v duševním a morálním životě člověka
- vůle je ztotožněná s „věcí o sobe“
- toto učení má kořeny již v antické filosofii - stoikové
- Augustin : bůh je absolutní vůle
- primát praktického rozumu (tj. vůle) nad teoretickým zdůrazňuje také Kant
- Schopenhauer buduje na voluntarismu svůj celý filosofický systém
- z něho vychází Nietzsche - vůle k moci
• využíváno k obhajobě nacionalismu, útočných válek
• typickým příkladem je ideologická funkce Nietzschovi filosofie v Hitlerově Německu
- Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
• narodil se v Gdaňsku
• vystudoval universitu, hodně cestoval
Voluntarismus
• klidný suchar, byl geniální a věděl to o sobě, velmi pyšný, za svého života se však slávy nedočkal
• jeho matka byla obdivovaná spisovatelka, ale bylo hodně do větru, s matkou se nesnesl, napadali se psychicky i fyzicky, nakonec odešel z domova a s matkou se už neviděl
• dokázal rozmnožovat rodinné jmění, žil průměrný středostavovský život
• to bylo podstatné pro jeho pohled na ženy, byl k nim cynický, útočil proti nim
• umírá v tichosti jako zatrpklý chlap, nevěřil lidem
• odvolává se na Kanta a anglické empiriky
• má drsný pohled na lidi, odkryl jen negativitu lidí, dílo je plné sarkasmu na lidskou povahu
• život a myšlení člověka souvisí jedno s druhým
• psal Kantovu kritiku, hlavně kritizoval jeho snahu o uspořádání a za samo o sobě
• Svět jako vůle a představa : podstatou všech jevů je vůle, v tomto díle řeší svět a představy
• svět je jen představa, vědomí pracuje jen s představami věcí
• to, co sahá za naši zkušenost, nemůžeme řešit
• svět chce pochopit pomocí vnitřní a vnější zkušenosti
• branou k pochopení světa jsme my samy
• jeho matka byla obdivovaná spisovatelka, ale bylo hodně do větru, s matkou se nesnesl, napadali se psychicky i fyzicky, nakonec odešel z domova a s matkou se už neviděl
• dokázal rozmnožovat rodinné jmění, žil průměrný středostavovský život
• to bylo podstatné pro jeho pohled na ženy, byl k nim cynický, útočil proti nim
• umírá v tichosti jako zatrpklý chlap, nevěřil lidem
• odvolává se na Kanta a anglické empiriky
• má drsný pohled na lidi, odkryl jen negativitu lidí, dílo je plné sarkasmu na lidskou povahu
• život a myšlení člověka souvisí jedno s druhým
• psal Kantovu kritiku, hlavně kritizoval jeho snahu o uspořádání a za samo o sobě
• Svět jako vůle a představa : podstatou všech jevů je vůle, v tomto díle řeší svět a představy
• svět je jen představa, vědomí pracuje jen s představami věcí
• to, co sahá za naši zkušenost, nemůžeme řešit
• svět chce pochopit pomocí vnitřní a vnější zkušenosti
• branou k pochopení světa jsme my samy
Filosofie 19. století
– Filosofie 19. století
positivismus
- světonázorové, gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který vychází z „bezprostředně daného“, tj. ze smyslově vnímatelných povrchových jevů přírodních a společenských procesů nebo z existujících myšlenkových abstrakcí
- je kriticky zaměřen proti metafyzice a idealisticky a spiritualisticky orientovaným filosofiím
- positivismus je nejsilnější filozofický proud v rámci scientismu. Vznikl v polovině 19. století, i když uplatnění našel až ve století 20.
- za zakladatele se považuje Auguste Comte a dalšími představiteli jsou David Hume, John Stuart Mill či Herbert Spencer, na tento směr navázal později novopositivismus, který reprezentují Ludwig Wittgenstein či Bernard Russell
- positivismus vychází z materialismu, opírá se o empirismus, zdůrazňuje scientismus
- uznává pozitivní vědění (dokázané, nezpochybnitelné), pojmy staví na základě ověřených faktů, podobnosti a zákonitosti na základě posloupnosti
- vyžaduje od každé vědy, aby vycházela nejen z faktů jako smyslově vnímatelných skutečností, ale aby se soustředila na jejich zjišťování a spojování prostřednictvím zákonů
- dále positivismus odmítá ontologii a hypotézy, základní filozofické problémy, staví na faktech a jejich klasifikaci i praktickém využití, to znamená, že chce zbavit filozofii toho, co ji dělá filosofií a udělat z ní metodologii věd – úkolem je tedy shrnovat a systematizovat výsledky vědy
- ze stanovisek positivismu jako vědecké, střízlivě věcné, popisné filosofie vychází mimo novopositivismu také např. pragmatismus, fikcionalismus, empiriokriticismus nebo kondicionalismus
positivismus
- světonázorové, gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který vychází z „bezprostředně daného“, tj. ze smyslově vnímatelných povrchových jevů přírodních a společenských procesů nebo z existujících myšlenkových abstrakcí
- je kriticky zaměřen proti metafyzice a idealisticky a spiritualisticky orientovaným filosofiím
- positivismus je nejsilnější filozofický proud v rámci scientismu. Vznikl v polovině 19. století, i když uplatnění našel až ve století 20.
- za zakladatele se považuje Auguste Comte a dalšími představiteli jsou David Hume, John Stuart Mill či Herbert Spencer, na tento směr navázal později novopositivismus, který reprezentují Ludwig Wittgenstein či Bernard Russell
- positivismus vychází z materialismu, opírá se o empirismus, zdůrazňuje scientismus
- uznává pozitivní vědění (dokázané, nezpochybnitelné), pojmy staví na základě ověřených faktů, podobnosti a zákonitosti na základě posloupnosti
- vyžaduje od každé vědy, aby vycházela nejen z faktů jako smyslově vnímatelných skutečností, ale aby se soustředila na jejich zjišťování a spojování prostřednictvím zákonů
- dále positivismus odmítá ontologii a hypotézy, základní filozofické problémy, staví na faktech a jejich klasifikaci i praktickém využití, to znamená, že chce zbavit filozofii toho, co ji dělá filosofií a udělat z ní metodologii věd – úkolem je tedy shrnovat a systematizovat výsledky vědy
- ze stanovisek positivismu jako vědecké, střízlivě věcné, popisné filosofie vychází mimo novopositivismu také např. pragmatismus, fikcionalismus, empiriokriticismus nebo kondicionalismus
Auguste Comte (1798 – 1857)
- Auguste Comte (1798 – 1857)
• je považován za zakladatele sociologie, ten ji původně nazval sociální fyzikou a členil ji na sociální (strukturální) statiku a sociální dynamiku
: a) strukturální statika -> zachycení struktury a vztahů ve společnosti
: b) sociální dynamika -> změna vývoje společnosti
• chtěl humanitní vědy přizpůsobit přírodním
• stupně vývoje spol. lze rozdělit podle toho, jak člověk vysvětluje svět kolem sebe, jakými pojmy
• stupně vývoje společnosti
: a) teologická, mytická -> vysvětlení jevů působením nadpřirozených sil
: b) filosofická, metafyzická -> vysvětlení skutečností pomocí filosofických pojmů, nadpřirozené síly jsou nahrazeny abstrakcemi jako substance, kauzalita apod., lidské myšlení si zvolí jednotný princip, pomocí něj vysvětluje vše, čemu nerozumí, svět je tedy dokonale poznatelný
: c) pozitivní, vědecké -> skutečnost je vysvětlována na základě faktů, pokrok věd je omezen na přísné zkoumání světa, jež si žádá moderní průmyslová společnost, člověk opustil teorii a vysvětlení světa zakládá na faktech, svět tedy není zcela poznatelný
• následně prohlašuje za pokračovatele sociologie morálku založenou na lásce a solidaritě a ta vyúsťuje do pozitivistického náboženství, to bude nejlepším stmelujícím faktorem pozitivistické společnosti a naplnění humanity, předmětem úcty bude velká bytost = lidstvo
• existuje paralela mezi fylogenezí (vývoj celého druhu) a ontogenezí (vývoj jednoho jedince), na tu se snažil Comte přijít
• prosazuje názor, že poznání má být pozitivní (všímat si pouze jistých, čili pozitivních
skutečností), má být založeno jen na naší zkušenosti, má spočívat na vědeckých základech a vzdát se hledání absolutna, což bylo vlastní metafyzice
• vytváří moderní klasifikaci věd podle všeobecnosti a jednoduchosti
• je považován za zakladatele sociologie, ten ji původně nazval sociální fyzikou a členil ji na sociální (strukturální) statiku a sociální dynamiku
: a) strukturální statika -> zachycení struktury a vztahů ve společnosti
: b) sociální dynamika -> změna vývoje společnosti
• chtěl humanitní vědy přizpůsobit přírodním
• stupně vývoje spol. lze rozdělit podle toho, jak člověk vysvětluje svět kolem sebe, jakými pojmy
• stupně vývoje společnosti
: a) teologická, mytická -> vysvětlení jevů působením nadpřirozených sil
: b) filosofická, metafyzická -> vysvětlení skutečností pomocí filosofických pojmů, nadpřirozené síly jsou nahrazeny abstrakcemi jako substance, kauzalita apod., lidské myšlení si zvolí jednotný princip, pomocí něj vysvětluje vše, čemu nerozumí, svět je tedy dokonale poznatelný
: c) pozitivní, vědecké -> skutečnost je vysvětlována na základě faktů, pokrok věd je omezen na přísné zkoumání světa, jež si žádá moderní průmyslová společnost, člověk opustil teorii a vysvětlení světa zakládá na faktech, svět tedy není zcela poznatelný
• následně prohlašuje za pokračovatele sociologie morálku založenou na lásce a solidaritě a ta vyúsťuje do pozitivistického náboženství, to bude nejlepším stmelujícím faktorem pozitivistické společnosti a naplnění humanity, předmětem úcty bude velká bytost = lidstvo
• existuje paralela mezi fylogenezí (vývoj celého druhu) a ontogenezí (vývoj jednoho jedince), na tu se snažil Comte přijít
• prosazuje názor, že poznání má být pozitivní (všímat si pouze jistých, čili pozitivních
skutečností), má být založeno jen na naší zkušenosti, má spočívat na vědeckých základech a vzdát se hledání absolutna, což bylo vlastní metafyzice
• vytváří moderní klasifikaci věd podle všeobecnosti a jednoduchosti
Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)
- jeden z nejspekulativnějších filosofů
- narodil se v chudé rolnické rodině, byl pasákem hus
- Fichte zaujal místního šlechtice, hlavně svojí interpretací kázání, rebelant
- Pokus o kritiku všeho zjevení : inspirace Kantem, což zaujalo společnost, ale všichni si mysleli, že je to jen další Kantovo dílo, Kant se však autorství zřekl, což dalo prostor Fichtemu, stal se z něj uznávaný filosof
- byl profesorem, geniální rétor, ale nesnášenlivý
- onemocněl na tyfus, na který umřel
- Vědosloví : dílo z metafyziky, je to soubor prací, které neustále přepracovával
- je zástupcem subjektivního idealismu (solipsismus)
• neexistuje nic mimo vědomí
• nejde popřít, ale nejde z něj něco vyvodit
- vytvořil 3 kroky, kterými se snažil vysvětlit utváření reality z našeho vědomí
• 1. krok : absolutní JÁ = činnost, absolutní svoboda
: JÁ si sebe samo ještě neuvědomuje
• 2. krok : aby mohlo JÁ sebe samo určit, musí si vytvořit NEJÁ
• 3. krok : empirické JÁ klade částečné NEJÁ (moje vlastní omezení vnímání)
• JÁ a NEJÁ jsou předpoklady k vysvětlení světa kolem nás bez uvěření, jistoty, že svět skutečně existuje, nechtěl připustit, že existuje svět, připustil jen naše vědomí
- etika
• pokud lidskou podstatou je svobodný čin, který znamená překonávání překážek, tak nejhorším prohřeškem je vzdát tento boj
• urputný boj s překážkami je podstatou člověka
• „každý člověk si volí takovou filosofii, jaký je sám“
• přínos v národním uvědomění, hraničí se šovinismem
- jeden z nejspekulativnějších filosofů
- narodil se v chudé rolnické rodině, byl pasákem hus
- Fichte zaujal místního šlechtice, hlavně svojí interpretací kázání, rebelant
- Pokus o kritiku všeho zjevení : inspirace Kantem, což zaujalo společnost, ale všichni si mysleli, že je to jen další Kantovo dílo, Kant se však autorství zřekl, což dalo prostor Fichtemu, stal se z něj uznávaný filosof
- byl profesorem, geniální rétor, ale nesnášenlivý
- onemocněl na tyfus, na který umřel
- Vědosloví : dílo z metafyziky, je to soubor prací, které neustále přepracovával
- je zástupcem subjektivního idealismu (solipsismus)
• neexistuje nic mimo vědomí
• nejde popřít, ale nejde z něj něco vyvodit
- vytvořil 3 kroky, kterými se snažil vysvětlit utváření reality z našeho vědomí
• 1. krok : absolutní JÁ = činnost, absolutní svoboda
: JÁ si sebe samo ještě neuvědomuje
