Mezopotámské písemnictví:
Sumerové v jižní Mezopotámii (z řečtiny = meziříčí) vynalezli klínové písmo. Toto písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný. Sumerové vytvořili cyklus epických básní Epos o Gilgamešovi (ze dvou třetin bůh, z jedné člověk, krutý vládce v Uruku; bohové stvoří Enkyda, aby ho v boji porazil, ale Gilgameš Enkyda porazí a spřítelí se; za odmítnutí bohyně Ištar zaplatí životem Enkydu, aby Gilgameš přišel o přítele; potom hledá nesmrtelnost, pak se stává nesmrtelným svým dílem a kolem uruku nechá vybudovat hradby).
Některé příběhy z Gilgameše například o potopě, ale také o stvoření světa nebo člověka převzali křesťané a učinili je součástí starého zákona.
Chammurapiho zákoník – také patří mezi mezopotámské památky
Egyptská kultura:
Nejstarší egyptské texty se datují asi od 3. tisíciletí a byly to nápisy v hrobkách. Byly to magické texty, které měly zajistit nebožtíkům klid a blahobyt. Později vznikají knihy rad do života, cestopisy, oslavné básně (Na Nil, Na Slunce), životopisy (Vlastní životopis Synuhetův – text papyru uchovaného v Berlínském muzeu posloužil finskému spisovateli Miku Waltarimu jako podklad pro světoznámý román Egypťan Synuhet).
Písmo bylo hieroglyfické obrázkové, psali na papyrus.
Malířství = hlava a nohy z profilu, oko a trup z anfasu (ze předu)
Nejznámější Cheopsova pyramida byla jedním ze sedmi divů světa a jako jediná se dochovala.
Hebrejské písemnictví:
Nejstarší památkou hebrejského písemnictví je hebrejská Bible. Je to soubor příběhů, které vznikaly po staletí a odráží se v nich politický a duchovní vývoj Palestiny od nejstarších dob. Křesťané později učinili tyto texty ve formě Starého zákona součástí křesťanské Bible a ovlivnily celou evropskou kulturu. Křesťanská Bible se skládá z Pěti knih Mojžíšových a ty obsahují např. vyprávění o stvoření světa, člověka a také obsahují smlouvu Mojžíše s Bohem, jejímž základem je Desatero přikázání.
Knihy proroků a další oddíly obsahují příběhy O Jóbovi, O Lotově ženě, O Davidu a Goliášovi.
Nový zákon:
Základem Nového zákona jsou čtyři evangelia: sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. První tři z nich, zvaná synoptická, zahrnují vyprávění o životě a skutcích zakladatele křesťanství Ježíše Krista.
Dovídáme se o jeho narození v Betlémě, o jeho matce Marii a pěstounu sv. Josefovi, o útěku svaté rodiny před nebezpečím ze strany krále Heroda. Ježíš byl jedním z posledních proroků Janem Křtitelem uznán za Spasitele – Mesiáše, jehož příchod předpověděli prorokové ve Starém zákoně. Ježíš Kristus měl zázračné schopnosti, projevené v době, kdy spolu se svými učedníky (apoštoly) putuje zemí a hlásá názory, založené na lásce a přesvědčení o rovnosti mezi lidmi. Po příchodu do Jeruzaléma je vládnoucími kněžími obžalován – zrada jednoho z apoštolů – Jidáše. Ježíš je ukřižován.
Nejstarší literární památky II.
Antické základy evropské literatury (8. století př. n. l. – 5. století n. l.)
Řecko, díky své výborné póze mohlo přijímat zkušenosti staroegyptské a mezopotámské kultury a přizpůsobovat si je. Přestože bylo Řecko Římem podmaněno mocensky, římská kultura byla přizpůsobením kultury starořecké. Protože Římané vytvořili velkou říši, rozšířili dědictví řecké kultury do celé západní i střední Evropy. Antické hodnoty až do 18. století přicházeli do těchto literatur prostřednictvím literatury latinské.
Řecká antika (8. století př. n. l. – 1. století př. n. l.)
- archaické období
- attické období
- helénistické období
1. Archaické období (8. – 6. století př. n. l.):
- nejstarší řeckou epiku představují 2 eposy: Ilias a Odyssea, jejichž autorem byl pravděpodobně slepý básník Homér.
Ilias
- líčí v průběhu 51 dní závěr bojů o Tróju (řecky Ílion).
Významnými postavami jsou: Agamemnon – velitel řeckých vojsk
Achilleus – udatný řecký bojovník
Patroklos – přítel, který v přestrojení bojuje za Achillea
Hektor – trójský hrdina
Achilleus pomstí Patroklovu smrt. Zabije Hektora a 9 dní ho nechá vláčet za svým vozem. V momentě, kdy je tělo Hektora předáno jeho otci Ilias končí.
Odyssea
- líčí dobytí Tróje a strastiplný návrat Odyssea na rodnou Ithaku. Protože se mu mstí Poseidón, jeho desetiletá cesta je strastiplná. Doma na něj čeká věrná manželka Pénelopé.
Homérovy eposy se nejprve předávali ústní formou:
Aiódové – byli to potulní pěvci;
- za pomoci hry na hudební nástroj šířili ústní lidovou slovesnost
Rapsódové – přednášeli literaturu
Anakreón – opěvoval svými verši radost ze života, víno, ženy, zpěv
Sapfó (Lesbos) – opěvovala mj. lásku ženy k ženě
V 6. století př. n. l. vzniká žánr bajka = Ezop
2. Attické období (5. – 4. století př. n. l.):
- vzniká starořecké drama, próza, filosofie, řečnictví, dějepisectví a přírodní vědy.
Období se jmenuje podle kraje Atika, jehož centrem byli Athény. Drama vzniklo z oslav boha Dionýsa. Nejprve to byl jen zpěv a tanec lidí v kozlích kůžích, později přichází i mluvené slovo. Hráli jen muži (v maskách a na vysokých podpatcích).
Vzniká jak tragédie tak komedie. Řekové měli raději tragédie, proto se při slavnostech hrály 3 dny tragédie a 1 den komedie. Hrálo se pod širým nebem, jeviště bylo kruhové, hlediště půlkruhové. Nejkrásnější zachované řecké divadlo je v Epidualu. Vedle herců účinkoval na jevišti i tzv. chór – skupina herců, kteří zasahovali do děje a divákům vysvětlovali o co ve hře jde. Zachovávala se teorie 3 jednot:
jednota místa
jednota času (pouze 24 hodin)
jednota děje
Řecko, díky své výborné póze mohlo přijímat zkušenosti staroegyptské a mezopotámské kultury a přizpůsobovat si je. Přestože bylo Řecko Římem podmaněno mocensky, římská kultura byla přizpůsobením kultury starořecké. Protože Římané vytvořili velkou říši, rozšířili dědictví řecké kultury do celé západní i střední Evropy. Antické hodnoty až do 18. století přicházeli do těchto literatur prostřednictvím literatury latinské.
Řecká antika (8. století př. n. l. – 1. století př. n. l.)
- archaické období
- attické období
- helénistické období
1. Archaické období (8. – 6. století př. n. l.):
- nejstarší řeckou epiku představují 2 eposy: Ilias a Odyssea, jejichž autorem byl pravděpodobně slepý básník Homér.
Ilias
- líčí v průběhu 51 dní závěr bojů o Tróju (řecky Ílion).
Významnými postavami jsou: Agamemnon – velitel řeckých vojsk
Achilleus – udatný řecký bojovník
Patroklos – přítel, který v přestrojení bojuje za Achillea
Hektor – trójský hrdina
Achilleus pomstí Patroklovu smrt. Zabije Hektora a 9 dní ho nechá vláčet za svým vozem. V momentě, kdy je tělo Hektora předáno jeho otci Ilias končí.
Odyssea
- líčí dobytí Tróje a strastiplný návrat Odyssea na rodnou Ithaku. Protože se mu mstí Poseidón, jeho desetiletá cesta je strastiplná. Doma na něj čeká věrná manželka Pénelopé.
Homérovy eposy se nejprve předávali ústní formou:
Aiódové – byli to potulní pěvci;
- za pomoci hry na hudební nástroj šířili ústní lidovou slovesnost
Rapsódové – přednášeli literaturu
Anakreón – opěvoval svými verši radost ze života, víno, ženy, zpěv
Sapfó (Lesbos) – opěvovala mj. lásku ženy k ženě
V 6. století př. n. l. vzniká žánr bajka = Ezop
2. Attické období (5. – 4. století př. n. l.):
- vzniká starořecké drama, próza, filosofie, řečnictví, dějepisectví a přírodní vědy.
Období se jmenuje podle kraje Atika, jehož centrem byli Athény. Drama vzniklo z oslav boha Dionýsa. Nejprve to byl jen zpěv a tanec lidí v kozlích kůžích, později přichází i mluvené slovo. Hráli jen muži (v maskách a na vysokých podpatcích).
Vzniká jak tragédie tak komedie. Řekové měli raději tragédie, proto se při slavnostech hrály 3 dny tragédie a 1 den komedie. Hrálo se pod širým nebem, jeviště bylo kruhové, hlediště půlkruhové. Nejkrásnější zachované řecké divadlo je v Epidualu. Vedle herců účinkoval na jevišti i tzv. chór – skupina herců, kteří zasahovali do děje a divákům vysvětlovali o co ve hře jde. Zachovávala se teorie 3 jednot:
jednota místa
jednota času (pouze 24 hodin)
jednota děje
Nejstarší literární památky III.
Za zakladatele řeckého dramatu je považován Aischylos – trilogie Oresteia – Agamemnon se vrací z Trójské války a jeho manželka Klytaimestra ho se svým milencem zabije. Orestes mstí vraždu otce a matku i s milencem zabije. Trpí za to výčitkami.
Sofoklés:
Král Oidipus – základní myšlenka – osudu se člověk nikdy nevyhne. Oidipovi je při narození předpovězeno, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou. Rodiče se ho chtějí zbavit, ale náhodou se dostává do sousedního království, kde je vychován. Jako dospělý v náhodném souboji zabije svého otce, aniž tušil, že je to jeho otec, a když uhodne hádanku sfingy osvobodí tím město Théby od její nadvlády a za odměnu dostává ruku královny aniž tuší, že je to jeho matka. Když vyjde pravda najevo oslepí se a odchází do Théb.
- fatalismus = bezmezná víra v osud
- oidipovský komplex = přehnaná fixovanost na rodiče opačného pohlaví a žárlivost
směrem k rodiči stejného pohlaví
Antigona – dcera Oidipa a Iokasté
Antigona chce pohřbít oba dva své bratry, kteří padli v bratrovražedném souboji. Vládce Kreón však dovolí pohřbít jen jednoho z nich. Antigona se rozhodne, že neuposlechne pomíjivého pozemského rozkazu vládce, ale rozhodne se pro vyšší mravní zákon, který jí přikazuje do posvátné půdy se všemi náležitostmi pohřbít oba své bratry. Je za to zazděna. Syn Kreonta, když se o její smrti dozví, spáchá sebevraždu. Jeho matka spáchá sebevraždu, když se dozví o smrti svého syna. Když vidí, co způsobil, prosí zdrcený Kreón bohy, aby ho zbavili života.
Elektra
Euripidés:
Médea – byla Barbarka, Jáson Řek. Jáson se zamiluje do jiné, do Řekyně. Podle řeckých zákonů může být sňatek s Barbarkou prohlášen za neplatný. Médea naoko přeje nové nevěstě vše nejlepší a nechá jí ušít svatební šaty, které však napustí hořlavinou. Aby byla pomsta za zradu co nejsilnější, usmrtí svoje dvě děti.
Aristofanés:
- komedie byly psány ze současnosti, zatímco tragédie byly psány na náměty z mytologie
DĚJEPISECTVÍ:
Hérodotos – psal o řeckoperských válkách; hlavně se snažil psát poutavě, ne úplně popravdě
Thúkydidés – historia magistra vitae (historie je učitelkou života)
ŘEČNICTVÍ:
Démosthénes – filipiky – krátké útočné satirické řeči proti Filipu Makedonskému
FILOZOFIE:
Sokrates – „Vím, že nic nevím“
- Jeho nejvýznamnějším žákem byl Platón
Platón – šířil Sokratovy myšlenky – Dialogy se Sokratem
- napsal filozofická pojednání O Lásce, O Kráse. Tvrdí, že kráse je tehdy, když je
krása duševní na úrovni s krásou fyzickou.
- autor ústavy
Aristoteles – největší filozof starověku
- „Poznej sám sebe“
- je autorem spisu Poetika – spis o básnickém umění;rozpracoval teorii 3 jednot
v dramatu
Rétorika – spis o řečnickém umění
Fyzika – spis o všem hmotném
Metafyzika – spis o všem nehmotném
MATEMATIKA A FYZIKA:
Thalés
Pythagorus
Sofoklés:
Král Oidipus – základní myšlenka – osudu se člověk nikdy nevyhne. Oidipovi je při narození předpovězeno, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou. Rodiče se ho chtějí zbavit, ale náhodou se dostává do sousedního království, kde je vychován. Jako dospělý v náhodném souboji zabije svého otce, aniž tušil, že je to jeho otec, a když uhodne hádanku sfingy osvobodí tím město Théby od její nadvlády a za odměnu dostává ruku královny aniž tuší, že je to jeho matka. Když vyjde pravda najevo oslepí se a odchází do Théb.
- fatalismus = bezmezná víra v osud
- oidipovský komplex = přehnaná fixovanost na rodiče opačného pohlaví a žárlivost
směrem k rodiči stejného pohlaví
Antigona – dcera Oidipa a Iokasté
Antigona chce pohřbít oba dva své bratry, kteří padli v bratrovražedném souboji. Vládce Kreón však dovolí pohřbít jen jednoho z nich. Antigona se rozhodne, že neuposlechne pomíjivého pozemského rozkazu vládce, ale rozhodne se pro vyšší mravní zákon, který jí přikazuje do posvátné půdy se všemi náležitostmi pohřbít oba své bratry. Je za to zazděna. Syn Kreonta, když se o její smrti dozví, spáchá sebevraždu. Jeho matka spáchá sebevraždu, když se dozví o smrti svého syna. Když vidí, co způsobil, prosí zdrcený Kreón bohy, aby ho zbavili života.
Elektra
Euripidés:
Médea – byla Barbarka, Jáson Řek. Jáson se zamiluje do jiné, do Řekyně. Podle řeckých zákonů může být sňatek s Barbarkou prohlášen za neplatný. Médea naoko přeje nové nevěstě vše nejlepší a nechá jí ušít svatební šaty, které však napustí hořlavinou. Aby byla pomsta za zradu co nejsilnější, usmrtí svoje dvě děti.
