2) Frustrace
- je psychický stav, který je vyvolaný působením překážek (vnějších nebo vnitřních) na cestě k cíli, k uspokojování různých potřeb – zamezí mu přes očekávání, že k němu dojde
- může ovlivňovat celou osobnost; většinou působí negativně
- frustrační tolerance:
o snaha člověka odolat problémům, čelit frustraci/ stresu
o u každého člověka se projevuje jinak – vydrží jinou zátěž, jinak se s ní vyrovná
Základní druhy frustrace (zátěžových situací)
- deprivace: nedostatek podnětů nebo nedostatečné uspokojení nějaké důležité potřeby; dochází k ní v situaci, kdy jsou základní potřeby uspokojovány na úrovni existenčního minima nebo klesají na tuto úroveň
psychická deprivace
biologická, motorická, senzorická, ...
- oddálení: je třeba čekat, i když potřeby už působí (odsunutí na jindy, potlačení)
- zmaření: nezdar, zmizí i naděje (nedosáhnutí cíle)
- konflikt: viz níže konflikt
Stres
1) Stres
- je charakterizován jako tlak situačních podmínek na člověka, to způsobuje jeho vnitřní napětí a vyžaduje zvýšené nároky na člověka při jeho překonávání
- stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeby nebo dosahování cíle
- opakované malé stresy mohou pozitivně ovlivnit reakci na velký stres
- za stres lze považovat i namáhavý sportovní výkon, vysoce náročnou práci, střídání teplot v sauně
Druhy stresu
- eustres: bývá způsoben např. očekáváním něčeho příjemného, vzrušením; jedná se o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy
- distres: škodlivý stres, vyčerpává svým negativním působením, ničí zdraví, ...
Stresory
- fyzikální: hluk, změna tlaku, nehoda, úraz, znečištění, nikotin či jiné látky
- emocionální: strach, obavy, úzkost, vztek, nenávist, ...
- makrostresory: dlouhodobé silné podněty způsobující stres
- mikrostresory: mírné a krátké projevy, často se sčítají a projeví se až po čase
- primární: působí na nás přímo (hluk, vztek, ...)
- sekundární: tvoří překážku k něčemu a to vyvolává stres
Působení stresu na nás – fáze
1. fáze uvědomění si zátěže:
o prožívání a interpretace určité situace jako stresové – způsob, jak tuto potenciální situaci vnímáme – závisí na zkušenosti, aktuálním stavu, schopnostech, ale i na soc. podpoře, kterou máme
2. fáze aktivace psychických obranných reakcí:
o může se jednat o popírání reality, tendenci k isolaci ze situace, která je hodnocena, jako neúměrně zátěžová
3. fáze aktivace fyziologických reakcí:
o dostavuje se i fyzická reakce na stres – pocení, tlukot srdce, ...
4. fáze zvládání:
o hledání strategií, které by mohli vést ke snížení účinku stresu
5. fáze prvních chorobných příznaků:
o uvědomění si, že jde o závažnější a trvalejší obtíže
6. diagnostikování stresem podmíněné poruchy:
o psychosomatické onemocnění …
- je charakterizován jako tlak situačních podmínek na člověka, to způsobuje jeho vnitřní napětí a vyžaduje zvýšené nároky na člověka při jeho překonávání
- stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeby nebo dosahování cíle
- opakované malé stresy mohou pozitivně ovlivnit reakci na velký stres
- za stres lze považovat i namáhavý sportovní výkon, vysoce náročnou práci, střídání teplot v sauně
Druhy stresu
- eustres: bývá způsoben např. očekáváním něčeho příjemného, vzrušením; jedná se o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy
- distres: škodlivý stres, vyčerpává svým negativním působením, ničí zdraví, ...
Stresory
- fyzikální: hluk, změna tlaku, nehoda, úraz, znečištění, nikotin či jiné látky
- emocionální: strach, obavy, úzkost, vztek, nenávist, ...
- makrostresory: dlouhodobé silné podněty způsobující stres
- mikrostresory: mírné a krátké projevy, často se sčítají a projeví se až po čase
- primární: působí na nás přímo (hluk, vztek, ...)
- sekundární: tvoří překážku k něčemu a to vyvolává stres
Působení stresu na nás – fáze
1. fáze uvědomění si zátěže:
o prožívání a interpretace určité situace jako stresové – způsob, jak tuto potenciální situaci vnímáme – závisí na zkušenosti, aktuálním stavu, schopnostech, ale i na soc. podpoře, kterou máme
2. fáze aktivace psychických obranných reakcí:
o může se jednat o popírání reality, tendenci k isolaci ze situace, která je hodnocena, jako neúměrně zátěžová
3. fáze aktivace fyziologických reakcí:
o dostavuje se i fyzická reakce na stres – pocení, tlukot srdce, ...
4. fáze zvládání:
o hledání strategií, které by mohli vést ke snížení účinku stresu
5. fáze prvních chorobných příznaků:
o uvědomění si, že jde o závažnější a trvalejší obtíže
6. diagnostikování stresem podmíněné poruchy:
o psychosomatické onemocnění …
Psychózy
Psychózy
- neuropsychické poruchy, které narušují a zasahují celou osobnost
- dochází k poruchám procesu vnímání a poznávání, neschopnost odlišit realitu od fantazie – ztrácí pojem reality, ...
- mohou být přechodné, cyklicky se vracet nebo se postupně prohlubovat
o OSD – obsedantně kompulzivní porucha: nechtěné nutkavé myšlenky a představy, které se vždy po nějakém podnětu spustí a vedou k nutkavému chování; je to volní jednání s tělesnými příznaky; řeší se terapií, rozhovory; je závažnější než nutkavá neuróza
o unipolární deprese: je pro ni charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti; nemocný se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například o své koníčky (zájmy) a o sex; dále dochází ke změně spánku: nemocný zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé – podobně je to s chutí k jídlu: mění se – přejídání, hladovění; dochází k poruchám koncentrace: nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží; charakteristická je i ztráta energie; mohou se objevit sebevražedné myšlenky; může se i projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka; má tendence se vracet; velký význam má dědičnost (porucha tvorby některých hormonů), ale větší význam má prostředí
reaktivní projevy: neklidné dělání něčeho, často nesmyslné jednání
plačtivé projevy: tendence stáhnout se do sebe a brečet
o bipolární deprese/ maniodepresivní psychóza: střídá se fáze deprese a mánie, zpravidla dochází k prodlužování depresivních stavů a zkracování stavů manických
depresivní stav: jako u deprese
manický stav: zvýšená stimulace, neúnavnost, aktivita, ztráta sebekritiky, ...
o schizofrenie: dědičná dispozice, vyvolání drogami, ... dochází k rozštěpu mysli (rozštěp ve smyslu rozpor ve vnímání reality a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti; pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět; k paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu a vnímání; citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví; schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve
- neuropsychické poruchy, které narušují a zasahují celou osobnost
- dochází k poruchám procesu vnímání a poznávání, neschopnost odlišit realitu od fantazie – ztrácí pojem reality, ...
- mohou být přechodné, cyklicky se vracet nebo se postupně prohlubovat
o OSD – obsedantně kompulzivní porucha: nechtěné nutkavé myšlenky a představy, které se vždy po nějakém podnětu spustí a vedou k nutkavému chování; je to volní jednání s tělesnými příznaky; řeší se terapií, rozhovory; je závažnější než nutkavá neuróza
o unipolární deprese: je pro ni charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti; nemocný se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například o své koníčky (zájmy) a o sex; dále dochází ke změně spánku: nemocný zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé – podobně je to s chutí k jídlu: mění se – přejídání, hladovění; dochází k poruchám koncentrace: nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží; charakteristická je i ztráta energie; mohou se objevit sebevražedné myšlenky; může se i projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka; má tendence se vracet; velký význam má dědičnost (porucha tvorby některých hormonů), ale větší význam má prostředí
reaktivní projevy: neklidné dělání něčeho, často nesmyslné jednání
plačtivé projevy: tendence stáhnout se do sebe a brečet
o bipolární deprese/ maniodepresivní psychóza: střídá se fáze deprese a mánie, zpravidla dochází k prodlužování depresivních stavů a zkracování stavů manických
depresivní stav: jako u deprese
manický stav: zvýšená stimulace, neúnavnost, aktivita, ztráta sebekritiky, ...
o schizofrenie: dědičná dispozice, vyvolání drogami, ... dochází k rozštěpu mysli (rozštěp ve smyslu rozpor ve vnímání reality a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti; pacient je vztahovačný, neustále pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět; k paranoidním vlivům se přidružují poruchy pohybu a vnímání; citová otupělost, jindy extrémní přecitlivělost je doprovázená tvorbou neologismů a nesmyslných sousloví; schizofrenik je velmi plachý a neustále ztrácí společenskou jistotu a své místo ve
Psychopatie (poruchy osobnosti)
Psychopatie (poruchy osobnosti)
- dlouhodobé, zvláštní až podivínské způsoby chování; vyznačují se malou schopností poučit se ze zkušenost, impulsivností, malou sebekontrolou a zaměřením na své zájmy
- má různé projevy:
o explozivní: bouřlivé reakce bez silného podnětu
o astenická: ostýchavost, staženost (stydlivost, pláč, znemožňuje komunikaci)
Oligofrenie (slabomyslnost)
- je trvalá, má různé stupně: IQ - 75 a méně - debil, idiot, imbecil
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů, porucha intelektu v důsledku dědičnosti nebo jako důsledek poškození mozku
- viz otázka číslo 3 (Inteligence)
3) Stres
- je charakterizován jako tlak situačních podmínek na člověka, to způsobuje jeho vnitřní napětí a vyžaduje zvýšené nároky na člověka při jeho překonávání
- stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeby nebo dosahování cíle
- opakované malé stresy mohou pozitivně ovlivnit reakci na velký stres
- za stres lze považovat i namáhavý sportovní výkon, vysoce náročnou práci, střídání teplot v sauně
Druhy stresu
- eustres: bývá způsoben např. očekáváním něčeho příjemného, vzrušením; jedná se o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy
- distres: škodlivý stres, vyčerpává svým negativním působením, ničí zdraví, ...
Stresory
- fyzikální: hluk, změna tlaku, nehoda, úraz, znečištění, nikotin či jiné látky
- emocionální: strach, obavy, úzkost, vztek, nenávist, ...
- makrostresory: dlouhodobé silné podněty způsobující stres
- mikrostresory: mírné a krátké projevy, často se sčítají a projeví se až po čase
- primární: působí na nás přímo (hluk, vztek, ...)
- sekundární: tvoří překážku k něčemu a to vyvolává stres
- dlouhodobé, zvláštní až podivínské způsoby chování; vyznačují se malou schopností poučit se ze zkušenost, impulsivností, malou sebekontrolou a zaměřením na své zájmy
- má různé projevy:
o explozivní: bouřlivé reakce bez silného podnětu
o astenická: ostýchavost, staženost (stydlivost, pláč, znemožňuje komunikaci)
Oligofrenie (slabomyslnost)
- je trvalá, má různé stupně: IQ - 75 a méně - debil, idiot, imbecil
- nerozvinutost poznávacích schopností a procesů, porucha intelektu v důsledku dědičnosti nebo jako důsledek poškození mozku
- viz otázka číslo 3 (Inteligence)
3) Stres
- je charakterizován jako tlak situačních podmínek na člověka, to způsobuje jeho vnitřní napětí a vyžaduje zvýšené nároky na člověka při jeho překonávání
- stav psychické zátěže, která vzniká působením rušivého faktoru na člověka během uspokojování potřeby nebo dosahování cíle
- opakované malé stresy mohou pozitivně ovlivnit reakci na velký stres
- za stres lze považovat i namáhavý sportovní výkon, vysoce náročnou práci, střídání teplot v sauně
Druhy stresu
- eustres: bývá způsoben např. očekáváním něčeho příjemného, vzrušením; jedná se o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy
- distres: škodlivý stres, vyčerpává svým negativním působením, ničí zdraví, ...
Stresory
- fyzikální: hluk, změna tlaku, nehoda, úraz, znečištění, nikotin či jiné látky
- emocionální: strach, obavy, úzkost, vztek, nenávist, ...
- makrostresory: dlouhodobé silné podněty způsobující stres
- mikrostresory: mírné a krátké projevy, často se sčítají a projeví se až po čase
- primární: působí na nás přímo (hluk, vztek, ...)
- sekundární: tvoří překážku k něčemu a to vyvolává stres
1) Duševní hygiena (psychohygiena) a duševní zdraví1) Duševní hygiena (psychohygiena) a duševní zdraví
1) Duševní hygiena (psychohygiena) a duševní zdraví
- duševní zdraví:
o je optimální stav bez tělesné a duševní nemoci
o jako kritéria normality se uvádí: subjektivní sebeuspokojení, schopnost správného sebehodnocení a i hodnocení druhých, pocit identity, schopnost seberealizace, samostatnost, snášenlivost, nezávislost na vnějších vlivech, odolnost vůči stresu, sociální adaptace, schopnost dobře rozeznávat realitu a tvořivost
- duševní hygiena:
o je nauka o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat odolnost člověka vůči nejrůznějším škodlivým vlivům
o představuje soubor pravidel, která slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví
o čerpá z psychologie, medicíny, biologie a ekologie
o má význam hlavně u duševně pracujících, studentů, žáků a u lidí, kteří mají oslabenou psychiku
- duševní zdraví:
o je optimální stav bez tělesné a duševní nemoci
o jako kritéria normality se uvádí: subjektivní sebeuspokojení, schopnost správného sebehodnocení a i hodnocení druhých, pocit identity, schopnost seberealizace, samostatnost, snášenlivost, nezávislost na vnějších vlivech, odolnost vůči stresu, sociální adaptace, schopnost dobře rozeznávat realitu a tvořivost
- duševní hygiena:
o je nauka o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat odolnost člověka vůči nejrůznějším škodlivým vlivům
o představuje soubor pravidel, která slouží k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševní rovnováhy a duševního zdraví
o čerpá z psychologie, medicíny, biologie a ekologie
o má význam hlavně u duševně pracujících, studentů, žáků a u lidí, kteří mají oslabenou psychiku
Co má vliv na duševní hygienu
Co má vliv na duševní hygienu
o materiální poměry (z jaké jsme rodiny, kolik máme volného času)
o intelektuální rozhled
o znalosti
o filozofické a duchovní hodnoty jedince (postoj k životu, náboženství, víra, ...)
o prevence (odpočinek, rozhovor, ...)
Na co má duševní hygiena pozitivní vliv
o oblasti prevence somatických a psychických nemocí
o dobrá pracovní výkonnost
o fungující sociální vztahy
o subjektivní spokojenost
Jak zachovávat duševní hygienu
o dostatečný spánek (podle potřeby)
o správná výživa (vitamíny, minerály, dostatek potravy)
o dostatek pohybu
o účinné hospodaření s časem (rozvržení dne: poměr práce a odpočinek, ...)
o relaxační techniky (jóga, meditace)
o autoregulační cvičení
o poradenství (psycholog, psychiatr, ...)
o materiální poměry (z jaké jsme rodiny, kolik máme volného času)
o intelektuální rozhled
o znalosti
o filozofické a duchovní hodnoty jedince (postoj k životu, náboženství, víra, ...)
o prevence (odpočinek, rozhovor, ...)
Na co má duševní hygiena pozitivní vliv
o oblasti prevence somatických a psychických nemocí
o dobrá pracovní výkonnost
o fungující sociální vztahy
o subjektivní spokojenost
Jak zachovávat duševní hygienu
o dostatečný spánek (podle potřeby)
o správná výživa (vitamíny, minerály, dostatek potravy)
o dostatek pohybu
o účinné hospodaření s časem (rozvržení dne: poměr práce a odpočinek, ...)
o relaxační techniky (jóga, meditace)
o autoregulační cvičení
o poradenství (psycholog, psychiatr, ...)