• 2. krok : aby mohlo JÁ sebe samo určit, musí si vytvořit NEJÁ
• 3. krok : empirické JÁ klade částečné NEJÁ (moje vlastní omezení vnímání)
• JÁ a NEJÁ jsou předpoklady k vysvětlení světa kolem nás bez uvěření, jistoty, že svět skutečně existuje, nechtěl připustit, že existuje svět, připustil jen naše vědomí
- etika
• pokud lidskou podstatou je svobodný čin, který znamená překonávání překážek, tak nejhorším prohřeškem je vzdát tento boj
• urputný boj s překážkami je podstatou člověka
• „každý člověk si volí takovou filosofii, jaký je sám“
• přínos v národním uvědomění, hraničí se šovinismem
Georg Wilhelm Fridrich Hegel (1770 – 1831)
Georg Wilhelm Fridrich Hegel (1770 – 1831)
- poslední velký evropský myslitel, byl státním filosofem Pruska
- učil v Jeně (se Schellingem), byl ředitelem gymnázia
- v mládí nezapadal do kolektivu, nebyl oblíbený
- jednoduše vystudoval dějiny a filosofii, po smrti otce se věnoval vědě
- byl obdivovatelem antiky, osvícenců a francouzské revoluce
- překládal antické klasiky z řečtiny do latiny a zpátky
- byl špatný řečník, chrochtal, mluvil velmi pomalu, nesouvisle
- ve 46 letech se stal řádným profesorem, umřel na choleru
- díla
• Fenomenologie ducha : nejvýznamnější dílo
• Encyklopedie filosofických věd
• Základy filosofie práva
- jeho filosofie je určena Platónským idealismem (objektivním) a dialektikou (Herakleitovo učení)
- zabýval se historismem : vývoj lidstva na základě dialektiky
- jeho filosofie má 3stupňový ráz, vše se odvíjí ve 3 fázích, zabýval se všemi odvětvími filosofie
- díky myšlení hovoříme o hmotě, vše považoval za předmět svého myšlení
- poslední velký evropský myslitel, byl státním filosofem Pruska
- učil v Jeně (se Schellingem), byl ředitelem gymnázia
- v mládí nezapadal do kolektivu, nebyl oblíbený
- jednoduše vystudoval dějiny a filosofii, po smrti otce se věnoval vědě
- byl obdivovatelem antiky, osvícenců a francouzské revoluce
- překládal antické klasiky z řečtiny do latiny a zpátky
- byl špatný řečník, chrochtal, mluvil velmi pomalu, nesouvisle
- ve 46 letech se stal řádným profesorem, umřel na choleru
- díla
• Fenomenologie ducha : nejvýznamnější dílo
• Encyklopedie filosofických věd
• Základy filosofie práva
- jeho filosofie je určena Platónským idealismem (objektivním) a dialektikou (Herakleitovo učení)
- zabýval se historismem : vývoj lidstva na základě dialektiky
- jeho filosofie má 3stupňový ráz, vše se odvíjí ve 3 fázích, zabýval se všemi odvětvími filosofie
- díky myšlení hovoříme o hmotě, vše považoval za předmět svého myšlení
Georg Wilhelm Fridrich Hegel (1770 – 1831)
teorie ducha
• věřil, že realita bytí, skutečnost = duch
• duch je soubor idejí, je nezávislý na jednotlivci -> logika, umění -> existuje samo o sobě
• celý svět je Hegelovi procesem seberozvíjení ducha, pohyb, vývoj se děje prostřednictvím protikladů => dialektika
- dialektika
• rozvoj ve 3 fázích = emergence, skok o novou kvalitu, ze 2 protikladů vznikne nová kvalita
• rozvíjí se ve 3 krocích
: a) teze = stav individuality
-> bytí samo o sobě, to zkoumá formální logika
: b) antiteze = fáze sebeodcizení
-> jinobytí, vědomí o sobě je nemožné, to je příroda, zkoumá to fil. přírody
: c) synteze = bytí samo o sobě a pro sebe
-> zkoumá to filosofie ducha
-> dělí se do 3 kategorií
=> 1) subjektivní duch (individuální vědomí, konkrétní individuum, jak se podílí na celku, uvědomění si sama sebe)
=> 2) objektivní duch (ve vztahu k subjektivnímu, ale není na něm závislý, máme ho ve vědomí, např. etika, morálka)
=> 3) absolutní duch (projevem je filosofie)
- lest rozumu : člověk je jen nástrojem dějin
- z Hegela vychází řada dalších filosofů
• a) mladohegelovci (Karel Marx)
• b) starohegelovci
• věřil, že realita bytí, skutečnost = duch
• duch je soubor idejí, je nezávislý na jednotlivci -> logika, umění -> existuje samo o sobě
• celý svět je Hegelovi procesem seberozvíjení ducha, pohyb, vývoj se děje prostřednictvím protikladů => dialektika
- dialektika
• rozvoj ve 3 fázích = emergence, skok o novou kvalitu, ze 2 protikladů vznikne nová kvalita
• rozvíjí se ve 3 krocích
: a) teze = stav individuality
-> bytí samo o sobě, to zkoumá formální logika
: b) antiteze = fáze sebeodcizení
-> jinobytí, vědomí o sobě je nemožné, to je příroda, zkoumá to fil. přírody
: c) synteze = bytí samo o sobě a pro sebe
-> zkoumá to filosofie ducha
-> dělí se do 3 kategorií
=> 1) subjektivní duch (individuální vědomí, konkrétní individuum, jak se podílí na celku, uvědomění si sama sebe)
=> 2) objektivní duch (ve vztahu k subjektivnímu, ale není na něm závislý, máme ho ve vědomí, např. etika, morálka)
=> 3) absolutní duch (projevem je filosofie)
- lest rozumu : člověk je jen nástrojem dějin
- z Hegela vychází řada dalších filosofů
• a) mladohegelovci (Karel Marx)
• b) starohegelovci
Immanuel Kant (1724 – 1804)
: snažil se dokázat, jestli můžou existovat a platit přírodní zákony
: snažil se, aby bylo vše z jasných soudů -> platný, evidentní, samo sebe dokazující
: výpovědní hodnotu mají jen syntaktické soudy
: ideje
-> substance = Bůh, nekonečno
-> jsou řídícími principy našeho myšlení
-> 3 mody téhož => Bůh, svět, duše
-> svět je začátkem všeho, je příčinou i důsledkem
-> idea Boha => nejvyšší jednoty, člověka
-> aby do díla mohl zahrnout náboženství, musel vynechat kus rozumu
• Kritika praktického rozumu
: člověk používá rozum k jednání, ovlivňování života svého i ostatních
: zabýval se správným jednáním, etikou, kritizuje předešlé modely etického jednání
: důvody správného jednání neklade do jednajícího, ale mimo něj
-> imperativy => člověk se řídí nejvyšším principem (maxima), imperativ je univerzální a obecný pro všechny, etika nesmí být subjektivní
-> 1) hypotetický imperativ => etikou je mi přikazováno, jak mám jednat, ale ne kvůli mně, ale kvůli něčemu mimo mě, na tom nemůže stát etika
-> 2) kategorický imperativ => jednání samotné je podmíněno samotným jednáním, jednej vždy tak, aby tvá maxima mohla být zároveň i imperativem (přírodním zákonem), jednej tak, aby lidskost nebyla prostředkem ale cílem tvého jednání
: etika je podmíněna existencí svobody, etické jednání je praktickým uznáním Boha
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
: snažil se, aby bylo vše z jasných soudů -> platný, evidentní, samo sebe dokazující
: výpovědní hodnotu mají jen syntaktické soudy
: ideje
-> substance = Bůh, nekonečno
-> jsou řídícími principy našeho myšlení
-> 3 mody téhož => Bůh, svět, duše
-> svět je začátkem všeho, je příčinou i důsledkem
-> idea Boha => nejvyšší jednoty, člověka
-> aby do díla mohl zahrnout náboženství, musel vynechat kus rozumu
• Kritika praktického rozumu
: člověk používá rozum k jednání, ovlivňování života svého i ostatních
: zabýval se správným jednáním, etikou, kritizuje předešlé modely etického jednání
: důvody správného jednání neklade do jednajícího, ale mimo něj
-> imperativy => člověk se řídí nejvyšším principem (maxima), imperativ je univerzální a obecný pro všechny, etika nesmí být subjektivní
-> 1) hypotetický imperativ => etikou je mi přikazováno, jak mám jednat, ale ne kvůli mně, ale kvůli něčemu mimo mě, na tom nemůže stát etika
-> 2) kategorický imperativ => jednání samotné je podmíněno samotným jednáním, jednej vždy tak, aby tvá maxima mohla být zároveň i imperativem (přírodním zákonem), jednej tak, aby lidskost nebyla prostředkem ale cílem tvého jednání
: etika je podmíněna existencí svobody, etické jednání je praktickým uznáním Boha
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Immanuel Kant (1724 – 1804)
• Kritika soudnosti
: soudnost
-> 1) reflektující soudnost -> vyšší, znám konkrétní, k tomu hledám obecné
-> 2) určující soudnost -> nižší, znám obecné, k tomu hledám konkrétní
: účelnost = objektivní účelnost
-> vše, co pociťujeme jako účelné je v harmonii se strukturou myšlení
: estetika -> čistá krása musí být v protikladu s účelností
: věřil, že existuje objektivní měřítko krásy
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
: soudnost
-> 1) reflektující soudnost -> vyšší, znám konkrétní, k tomu hledám obecné
-> 2) určující soudnost -> nižší, znám obecné, k tomu hledám konkrétní
: účelnost = objektivní účelnost
-> vše, co pociťujeme jako účelné je v harmonii se strukturou myšlení
: estetika -> čistá krása musí být v protikladu s účelností
: věřil, že existuje objektivní měřítko krásy
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Immanuel Kant (1724 – 1804)
- narodil se a zemřel v Kalingradu, přestěhovali se ze Skotska
- jeho otec byl sedlář a matka byla zastánkyní pietismu (přístup k víře)
- vystudoval klasické učiliště, studoval na univerzitě v Kalingradu
- přednášel o filosofii, matematice, geologii,…, později získal místo řádného profesora
- byl těžký neurotik, trpěl formou obsedantně-kompulsivního chování
- vše podřizoval realitě, řádu, nebral léky
- říkal, že je třeba se věnovat průměrnému studentovi
- v jeho životě hráli významnou úlohu Rousseau a Newton
- jeho pohřeb byl velmi významný, větší neměl snad ani císař
- jeho práci rozdělujeme na 3 části
• a) předkritické : teprve hledá cestu
• b) kritické
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
- jeho otec byl sedlář a matka byla zastánkyní pietismu (přístup k víře)
- vystudoval klasické učiliště, studoval na univerzitě v Kalingradu
- přednášel o filosofii, matematice, geologii,…, později získal místo řádného profesora
- byl těžký neurotik, trpěl formou obsedantně-kompulsivního chování
- vše podřizoval realitě, řádu, nebral léky
- říkal, že je třeba se věnovat průměrnému studentovi
- v jeho životě hráli významnou úlohu Rousseau a Newton
- jeho pohřeb byl velmi významný, větší neměl snad ani císař
- jeho práci rozdělujeme na 3 části
• a) předkritické : teprve hledá cestu
• b) kritické
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Immanuel Kant (1724 – 1804)
• c) pokritické
- a) předkritické období
• rozpracovává problémy, které ho zajímají : vznik planet, hmoty
• Všeobecná přírodní historie a teorie nebes : vědecké koketování s Newtonem
• začíná se intenzivně seznamovat s anglickými empiriky (hlavně Hume a Locke)
• Laplaceova teorie : struktura makrosvěta
- b) kritické období
• kritika = kritická analýza, ne jen záporné vyznění
• Kritika čistého rozumu
: apriorní (předzkušenostní), vše smyslové poznání není před našimi zkušenostmi
: je fascinován srovnáváním filosofie a matematiky
: přistupuje ke koperníkovskému obratu -> přehodil zákon ze světa do hlavy, jen my jsme si vymysleli přírodní zákony, jen tak neexistují
: apriorní formy názoru -> prostor a čas mají transcendentální idealitu, člověk je determinován prostorem a časem, díky prostoru a času máme zkušenost
: vyčlenil 4 kategorie soudů
-> a) kvantita => rozsah platnosti
-> b) kvalita => platnost nebo neplatnost
-> c) relace => vztah
-> d) modalita => způsob
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
- a) předkritické období
• rozpracovává problémy, které ho zajímají : vznik planet, hmoty
• Všeobecná přírodní historie a teorie nebes : vědecké koketování s Newtonem
• začíná se intenzivně seznamovat s anglickými empiriky (hlavně Hume a Locke)
• Laplaceova teorie : struktura makrosvěta
- b) kritické období
• kritika = kritická analýza, ne jen záporné vyznění
• Kritika čistého rozumu
: apriorní (předzkušenostní), vše smyslové poznání není před našimi zkušenostmi
: je fascinován srovnáváním filosofie a matematiky
: přistupuje ke koperníkovskému obratu -> přehodil zákon ze světa do hlavy, jen my jsme si vymysleli přírodní zákony, jen tak neexistují
: apriorní formy názoru -> prostor a čas mají transcendentální idealitu, člověk je determinován prostorem a časem, díky prostoru a času máme zkušenost
: vyčlenil 4 kategorie soudů
-> a) kvantita => rozsah platnosti
-> b) kvalita => platnost nebo neplatnost
-> c) relace => vztah
-> d) modalita => způsob
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