Aristofanés:
- komedie byly psány ze současnosti, zatímco tragédie byly psány na náměty z mytologie
DĚJEPISECTVÍ:
Hérodotos – psal o řeckoperských válkách; hlavně se snažil psát poutavě, ne úplně popravdě
Thúkydidés – historia magistra vitae (historie je učitelkou života)
ŘEČNICTVÍ:
Démosthénes – filipiky – krátké útočné satirické řeči proti Filipu Makedonskému
FILOZOFIE:
Sokrates – „Vím, že nic nevím“
- Jeho nejvýznamnějším žákem byl Platón
Platón – šířil Sokratovy myšlenky – Dialogy se Sokratem
- napsal filozofická pojednání O Lásce, O Kráse. Tvrdí, že kráse je tehdy, když je
krása duševní na úrovni s krásou fyzickou.
- autor ústavy
Aristoteles – největší filozof starověku
- „Poznej sám sebe“
- je autorem spisu Poetika – spis o básnickém umění;rozpracoval teorii 3 jednot
v dramatu
Rétorika – spis o řečnickém umění
Fyzika – spis o všem hmotném
Metafyzika – spis o všem nehmotném
MATEMATIKA A FYZIKA:
Thalés
Pythagorus
Nejstarší literární památky IV.
3. Helénistické období (4. – 1. století př. n. l.):
V tomto období řecká kultura zakořenila na územích dobitých Alexandrem Velikým. Centrem kultury se stala Alexandrie, ve které byla tehdy velká slavná knihovna, která obsahovala literární památky všech kultur a také naučné spisy. Existovala asi 300 let a poté při velkém požáru shořela, za vlády Marka Antonia. V literatuře v té době mnoho nového nevzniká, příznačný je však odklon tématiky od mýtů a božstev a naopak soustředění se na běžné, každodenní lidské problémy. To je typické pro tzv. novou komedii, jejímž představitelem byl Menandros.
Novým žánrem, který v tomto období vzniká, je idyla (zobrazuje lásku milenců vždy zasazenou do ideálního vesnického prostředí). Představitelem byl Theokritos.
Dále se rozvíjí přírodní vědy – Euklidés, Archimedés
Římská antika (3. století př. n. l. – 5. století n. l.)
- staré období
- klasické období
- postklasické období
1. Staré období (3. – 2. století př. n. l.):
Římská literatura není zdaleka tak bohatá jako řecká. Začíná překlady z řečtiny do latiny. Není zdaleka tak původní jako řecká literatura, ale její význam spočívá v tom, že se k nám prostřednictvím latiny dostaly antické řecké památky.
V Římě byla velmi oblíbená komedie. Nejvýznamnějším autorem komedií byl Titus Maccius Plautus. Ve svých hrách zachycuje obyčejné lidi se všemi chybami. Jeho typy byly např. vychloubačný voják, lakomý člověk, zlý tatík, který nepřál mladým a lásce nebo mazaný otrok.
Jeho hry – Vychloubačný voják
Lišák Pseudolus
Komedie o hrnci
Z jeho komedií později vyšli Shakespeare a Moliére.
2. Klasické období (1. století př. n. l.):
Rozvíjí se řečnictví. Za největšího řečníka všech dob byl považován Cicero. Jeho řeč vynikala logikou, pečlivostí stylu, řečnickými otázkami. Jeho latina byla považována za vzor dokonalosti. Pravým opakem byl Caesar, který napsal Zápisky o válce Galské a jehož sloh byl velmi strohý.
V tomto období řecká kultura zakořenila na územích dobitých Alexandrem Velikým. Centrem kultury se stala Alexandrie, ve které byla tehdy velká slavná knihovna, která obsahovala literární památky všech kultur a také naučné spisy. Existovala asi 300 let a poté při velkém požáru shořela, za vlády Marka Antonia. V literatuře v té době mnoho nového nevzniká, příznačný je však odklon tématiky od mýtů a božstev a naopak soustředění se na běžné, každodenní lidské problémy. To je typické pro tzv. novou komedii, jejímž představitelem byl Menandros.
Novým žánrem, který v tomto období vzniká, je idyla (zobrazuje lásku milenců vždy zasazenou do ideálního vesnického prostředí). Představitelem byl Theokritos.
Dále se rozvíjí přírodní vědy – Euklidés, Archimedés
Římská antika (3. století př. n. l. – 5. století n. l.)
- staré období
- klasické období
- postklasické období
1. Staré období (3. – 2. století př. n. l.):
Římská literatura není zdaleka tak bohatá jako řecká. Začíná překlady z řečtiny do latiny. Není zdaleka tak původní jako řecká literatura, ale její význam spočívá v tom, že se k nám prostřednictvím latiny dostaly antické řecké památky.
V Římě byla velmi oblíbená komedie. Nejvýznamnějším autorem komedií byl Titus Maccius Plautus. Ve svých hrách zachycuje obyčejné lidi se všemi chybami. Jeho typy byly např. vychloubačný voják, lakomý člověk, zlý tatík, který nepřál mladým a lásce nebo mazaný otrok.
Jeho hry – Vychloubačný voják
Lišák Pseudolus
Komedie o hrnci
Z jeho komedií později vyšli Shakespeare a Moliére.
2. Klasické období (1. století př. n. l.):
Rozvíjí se řečnictví. Za největšího řečníka všech dob byl považován Cicero. Jeho řeč vynikala logikou, pečlivostí stylu, řečnickými otázkami. Jeho latina byla považována za vzor dokonalosti. Pravým opakem byl Caesar, který napsal Zápisky o válce Galské a jehož sloh byl velmi strohý.
Nejstarší literární památky V.
FILOZOFIE:
V Římě vynikaly dvě filozofické školy. První z nich byli epikurejci (Epikuros) a kladli důraz na vědění, sebevzdělávání, sebevědomí a na pocit zodpovědnosti za své chování.
Druhou školu tvořili stoikové (stoa = sloup). Rozlišovali věci v životě na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Neovlivnitelným se netrápili. Kladli důraz na vnitřní vyrovnanost člověka.
POEZIE:
Catullus – odi et amo (nenávidím a miluji)
- psal poezii, ve které se neustále střídá nenávist a láska
Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.)
- nejnadanější básník všech dob. Sám o sobě řekl: „Cokol zkoušel jsem kdy napsat, pokaždé napsal jsem verš!“ Tématem jeho poezie je analýza milostného vztahu ve všech jeho podobách a sbírky veršů o lásce.
Díla: Umění milovat
Lásky
Jeho vrcholným dílem byly Proměny. Je to přepracovaných 250 římských a řeckých bájí, ve kterých vždycky dochází k nějaké proměně. Př. Daidalos a Ikaros.
Byl odsouzen za nemravnou poezii a donucen žít ve vyhnanství v Konstanci.
Publius Vergilius Maro (70 př. n. l. – 19 n. l.)
Aeneas, který se vrací (hrdina trójské války) z války a založí město Řím.
Za středověku byla tato skladba velmi ceněna Křesťany, protože předvídá narození chlapce, který lidstvu přinese zlatý věk.
Horacius – Maecaenas
3. Postklasické období (1. století n. l. – 476 n. l.):
Výraznou osobností tohoto období byl Seneka. Byl to básník, prozaik, dramatik, filozof a politik. Získal v Římě všestranné vzdělání. Za císaře Claudia musel odejít do vyhnanství. Na podmět 2. Claudiovy manželky Agripiny se vrátil a stal se vychovatelem jejího syna Nera. Ze začátku Nerovy vlády byl spoluvládcem, ale poté, co nechal Nero zavraždit svoji matku, účastnil se spiknutí proti němu, byl však odhalen a přinucen spáchat sebevraždu. Učinil tak se stoickým klidem. Napsal pojednání o duševním klidu.
Petronius – pracoval u Nera jako tvz. Arbiter elegantiarum (poradce ve věcech vkusu).
- napsal Satirikon
Básníci Iuvenalis a Martialis psali epigramy.
Tacitus – psal historické spisy, z nichž nejznámějším je Germánie, kde popisuje národ mladý,
Silný, který by mohl být ostatním nebezpečný
- História – pojednání o zlomku 30 let dějin Říma
V Římě vynikaly dvě filozofické školy. První z nich byli epikurejci (Epikuros) a kladli důraz na vědění, sebevzdělávání, sebevědomí a na pocit zodpovědnosti za své chování.
Druhou školu tvořili stoikové (stoa = sloup). Rozlišovali věci v životě na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Neovlivnitelným se netrápili. Kladli důraz na vnitřní vyrovnanost člověka.
POEZIE:
Catullus – odi et amo (nenávidím a miluji)
- psal poezii, ve které se neustále střídá nenávist a láska
Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 18 n. l.)
- nejnadanější básník všech dob. Sám o sobě řekl: „Cokol zkoušel jsem kdy napsat, pokaždé napsal jsem verš!“ Tématem jeho poezie je analýza milostného vztahu ve všech jeho podobách a sbírky veršů o lásce.
Díla: Umění milovat
Lásky
Jeho vrcholným dílem byly Proměny. Je to přepracovaných 250 římských a řeckých bájí, ve kterých vždycky dochází k nějaké proměně. Př. Daidalos a Ikaros.
Byl odsouzen za nemravnou poezii a donucen žít ve vyhnanství v Konstanci.
Publius Vergilius Maro (70 př. n. l. – 19 n. l.)
Aeneas, který se vrací (hrdina trójské války) z války a založí město Řím.
Za středověku byla tato skladba velmi ceněna Křesťany, protože předvídá narození chlapce, který lidstvu přinese zlatý věk.
Horacius – Maecaenas
3. Postklasické období (1. století n. l. – 476 n. l.):
Výraznou osobností tohoto období byl Seneka. Byl to básník, prozaik, dramatik, filozof a politik. Získal v Římě všestranné vzdělání. Za císaře Claudia musel odejít do vyhnanství. Na podmět 2. Claudiovy manželky Agripiny se vrátil a stal se vychovatelem jejího syna Nera. Ze začátku Nerovy vlády byl spoluvládcem, ale poté, co nechal Nero zavraždit svoji matku, účastnil se spiknutí proti němu, byl však odhalen a přinucen spáchat sebevraždu. Učinil tak se stoickým klidem. Napsal pojednání o duševním klidu.
Petronius – pracoval u Nera jako tvz. Arbiter elegantiarum (poradce ve věcech vkusu).
- napsal Satirikon
Básníci Iuvenalis a Martialis psali epigramy.
Tacitus – psal historické spisy, z nichž nejznámějším je Germánie, kde popisuje národ mladý,
Silný, který by mohl být ostatním nebezpečný
- História – pojednání o zlomku 30 let dějin Říma
Válka v literatuře I.
Válka v literatuře
• 1. a 2. sv. válka ve světové literatuře
Autory, kteří 1. sv. válku nejen zachytili ve svých dílech, ale i sami prožili, řadíme do tzv. ztracené generace. Jejich tvorba vyjadřuje autobiograficky pocity vojáků, kteří byli takřka ze školy odveleni na frontu. Pokud se vrátili, často zmrzačeni, domů, jen těžko hledají uplatnění a nový smysl svého života.
Erich Maria Remarque (1897 - 1971)
K této generaci patří německý protimilitaristický spisovatel Erich Maria Remarque. I on byl jako 19- letý odvelen do války, na západní frontu.
Právě zážitky odtud ho inspirovaly k napsání jeho prvního románu, ironicky nazvaného Na západní frontě klid. Vypráví příběh sedmi studentů, kteří, zfanatizováni svým nacionalistickým učitelem, nastupují po krátkém výcviku do frontových zákopů. Zde ale rychle ztrácejí všechny iluze, hned díky despotickému poddůstojníkovi Himmelstossovi. Nebojují za vlast, jak jim to namlouvala propaganda, ale za záchranu vlastního života. Největším uměním je sehnat trochu jídla navíc a umět se vyhnout největšímu nebezpečí. Jen jeden z nich to všechno přežije, ostatní padnou v poziční válce, ve které se "nic neděje". Děj je líčen z pohledu hlavní postavy a válečné útrapy popisuje až naturalisticky, jen jako fakta, bez výslovných charakteristik.
Hned po vydání této knihy roku 1928 se Remarque stal světoznámým spisovatelem, a román byl brzy zfilmován. Stal se ale také terčem prudké kritiky, zejména ze strany sílící fašistické pravice.
Později vydává také volné pokračování, Cestu zpět, kde líčí osudy vojáků vracejících se z války. Nakonec je donucen k odchodu z Německa a svá další díla píše už v emigraci ve Švýcarsku a v USA.
Ve Třech kamarádech Remarque vypráví příběh tří přátel, příslušníků ztracené generace, v Německu po 1. sv. válce, v době hospodářské krize a nezaměstnanosti. Poznamenáni válečnými zážitky, nedokáží se přizpůsobit normálnímu životu a svůj výdělek utrácejí v baru.
Vítězný oblouk zpodobňuje život německých emigrantů v Paříži. Do jednoho z nacistických koncentračních táborů umístil Remarque děj dalšího románu, Jiskra života. Osudy německého vojáka ve 2. sv. válce, který se z ruské fronty dostává zpět domů, zemi ale nachází zničenou bombardováním, popisuje v románě Čas žít, čas umírat.
V Černém obelisku se autor inspiroval vlastními zkušenostmi, a popsal život spolumajitele obchodu s náhrobky v době krize po 1. svět. válce. Inflace zde prohlubuje rozdíly mezi lidmi, zatímco úspory prostých lidí mizí, obchodníci a spekulanti bohatnou.
• 1. a 2. sv. válka ve světové literatuře
Autory, kteří 1. sv. válku nejen zachytili ve svých dílech, ale i sami prožili, řadíme do tzv. ztracené generace. Jejich tvorba vyjadřuje autobiograficky pocity vojáků, kteří byli takřka ze školy odveleni na frontu. Pokud se vrátili, často zmrzačeni, domů, jen těžko hledají uplatnění a nový smysl svého života.
Erich Maria Remarque (1897 - 1971)
K této generaci patří německý protimilitaristický spisovatel Erich Maria Remarque. I on byl jako 19- letý odvelen do války, na západní frontu.