Duševní poruchy a choroby
2) Duševní poruchy a choroby
- duševní porucha nebo choroba je změna některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a promítá se i do sociální komunikace a interakce
- příčiny duševních poruch/ chorob jsou genetické, organické, chemické, působením vědomých nebo nevědomých konfliktů (problémů), chybné učení, vliv situace
a) Dělení duševních poruch
Neurózy
- nejčastější psychické poruchy minimálně narušující kontakt s vnějším okolím
- lehkého průběhu, většinou přechodného rázu, nezpůsobují organické poruchy mozku
- příčiny jsou obvykle psychogenní, nejčastěji chybné sociální učení v dětství, konfliktní mezilidské vztahy či vytvoření neadaptibilního chování v zátěžové situaci
o neurastenie: nervová slabost, připomíná některé normální stavy, kterými člověk občas prochází: podrážděnost, nevrlost, lítost, porucha usínání; u neurastenie jsou všechny tyto obtíže vystupňovány – ztěžuje práci, kazí radost ze života
o nutkavá neuróza: provádění činnosti v nadbytečném počtu (2x zavíráme dveře, ...), není omezující, pacient si ji uvědomuje, ale dále tak činí: je klidnější, často u osob se zvýšenými nároky na sebe nebo potlačují nějaké konflikty
o úzkostlivá neuróza: extrémní strach, bojíme se a nevíme přesně čeho, popř. si důvod ke strachu uměle vytváříme; bezvýchodnost, sklíčenost, má i tělesné projevy (častější močení, chvění, studený pot)
o fóbie: strach zaměřený na něco konkrétního, je intenzivnější něž úzkost, trpí ji asi 8% žen a 3,5% mužů; např. arachnofobie, xenofobie, klaustrofobie, ...
o konverzní neuróza: potlačování sebe sama: vliv na tělo – tělesné symptomy, může po čase přejít až k psychosomatickému onemocnění
o vegetativní dystonie: syndrom vyčerpanosti (malátnost, únava, žaludeční potíže)
o mentální anorexie: porucha příjmu potravy, nenávist k vlastnímu tělu; týká se osob s pevnou vůlí; vyskytuje se v rodinách s přehnanými nároky
- duševní porucha nebo choroba je změna některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a promítá se i do sociální komunikace a interakce
- příčiny duševních poruch/ chorob jsou genetické, organické, chemické, působením vědomých nebo nevědomých konfliktů (problémů), chybné učení, vliv situace
a) Dělení duševních poruch
Neurózy
- nejčastější psychické poruchy minimálně narušující kontakt s vnějším okolím
- lehkého průběhu, většinou přechodného rázu, nezpůsobují organické poruchy mozku
- příčiny jsou obvykle psychogenní, nejčastěji chybné sociální učení v dětství, konfliktní mezilidské vztahy či vytvoření neadaptibilního chování v zátěžové situaci
o neurastenie: nervová slabost, připomíná některé normální stavy, kterými člověk občas prochází: podrážděnost, nevrlost, lítost, porucha usínání; u neurastenie jsou všechny tyto obtíže vystupňovány – ztěžuje práci, kazí radost ze života
o nutkavá neuróza: provádění činnosti v nadbytečném počtu (2x zavíráme dveře, ...), není omezující, pacient si ji uvědomuje, ale dále tak činí: je klidnější, často u osob se zvýšenými nároky na sebe nebo potlačují nějaké konflikty
o úzkostlivá neuróza: extrémní strach, bojíme se a nevíme přesně čeho, popř. si důvod ke strachu uměle vytváříme; bezvýchodnost, sklíčenost, má i tělesné projevy (častější močení, chvění, studený pot)
o fóbie: strach zaměřený na něco konkrétního, je intenzivnější něž úzkost, trpí ji asi 8% žen a 3,5% mužů; např. arachnofobie, xenofobie, klaustrofobie, ...
o konverzní neuróza: potlačování sebe sama: vliv na tělo – tělesné symptomy, může po čase přejít až k psychosomatickému onemocnění
o vegetativní dystonie: syndrom vyčerpanosti (malátnost, únava, žaludeční potíže)
o mentální anorexie: porucha příjmu potravy, nenávist k vlastnímu tělu; týká se osob s pevnou vůlí; vyskytuje se v rodinách s přehnanými nároky
Dělení temperamentu
Kretschmer
- dělí jedince do 3 základních skupin podle somatotypu (tělesného typu) a těmto typům přisuzuje sklony k určitým psychickým nemocem a vlastnostem
o pyknik: zavalitý, sklon k obezitě: sklon k maniodepresivní psychóze
střídá nálady, otevřený, společenský, realistický
o leptosom (astenik): vyzáblý a vytáhlý: sklon ke schizofrenii
uzavřený, jednostranně zaměřený, idealista, málo přizpůsobivý
o atletik: atletická postava, zdravý vzhled: nemá sklon k psychické poruše
klidný, přizpůsobivý, těžkopádný
Jung
- položil základy dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu
o extrovert:
člověk žijící navenek - povrchní a spontánní => snadno komunikuje a dokáže zahajovat a udržovat i hovor „o ničem“, jedná rozhodně a rychle až zbrkle, po citové stránce je velmi otevřený ale jeho city jsou taktéž povrchní a je méně vnímavý ke svému okolí
ke spokojenosti potřebuje být v centru dění, nejlépe i pozornosti, tudíž se rád objevuje na akcích s větším množstvím lidí
o introvert:
člověk žijící především svým vnitřním životem, avšak velmi vnímavý ke svému okolí, přemýšlivý, empatický pozorovatel, rozvážný ve svém jednání a opatrný ve svých citech, sklony k mlčenlivosti v případě neexistence relevantního tématu, preferuje nepřímou komunikaci (e-maily, dopisy, SMS) před hovorem
ve společnosti preferuje menší skupinky (méně než 5-10) introvertních lidí
v případě nutnosti je po určitou dobu schopen se chovat extrovertně
Spranger
- vybudována na „upřednostňování“ postojů, hodnot, jedince roztřídil podle postojů, který dávají v životě přednost:
o teoretický
o ekonomický
o estetický
o sociální
o mocenský
o náboženský (ideový)
Eysenck
- spojení Junga a Hippokrata
- dělí jedince do 3 základních skupin podle somatotypu (tělesného typu) a těmto typům přisuzuje sklony k určitým psychickým nemocem a vlastnostem
o pyknik: zavalitý, sklon k obezitě: sklon k maniodepresivní psychóze
střídá nálady, otevřený, společenský, realistický
o leptosom (astenik): vyzáblý a vytáhlý: sklon ke schizofrenii
uzavřený, jednostranně zaměřený, idealista, málo přizpůsobivý
o atletik: atletická postava, zdravý vzhled: nemá sklon k psychické poruše
klidný, přizpůsobivý, těžkopádný
Jung
- položil základy dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu
o extrovert:
člověk žijící navenek - povrchní a spontánní => snadno komunikuje a dokáže zahajovat a udržovat i hovor „o ničem“, jedná rozhodně a rychle až zbrkle, po citové stránce je velmi otevřený ale jeho city jsou taktéž povrchní a je méně vnímavý ke svému okolí
ke spokojenosti potřebuje být v centru dění, nejlépe i pozornosti, tudíž se rád objevuje na akcích s větším množstvím lidí
o introvert:
člověk žijící především svým vnitřním životem, avšak velmi vnímavý ke svému okolí, přemýšlivý, empatický pozorovatel, rozvážný ve svém jednání a opatrný ve svých citech, sklony k mlčenlivosti v případě neexistence relevantního tématu, preferuje nepřímou komunikaci (e-maily, dopisy, SMS) před hovorem
ve společnosti preferuje menší skupinky (méně než 5-10) introvertních lidí
v případě nutnosti je po určitou dobu schopen se chovat extrovertně
Spranger
- vybudována na „upřednostňování“ postojů, hodnot, jedince roztřídil podle postojů, který dávají v životě přednost:
o teoretický
o ekonomický
o estetický
o sociální
o mocenský
o náboženský (ideový)
Eysenck
- spojení Junga a Hippokrata
Temperament - Dělení temperamentu
o sangvinik (radostný a povrchní):
společenský, přístupný, hovorný, nenucený, čilý, bezstarostný
spíše extrovert
povrchní, přehnaně sdílný, nestálý
o cholerik (mrzutý a výbušný):
nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, hlučný
měnící postoje, impulzivní, aktivní, optimistický
spíše extrovert
o melancholik (smutný, jdoucí do hloubky):
spíše introvert
náladový, úzkostlivý, rigidní, střízlivý, pesimistický, tichý
o flegmatik (vyrovnaný, pomalý) :
spíše introvert
pasivní, pečlivý, rozvážný
mírumilovný, ovládá se, náladově vyrovnaný
- toto dělení využívá současná psychologie dodnes, pouze ale převzala pojmy a základní charakteristiky, které rozpracovala; nevěří samozřejmě v souvislost temperamentu s poměru tekutin vyskytujících se v těle
společenský, přístupný, hovorný, nenucený, čilý, bezstarostný
spíše extrovert
povrchní, přehnaně sdílný, nestálý
o cholerik (mrzutý a výbušný):
nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, hlučný
měnící postoje, impulzivní, aktivní, optimistický
spíše extrovert
o melancholik (smutný, jdoucí do hloubky):
spíše introvert
náladový, úzkostlivý, rigidní, střízlivý, pesimistický, tichý
o flegmatik (vyrovnaný, pomalý) :
spíše introvert
pasivní, pečlivý, rozvážný
mírumilovný, ovládá se, náladově vyrovnaný
- toto dělení využívá současná psychologie dodnes, pouze ale převzala pojmy a základní charakteristiky, které rozpracovala; nevěří samozřejmě v souvislost temperamentu s poměru tekutin vyskytujících se v těle
Temperament
4) Temperament
- je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zejména způsobem a průběhem citových procesů a výrazů
- je to souhrn vlastností jedince, určujících dynamiku celého prožívání a chování osobnosti, vliv na něj má dědičnost – nedá se zásadně změnit, některé jeho složky se dají kultivovat nebo částečně potlačit
- podle žádného možného dělení temperamentu neexistuje v reálu úplně čistý typ
- hlavní složky temperamentu tvoří:
o všeobecná aktivita jedince
o jeho motorika (pohybové projevy)
o emocionalita (která temperament citově podbarvuje: síla a živost citových projevů, poměr mezi libostí a nelibostí)
a) Dělení temperamentu
Hippokrates
- tvůrce nejstarší teorie temperamentu (humorální teorie), kterou později upravil a rozšířil lékař Galenos
- je soustava psychických vlastností, které se projevují způsobem reagování, chování a prožívání člověka, zejména způsobem a průběhem citových procesů a výrazů
- je to souhrn vlastností jedince, určujících dynamiku celého prožívání a chování osobnosti, vliv na něj má dědičnost – nedá se zásadně změnit, některé jeho složky se dají kultivovat nebo částečně potlačit
- podle žádného možného dělení temperamentu neexistuje v reálu úplně čistý typ
- hlavní složky temperamentu tvoří:
o všeobecná aktivita jedince
o jeho motorika (pohybové projevy)
o emocionalita (která temperament citově podbarvuje: síla a živost citových projevů, poměr mezi libostí a nelibostí)
a) Dělení temperamentu
Hippokrates
- tvůrce nejstarší teorie temperamentu (humorální teorie), kterou později upravil a rozšířil lékař Galenos
Vůle
2) Vůle
- cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle
- podmiňuje volní rysy charakteru
- spojuje jednotlivé složky osobnosti (intelektuální, emocionální, motivační) ve fungující celek
- projevuje se vědomým sebeovládáním a vědomým sebeprosazováním = úmyslným jednáním
- základní funkcí vůle je vývojově nejvyšší kontrola chování: není ale jediné, co se uplatňuje v chování člověka, svou roli mají také vlivy pocházející z nevědomí (pudy)
Volní jednání
- typicky lidské jednání, které je zaměřeno na dosažení vytyčeného cíle, přičemž je nutno překonat vnější i vnitřní překážky
- volní jednání probíhá ve třech fázích:
o příprava volního činu: vzniká na popud potřeby nebo zájmu, projevuje se nejčastěji jako přání nebo chtění
o rozhodování: vybírání cíle a způsobu jednání (často konflikt mezi jednoduchým nemorálním řešením a složitým morálním)
o provedení rozhodnutí: realizace volního jednání – teprve při realizaci můžeme mluvit o volním jednání
- cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle
- podmiňuje volní rysy charakteru
- spojuje jednotlivé složky osobnosti (intelektuální, emocionální, motivační) ve fungující celek
- projevuje se vědomým sebeovládáním a vědomým sebeprosazováním = úmyslným jednáním
- základní funkcí vůle je vývojově nejvyšší kontrola chování: není ale jediné, co se uplatňuje v chování člověka, svou roli mají také vlivy pocházející z nevědomí (pudy)
Volní jednání
- typicky lidské jednání, které je zaměřeno na dosažení vytyčeného cíle, přičemž je nutno překonat vnější i vnitřní překážky
- volní jednání probíhá ve třech fázích:
o příprava volního činu: vzniká na popud potřeby nebo zájmu, projevuje se nejčastěji jako přání nebo chtění
o rozhodování: vybírání cíle a způsobu jednání (často konflikt mezi jednoduchým nemorálním řešením a složitým morálním)
o provedení rozhodnutí: realizace volního jednání – teprve při realizaci můžeme mluvit o volním jednání
Rozdělení charakterových rysů
a) Rozdělení charakterových rysů
Všechny charakterové vlastnosti/ rysy tvoří u normálního člověka jednotu – jádro osobnosti.
obecné vlastnosti: jsou výsledkem celkového jednotného společenského vlivu
individuální vlastnosti: jsou výsledkem osobní zkušenosti
1. charakterové rysy vyjadřující vztah člověka ke společnosti a jiným lidem
vztah ke společnosti
vztah k morálce
vztah k lidem
duševní blízkost a těsný vztah k lidem
způsob chování k lidem
2. charakterové rysy vyjadřující vztah k práci
celkový poměr k práci
způsob práce
mravní vztahy k práci
3. charakterové rysy vyjadřující vztah k vlastní osobnosti
rys sebevědomí
• zdravé sebevědomí
• přemrštěné sebevědomí
• malé sebevědomí
4. volní rysy charakteru
cílevědomost
samostatnost
rozhodnost
vytrvalost
sebekázeň a sebeovládání
ukázněnost
statečnost a smělost
b) Vznik a změny charakteru
- není vrozený ani dědičný
- vyvíjí se zejména působením výchovy , zkušeností a vlivu prostředí během života: mění se v praktické činnosti a získáváním životních zkušeností
- je ovlivňován temperamentem člověka a jeho schopnostmi
- ke usměrňován celkovou rozumovou vyspělostí člověka
Všechny charakterové vlastnosti/ rysy tvoří u normálního člověka jednotu – jádro osobnosti.
obecné vlastnosti: jsou výsledkem celkového jednotného společenského vlivu
individuální vlastnosti: jsou výsledkem osobní zkušenosti
1. charakterové rysy vyjadřující vztah člověka ke společnosti a jiným lidem
vztah ke společnosti
vztah k morálce
vztah k lidem
duševní blízkost a těsný vztah k lidem
způsob chování k lidem
2. charakterové rysy vyjadřující vztah k práci
celkový poměr k práci
způsob práce
mravní vztahy k práci
3. charakterové rysy vyjadřující vztah k vlastní osobnosti
rys sebevědomí
• zdravé sebevědomí
• přemrštěné sebevědomí
• malé sebevědomí
4. volní rysy charakteru
cílevědomost
samostatnost
rozhodnost
vytrvalost
sebekázeň a sebeovládání
ukázněnost
statečnost a smělost
b) Vznik a změny charakteru
- není vrozený ani dědičný
- vyvíjí se zejména působením výchovy , zkušeností a vlivu prostředí během života: mění se v praktické činnosti a získáváním životních zkušeností
- je ovlivňován temperamentem člověka a jeho schopnostmi
- ke usměrňován celkovou rozumovou vyspělostí člověka
Dělení citů
a) Dělení citů
Podle průběhu a délky
- afekty:
o prudký a krátkodobý citový výbuch na určitý podnět, převyšuje rozum
o vztek, zděšení, překvapení, zoufání, radost
- nálady/ pocity:
o psychické stavy trvající minuty/ hodiny až dny a týdny
o dodávají zabarvení našim zážitkům
o jsou vyvolávány vnějšími i vnitřními činiteli
o např. smutek ze ztráty blízkého, radost z výhry, tréma,
- vášeň:
o silné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka a ovládají jeho myšlení
o nemusí být tak dlouhodobé jako citové vztahy, v projevu jsou ale silnější
o někdy se vytrácejí, někdy přecházejí do citového vztahu; pozitivní i negativní
- citové vztahy:
o trvalé dlouhodobé city, které ovlivňují jednání člověka a mají různou hloubku
o hluboké citové vztahy (láska, nenávist)
o povrchnější citové vztahy (obliba, ...)
