Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Martin Buber - Já a ty, Kateřina Tyllerová (UČO 6854)

Člověk může použít jen dvě základní slovní dvojice ( které lze považovat za základní slova), a proto má dva možné postoje: postoj Já k Ty a postoj Já k Ono, případně On nebo Ona. Samotné Já není nic, protože člověk není na světě sám, Já se vyskytuje vždy ve vztahu k nějakému protějšku.

Já, které se vyskytuje v obou slovních dvojicích, je ale v každé z nich rozdílné. Ve vztahu Já-Ty lze Já považovat za osobu, stejně jako Ty. Proto v tomto vztahu může být Já vysloveno pouze celou bytostí. Ve vztahu k Ono už Já osobou není, protože Ono je v tomto případě pouze nějakým objektem. Tento vztah nemá osobní zaměření. Nemluvím zde k někomu, ale o někom nebo o něčem. Tato základní slova vyjadřují pouze poměry. Teprve jejich vyslovením začíná bytí toho, co vyjadřují.

Já nikdy neexistuje samo o sobě. Je vždy součástí dvojice Já-Ty nebo Já-Ono. Pokaždé, když člověk řekne Já, myslí jen Já, jako jednoho ze základních slov v určitém vztahu, do něhož následně vstupuje a zůstává v něm.

Předmětem oblasti slova Ono je nějaké „něco“. Tímto „něco“ vyjadřuji s pomocí sloves cestu k nějakému cíli: Dělám něco, chci něco, cítím něco,.... . To ale není celý život lidské bytosti. Ten se skládá i z jiných činností. Říše slova Ty má jiný základ. Ty je jasně definované, není v něm nějaké „něco“, protože každé něco má své další něco, stejně jako každé Ono sousedí s nějakým jiným Ono, atd. Ty s ničím jiným nesousedí, neskládá se z nějakých „něco“. Ty je samotné. Po vyslovení Ty se člověk dostává do vztahu.

Člověk poznává svět. Jeho zakoušením získává zkušenosti o věcech, poznává jejich vlastnosti, dozvídá se o jejich povaze. Touto formou ale poznává jen svět, jehož podstatou jsou Ono, On i Ona. I kdyby poznával i vnitřní „tajné“ složky všech věcí, které za svůj život pozná jen hrstka lidí, ani tím se nedostane do vztahu se světem. Pouhým poznáváním světa se nemůže dostat do vztahu s ním. Vztah totiž může být jedině vzájemný. Samotné zkoumání se světa vůbec nedotýká. Sám svět se poznávání vůbec neúčastní, jen se dává k dispozici, aby mohl být prozkoumán, ale nic mu to nepřináší.

Proto svět jako zkušenost, kterou poznáváme patří ke slovu Já-Ono. Základní slovo Já-Ty zakládá svět vztahu.Svět vztahu  se vyskytuje ve třech sférách.

Tou první je život s přírodou. Tento vztah se ale vytrácí kvůli tomu, že zde neexistuje verbální komunikace. Tento svět je mimo naši řeč. Nejblíže nám jsou živočichové, ti jediní jsou schopni nás vnímat zrakem, ale při oslovení vztah pomalu zaniká.
Život s lidmi je druhou sférou světa vztahu. Tento vztah je nepochybně oboustranný a má podobu řeči. Slovo Ty z dvojice Já-Ty můžeme používat a zároveň přijímat.
Poslední sférou je vztah s duchovním absolutnem. V tomto případě není vztah jasně rozpoznatelný, je částečně zakryt, ale i když  je mimo řeč, řeč z něho vzniká. I když není slyšet žádné Ty, tak cítíme, že nás někdo nebo něco oslovuje. A zároveň my na toto oslovení odpovídáme, i když nemůžeme vyřknout Ty. I v této sféře je ale vztah mimo naší řeč. Uvědomujeme si, že v každé sféře je tu něco okolo nás, a proto si uvědomujeme také vlastní bytí. A díky tomu, že kolem sebe pociťujeme nějaké Ty vytváříme si svůj vztah ve všech oblastech.