Právě zážitky odtud ho inspirovaly k napsání jeho prvního románu, ironicky nazvaného Na západní frontě klid. Vypráví příběh sedmi studentů, kteří, zfanatizováni svým nacionalistickým učitelem, nastupují po krátkém výcviku do frontových zákopů. Zde ale rychle ztrácejí všechny iluze, hned díky despotickému poddůstojníkovi Himmelstossovi. Nebojují za vlast, jak jim to namlouvala propaganda, ale za záchranu vlastního života. Největším uměním je sehnat trochu jídla navíc a umět se vyhnout největšímu nebezpečí. Jen jeden z nich to všechno přežije, ostatní padnou v poziční válce, ve které se "nic neděje". Děj je líčen z pohledu hlavní postavy a válečné útrapy popisuje až naturalisticky, jen jako fakta, bez výslovných charakteristik.
Hned po vydání této knihy roku 1928 se Remarque stal světoznámým spisovatelem, a román byl brzy zfilmován. Stal se ale také terčem prudké kritiky, zejména ze strany sílící fašistické pravice.
Později vydává také volné pokračování, Cestu zpět, kde líčí osudy vojáků vracejících se z války. Nakonec je donucen k odchodu z Německa a svá další díla píše už v emigraci ve Švýcarsku a v USA.
Ve Třech kamarádech Remarque vypráví příběh tří přátel, příslušníků ztracené generace, v Německu po 1. sv. válce, v době hospodářské krize a nezaměstnanosti. Poznamenáni válečnými zážitky, nedokáží se přizpůsobit normálnímu životu a svůj výdělek utrácejí v baru.
Vítězný oblouk zpodobňuje život německých emigrantů v Paříži. Do jednoho z nacistických koncentračních táborů umístil Remarque děj dalšího románu, Jiskra života. Osudy německého vojáka ve 2. sv. válce, který se z ruské fronty dostává zpět domů, zemi ale nachází zničenou bombardováním, popisuje v románě Čas žít, čas umírat.
V Černém obelisku se autor inspiroval vlastními zkušenostmi, a popsal život spolumajitele obchodu s náhrobky v době krize po 1. svět. válce. Inflace zde prohlubuje rozdíly mezi lidmi, zatímco úspory prostých lidí mizí, obchodníci a spekulanti bohatnou.
Válka v literatuře II.
Ernest Hemingway (1898 - 1961)
Mezi příslušníky ztracené generace můžeme zařadit i amerického prozaika a novináře Ernesta Hemingwaye. Stejně jako Remarque se i Hemingway inspiruje zážitky z války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn. Přidává k tomu zkušenosti z jeho zálib v lovectví a rybolovu.
Osobní zkušenosti z italské fronty vložil do románů Fiesta a Sbohem armádo. V obou válečné útrapy hrdinů prokládá jejich hledáním jistoty v milostném vztahu.
Události španělské občanské války mu posloužily jako námět k jeho nejslavnějšímu románu, Komu zvoní hrana. Hlavním hrdinou je Američan Robert Jordan, který se přes své pochybnosti účastní partyzánské snahy o vyhození mostu do povětří. Záměr se podaří, ale Jordan se ocitá tváří v tvář smrti.
Narozdíl od předchozích děl zde Hemingway válku zcela neodsuzuje, vyzdvihuje naopak hrdinovu odhodlanost bojovat za svobodu.
Své lovecké zážitky zachytil kromě cestopisu Zelené pahorky africké zejména v novele Stařec a moře. Vypráví příběh starého rybáře Santiaga, kterému se dlouhou dobu v lovu nedaří, a tak vydává na dlouhou výpravu na moře. Podaří se mu s velkým úsilím ulovit obrovskou rybu marlin, než ji však dotáhne za svým člunem do přístavu, o úlovek ho připraví žraloci a do přístavu se vrátí jen s kostrou. Přesto to není jeho porážka, Hemingway oceňuje jeho statečnou snahu dosáhnout svého cíle. Oslavuje tím věčný zápas člověka se světem a s přírodou, který je třeba nevzdávat, i když je předem prohraný.
Za své dílo byl Hemingway roku 1954 oceněn Nobelovou cenou.
Arnold Zweig (1887 - 1968)
Za své protiválečné a protifašistické dílo byl pronásledován i další německý autor, Arnold Zweig. Své romány chtěl shrnout do osmidílného (nakonec jen 6 románů) cyklu Velká válka bílých mužů.
První z nich, Spor o seržanta Gríšu, je tragickým příběhem ruského zajatce za 1. sv. války. Dalšími romány cyklu jsou díla Mladá žena z roku 1914, Výchova před Verdunem, Příměří, Nastolení krále a Čas je zralý(na 2. sv. válku).
Společným námětem je vtažení indiferentního člověka do válečného dění, což dokládá na autobiografické postavě spisovatele Bertina.
Romain Rolland (1866 - 1944)Kontrast mezi válkou a láskou dvou mladých lidí zachytil francouzský prozaik Romain Rolland. V jedné z jeho novel Petr a Lucie má jejich milostný příběh právě díky válce tragický konec.
Mezi příslušníky ztracené generace můžeme zařadit i amerického prozaika a novináře Ernesta Hemingwaye. Stejně jako Remarque se i Hemingway inspiruje zážitky z války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn. Přidává k tomu zkušenosti z jeho zálib v lovectví a rybolovu.
Osobní zkušenosti z italské fronty vložil do románů Fiesta a Sbohem armádo. V obou válečné útrapy hrdinů prokládá jejich hledáním jistoty v milostném vztahu.
Události španělské občanské války mu posloužily jako námět k jeho nejslavnějšímu románu, Komu zvoní hrana. Hlavním hrdinou je Američan Robert Jordan, který se přes své pochybnosti účastní partyzánské snahy o vyhození mostu do povětří. Záměr se podaří, ale Jordan se ocitá tváří v tvář smrti.
Narozdíl od předchozích děl zde Hemingway válku zcela neodsuzuje, vyzdvihuje naopak hrdinovu odhodlanost bojovat za svobodu.
Své lovecké zážitky zachytil kromě cestopisu Zelené pahorky africké zejména v novele Stařec a moře. Vypráví příběh starého rybáře Santiaga, kterému se dlouhou dobu v lovu nedaří, a tak vydává na dlouhou výpravu na moře. Podaří se mu s velkým úsilím ulovit obrovskou rybu marlin, než ji však dotáhne za svým člunem do přístavu, o úlovek ho připraví žraloci a do přístavu se vrátí jen s kostrou. Přesto to není jeho porážka, Hemingway oceňuje jeho statečnou snahu dosáhnout svého cíle. Oslavuje tím věčný zápas člověka se světem a s přírodou, který je třeba nevzdávat, i když je předem prohraný.
Za své dílo byl Hemingway roku 1954 oceněn Nobelovou cenou.
Arnold Zweig (1887 - 1968)
Za své protiválečné a protifašistické dílo byl pronásledován i další německý autor, Arnold Zweig. Své romány chtěl shrnout do osmidílného (nakonec jen 6 románů) cyklu Velká válka bílých mužů.
První z nich, Spor o seržanta Gríšu, je tragickým příběhem ruského zajatce za 1. sv. války. Dalšími romány cyklu jsou díla Mladá žena z roku 1914, Výchova před Verdunem, Příměří, Nastolení krále a Čas je zralý(na 2. sv. válku).
Společným námětem je vtažení indiferentního člověka do válečného dění, což dokládá na autobiografické postavě spisovatele Bertina.
Romain Rolland (1866 - 1944)Kontrast mezi válkou a láskou dvou mladých lidí zachytil francouzský prozaik Romain Rolland. V jedné z jeho novel Petr a Lucie má jejich milostný příběh právě díky válce tragický konec.
Válka v literatuře III.
Henri Barbusse (1873 - 1935)
Podobně jako Rolland zapůsobil Henri Barbusse svým ostře kritickým románem Oheň, s podtitulem Deník bojového družstva. V něm s dokumentární přesností , bez hlavního hrdiny, vylíčil osudy obyčejných vojáků.
• Válka v české literatuře
Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Zcela z jiného úhlu válku popsal a kritizoval Jaroslav Hašek.
Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, po neúspěšných studiích na gymnáziu vystudoval obchodní akademii. Vydává se bojovat na Balkán, pak se toulá po Evropě jako bohém a anarchista. Po návratu domů se stává šéfredaktorem Světa zvířat. Jako mystifikaci zakládá při rakouskouherských volbách s přáteli Stranu mírného pokroku v mezích zákona a pak po hospodách parodují předvolební projevy. Sepisuje i "dějiny" strany, které později vychází pod názvem Dějiny Strany ... . Když narukuje do světové války, brzy dezertuje a hlásí se do čs. legií v Rusku, kde přispívá do legionářských časopisů.
Popularitu si získal až svou postavou dobrého vojáka Švejka. První knihu s ním vydává ještě před válkou pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Během svého působení v legiích v Rusku píše Dobrého vojáka Švejka v zajetí. Konečnou podobu ale postava Švejka dostává až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
V něm Hašek nechává Švejka procházet bez úhony válečnou vřavou. Švejk se dokáže bránit vojenským příkazům jejich doslovným plněním, tím paroduje nejen absurditu války, ale režim Rakouska-Uherska. Výtkám nadřízených se postaví se svým dobrosrdečným úsměvem a nepostižitelnou výmluvou, plnou horlivosti a loayality. Nikomu není jasné, jestli je Švejk opravdu takový prosťáček nebo spíš chytrák, který předstírá hloupost, aby zesměšnil okolí a přežil v nepřátelském prostředí. Pro druhou možnost mluví jeho zdánlivě jednoduchá přirovnání a anekdoty. Většinou je v nich ukryt pohled lidové životní moudrosti na absurditu války.
Haškovo dílo zůstalo nedokončeno, čtvrtý díl dopracoval jeho přítel Karel Vaněk, ne už však původním stylem.
Kromě Švejkových příhod se Hašek zabýval satirou i ve svých povídkách, uveřejňovaných v novinách a časopisech. Jako námět mu slouží rakouská byrokracie, politika, ale i soudobá společnost nebo církev. Některé z nich vydal v souborech Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova, Můj obchod se psy a jiné humoresky a Trampoty pana Tenkráta.
Voskovec & Werich
Na aktuální politickou situaci zareagovali ve 30. letech V+W svými protiválečnými a protifašistickými hrami. Nejznámější je Caesar, Osel a stín a Svět za mřížemi.
Podobně jako Rolland zapůsobil Henri Barbusse svým ostře kritickým románem Oheň, s podtitulem Deník bojového družstva. V něm s dokumentární přesností , bez hlavního hrdiny, vylíčil osudy obyčejných vojáků.
• Válka v české literatuře
Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Zcela z jiného úhlu válku popsal a kritizoval Jaroslav Hašek.
Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, po neúspěšných studiích na gymnáziu vystudoval obchodní akademii. Vydává se bojovat na Balkán, pak se toulá po Evropě jako bohém a anarchista. Po návratu domů se stává šéfredaktorem Světa zvířat. Jako mystifikaci zakládá při rakouskouherských volbách s přáteli Stranu mírného pokroku v mezích zákona a pak po hospodách parodují předvolební projevy. Sepisuje i "dějiny" strany, které později vychází pod názvem Dějiny Strany ... . Když narukuje do světové války, brzy dezertuje a hlásí se do čs. legií v Rusku, kde přispívá do legionářských časopisů.
Popularitu si získal až svou postavou dobrého vojáka Švejka. První knihu s ním vydává ještě před válkou pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky. Během svého působení v legiích v Rusku píše Dobrého vojáka Švejka v zajetí. Konečnou podobu ale postava Švejka dostává až v knize Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
V něm Hašek nechává Švejka procházet bez úhony válečnou vřavou. Švejk se dokáže bránit vojenským příkazům jejich doslovným plněním, tím paroduje nejen absurditu války, ale režim Rakouska-Uherska. Výtkám nadřízených se postaví se svým dobrosrdečným úsměvem a nepostižitelnou výmluvou, plnou horlivosti a loayality. Nikomu není jasné, jestli je Švejk opravdu takový prosťáček nebo spíš chytrák, který předstírá hloupost, aby zesměšnil okolí a přežil v nepřátelském prostředí. Pro druhou možnost mluví jeho zdánlivě jednoduchá přirovnání a anekdoty. Většinou je v nich ukryt pohled lidové životní moudrosti na absurditu války.
Haškovo dílo zůstalo nedokončeno, čtvrtý díl dopracoval jeho přítel Karel Vaněk, ne už však původním stylem.
Kromě Švejkových příhod se Hašek zabýval satirou i ve svých povídkách, uveřejňovaných v novinách a časopisech. Jako námět mu slouží rakouská byrokracie, politika, ale i soudobá společnost nebo církev. Některé z nich vydal v souborech Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova, Můj obchod se psy a jiné humoresky a Trampoty pana Tenkráta.
Voskovec & Werich
Na aktuální politickou situaci zareagovali ve 30. letech V+W svými protiválečnými a protifašistickými hrami. Nejznámější je Caesar, Osel a stín a Svět za mřížemi.
Válka v literatuře IV.
Karel Čapek (1890 - 1938)
Stejně jako V+W i Čapek reaguje svou dramatickou tvorbou na politickou situaci v Evropě. Výrazně protimilitaristická je hra Bílá nemoc. Ukazuje v ní státeček, na jedné straně fanatizovaný Maršálem, ženoucím všechny do expanzívní "vítězné války", na druhé straně zákeřnou Bílou nemocí - malomocenstvím. Doktor Galén vynalezne lék proti ní, hodlá jím Maršála uzdravit, jen když válku ukončí. Když Maršál nakonec souhlasí, dr. Galén je na cestě k němu ušlapán zfanatizovaným davem.
O poznání komornější je další protiválečná hra, Matka. Od té postupně odchází do války manžel a všichni synové. O jejich tragickém osudu se dovídá z rozhlasu a z fiktivního rozhovoru s jejich dušemi. Posledního, nejmladšího Toniho, chce ušetřit, po vyslechnutí zpráv o válečných hrůzách, o bombardování škol a zabíjení dětí, mu však sama podává pušku do ruky se slovy " Jdi ! ".
Protiválečně zaměřené jsou i Čapkovy romány, zejména Válka s Mloky. Varuje v něm před nacistickou hrozbou, kdy Němce představují Mloci, které lidé nejprve využívají k práci a všemožně je podporují. Mloci se nakonec přemnoží, a začnou lidem bourat pevniny s omluvou : " Je nás příliš mnoho, potřebujeme místo, kde žít ". Román je psán reportážní formou, doplněnou výstřižky z novin. Ve své závěrečné úvaze se autor zamýšlí na osudem lidstva a nechává románu otevřený konec.