Podle průběhu a délky
- afekty:
o prudký a krátkodobý citový výbuch na určitý podnět, převyšuje rozum
o vztek, zděšení, překvapení, zoufání, radost
- nálady/ pocity:
o psychické stavy trvající minuty/ hodiny až dny a týdny
o dodávají zabarvení našim zážitkům
o jsou vyvolávány vnějšími i vnitřními činiteli
o např. smutek ze ztráty blízkého, radost z výhry, tréma,
- vášeň:
o silné a hluboké city, které se zmocňují celého člověka a ovládají jeho myšlení
o nemusí být tak dlouhodobé jako citové vztahy, v projevu jsou ale silnější
o někdy se vytrácejí, někdy přecházejí do citového vztahu; pozitivní i negativní
- citové vztahy:
o trvalé dlouhodobé city, které ovlivňují jednání člověka a mají různou hloubku
o hluboké citové vztahy (láska, nenávist)
o povrchnější citové vztahy (obliba, ...)
Emoce, city - Podle úrovně
Podle úrovně
- nižší: souvisí s uspokojováním a neuspokojování biologických/ pudových potřeb
o jsou jimi: pocit libosti a pocit nelibosti
- vyšší: k jejich vzniku vede život člověka ve společnosti
o vyšší city dále dělíme na:
city etické (morální): prožíváme, když hodnotíme své nebo cizí jednání z hlediska morálního; rozpor s morálkou v nás vzbuzuje pocti viny (přátelství, láska k vlasti, ...)
city estetické: hodnocení krásy a ošklivosti, klasifikace sebe a okolí (sebehodnocení, hodnocení uměleckých děl, ....)
city intelektuální: souvisí s myšlením, prožíváme je, když řešíme nějaký problém či úlohu (př. radost z vyřešení úlohy, z dobře vykonané práce, ...)
city sociální (v užším slova smyslu): ve vztahu k lidem a skupinám lidí (láska, obdiv, nenávist)
b) Projevy citů navenek
- změna činnosti vnitřních orgánů (zčervenání, zblednutí, zrychlení dechu, tepu, ...)
- mimika (výraz tváře – jak se tváříme)
- formální stránka řeči (forma řeči – jak mluvíme: rozrušeně, ostře, potichu, ...)
- pohyby těla (postoj, chůze, gestika)
c) Pojmy související s city
- habituace: dočasné otupění před nepříjemnými emocemi
- vyhasínání emocí: ztráta schopnosti určité emoce (protože nemá smysl, nic pomocí ní nezískáváme)
- agrese: vývojová nutnost, která se objevila společně se vznikem vlastnictví; prostředek k rychlému ventilování emocí
o povolená agrese: sport, omezování, ohrožení, strach, ponížení
- nižší: souvisí s uspokojováním a neuspokojování biologických/ pudových potřeb
o jsou jimi: pocit libosti a pocit nelibosti
- vyšší: k jejich vzniku vede život člověka ve společnosti
o vyšší city dále dělíme na:
city etické (morální): prožíváme, když hodnotíme své nebo cizí jednání z hlediska morálního; rozpor s morálkou v nás vzbuzuje pocti viny (přátelství, láska k vlasti, ...)
city estetické: hodnocení krásy a ošklivosti, klasifikace sebe a okolí (sebehodnocení, hodnocení uměleckých děl, ....)
city intelektuální: souvisí s myšlením, prožíváme je, když řešíme nějaký problém či úlohu (př. radost z vyřešení úlohy, z dobře vykonané práce, ...)
city sociální (v užším slova smyslu): ve vztahu k lidem a skupinám lidí (láska, obdiv, nenávist)
b) Projevy citů navenek
- změna činnosti vnitřních orgánů (zčervenání, zblednutí, zrychlení dechu, tepu, ...)
- mimika (výraz tváře – jak se tváříme)
- formální stránka řeči (forma řeči – jak mluvíme: rozrušeně, ostře, potichu, ...)
- pohyby těla (postoj, chůze, gestika)
c) Pojmy související s city
- habituace: dočasné otupění před nepříjemnými emocemi
- vyhasínání emocí: ztráta schopnosti určité emoce (protože nemá smysl, nic pomocí ní nezískáváme)
- agrese: vývojová nutnost, která se objevila společně se vznikem vlastnictví; prostředek k rychlému ventilování emocí
o povolená agrese: sport, omezování, ohrožení, strach, ponížení
Faktory ovlivňující aktivaci
Faktory ovlivňující aktivaci (celkový stav organismu)
- denní doba: v 11 nejvyšší aktivace, do 15 klesá, od 15 do 17 stoupá
- zdravotní stav jedince
- emoce: některé síly aktivaci znásobují, jiné oslabují; příliš silné city mohou narušit činnost
- motivace: nejdůležitější prvek, pokud je silná může překrýt ostatní faktory
- vnější prostředí: počasí, množství podnětů, ...
- výkonnost člověka: nízká úroveň aktivace = nízká výkonnost, výkonnost spolu s aktivací stoupá, u příliš vysoké aktivace může ale klesnout
e) Motivace
- motivace: souhrn činitelů, které nás povzbuzují k nějaké činnosti
- motiv: příčina/ důvod našeho chování a jednání, mezi nejsilnější motivy lidského jednání patří potřeby, nutnost jejich uspokojování
o potřeby, cíle a ideály, přání, hodnoty, zájmy a záliby
- potřeba: je stav nedostatku, nebo přebytku, se kterými je nutné se vypořádat
Druhy potřeb
- biologické = fyziologické: potřeba jíst, O2, spát
- potřeba jistoty a bezpečí
- potřeba sociálního kontaktu: být mezi lidmi, vytvářet vztahy
- potřeba výkonu, uznání, uplatnění
- potřeba činnosti, změny podnětu
- potřeba uskutečnění cílů: seberealizace
- poznávací potřeby: estetické potřeby
- denní doba: v 11 nejvyšší aktivace, do 15 klesá, od 15 do 17 stoupá
- zdravotní stav jedince
- emoce: některé síly aktivaci znásobují, jiné oslabují; příliš silné city mohou narušit činnost
- motivace: nejdůležitější prvek, pokud je silná může překrýt ostatní faktory
- vnější prostředí: počasí, množství podnětů, ...
- výkonnost člověka: nízká úroveň aktivace = nízká výkonnost, výkonnost spolu s aktivací stoupá, u příliš vysoké aktivace může ale klesnout
e) Motivace
- motivace: souhrn činitelů, které nás povzbuzují k nějaké činnosti
- motiv: příčina/ důvod našeho chování a jednání, mezi nejsilnější motivy lidského jednání patří potřeby, nutnost jejich uspokojování
o potřeby, cíle a ideály, přání, hodnoty, zájmy a záliby
- potřeba: je stav nedostatku, nebo přebytku, se kterými je nutné se vypořádat
Druhy potřeb
- biologické = fyziologické: potřeba jíst, O2, spát
- potřeba jistoty a bezpečí
- potřeba sociálního kontaktu: být mezi lidmi, vytvářet vztahy
- potřeba výkonu, uznání, uplatnění
- potřeba činnosti, změny podnětu
- potřeba uskutečnění cílů: seberealizace
- poznávací potřeby: estetické potřeby
Emoce, city
1) Emoce, city
- emoce:
o základní vlastnost jednotlivých citů: libost nebo nelibost
- cit:
o psychický stav a proces odrážející v podobě prožitku vztahy člověka ke světu, k lidem či k sobě samému
o kladná a záporná kvalita citu je podmíněna vztahem toho, co je prožíváno, k potřebám a motivům jedince
o intenzita citu závisí na síle podnětů a na jejich významnosti
a) Charakteristické znaky citů
- subjektivnost:
o city jsou subjektivní, každý pociťuje v dané situaci něco jiného
- spontánnost:
o city vznikají nezávisle na vůli
- předmětnost:
o city jsou spojeny s nějakým předmětem, myšlenkou, ...
- aktuálnost:
o vznikají okamžitě; nemohu se rozhněvat až chvíli poté, co mě někdo urazí
- polarita citů:
o dynamické, mohou přecházet z jedné krajnosti do druhé
- ovlivňují průběh jiných psychických procesů:
o např. špatná nálada může ovlivnit naše vnímání, představy, myšlenky, ...
- mohou se přenést z jednoho člověka na druhého:
o především mezi blízkými lidmi; rozesmutní nás smutek někoho jiného
- mohou se přenášet na předměty:
o př. člověk připomínající nám našeho přítele je nám sympatický; talismany, ...
- emoce:
o základní vlastnost jednotlivých citů: libost nebo nelibost
- cit:
o psychický stav a proces odrážející v podobě prožitku vztahy člověka ke světu, k lidem či k sobě samému
o kladná a záporná kvalita citu je podmíněna vztahem toho, co je prožíváno, k potřebám a motivům jedince
o intenzita citu závisí na síle podnětů a na jejich významnosti
a) Charakteristické znaky citů
- subjektivnost:
o city jsou subjektivní, každý pociťuje v dané situaci něco jiného
- spontánnost:
o city vznikají nezávisle na vůli
- předmětnost:
o city jsou spojeny s nějakým předmětem, myšlenkou, ...
- aktuálnost:
o vznikají okamžitě; nemohu se rozhněvat až chvíli poté, co mě někdo urazí
- polarita citů:
o dynamické, mohou přecházet z jedné krajnosti do druhé
- ovlivňují průběh jiných psychických procesů:
o např. špatná nálada může ovlivnit naše vnímání, představy, myšlenky, ...
- mohou se přenést z jednoho člověka na druhého:
o především mezi blízkými lidmi; rozesmutní nás smutek někoho jiného
- mohou se přenášet na předměty:
o př. člověk připomínající nám našeho přítele je nám sympatický; talismany, ...
Vlastnosti pozornosti a její trvání
c) Vlastnosti pozornosti a její trvání
- lidé se navzájem liší v pozornosti , v jejích vlastnostech
- závisí na vrozených předpokladech typu vyšší nervové činnosti i na zkušenostech, návycích a volních vlastnostech, které můžeme trénovat a rozvíjet
o výběrovost (soustředíme-li se na jeden předmět, ostatní si v tu chvíli neuvědomujeme; ochrana nerovové soustavy před přepětím)
o schopnost přenášet pozornost (jak rychle a jak dobře)
o stálost pozornosti (doba, po kterou jsme schopni se soustředit)
o intenzita (koncentrace, stupeň soustředění pozornosti)
o rozsah (počet jevů, které najednou obsáhneme; dospělé osoby kolem 6-7 prvků)
- lidé se navzájem liší v pozornosti , v jejích vlastnostech
- závisí na vrozených předpokladech typu vyšší nervové činnosti i na zkušenostech, návycích a volních vlastnostech, které můžeme trénovat a rozvíjet
o výběrovost (soustředíme-li se na jeden předmět, ostatní si v tu chvíli neuvědomujeme; ochrana nerovové soustavy před přepětím)
o schopnost přenášet pozornost (jak rychle a jak dobře)
o stálost pozornosti (doba, po kterou jsme schopni se soustředit)
o intenzita (koncentrace, stupeň soustředění pozornosti)
o rozsah (počet jevů, které najednou obsáhneme; dospělé osoby kolem 6-7 prvků)
Aktivace
d) Aktivace
- celková připravenost organismu k činnosti, daná zvýšenou funkcí orgánů uvolňujících potřebnou energii
- neurofyziologicky souvisí aktivace s činností retikulární formace mozkového kmene
- míra aktivace, postižitelná vnějškově jako nabuzení celkové aktivity, závisí na zvláštnostech jednotlivce, motivačních faktorech a situačních proměnných
- v experimentech je aktivace konkretizována v pojmech aktivační úrovně
Aktivační úrovně
stupeň připravenosti organismu k činnosti v daném okamžiku
funkční pohotovost organismu vztažená ke konkrétnímu časovému úseku a definovaná v termínech vzorců mozkových vln (EEG), stupňů vědomí, úrovně obecné aktivity nebo výkonnosti
optimální aktivační úroveň je vždy spojena se středními hodnotami aktivace, neboť příliš vysoká či nízká aktivace narušuje celkový výkon
- nízká aktivace:
o ve spánku; zpomaluje se dech a srdeční činnost, uvolňuje se svalstvo
o organismus se brání proti přepětí
- snížená aktivace:
o např. po probuzení, před usnutím; stav mezi spánkem a bděním
o pohyby jsou zpomalené
- střední aktivace:
o cítíme se svěží, dobře se soustředíme
o činnosti vykonáváme úspěšně, v normální rychlosti
- zvýšená aktivace:
o stav zvýšeného napětí, organismus při náročných výkonech
- vysoká aktivace:
o vysoké přepětí organismu, soustředění k maximálnímu výkonu
o svalstvo je napjaté, dech a srdeční tep je zvýšený
- celková připravenost organismu k činnosti, daná zvýšenou funkcí orgánů uvolňujících potřebnou energii
- neurofyziologicky souvisí aktivace s činností retikulární formace mozkového kmene
- míra aktivace, postižitelná vnějškově jako nabuzení celkové aktivity, závisí na zvláštnostech jednotlivce, motivačních faktorech a situačních proměnných
- v experimentech je aktivace konkretizována v pojmech aktivační úrovně
Aktivační úrovně
stupeň připravenosti organismu k činnosti v daném okamžiku
funkční pohotovost organismu vztažená ke konkrétnímu časovému úseku a definovaná v termínech vzorců mozkových vln (EEG), stupňů vědomí, úrovně obecné aktivity nebo výkonnosti
optimální aktivační úroveň je vždy spojena se středními hodnotami aktivace, neboť příliš vysoká či nízká aktivace narušuje celkový výkon
- nízká aktivace:
o ve spánku; zpomaluje se dech a srdeční činnost, uvolňuje se svalstvo
o organismus se brání proti přepětí
- snížená aktivace:
o např. po probuzení, před usnutím; stav mezi spánkem a bděním
o pohyby jsou zpomalené
- střední aktivace:
o cítíme se svěží, dobře se soustředíme
o činnosti vykonáváme úspěšně, v normální rychlosti
- zvýšená aktivace:
o stav zvýšeného napětí, organismus při náročných výkonech
- vysoká aktivace:
o vysoké přepětí organismu, soustředění k maximálnímu výkonu
o svalstvo je napjaté, dech a srdeční tep je zvýšený
Pásma inteligence a její měření
b) Pásma inteligence a její měření
- míra inteligence se dá vyjádřit pomocí IQ (inteligenčního kvocientu)
- jeho hodnota se dá vypočítat vydělením mentálního věku (měřitelný testem) s věkem biologickým : tento výsledek již zohledňuje biologický věk, který do značné míry ovlivňuje úspěšnost testu, takovýto výsledek je následně porovnatelný v celém spektru věku testujících
Pásma inteligence a stupně oligofrenie (slabomyslnosti)
výška IQ Popis inteligence, četnost osob s takovouto inteligencí
nad 130 (2,8%) Výjimečně vysoký nadprůměr, od 140 genialita (0,2%)
130 – 120 (6%) Nadprůměrná inteligence
110 – 100 (12%) Vysoce průměrná inteligence
100 – 90 (25%) Průměrná inteligence
90 – 80 (10%) Slabě podprůměrná inteligence, 80 – 70 nižší stupeň slabomyslnosti(10%)
70 – 50 (6,8%) Debilita
50 – 20 (2%) Imbecilita
20 a méně (0,2%) Idiocie
IQ 70: hraniční pásmo defektu
- debilita: slabomyslnost, je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu: v omezené míře vzdělatelný i vychovatelný
- imbecilita: střední stupeň slabomyslnosti, Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky: částečně vychovatelný
- idiocie: těžká slabomyslnost, nevzdělavatelný a nevychovatelný
Příčiny oligofrenie
- endogenní: dány geneticky, např. Downův syndrom
- exogenní: vnější příčiny nesouvisející s geny (DNA)
o prenatální (v těhotenství) a postnatální (po porodu):
chemické (intoxikace, drogy), biologické (HIV, syfilis), mechanické (úraz hlavy), fyzikální (rentgen), ...
o perinatální (během porodu):
přidušení, přidušení pupeční šňůrou
poškození hlavy při klešťovém porodu
- míra inteligence se dá vyjádřit pomocí IQ (inteligenčního kvocientu)
- jeho hodnota se dá vypočítat vydělením mentálního věku (měřitelný testem) s věkem biologickým : tento výsledek již zohledňuje biologický věk, který do značné míry ovlivňuje úspěšnost testu, takovýto výsledek je následně porovnatelný v celém spektru věku testujících
Pásma inteligence a stupně oligofrenie (slabomyslnosti)
výška IQ Popis inteligence, četnost osob s takovouto inteligencí
nad 130 (2,8%) Výjimečně vysoký nadprůměr, od 140 genialita (0,2%)
130 – 120 (6%) Nadprůměrná inteligence
110 – 100 (12%) Vysoce průměrná inteligence
100 – 90 (25%) Průměrná inteligence
90 – 80 (10%) Slabě podprůměrná inteligence, 80 – 70 nižší stupeň slabomyslnosti(10%)
70 – 50 (6,8%) Debilita
50 – 20 (2%) Imbecilita
20 a méně (0,2%) Idiocie
IQ 70: hraniční pásmo defektu
- debilita: slabomyslnost, je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu: v omezené míře vzdělatelný i vychovatelný
- imbecilita: střední stupeň slabomyslnosti, Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky: částečně vychovatelný
- idiocie: těžká slabomyslnost, nevzdělavatelný a nevychovatelný
Příčiny oligofrenie
- endogenní: dány geneticky, např. Downův syndrom
- exogenní: vnější příčiny nesouvisející s geny (DNA)
o prenatální (v těhotenství) a postnatální (po porodu):
chemické (intoxikace, drogy), biologické (HIV, syfilis), mechanické (úraz hlavy), fyzikální (rentgen), ...
o perinatální (během porodu):
přidušení, přidušení pupeční šňůrou
poškození hlavy při klešťovém porodu
Pozornost
3) Pozornost
- je psychický stav člověka, který se projevuje zaměřeností a soustředěností
- předmětem pozornosti mohou být jevy vnějšího světa i naše vlastní duševní jevy
- pozornost může být bezděčná a úmyslná, je ovlivňována faktory vnitřními i vnějšími
a) Záměrná/ bezděčná pozornost
- záměrná pozornost:
o je určována cílem a volním úsilím
o slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, učení, ...