David Hume (1711 – 1776)
David Hume (1711 – 1776)
• narodil se a žil nedaleko Edinburgu, zakladatel asocianismu (pokračovali behavioristi)
• pracoval jako knihovník, sekretář a dvorní rádce
• dílo : Pojednání o lidské přirozenosti
: Dějiny Anglie
: Eseje o estetice, mravnosti
• přítel Rousseaua a Adama Smithe (zakladatel moderní ekonomie)
• vše vychází ze zkušenosti
• imprese : dojmy, vnímání kvalit, to, co právě prožíváme
• ideje : kopie dojmů
• duše : tok vjemů
• asociace podobnosti
: idea vybavuje impresi, pokud v prostoru a čase něco následuje po sobě, jev B vyplývá z jevu A = kauzalita (není ihned zřejmá, až po určitém počtu stejně plynoucích jevů), usoudíme, že jev A je příčinou B, ale nemáme 100% jistotu
• naboural dosavadní metafyzické dogmatické systémy
• narodil se a žil nedaleko Edinburgu, zakladatel asocianismu (pokračovali behavioristi)
• pracoval jako knihovník, sekretář a dvorní rádce
• dílo : Pojednání o lidské přirozenosti
: Dějiny Anglie
: Eseje o estetice, mravnosti
• přítel Rousseaua a Adama Smithe (zakladatel moderní ekonomie)
• vše vychází ze zkušenosti
• imprese : dojmy, vnímání kvalit, to, co právě prožíváme
• ideje : kopie dojmů
• duše : tok vjemů
• asociace podobnosti
: idea vybavuje impresi, pokud v prostoru a čase něco následuje po sobě, jev B vyplývá z jevu A = kauzalita (není ihned zřejmá, až po určitém počtu stejně plynoucích jevů), usoudíme, že jev A je příčinou B, ale nemáme 100% jistotu
• naboural dosavadní metafyzické dogmatické systémy
Osvícenství
- Jean Jacque Rousseau (1712 – 1778)
• narodil se v Genevě, vyučil se hodinářem, nežil v souladu s tím, co vyučoval a o čem psal
• O základech a původu nerovnosti mezi lidmi : dílo pro Fijónskou akademii, o tom, zda pokrok věd a umění je k dobru či ne, Rousseau to považuje za úpadek
• vytvořil společně s Hobbsem Teorii o společenské smlouvě
• považoval společnost za moc, nespolečenskou rovnost
• dílo Rousseaua mělo velký vliv na spolešnost
• snažil se uchopit podstatu společnosti podle Hobbse (Nature state => přirozený předspolečenský stav)
• společnost vznikla jako prostředek nerovnosti lidí
• chtěl zavést demokracii, ale v jeho pojetí to byla spíše tyranie většiny
• společnost by dle něj měla fungovat na základě Společenské smlouvy
: jedinec by měl vydat své pravomoci ve prospěch státu
• většina = pravda
: můj názor se liší od většiny, je špatný,staví dobro státu nad dobro jednotlivce
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
• narodil se v Genevě, vyučil se hodinářem, nežil v souladu s tím, co vyučoval a o čem psal
• O základech a původu nerovnosti mezi lidmi : dílo pro Fijónskou akademii, o tom, zda pokrok věd a umění je k dobru či ne, Rousseau to považuje za úpadek
• vytvořil společně s Hobbsem Teorii o společenské smlouvě
• považoval společnost za moc, nespolečenskou rovnost
• dílo Rousseaua mělo velký vliv na spolešnost
• snažil se uchopit podstatu společnosti podle Hobbse (Nature state => přirozený předspolečenský stav)
• společnost vznikla jako prostředek nerovnosti lidí
• chtěl zavést demokracii, ale v jeho pojetí to byla spíše tyranie většiny
• společnost by dle něj měla fungovat na základě Společenské smlouvy
: jedinec by měl vydat své pravomoci ve prospěch státu
• většina = pravda
: můj názor se liší od většiny, je špatný,staví dobro státu nad dobro jednotlivce
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 2
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Osvícenství
• náprava společnosti : nechat vymřít zkažené a vychovat nové => význam pedagogiky
• překážka : mladí lidé se vyskytují ve zkažené společnosti => pedagog má odstranit negativní vlivy útočící na mladé => ti se pak mají vyvinout v dokonalé bytosti
• metody výuky
: 1) výchova geniální : způsob změny společnosti (víra v univerzalitu lidí)
: 2) encyklopedie : =vědění v kruhu, zahrnující pojmy, lidi je chápou jednotně
• dílo : Emil, čili o výchově -> filosofie výchovy, netrestat, podnítit k přirozenému zlepšení charakteru
: Nová Heloisa
- encyklopedisté
• nástrojem osvícenců je encyklopedie, na vše by mělo existovat rozumné vysvětlení
• kdo se dobral poznání, je schopen ho předat ostatním, měli snahu změnit společnost
• změna paradigmatu doby
• v encyklopedii bylo v jednotlivých pojmech obsaženo celé vědění té doby
• podílelo se na ní mnoho učenců : Diderot, Voltaire, d´Alembert, Offroy de la Mettrie
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
• překážka : mladí lidé se vyskytují ve zkažené společnosti => pedagog má odstranit negativní vlivy útočící na mladé => ti se pak mají vyvinout v dokonalé bytosti
• metody výuky
: 1) výchova geniální : způsob změny společnosti (víra v univerzalitu lidí)
: 2) encyklopedie : =vědění v kruhu, zahrnující pojmy, lidi je chápou jednotně
• dílo : Emil, čili o výchově -> filosofie výchovy, netrestat, podnítit k přirozenému zlepšení charakteru
: Nová Heloisa
- encyklopedisté
• nástrojem osvícenců je encyklopedie, na vše by mělo existovat rozumné vysvětlení
• kdo se dobral poznání, je schopen ho předat ostatním, měli snahu změnit společnost
• změna paradigmatu doby
• v encyklopedii bylo v jednotlivých pojmech obsaženo celé vědění té doby
• podílelo se na ní mnoho učenců : Diderot, Voltaire, d´Alembert, Offroy de la Mettrie
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Osvícenství 1
Immanuel Kant (1724 – 1804) 3
Immanuel Kant (1724 – 1804) 4
Immanuel Kant (1724 – 1804) 5
Immanuel Kant (1724 – 1804) 6
27. Francouzské osvícenství, encyklopedismus
Osvícenství 17. - 18. století 1)
Pojetí rozumu 2)
Základní znaky osvícenství 3)
François Marie Voltaire 4)
13a Anglické a francouzské osvícenství ve filosofii
Osvícenství v Anglii
Osvícenství ve Francii
JEAN JACK ROUSSEAU
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712 – 1778)
VOLTAIRE = FRANCOIS MARIA AROUET
Články na hledaný výraz "Osvícenství" naleznete na bezuceni.cz
Anglický empirismus
• rozděluje a analyzuje obsah našeho vědomí, ideje
: a) jednoduché ideje
-> pocházejí z vnější i vnitřní zkušenosti
-> nejjednodušší složky lidského myšlení
: b) složené ideje
-> vznikají kombinováním a skládáním jednoduchých
-> neodpovídá jim nic v realitě
-> 1) mody (počet, prostor), 2) substance, 3) relace
• vědomí pracuje jen s představami věcí
• substance
: jediná reálně existující složená idea
: existují reálně
: věc můžu popsat jen pomocí svých smyslů (barva, tvar, váha), nedokážu však smysly rozpoznat substanci (ta je předpokladem kvality, je to podstata věcí, vztah mezi věcmi)
- Georgie Berkley (1684 – 1753)
• biskup anglikánské církve
• přisuzoval existenci pouze myslícímu subjektu, u ostatních závisí na vnímání tímto subjektem
• věc nemůžeme oddělit z našeho vnímání
: a) jednoduché ideje
-> pocházejí z vnější i vnitřní zkušenosti
-> nejjednodušší složky lidského myšlení
: b) složené ideje
-> vznikají kombinováním a skládáním jednoduchých
-> neodpovídá jim nic v realitě
-> 1) mody (počet, prostor), 2) substance, 3) relace
• vědomí pracuje jen s představami věcí
• substance
: jediná reálně existující složená idea
: existují reálně
: věc můžu popsat jen pomocí svých smyslů (barva, tvar, váha), nedokážu však smysly rozpoznat substanci (ta je předpokladem kvality, je to podstata věcí, vztah mezi věcmi)
- Georgie Berkley (1684 – 1753)
• biskup anglikánské církve
• přisuzoval existenci pouze myslícímu subjektu, u ostatních závisí na vnímání tímto subjektem
• věc nemůžeme oddělit z našeho vnímání
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
- malý génius, německý filosof a matematik, všestranný, inteligentní
- zakladatel novodobé německé filosofie
- v 15 nastoupil na univerzitu, v 17 byl bakalář, ve 20 doktor
- zabýval se politikou, v r. 1700 vznikla berlínská akademie věd
- ke sklonku života se od něj všichni odvrátili
- vycházel z Descarta
- dílo
• Nová soustava přírody
• Nové úvahy o lidském rozumu
• Principy přírody a milosti
• Monadologie
: pokračování Nové soustavy přírody
: rozpracoval teorii monád
-> monády jsou metafyzický bod, prvek, za naší smyslovou zkušeností, spojil tím atomismus a entelechii, patří jim síla, energie
-> jsou to body, v tom spočívá základ jsoucna
-> síly, silová centra, těleso je komplex bodových silových center
-> duše, uznal hierarchii jsoucna, monád
-> vše je individuální, neexistují dvě stejné, jen v základu
- z principu boží dokonalosti vyplývá, že náš svět je nejlepší možný
- zastával kauzální pojetí reality, realitu přirovnával k hodinám
- předjednaná harmonie : Bůh dal impuls a dál svět pracuje sám
- ospravedlnění zla
• rozlišuje 3 druhy zla
: a) metafyzické -> kořením je princip konečnosti
: b) fyzické -> bolest, utrpení,…
: c) mravní -> plyne z nedokonalosti člověka
- malý génius, německý filosof a matematik, všestranný, inteligentní
- zakladatel novodobé německé filosofie
- v 15 nastoupil na univerzitu, v 17 byl bakalář, ve 20 doktor
- zabýval se politikou, v r. 1700 vznikla berlínská akademie věd
- ke sklonku života se od něj všichni odvrátili
- vycházel z Descarta
- dílo
• Nová soustava přírody
• Nové úvahy o lidském rozumu
• Principy přírody a milosti
• Monadologie
: pokračování Nové soustavy přírody
: rozpracoval teorii monád
-> monády jsou metafyzický bod, prvek, za naší smyslovou zkušeností, spojil tím atomismus a entelechii, patří jim síla, energie
-> jsou to body, v tom spočívá základ jsoucna
-> síly, silová centra, těleso je komplex bodových silových center
-> duše, uznal hierarchii jsoucna, monád
-> vše je individuální, neexistují dvě stejné, jen v základu
- z principu boží dokonalosti vyplývá, že náš svět je nejlepší možný
- zastával kauzální pojetí reality, realitu přirovnával k hodinám
- předjednaná harmonie : Bůh dal impuls a dál svět pracuje sám
- ospravedlnění zla
• rozlišuje 3 druhy zla
: a) metafyzické -> kořením je princip konečnosti
: b) fyzické -> bolest, utrpení,…
: c) mravní -> plyne z nedokonalosti člověka
Filosofie osvícenství
Filosofie osvícenství
anglický empirismus
- empirická = konkrétní zkušenost
- John Locke (1632 – 1704)
• studoval přírodní vědy, lékařství
• seznámil se se šlechticem Ashleym, byl jeho blízkým přítelem
• dostal se do politiky
• Esej o lidském rozumu : podrobuje zkoumání lidské myšlení, jak funguje, poetismus, gnoseologie
• vše, s čím pracuje naše vědomí, je třeba opírat o zkušenost
• tabula rasa : čistá deska, prvotní vědomí, až získáváním dalších fakt zaplňujeme desku
• zkušenost
: a) vnější = sensation, vnímáme kvality, počitky
-> 1) počitky primární => tvar tělesa, rozloha
-> 2) počitky sekundární => teplota, barva
: b) vnitřní = reflexion, s počitky pracujeme a skládáme je dohromady v představy o věcech, výsledkem jsou jednotlivé, konkrétní věci (vzpomínání, rozlišování, komparace
anglický empirismus
- empirická = konkrétní zkušenost
- John Locke (1632 – 1704)
• studoval přírodní vědy, lékařství
• seznámil se se šlechticem Ashleym, byl jeho blízkým přítelem
• dostal se do politiky
• Esej o lidském rozumu : podrobuje zkoumání lidské myšlení, jak funguje, poetismus, gnoseologie
• vše, s čím pracuje naše vědomí, je třeba opírat o zkušenost
• tabula rasa : čistá deska, prvotní vědomí, až získáváním dalších fakt zaplňujeme desku
• zkušenost
: a) vnější = sensation, vnímáme kvality, počitky
-> 1) počitky primární => tvar tělesa, rozloha
-> 2) počitky sekundární => teplota, barva
: b) vnitřní = reflexion, s počitky pracujeme a skládáme je dohromady v představy o věcech, výsledkem jsou jednotlivé, konkrétní věci (vzpomínání, rozlišování, komparace
Thomas Hobbes (1588 – 1679)
Thomas Hobbes (1588 – 1679)
- anglický materialistický filozof,
- Leviatan - základy filozofie státu a společnosti
- zabývá se metodologií, rozvíjí Baconovy názory, proti církevním autoritám za rozvoj vědy
- teorie společenské smlouvy
• když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet – války
• lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc - stát, který je chrání