Legionářská literatura
Méně kritický přístup k válce, spíše snahu o objektivní dokumentaci, najdeme u představitelů legionářské literatury.
Konzervativní přístup má generál Rudolf Medek, který zkušenosti získal s legiemi na Sibiři. Své spolubojovníky oslavil v ódě Zborov, konflikt legií a VŘSR v pentalogii Anabáze. Ideálem je mu padnout za vlast, oceňoval i diktaturu.
Méně oslavně líčí tažení legií Josef Kopta v trilogii Třetí rota, naopak se zaměřuje na objektivitu a detaily. Zcela civilní je námět románu Hlídač č. 47, o tragédii muže předstírajícího hluchotu kvůli ženě a sociální podpoře.
Spíše kladný postoj vůči ruské revoluci zastával Jaroslav Kratochvíl. Tou se zabývá ve studii Cesta revoluce a ve dvoudílném románě Prameny, kde ji nechá prožívat českého intelektuála.
Ota Pavel (1930 - 1973, vl. jménem Ota Popper)
Protiválečné téma najdeme i ve známých dílech Oty Pavla. Jeho vzpomínkové sbírky povídek Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby kromě idylických příběhů z dětství vyprávějí i o jeho otci a bratrech, kteří byli odvezeni do koncentračních táborů nebo o poměrech za okupace (povídka Kapři pro Wehrmacht).
Stejně jako V+W i Čapek reaguje svou dramatickou tvorbou na politickou situaci v Evropě. Výrazně protimilitaristická je hra Bílá nemoc. Ukazuje v ní státeček, na jedné straně fanatizovaný Maršálem, ženoucím všechny do expanzívní "vítězné války", na druhé straně zákeřnou Bílou nemocí - malomocenstvím. Doktor Galén vynalezne lék proti ní, hodlá jím Maršála uzdravit, jen když válku ukončí. Když Maršál nakonec souhlasí, dr. Galén je na cestě k němu ušlapán zfanatizovaným davem.
O poznání komornější je další protiválečná hra, Matka. Od té postupně odchází do války manžel a všichni synové. O jejich tragickém osudu se dovídá z rozhlasu a z fiktivního rozhovoru s jejich dušemi. Posledního, nejmladšího Toniho, chce ušetřit, po vyslechnutí zpráv o válečných hrůzách, o bombardování škol a zabíjení dětí, mu však sama podává pušku do ruky se slovy " Jdi ! ".
Protiválečně zaměřené jsou i Čapkovy romány, zejména Válka s Mloky. Varuje v něm před nacistickou hrozbou, kdy Němce představují Mloci, které lidé nejprve využívají k práci a všemožně je podporují. Mloci se nakonec přemnoží, a začnou lidem bourat pevniny s omluvou : " Je nás příliš mnoho, potřebujeme místo, kde žít ". Román je psán reportážní formou, doplněnou výstřižky z novin. Ve své závěrečné úvaze se autor zamýšlí na osudem lidstva a nechává románu otevřený konec.
Legionářská literatura
Méně kritický přístup k válce, spíše snahu o objektivní dokumentaci, najdeme u představitelů legionářské literatury.
Konzervativní přístup má generál Rudolf Medek, který zkušenosti získal s legiemi na Sibiři. Své spolubojovníky oslavil v ódě Zborov, konflikt legií a VŘSR v pentalogii Anabáze. Ideálem je mu padnout za vlast, oceňoval i diktaturu.
Méně oslavně líčí tažení legií Josef Kopta v trilogii Třetí rota, naopak se zaměřuje na objektivitu a detaily. Zcela civilní je námět románu Hlídač č. 47, o tragédii muže předstírajícího hluchotu kvůli ženě a sociální podpoře.
Spíše kladný postoj vůči ruské revoluci zastával Jaroslav Kratochvíl. Tou se zabývá ve studii Cesta revoluce a ve dvoudílném románě Prameny, kde ji nechá prožívat českého intelektuála.
Ota Pavel (1930 - 1973, vl. jménem Ota Popper)
Protiválečné téma najdeme i ve známých dílech Oty Pavla. Jeho vzpomínkové sbírky povídek Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby kromě idylických příběhů z dětství vyprávějí i o jeho otci a bratrech, kteří byli odvezeni do koncentračních táborů nebo o poměrech za okupace (povídka Kapři pro Wehrmacht).
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 1/7
znaky:
* odraz války:
– protest proti její krutosti
– patetická oslava hrdinství, statečnosti, pompézní scény, hromadné vraždění (východní literatura, zvl. ruská)
– nepatetický pohled (zdola), rozbor lidské psychiky, dojemnost i naturalismus (západní literatura)
– satirický nebo humoristický pohled
* angažovaná próza – opak válečné dehumanizace, nespokojenost s nedostatky doby, krize mezilidských vztahů pocity ohrožení, úzkosti, odcizení (existenciální próza, italský neorealismus; v oficiální literatuře východních zemí socialistický realismus – optimistický pohled)
* snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti, kariérismu – americká beatnická generace, angličtí “rozhněvaní mladí muži”
* experimentální próza (zvl. v oblasti formy) – absurdní literatura, drama, francouzský “nový román”
* magický realismus – návrat k starým mýtům, legendám (latinskoamerická a ruská literatura)
* vědeckofantastická literatura (sci-fi, fantasy), katastrofické vize, fikce
* postmodernismus – reakce na modernismus, míšení žánrů, komplikovaná kompozice, prolínání dějových a časových rovin aj.
* rozmach tzv. populární (komerční) literatury – řemeslně zvládnuté, ale myšlenkově nehluboké, esteticky díla hodnotná i bezcenná; snaha přiblížit se k nenáročnému čtenáři
1) Obraz války v literatuře
Ruské
– Jurij Bondarev, Hořící sníh (patetický obraz hrdinství, panoramatická próza),
– Viktor Někrasov, V stalingradských zákopech,
– Michail Šolochov, Osud člověka (nová podoba obrazu války, v popředí morálně společenské problémy)
Německé
– Anna Sehgersová, Sedmý kříž,
– Harry Thürk, Hodina mrtvých očí,
* odraz války:
– protest proti její krutosti
– patetická oslava hrdinství, statečnosti, pompézní scény, hromadné vraždění (východní literatura, zvl. ruská)
– nepatetický pohled (zdola), rozbor lidské psychiky, dojemnost i naturalismus (západní literatura)
– satirický nebo humoristický pohled
* angažovaná próza – opak válečné dehumanizace, nespokojenost s nedostatky doby, krize mezilidských vztahů pocity ohrožení, úzkosti, odcizení (existenciální próza, italský neorealismus; v oficiální literatuře východních zemí socialistický realismus – optimistický pohled)
* snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti, kariérismu – americká beatnická generace, angličtí “rozhněvaní mladí muži”
* experimentální próza (zvl. v oblasti formy) – absurdní literatura, drama, francouzský “nový román”
* magický realismus – návrat k starým mýtům, legendám (latinskoamerická a ruská literatura)
* vědeckofantastická literatura (sci-fi, fantasy), katastrofické vize, fikce
* postmodernismus – reakce na modernismus, míšení žánrů, komplikovaná kompozice, prolínání dějových a časových rovin aj.
* rozmach tzv. populární (komerční) literatury – řemeslně zvládnuté, ale myšlenkově nehluboké, esteticky díla hodnotná i bezcenná; snaha přiblížit se k nenáročnému čtenáři
1) Obraz války v literatuře
Ruské
– Jurij Bondarev, Hořící sníh (patetický obraz hrdinství, panoramatická próza),
– Viktor Někrasov, V stalingradských zákopech,
– Michail Šolochov, Osud člověka (nová podoba obrazu války, v popředí morálně společenské problémy)
Německé
– Anna Sehgersová, Sedmý kříž,
– Harry Thürk, Hodina mrtvých očí,
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 2/7
– Karlludvig Opitz, Můj generál (humorná forma)
Americké
– Norman Mailer, Nazí a mrtví,
– William Saroyan, Lidská komedie,
– William Styron, Sophiina volba (psycholog. román),
– Joseph Heller, Hlava XXII ( s humorem a ironií)
Anglické
– Patrick Ryan, Jak jsem vyhrál válku (humorná forma)
Francouzské
– Robert Merle, Smrt je mým řemeslem
2) Existencialismus (existencionalismus)
– návaznost na existenciální literaturu meziválečnou
Jean-Paul Sartre (1905–1980)
francouzský filozof a spisovatel
* povídky Zeď, román Hnus, filosofické úvahy Bytí a nicota;
– o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod
Albert Camus (1913–1960)
francouzský filosof a prozaik, Nobelova cena;
* rozsáhlejší novela Cizinec
– děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu; subjektivně chápaná svoboda (rozhodnutí k čemukoli)
3) Neorealismus – v italské próze 40.–50. let;
návrat k realismu (dokumentárnost, hodnověrnost), v popředí zájem o běžný život obyčejných lidí
Alberto Moravia (1907–1990)
obraz poválečné Itálie i války, analýza skutečnosti, sociální a milostná tematika, drsnost charakterů, vyjádření smyslových pocitů; využití prvků filmové řeči (panoramatické pohledy, detail, polodetail), lidový jazyk, * např. romány Římanka, Pohrdání, Nuda, Horalka aj.
Americké
– Norman Mailer, Nazí a mrtví,
– William Saroyan, Lidská komedie,
– William Styron, Sophiina volba (psycholog. román),
– Joseph Heller, Hlava XXII ( s humorem a ironií)
Anglické
– Patrick Ryan, Jak jsem vyhrál válku (humorná forma)
Francouzské
– Robert Merle, Smrt je mým řemeslem
2) Existencialismus (existencionalismus)
– návaznost na existenciální literaturu meziválečnou
Jean-Paul Sartre (1905–1980)
francouzský filozof a spisovatel
* povídky Zeď, román Hnus, filosofické úvahy Bytí a nicota;
– o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod
Albert Camus (1913–1960)
francouzský filosof a prozaik, Nobelova cena;
* rozsáhlejší novela Cizinec
– děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu; subjektivně chápaná svoboda (rozhodnutí k čemukoli)
3) Neorealismus – v italské próze 40.–50. let;
návrat k realismu (dokumentárnost, hodnověrnost), v popředí zájem o běžný život obyčejných lidí
Alberto Moravia (1907–1990)
obraz poválečné Itálie i války, analýza skutečnosti, sociální a milostná tematika, drsnost charakterů, vyjádření smyslových pocitů; využití prvků filmové řeči (panoramatické pohledy, detail, polodetail), lidový jazyk, * např. romány Římanka, Pohrdání, Nuda, Horalka aj.
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 3/7
4) Beatnici (ang. beat generation)
– hnutí amerických básníků a prozaiků 50. - 60. let,
beat = jednak “zbitý” (unavený životem), jednak “blažený” (= únik); projev negativismu, revolty, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce, prosperující konzumní společnosti; příklon k orientálním filozofiím (zenbuddhismus), hledání vnitřní svobody (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled zanedbanosti), touha po rozkoši (vliv alkoholu, drog, tuláctví, džezové hudby; sexuální nevázanost), dobrovolná chudoba
v literatuře:
bezprostřední odvážná výpověď, erotická otevřenost, vulgarismy a slang, snaha šokovat, provokovat
Allen Ginsberg (1926)
americký básník – vyjadřuje hrůzu a smutek ze současného světa; předchůdce undergroundu
* sbírka Kvílení – naturalistické obrazy, vize a sny, autentický prožitek, extáze, revolta
“Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím,
hystericky obnažené a o hladu... shánějící dávku drogy”
Jack Kerouac (1922–1969)
americký prozaik, tulák
* román Na cestě – básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, nálad a myšlenek, řada postav, zvl. tuláků, putování za pocitem svobody; tzv. spontánní próza – metoda záznamu bez zásahů a úprav
Lawrence Ferlinghetti (1919)
americký básník, prozaik, překladatel
Charles Bukowski (1921–1994)
americký spisovatel – navazuje na tuto linii v 80. letech
* povídky Všechny řitě světa i ta má,
* autobiografický román Hollywood – odvážná, otevřená výpověď, cynismus
5) Rozhněvaní mladí muži – ang. spisovatelé 50. let
– proti anglickému konzervatismu, konvencím; nepřizpůsobivost zavedenému pořádku, proti kariérismu, pohodlnosti,
– hnutí amerických básníků a prozaiků 50. - 60. let,
beat = jednak “zbitý” (unavený životem), jednak “blažený” (= únik); projev negativismu, revolty, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce, prosperující konzumní společnosti; příklon k orientálním filozofiím (zenbuddhismus), hledání vnitřní svobody (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled zanedbanosti), touha po rozkoši (vliv alkoholu, drog, tuláctví, džezové hudby; sexuální nevázanost), dobrovolná chudoba
v literatuře:
bezprostřední odvážná výpověď, erotická otevřenost, vulgarismy a slang, snaha šokovat, provokovat
Allen Ginsberg (1926)
americký básník – vyjadřuje hrůzu a smutek ze současného světa; předchůdce undergroundu
* sbírka Kvílení – naturalistické obrazy, vize a sny, autentický prožitek, extáze, revolta
“Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím,
hystericky obnažené a o hladu... shánějící dávku drogy”
Jack Kerouac (1922–1969)
americký prozaik, tulák
* román Na cestě – básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, nálad a myšlenek, řada postav, zvl. tuláků, putování za pocitem svobody; tzv. spontánní próza – metoda záznamu bez zásahů a úprav
Lawrence Ferlinghetti (1919)
americký básník, prozaik, překladatel
Charles Bukowski (1921–1994)
americký spisovatel – navazuje na tuto linii v 80. letech
* povídky Všechny řitě světa i ta má,
* autobiografický román Hollywood – odvážná, otevřená výpověď, cynismus
5) Rozhněvaní mladí muži – ang. spisovatelé 50. let
– proti anglickému konzervatismu, konvencím; nepřizpůsobivost zavedenému pořádku, proti kariérismu, pohodlnosti,
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 4/7
pokrytectví; sociální kritika, humor, hovorový jazyk
John Braine (1922–1986)
* román Místo nahoře,
Kingsley Amis (1922)
* román Šťastný Jim = tzv. univerzitní román, výsměch atmosféře malé venkovské univerzity
hlavní postavy obou románů – mladí muži, bouřící se proti snobství, konvencím, nudě stereotypního života;
paradox – dostávají se do vysoké společnosti sňatkem s bohatými ženami
6) Nový román
– typ francouzského románu 50. let (antiromán, objektivní román); oslabení příběhu, tradičních postav i vypravěče (tj. znaků tradič. románu); text = úvahy, reflexe, popis jevů a věcí bez příčinných a časových souvislostí; několik úhlů pohledu, postavy nezřetelné, většinou bezejmenné (on, ona), téma bloudění; opakování a variace sekvencí; experimenty s jazykem (např. střídání slovesných členů a způsobů)
Alain Robbe – Grillet (1922)
* román Gumy, román Žárlivost (série setkání A..., ženy plantážníka, s přítelem;
- čtenář sleduje příběh očima klamaného manžela (v románě nevystupuje, není jmenován);
- různé možnosti výkladu situací
7) Absurdní literatura, drama – od 50. let
– člověk zachycen v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života; bez souvislého děje a logického dialogu; téma – nemožnost dorozumění (degradace jazyka), nesmyslnost lidského jednání, bezmocnost, stereotyp.