- bezděčná pozornost:
o vyvolá ji silný podnět: je podněcována z vnějšího prostředí (např. náhlý silný zvuk) nebo vnitřního prostředí (bolest, nevyřešený problém, ...)
o rychle vzniká a zpravidla rychle zaniká
b) Vnější a vnitřní podmínky pozornosti
Vnější podmínky pozornosti
- charakteristické vlastnosti toho, co vnímáme a na co upínáme pozornost
- prostředí ve kterém se nalézáme (hlučnost, osvětlení, množství jevů, ...)
Vnitřní podmínky pozornosti
- zájem a motivace
- zařazování přestávek a střídání činností
- dobrý zdravotní stav a stav celkové aktivace
- návyk soustředění a návyk učení
- schopnost přenášet pozornost (jak rychle a jak dobře)
- vrozené předpoklady
- je psychický stav člověka, který se projevuje zaměřeností a soustředěností
- předmětem pozornosti mohou být jevy vnějšího světa i naše vlastní duševní jevy
- pozornost může být bezděčná a úmyslná, je ovlivňována faktory vnitřními i vnějšími
a) Záměrná/ bezděčná pozornost
- záměrná pozornost:
o je určována cílem a volním úsilím
o slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, učení, ...
- bezděčná pozornost:
o vyvolá ji silný podnět: je podněcována z vnějšího prostředí (např. náhlý silný zvuk) nebo vnitřního prostředí (bolest, nevyřešený problém, ...)
o rychle vzniká a zpravidla rychle zaniká
b) Vnější a vnitřní podmínky pozornosti
Vnější podmínky pozornosti
- charakteristické vlastnosti toho, co vnímáme a na co upínáme pozornost
- prostředí ve kterém se nalézáme (hlučnost, osvětlení, množství jevů, ...)
Vnitřní podmínky pozornosti
- zájem a motivace
- zařazování přestávek a střídání činností
- dobrý zdravotní stav a stav celkové aktivace
- návyk soustředění a návyk učení
- schopnost přenášet pozornost (jak rychle a jak dobře)
- vrozené předpoklady
Formy řeči
- formy řeči:
o mluvená/ myšlená: základní forma řeči
o psaná: osvojujeme si ji později než řeč mluvenou, klade na své osvojení větší nároky (interpunkce, gramatika) – nemůžeme ji doplnit o prvky mimoslovní komunikace: musíme se vyjadřovat co nejpřesněji, aby nedošlo k nepochopení
- druhy řeči:
o vnitřní: myšlená řeč, při vybavování si rozhovoru, slohové práci, ujasnění postupu při řešení problému, ... k působení na sebe sama
o vnější: může být psaná i mluvená, slouží ke komunikaci
na sebe můžeme působit řečí vnitřní i vnější
Mimoslovní vyjadřování
- řeč nahrazuje, nebo ji upřesňuje
o mimika: výraz tváře, dá se částečně ovládat vůlí (vypovídá o citech)
o gestika: pohyby rukou (pomáháme si jimi hlavně v hlučném prostředí) + zn. jazyk
o držení těla a hlavy: postoj
o proxemika: vzdálenost jednoho člověka od druhého
o symboly a obrázkové znaky: WC, dopravní značky, ...
o mluvená/ myšlená: základní forma řeči
o psaná: osvojujeme si ji později než řeč mluvenou, klade na své osvojení větší nároky (interpunkce, gramatika) – nemůžeme ji doplnit o prvky mimoslovní komunikace: musíme se vyjadřovat co nejpřesněji, aby nedošlo k nepochopení
- druhy řeči:
o vnitřní: myšlená řeč, při vybavování si rozhovoru, slohové práci, ujasnění postupu při řešení problému, ... k působení na sebe sama
o vnější: může být psaná i mluvená, slouží ke komunikaci
na sebe můžeme působit řečí vnitřní i vnější
Mimoslovní vyjadřování
- řeč nahrazuje, nebo ji upřesňuje
o mimika: výraz tváře, dá se částečně ovládat vůlí (vypovídá o citech)
o gestika: pohyby rukou (pomáháme si jimi hlavně v hlučném prostředí) + zn. jazyk
o držení těla a hlavy: postoj
o proxemika: vzdálenost jednoho člověka od druhého
o symboly a obrázkové znaky: WC, dopravní značky, ...
Inteligence
2) Inteligence
- všeobecná schopnost učit se a uplatnit získané vědomosti a poznatky v praxi
o schopnost učit se ze zkušeností, přizpůsobit se, řešit nové problémy a orientovat se v nových situacích pochopením souvislostí a vztahů mez jevy
- znaky inteligentního chování:
o přené vyjadřování
o schopnost koncentrace na objekt
a) Dimenze/ druhy inteligence
- základní dělení inteligence na dimenze:
o faktor číselný a numerický
o verbální myšlení
o rozlišování podnětů
- podle Burta:
o verbální (spojena s pojmy)
o neverbální
- podle Howarda Gardnera:
o jazyková: vyjadřování, porozumění čtenému a textu a mluvenému slovu
o logicko-matematické: řešení matematických úloh, ...
o představivost prostorová a plošná: orientace na mapě, skládání puzzle
o pohybová (tělesně kinetická): tanec, sport, ...
o hudební: schopnost vnímat hudbu, komponovat ji, ...
o intrapersonální: osobního rozvoje, vnímat, registrovat, ovládat své vlastní emoce
o interpersonální: pro mezilidské vztahy
- všeobecná schopnost učit se a uplatnit získané vědomosti a poznatky v praxi
o schopnost učit se ze zkušeností, přizpůsobit se, řešit nové problémy a orientovat se v nových situacích pochopením souvislostí a vztahů mez jevy
- znaky inteligentního chování:
o přené vyjadřování
o schopnost koncentrace na objekt
a) Dimenze/ druhy inteligence
- základní dělení inteligence na dimenze:
o faktor číselný a numerický
o verbální myšlení
o rozlišování podnětů
- podle Burta:
o verbální (spojena s pojmy)
o neverbální
- podle Howarda Gardnera:
o jazyková: vyjadřování, porozumění čtenému a textu a mluvenému slovu
o logicko-matematické: řešení matematických úloh, ...
o představivost prostorová a plošná: orientace na mapě, skládání puzzle
o pohybová (tělesně kinetická): tanec, sport, ...
o hudební: schopnost vnímat hudbu, komponovat ji, ...
o intrapersonální: osobního rozvoje, vnímat, registrovat, ovládat své vlastní emoce
o interpersonální: pro mezilidské vztahy
Myšlení, myšlenkové operace
b) Myšlenkové operace
- myšlenkové operace = podstata myšlení
o analýza – myšlenkové rozdělení celku na části, myšlenkové odlišení jednotlivých stránek předmětů a jevů
o syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti
o srovnávání – zjišťování podrobnosti a rozdílnosti různých předmětů a jevů
o abstrakce – vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů
o zobecňování (generalizace) – myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností j. předmětů a jevů určité skupiny
o indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů
o dedukce – aplikace obecného poznatku, pravidla na konkrétní případ, problém
o analogie – myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty
- myšlenkové operace = podstata myšlení
o analýza – myšlenkové rozdělení celku na části, myšlenkové odlišení jednotlivých stránek předmětů a jevů
o syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti
o srovnávání – zjišťování podrobnosti a rozdílnosti různých předmětů a jevů
o abstrakce – vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů
o zobecňování (generalizace) – myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností j. předmětů a jevů určité skupiny
o indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů
o dedukce – aplikace obecného poznatku, pravidla na konkrétní případ, problém
o analogie – myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty
Řešení problémů
c) Řešení problémů
- má různé podoby:
o řešení jednoduchých problémů využitím předchozích zkušeností
o metoda pokusu a omylu (používáme jen někdy, pokud si vůbec nevíme rady)
o podrobný rozbor problémové situace
problém rozebereme: analyzujeme
porovnáme s podobnými problémy, které jsme již řešili
zjistíme, které znaky jsou stejné
vyhodnotíme a vyřešíme
d) Rozvíjení myšlení
- rozvíjením řeči a slovní zásoby
- řešením úloh a úkolů; hrou
- osvojováním nových poznatků a dovedností
e) Myšlení a řeč
- definice řeči:
o poznávací proces sloužící k dorozumívání, komunikaci mezi lidmi a myšlení
o působíme jí na druhé i sebe sama
o nástroj myšlení, vyjadřování pocitů a přání
o u člověka může řeč vzniknout jedině tehdy, osvojí li si nějaký jazyk: jazyk je tedy nástrojem řeči
o má svou obsahovou (co říkáme) a formální stránku (jak to říkáme)
- má různé podoby:
o řešení jednoduchých problémů využitím předchozích zkušeností
o metoda pokusu a omylu (používáme jen někdy, pokud si vůbec nevíme rady)
o podrobný rozbor problémové situace
problém rozebereme: analyzujeme
porovnáme s podobnými problémy, které jsme již řešili
zjistíme, které znaky jsou stejné
vyhodnotíme a vyřešíme
d) Rozvíjení myšlení
- rozvíjením řeči a slovní zásoby
- řešením úloh a úkolů; hrou
- osvojováním nových poznatků a dovedností
e) Myšlení a řeč
- definice řeči:
o poznávací proces sloužící k dorozumívání, komunikaci mezi lidmi a myšlení
o působíme jí na druhé i sebe sama
o nástroj myšlení, vyjadřování pocitů a přání
o u člověka může řeč vzniknout jedině tehdy, osvojí li si nějaký jazyk: jazyk je tedy nástrojem řeči
o má svou obsahovou (co říkáme) a formální stránku (jak to říkáme)
Myšlení
1) Myšlení
- je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
- umožňuje poznat skutečnost v celé její složitosti (zákonitou souvislost), oblast toho, o čem přemýšlíme je mnohem širší než ta, kterou vnímáme
- poznávací proces, při němž zpracováváme obsahy vnímání a paměti, nacházíme v nich řád a vztahy, které vedou k vyřešení nějakého problému
- podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postupů (a jejich kombinování), které nazýváme myšlenkové operace
- myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují řečí (neexistuje rozvinuté lidské myšlení bez řeči)
a) Pojem – vlastnosti a funkce pojmu
- pojem: základní jednotka myšlení nejčastěji vyjádřená slovem, je vystižením obecných a podstatných znaků jevu
- pojmy vytvářejí řád ve světě, který nás obklopuje
- je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
- umožňuje poznat skutečnost v celé její složitosti (zákonitou souvislost), oblast toho, o čem přemýšlíme je mnohem širší než ta, kterou vnímáme
- poznávací proces, při němž zpracováváme obsahy vnímání a paměti, nacházíme v nich řád a vztahy, které vedou k vyřešení nějakého problému
- podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postupů (a jejich kombinování), které nazýváme myšlenkové operace
- myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují řečí (neexistuje rozvinuté lidské myšlení bez řeči)
a) Pojem – vlastnosti a funkce pojmu
- pojem: základní jednotka myšlení nejčastěji vyjádřená slovem, je vystižením obecných a podstatných znaků jevu
- pojmy vytvářejí řád ve světě, který nás obklopuje
Metody učení/ metody studia
e) metody učení/ metody studia
1. pochopení toho, co učíme (rychleji a na delší dobu si to osvojíme)
2. používání mnemotechnických pomůcek (učíme-li se data, členy organizací, …)
3. vybíráme nejdůležitější body (výpisky, záchytné body)
4. srovnávání nového učiva s dříve naučením (ujasnění si učiva, jeho zařazení do systému)
5. je-li učivo rozsáhlé, soustředíme se na jeho střední část
6. neomezujeme se na 1 metodu učiva (kombinujeme metody: čtení, poslouchání, ...)
7. učivo si zopakujeme co nejdříve po osvojení
8. opakování si rozvrhneme na menší celky (3xkratší dobu je lépe než 1xdlouhé učení)
9. využíváme ztrátové časy (v tramvaji, frontách k učení – čtení)
10. obecná pravidla si spojíme s konkrétním příkladem
11. individuální učení střídáme se skupinovým (doma, ve třídě)
12. pravidelný režim učení (udělat z učení rituál)
13. používání přirozených simulantů proti únavě (voda s citrónem, přestávky, cvičení, …)
14. učit se ve vyhovujících podmínkách (osvětlení, čerstvý vzduch, teplota, pohodlí, …)
1. pochopení toho, co učíme (rychleji a na delší dobu si to osvojíme)
2. používání mnemotechnických pomůcek (učíme-li se data, členy organizací, …)
3. vybíráme nejdůležitější body (výpisky, záchytné body)
4. srovnávání nového učiva s dříve naučením (ujasnění si učiva, jeho zařazení do systému)
5. je-li učivo rozsáhlé, soustředíme se na jeho střední část
6. neomezujeme se na 1 metodu učiva (kombinujeme metody: čtení, poslouchání, ...)
7. učivo si zopakujeme co nejdříve po osvojení
8. opakování si rozvrhneme na menší celky (3xkratší dobu je lépe než 1xdlouhé učení)
9. využíváme ztrátové časy (v tramvaji, frontách k učení – čtení)
10. obecná pravidla si spojíme s konkrétním příkladem
11. individuální učení střídáme se skupinovým (doma, ve třídě)
12. pravidelný režim učení (udělat z učení rituál)
13. používání přirozených simulantů proti únavě (voda s citrónem, přestávky, cvičení, …)
14. učit se ve vyhovujících podmínkách (osvětlení, čerstvý vzduch, teplota, pohodlí, …)
Fáze učení
a) fáze učení
1. motivační
o příprava k učení, ujasnění proč se budeme učit a co
2. poznávací
o začínáme pronikat do nějakého úkolu či problému
o mobilizujeme minulé zkušenosti a získáváme další potřebné informace k řešení úkolu/ problému
o podstatnou charakteristikou této fáze je tápání a hledání
3. výkonná
o stádium učení, ve kterém došlo k pochopení a vyřešení dané úlohy/ problému, k naučení a osvojení si učebního materiálu
4. kontrolní
o stádium, ve kterém prověřujeme správnost řešení úlohy/ problému
o reprodukce učení, aplikace naučeného
b) vědomosti, dovednosti, návyky
Vědomosti
- jsou osvojené informace a poznatky = učivo
- získáváme je ve škole, z TV, čtením, poslechem zpráv, ...