- nerovnost
• a) přirozená : ti, kteří vynikají jsou úspěšnější
• b) politická : smazává přirozenou, stát určuje, jaká jsou pravidla
- anglický materialistický filozof,
- Leviatan - základy filozofie státu a společnosti
- zabývá se metodologií, rozvíjí Baconovy názory, proti církevním autoritám za rozvoj vědy
- teorie společenské smlouvy
• když lidé nad sebou nemají společnou moc, jsou schopni se pořád svářet – války
• lidé se mají domluvit a uzavřít smlouvu společenskou, vytvořit nadřazenou moc - stát, který je chrání
- nerovnost
• a) přirozená : ti, kteří vynikají jsou úspěšnější
• b) politická : smazává přirozenou, stát určuje, jaká jsou pravidla
René Descartes (1596 – 1650)
René Descartes (1596 – 1650)
- největší myslitel novověku, matematik, teoretik, filosof
- narodil se ve šlechtické rodině jako neduživé dítě
- vystudoval jezuitskou kolej polytechnickou v La Fléche
- už za života měl obrovský význam, byl v kontaktu s Komenským
- byl pozván na dvůr královny Kristiny do Švédska, aby jí přednášel o svých teoriích, tam umřel
- v této době mezi sebou bojovali zastánci ÉTERU a AERU, nakonec díky Descartovi zjistili, že všichni vlastně myslí to stejné
- stanovuje dvě základní podstaty = dualismus
• a) hmotná : základním atributem je rozlehlost, zabírá prostor
• b) duchovní : základním atributem je myšlení
- chtěl filosofii založit na pevných nevyvratitelných zákonech, to díky jeho zálibě v matematice
- chtěl pochopit zákony o dedukci
- 1) důkaz sebe sama
• chtěl to dokázat metodickou skepsí
: kvalitnější racionální úkon provedl Augustin, jasnost a bezrozpornost založil na pochybnosti
: pochybovat můžeme o všem, ze sebereflexe (nemůžeme pochybovat nad tím, že pochybujeme) pramení pochybnost
: nemůžeme věřit věcem kolem sebe
- 2) důkaz Boha
• nejvyšší idea v mé mysli je Bůh
- 3) důkaz světa
• garantem existence světa je zase Bůh, z jeho dokonalosti nijak neplyne klam, přetvářka
- největší myslitel novověku, matematik, teoretik, filosof
- narodil se ve šlechtické rodině jako neduživé dítě
- vystudoval jezuitskou kolej polytechnickou v La Fléche
- už za života měl obrovský význam, byl v kontaktu s Komenským
- byl pozván na dvůr královny Kristiny do Švédska, aby jí přednášel o svých teoriích, tam umřel
- v této době mezi sebou bojovali zastánci ÉTERU a AERU, nakonec díky Descartovi zjistili, že všichni vlastně myslí to stejné
- stanovuje dvě základní podstaty = dualismus
• a) hmotná : základním atributem je rozlehlost, zabírá prostor
• b) duchovní : základním atributem je myšlení
- chtěl filosofii založit na pevných nevyvratitelných zákonech, to díky jeho zálibě v matematice
- chtěl pochopit zákony o dedukci
- 1) důkaz sebe sama
• chtěl to dokázat metodickou skepsí
: kvalitnější racionální úkon provedl Augustin, jasnost a bezrozpornost založil na pochybnosti
: pochybovat můžeme o všem, ze sebereflexe (nemůžeme pochybovat nad tím, že pochybujeme) pramení pochybnost
: nemůžeme věřit věcem kolem sebe
- 2) důkaz Boha
• nejvyšší idea v mé mysli je Bůh
- 3) důkaz světa
• garantem existence světa je zase Bůh, z jeho dokonalosti nijak neplyne klam, přetvářka
Baruch de Spinoza (1632 – 1677)
Baruch de Spinoza (1632 – 1677)
- rodina utekla ze Španělska do Holandska
- byl exkomunikován, to vedlo k jeho velké osamělosti
- živil se jako brusič skel
- v mládí prožil traumatický zážitek
- Traktát politicko-teologický : dílo
- Etika vložená způsobem geometrickým : dílo je psáno po tezích, jeho největší dílo
- substance
• je východiskem jeho uvažování, podstata, dělá věci věcmi, substance=Bůh=svět
● pro každý čtverec je důležité jeho okolí (další čtverce),bez něj by neexistoval
• absolutní suma věcí = ABSOLUTNÍ MODIFIKACE
: samotné projevy substance jsou vznikajícími a zanikajícími MODY
: každá konečná věc je podmíněna jinou věcí
• nekonečná substance = Bůh, má 2 vlastnosti
: rozlehlost a myšlení
- problém svobodné vůle, rozhodování
• podle Spinozy se životy lidí řídí přesně danými vlastnostmi substance
• neexistuje obecná kategorie dobra a zla
- podstatou každého jsoucna je zachovat sebe sama
- člověk jedná podle přirozenosti, když se chová rozumně, člověk je ale zmítán instinkty, pudy a vášněmi, afekt může být omezen zase jen afektem, který je silnější
- rodina utekla ze Španělska do Holandska
- byl exkomunikován, to vedlo k jeho velké osamělosti
- živil se jako brusič skel
- v mládí prožil traumatický zážitek
- Traktát politicko-teologický : dílo
- Etika vložená způsobem geometrickým : dílo je psáno po tezích, jeho největší dílo
- substance
• je východiskem jeho uvažování, podstata, dělá věci věcmi, substance=Bůh=svět
● pro každý čtverec je důležité jeho okolí (další čtverce),bez něj by neexistoval
• absolutní suma věcí = ABSOLUTNÍ MODIFIKACE
: samotné projevy substance jsou vznikajícími a zanikajícími MODY
: každá konečná věc je podmíněna jinou věcí
• nekonečná substance = Bůh, má 2 vlastnosti
: rozlehlost a myšlení
- problém svobodné vůle, rozhodování
• podle Spinozy se životy lidí řídí přesně danými vlastnostmi substance
• neexistuje obecná kategorie dobra a zla
- podstatou každého jsoucna je zachovat sebe sama
- člověk jedná podle přirozenosti, když se chová rozumně, člověk je ale zmítán instinkty, pudy a vášněmi, afekt může být omezen zase jen afektem, který je silnější
Francis Bacon (1561 – 1626)
- byl utopistou, politická kariéra u něj stoupala velmi rychle, ale nakonec špatně skončil
- studoval na Cambridgi, stal se zástupcem koruny, pak byl i kancléřem
- nakonec umírá v ústraní
- dělal pokusy s působením chladu na tkáň, snažil se zmrazit kuřata, při tom nachladl a umřel
- idoly
• myšlení lidí je zatíženo předsudky (idoly, modly), on se snaží myšlení od nich očistit
• člověk, aby pochopil přírodu, musí jí naslouchat, musí být čistý
• ideálem bylo poznat a ovládat
• novověké poznání je praktické, poznávání konkrétních věcí
• tuto problematiku řeší věda hermeneituka
• a) idoly rodu = idola tribus
: omyly, které pramení ze samotné lidské povahy a lidského myšlení
: těmto omylům podléhá každý vědec
: vidění uspořádanosti, řádu, modelu
• b) idoly jeskyně = idola specie
: omyly vyplývají z individuální lidské povahy
: každý vědec se domnívá, že jeho myšlení je správné
: kořeny má v postojích a konkrétních dějinných situacích
• c) idoly trhu = idola fori
: předsudky vyplývají z problémů lidské komunikace
: každý pojem má významové pole, člověk mu rozumí (alespoň přibližně)
: individuální lidská zkušenost je nesdělitelná
• d) idoly divadla = idola theatri
: odráží se lidská vlastnost věřit ověřeným věcem
: všechny teorie nemusí být pravdivé, i když jsou starší
- vědecká metodologie, návrat k indukci, k empirii (opírá se o fakta)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
25. Renesanční filozofie
RENESANČNÍ FILOZOFIE
11a Hlavní představitelé humanistické a renesanční filosofie; reformace, nauka o státu, nauka o idolech
Renesance a humanismus (14. – 16.století)
Renesanční „přírodní“ filosofie
GALILEO GALILEI (1564 - 1642)
10a Rozvoj evropské filosofie v období humanismu a renesance
10b Humanismus a renesance ve světě a u nás
Naturalismus - přírodní filozofie
Koperníkovský obrat
THOMAS MOORE
21. Křesťanská a renesanční filosofie
1. Pedagogický systém a dílo J. A. Komenského. A)
Orbis pictus- uvádí obrázky různých tělocvičných činností s popisem. B)
Komenský pochopil důležitost tělesné výchovy pro rozvoj člověka jako nejvhodnější formu stanovil hru. C)
Didaktické principy jako podmínka účinnosti výuky. D)
Články na hledaný výraz "Filosofie období renesance" naleznete na bezuceni.cz
- studoval na Cambridgi, stal se zástupcem koruny, pak byl i kancléřem
- nakonec umírá v ústraní
- dělal pokusy s působením chladu na tkáň, snažil se zmrazit kuřata, při tom nachladl a umřel
- idoly
• myšlení lidí je zatíženo předsudky (idoly, modly), on se snaží myšlení od nich očistit
• člověk, aby pochopil přírodu, musí jí naslouchat, musí být čistý
• ideálem bylo poznat a ovládat
• novověké poznání je praktické, poznávání konkrétních věcí
• tuto problematiku řeší věda hermeneituka
• a) idoly rodu = idola tribus
: omyly, které pramení ze samotné lidské povahy a lidského myšlení
: těmto omylům podléhá každý vědec
: vidění uspořádanosti, řádu, modelu
• b) idoly jeskyně = idola specie
: omyly vyplývají z individuální lidské povahy
: každý vědec se domnívá, že jeho myšlení je správné
: kořeny má v postojích a konkrétních dějinných situacích
• c) idoly trhu = idola fori
: předsudky vyplývají z problémů lidské komunikace
: každý pojem má významové pole, člověk mu rozumí (alespoň přibližně)
: individuální lidská zkušenost je nesdělitelná
• d) idoly divadla = idola theatri
: odráží se lidská vlastnost věřit ověřeným věcem
: všechny teorie nemusí být pravdivé, i když jsou starší
- vědecká metodologie, návrat k indukci, k empirii (opírá se o fakta)
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
25. Renesanční filozofie
RENESANČNÍ FILOZOFIE
11a Hlavní představitelé humanistické a renesanční filosofie; reformace, nauka o státu, nauka o idolech
Renesance a humanismus (14. – 16.století)
Renesanční „přírodní“ filosofie
GALILEO GALILEI (1564 - 1642)
10a Rozvoj evropské filosofie v období humanismu a renesance
10b Humanismus a renesance ve světě a u nás
Naturalismus - přírodní filozofie
Koperníkovský obrat
THOMAS MOORE
21. Křesťanská a renesanční filosofie
1. Pedagogický systém a dílo J. A. Komenského. A)
Orbis pictus- uvádí obrázky různých tělocvičných činností s popisem. B)
Komenský pochopil důležitost tělesné výchovy pro rozvoj člověka jako nejvhodnější formu stanovil hru. C)
Didaktické principy jako podmínka účinnosti výuky. D)
Články na hledaný výraz "Filosofie období renesance" naleznete na bezuceni.cz
Pozdní scholastika
• proti tomu, aby se lidé spoléhali jen na rozum
• klade důraz i na empirický výzkum (zkušenost, experiment)
• spory s církví, chtěl napsat encyklopedii vědění
• snažil se oddělit filosofii a theologii, theologie má zlepšit člověka, přírodní vědy svět
• lidé by se měli učit cizí jazyky, aby přijímali a četli cizí myšlenky v originále a zamezili zkreslení
• učil a studoval v Oxfordu a v Paříži
• umřel ve vězení
• zdrojem poznání je osvícení s Bohem
• otevírá dveře novému poznání, zdůrazňuje experiment
• vyzdvihl Aristotela, Svícenu a Averolu
• Dílo: Kompendium studia theologie
Menší dílo, Větší dílo, Třetí dílo
- Johannes Eckhart (1260 - 1327)
• dominikánský mystik
• myšlenka mystické smrti a zániku duše v Bohu
• věčnost a rovnost člověka s Bohem (člověk vzejde od Boha a po smrti se k němu vrací)
• úzké niterní spojení s Bohem, naším cílem je splynutí s ním
• pronikat věcmi až k obrazu Boha, ten pak zpětně do sebe sama
• „Bůh je absolutní a absolutně dobrý.“
• zaměřen se na nitro člověka - záblesk renesančního individualismu
- Jan Duns Scotus (1264 - 1308)
• pozdní scholastik, Skot s latinským jménem
• považován za nebezpečnou osobu pro církev, odmítal jí, nepovažoval ji za důležitou - silně renesanční myšlenka
• „Je na nás, jak poznáváme boží vůli a jak k ní najdeme cestu.“
• umírněný realista, prosazuje voluntarismus - rozum důležitější než vůle
• klade důraz i na empirický výzkum (zkušenost, experiment)
• spory s církví, chtěl napsat encyklopedii vědění
• snažil se oddělit filosofii a theologii, theologie má zlepšit člověka, přírodní vědy svět
• lidé by se měli učit cizí jazyky, aby přijímali a četli cizí myšlenky v originále a zamezili zkreslení
• učil a studoval v Oxfordu a v Paříži
• umřel ve vězení
• zdrojem poznání je osvícení s Bohem
• otevírá dveře novému poznání, zdůrazňuje experiment
• vyzdvihl Aristotela, Svícenu a Averolu
• Dílo: Kompendium studia theologie
Menší dílo, Větší dílo, Třetí dílo
- Johannes Eckhart (1260 - 1327)
• dominikánský mystik
• myšlenka mystické smrti a zániku duše v Bohu
• věčnost a rovnost člověka s Bohem (člověk vzejde od Boha a po smrti se k němu vrací)