Sammuel Beckett (1906–1989)
irský spisovatel, Nobelova cena;
* hra Čekání na Godota
– chaotický dialog dvou tuláků na opuštěném místě, marně čekají na toho, kdo by změnil jejich život; opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den; monotónnost, stereotyp, bezútěšnost, nekonečnost čekání
John Braine (1922–1986)
* román Místo nahoře,
Kingsley Amis (1922)
* román Šťastný Jim = tzv. univerzitní román, výsměch atmosféře malé venkovské univerzity
hlavní postavy obou románů – mladí muži, bouřící se proti snobství, konvencím, nudě stereotypního života;
paradox – dostávají se do vysoké společnosti sňatkem s bohatými ženami
6) Nový román
– typ francouzského románu 50. let (antiromán, objektivní román); oslabení příběhu, tradičních postav i vypravěče (tj. znaků tradič. románu); text = úvahy, reflexe, popis jevů a věcí bez příčinných a časových souvislostí; několik úhlů pohledu, postavy nezřetelné, většinou bezejmenné (on, ona), téma bloudění; opakování a variace sekvencí; experimenty s jazykem (např. střídání slovesných členů a způsobů)
Alain Robbe – Grillet (1922)
* román Gumy, román Žárlivost (série setkání A..., ženy plantážníka, s přítelem;
- čtenář sleduje příběh očima klamaného manžela (v románě nevystupuje, není jmenován);
- různé možnosti výkladu situací
7) Absurdní literatura, drama – od 50. let
– člověk zachycen v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života; bez souvislého děje a logického dialogu; téma – nemožnost dorozumění (degradace jazyka), nesmyslnost lidského jednání, bezmocnost, stereotyp.
Sammuel Beckett (1906–1989)
irský spisovatel, Nobelova cena;
* hra Čekání na Godota
– chaotický dialog dvou tuláků na opuštěném místě, marně čekají na toho, kdo by změnil jejich život; opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den; monotónnost, stereotyp, bezútěšnost, nekonečnost čekání
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 5/7
Eugéne Ionesco (1912–1994)
francouzský básník a dramatik rumunského původu
* hry Plešatá zpěvačka, Nosorožec – problém komunikace mezi lidmi a stereotypnosti
8) Magický realismus
– 50. léta, v zemích silné tradice mytologie nebo ústní slovesnosti; prolínání skutečného a snového světa (nezřetelné hranice); napětí mezi reálnem a fantazií
Gabriel García Márquez (1928)
kolumbijský spisovatel, Nobelova cena
* román Sto roků samoty – rodinná sága (symbol – osud země);
- život provinčního městečka od doby kolonismu v 9. stol. do pol. 20. stol., členové rozvětvené rodiny stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti (reálné a zázračné)
Čingiz Ajtmatov (1928)
kirgizský spisovatel
* román Stanice Bouřná – osudy železničáře v kazašské stepi
– prolínání dějových pásem, současnosti, legend i fikce budoucnosti, obraz světa před zánikem;
* stejně i román Popraviště
Michail Bulgakov (1891–1940)
ruský spisovatel
* román Mistr a Markétka = podobenství: příběh Fausta s biblickým příběhem ukřižování Krista
9) Literatura s prvky sci-fi (science fiction)
a) obraz fiktivní budoucnosti společnosti, člověka, vědy vědeckofantastická próza; osud člověka v nepříznivém prostředí; stinné stránky technického pokroku
b) tzv. fantasy literatura – s bájnou a pohádkovou atmosférou
c) otřesné vize totalitní společnosti
Ray Bradbury (1920)
americký spisovatel
* povídky Marťanská kronika,
* román 451 stupňů Fahrenheita
francouzský básník a dramatik rumunského původu
* hry Plešatá zpěvačka, Nosorožec – problém komunikace mezi lidmi a stereotypnosti
8) Magický realismus
– 50. léta, v zemích silné tradice mytologie nebo ústní slovesnosti; prolínání skutečného a snového světa (nezřetelné hranice); napětí mezi reálnem a fantazií
Gabriel García Márquez (1928)
kolumbijský spisovatel, Nobelova cena
* román Sto roků samoty – rodinná sága (symbol – osud země);
- život provinčního městečka od doby kolonismu v 9. stol. do pol. 20. stol., členové rozvětvené rodiny stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti (reálné a zázračné)
Čingiz Ajtmatov (1928)
kirgizský spisovatel
* román Stanice Bouřná – osudy železničáře v kazašské stepi
– prolínání dějových pásem, současnosti, legend i fikce budoucnosti, obraz světa před zánikem;
* stejně i román Popraviště
Michail Bulgakov (1891–1940)
ruský spisovatel
* román Mistr a Markétka = podobenství: příběh Fausta s biblickým příběhem ukřižování Krista
9) Literatura s prvky sci-fi (science fiction)
a) obraz fiktivní budoucnosti společnosti, člověka, vědy vědeckofantastická próza; osud člověka v nepříznivém prostředí; stinné stránky technického pokroku
b) tzv. fantasy literatura – s bájnou a pohádkovou atmosférou
c) otřesné vize totalitní společnosti
Ray Bradbury (1920)
americký spisovatel
* povídky Marťanská kronika,
* román 451 stupňů Fahrenheita
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 6/7
- obraz technicky vyspělé, ale nekulturní civilizace, nemožnost vzepřít se
Stanisław Lem (1921)
polský spisovatel, spojení sci-fi s dobrodružným žánrem
* r. Astronauti, Solaris (úvahy o stavu lidské civilizace a o mravní odpovědnosti za ni)
Arthur C. Clarke (1917)
anglický spisovatel, autor sci-fi literatury;
* nejznámnější je trilogie:
2001: Vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea
* a zatím pětidílná sága o kosmické lodi Ráma (Setkání s Rámou, Návrat Rámy, Zahrada Rámova, Ráma tajemství zbavený, Poslové Rámových světů – od 2. dílu spoluautor Gentry Lee)
John Ronald Reuel Tolkien (1892–1977)
anglický spisovatel – fantasy literatura
* román Hobit – zápas dobra a zla, fantastický svět starodávných, šťastných, mírumilovných lidí
* trilogie Pán prstenů
Georg Orwell (1903–1950)
anglický spisovatel
* román Zvířecí farma – alegorická bajka, obraz totalitní společnosti, despotismu a násilí (jeden druh zvířat tyranizuje jiné)
* román 1984 – o zničení člověka (degradací na zvířecí bytost) – vliv zatajovaných krutostí v Rusku, varování
10) Postmodernismus – od pol. 40. let, zvl. poč. 70. let
negativní postoj k dosavadním avantgardním tendencím, zvl. jen k formálnímu experimentování; prolínání tradice a experimentu, hledačství pravdy, pochopení chaotického světa; kniha má promlouvat k náročnému i méně náročnému čtenáři (dvojí úroveň estetického vnímání)
Umberto Eco (1932)
italský prozaik
* román Jméno růže
– vzorové postmodernistické dílo: využívá postupů odborné, publicistické i krásné literatury, masové i exkluzivní literatury, je současně detektivkou, hororem, historickým románem, filozofickým traktátem, studií o symbolech
Stanisław Lem (1921)
polský spisovatel, spojení sci-fi s dobrodružným žánrem
* r. Astronauti, Solaris (úvahy o stavu lidské civilizace a o mravní odpovědnosti za ni)
Arthur C. Clarke (1917)
anglický spisovatel, autor sci-fi literatury;
* nejznámnější je trilogie:
2001: Vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea
* a zatím pětidílná sága o kosmické lodi Ráma (Setkání s Rámou, Návrat Rámy, Zahrada Rámova, Ráma tajemství zbavený, Poslové Rámových světů – od 2. dílu spoluautor Gentry Lee)
John Ronald Reuel Tolkien (1892–1977)
anglický spisovatel – fantasy literatura
* román Hobit – zápas dobra a zla, fantastický svět starodávných, šťastných, mírumilovných lidí
* trilogie Pán prstenů
Georg Orwell (1903–1950)
anglický spisovatel
* román Zvířecí farma – alegorická bajka, obraz totalitní společnosti, despotismu a násilí (jeden druh zvířat tyranizuje jiné)
* román 1984 – o zničení člověka (degradací na zvířecí bytost) – vliv zatajovaných krutostí v Rusku, varování
10) Postmodernismus – od pol. 40. let, zvl. poč. 70. let
negativní postoj k dosavadním avantgardním tendencím, zvl. jen k formálnímu experimentování; prolínání tradice a experimentu, hledačství pravdy, pochopení chaotického světa; kniha má promlouvat k náročnému i méně náročnému čtenáři (dvojí úroveň estetického vnímání)
Umberto Eco (1932)
italský prozaik
* román Jméno růže
– vzorové postmodernistické dílo: využívá postupů odborné, publicistické i krásné literatury, masové i exkluzivní literatury, je současně detektivkou, hororem, historickým románem, filozofickým traktátem, studií o symbolech
Světová literatura v 2. pol. 20.století. 7/7
(titul), sociologickou sondou do problematiky tolerance; sklon k mystifikaci (příběh jako rekonstruovaný středověký rukopis), koláž (citáty z krásné, filozofické, historické literatury a bible), ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve); napínavý příběh – chlapec Adso (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných vraždách mnichů
Vladimir Nabokov (1899–1977)
ruský emigrant v Americe;
* román Lolita – psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce
Z českých autorů – Milan Kundera, Jiří Gruša
Další významní světoví spisovatelé současnosti:
Jacques Prévert (1900–1977)
francouzský básník, inspirován surrealismem (slovní hříčky, výstavba obrazu), hledá poezii ve všedním životě;
milostná lyrika, šansony, scénky, tvorba pro děti
* sbírky Slova, Déšť a pěkné počasí, Haraburdí, Slunce noci
– lehkost, náznak, jednoduchá gradace, refrény (vliv lidové slovesnosti), asociace představ, okouzlení světem a poezií
Vladimir Vysockij (1938–1980)
ruský herec, zpěvák vlastních textů – o válce, lásce, obyčejných lidech
Boris Pasternak (1890–1960)
ruský básník a prozaik, autor románu Doktor Živago
– kritický obraz stalinismu, budování socialismu, pronásledování nepohodlných lidí
Alexandr Isajevič Solženicyn (1918)
ruský spisovatel, Nobelova cena; poznal sovětské koncentrační tábory a vyhnanství
* trilogie Souostroví Gulag, novela Jeden den Ivana Denisoviče
- otřesné svědectví o bezpráví, beznaději, obraz totalitního systému vlády
Miroslav Válek (1929–1991)
slovenský básník – sbírky Dotyky, Nepokoj, Milovanie v husej koži
– pocity ohroženého lidstva, skepse, varování, vzpoura proti konzumní společnosti; prostý výraz
Dominik Tatarka (1913–1989)
slovenský prozaik; – román Farská republika, novela Kohoutek v agónii
– stálé hledání životních a lidských hodnot
Johannes Mario Simmel (1914)
německý prozaik – čtivé příběhy s aktuálními společenskými problémy,
* např. romány Láska je jen slovo, Všichni lidé bratry jsou
Arthur Hailey (1920)
autor bestsellerů Letiště, Kola, Hotel, Konečná diagnóza, Penězoměnci aj.
– román profesní a katastrofický
Mika Waltari (1908–1979)
finský spisovatel – román Egypťan Sinuhet – o starověkém lékaři, otvírači lebek
Vladimir Nabokov (1899–1977)
ruský emigrant v Americe;
* román Lolita – psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce
Z českých autorů – Milan Kundera, Jiří Gruša
Další významní světoví spisovatelé současnosti:
Jacques Prévert (1900–1977)
francouzský básník, inspirován surrealismem (slovní hříčky, výstavba obrazu), hledá poezii ve všedním životě;
milostná lyrika, šansony, scénky, tvorba pro děti
* sbírky Slova, Déšť a pěkné počasí, Haraburdí, Slunce noci
– lehkost, náznak, jednoduchá gradace, refrény (vliv lidové slovesnosti), asociace představ, okouzlení světem a poezií
Vladimir Vysockij (1938–1980)
ruský herec, zpěvák vlastních textů – o válce, lásce, obyčejných lidech
Boris Pasternak (1890–1960)
ruský básník a prozaik, autor románu Doktor Živago
– kritický obraz stalinismu, budování socialismu, pronásledování nepohodlných lidí
Alexandr Isajevič Solženicyn (1918)
ruský spisovatel, Nobelova cena; poznal sovětské koncentrační tábory a vyhnanství
* trilogie Souostroví Gulag, novela Jeden den Ivana Denisoviče
- otřesné svědectví o bezpráví, beznaději, obraz totalitního systému vlády
Miroslav Válek (1929–1991)
slovenský básník – sbírky Dotyky, Nepokoj, Milovanie v husej koži
– pocity ohroženého lidstva, skepse, varování, vzpoura proti konzumní společnosti; prostý výraz
Dominik Tatarka (1913–1989)
slovenský prozaik; – román Farská republika, novela Kohoutek v agónii
– stálé hledání životních a lidských hodnot
Johannes Mario Simmel (1914)
německý prozaik – čtivé příběhy s aktuálními společenskými problémy,
* např. romány Láska je jen slovo, Všichni lidé bratry jsou
Arthur Hailey (1920)
autor bestsellerů Letiště, Kola, Hotel, Konečná diagnóza, Penězoměnci aj.
– román profesní a katastrofický
Mika Waltari (1908–1979)
finský spisovatel – román Egypťan Sinuhet – o starověkém lékaři, otvírači lebek
Literární tvorba bratří Čapků I.