1. motivační
o příprava k učení, ujasnění proč se budeme učit a co
2. poznávací
o začínáme pronikat do nějakého úkolu či problému
o mobilizujeme minulé zkušenosti a získáváme další potřebné informace k řešení úkolu/ problému
o podstatnou charakteristikou této fáze je tápání a hledání
3. výkonná
o stádium učení, ve kterém došlo k pochopení a vyřešení dané úlohy/ problému, k naučení a osvojení si učebního materiálu
4. kontrolní
o stádium, ve kterém prověřujeme správnost řešení úlohy/ problému
o reprodukce učení, aplikace naučeného
b) vědomosti, dovednosti, návyky
Vědomosti
- jsou osvojené informace a poznatky = učivo
- získáváme je ve škole, z TV, čtením, poslechem zpráv, ...
Dovednosti
Dovednosti
- učením získané dispozice k vykonávání různých činností
o senzomotorické: spojování vjemů a pohybů (psaní, hra na klavír, tanec)
o intelektové: pomáhají řešit problémy (počítání, používání vzorců, ...)
o sociální: pomáhají člověku začlenit se do společnosti, existovat v ní (jednání s lidmi, schopnost vcítění se, odhadnutí druhého, ...)
Návyky
- učením získané sklony, které nás pobízejí v určité situaci k určitému chování
- usnadňují další učení; špatné návyky = zlozvyky
- učením získané dispozice k vykonávání různých činností
o senzomotorické: spojování vjemů a pohybů (psaní, hra na klavír, tanec)
o intelektové: pomáhají řešit problémy (počítání, používání vzorců, ...)
o sociální: pomáhají člověku začlenit se do společnosti, existovat v ní (jednání s lidmi, schopnost vcítění se, odhadnutí druhého, ...)
Návyky
- učením získané sklony, které nás pobízejí v určité situaci k určitému chování
- usnadňují další učení; špatné návyky = zlozvyky
Transfer, Interference
Transfer
- transfer je přenos při učení
- situace, kdy se při učení nového aktivuje minulá zkušenost a ovlivní průběh probíhajícího učení
o pozitivní transfer: usnadňuje nové učení, staré učivo slouží jako základ
o negativní transfer: znesnadňuje nové učení, příčí se naučenému (skloubení více negativních transferů popř. neg. Transferu s vlivem okolí = interference)
Interference
- proces, při kterém se střetává několik vlivů/ činností a dochází tím k zeslabování/ rušení/ znehodnocování výsledku učení
- situace, kdy nácvik jedné dovednosti zhoršuje předpoklady k nácviku dovednosti jiné
o proaktivní interference: činnost, která předchází ruší činnost, jež následuje po ní
o retroaktivní interference: činnost, která následuje, zpětně rušit činnost, jež byla naučena předtím
d) podmínky učení, činitelé působící při učení
- vnitřní činitelé působící na učení:
o zvolená metoda učení
o vědomosti a dovednosti osvojené dříve, motivace a zájem o učivo
o charakter žáka/ toho, kdo se učí (píle, vytrvalost, snaha)
o schopnosti (inteligence, vnímavost, ...)
o přítomný stav žáka = aktivace organismu a zdravotní stav
- vnější činitelé působící na učení:
o obsah učiva (zvláštnosti jednotlivých předmětů, vědních odvětví)
o metoda vyučování a kolektiv, ve kterém se učíme
o technické a organizační podmínky (co je nám k dispozici)
- transfer je přenos při učení
- situace, kdy se při učení nového aktivuje minulá zkušenost a ovlivní průběh probíhajícího učení
o pozitivní transfer: usnadňuje nové učení, staré učivo slouží jako základ
o negativní transfer: znesnadňuje nové učení, příčí se naučenému (skloubení více negativních transferů popř. neg. Transferu s vlivem okolí = interference)
Interference
- proces, při kterém se střetává několik vlivů/ činností a dochází tím k zeslabování/ rušení/ znehodnocování výsledku učení
- situace, kdy nácvik jedné dovednosti zhoršuje předpoklady k nácviku dovednosti jiné
o proaktivní interference: činnost, která předchází ruší činnost, jež následuje po ní
o retroaktivní interference: činnost, která následuje, zpětně rušit činnost, jež byla naučena předtím
d) podmínky učení, činitelé působící při učení
- vnitřní činitelé působící na učení:
o zvolená metoda učení
o vědomosti a dovednosti osvojené dříve, motivace a zájem o učivo
o charakter žáka/ toho, kdo se učí (píle, vytrvalost, snaha)
o schopnosti (inteligence, vnímavost, ...)
o přítomný stav žáka = aktivace organismu a zdravotní stav
- vnější činitelé působící na učení:
o obsah učiva (zvláštnosti jednotlivých předmětů, vědních odvětví)
o metoda vyučování a kolektiv, ve kterém se učíme
o technické a organizační podmínky (co je nám k dispozici)
Učení
4) Učení
- proces získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života
- neprobíhá jen u člověka, je vlastní všem živočichům
o učení v širším vymezení: každé obohacování individuální zkušenosti v průběhu vývoje jedince; vše, co člověk získává po narození ve styku s prostředím a co vyvolává trvalejší změny v jeho chování
o učení v užším vymezení: záměrné, cílevědomé a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, i forem chování a osobních vlastností
- organismus se rodí s jistými vrozenými způsoby chování: nepodmíněnými reflexy, s těmi si ovšem v průběhu života nevystačí a proto je nutná schopnost vytváření podmíněných reflexů (učení)
o podmíněný reflex: fyziologický základ učení, mechanismus vytváření dočasných nervových spojů, které se udržují tak dlouho, dokud jsou posilovány – jinak vyhasnou
- proces získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života
- neprobíhá jen u člověka, je vlastní všem živočichům
o učení v širším vymezení: každé obohacování individuální zkušenosti v průběhu vývoje jedince; vše, co člověk získává po narození ve styku s prostředím a co vyvolává trvalejší změny v jeho chování
o učení v užším vymezení: záměrné, cílevědomé a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, i forem chování a osobních vlastností
- organismus se rodí s jistými vrozenými způsoby chování: nepodmíněnými reflexy, s těmi si ovšem v průběhu života nevystačí a proto je nutná schopnost vytváření podmíněných reflexů (učení)
o podmíněný reflex: fyziologický základ učení, mechanismus vytváření dočasných nervových spojů, které se udržují tak dlouho, dokud jsou posilovány – jinak vyhasnou
Druhy paměti
druhy paměti
Podle doby uchování paměťového materiálu
o ultrakrátká (na chvíli zahlédnuté/ vnímané: ihned zapomeneme nebo přesouváme do krátké paměti a dále s těmito vjemy pracujeme)
o krátkodobá (slouží nám k přechodnému uchování informací, potřebujeme ji např. k vykonání nějaké činnosti; do krátkodobé paměti si uchováváme události, na které se právě soustředíme; díky ní jsme schopni orientovat se v přítomnosti a vybavit si večer celý uplynulý den)
o dlouhodobá (slouží k uchovávání informací na dlouhou dobu, dlouhodobá paměť epizodická zaznamenává události, kdežto sémantická různá fakta, shromažďuje vědomosti; do dlouhodobé paměti přecházejí některé situace a věci, které byly předtím v krátkodobé paměti)
Podle vzniku paměťové informace
o záměrná (chceme, nebo potřebujeme se naučit, máme k tomu motivaci)
o bezděčná (něčeho si všimneme a později jsme schopni si to vybavit)
Podle charakteru činnosti
o názorná (smyslová: čich, zrak, sluch, ...)
o slovně-logická (vyjadřována v pojmech, mající obsah)
o emocionální
o pohybová (pohyby, postupy, taneční kroky)
Podle způsobu zapamatování
o mechanická (opakováním, přesné vštěpení)
o logická (pochopením smyslu, informace takto zapamatované – déle udržitelné v paměti)
Podle doby uchování paměťového materiálu
o ultrakrátká (na chvíli zahlédnuté/ vnímané: ihned zapomeneme nebo přesouváme do krátké paměti a dále s těmito vjemy pracujeme)
o krátkodobá (slouží nám k přechodnému uchování informací, potřebujeme ji např. k vykonání nějaké činnosti; do krátkodobé paměti si uchováváme události, na které se právě soustředíme; díky ní jsme schopni orientovat se v přítomnosti a vybavit si večer celý uplynulý den)
o dlouhodobá (slouží k uchovávání informací na dlouhou dobu, dlouhodobá paměť epizodická zaznamenává události, kdežto sémantická různá fakta, shromažďuje vědomosti; do dlouhodobé paměti přecházejí některé situace a věci, které byly předtím v krátkodobé paměti)
Podle vzniku paměťové informace
o záměrná (chceme, nebo potřebujeme se naučit, máme k tomu motivaci)
o bezděčná (něčeho si všimneme a později jsme schopni si to vybavit)
Podle charakteru činnosti
o názorná (smyslová: čich, zrak, sluch, ...)
o slovně-logická (vyjadřována v pojmech, mající obsah)
o emocionální
o pohybová (pohyby, postupy, taneční kroky)
Podle způsobu zapamatování
o mechanická (opakováním, přesné vštěpení)
o logická (pochopením smyslu, informace takto zapamatované – déle udržitelné v paměti)
Podmínky zapamatování
c) Podmínky zapamatování
- abychom si informace snadněji zapamatovali:
o jasné vytyčení úlohy něco si zapamatovat
o lépe si zapamatováváme v činnosti (z praktického cvičení lépe než z pouhého výkladu profesora)
o záleží na postupu, jaký si zvolíme (snadněji si zapamatujeme hlavní myšlenky, než slovo od slova)
o důležitá je motivace, proč se učíme, proč si chceme zapamatovat
o logické zapamatování (s pochopením smyslu) je účinnější než zapamatování mechanické
o zapamatování závisí na povaze studovaného materiálu a jeho rozsahu
o zapamatování je závislé i na opakování a jeho správném časovém rozložení
d) Proces zapomínání, reminiscence, amnézie
Proces zapomínání
- nejdříve a nejjednodušeji zapomínáme to, co jsem se naučili mechanicky, bez motivace, to, co nás nezaujalo a to, co často nepoužíváme
- nejvíce toho zapomeneme prvních pár hodin po osvojení, proto bychom si naučené měli zopakovat co nejdříve – pozdější opakování bude méně náročné na čas
Reminiscence
- je jevem, kdy se náhle, spontánně vybaví obsah již zapomenutého, minulá zkušenost působí na zapamatování pozitivně (pozitivní transfer), nebo negativně (interference) tzn., že usnadňuje nebo znesnadňuje zapamatování nového
- to , o čem jsme už dávno nevěděli a náhle se nám to vybavilo úplně živě („flashback“)
Amnézie
- je porucha paměti pro fakta a události, která se může týkat epizodické a sémantické paměti společně nebo zvlášť (sémantická paměť = paměť pro fakta, nezávislá na kontextu, epizodická paměť-pro události, souvisí s nějakým kontextem)
- existují dva druhy amnézie:
o retrogradální: týká se událostí, které proběhly před vznikem amnézie
o anterogradální: týká se událostí, které se odehrávají po vzniku amnézie
- dále rozlišujeme amnézii na dočasnou a trvalou (po těžkých úrazech hlavy)
- abychom si informace snadněji zapamatovali:
o jasné vytyčení úlohy něco si zapamatovat
o lépe si zapamatováváme v činnosti (z praktického cvičení lépe než z pouhého výkladu profesora)
o záleží na postupu, jaký si zvolíme (snadněji si zapamatujeme hlavní myšlenky, než slovo od slova)
o důležitá je motivace, proč se učíme, proč si chceme zapamatovat
o logické zapamatování (s pochopením smyslu) je účinnější než zapamatování mechanické
o zapamatování závisí na povaze studovaného materiálu a jeho rozsahu
o zapamatování je závislé i na opakování a jeho správném časovém rozložení
d) Proces zapomínání, reminiscence, amnézie
Proces zapomínání
- nejdříve a nejjednodušeji zapomínáme to, co jsem se naučili mechanicky, bez motivace, to, co nás nezaujalo a to, co často nepoužíváme
- nejvíce toho zapomeneme prvních pár hodin po osvojení, proto bychom si naučené měli zopakovat co nejdříve – pozdější opakování bude méně náročné na čas
Reminiscence
- je jevem, kdy se náhle, spontánně vybaví obsah již zapomenutého, minulá zkušenost působí na zapamatování pozitivně (pozitivní transfer), nebo negativně (interference) tzn., že usnadňuje nebo znesnadňuje zapamatování nového
- to , o čem jsme už dávno nevěděli a náhle se nám to vybavilo úplně živě („flashback“)
Amnézie
- je porucha paměti pro fakta a události, která se může týkat epizodické a sémantické paměti společně nebo zvlášť (sémantická paměť = paměť pro fakta, nezávislá na kontextu, epizodická paměť-pro události, souvisí s nějakým kontextem)
- existují dva druhy amnézie:
o retrogradální: týká se událostí, které proběhly před vznikem amnézie
o anterogradální: týká se událostí, které se odehrávají po vzniku amnézie
- dále rozlišujeme amnézii na dočasnou a trvalou (po těžkých úrazech hlavy)
Typy představ
Typy představ
- vzpomínkové (paměťové) představy: vybavování si toho, co už jsem zažili/ vnímali
- fantazijní představy: představy vytvořené na základě vnímaných jevů, které jsou ale pozměněné – v dané podobě neexistují, nebo jsme je sami neviděli
Typy představivosti – typy osob podle představivosti
- zrakový typ: tváře, vzhled předmětů a míst, oblečení, barva, ...
- sluchový typ: melodie, hlasy, zvuky
- pohybový typ: pracovní postupy, taneční kroky, ...
o typ představivosti se může během života změnit v důsledku převládající činnosti nebo záměrného cvičení
c) fantazie
- typ představivosti při které využíváme dříve vnímaných vjemů/ počitků a skládáme z nich vjemy nové – vytváříme fantazijní představy
- fantazie (neboli obrazotvornost) je základem každé tvůrčí činnosti
Druhy fantazijních představ
- podle obsahu:
o snění: vytváření představ o budoucnosti, o výhře, o dovolené...
o rekonstrukční fantazie: např. při čtení knihy představa prostředí, ...
o tvůrčí fantazie: konstruktéři, vynálezci, umělci, ...
- podle záměrnosti:
o záměrná: fantazijní představy vytvářené záměrně
o bezděčná: fantazijní představy vytvářející se samy
- vzpomínkové (paměťové) představy: vybavování si toho, co už jsem zažili/ vnímali
- fantazijní představy: představy vytvořené na základě vnímaných jevů, které jsou ale pozměněné – v dané podobě neexistují, nebo jsme je sami neviděli
Typy představivosti – typy osob podle představivosti
- zrakový typ: tváře, vzhled předmětů a míst, oblečení, barva, ...
- sluchový typ: melodie, hlasy, zvuky
- pohybový typ: pracovní postupy, taneční kroky, ...
o typ představivosti se může během života změnit v důsledku převládající činnosti nebo záměrného cvičení
c) fantazie
- typ představivosti při které využíváme dříve vnímaných vjemů/ počitků a skládáme z nich vjemy nové – vytváříme fantazijní představy
- fantazie (neboli obrazotvornost) je základem každé tvůrčí činnosti
Druhy fantazijních představ
- podle obsahu:
o snění: vytváření představ o budoucnosti, o výhře, o dovolené...
o rekonstrukční fantazie: např. při čtení knihy představa prostředí, ...
o tvůrčí fantazie: konstruktéři, vynálezci, umělci, ...
- podle záměrnosti:
o záměrná: fantazijní představy vytvářené záměrně
o bezděčná: fantazijní představy vytvářející se samy
Paměť
3) Paměť
- je soubor psychických procesu a vlastností odrazu minulé zkušenosti v našem vědomí, který umožňuje osvojení si informací
- spočívá v zapamatování, uchování a vybavení toho, co jsme v minulosti vnímali, prožívali nebo dělali
a) fáze paměti
1. zapamatování (vložení)
o vštěpování si něčeho do vědomí, zpracovávání přijatí informace do podoby, ve které má být uložena do dlouhodobé paměti
o může být záměrně nebo bezděčné; logické nebo mechanické
2. uchování (přebývání v paměti)
o přeskupování a začleňování informací do nových souvislostí
3. vybavení (reprodukce) nebo znovupoznání
o vybavené nebývá přesnou kopií původního, hlavně pokud jde o zážitky
znovupoznání: nižší úroveň vybavení (nepamatujeme si konkrétně, ale poznáváme, že už jsme četli, viděli, ...)