• úzké niterní spojení s Bohem, naším cílem je splynutí s ním
• pronikat věcmi až k obrazu Boha, ten pak zpětně do sebe sama
• „Bůh je absolutní a absolutně dobrý.“
• zaměřen se na nitro člověka - záblesk renesančního individualismu
- Jan Duns Scotus (1264 - 1308)
• pozdní scholastik, Skot s latinským jménem
• považován za nebezpečnou osobu pro církev, odmítal jí, nepovažoval ji za důležitou - silně renesanční myšlenka
• „Je na nás, jak poznáváme boží vůli a jak k ní najdeme cestu.“
• umírněný realista, prosazuje voluntarismus - rozum důležitější než vůle
Novověká filosofie
Novověká filosofie
renesance
- dochází k uvolnění pout lidského myšlení, to vede k mnoha novým poznatkům ve vědě
- začíná se tudíž rozvíjet věda : prosazuje se induktivní způsob myšlení (náznak už u Occama)
Francis Bacon (1561 – 1626)
- filosof a vědec, vynikající syntetik, odhadoval spojitosti, které nikdo neviděl
- měl obrovské plány (projekt Magna restauraci), ale vše nakonec skončilo v troskách
- dílo
• Nový Organon
: metodologie, nové myšlení
: vyzdvihuje význam pokusů, experimentů
: zavádí negativní instanci
-> výzkum začíná hypotézou, ta se buď potvrdí nebi vyvrátí, i když se vyvrátí, tak vymezuje myšlení, negativní i pozitivní poznání má smysl
• O důstojnosti a pokroku věd : snažil se znovu klasifikovat vědy
• Nová Atlantida
: o etice a politice, utopické
: popisuje základy utopistického státu
-> snaha o dokonalost a rovnost ve výsledcích, hlavně socialistické systémy
-> inspirace Moore, Campanela, Bacon
renesance
- dochází k uvolnění pout lidského myšlení, to vede k mnoha novým poznatkům ve vědě
- začíná se tudíž rozvíjet věda : prosazuje se induktivní způsob myšlení (náznak už u Occama)
Francis Bacon (1561 – 1626)
- filosof a vědec, vynikající syntetik, odhadoval spojitosti, které nikdo neviděl
- měl obrovské plány (projekt Magna restauraci), ale vše nakonec skončilo v troskách
- dílo
• Nový Organon
: metodologie, nové myšlení
: vyzdvihuje význam pokusů, experimentů
: zavádí negativní instanci
-> výzkum začíná hypotézou, ta se buď potvrdí nebi vyvrátí, i když se vyvrátí, tak vymezuje myšlení, negativní i pozitivní poznání má smysl
• O důstojnosti a pokroku věd : snažil se znovu klasifikovat vědy
• Nová Atlantida
: o etice a politice, utopické
: popisuje základy utopistického státu
-> snaha o dokonalost a rovnost ve výsledcích, hlavně socialistické systémy
-> inspirace Moore, Campanela, Bacon
Pozdní scholastika
pozdní scholastika
- Vilém Occam (1290 – 1349)
• bydlel a dvoře Ludvíka Bavorského
• doktor invectibilis = neporazitelný
• františkán, Angličan, byl vězněn v Avognonu
• zastánce nominalismu a pozdní scholastiky
• studuje a vyučuje v Oxfordu a Paříži
• popírá realistické hledisko, že by univerzálie byly před věcmi
• rozum nás prý nemůže poučovat o víře
• přispěl k oddělení státu a církve, podle něj by ale měly spolupracovat
• kreacionista : svět byl stvořen Bohem, Bůh je všemocná a absolutně, svobodná bytost, tvořící vše jsoucí z ničeho, poznání Boha je nemožné
• základem všeho vědění je zkušenost vycházející od jednotlivého
• Occamova břitva
- Roger Bacon (1214 – 1294)
• anglický františkán, kritik tomismu, odpůrce scholastiky
- Vilém Occam (1290 – 1349)
• bydlel a dvoře Ludvíka Bavorského
• doktor invectibilis = neporazitelný
• františkán, Angličan, byl vězněn v Avognonu
• zastánce nominalismu a pozdní scholastiky
• studuje a vyučuje v Oxfordu a Paříži
• popírá realistické hledisko, že by univerzálie byly před věcmi
• rozum nás prý nemůže poučovat o víře
• přispěl k oddělení státu a církve, podle něj by ale měly spolupracovat
• kreacionista : svět byl stvořen Bohem, Bůh je všemocná a absolutně, svobodná bytost, tvořící vše jsoucí z ničeho, poznání Boha je nemožné
• základem všeho vědění je zkušenost vycházející od jednotlivého
• Occamova břitva
- Roger Bacon (1214 – 1294)
• anglický františkán, kritik tomismu, odpůrce scholastiky
Církevní řády
církevní řády
• zdroj středověké církevní vzdělanosti
• františkánský řád : vznik 1208, založen Františkem z Assisi
: cesta naprosté chudoby, následování utrpení Krista
: zaměřen na přírodu
• dominikánský řád : založen sv. Dominikem
: zaměřen na rozum, hájit církev proti kacířům
: založení svaté inkvizice 1215
- Tomáš Akvinský (1225 – 1274)
• největší postava středověké filozofie
• zabývá se problémem víry a rozumu
• 2 pravdy : 1) zjevená
: 2) odvozená
: pokud obě korespondují, je to v pořádku, pokud se dostanou do rozporu, musíme tu odvozenou dostat k té naší zjevené
• dominikán, autor umírněného Aristotelského realismu
• filozofie je služkou teologie, má ji chránit
• víra je postavená na absurditě, je vždy iracionální
• snažil se dokazovat existenci Boha, víry
• v podstatě se ve všem shodoval s Aristotelem, měl přítele, který uměl řecky a přeložil mu Aristotelovo dílo
• Akvinský umírá na cestě na konferenci proti arabskému avicenismu
• předmětem filosofie je poznávání Boha : přirozený rozum musí sloužit víře
• zdroj středověké církevní vzdělanosti
• františkánský řád : vznik 1208, založen Františkem z Assisi
: cesta naprosté chudoby, následování utrpení Krista
: zaměřen na přírodu
• dominikánský řád : založen sv. Dominikem
: zaměřen na rozum, hájit církev proti kacířům
: založení svaté inkvizice 1215
- Tomáš Akvinský (1225 – 1274)
• největší postava středověké filozofie
• zabývá se problémem víry a rozumu
• 2 pravdy : 1) zjevená
: 2) odvozená
: pokud obě korespondují, je to v pořádku, pokud se dostanou do rozporu, musíme tu odvozenou dostat k té naší zjevené
• dominikán, autor umírněného Aristotelského realismu
• filozofie je služkou teologie, má ji chránit
• víra je postavená na absurditě, je vždy iracionální
• snažil se dokazovat existenci Boha, víry
• v podstatě se ve všem shodoval s Aristotelem, měl přítele, který uměl řecky a přeložil mu Aristotelovo dílo
• Akvinský umírá na cestě na konferenci proti arabskému avicenismu
• předmětem filosofie je poznávání Boha : přirozený rozum musí sloužit víře
Důkazy boží existence
• důkazy boží existence
: 1. důkaz -> inspirováno Aristotelovým 1. hybatelem, musí existovat něco, co pohybuje ostatními
: 2. důkaz -> ontologický, Bůh v sobě nese dokonalost, je pouze jeden, nejdokonalejší, pokud má Bůh vše, nemůže mu nic scházet, existence byla brána jako vlastnost
: 3. důkaz -> méně dokonalá bytost nemůže myslet ani stvořit nic dokonalejšího než je ona sama, mohu vymyslet cokoliv, ale je to pouze obraz mého myšlení, mých pojmů
• směr teleologie se zabývá : existence = možnost (látka), esence = podstata (forma)
• existuje ve mně účel, chceme být, ale zároveň spějeme ke konci
• etika : k antickým učením přidává ještě 3 ctnosti -> láska, víra, naděje
: trojí ctnosti -> nadpřirozené (křesťanské ctnosti - víra, naděje a láska)
-> přirozené (rozumové - vědění, moudrost, opatrnost)
-> získané (mravní ctnosti - uměřenost, statečnost, spravedlnost)
• metafyzika : forma a látka -> bez duše je tělo ničím => teleologie
: hmotné věci lze poznávat smysly, duchovné rozumem
: čím více se osvobodíme od hmotného, tím víc dosahujeme duchovního
• dílo : Suma Theologova -> předpoklad mravného jednání, svoboda vůle
• tomismus : v užším smyslu filosofický a teologický systém Tomáše Akvinského, v širším smyslu učení, rozvíjené jeho žáky i autory, kteří na něj navazují
: základem tomismu je učení o duši a poznání
: lidská duše je netělesná, čistá forma bez hmoty -> nesmrtelná, nezničitelná
: duše má tři roviny -> vegetativní, senzitivní a rozumovou
• stal se oficiální filosofií dominikánského řádu -> roku 1322 byl prohlášen svatým
• roku 1879 povýšen na oficiální náboženství katolické církve
: 1. důkaz -> inspirováno Aristotelovým 1. hybatelem, musí existovat něco, co pohybuje ostatními
: 2. důkaz -> ontologický, Bůh v sobě nese dokonalost, je pouze jeden, nejdokonalejší, pokud má Bůh vše, nemůže mu nic scházet, existence byla brána jako vlastnost
: 3. důkaz -> méně dokonalá bytost nemůže myslet ani stvořit nic dokonalejšího než je ona sama, mohu vymyslet cokoliv, ale je to pouze obraz mého myšlení, mých pojmů
• směr teleologie se zabývá : existence = možnost (látka), esence = podstata (forma)
• existuje ve mně účel, chceme být, ale zároveň spějeme ke konci
• etika : k antickým učením přidává ještě 3 ctnosti -> láska, víra, naděje
: trojí ctnosti -> nadpřirozené (křesťanské ctnosti - víra, naděje a láska)
-> přirozené (rozumové - vědění, moudrost, opatrnost)
-> získané (mravní ctnosti - uměřenost, statečnost, spravedlnost)
• metafyzika : forma a látka -> bez duše je tělo ničím => teleologie
: hmotné věci lze poznávat smysly, duchovné rozumem
: čím více se osvobodíme od hmotného, tím víc dosahujeme duchovního
• dílo : Suma Theologova -> předpoklad mravného jednání, svoboda vůle
• tomismus : v užším smyslu filosofický a teologický systém Tomáše Akvinského, v širším smyslu učení, rozvíjené jeho žáky i autory, kteří na něj navazují
: základem tomismu je učení o duši a poznání
: lidská duše je netělesná, čistá forma bez hmoty -> nesmrtelná, nezničitelná
: duše má tři roviny -> vegetativní, senzitivní a rozumovou
• stal se oficiální filosofií dominikánského řádu -> roku 1322 byl prohlášen svatým
• roku 1879 povýšen na oficiální náboženství katolické církve
Patristika
• ve 33 letech byl pokřtěn a dva roky poté se stal biskupem
• pobýval po 20 let v sektě Manichejců, která sídlila v severoafrickém městě Hippo a dodržovala přísné rituály
• bývá označován jako 1. křesťan
• zabýval se pojmy jako duše, čas, stvoření, svoboda, zlo
• studoval novoplatónské spisy
• kreacionismus : Bůh stvořil svět z ničeho
• predestinace : předurčení prvotním hříchem Adama a Evy, člověk ztratil možnost volby, Kristovým vykoupením ji opět získal zpět
• čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím lépe se má v Království Božím
• Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky, je na každém, jak jich bude užívat bude - li je užívat správně a s rozumem, může získat nesmrtelnost v Království Božím
• dílo : většina jeho myšlenek je obsažena v díle Confsiones (=vyznání, citové, plné rozporů, nejistot)
: O trojici -> vše, co bylo stvořeno Bohem, má triadickou strukturu, Bůh je nejvyšší Bytí, Pravda a Dobro (příčina Bytí, důvod Poznání a pravidlo Žití)
: O obci Boží -> filosofie dějin jako zápas dobra a zla
: Theodiceia -> problematika Boží spravedlnosti, řeší problémy zla na tomto světě
- Boethius (480 – 525)
• na půl antika a na půl už středověk
• přložil všechny důležité filozofické pojmy z řečtiny do latiny
• předává představy o konkrétnu a abstraktnu
• pobýval po 20 let v sektě Manichejců, která sídlila v severoafrickém městě Hippo a dodržovala přísné rituály
• bývá označován jako 1. křesťan
• zabýval se pojmy jako duše, čas, stvoření, svoboda, zlo
• studoval novoplatónské spisy
• kreacionismus : Bůh stvořil svět z ničeho
• predestinace : předurčení prvotním hříchem Adama a Evy, člověk ztratil možnost volby, Kristovým vykoupením ji opět získal zpět
• čím víc člověk ve světě pozemském trpí, tím lépe se má v Království Božím
• Bůh dává člověku v pozemském životě hmotné statky, je na každém, jak jich bude užívat bude - li je užívat správně a s rozumem, může získat nesmrtelnost v Království Božím
• dílo : většina jeho myšlenek je obsažena v díle Confsiones (=vyznání, citové, plné rozporů, nejistot)
: O trojici -> vše, co bylo stvořeno Bohem, má triadickou strukturu, Bůh je nejvyšší Bytí, Pravda a Dobro (příčina Bytí, důvod Poznání a pravidlo Žití)
: O obci Boží -> filosofie dějin jako zápas dobra a zla
: Theodiceia -> problematika Boží spravedlnosti, řeší problémy zla na tomto světě
- Boethius (480 – 525)
• na půl antika a na půl už středověk
• přložil všechny důležité filozofické pojmy z řečtiny do latiny
• předává představy o konkrétnu a abstraktnu
Raná scholastika (9. – 12. stol.)
raná scholastika (9. – 12. stol.)