LITERÁRNÍ TVORBA BRATŘÍ ČAPKŮ
Karel Čapek (1890 – 1938)
Narodil se v Malých Svatoňovicích. Studuje v Hradci Králové, v Brně a v Praze na filosofické fakultě UK, v Berlíně a v Paříži, potom žil s bratrem ve vile na Vinohradech. 1917 – 1920 výtvarný a literární kritik Národních listů, od r. 1921 v Lidových novinách. Hodně cestuje – severské země, Anglie, Španělsko, Holandsko. Manželka – Olga Schneipflugová – herečka.
Každý pátek se u něj ve vile schází tzv. pátečníci, společně řeší všechno možné: přes kulturu k politice (J. Čapek, T. G. M., F. Peroutka).
Tvorba:
1)NOVOKLASICISMUS – 1910 souhrnné označení tendence, která navazuje na klasické antické umění.
J + K Čapkovi: sbírka povídek Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916)
- mnohapohledovost = analytický kubismus (rozklad skutečnosti na různé části)
2) POVÍDKY
Boží muka (1917) – sbírka povídek, předobraz budoucích próz, filosofická rovina – otázka poznatelnosti světa (ukázka Šlépěje)
Kapesní povídky (1922) – Povídky z jedné a druhé kapsy
- vychází v Lidových novinách, noetické o poznání objevování skutečnosti, poznatelnosti a nepochopitelnosti poznání , kde je východiskem OBYČEJNÝ ŽIVOT, povídky inspirované v soudních síních s otázkou jak správně trestat, hledání spravedlnosti a pravdy, podle Čapka není člověk ve svém jádru špatný,
- mluvní proud řeči (jako Poláček), racionálně vysvětlí problém, nebo zanechá nějaké otazníky,
- pozorovatel každodennosti
Trapné povídky (1921) – hlubší filosofické povídky, řeší problematiku opravdového vztahu (např. Helena) rysy psychologické prózy
- ukázka Helena (falešný soucit ze zbabělosti, sobectví = S. Zweig Netrpělivost srdce, J. Škvorecký Legenda Einoke).
3) UTOPICKÁ PRÓZA
- vědecká utopie a filosofická utopie
- o dokonalých vynálezech, na které není lidstvo ještě připraveno, hrozí jejich zneužití, jejich obrácení proti lidstvu – cílem je varovat.
Továrna na absolutno (1922) – původně samostatné fejetony v Lidových novinách, pak spojeno jednou společnou linkou, ale každá samostatná část svébytná, otevřená, nutí k zamyšlení.
Karel Čapek (1890 – 1938)
Narodil se v Malých Svatoňovicích. Studuje v Hradci Králové, v Brně a v Praze na filosofické fakultě UK, v Berlíně a v Paříži, potom žil s bratrem ve vile na Vinohradech. 1917 – 1920 výtvarný a literární kritik Národních listů, od r. 1921 v Lidových novinách. Hodně cestuje – severské země, Anglie, Španělsko, Holandsko. Manželka – Olga Schneipflugová – herečka.
Každý pátek se u něj ve vile schází tzv. pátečníci, společně řeší všechno možné: přes kulturu k politice (J. Čapek, T. G. M., F. Peroutka).
Tvorba:
1)NOVOKLASICISMUS – 1910 souhrnné označení tendence, která navazuje na klasické antické umění.
J + K Čapkovi: sbírka povídek Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916)
- mnohapohledovost = analytický kubismus (rozklad skutečnosti na různé části)
2) POVÍDKY
Boží muka (1917) – sbírka povídek, předobraz budoucích próz, filosofická rovina – otázka poznatelnosti světa (ukázka Šlépěje)
Kapesní povídky (1922) – Povídky z jedné a druhé kapsy
- vychází v Lidových novinách, noetické o poznání objevování skutečnosti, poznatelnosti a nepochopitelnosti poznání , kde je východiskem OBYČEJNÝ ŽIVOT, povídky inspirované v soudních síních s otázkou jak správně trestat, hledání spravedlnosti a pravdy, podle Čapka není člověk ve svém jádru špatný,
- mluvní proud řeči (jako Poláček), racionálně vysvětlí problém, nebo zanechá nějaké otazníky,
- pozorovatel každodennosti
Trapné povídky (1921) – hlubší filosofické povídky, řeší problematiku opravdového vztahu (např. Helena) rysy psychologické prózy
- ukázka Helena (falešný soucit ze zbabělosti, sobectví = S. Zweig Netrpělivost srdce, J. Škvorecký Legenda Einoke).
3) UTOPICKÁ PRÓZA
- vědecká utopie a filosofická utopie
- o dokonalých vynálezech, na které není lidstvo ještě připraveno, hrozí jejich zneužití, jejich obrácení proti lidstvu – cílem je varovat.
Továrna na absolutno (1922) – původně samostatné fejetony v Lidových novinách, pak spojeno jednou společnou linkou, ale každá samostatná část svébytná, otevřená, nutí k zamyšlení.
Literární tvorba bratří Čapků II.
Děj: Dva přátelé z dětství , pan Bondy (továrník) a pan Marek (inženýr) – vynález stroje, který rozbíjí atomy a jeho vedlejším produktem je absolutno (Bůh, víra, božská moc) – důsledky absolutna – přebytek všeho, jak peněz tak laskavosti a víry - z lidí se stávají náboženští fanatici. Vypukne válka, kde jsou pronásledováni poslední držitelé absolutna – Čapek řeší konec východiskem v obyčejném životě.
Román řeší problém víry těch, co ji šíří nebo těch, co proti ní bojují.
Krakatit (1924) předznamenává atomovou bombu, problém zneužití vynálezu proti lidem, vynálezce ing. Prokop hledá svůj ukradený vynález, protože lidé ho chtějí proti sobě zneužít.
Řešení – dělejme věci malé, prospěšné i pro obyčejné lidi.
Válka s mloky (1936) varuje před nástupem fašismu. Mloci jako levná pracovní síla se obrátí proti lidem, zabírají pevninu a rozšiřují si tím svůj životní prostor – moře. Na konci objevení prvního mloka v Praze ve Vltavě.
4)BALADICKÁ PRÓZA
Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život – filosofická próza považovaná za vrchol Čapkovy tvorby.
Hordubal (1933) - navrátilec z Ameriky Juraj, doma ho už nečekají, manželka Polana má milence Štěpána, dcerka ho nepoznává, nakonec Hordubal umírá na slabé srdce – možná je i zavražděn. Čapek se snaží najít podstatu Hordubalova života, nabízí tři různé pohledy (od Hordubala, četníků, rekonstrukce u soudu).
Autentický příběh- hodně mužů odcházelo do Ameriky za živobytím, a jejich návraty domů nebyly nijak jednoduché…
Povětroň (1933)- smrtelně zraněný muž na chirurgii, bez papírů, identity- proto se u jeho lůžka scházejí, aby se pokusili zrekonstruovat jeho život. Chirurg – přesná lékařská diagnóza, jeptiška – příběh lásky a viny, jasnovidec – abstraktní intelektuální konstrukce, básník – fantaskní příběh. Všichni se snaží určit jaký byl jeho osud a přitom do příběhu vkládají kousek sebe sama. Na konci umírá a pravda zůstává nevyslovena.
Obyčejný život (1934) – rozsáhlá zpověď člověka o svém životě, o nemohoucnosti vše poznat nebo pojmenovat.
Čapek se v této trilogii snaží poznat člověka, ponořit se do jeho osudu, naslouchat mu a tím mu lépe porozumět.
5) UTOPICKÉ DRAMA
R.U. R. (Rossum´ s universal robots) 1920
- na ostrově výroba robotů, ti jsou schopni plně nahradit člověka, ale nemají žádné city, vzpoura robotů – lidstvo je zničeno. Na konci vznik citu mezi dvěma roboty = láska – naděje pro lidstvo.
Čapek varuje před přeceňováním techniky a odlidšťováním se, touze po bohatství a moci, důraz na důležitost vzájemných citů.
Román řeší problém víry těch, co ji šíří nebo těch, co proti ní bojují.
Krakatit (1924) předznamenává atomovou bombu, problém zneužití vynálezu proti lidem, vynálezce ing. Prokop hledá svůj ukradený vynález, protože lidé ho chtějí proti sobě zneužít.
Řešení – dělejme věci malé, prospěšné i pro obyčejné lidi.
Válka s mloky (1936) varuje před nástupem fašismu. Mloci jako levná pracovní síla se obrátí proti lidem, zabírají pevninu a rozšiřují si tím svůj životní prostor – moře. Na konci objevení prvního mloka v Praze ve Vltavě.
4)BALADICKÁ PRÓZA
Noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život – filosofická próza považovaná za vrchol Čapkovy tvorby.
Hordubal (1933) - navrátilec z Ameriky Juraj, doma ho už nečekají, manželka Polana má milence Štěpána, dcerka ho nepoznává, nakonec Hordubal umírá na slabé srdce – možná je i zavražděn. Čapek se snaží najít podstatu Hordubalova života, nabízí tři různé pohledy (od Hordubala, četníků, rekonstrukce u soudu).
Autentický příběh- hodně mužů odcházelo do Ameriky za živobytím, a jejich návraty domů nebyly nijak jednoduché…
Povětroň (1933)- smrtelně zraněný muž na chirurgii, bez papírů, identity- proto se u jeho lůžka scházejí, aby se pokusili zrekonstruovat jeho život. Chirurg – přesná lékařská diagnóza, jeptiška – příběh lásky a viny, jasnovidec – abstraktní intelektuální konstrukce, básník – fantaskní příběh. Všichni se snaží určit jaký byl jeho osud a přitom do příběhu vkládají kousek sebe sama. Na konci umírá a pravda zůstává nevyslovena.
Obyčejný život (1934) – rozsáhlá zpověď člověka o svém životě, o nemohoucnosti vše poznat nebo pojmenovat.
Čapek se v této trilogii snaží poznat člověka, ponořit se do jeho osudu, naslouchat mu a tím mu lépe porozumět.
5) UTOPICKÉ DRAMA
R.U. R. (Rossum´ s universal robots) 1920
- na ostrově výroba robotů, ti jsou schopni plně nahradit člověka, ale nemají žádné city, vzpoura robotů – lidstvo je zničeno. Na konci vznik citu mezi dvěma roboty = láska – naděje pro lidstvo.
Čapek varuje před přeceňováním techniky a odlidšťováním se, touze po bohatství a moci, důraz na důležitost vzájemných citů.
Literární tvorba bratří Čapků III.
Věc Makropulos (1922) – otázka problému dlouhověkosti lidského života = etický problém – důsledkem je odlidštění se, citová vyprahlost, neschopnost radosti, zůstává jen závist – proto je recept na dlouhověkost zničen.
6) DRAMA VARUJÍCÍ PŘED FAŠISMEM
Bílá nemoc (1937) – bílá nemoc = šířící se nacismus. Dr. Galén objeví lék, ale léčí jen ty, kteří neohrožují mír. A když má lék podat nemocnému diktátorovi za příslib míru – je ušlapán zfanatizovaným davem, protože jedinec je slabý, aby vzdoroval davu.
Matka (1938) – reakce na občanskou válku ve Španělsku. Matka postupně přichází o své syny a vede s nimi po smrti dialogy a spory. Nastolen problém konfliktu mužského principu hrdinství kontra princip ženský – základní hodnoty rodina a vzájemná láska. Když všichni zemřou pro svou čest a vyšší zájmy, matka brání nejmladšího Tonyho, ale poté, co burcující hlas v amplionu ohlásí, že při náletu nebyly ušetřeny ani malé děti – posílá Tonyho zachránit svět. JDI!
- odsouzení války, která v lidech vše ničí, staví je proti sobě. Výzva k boji o záchranu lidství, proti pasivitě, která nic nevyřeší.
7) DALŠÍ DRAMA
Loupežník (1920), Ze života hmyzu
8) POHÁDKY
Jeho pohádkové postavy jsou polidštěny, mají lidské vlastnosti a slabosti, nejsou vyloženě zlé.
Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932)
Dášeňka čili Život štěněte (1933)
9) DALŠÍ TVORBA
Cestopisy – Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Obrázky z Holandska (1932), Výlet do Španěl (1930), Cesta na sever
Život a dílo skladatele Foltýna (1939) – nedokončené
Hovory s T. G. M. (1928 – 1935)
6) DRAMA VARUJÍCÍ PŘED FAŠISMEM
Bílá nemoc (1937) – bílá nemoc = šířící se nacismus. Dr. Galén objeví lék, ale léčí jen ty, kteří neohrožují mír. A když má lék podat nemocnému diktátorovi za příslib míru – je ušlapán zfanatizovaným davem, protože jedinec je slabý, aby vzdoroval davu.
Matka (1938) – reakce na občanskou válku ve Španělsku. Matka postupně přichází o své syny a vede s nimi po smrti dialogy a spory. Nastolen problém konfliktu mužského principu hrdinství kontra princip ženský – základní hodnoty rodina a vzájemná láska. Když všichni zemřou pro svou čest a vyšší zájmy, matka brání nejmladšího Tonyho, ale poté, co burcující hlas v amplionu ohlásí, že při náletu nebyly ušetřeny ani malé děti – posílá Tonyho zachránit svět. JDI!
- odsouzení války, která v lidech vše ničí, staví je proti sobě. Výzva k boji o záchranu lidství, proti pasivitě, která nic nevyřeší.
7) DALŠÍ DRAMA
Loupežník (1920), Ze života hmyzu
8) POHÁDKY
Jeho pohádkové postavy jsou polidštěny, mají lidské vlastnosti a slabosti, nejsou vyloženě zlé.
Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932)
Dášeňka čili Život štěněte (1933)
9) DALŠÍ TVORBA
Cestopisy – Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Obrázky z Holandska (1932), Výlet do Španěl (1930), Cesta na sever
Život a dílo skladatele Foltýna (1939) – nedokončené
Hovory s T. G. M. (1928 – 1935)
Literární tvorba bratří Čapků IV.
JOSEF ČAPEK (1887 – 1945)
Výtvarník, umělecký kritik a teoretik, básník, prozaik a dramatik.
Dílo:
a)společná tvorba s Karlem
Krakonošova zahrada - pohádky, Ze života hmyzu – drama, Adam stvořitel – drama, Zářivé hlubiny – sbírka povídek
b)baladická próza
novela Stín kapradiny (1930) – Václav Kala a Rudolf Aksanit, pytláci zastřelí hajného – útěk lesem – jeden zastřelen, druhý spáchá sebevraždu
soubor esejů – Kulhavý poutník (1947) – podle obrazu Bosche Kulhavý poutník, putuje po světě a snaží se co nejvíce poznat, zájem o člověka, přemítá o životě a pravdivosti umění.
c) další tvorba
Psáno do mraků (1947)
Básně z koncentračního tábora (1946)
Jak se dívat na moderní obrazy
Umění přírodních národů
d)pro děti
Povídání o pejskovi a kočičce (1929)
Výtvarník, umělecký kritik a teoretik, básník, prozaik a dramatik.