- je soubor psychických procesu a vlastností odrazu minulé zkušenosti v našem vědomí, který umožňuje osvojení si informací
- spočívá v zapamatování, uchování a vybavení toho, co jsme v minulosti vnímali, prožívali nebo dělali
a) fáze paměti
1. zapamatování (vložení)
o vštěpování si něčeho do vědomí, zpracovávání přijatí informace do podoby, ve které má být uložena do dlouhodobé paměti
o může být záměrně nebo bezděčné; logické nebo mechanické
2. uchování (přebývání v paměti)
o přeskupování a začleňování informací do nových souvislostí
3. vybavení (reprodukce) nebo znovupoznání
o vybavené nebývá přesnou kopií původního, hlavně pokud jde o zážitky
znovupoznání: nižší úroveň vybavení (nepamatujeme si konkrétně, ale poznáváme, že už jsme četli, viděli, ...)
Mimosmyslové vnímání
g) mimosmyslové vnímání
- jedná se o vnímání vjemů jinou cestou, než smyslovou
- do mimosmyslového vnímání, tedy patří vše, co člověk ví, aniž by to vědět měl, protože je to jeho smyslům nedostupné, např. kdo stojí za rohem, co je v zalepené obálce, ...
- vědecky dokázáno – řízenými experimenty, ale nevysvětleno
- mimosmyslovým vnímáním se zabývá parapsychologie
Některé druhy mimosmyslového vnímání
- telepatie: přenos myšlenek mezi osobami na libovolnou vzdálenost, forma komunikace
- jasnozření/ jasnovidnost: nesmyslové určení současné skutečnosti (právě nyní je v obálce padesátikoruna)
- proskopie/ prekognice: předpovídání budoucnosti
- retroskopie: čtení minulosti.
- mentální sugesce: hypnotizování, nebo předávání sugescí na dálku
- jedná se o vnímání vjemů jinou cestou, než smyslovou
- do mimosmyslového vnímání, tedy patří vše, co člověk ví, aniž by to vědět měl, protože je to jeho smyslům nedostupné, např. kdo stojí za rohem, co je v zalepené obálce, ...
- vědecky dokázáno – řízenými experimenty, ale nevysvětleno
- mimosmyslovým vnímáním se zabývá parapsychologie
Některé druhy mimosmyslového vnímání
- telepatie: přenos myšlenek mezi osobami na libovolnou vzdálenost, forma komunikace
- jasnozření/ jasnovidnost: nesmyslové určení současné skutečnosti (právě nyní je v obálce padesátikoruna)
- proskopie/ prekognice: předpovídání budoucnosti
- retroskopie: čtení minulosti.
- mentální sugesce: hypnotizování, nebo předávání sugescí na dálku
Představivost
2) Představivost
- psychický poznávací proces, vyvolávání představ
- činnost představivosti je možný tím, že odražené a vnímané předměty a jevy zanechávají v mozkové kůře určité stopy
- oživením představ se promítá do vědomí příslušný psychický zážitek
a) představa, asociace, halucinace, iluze
- představa: je odraz předmětu nebo jevu, který v daném okamžiku nevnímáme, ale dříve jsme ho vnímali
- asociace: spojování představ, souvisí s projekcí (využití v klinické, diagnostické, forenzní psychologii)
- halucinace = klam vnímání: vnímáme vjem, který nevzniká na základě skutečného objektu; může být způsobená např. stresem, hypnózou, halucinogenní látkou, spánkovým deficitem
- iluze: mylná interpretace určitého objektu, jevu; roli hrají subjektivní faktory
b) typy představ a představivosti
- psychický poznávací proces, vyvolávání představ
- činnost představivosti je možný tím, že odražené a vnímané předměty a jevy zanechávají v mozkové kůře určité stopy
- oživením představ se promítá do vědomí příslušný psychický zážitek
a) představa, asociace, halucinace, iluze
- představa: je odraz předmětu nebo jevu, který v daném okamžiku nevnímáme, ale dříve jsme ho vnímali
- asociace: spojování představ, souvisí s projekcí (využití v klinické, diagnostické, forenzní psychologii)
- halucinace = klam vnímání: vnímáme vjem, který nevzniká na základě skutečného objektu; může být způsobená např. stresem, hypnózou, halucinogenní látkou, spánkovým deficitem
- iluze: mylná interpretace určitého objektu, jevu; roli hrají subjektivní faktory
b) typy představ a představivosti
Zákony celistvého vnímání
Zákony celistvého vnímání
- zákon blízkosti:
o blízké předměty, vnímáme jako patřící k sobě a posuzujeme je tak (hodí se k sobě, nehodí, jak se ovlivňují, ...)
- zákon podobnosti:
o prvky, které jsou si podobné vnímáme jako patřící k sobě XOXO
XOXO
- zákon uzavřenosti:
o neúplné tvary vnímáme jako tvary spojité
e) iluze a smyslové klamy
- vznikají tím, že vnímání určité části celku je ovlivněno celkem, k němuž jeho část náleží
o iluze: mylná interpretace určitého objektu, jevu; roli hrají subjektivní faktory
o smyslový klam: deformované vnímání určitých uměle vytvořených struktur a figur; hrají při něm roli spíše objektivní faktory
f) podprahové vnímání
- většinou se považuje za druh nevědomého vnímání (to je vnímání, u kterého vnímatel vnímá vnímané, ale v danou chvíli si to neuvědomí)
- vnímání na velmi nízké úrovni pozornosti
- tato technologie se využívá v reklamě a propagaci, ale obvykle je pokládána za ilegální, s tímto tématem také manipuluje množství konspiračních teorií
- příklady – barvy:
o bílá: symbol čistoty (neposkvrněnosti, panenství), najdeme ji v drtivé většině reklam na prací prášky
o červená: agresivita, vzrušení, láska, silné emoce, je hojně využívána při prezentaci výrobků určených vyšším příjmovým vrstvám, např. automobily a ne zřídka i luxusní a značkové oblečení
o černá: vážnost, majestátnost, úroveň, má v reklamním průmyslu s červenou mnoho společného a také je spojována s výrobky pro vyšší třídy
o modrá: klid, rovnováha, pohoda, modrá je v našem světě všeobecně hojně užívána, ale v reklamě je nejčastěji, když má výrobek něco společného s rodinným zázemím
o zelená: vitalita, příroda, zdraví, veškeré cereálie a vše, co je spojeno se zdravou životosprávou má ve spotu zelenou často jako pozadí (alespoň trávu v parku nebo na zahradě)
- zákon blízkosti:
o blízké předměty, vnímáme jako patřící k sobě a posuzujeme je tak (hodí se k sobě, nehodí, jak se ovlivňují, ...)
- zákon podobnosti:
o prvky, které jsou si podobné vnímáme jako patřící k sobě XOXO
XOXO
- zákon uzavřenosti:
o neúplné tvary vnímáme jako tvary spojité
e) iluze a smyslové klamy
- vznikají tím, že vnímání určité části celku je ovlivněno celkem, k němuž jeho část náleží
o iluze: mylná interpretace určitého objektu, jevu; roli hrají subjektivní faktory
o smyslový klam: deformované vnímání určitých uměle vytvořených struktur a figur; hrají při něm roli spíše objektivní faktory
f) podprahové vnímání
- většinou se považuje za druh nevědomého vnímání (to je vnímání, u kterého vnímatel vnímá vnímané, ale v danou chvíli si to neuvědomí)
- vnímání na velmi nízké úrovni pozornosti
- tato technologie se využívá v reklamě a propagaci, ale obvykle je pokládána za ilegální, s tímto tématem také manipuluje množství konspiračních teorií
- příklady – barvy:
o bílá: symbol čistoty (neposkvrněnosti, panenství), najdeme ji v drtivé většině reklam na prací prášky
o červená: agresivita, vzrušení, láska, silné emoce, je hojně využívána při prezentaci výrobků určených vyšším příjmovým vrstvám, např. automobily a ne zřídka i luxusní a značkové oblečení
o černá: vážnost, majestátnost, úroveň, má v reklamním průmyslu s červenou mnoho společného a také je spojována s výrobky pro vyšší třídy
o modrá: klid, rovnováha, pohoda, modrá je v našem světě všeobecně hojně užívána, ale v reklamě je nejčastěji, když má výrobek něco společného s rodinným zázemím
o zelená: vitalita, příroda, zdraví, veškeré cereálie a vše, co je spojeno se zdravou životosprávou má ve spotu zelenou často jako pozadí (alespoň trávu v parku nebo na zahradě)
Vnímání
1) Vnímání
- psychický proces, kterým poznáváme to, co v daný okamžik působí na naše smysly
- informuje nás o vnějším světě (barva, chuť) nebo vnitřním světě (bolest, zadýchání)
- je subjektivním odrazem objektivní reality v našem vědomí prostřednictvím receptorů
- umožňuje základní orientaci v prostředí, respektive v aktuální situaci
- vnímání je druhově specifické
- naše momentální vnímání je ovlivněno našimi zkušenostmi, výběrovostí, city, náladami a vlastnostmi
- vnímání je ovlivněno také očekáváním, se kterým přistupujeme k dané situaci (tzv. pygmalion efekt: samonaplňující se předpověď)
- výsledky vnímání jsou počitky a vjemy
a) předpoklady vnímání
- podněty: vše, co je kolem nás a můžeme to zachytit smysly
o smyslové podněty: podněty působící na naše smysly (zrakové, sluchové, hmatové, chuťové, ...)
- smyslové orgány: receptory zařízené na přijímání určitých podnětů (oko, ucho, ...)
- nervová soustava: přenos podráždění smyslového orgánu do mozku, jeho zpracování a vyslání do nervové soustavy zpět (zajištění reakce)
- psychický proces, kterým poznáváme to, co v daný okamžik působí na naše smysly
- informuje nás o vnějším světě (barva, chuť) nebo vnitřním světě (bolest, zadýchání)
- je subjektivním odrazem objektivní reality v našem vědomí prostřednictvím receptorů
- umožňuje základní orientaci v prostředí, respektive v aktuální situaci
- vnímání je druhově specifické
- naše momentální vnímání je ovlivněno našimi zkušenostmi, výběrovostí, city, náladami a vlastnostmi
- vnímání je ovlivněno také očekáváním, se kterým přistupujeme k dané situaci (tzv. pygmalion efekt: samonaplňující se předpověď)
- výsledky vnímání jsou počitky a vjemy
a) předpoklady vnímání
- podněty: vše, co je kolem nás a můžeme to zachytit smysly
o smyslové podněty: podněty působící na naše smysly (zrakové, sluchové, hmatové, chuťové, ...)
- smyslové orgány: receptory zařízené na přijímání určitých podnětů (oko, ucho, ...)
- nervová soustava: přenos podráždění smyslového orgánu do mozku, jeho zpracování a vyslání do nervové soustavy zpět (zajištění reakce)
Vnímání
b) počitek, vjem
- počitek:
o je nejjednodušším elementem našeho vnímání a je základním materiálem pro složitější procesy: paměť, myšlení; výsledný prvek jednoho smyslu/ analyzátoru: receptor + nerv + mozek – dohromady vytvoří obraz jednoho znaku vnímaného předmětu (např. modrá barva)
o jednotlivé počitky si neuvědomujeme, spojujeme je do vjemů
- vjem:
o výsledek většího množství počitků spojeného do celku myšlením: obraz předmětu jako celku
o právě díky myšlení je vjem více než jen suma počitků, které vnímáme – myšlení počitky dává do vztahů a souvislostí
c) projekce
- projekce neboli promítnutí, využíváme při řešení a vnímání mnohoznačných předmětů a situací
- je ovlivněna našimi zkušenostmi a naší výběrovostí a zaměřeností
- vědomá projekce se objevuje při hře, snění, tvořivých činnostech a v „projektivních testech“: dá se říci, že nestrukturovaný materiál, který jedinci předkládáme, mu dává prostor, aby svým typickým a specifickým způsobem situaci zpracoval, vyhodnotil a předložil k „nahlédnutí“ - nám se tím otevírá možnost s těmito „výsledky“ pracovat a získat informace o osobnosti jedince
d) zákony celostního vnímání a celostní vnímání
- vychází z faktu, že celek je nadřazen částem, protože zahrnuje i vztahy mezi částmi
- vlastnost vnímání: při necelistvosti doplňování, abychom mohli vnímanému přiřadit nějaký obsah – nějaký pojem a ten zařadit
- při celostním vnímání využíváme projekce
- počitek:
o je nejjednodušším elementem našeho vnímání a je základním materiálem pro složitější procesy: paměť, myšlení; výsledný prvek jednoho smyslu/ analyzátoru: receptor + nerv + mozek – dohromady vytvoří obraz jednoho znaku vnímaného předmětu (např. modrá barva)
o jednotlivé počitky si neuvědomujeme, spojujeme je do vjemů
- vjem:
o výsledek většího množství počitků spojeného do celku myšlením: obraz předmětu jako celku
o právě díky myšlení je vjem více než jen suma počitků, které vnímáme – myšlení počitky dává do vztahů a souvislostí
c) projekce
- projekce neboli promítnutí, využíváme při řešení a vnímání mnohoznačných předmětů a situací
- je ovlivněna našimi zkušenostmi a naší výběrovostí a zaměřeností
- vědomá projekce se objevuje při hře, snění, tvořivých činnostech a v „projektivních testech“: dá se říci, že nestrukturovaný materiál, který jedinci předkládáme, mu dává prostor, aby svým typickým a specifickým způsobem situaci zpracoval, vyhodnotil a předložil k „nahlédnutí“ - nám se tím otevírá možnost s těmito „výsledky“ pracovat a získat informace o osobnosti jedince
d) zákony celostního vnímání a celostní vnímání
- vychází z faktu, že celek je nadřazen částem, protože zahrnuje i vztahy mezi částmi
- vlastnost vnímání: při necelistvosti doplňování, abychom mohli vnímanému přiřadit nějaký obsah – nějaký pojem a ten zařadit
- při celostním vnímání využíváme projekce
Psychologické směry
h) Humanistická psychologie
- psychologický směr vzniklý ve 2. polovině 20. století v USA
- hlavní představitelé tohoto směru: Carl Rodgers a Abraham Maslow
- pro stoupence této psychologie je především důležité, jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje a jak prožívá, co se kolem něj děje
- předpokládá, že vývoj člověka je podněcován snahou po seberealizaci; pokud člověk jedná v souladu s touto snahou, vede to k větší nezávislosti, sebeuspokojení a dochází pocitu naplnění
- tvrdí, že okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý mohl projevit svou identitu; pod tlakem se totiž člověk zdráhá projevit a potlačuje sám sebe (protože se chce vyhnout ponížení a neúspěchu)
- v opozici k behaviorismu zdůrazňuje tvořivost osobnosti, oproti hlubinné psychologie vědění a sebeuvědomování
i) Transpersonální psychologie
- zakladatelem a hlavním představitelem směru je Stanislav Grof (Američan českého původu)
- tento směr se zabývá změněnými stavy vědomí, jakými jsou např.: holotropní dýchání, překysličení mozku, meditace, ...
- psychologický směr vzniklý ve 2. polovině 20. století v USA
- hlavní představitelé tohoto směru: Carl Rodgers a Abraham Maslow
- pro stoupence této psychologie je především důležité, jak člověk vnímá sám sebe, jak o sobě uvažuje a jak prožívá, co se kolem něj děje
- předpokládá, že vývoj člověka je podněcován snahou po seberealizaci; pokud člověk jedná v souladu s touto snahou, vede to k větší nezávislosti, sebeuspokojení a dochází pocitu naplnění
- tvrdí, že okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý mohl projevit svou identitu; pod tlakem se totiž člověk zdráhá projevit a potlačuje sám sebe (protože se chce vyhnout ponížení a neúspěchu)
- v opozici k behaviorismu zdůrazňuje tvořivost osobnosti, oproti hlubinné psychologie vědění a sebeuvědomování
i) Transpersonální psychologie
- zakladatelem a hlavním představitelem směru je Stanislav Grof (Američan českého původu)
- tento směr se zabývá změněnými stavy vědomí, jakými jsou např.: holotropní dýchání, překysličení mozku, meditace, ...