- spor o universalie
• nominalismus x realismus : filosofové se přeli se o to, zda jako původní, skutečné a reálné je považován člověk či obecná kategorie člověčenskost
• realisté : nejdříve obecné pojmy - jsou předpokladem existence, před věcmi
: vycházeli z Aristotela a Platóna
: Vilém ze Champeaux, Johannes Scotus Eurigena, Anselm z Canterbury
• nominalisté : obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší
: Johannes Rosellinus z Compiégne, Bernard z Clairvaux (Bůh je předmětem přímého nazírání), Pierre Abelard (1079 – 1142, u něj se už objevily první záblesky renesančního myšlení)
: Ano a ne - stanovení základní metody scholastiky, sloužící k překonání rozporů v bibli – zjistit autentičnost textu, zda autor nezměnil tvrzení, odlišit citace od vlastních názorů, kladené otázky od vlastního řešení, v jakých významech byly termíny použity
: hlavní autoritou Písmo Svaté, k němu se kloníme, pokud předchozí metody nestačí
: zavádí pojem intence (záměr), rozlišuje ho od činu
- spor o universalie
• nominalismus x realismus : filosofové se přeli se o to, zda jako původní, skutečné a reálné je považován člověk či obecná kategorie člověčenskost
• realisté : nejdříve obecné pojmy - jsou předpokladem existence, před věcmi
: vycházeli z Aristotela a Platóna
: Vilém ze Champeaux, Johannes Scotus Eurigena, Anselm z Canterbury
• nominalisté : obecné pojmy jsou jen jména a názvy, kterým reálná existence nepřísluší
: Johannes Rosellinus z Compiégne, Bernard z Clairvaux (Bůh je předmětem přímého nazírání), Pierre Abelard (1079 – 1142, u něj se už objevily první záblesky renesančního myšlení)
: Ano a ne - stanovení základní metody scholastiky, sloužící k překonání rozporů v bibli – zjistit autentičnost textu, zda autor nezměnil tvrzení, odlišit citace od vlastních názorů, kladené otázky od vlastního řešení, v jakých významech byly termíny použity
: hlavní autoritou Písmo Svaté, k němu se kloníme, pokud předchozí metody nestačí
: zavádí pojem intence (záměr), rozlišuje ho od činu
Mystici
mystici
- Plotinos (203 – 270)
• zakladatel mysticismu
• uznává exatické myšlení
• byl ovlivněn nějakým zahradníkem, rozpracoval jeho učení
• pravé poznání spočívá ve splynutí s Bohem
• vše smyslové a tělesné musí pryč
• vede své žáky cestou, ale dveřmi musí každý projít sám
• myein = přivírat oči
• jeho koncepce je teologická
• když je něco dokonalé, je to samo sobě příčinnou (božská emance)
• Eneady : „devítky“, spisy vydané jeho žáky po jeho smrti
• jeho etika je velmi blízko ideálu křesťanského mudrce
Č. 4 - Filozofie středověku a křesťanství
- rozdělení
• patristika : učení svatých otců, rozšiřování křesťanství
• scholastika : křesťanství je už usazené, systematizace
: obrana církevních dogmat
: scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech
: od 12. století i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko)
• apologetika : usazování křesťanství, obhajování
: obhajoba „pravé“ křesťanské víry – nejdříve proti Římanům, později proti sektám uvnitř církve
: Tertullianus -> průkopník církve, odmítá navazovat na antickou kulturu
: iracionalita -> specifika křesťanství „Věřím, protože je to nesmyslné“
• systematika : heretické proudy (gnostikové, manicheismus), potřeba systematizovat, sjednotit
• dogmatika : potřeba vytvořit závazné doklady pro všechny lidi
- Plotinos (203 – 270)
• zakladatel mysticismu
• uznává exatické myšlení
• byl ovlivněn nějakým zahradníkem, rozpracoval jeho učení
• pravé poznání spočívá ve splynutí s Bohem
• vše smyslové a tělesné musí pryč
• vede své žáky cestou, ale dveřmi musí každý projít sám
• myein = přivírat oči
• jeho koncepce je teologická
• když je něco dokonalé, je to samo sobě příčinnou (božská emance)
• Eneady : „devítky“, spisy vydané jeho žáky po jeho smrti
• jeho etika je velmi blízko ideálu křesťanského mudrce
Č. 4 - Filozofie středověku a křesťanství
- rozdělení
• patristika : učení svatých otců, rozšiřování křesťanství
• scholastika : křesťanství je už usazené, systematizace
: obrana církevních dogmat
: scholastika se vyučovala na středověkých církevních školách při klášterech
: od 12. století i na univerzitách (Oxford, Sorbonna, Heidelberg, Lipsko)
• apologetika : usazování křesťanství, obhajování
: obhajoba „pravé“ křesťanské víry – nejdříve proti Římanům, později proti sektám uvnitř církve
: Tertullianus -> průkopník církve, odmítá navazovat na antickou kulturu
: iracionalita -> specifika křesťanství „Věřím, protože je to nesmyslné“
• systematika : heretické proudy (gnostikové, manicheismus), potřeba systematizovat, sjednotit
• dogmatika : potřeba vytvořit závazné doklady pro všechny lidi
Patristika
patristika
- období raného středověku
pater = otec, učení církevních otců jako velkých autorit
- 1. a 2. stol. : období spojeno s obranou, obhajobou křesťanství -> apologetika
- 313 císař Konstantin zrovnoprávnil křesťanství Milánským ediktem
- 3. - 4. stol. : vytváření náboženských dogmat -> Nicejský koncil 325 (trojjedinost Boha, zmrtvýchvstání Krista)
- vše pochází od Boha : Bůh stvořil svět a je jediná skutečnost
- 5. - 8. stol. : systematizace vytvořených pojmů, uspořádání náboženských pravd
- Sv. Aurelius Augustinus (354 – 430)
• syn římského úředníka a křesťanky Moniky
• stal se řečníkem a právníkem, to jej přivedlo k filozofii
• jsou známy jeho vztahy s prostitutkami, z toho byla nešťastná jeho matka, snažila se mu najít nevěstu ale neúspěšně
• v noci pořádali útoky na lidi
• Sv. Ambrož jej přivádí ke křesťanství
- období raného středověku
pater = otec, učení církevních otců jako velkých autorit
- 1. a 2. stol. : období spojeno s obranou, obhajobou křesťanství -> apologetika
- 313 císař Konstantin zrovnoprávnil křesťanství Milánským ediktem
- 3. - 4. stol. : vytváření náboženských dogmat -> Nicejský koncil 325 (trojjedinost Boha, zmrtvýchvstání Krista)
- vše pochází od Boha : Bůh stvořil svět a je jediná skutečnost
- 5. - 8. stol. : systematizace vytvořených pojmů, uspořádání náboženských pravd
- Sv. Aurelius Augustinus (354 – 430)
• syn římského úředníka a křesťanky Moniky
• stal se řečníkem a právníkem, to jej přivedlo k filozofii
• jsou známy jeho vztahy s prostitutkami, z toho byla nešťastná jeho matka, snažila se mu najít nevěstu ale neúspěšně
• v noci pořádali útoky na lidi
• Sv. Ambrož jej přivádí ke křesťanství
Stoikové
stoikové
- má v sobě prvek orientální a eklekticistické filosofie
- a) 1. období -> raná stoa
• Zenon z Kitia : 340 – 260 BC
: bohatý muž, stal se z něj chudák, když se mu potopili lodě s majetkem
: založil školu stoa poikilé (=> stoicismus)
• Chrysippos ze Soloi : napsal mnoho prací o stoicismu
: díky němu nastal obrovský rozmach logiky
- b) 2. období -> střední stoa
• Epiktétos
- c) 3. období -> pozdní (římská) stoa
• Marcus Aurelius, Seneca
- domnívali se, že s mnoha věcmi, které ovlivňují náš život, nic nenaděláme => achiafora (smrt, zdraví, štěstí, nemoc)
- cílem etického života bylo pro ně naleznout ataraxia (smíření, vnitřní klid) nebo aspoň apateu (klidné trpění)
- ideál stoického života
• čím víc chcete a nedostává se vám to, tím víc trpíte
• čím míň chcete, tím míň trpíte
• pokud nechcete nic, nebudete trpět vůbec
- poznání není samoúčelné, má nám pomáhat správně žít
- má v sobě prvek orientální a eklekticistické filosofie
- a) 1. období -> raná stoa
• Zenon z Kitia : 340 – 260 BC
: bohatý muž, stal se z něj chudák, když se mu potopili lodě s majetkem
: založil školu stoa poikilé (=> stoicismus)
• Chrysippos ze Soloi : napsal mnoho prací o stoicismu
: díky němu nastal obrovský rozmach logiky
- b) 2. období -> střední stoa
• Epiktétos
- c) 3. období -> pozdní (římská) stoa
• Marcus Aurelius, Seneca
- domnívali se, že s mnoha věcmi, které ovlivňují náš život, nic nenaděláme => achiafora (smrt, zdraví, štěstí, nemoc)
- cílem etického života bylo pro ně naleznout ataraxia (smíření, vnitřní klid) nebo aspoň apateu (klidné trpění)
- ideál stoického života
• čím víc chcete a nedostává se vám to, tím víc trpíte
• čím míň chcete, tím míň trpíte
• pokud nechcete nic, nebudete trpět vůbec
- poznání není samoúčelné, má nám pomáhat správně žít
Epikurejci
epikurejci
- Epikuros ze Samu
• zakladatel Epikureismu
• slast je nepřítomnost strasti
• založil školu na zahradě kepos, umožnil zde studovat ženám, tak i otrokům
• logika : zastávali názory Pythony
• fyzika : uznávali názory Démokrita a Leukippa (atomismus)
: princip náhody
: v pohybu atomů zavedli náhodnou odchylku
: snažili se odstranit fenomén smrti
• fenomén člověka spatřují v mudrci (člověk srovnaný se životem)
- Epikuros ze Samu
• zakladatel Epikureismu
• slast je nepřítomnost strasti
• založil školu na zahradě kepos, umožnil zde studovat ženám, tak i otrokům
• logika : zastávali názory Pythony
• fyzika : uznávali názory Démokrita a Leukippa (atomismus)
: princip náhody
: v pohybu atomů zavedli náhodnou odchylku
: snažili se odstranit fenomén smrti
• fenomén člověka spatřují v mudrci (člověk srovnaný se životem)
Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)
logika
• začíná od definic elementárních pojmů : naše vědomí pracuje s představami věcí = pojmy
• definice pojmu má 2 části : zařazení do třídy podle obecných znaků (znak spojující)
: specifikace předmětu v rámci třídy (znak oddělující)
• čím víc přibíráme specifických znaků k obecným pojmům, tím je konkrétnější
• pojmy spojujeme v soudu, každý soud musí mít minimálně 2 pojmy : subjekt a predikát
• soudy spojujeme v úsudky = sylogismy, je to řeč, ve které z více předpokladů vyplývá něco nového
• kategorie : nejobecnější pojmy, jsou základními pojmy pro všechny ostatní, jsou to hlediska jak se na věci dívat
: substance (podstata), kvantita, kvalita, relace (vztah), kde, kdy, činit-trpět
• každý sylogismus obsahuje 2 premisy a 1 konkulsi
• figury sylogismu (viz. obr.)
- metafyzika
• zkoumá příčiny všeho, co jest, podmínky, možnosti -> podstata toho, co jest
• začíná od definic elementárních pojmů : naše vědomí pracuje s představami věcí = pojmy
• definice pojmu má 2 části : zařazení do třídy podle obecných znaků (znak spojující)
: specifikace předmětu v rámci třídy (znak oddělující)
• čím víc přibíráme specifických znaků k obecným pojmům, tím je konkrétnější
• pojmy spojujeme v soudu, každý soud musí mít minimálně 2 pojmy : subjekt a predikát
• soudy spojujeme v úsudky = sylogismy, je to řeč, ve které z více předpokladů vyplývá něco nového
• kategorie : nejobecnější pojmy, jsou základními pojmy pro všechny ostatní, jsou to hlediska jak se na věci dívat
: substance (podstata), kvantita, kvalita, relace (vztah), kde, kdy, činit-trpět
• každý sylogismus obsahuje 2 premisy a 1 konkulsi
• figury sylogismu (viz. obr.)