Dílo:
a)společná tvorba s Karlem
Krakonošova zahrada - pohádky, Ze života hmyzu – drama, Adam stvořitel – drama, Zářivé hlubiny – sbírka povídek
b)baladická próza
novela Stín kapradiny (1930) – Václav Kala a Rudolf Aksanit, pytláci zastřelí hajného – útěk lesem – jeden zastřelen, druhý spáchá sebevraždu
soubor esejů – Kulhavý poutník (1947) – podle obrazu Bosche Kulhavý poutník, putuje po světě a snaží se co nejvíce poznat, zájem o člověka, přemítá o životě a pravdivosti umění.
c) další tvorba
Psáno do mraků (1947)
Básně z koncentračního tábora (1946)
Jak se dívat na moderní obrazy
Umění přírodních národů
d)pro děti
Povídání o pejskovi a kočičce (1929)
Humor a satira 1/4
Humor a satira
• Od počátků do národního obrození
-Jedním z prvních komických a satirických děl je bezesporu Mastičkář, který
vznikl zařazením původně samostatné frašky do církevní hry o ukřižování a
vzkříšení Krista. Způsob, jakým obchodník s mastmi nabízí své zboží, i dialogy s
jeho sluhy podávají výstižný obraz středověkého trhu. Přestože hra zesměšňuje
postavu podvodného mastičkáře, jejím hlavním cílem je pobavit obecenstvo.
Satirou na ostatní vrstvy společnosti a kritikou jejích vad a zlozvyků se zabývá
měšťanská literatura. Patří do ní Hradecký rukopis, vydaný kolem roku 1340.
Výchovný účel plní jeho součást, Desatero kázání Božích, kde jsou ke každému
křesťanskému přikázání přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu
proviňují. Tyto příklady jsou brány ze života měšťanů, stejně jako sedm satir,
které tvoří další část rukopisu, nazvanou Satiry o řemeslnících a konšelích.
Neznámý autor zde kritizuje nepoctivost cechovních řemeslníků i korupci
městských radních.
-Satirou a parodií na společnost je rozsáhlá veršovaná skladba Satira na čtyři
stavy, vzniklá pololidově v baroku.
• Národní obrození
Za národního obrození se humor a satira uplatňuje v divadelních hrách V. K.
Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
- začínal vlasteneckými hrami, jako
Blaník, pak postupně přechází k
veselohrám, kritizujícím lidské nedostatky - lakotu, plané vlastenectví,
byrokracii a hloupost, jako je tomu ve Veselohře na mostě nebo Potopě světa.
Klicperovi komedie nepostrádají vtip a optimismus, často využívají záměny osob,
například v Rohovínovi Čtverrohém a Hadriánovi z Římsů, což je zároveň parodie
na rytířské hry. Ptáčník líčí osud lékárníka, kterého se snaží přátelé
přesvědčit, aby zanechal své záliby v lovení ptactva a věnoval se radši svému
povolání.
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
-Klicperovým žákem jako student i jako dramatik byl Josef Kajetán Tyl. Hrou z
prostředí ševcovské cechovní slavnosti,
Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, chtěl získat i měšťany a řemeslníky pro obrozenecké hnutí. Památnou je zejména tím, že v ní poprvé zazněla píseň Františka Škroupa Kde domov můj, která znárodněla a stala se naší hymnou. Vrcholem jeho tvorby jsou pohádkové hry ("báchorky"), především Strakonický dudák, příběh jihočeského dudáka Švandy, který podlehne vyprávění o bohaté cizině a vydá se do světa vydělat "tisíce"
českou muzikou. Tam ale propadne kouzlu slávy a nebýt Dorotky, jeho milé a
Rosavy, polednice a jeho matky, která však ztělesňuje českou přírodu, byl by na
svou vlast ani nevzpomněl.
• Od počátků do národního obrození
-Jedním z prvních komických a satirických děl je bezesporu Mastičkář, který
vznikl zařazením původně samostatné frašky do církevní hry o ukřižování a
vzkříšení Krista. Způsob, jakým obchodník s mastmi nabízí své zboží, i dialogy s
jeho sluhy podávají výstižný obraz středověkého trhu. Přestože hra zesměšňuje
postavu podvodného mastičkáře, jejím hlavním cílem je pobavit obecenstvo.
Satirou na ostatní vrstvy společnosti a kritikou jejích vad a zlozvyků se zabývá
měšťanská literatura. Patří do ní Hradecký rukopis, vydaný kolem roku 1340.
Výchovný účel plní jeho součást, Desatero kázání Božích, kde jsou ke každému
křesťanskému přikázání přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu
proviňují. Tyto příklady jsou brány ze života měšťanů, stejně jako sedm satir,
které tvoří další část rukopisu, nazvanou Satiry o řemeslnících a konšelích.
Neznámý autor zde kritizuje nepoctivost cechovních řemeslníků i korupci
městských radních.
-Satirou a parodií na společnost je rozsáhlá veršovaná skladba Satira na čtyři
stavy, vzniklá pololidově v baroku.
• Národní obrození
Za národního obrození se humor a satira uplatňuje v divadelních hrách V. K.
Václav Kliment Klicpera (1792-1859)
- začínal vlasteneckými hrami, jako
Blaník, pak postupně přechází k
veselohrám, kritizujícím lidské nedostatky - lakotu, plané vlastenectví,
byrokracii a hloupost, jako je tomu ve Veselohře na mostě nebo Potopě světa.
Klicperovi komedie nepostrádají vtip a optimismus, často využívají záměny osob,
například v Rohovínovi Čtverrohém a Hadriánovi z Římsů, což je zároveň parodie
na rytířské hry. Ptáčník líčí osud lékárníka, kterého se snaží přátelé
přesvědčit, aby zanechal své záliby v lovení ptactva a věnoval se radši svému
povolání.
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
-Klicperovým žákem jako student i jako dramatik byl Josef Kajetán Tyl. Hrou z
prostředí ševcovské cechovní slavnosti,
Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, chtěl získat i měšťany a řemeslníky pro obrozenecké hnutí. Památnou je zejména tím, že v ní poprvé zazněla píseň Františka Škroupa Kde domov můj, která znárodněla a stala se naší hymnou. Vrcholem jeho tvorby jsou pohádkové hry ("báchorky"), především Strakonický dudák, příběh jihočeského dudáka Švandy, který podlehne vyprávění o bohaté cizině a vydá se do světa vydělat "tisíce"
českou muzikou. Tam ale propadne kouzlu slávy a nebýt Dorotky, jeho milé a
Rosavy, polednice a jeho matky, která však ztělesňuje českou přírodu, byl by na
svou vlast ani nevzpomněl.
Humor a satira 2/4
Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)
- zabýval se Satirou, zejména politickou,. Pocházel z kupecké rodiny z Borové u Přibyslavi. Studoval gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě a filosofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře. Odtud byl ale pro svůj proticírkevní postoj vyloučen.
Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a
Kollárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu,
kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor
kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus.
-Stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a
snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy.
-Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí
jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám
kdysi zastával.
-Roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek,
kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu,
církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury.
Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a
státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem.
Vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde
vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly
Kutnohorské.
-Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a
nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své
nejvýznamnější satirické skladby.
V Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí
díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v
parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady
slouží jako prostředek k odsouzení politického systému.
Báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima.
Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese
absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého.
V nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na
příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček
vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi
umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k
ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné
Perunově popravě je nutno najít boha nového.
Ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie,
používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou
jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až
posmrtně, po skončení Bachova absolutismu.
• 2. polovina 19. století
Jan Neruda (1834 - 1891)
Satirou jsou i Nerudovy básnické sbírky, fejetony a hlavně Malostranské
povídky.
Svatopluk Čech (1846 - 1908)
- věnuje se satiře jak v poezii, v komickém eposu Hannuman
přirovnává lidskou společnost k opičímu království, tak v próze, svými romány o
panu Broučkovi. Jeho Výlet pana Broučka na Měsíc a Výlet pana Broučka do 15.
století mu dávají příležitost kriticky zobrazit přízemnost a zbabělost pražského
měšťáka, která zvlášť vyniká v porovnání s vlastenectvím husitských bojovníků.
- zabýval se Satirou, zejména politickou,. Pocházel z kupecké rodiny z Borové u Přibyslavi. Studoval gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě a filosofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře. Odtud byl ale pro svůj proticírkevní postoj vyloučen.
Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a
Kollárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu,
kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor
kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus.
-Stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a
snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy.
-Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí
jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám
kdysi zastával.
-Roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek,
kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu,
církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury.
Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a
státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem.
Vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde
vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly
Kutnohorské.
-Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a
nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své
nejvýznamnější satirické skladby.
V Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí
díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v
parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady
slouží jako prostředek k odsouzení politického systému.
Báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima.
Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese
absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého.
V nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na
příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček
vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi
umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k
ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné
Perunově popravě je nutno najít boha nového.
Ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie,
používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou
jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až
posmrtně, po skončení Bachova absolutismu.
• 2. polovina 19. století
Jan Neruda (1834 - 1891)
Satirou jsou i Nerudovy básnické sbírky, fejetony a hlavně Malostranské
povídky.
Svatopluk Čech (1846 - 1908)
- věnuje se satiře jak v poezii, v komickém eposu Hannuman
přirovnává lidskou společnost k opičímu království, tak v próze, svými romány o
panu Broučkovi. Jeho Výlet pana Broučka na Měsíc a Výlet pana Broučka do 15.
století mu dávají příležitost kriticky zobrazit přízemnost a zbabělost pražského
měšťáka, která zvlášť vyniká v porovnání s vlastenectvím husitských bojovníků.
Humor a satira 3/4
Viktor Dyk (1877 - 1931)
Satirou na politiku i národní charakter jsou Dykovy sbírky Satiry a sarkasmy a
Pohádky naší vesnice (báseň Smutná píseň vesnického šprýmaře).
František Gellner (1881 - 1914)
Provokativní je i protispolečenský postoj Františka Gellnera. Ironický výsměch a
kritika maloměšťáctví je patrná už z názvů sbírek Po nás ať přijde potopa ! a
Radosti života.
• Humor a satira v 1. polovině 20. století
Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Zcela netradiční téma si pro satiru vybírá Jaroslav Hašek, když umisťuje děj
svého nejslavnějšího románu na válečnou frontu.
Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, po neúspěšných studiích
na gymnáziu vystudoval obchodní akademii. Vydává se bojovat na Balkán, pak se
toulá po Evropě jako bohém a anarchista. Po návratu domů se stává šéfredaktorem
Světa zvířat. Jako mystifikaci zakládá při rakouskouherských volbách s přáteli
Stranu mírného pokroku v mezích zákona a pak po hospodách parodují předvolební
projevy. Sepisuje i "dějiny" strany, které později vychází pod názvem Dějiny
Strany ... . Když narukuje do světové války, brzy dezertuje a hlásí se do čs.
legií v Rusku, kde přispívá do legionářských časopisů.
Popularitu si získal až svou postavou dobrého vojáka Švejka. První knihu s ním
vydává ještě před válkou pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.
Během svého působení v legiích v Rusku píše Dobrého vojáka Švejka v zajetí.
Konečnou podobu ale postava Švejka dostává až v knize Osudy dobrého vojáka
Švejka za světové války.
V něm Hašek nechává Švejka procházet bez úhony válečnou vřavou. Švejk se dokáže
bránit vojenským příkazům jejich doslovným plněním, tím paroduje nejen absurditu
války, ale režim Rakouska-Uherska. Výtkám nadřízených se postaví se svým
dobrosrdečným úsměvem a nepostižitelnou výmluvou, plnou horlivosti a loayality.
Nikomu není jasné, jestli je Švejk opravdu takový prosťáček nebo spíš chytrák,
který předstírá hloupost, aby zesměšnil okolí a přežil v nepřátelském prostředí.
Pro druhou možnost mluví jeho zdánlivě jednoduchá přirovnání a anekdoty.
Většinou je v nich ukryt pohled lidové životní moudrosti na absurditu války.
Haškovo dílo zůstalo nedokončeno, čtvrtý díl dopracoval jeho přítel Karel Vaněk,
ne už však původním stylem.
Kromě Švejkových příhod se Hašek zabýval satirou i ve svých povídkách,
uveřejňovaných v novinách a časopisech. Jako námět mu slouží rakouská
byrokracie, politika, ale i soudobá společnost nebo církev. Některé z nich vydal
v souborech Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova, Můj obchod se psy a
jiné humoresky a Trampoty pana Tenkráta.
Karel Poláček (1892 – 1944, za okupace pod jménem malíře Vlastimila Rady)
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele
nadstrážníka Faktora. Do svého rodiště (Rychnova) umístil Poláček děj další
satiry na maloměsto - románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město,
Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města
od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To
vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však
nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi - fotbalových
fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i
hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například
motocyklu, i když neumí řídit).
Satirou na politiku i národní charakter jsou Dykovy sbírky Satiry a sarkasmy a
Pohádky naší vesnice (báseň Smutná píseň vesnického šprýmaře).
František Gellner (1881 - 1914)
Provokativní je i protispolečenský postoj Františka Gellnera. Ironický výsměch a
kritika maloměšťáctví je patrná už z názvů sbírek Po nás ať přijde potopa ! a
Radosti života.
• Humor a satira v 1. polovině 20. století
Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Zcela netradiční téma si pro satiru vybírá Jaroslav Hašek, když umisťuje děj
svého nejslavnějšího románu na válečnou frontu.
Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, po neúspěšných studiích
na gymnáziu vystudoval obchodní akademii. Vydává se bojovat na Balkán, pak se
toulá po Evropě jako bohém a anarchista. Po návratu domů se stává šéfredaktorem
Světa zvířat. Jako mystifikaci zakládá při rakouskouherských volbách s přáteli
Stranu mírného pokroku v mezích zákona a pak po hospodách parodují předvolební
projevy. Sepisuje i "dějiny" strany, které později vychází pod názvem Dějiny
Strany ... . Když narukuje do světové války, brzy dezertuje a hlásí se do čs.
legií v Rusku, kde přispívá do legionářských časopisů.
Popularitu si získal až svou postavou dobrého vojáka Švejka. První knihu s ním
vydává ještě před válkou pod názvem Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky.
Během svého působení v legiích v Rusku píše Dobrého vojáka Švejka v zajetí.