Psychologické směry
i) Transpersonální psychologie
- zakladatelem a hlavním představitelem směru je Stanislav Grof (Američan českého původu)
- tento směr se zabývá změněnými stavy vědomí, jakými jsou např.: holotropní dýchání, překysličení mozku, meditace, ...
j) Kognitivní psychologie
- za jejího zakladatele a hlavního představitele je považován George A. Kelly
- soustřeďuje se na to, co se děje uvnitř organismu; chování je chápáno jako vnější projev vnitřních psychických jevů
- tento psychologický směr vychází z názoru, že lidské chování je určováno plánem, jak dosáhnout určitých cílů
- zdůrazňuje význam myšlení v chování (jednání) člověka
- tvrdí, že rozhodující v životě člověka jsou poznávací procesy, kterými si vytváříme vnitřní obrazy vnějšího světa, tím získáváme schopnost sebereflexe a vytváříme si vlastní hodnotový systém
k) Tvarová psychologie
- mezi její zakladatele patří Max Weitheimer a Wolfgang Kohler (1. pol. 20. stol.)
- tvrdí, že psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jednotlivých částí; že psychické, biologické, psychické a sociální jevy mají nedělitelnou povahu
- zakladatelem a hlavním představitelem směru je Stanislav Grof (Američan českého původu)
- tento směr se zabývá změněnými stavy vědomí, jakými jsou např.: holotropní dýchání, překysličení mozku, meditace, ...
j) Kognitivní psychologie
- za jejího zakladatele a hlavního představitele je považován George A. Kelly
- soustřeďuje se na to, co se děje uvnitř organismu; chování je chápáno jako vnější projev vnitřních psychických jevů
- tento psychologický směr vychází z názoru, že lidské chování je určováno plánem, jak dosáhnout určitých cílů
- zdůrazňuje význam myšlení v chování (jednání) člověka
- tvrdí, že rozhodující v životě člověka jsou poznávací procesy, kterými si vytváříme vnitřní obrazy vnějšího světa, tím získáváme schopnost sebereflexe a vytváříme si vlastní hodnotový systém
k) Tvarová psychologie
- mezi její zakladatele patří Max Weitheimer a Wolfgang Kohler (1. pol. 20. stol.)
- tvrdí, že psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jednotlivých částí; že psychické, biologické, psychické a sociální jevy mají nedělitelnou povahu
Psychologické směry
f) Individuální psychologie
- 1. polovina 20. století, Alfréd Adler (žák Freuda): odmítá sexuální determinant jako hlavní determinant lidské psychiky/ vědomí
- příčinu neuróz nevidí v rozporu mezi ID a SUPEREGEM (EGEM), ale v reálné společenské situaci každého člověka
- Alfréd Adler je autorem pojmu a popsal komplex méněcennosti, jeho teorie měly velký význam na rozvoje moderní pedagogiky
- tvrdí, že děti jsou v dnešním světě příliš dlouho závisle na rodičích – špatným postojem rodičů se tato závislost negativně promítá ve výchově: poruchami, nesamostatností, agresivitou, nezvladatelností, komplexem méněcennosti
g) Existenciální analýza (logoterapie)
- psychologický směr vycházející s filozofie, hlavní představitel Viktor Emmanuel Frankl (Vídeň)
- vychází z toho, že každý člověk potřebuje najít smysl života i svého utrpení
- každý ho musí najít sám (aktivně se zapojit při jeho hledání) nemůže mu být dán, určen: z toho vyplývá důležitý pocit, že máme svůj osud ve vlastních rukou
- 1. polovina 20. století, Alfréd Adler (žák Freuda): odmítá sexuální determinant jako hlavní determinant lidské psychiky/ vědomí
- příčinu neuróz nevidí v rozporu mezi ID a SUPEREGEM (EGEM), ale v reálné společenské situaci každého člověka
- Alfréd Adler je autorem pojmu a popsal komplex méněcennosti, jeho teorie měly velký význam na rozvoje moderní pedagogiky
- tvrdí, že děti jsou v dnešním světě příliš dlouho závisle na rodičích – špatným postojem rodičů se tato závislost negativně promítá ve výchově: poruchami, nesamostatností, agresivitou, nezvladatelností, komplexem méněcennosti
g) Existenciální analýza (logoterapie)
- psychologický směr vycházející s filozofie, hlavní představitel Viktor Emmanuel Frankl (Vídeň)
- vychází z toho, že každý člověk potřebuje najít smysl života i svého utrpení
- každý ho musí najít sám (aktivně se zapojit při jeho hledání) nemůže mu být dán, určen: z toho vyplývá důležitý pocit, že máme svůj osud ve vlastních rukou
Psychologické směry
e) Neopsychoanalýza
- hlavní představitelé: Erich Fromm a Karen Horneyová (2. polovina 20. století)
o Erich Fromm:
zabýval se otázkami osvobození (jistota a nejistota)
zavedl pojmy nekrofilie a biofilie (láska k živému a neživému); tvrdil, že člověk, který nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani ostatní
tvrdil, že od zvířat se lišíme způsobem reakcí na změnu prostředí: zvíře se dokáže přizpůsobit, nebo uhyne, člověk prostředí mění
kromě živočišných potřeb má člověk ještě sociální potřeby:
o potřeba vztažnosti
o transcedence
o zakořenění
o potřeba identity
o potřeba orientačního rámce
o Karen Horneyová:
za zdroj neuróz považovala nedostatek lásky a důvěry
- hlavní představitelé: Erich Fromm a Karen Horneyová (2. polovina 20. století)
o Erich Fromm:
zabýval se otázkami osvobození (jistota a nejistota)
zavedl pojmy nekrofilie a biofilie (láska k živému a neživému); tvrdil, že člověk, který nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ani ostatní
tvrdil, že od zvířat se lišíme způsobem reakcí na změnu prostředí: zvíře se dokáže přizpůsobit, nebo uhyne, člověk prostředí mění
kromě živočišných potřeb má člověk ještě sociální potřeby:
o potřeba vztažnosti
o transcedence
o zakořenění
o potřeba identity
o potřeba orientačního rámce
o Karen Horneyová:
za zdroj neuróz považovala nedostatek lásky a důvěry
Psychologické směry
- Freudova psychoanalýza vycházela z předpokladu, že neurotické stavy jsou podmíněny potlačovanými pudy; metoda sama byla pokusem o odhalení vzniklého konfliktu a jeho uvolnění
- vytvořil dva modely lidské psychiky:
o model ledovce (model vědomí, předvědomí a nevědomí) 1910
vědomí: to co momentálně vnímáme a poznáváme
předvědomí: souhrn našich vzpomínek, nejsou momentálně přítomné, ale můžeme si je snadno uvědomit (vyvolat); vyhodnocuje pudy (je-li možné je uspokojit nebo ne)
nevědomí: pudy a pudová přání, která určují naše chování – není snadné si uvědomit jeho obsah; hromadí se zde potlačená přání, city a zážitky
o model ID, EGA a SUPEREGA 1920
ID: to = nevědomí; pudy života (např. libido) a pudy smrti (destruktivní – projevují se agresivitou); neracionální složka osobnosti, funguje na principu slasti: touží po uspokojení bez ohledu na následky
EGO: já; myšlení, vědomí; harmonizuje napětí mezi ID a SUPEREGEM
SUPEREGO: přijaté normy a hodnoty; srovnávání ideálů s námi (morálka)
- teorie vývoje osobnosti podle Freuda:
o orální fáze: 1 rok; slast přichází s příjímáním potravy
o anální fáze: do 3 let; uspokojování z vylučování (po přechodu na nočník – pocti omezování – nespokojenost); vytváříme si základy hygienických návyků
o falická fáze: 4 až 5 let; začínáme si uvědomovat rozdíly mezi pohlavími; podle Freuda dívky závidí chlapcům penis
Oidipovský komplex: chlapec miluje matku a vnímá otce jako soka
Elektřin komplex: dcera tíhne k otci a nesnáší matku
o latentní fáze: komplexy předchozího období mizí, nové nároky: škola
o genitální fáze: jsme řízeni sexuálním/ rozmnožovacím pudem
- vytvořil dva modely lidské psychiky:
o model ledovce (model vědomí, předvědomí a nevědomí) 1910
vědomí: to co momentálně vnímáme a poznáváme
předvědomí: souhrn našich vzpomínek, nejsou momentálně přítomné, ale můžeme si je snadno uvědomit (vyvolat); vyhodnocuje pudy (je-li možné je uspokojit nebo ne)
nevědomí: pudy a pudová přání, která určují naše chování – není snadné si uvědomit jeho obsah; hromadí se zde potlačená přání, city a zážitky
o model ID, EGA a SUPEREGA 1920
ID: to = nevědomí; pudy života (např. libido) a pudy smrti (destruktivní – projevují se agresivitou); neracionální složka osobnosti, funguje na principu slasti: touží po uspokojení bez ohledu na následky
EGO: já; myšlení, vědomí; harmonizuje napětí mezi ID a SUPEREGEM
SUPEREGO: přijaté normy a hodnoty; srovnávání ideálů s námi (morálka)
- teorie vývoje osobnosti podle Freuda:
o orální fáze: 1 rok; slast přichází s příjímáním potravy
o anální fáze: do 3 let; uspokojování z vylučování (po přechodu na nočník – pocti omezování – nespokojenost); vytváříme si základy hygienických návyků
o falická fáze: 4 až 5 let; začínáme si uvědomovat rozdíly mezi pohlavími; podle Freuda dívky závidí chlapcům penis
Oidipovský komplex: chlapec miluje matku a vnímá otce jako soka
Elektřin komplex: dcera tíhne k otci a nesnáší matku
o latentní fáze: komplexy předchozího období mizí, nové nároky: škola
o genitální fáze: jsme řízeni sexuálním/ rozmnožovacím pudem
Psychologické směry
d) Analytická psychologie
- zakladatelem je Freudův žák Carl Gustav Jung, psycholog švýcarského původu
- osobnost rozděluje na:
o já: nejdůležitější část osobnosti
o osobní nevědomí: pudy, tendence, ... přispívají k vytváření komplexů, dokazuje se na asociačních testech
o kolektivní nevědomí: nemá základ v osobní zkušenosti, u všech lidí je přibližně stejné (dědičný odkaz – biologické) = archetypy (předobrazy, ideje věcí: archetyp boha, matky, animus a anima, archetyp smrti, kouzla, ...)
o nevědomí se projevuje v našich snech, fantazii
- typologie podle Junga: extrovert, introvert
- na Freudovi mu vadí: dogmatismus, používání hypnózy jako léčebné metody, řešení psychóz lobotomií, ...
- zakladatelem je Freudův žák Carl Gustav Jung, psycholog švýcarského původu
- osobnost rozděluje na:
o já: nejdůležitější část osobnosti
o osobní nevědomí: pudy, tendence, ... přispívají k vytváření komplexů, dokazuje se na asociačních testech
o kolektivní nevědomí: nemá základ v osobní zkušenosti, u všech lidí je přibližně stejné (dědičný odkaz – biologické) = archetypy (předobrazy, ideje věcí: archetyp boha, matky, animus a anima, archetyp smrti, kouzla, ...)
o nevědomí se projevuje v našich snech, fantazii
- typologie podle Junga: extrovert, introvert
- na Freudovi mu vadí: dogmatismus, používání hypnózy jako léčebné metody, řešení psychóz lobotomií, ...
Psychologické směry
b) Neobehaviorismus
- psychologický směr vznikající na základě behaviorismu v 30. letech 20. století
- překročil úzké zaměření behaviorismu přiznal, že v člověku je i něco, co dokáže podnět zpracovat (pudy, dědičnost, zkušenost) a že náš vztah k prostředí se nedá redukovat na pouhou S-R sekvenci, vytváří proto nové schéma vzniku reakce:
o stimul – organismus – reakce (S > O > R)
- stejně jako klasický behaviorismus, ale nebyl schopen vyčlenit psychologický obsah chování, ani ujasnit kritérium objektivnosti v psychologii, překonat biologismus a metodologickou primitivizaci lidského chování
- hlavní představitele: E. C. Tolmanem, C. L. Hullem
c) Hlubinná psychologie (psychoanalýza)
- zakladatelem tohoto směru je Sigmund Freud, vídeňský lékař českého původu; v 90. letech 19. století postupně vypracoval léčebnou metodu a později ucelený teoretický systém: PSYCHOANALÝZU
- název hlubinná psychologie vyjadřuje, že tento směr snaží proniknout do hluboko uložených prožitků člověka v jeho podvědomí
- metafyzická biologizace psychiky, za hnací sílu duševna považuje pudy
- věří, že všechny zážitky jsou důležité a že psychické a neurotické problémy mají základ v nevědomí; hlavním determinantem je podle Freuda sexuální pud (tzv. libido)
- psychologický směr vznikající na základě behaviorismu v 30. letech 20. století
- překročil úzké zaměření behaviorismu přiznal, že v člověku je i něco, co dokáže podnět zpracovat (pudy, dědičnost, zkušenost) a že náš vztah k prostředí se nedá redukovat na pouhou S-R sekvenci, vytváří proto nové schéma vzniku reakce:
o stimul – organismus – reakce (S > O > R)
- stejně jako klasický behaviorismus, ale nebyl schopen vyčlenit psychologický obsah chování, ani ujasnit kritérium objektivnosti v psychologii, překonat biologismus a metodologickou primitivizaci lidského chování
- hlavní představitele: E. C. Tolmanem, C. L. Hullem
c) Hlubinná psychologie (psychoanalýza)
- zakladatelem tohoto směru je Sigmund Freud, vídeňský lékař českého původu; v 90. letech 19. století postupně vypracoval léčebnou metodu a později ucelený teoretický systém: PSYCHOANALÝZU
- název hlubinná psychologie vyjadřuje, že tento směr snaží proniknout do hluboko uložených prožitků člověka v jeho podvědomí
- metafyzická biologizace psychiky, za hnací sílu duševna považuje pudy
- věří, že všechny zážitky jsou důležité a že psychické a neurotické problémy mají základ v nevědomí; hlavním determinantem je podle Freuda sexuální pud (tzv. libido)
Metody psychologie
5) Metody psychologie
- vědecké metody: umožňují rozvoj psychologie jako vědy, teorie psychologie
- diagnostické: slouží k rozborům problémů a léčení
Popis konkrétních metod
- pozorování:
zkoumané osoby pozorujeme, aniž bychom zasahovali do jejich projevů, činů, chování
introspekce (sebepozorování) x extrospekce (vnější projevy jiného jedince)
zúčastněné (jsme součástí pozorované skupiny) x nezúčastněné (sledujeme zvnějška osoby, skupinu)
- experiment:
uměle vytvořená situace, sledovaná a vyhodnocovaná psychologem
přirozený (v přirozených podmínkách) x laboratorní (v uměle vytvořených podmínkách)
- rozhovor/ sezení:
teoretický: slouží k získání informací o zkoumané osobě
praktický: slouží k určení diagnózy (psychologické sezení)
- biografické metody:
zkoumání denníků, dopisů, názorů, rozhovorů a výroků zkoumané osoby
- psychologické testy:
snaží se o přesné a objektivní posouzení individuálních charakteristik osobnosti
přímé testy (př. testy inteligence) x projekční testy (projektuje své vlastní prožívání, př. kreslení rodiny dítětem, ...)
- dotazníky:
soubory kladených otázek, které mají odhalit postoje zkoumané osoby a znaky jeho osoby
často se při odpovědi vybírá z alternativ
nevýhoda: dotazovaný nemusí odpovídat pravdivě
- vědecké metody: umožňují rozvoj psychologie jako vědy, teorie psychologie
- diagnostické: slouží k rozborům problémů a léčení
Popis konkrétních metod
- pozorování:
zkoumané osoby pozorujeme, aniž bychom zasahovali do jejich projevů, činů, chování
introspekce (sebepozorování) x extrospekce (vnější projevy jiného jedince)
zúčastněné (jsme součástí pozorované skupiny) x nezúčastněné (sledujeme zvnějška osoby, skupinu)
- experiment:
uměle vytvořená situace, sledovaná a vyhodnocovaná psychologem
přirozený (v přirozených podmínkách) x laboratorní (v uměle vytvořených podmínkách)
- rozhovor/ sezení:
teoretický: slouží k získání informací o zkoumané osobě
praktický: slouží k určení diagnózy (psychologické sezení)
- biografické metody:
zkoumání denníků, dopisů, názorů, rozhovorů a výroků zkoumané osoby
- psychologické testy:
snaží se o přesné a objektivní posouzení individuálních charakteristik osobnosti
přímé testy (př. testy inteligence) x projekční testy (projektuje své vlastní prožívání, př. kreslení rodiny dítětem, ...)