- metafyzika
• zkoumá příčiny všeho, co jest, podmínky, možnosti -> podstata toho, co jest
Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)
• teorie poznání, teorie jsoucna
• každá věc má svoji podstatu v sobě : ideje věcí nejsou někde v nebesích (jako u Platóna)
• každá věc potřebuje : čirou látku jako možnost => hylé
: formu jako uskutečnění => morfé (obdoba Platónské ideje)
• spis Učení o látce a formě (morfé => hylomorfismus)
• fenomén pohybu : každá látka získává novou formu,vše spěje k dokonalosti,Bohu=forma forem
: formální proncipy -> a) forma = stříbro
-> b) příčina = kovotepec
-> c) účel = miska po užití
• snažil se vypátrat zdroj pohybu v cyklu dějů stejně jako známe zdroj pohybu př.při kulečníku
• hledal smysluplnost a účelnost
• substance = možnost, akcident = uskutečnění
• teleologická, účelná : vše spěje od méně dokonalého k dokonalejšímu
• stupňovitá stavba přírody
• odejmeme-li z čehokoli látku nebo formu, přestane to existovat
• každá věc má svoji podstatu v sobě : ideje věcí nejsou někde v nebesích (jako u Platóna)
• každá věc potřebuje : čirou látku jako možnost => hylé
: formu jako uskutečnění => morfé (obdoba Platónské ideje)
• spis Učení o látce a formě (morfé => hylomorfismus)
• fenomén pohybu : každá látka získává novou formu,vše spěje k dokonalosti,Bohu=forma forem
: formální proncipy -> a) forma = stříbro
-> b) příčina = kovotepec
-> c) účel = miska po užití
• snažil se vypátrat zdroj pohybu v cyklu dějů stejně jako známe zdroj pohybu př.při kulečníku
• hledal smysluplnost a účelnost
• substance = možnost, akcident = uskutečnění
• teleologická, účelná : vše spěje od méně dokonalého k dokonalejšímu
• stupňovitá stavba přírody
• odejmeme-li z čehokoli látku nebo formu, přestane to existovat
Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)
přírodní spisy
• u všech oblastí vědy pracoval tak, že nejdříve sepsal názory svých předchůdců, popřípadě je popřel a vypracoval následně svoje vlastní teorie
• zastával biocentrický názor (Země je středem vesmíru)
• podařilo se mu nashromáždit velké množství materiálu a zesystematizoval ho
• svět rozdělil na 3 složky : a) rostlinná (přijímání/vylučování potravy)
: b) smyslová (pudy, vášně,…)
: c) rozumová
• zavádí pojem entelechie : bytost mající svůj účel ve svém nitru
• pohyb vzniká odíváním látek formou
• napsal mnoho sbírek hlavně díky výpravám Alexandra
- etika
• cílem lidského života by měla být blaženost (eudaimónia), která vzniká
: pokud člověk naplňuje svůj účel, který má ve společnosti a v přírodě
: hlavní ctností, která se opírá o rozum je uměřenost (extrémy vždy škodí) = správný přístup ke světu
: kategorie ctností -> etické (nižší), dianoetické (vyšší, souvisí s rozvojem intelektu)
: vnímání smyslů se podle Aristotela spojuje v jednom smyslu => srdce => common sense (používáno ve středověku)
• spisy : Etika Nikomachova, Eudenova etika
• u všech oblastí vědy pracoval tak, že nejdříve sepsal názory svých předchůdců, popřípadě je popřel a vypracoval následně svoje vlastní teorie
• zastával biocentrický názor (Země je středem vesmíru)
• podařilo se mu nashromáždit velké množství materiálu a zesystematizoval ho
• svět rozdělil na 3 složky : a) rostlinná (přijímání/vylučování potravy)
: b) smyslová (pudy, vášně,…)
: c) rozumová
• zavádí pojem entelechie : bytost mající svůj účel ve svém nitru
• pohyb vzniká odíváním látek formou
• napsal mnoho sbírek hlavně díky výpravám Alexandra
- etika
• cílem lidského života by měla být blaženost (eudaimónia), která vzniká
: pokud člověk naplňuje svůj účel, který má ve společnosti a v přírodě
: hlavní ctností, která se opírá o rozum je uměřenost (extrémy vždy škodí) = správný přístup ke světu
: kategorie ctností -> etické (nižší), dianoetické (vyšší, souvisí s rozvojem intelektu)
: vnímání smyslů se podle Aristotela spojuje v jednom smyslu => srdce => common sense (používáno ve středověku)
• spisy : Etika Nikomachova, Eudenova etika
Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)
Aristoteles (384 - 322 př.n.l.)
- považován za největšího učence starověku, za zakladatele starověké vědy a systematizace
- narodil se v Makedonii v rodině lékaře, přítele dědečka Alexandra Makedonského, byl dobře zabezpečený, ale v mládí celé jmění prohýřil a proto musel vstoupit do armády, aby se uživil
- následně se dostal do Platónské Akademie, kde se stal Platónovým nejlepším žákem, spolupracovali
- po smrti Platóna nezískává Akademii a proto odjíždí ke dvoru, kde se stává vychovatelem Alexandra
- byl výborným pedagogem a vychovatelem, měl u Alexandra velký respekt a úctu
- Alexandr ho mocně podporoval a měl při ruce mnoho pomocníků
- krátkou dobu pomáhal Alexandrovi vést válku
- umírá na Chalkidiki
- zasloužil se o založení metafyziky, logiky, byl výborný systematik a vědec
- lyceum byla škola periceptická (procházeli se a povídali si)
- spisy
• logické, fyzické, metafyzické, etické (Etika Eudemova, Nikomachova), politické (sbíral ústavy, byl iniciátorem ústavy Athén), rétorické, uměnovědné (Poetika)
- považován za největšího učence starověku, za zakladatele starověké vědy a systematizace
- narodil se v Makedonii v rodině lékaře, přítele dědečka Alexandra Makedonského, byl dobře zabezpečený, ale v mládí celé jmění prohýřil a proto musel vstoupit do armády, aby se uživil
- následně se dostal do Platónské Akademie, kde se stal Platónovým nejlepším žákem, spolupracovali
- po smrti Platóna nezískává Akademii a proto odjíždí ke dvoru, kde se stává vychovatelem Alexandra
- byl výborným pedagogem a vychovatelem, měl u Alexandra velký respekt a úctu
- Alexandr ho mocně podporoval a měl při ruce mnoho pomocníků
- krátkou dobu pomáhal Alexandrovi vést válku
- umírá na Chalkidiki
- zasloužil se o založení metafyziky, logiky, byl výborný systematik a vědec
- lyceum byla škola periceptická (procházeli se a povídali si)
- spisy
• logické, fyzické, metafyzické, etické (Etika Eudemova, Nikomachova), politické (sbíral ústavy, byl iniciátorem ústavy Athén), rétorické, uměnovědné (Poetika)
Antická systematická filosofie, helénismus
1. období
• misí se několik vlivů, protože hodně cestoval
• etická problematika Sokrata, kritika sofistů, ale používá při tom stejných prostředků jako oni (kritizuje umění)
• etika pro něj znamená život uměřený, ctnostný (každý má žít tak, jak se v něm projevuje přirozené ctnosti a schopnosti)
• všechno dává do kategorií (vládci-strážci-myslitelé-…), idealismus
• v dialogu lze i z úplně rozdílných názorů nakonec vytvořit jeden společný
- 2. období
• nejdokonalejší systém objektivního idealismu, zachytil to v jednoduchosti
• vzájemný vztah mezi subjektem (který poznává), světem a idejemi
• nejvyšší idea je idea dobra
• přebírá od Sokrata lpění na definici slov, ale posouvá ty smysly dál a pojmy nebo podtsty těchto slov nadřazuje hmotným věcem
• idea : vzor, druh, nabývá 3 významů -> pojem, zákon, ideál
- obecné je víc, než jednotlivé, za toto je Platón kritizován Aristotelem, protože odtrhl ideje od samotných věcí, takže byly v podstatě nepochopitelné
- eidos = pojem, vzor, číslo, bytí
• bytí : konkrétní svět, 2 podmínky -> musí se účastnit toho obecného
-> prostor nebytí
: to mezi bytím a nebytím je doxa
: Platón, když si nevěděl rady , tak to vysvětlil mýticky
: podobenství o jeskyni -> ty stíny na křivé zdi je svět smyslově vnímaný, ideje je ten krásný světlý svět venku
• misí se několik vlivů, protože hodně cestoval
• etická problematika Sokrata, kritika sofistů, ale používá při tom stejných prostředků jako oni (kritizuje umění)
• etika pro něj znamená život uměřený, ctnostný (každý má žít tak, jak se v něm projevuje přirozené ctnosti a schopnosti)
• všechno dává do kategorií (vládci-strážci-myslitelé-…), idealismus
• v dialogu lze i z úplně rozdílných názorů nakonec vytvořit jeden společný
- 2. období
• nejdokonalejší systém objektivního idealismu, zachytil to v jednoduchosti
• vzájemný vztah mezi subjektem (který poznává), světem a idejemi
• nejvyšší idea je idea dobra
• přebírá od Sokrata lpění na definici slov, ale posouvá ty smysly dál a pojmy nebo podtsty těchto slov nadřazuje hmotným věcem
• idea : vzor, druh, nabývá 3 významů -> pojem, zákon, ideál
- obecné je víc, než jednotlivé, za toto je Platón kritizován Aristotelem, protože odtrhl ideje od samotných věcí, takže byly v podstatě nepochopitelné
- eidos = pojem, vzor, číslo, bytí
• bytí : konkrétní svět, 2 podmínky -> musí se účastnit toho obecného
-> prostor nebytí
: to mezi bytím a nebytím je doxa
: Platón, když si nevěděl rady , tak to vysvětlil mýticky
: podobenství o jeskyni -> ty stíny na křivé zdi je svět smyslově vnímaný, ideje je ten krásný světlý svět venku
Sókratés (469 - 399 p. K.)
Sókratés (469 - 399 p. K.)
- poprvé v historii filosofie dochází k obratu na člověka (ne k přírodě)
- dialektika
• také umění vést rozhovor (protiklady)
• a) teze
• b) antiteze
• c) synteze
- daimonion
• něco jako svědomí, iracionální síla, která nás ovlivňuje v rozhodování
• Sokrates to vnímal spíš jako nějaký božský hlas
- vyřkl větu: „Vím, že nic nevím.“
• paradoxnost sofistického učení
• věřil tomu, že každá moudrost začíná od uvědomění si vlastní neznalosti
- dialogus
• ironie : předstírání nevědomosti, v dialogu chtěl donutit partnera, aby sám zjistil, co je podstatou toho, o čem se bavili (Sokrates ho rozkládal, ironií ho dovedl k tomu, že si partner uvědomil, že neví vůbec nic)
: indukce -> z konkrétních věcí vytahuje,e to podstatné a zobecňujeme to
• maieutika : proces indukce, až ten člověk zjistí, že opravdu nic neví, začal probírat jednotlivé případy a indukoval je
- Euklides z Megary
• zakladatel geometrie
• a) škola megarská
b) škola kynická
: nedbali na nic, než na svou duši
: Diogenes ze Synopé -> spal v sudu, veškeré tělesné pochody jsou přirozené
- poprvé v historii filosofie dochází k obratu na člověka (ne k přírodě)
- dialektika
• také umění vést rozhovor (protiklady)
• a) teze
• b) antiteze
• c) synteze
- daimonion
• něco jako svědomí, iracionální síla, která nás ovlivňuje v rozhodování
• Sokrates to vnímal spíš jako nějaký božský hlas
- vyřkl větu: „Vím, že nic nevím.“
• paradoxnost sofistického učení
• věřil tomu, že každá moudrost začíná od uvědomění si vlastní neznalosti
- dialogus
• ironie : předstírání nevědomosti, v dialogu chtěl donutit partnera, aby sám zjistil, co je podstatou toho, o čem se bavili (Sokrates ho rozkládal, ironií ho dovedl k tomu, že si partner uvědomil, že neví vůbec nic)
: indukce -> z konkrétních věcí vytahuje,e to podstatné a zobecňujeme to
• maieutika : proces indukce, až ten člověk zjistí, že opravdu nic neví, začal probírat jednotlivé případy a indukoval je
- Euklides z Megary
• zakladatel geometrie
• a) škola megarská
b) škola kynická
: nedbali na nic, než na svou duši
: Diogenes ze Synopé -> spal v sudu, veškeré tělesné pochody jsou přirozené
Antická systematická filosofie, helénismus
Antická systematická filosofie, helénismus
Platón (427 - 347 př.K.)
- pochází z rodiny, jejíž původ se odvozoval od králů, žil ve vyšší třídě buď v Athénách nebo na nějakém ostrově
- vyučil se, aby převzal místo ve státní správě, psal dokonce básně, sportovec, toto se však změnilo ve chvíli, kdy potkal Sokrata a stal se jeho nejlepším žákem
- Sokrates ho formuje jak morálně, tak i intelektuálně
- zanevřel na demokracii
- po Sokratově smrti odchází z Athén, cestuje a na hoře zasvěcené Akadémovi zakládá školu
- Akademii vedl velmi tolerantně
- jednou za svůj život se dostal do otroctví, odkud ho vykoupili Syrakůsané
- nejvíce ho ovlivňoval Aristoteles, který byl jeho nejlepším žákem
- dílo
• 1) období sokratovského etického idealismu
: Obrana Sokratova, Gorgias (rétorika, sofistika), Kriton (Sokratův žák, Platónův strýc), 1. kniha ústavy
• 2) období objektivního idealismu
: Faidon (nesmrtelnost duše), Kratylos (o původu řeči), Symposio (pravá láska v Platónově pojetí), další kniha ústavy
• 3) revize díla
: Nohoi (Zákony), Parmenidés (problematika vztahů)
- idealismus : každé učení, které předpokládá, že duch je příčinnou hmoty (eidos = vzor, rod, druh)
- materialismus : každé učení, které předpokládá, že z hmoty je teprve duch/myšlení (materiae= hmota)
Platón (427 - 347 př.K.)
- pochází z rodiny, jejíž původ se odvozoval od králů, žil ve vyšší třídě buď v Athénách nebo na nějakém ostrově
- vyučil se, aby převzal místo ve státní správě, psal dokonce básně, sportovec, toto se však změnilo ve chvíli, kdy potkal Sokrata a stal se jeho nejlepším žákem
- Sokrates ho formuje jak morálně, tak i intelektuálně
- zanevřel na demokracii
- po Sokratově smrti odchází z Athén, cestuje a na hoře zasvěcené Akadémovi zakládá školu
- Akademii vedl velmi tolerantně
- jednou za svůj život se dostal do otroctví, odkud ho vykoupili Syrakůsané
- nejvíce ho ovlivňoval Aristoteles, který byl jeho nejlepším žákem
- dílo
• 1) období sokratovského etického idealismu
: Obrana Sokratova, Gorgias (rétorika, sofistika), Kriton (Sokratův žák, Platónův strýc), 1. kniha ústavy
• 2) období objektivního idealismu
: Faidon (nesmrtelnost duše), Kratylos (o původu řeči), Symposio (pravá láska v Platónově pojetí), další kniha ústavy
• 3) revize díla
: Nohoi (Zákony), Parmenidés (problematika vztahů)
- idealismus : každé učení, které předpokládá, že duch je příčinnou hmoty (eidos = vzor, rod, druh)
- materialismus : každé učení, které předpokládá, že z hmoty je teprve duch/myšlení (materiae= hmota)
Atomisté
atomisté
- za pralátku považují atom
- Leukippos (500 - 440 př.K.)
• zakladatel atomismu
• snažil se spojit dohromady nespojitelné (dialektiku a učení elejské školy)
• spojili to díky 2 principům, které zavedli
: NIC (podle nich existuje nic)
: ATOMOI (nerozdělitelné, nedělitelné jsoucno)
• tento princip aplikovaly na vše, existuje jen prázdno a atomy, ostatní zaniká
• imanence : něco je bytostně vlastní nějaké entitě, atomům je imanentní pohyb, pád
• atomy prý drží pohromadě díky háčkům
• zastánci fatalismu
- Démokritos z Abdér (460 – 370 př.n.l.)