- dotazníky:
soubory kladených otázek, které mají odhalit postoje zkoumané osoby a znaky jeho osoby
často se při odpovědi vybírá z alternativ
nevýhoda: dotazovaný nemusí odpovídat pravdivě
Psychologické směry (psychologické přístupy)
6) Psychologické směry (psychologické přístupy)
a) Behaviorismus
- psychologický směr založený americkým psychologem J. B. Watsonem (založen 1913), který navazoval mimo jiné na výzkumy ruského fyziologa I. P. Pavlova
- behaviorismus ztotožňuje duševno s vědomím a chováním, definuje psychologii jako vědu o chování, ignoruje prožívání
- behaviorismus vychází z předpokladu, že základním prvkem zkoumání v psychologii má být pozorovatelné a měřitelné chování: úkolem psychologie je zkoumat jen vnější reakce (chování), vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejsou přístupny objektivnímu vědeckému zkoumání
- úkolem behavioristické psychologie je nalézt pravidelnost a zákonitost lidského a zvířecího chování v různých podmínkách: dospěli k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovědím na určité podněty:
o stimul vyvolá reakci/ odpověď (S > R)
- přeceňovali význam učení a výchovy, z psychologických metod využívali hl. pozorování
- prožívání, které se odehrává ve vědomí, v „černé schránce“, nepokládali za důležité a vůbec se jím nezabývali
Pavlov se zajímal o vedení vzruchu, druhy signálu a způsoby jimiž je naše neuronová síť zpracovává. Zjistil, že existují dva druhy podnětu, které nazval podmíněný a nepodmíněný podnět.
- Nepodmíněný podnět je takový, který vyvolává reakci organismu sám o sobě. Například u Pavlova byl organismem pes a nepodmíněným podnětem maso. Ukážeme-li psovi kus masa, máme zde ihned slinícího Pavlovova psa.
- Podmíněný podnět je takový, který sám o sobě žádnou reakci nevyvolá, ale spojíme-li jej těsně s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá i sám, původně neutrální podnět, reakci. Ta je ovšem podmíněná a musí být čas od času posilována nepodmíněnou odezvou, aby nevyhasla. Této koncepci se říká klasické podmiňování.
a) Behaviorismus
- psychologický směr založený americkým psychologem J. B. Watsonem (založen 1913), který navazoval mimo jiné na výzkumy ruského fyziologa I. P. Pavlova
- behaviorismus ztotožňuje duševno s vědomím a chováním, definuje psychologii jako vědu o chování, ignoruje prožívání
- behaviorismus vychází z předpokladu, že základním prvkem zkoumání v psychologii má být pozorovatelné a měřitelné chování: úkolem psychologie je zkoumat jen vnější reakce (chování), vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejsou přístupny objektivnímu vědeckému zkoumání
- úkolem behavioristické psychologie je nalézt pravidelnost a zákonitost lidského a zvířecího chování v různých podmínkách: dospěli k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovědím na určité podněty:
o stimul vyvolá reakci/ odpověď (S > R)
- přeceňovali význam učení a výchovy, z psychologických metod využívali hl. pozorování
- prožívání, které se odehrává ve vědomí, v „černé schránce“, nepokládali za důležité a vůbec se jím nezabývali
Pavlov se zajímal o vedení vzruchu, druhy signálu a způsoby jimiž je naše neuronová síť zpracovává. Zjistil, že existují dva druhy podnětu, které nazval podmíněný a nepodmíněný podnět.
- Nepodmíněný podnět je takový, který vyvolává reakci organismu sám o sobě. Například u Pavlova byl organismem pes a nepodmíněným podnětem maso. Ukážeme-li psovi kus masa, máme zde ihned slinícího Pavlovova psa.
- Podmíněný podnět je takový, který sám o sobě žádnou reakci nevyvolá, ale spojíme-li jej těsně s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá i sám, původně neutrální podnět, reakci. Ta je ovšem podmíněná a musí být čas od času posilována nepodmíněnou odezvou, aby nevyhasla. Této koncepci se říká klasické podmiňování.
Psychologické disciplíny
b) Speciální
- vycházejí z obecné psychologie, ale jejich předmět zkoumání je užší než u psychologických disciplín základních
- jejich poznatky přímo slouží základním disciplínám, které je syntetizují a zobecňují
o psycholingvistika: psychologie řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí
o zoopsychologie: zkoumá psychiku zvířat na různých stupních vývoje (od nejnižších stupňů až po lidoopy); na zvířatech kromě toho studuje i takové problémy, které na lidech z humánních důvodů studovat nelze; poskytuje materiál pro srovnávací psychologii, která srovnává psychiku zvířat a lidí
o biopsychologie: shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky
o farmakopsychologie: sleduje účinky chemických látek, léků, drog na psychiku
o psychofyziologie: se zabývá materiálním základem psychických jevů zejména mozkovými procesy, které jsou základem psychických jevů, charakterizujících člověka jako společenskou bytost
o diferenciální psychologie: psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi, vlastnostmi), dále inter-individuální rozdíly (např. mezi pohlavními, různými společenskými skupinami)
o psychometrie: se orientuje na konstrukci testů
- vycházejí z obecné psychologie, ale jejich předmět zkoumání je užší než u psychologických disciplín základních
- jejich poznatky přímo slouží základním disciplínám, které je syntetizují a zobecňují
o psycholingvistika: psychologie řeči, studuje vzájemné vztahy mezi myšlením a řečí
o zoopsychologie: zkoumá psychiku zvířat na různých stupních vývoje (od nejnižších stupňů až po lidoopy); na zvířatech kromě toho studuje i takové problémy, které na lidech z humánních důvodů studovat nelze; poskytuje materiál pro srovnávací psychologii, která srovnává psychiku zvířat a lidí
o biopsychologie: shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky
o farmakopsychologie: sleduje účinky chemických látek, léků, drog na psychiku
o psychofyziologie: se zabývá materiálním základem psychických jevů zejména mozkovými procesy, které jsou základem psychických jevů, charakterizujících člověka jako společenskou bytost
o diferenciální psychologie: psychologie studuje především rozložení a rozdíly mezi měřitelnými psychologickými jevy (schopnostmi, vlastnostmi), dále inter-individuální rozdíly (např. mezi pohlavními, různými společenskými skupinami)
o psychometrie: se orientuje na konstrukci testů
Psychologické disciplíny
c) Aplikované
- jsou takové typy psychologie, které využívají obecné psychologické teorie (poznatků základních psychologických disciplín), objevy a principy v oblastech praxe jako např. vzdělání, léčba psychicky nemocných, ...
o pedagogická psychologie: sleduje člověka v podmínkách výchovy, zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání; zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků
o poradenská psychologie: má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti; zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
o klinická psychologie: se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch; kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch; sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři, jevy nedokonalého přizpůsobení se jedince prostředí apod.
o forenzní (soudní) psychologie: používá v soudní praxi při zjišťování psychologic-kých zvláštností delikventa, při vyšetřování a posuzování výpovědí svědků apod.
o psychologie práce: studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon, vnitropodnikové posuzování a rozmísťování pracovníků, problémy racionalizace, otázky bezpečnosti práce, mezilidské vztahy na pracovišti apod.)
- jsou takové typy psychologie, které využívají obecné psychologické teorie (poznatků základních psychologických disciplín), objevy a principy v oblastech praxe jako např. vzdělání, léčba psychicky nemocných, ...
o pedagogická psychologie: sleduje člověka v podmínkách výchovy, zkoumá psychologické základy, činitele a zákonitosti výchovy, vyučování a vzdělávání; zaměřuje se i na osobnost a činnost učitele a na psychologickou analýzu výchovně vzdělávacích cílů a prostředků
o poradenská psychologie: má pomáhat jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj lidské osobnosti; zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím
o klinická psychologie: se zaměřuje na poznávání a diagnostiku psychických poruch a defektů z poruch; kliničtí psychologové spolupracují s lékaři při určování, předcházení a léčení psychických chorob a poruch; sledují postoje pacientů k chorobám, vztahy mezi pacienty a lékaři, jevy nedokonalého přizpůsobení se jedince prostředí apod.
o forenzní (soudní) psychologie: používá v soudní praxi při zjišťování psychologic-kých zvláštností delikventa, při vyšetřování a posuzování výpovědí svědků apod.
o psychologie práce: studuje psychologické aspekty (např. vliv pracovního prostředí na pracovní výkon, vnitropodnikové posuzování a rozmísťování pracovníků, problémy racionalizace, otázky bezpečnosti práce, mezilidské vztahy na pracovišti apod.)
Předmět zájmu psychologie, úkol – cíl psychologie
3) Předmět zájmu psychologie, úkol – cíl psychologie
Předmět zájmu psychologie
psychologie se zabývá především chováním a prožíváním člověka
o prožívání
soubor vnitřních psychických stavů a procesů
je subjektivní
prožívání je možné charakterizovat jako „tok vědomí“ (uskutečňuje se v čase, neustále plyne)
prožívání nezahrnuje celý duševní život člověka, pouze to, co vnímáme v přítomném čase (nyní)
o chování
řeč, reakce, činnosti, …
chování je vnější projev prožívání; to, jak se jeví duševní život člověka z pohledu jiné osoby
je to taková aktivita činnost jedince, která je pozorovatelná jinou osobou, nebo měřitelná
chování je souhrnem všech zjistitelných a měřitelných vnějších projevů, které jsou reakcemi na vnitřní nebo vnější podněty
Úkol – cíl psychologie
poznání lidí a duševních vlastností
působení na lidi (výchova, léčení psychických poruch, pomoc psychologa, reklama)
uspořádání věcí a podmínek, kde lidé žijí (barvy, prostředí ve školách, nemocnicích, ... organizace pracovního stolu, místa, ...)
zdokonalování systému řízení ve společnosti (přístup k podřízeným/ nadřízeným, zlepšování pracovních podmínek, umění motivovat)
poradenská činnost
realizace sociálně-politických programů
Předmět zájmu psychologie
psychologie se zabývá především chováním a prožíváním člověka
o prožívání
soubor vnitřních psychických stavů a procesů
je subjektivní
prožívání je možné charakterizovat jako „tok vědomí“ (uskutečňuje se v čase, neustále plyne)
prožívání nezahrnuje celý duševní život člověka, pouze to, co vnímáme v přítomném čase (nyní)
o chování
řeč, reakce, činnosti, …
chování je vnější projev prožívání; to, jak se jeví duševní život člověka z pohledu jiné osoby
je to taková aktivita činnost jedince, která je pozorovatelná jinou osobou, nebo měřitelná
chování je souhrnem všech zjistitelných a měřitelných vnějších projevů, které jsou reakcemi na vnitřní nebo vnější podněty
Úkol – cíl psychologie
poznání lidí a duševních vlastností
působení na lidi (výchova, léčení psychických poruch, pomoc psychologa, reklama)
uspořádání věcí a podmínek, kde lidé žijí (barvy, prostředí ve školách, nemocnicích, ... organizace pracovního stolu, místa, ...)
zdokonalování systému řízení ve společnosti (přístup k podřízeným/ nadřízeným, zlepšování pracovních podmínek, umění motivovat)
poradenská činnost
realizace sociálně-politických programů
Psychologické disciplíny
4) Psychologické disciplíny
- systém psychologických věd se člení do tří skupin věd:
o základní (teoretické) psychologické vědy: podávají základní popis a vysvětlení psychologických jevů, jejich třídění a vzájemné vztahy mezi nimi
o aplikované (užité) psychologické vědy: spojují poznatky základních disciplín s poznatky z různých oblastí života
o speciální psychologické vědy: vycházejí z obecné psychologie, úzký předmět
a) Základní
- mají nejobecnější charakter, postihují psychologické jevy z nejzákladnějších hledisek, umožňují rozvoj psychologie jako vědy
- ve skutečnosti navzájem spolupracují, až se překrývají
o obecná psychologie: zabývá se nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování řízeného psychikou; zkoumá to, co je všem lidem společné (myšlení, učení, paměť, ...) – principy psychických jevů
o vývojová psychologie: studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky; zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky, zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti
o psychologie osobnosti: zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti; syntetizuje získané psychologické poznatky o člověku jako celku; popisuje a vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
o dějiny psychologie: zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob
o psychopatologie: zkoumá psychické poruchy a nemoci, jejich druhy, vznik a vývoj
- systém psychologických věd se člení do tří skupin věd:
o základní (teoretické) psychologické vědy: podávají základní popis a vysvětlení psychologických jevů, jejich třídění a vzájemné vztahy mezi nimi
o aplikované (užité) psychologické vědy: spojují poznatky základních disciplín s poznatky z různých oblastí života
o speciální psychologické vědy: vycházejí z obecné psychologie, úzký předmět
a) Základní
- mají nejobecnější charakter, postihují psychologické jevy z nejzákladnějších hledisek, umožňují rozvoj psychologie jako vědy
- ve skutečnosti navzájem spolupracují, až se překrývají
o obecná psychologie: zabývá se nejzákladnějšími a nejobecnějšími poznatky o regulaci chování řízeného psychikou; zkoumá to, co je všem lidem společné (myšlení, učení, paměť, ...) – principy psychických jevů
o vývojová psychologie: studuje psychické zákonitosti sociální podmíněnosti (determinace) psychiky; zkoumá formující vliv společenských činitelů na utváření psychiky, zákonitosti vývoje duševního života od narození do smrti
o psychologie osobnosti: zkoumá strukturu, dynamiku a vývoj osobnosti; syntetizuje získané psychologické poznatky o člověku jako celku; popisuje a vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
o dějiny psychologie: zkoumají vývoj psychologického myšlení od nejstarších dob
o psychopatologie: zkoumá psychické poruchy a nemoci, jejich druhy, vznik a vývoj
Věcná a slovní definice psychologie
1) Věcná a slovní definice psychologie
- slovní definice psychologie:
o slovo psychologie je odvozeno z řeckých kořenů „psyché“ a „logos“ – psyché znamená mysl nebo také duše, logos znamená učení o, věda, slovo, …
- věcná definice psychologie:
o psychologie je přírodně společenská empirická věda, její hranice se prolínají s biologií, sociologií, filozofií, antropologií a kulturologií
o psychologie je věda, která se zabývá prožíváním a chováním člověka, snaží se předvídat, ovlivňovat, měnit a formovat člověka
Vznik psychologie
- psychologie jako samostatná věda vzniká v 2. polovině 19. století, dříve byla součástí filosofie, jako téměř všechny ostatní společenské vědy (např. politologie či sociologie), za zakladatele je považován Wilhelm Wundt (založil první psycho-fyzikální laboratoř)
- předvědecké období psychologie (před založením psychologie):
o antika: řešeni, je-li podstatou člověka duše nebo tělo
(Sokratés, Aristoteles, Platón)
o středověk:
Sv. Augustýn (myšlenka o čistotě duše)
René Déscartes (zkoumání vědomých myšlenkových pochodů)
John Locke (zkoumání asociací a částí vědomí)
- slovní definice psychologie:
o slovo psychologie je odvozeno z řeckých kořenů „psyché“ a „logos“ – psyché znamená mysl nebo také duše, logos znamená učení o, věda, slovo, …
- věcná definice psychologie:
o psychologie je přírodně společenská empirická věda, její hranice se prolínají s biologií, sociologií, filozofií, antropologií a kulturologií
o psychologie je věda, která se zabývá prožíváním a chováním člověka, snaží se předvídat, ovlivňovat, měnit a formovat člověka
Vznik psychologie
- psychologie jako samostatná věda vzniká v 2. polovině 19. století, dříve byla součástí filosofie, jako téměř všechny ostatní společenské vědy (např. politologie či sociologie), za zakladatele je považován Wilhelm Wundt (založil první psycho-fyzikální laboratoř)
- předvědecké období psychologie (před založením psychologie):
o antika: řešeni, je-li podstatou člověka duše nebo tělo
(Sokratés, Aristoteles, Platón)
o středověk:
Sv. Augustýn (myšlenka o čistotě duše)
René Déscartes (zkoumání vědomých myšlenkových pochodů)
John Locke (zkoumání asociací a částí vědomí)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)