• rozpracoval Leukippovu práci a názory
• byl velikou autoritou
• napsal mnoho spisů : Mikros diakosmos, Makros diakosmos (malá a velká světová soustava)
• založil si vlastní školu
- EUDAIMONIA = blaženost z poznání, stav klidné mysli
- ATARAXIA = klidná, poznávající mysl
- za pralátku považují atom
- Leukippos (500 - 440 př.K.)
• zakladatel atomismu
• snažil se spojit dohromady nespojitelné (dialektiku a učení elejské školy)
• spojili to díky 2 principům, které zavedli
: NIC (podle nich existuje nic)
: ATOMOI (nerozdělitelné, nedělitelné jsoucno)
• tento princip aplikovaly na vše, existuje jen prázdno a atomy, ostatní zaniká
• imanence : něco je bytostně vlastní nějaké entitě, atomům je imanentní pohyb, pád
• atomy prý drží pohromadě díky háčkům
• zastánci fatalismu
- Démokritos z Abdér (460 – 370 př.n.l.)
• rozpracoval Leukippovu práci a názory
• byl velikou autoritou
• napsal mnoho spisů : Mikros diakosmos, Makros diakosmos (malá a velká světová soustava)
• založil si vlastní školu
- EUDAIMONIA = blaženost z poznání, stav klidné mysli
- ATARAXIA = klidná, poznávající mysl
Sofisté
sofisté
- nebyli moc uznávaní, protože si nechávali platit za učení svých žáků jak ovládat lidi
- rozvoj rétoriky a logiky (vytvářeli nenapadnutelné slovní říčky – sofizmata)
- zastávají nosologický relativismus
- hmota se pohybuje, mění a to je imanentní
- začali falsifikovat, což byl kladný přínos pro filosofii
- Protágoras z Abdéry (480 - 410 př.n.l.)
• ne každá argumentace přispívá k odhalení pravdy
• lidé vidí svět různě a žádný argument nemusí být pravdivý, ale může
• přísně rozdělil subjektivně a objektivně vnímanou realitu
• užíval argumentů Elejců a Herakleita
- Gorgiás z Leontýn (483 - 375 př.n.l.)
• napsal spis O nejsoucnu čili o přírodě : kritizuje zákony, morálku, nelze určit, co je dobré, zlé, vše je o přesvědčení
• vytvořil 3 zákony
: 1) nic není
: 2) je-li, něco nemůže to člověk poznati
: 3) lze-li to poznat, nelze to sdělit bližnímu
• elejský způsob argumentace
- Prodikos z Keu
• rozdrobil náboženství, lidé zbožňují to, co jim přináší užitek
- Antifon z Athen
• přírodní zákony : když se člověk chová podle přírodních zákonů, tak ne podle lidských, přírodní jsou původnější, trvalejší
- nebyli moc uznávaní, protože si nechávali platit za učení svých žáků jak ovládat lidi
- rozvoj rétoriky a logiky (vytvářeli nenapadnutelné slovní říčky – sofizmata)
- zastávají nosologický relativismus
- hmota se pohybuje, mění a to je imanentní
- začali falsifikovat, což byl kladný přínos pro filosofii
- Protágoras z Abdéry (480 - 410 př.n.l.)
• ne každá argumentace přispívá k odhalení pravdy
• lidé vidí svět různě a žádný argument nemusí být pravdivý, ale může
• přísně rozdělil subjektivně a objektivně vnímanou realitu
• užíval argumentů Elejců a Herakleita
- Gorgiás z Leontýn (483 - 375 př.n.l.)
• napsal spis O nejsoucnu čili o přírodě : kritizuje zákony, morálku, nelze určit, co je dobré, zlé, vše je o přesvědčení
• vytvořil 3 zákony
: 1) nic není
: 2) je-li, něco nemůže to člověk poznati
: 3) lze-li to poznat, nelze to sdělit bližnímu
• elejský způsob argumentace
- Prodikos z Keu
• rozdrobil náboženství, lidé zbožňují to, co jim přináší užitek
- Antifon z Athen
• přírodní zákony : když se člověk chová podle přírodních zákonů, tak ne podle lidských, přírodní jsou původnější, trvalejší
Eleaté
eleaté
- byli v opozici s Heraklitem
- proběhlo odtržení 2 elementů : smysl a rozum (smysly více nedokonalé)
- použili výraz DOXA (zdání, klam)
- Xenofanés z Kolofónu (569 - 447 př. n. l.)
• jako první kritizoval antropomorfické představy o bozích
• navrhl řešení, že pokud má být Bůh dokonalý musí být ve všem nepodobný člověku, sám ho pojímal jako velikou kouli
- Paramenidés z Eleje (540 - 470 př. n. l.)
• neuznává pohyb, změnu věcí, prázdný prostor
• jsoucno je jenom jedno - je trvalé, neměnné
• poprvé zastánce negativní teologie (jsme schopni vypovídat o Bohu jenom o tom, jaký není)
• TOHEN : to jedno, všechno, realita -> pantheismus (spojení světa s Bohem), za TOHEN považoval Boha (to jediné bytí, nekonečné, plné, popření volného prostoru a mnohosti)
- Zenón z Eleje (490 – 430 př. n. l.)
• snažil se obhajovat Paramenidovy myšlenky díky APORIÍM : logické paradoxy, které mají obhájit neexistenci pohybu - Achilles a želva, letící šíp
- byli v opozici s Heraklitem
- proběhlo odtržení 2 elementů : smysl a rozum (smysly více nedokonalé)
- použili výraz DOXA (zdání, klam)
- Xenofanés z Kolofónu (569 - 447 př. n. l.)
• jako první kritizoval antropomorfické představy o bozích
• navrhl řešení, že pokud má být Bůh dokonalý musí být ve všem nepodobný člověku, sám ho pojímal jako velikou kouli
- Paramenidés z Eleje (540 - 470 př. n. l.)
• neuznává pohyb, změnu věcí, prázdný prostor
• jsoucno je jenom jedno - je trvalé, neměnné
• poprvé zastánce negativní teologie (jsme schopni vypovídat o Bohu jenom o tom, jaký není)
• TOHEN : to jedno, všechno, realita -> pantheismus (spojení světa s Bohem), za TOHEN považoval Boha (to jediné bytí, nekonečné, plné, popření volného prostoru a mnohosti)
- Zenón z Eleje (490 – 430 př. n. l.)
• snažil se obhajovat Paramenidovy myšlenky díky APORIÍM : logické paradoxy, které mají obhájit neexistenci pohybu - Achilles a želva, letící šíp
Pluralisté
pluralisté
- Empedoklés (490 – 430 př.n.l.)
• uznává, že existuje pohyb a smyslové vnímání
• co nepodléhá změně a zániku jsou 4 základní živly, z nich vznikají a zanikají ostatní věci, považoval je za pralátku -> pluralismus
• něco se rodí, vzniká, prosperuje a oproti tomu další chátrá, umírá, tak se dá popsat logos, řád, fenomén pohybu
• mechanická představa světa, orfismus : převtělování duší
• jako první podává vysvětlení pravdy : korespondenční teorie -> to, co vidíme, je pravda
- Anaxagorás (500 – 428 př.n.l.)
• pralátky nemají vlastní pohyb, jsou pohybovány vnější silou
• donáší jako první filosofii do Athén
- Empedoklés (490 – 430 př.n.l.)
• uznává, že existuje pohyb a smyslové vnímání
• co nepodléhá změně a zániku jsou 4 základní živly, z nich vznikají a zanikají ostatní věci, považoval je za pralátku -> pluralismus
• něco se rodí, vzniká, prosperuje a oproti tomu další chátrá, umírá, tak se dá popsat logos, řád, fenomén pohybu
• mechanická představa světa, orfismus : převtělování duší
• jako první podává vysvětlení pravdy : korespondenční teorie -> to, co vidíme, je pravda
- Anaxagorás (500 – 428 př.n.l.)
• pralátky nemají vlastní pohyb, jsou pohybovány vnější silou
• donáší jako první filosofii do Athén
Pythagorejci
Pythagorejci
- Pýthagorás ze Samu (572 - 494 p. K.)
• filosof, vědec, matematik, věřil v převtělování duší
• za základní substanci považuje číslo - každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem, které se dá přesně určit, číslo nebral jako abstraktní matematický pojem, spíš jako geometrickou veličinu, vyjadřující vztah mezi jednotlivými věcmi a jejich částmi, zbožňovali číslo 10, viděli v něm dokonalost
• zabýval se matematikou, hudbou (objevil závislost výšky tónu na délce struny)
• založil sektu, která přijala názory z východu, v ní se uplatňovala 2 učení
: a) esoterické -> pro školu, sektu
: b) exoterické -> pro veřejnost
• zavedl také tzv. AUTOS ETA, neboli princip práva veta nebo totálního schválení Pythagorem
• jeho následovníky a studenty byli
: Filoláos, Alkmaion, Epicharmos
- Herakleitos z Efesu (540 - 480 př.K.)
• za jeho života se k moci dostávají demokraté
• ze šlechty klesnul mezi obyčejný lid
• od jeho doby figuruje ve filosofii pojem LOGOS (osud, k tomu se obrací i Stoikové)
• vše kolem nás srovnával s ohněm, považoval ho za pralátku
• položil základy dialektiky (názor, že vývoj probíhá prostřednictvím protikladů a změn) a relativismu (nelze se o nic opřít)
• snažil se hledat ÚSIU (substance), něco neměnného ve stále se měnícím světě
• napsal filosofický spis Peri fyseos (O přírodě)- zakladatel dialektiky
• jedním z jeho významných žáků byl Kratylos
- Pýthagorás ze Samu (572 - 494 p. K.)
• filosof, vědec, matematik, věřil v převtělování duší
• za základní substanci považuje číslo - každé jsoucno má nějaký tvar, nějakou hranici, mez - ta je vyjádřena číslem, které se dá přesně určit, číslo nebral jako abstraktní matematický pojem, spíš jako geometrickou veličinu, vyjadřující vztah mezi jednotlivými věcmi a jejich částmi, zbožňovali číslo 10, viděli v něm dokonalost
• zabýval se matematikou, hudbou (objevil závislost výšky tónu na délce struny)
• založil sektu, která přijala názory z východu, v ní se uplatňovala 2 učení
: a) esoterické -> pro školu, sektu
: b) exoterické -> pro veřejnost
• zavedl také tzv. AUTOS ETA, neboli princip práva veta nebo totálního schválení Pythagorem
• jeho následovníky a studenty byli
: Filoláos, Alkmaion, Epicharmos
- Herakleitos z Efesu (540 - 480 př.K.)
• za jeho života se k moci dostávají demokraté
• ze šlechty klesnul mezi obyčejný lid
• od jeho doby figuruje ve filosofii pojem LOGOS (osud, k tomu se obrací i Stoikové)
• vše kolem nás srovnával s ohněm, považoval ho za pralátku
• položil základy dialektiky (názor, že vývoj probíhá prostřednictvím protikladů a změn) a relativismu (nelze se o nic opřít)
• snažil se hledat ÚSIU (substance), něco neměnného ve stále se měnícím světě
• napsal filosofický spis Peri fyseos (O přírodě)- zakladatel dialektiky
• jedním z jeho významných žáků byl Kratylos
Iónská přírodní filosofie
iónská přírodní filosofie
- snažila se o hledání základní pralátky = ARCHÉ, z níž povstává svět a která je základem všech věcí
- pralátka není jen materiálem, je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem pohybu a vývoje
- Thalés z Mílétu (625 - 545 př.K.)
• oddělil vědecké a mytologické předsudky, byl řazen do skupiny 7 mudrců
• 1. zástupce dějin filosofie, bohatý obchodník, vynikající astronom a matematik
• pralátka, základ všech jsoucen, počátek všeho je voda, jejím zhušťováním či ředěním vznikají ostatní látky, voda má duši
- Anaximandros z Milétu (610 – 546 př.K.)
• za pralátku pokládal APEIRON HYDOR - něco neomezeného, nezměrného, našimi smysly nepochopitelného vznik věcí je pokus o omezení apeironu provinění, že jsme chtěli omezit něco neomezeného - zanikání věcí
- Anaximenés (585 – 528 př.K.)
• za základní substanci považuje vzduch - neviditelný projevuje se pohybem, chladem, teplem, zhušťováním (ochlazením) vznikají mraky, hmota, vítr, ředěním (ohříváním) oheň
- snažila se o hledání základní pralátky = ARCHÉ, z níž povstává svět a která je základem všech věcí
- pralátka není jen materiálem, je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem pohybu a vývoje
- Thalés z Mílétu (625 - 545 př.K.)
• oddělil vědecké a mytologické předsudky, byl řazen do skupiny 7 mudrců
• 1. zástupce dějin filosofie, bohatý obchodník, vynikající astronom a matematik
• pralátka, základ všech jsoucen, počátek všeho je voda, jejím zhušťováním či ředěním vznikají ostatní látky, voda má duši
- Anaximandros z Milétu (610 – 546 př.K.)
• za pralátku pokládal APEIRON HYDOR - něco neomezeného, nezměrného, našimi smysly nepochopitelného vznik věcí je pokus o omezení apeironu provinění, že jsme chtěli omezit něco neomezeného - zanikání věcí
- Anaximenés (585 – 528 př.K.)
• za základní substanci považuje vzduch - neviditelný projevuje se pohybem, chladem, teplem, zhušťováním (ochlazením) vznikají mraky, hmota, vítr, ředěním (ohříváním) oheň
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)