Konečnou podobu ale postava Švejka dostává až v knize Osudy dobrého vojáka
Švejka za světové války.
V něm Hašek nechává Švejka procházet bez úhony válečnou vřavou. Švejk se dokáže
bránit vojenským příkazům jejich doslovným plněním, tím paroduje nejen absurditu
války, ale režim Rakouska-Uherska. Výtkám nadřízených se postaví se svým
dobrosrdečným úsměvem a nepostižitelnou výmluvou, plnou horlivosti a loayality.
Nikomu není jasné, jestli je Švejk opravdu takový prosťáček nebo spíš chytrák,
který předstírá hloupost, aby zesměšnil okolí a přežil v nepřátelském prostředí.
Pro druhou možnost mluví jeho zdánlivě jednoduchá přirovnání a anekdoty.
Většinou je v nich ukryt pohled lidové životní moudrosti na absurditu války.
Haškovo dílo zůstalo nedokončeno, čtvrtý díl dopracoval jeho přítel Karel Vaněk,
ne už však původním stylem.
Kromě Švejkových příhod se Hašek zabýval satirou i ve svých povídkách,
uveřejňovaných v novinách a časopisech. Jako námět mu slouží rakouská
byrokracie, politika, ale i soudobá společnost nebo církev. Některé z nich vydal
v souborech Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova, Můj obchod se psy a
jiné humoresky a Trampoty pana Tenkráta.
Karel Poláček (1892 – 1944, za okupace pod jménem malíře Vlastimila Rady)
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele
nadstrážníka Faktora. Do svého rodiště (Rychnova) umístil Poláček děj další
satiry na maloměsto - románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město,
Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města
od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To
vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však
nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi - fotbalových
fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i
hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například
motocyklu, i když neumí řídit).
Humor a satira 4/4
Voskovec & Werich
Na aktuální politickou situaci zareagovali ve 30. letech V+W svými
protiválečnými a protifašistickými satirickými hrami. Nejznámější je Caesar,
Osel a stín a Svět za mřížemi.
Karel Čapek (1890 - 1938)
Karel Čapek píše spolu s bratrem Josefem alegorickou satirickou komedii Ze
života hmyzu. Dala by se přirovnat k bajce, druhy hmyzu zde totiž zastupují
negativní lidské vlastnosti (motýli - přelétavost, chrobáci - hrabivost, jepice
- egocentrismus , vůdce mravenců - válkychtivost). Vítězství dobra a povrchnost
lidského snažení symbolizuje tulák, který se z pozorovatele stane účastníkem,
když nakonec s výkřikem odporu "Ach, ty hmyze ! Ty pitomý hmyze ! " rozdupe
mravence i s vůdcem.
Humor a satira v 2. polovině 20. století
V 60. letech se humor a satira se dostává i do písňových textů (Jiřího Suchého,
Jana Vodňanského).
Z rozhlasových "reportáží" z vinárny U Pavouka vzniká roku 1967 divadlo Járy
Cimrmana (zakládá Svěrák, Smoljak, Šebánek, Velebný). Uvádí hry založené na
bádání nad odkazem smyšleného národního velikána, slovní komice a parodiích
slavných předloh.
Bohumil Hrabal (1914 - 1997)
- narodil se v Brně, dětství prožil u Nymburku, studoval práva na
UK a vystřídal řadu zaměstnání (výpravčí, pojišťovací agent, advokát, dělník,
kulisák a statista v Divadle S. K. Neumanna v Libni).
Do literatury vstupuje ještě před válkou poezií, inspirovanou poetismem a
surrealismem (Ztracená ulička). V 50. letech se stýká se zakázanými umělci
(Skupina 42, J. Kolář, E. Frynta, ...) a píše netradičně pojaté povídky,
inspirované L. Klímou a J. Haškem. Jejich soubor, Skřivánek na niti, ale nebyl
vydán.
Vydána byla až sbírka 12 povídek Perlička na dně a sbírka Pábitelé (obě sbírky
později jako soubor Automat svět). V nich se objevuje pojem "pábitel" jako
označení pro postavy z okraje společnosti, kteří jsou ochotni se s kýmkoliv
podělit o události ze svého obyčejného života, "perličky na dně" lidské duše,
kteří se svým životem dokážou nadchnout, nechají se okouzlit svou vlastní touhou
a ideou. Právě obyčejný život, neobyčejně podaný, je námětem Hrabalových próz.
Jako pábitelé v těchto dvou sbírkách vystupují především svačinářka Jarmilka,
Baron Prášil - Hanťa a strýc Pepin. Hrabalův styl můžeme přirovnat k syntéze
"hospodské historky" a surrealistické metody šokující konfrontace. Podle sbírky
Perlička na dně byl natočen režiséry Menzelem, Chytilovou, Němcem a dalšími
povídkový film.
Strýc Pepin, bývalý švec a voják, ale především sklerotický vypravěč svých
příběhů je také hrdinou parafráze Goethova románu Utrpení starého Werthera.
Jako souvislý tok jedné věty jsou napsány Taneční hodiny pro starší a pokročilé.
Zachycují vychloubačný monolog starého muže (Pepina), který chce ohromit mladou
dívku.
Menzelova oscarová filmová podoba proslavila novelu Ostře sledované vlaky. Na
pozadí událostí konce 2. světové války se odehrává komorní příběh osazenstva
malé železniční stanice. Osobní trápení sexuálně nezkušeného Miloše Hrmy s
průvodčí Mášou skončí Milošovým hrdinským činem - vyhození německého transportu
do povětří. To je doplňováno výstřední postavou výpravčího Hubičky.
Na aktuální politickou situaci zareagovali ve 30. letech V+W svými
protiválečnými a protifašistickými satirickými hrami. Nejznámější je Caesar,
Osel a stín a Svět za mřížemi.
Karel Čapek (1890 - 1938)
Karel Čapek píše spolu s bratrem Josefem alegorickou satirickou komedii Ze
života hmyzu. Dala by se přirovnat k bajce, druhy hmyzu zde totiž zastupují
negativní lidské vlastnosti (motýli - přelétavost, chrobáci - hrabivost, jepice
- egocentrismus , vůdce mravenců - válkychtivost). Vítězství dobra a povrchnost
lidského snažení symbolizuje tulák, který se z pozorovatele stane účastníkem,
když nakonec s výkřikem odporu "Ach, ty hmyze ! Ty pitomý hmyze ! " rozdupe
mravence i s vůdcem.
Humor a satira v 2. polovině 20. století
V 60. letech se humor a satira se dostává i do písňových textů (Jiřího Suchého,
Jana Vodňanského).
Z rozhlasových "reportáží" z vinárny U Pavouka vzniká roku 1967 divadlo Járy
Cimrmana (zakládá Svěrák, Smoljak, Šebánek, Velebný). Uvádí hry založené na
bádání nad odkazem smyšleného národního velikána, slovní komice a parodiích
slavných předloh.
Bohumil Hrabal (1914 - 1997)
- narodil se v Brně, dětství prožil u Nymburku, studoval práva na
UK a vystřídal řadu zaměstnání (výpravčí, pojišťovací agent, advokát, dělník,
kulisák a statista v Divadle S. K. Neumanna v Libni).
Do literatury vstupuje ještě před válkou poezií, inspirovanou poetismem a
surrealismem (Ztracená ulička). V 50. letech se stýká se zakázanými umělci
(Skupina 42, J. Kolář, E. Frynta, ...) a píše netradičně pojaté povídky,
inspirované L. Klímou a J. Haškem. Jejich soubor, Skřivánek na niti, ale nebyl
vydán.
Vydána byla až sbírka 12 povídek Perlička na dně a sbírka Pábitelé (obě sbírky
později jako soubor Automat svět). V nich se objevuje pojem "pábitel" jako
označení pro postavy z okraje společnosti, kteří jsou ochotni se s kýmkoliv
podělit o události ze svého obyčejného života, "perličky na dně" lidské duše,
kteří se svým životem dokážou nadchnout, nechají se okouzlit svou vlastní touhou
a ideou. Právě obyčejný život, neobyčejně podaný, je námětem Hrabalových próz.
Jako pábitelé v těchto dvou sbírkách vystupují především svačinářka Jarmilka,
Baron Prášil - Hanťa a strýc Pepin. Hrabalův styl můžeme přirovnat k syntéze
"hospodské historky" a surrealistické metody šokující konfrontace. Podle sbírky
Perlička na dně byl natočen režiséry Menzelem, Chytilovou, Němcem a dalšími
povídkový film.
Strýc Pepin, bývalý švec a voják, ale především sklerotický vypravěč svých
příběhů je také hrdinou parafráze Goethova románu Utrpení starého Werthera.
Jako souvislý tok jedné věty jsou napsány Taneční hodiny pro starší a pokročilé.
Zachycují vychloubačný monolog starého muže (Pepina), který chce ohromit mladou
dívku.
Menzelova oscarová filmová podoba proslavila novelu Ostře sledované vlaky. Na
pozadí událostí konce 2. světové války se odehrává komorní příběh osazenstva
malé železniční stanice. Osobní trápení sexuálně nezkušeného Miloše Hrmy s
průvodčí Mášou skončí Milošovým hrdinským činem - vyhození německého transportu
do povětří. To je doplňováno výstřední postavou výpravčího Hubičky.
Světová poesie 20. století 1/4
Světová poesie 20. století
počátek 20. století:
zcela nové a originální pohledy na skutečnost
umělci hledali nové cesty, jak vnímat realitu a jak to přenést do výtvarné a literární roviny
čím více se se skutečností experimentovalo, tím více se deformovala - stala se pomíjivou
každý umělecký směr se zaměřil na jeden z projevů lidské existence
pouze poesie dokáže rychle reagovat a snese experimentování
každý umělecký okruh měl svůj manifest
(literáti, malíři, hudebníci, sochaři)
Guillaume Apollinaire 1880 – 1918
Francouz, nemanželský syn litevsko-polské šlechtičny
básník, dramatik, prozaik, umělecký kritik
propagoval kubismus, připojil se k futuristickému hnutí
průkopník moderních uměleckých postupů
do češtiny ho poprvé přeložil K. Čapek
ovlivnil českou poesii (J. Wolker,V. Nezval, K. Biebel)
Alkoholy
mezník ve vývoji moderní světové poesie
42 skladeb různého obsahu
Alkoholy – opíjení se životem
využívá asonance = shoda pouze samohlásek na konci verše, volný verš
zrušení interpunkce
stírá rozdíly mezi lyrikou a epikou
prolínání minulosti a přítomnosti, spontání představy
báseň Pásmo
úvodní báseň, motiv Eiffelky
narušená logická souvislost veršů, bez interpunkce
vzpomínky a sny vložené do zážitků během putování po milované
Paříži a jiných městech a zemích
rychlé střídání míst, času a myšlenek, motiv uplývajícího času
spontánní proud představ, obrazů, mnohopohledovost = zachycuje skutečnost
z mnoha úhlů – dynamický obraz skutečnosti
Kaligramy
básnická sbírka napsaná za války na frontě
tvoří ji básně–obrazy = typograficky upravené básně do rozmanitých tvarů dle námětu básně (např.: hvězda, býk, Eiffelova věž) - spojení poesie s malířstvím
Zavražděný básník
autobiografie
Prsy Tiresiovy
drama
programové dílo divadelní avantgardy
→ FUTURISMUS
latinsky futurus = budoucí
počátek avantgardy
směr v literatuře, malířství, hudbě
vznikl jako anarchistická revolta proti normám, konvencím a hodnotám
soudobé společnosti a dosavadního umění
oslava techniky a městské civilizace
snaha vytvořit umění odpovídající ruchu a tempu nadcházejícího průmyslového věku
zrušení interpunkce, osvobození slova z věty pro bezprostřední vyjádření
využití onomatopoie = zvukomalba
nakupení hlásek tak, aby připomínaly zvuk, vyvolaly představu
využití kakofonie – nelibozvučnost
verše měly působit i na zrak – typograf = tvarování verše do různé grafické podoby
1909: Manifest futurismu - F.T. Marinetti
počátek 20. století:
zcela nové a originální pohledy na skutečnost
umělci hledali nové cesty, jak vnímat realitu a jak to přenést do výtvarné a literární roviny
čím více se se skutečností experimentovalo, tím více se deformovala - stala se pomíjivou
každý umělecký směr se zaměřil na jeden z projevů lidské existence
pouze poesie dokáže rychle reagovat a snese experimentování
každý umělecký okruh měl svůj manifest
(literáti, malíři, hudebníci, sochaři)
Guillaume Apollinaire 1880 – 1918
Francouz, nemanželský syn litevsko-polské šlechtičny
básník, dramatik, prozaik, umělecký kritik
propagoval kubismus, připojil se k futuristickému hnutí
průkopník moderních uměleckých postupů
do češtiny ho poprvé přeložil K. Čapek
ovlivnil českou poesii (J. Wolker,V. Nezval, K. Biebel)
Alkoholy
mezník ve vývoji moderní světové poesie
42 skladeb různého obsahu
Alkoholy – opíjení se životem
využívá asonance = shoda pouze samohlásek na konci verše, volný verš
zrušení interpunkce
stírá rozdíly mezi lyrikou a epikou
prolínání minulosti a přítomnosti, spontání představy
báseň Pásmo
úvodní báseň, motiv Eiffelky
narušená logická souvislost veršů, bez interpunkce
vzpomínky a sny vložené do zážitků během putování po milované
Paříži a jiných městech a zemích
rychlé střídání míst, času a myšlenek, motiv uplývajícího času
spontánní proud představ, obrazů, mnohopohledovost = zachycuje skutečnost
z mnoha úhlů – dynamický obraz skutečnosti
Kaligramy
básnická sbírka napsaná za války na frontě
tvoří ji básně–obrazy = typograficky upravené básně do rozmanitých tvarů dle námětu básně (např.: hvězda, býk, Eiffelova věž) - spojení poesie s malířstvím
Zavražděný básník
autobiografie
Prsy Tiresiovy
drama
programové dílo divadelní avantgardy
→ FUTURISMUS
latinsky futurus = budoucí
počátek avantgardy
směr v literatuře, malířství, hudbě
vznikl jako anarchistická revolta proti normám, konvencím a hodnotám
soudobé společnosti a dosavadního umění
oslava techniky a městské civilizace
snaha vytvořit umění odpovídající ruchu a tempu nadcházejícího průmyslového věku
zrušení interpunkce, osvobození slova z věty pro bezprostřední vyjádření
využití onomatopoie = zvukomalba
nakupení hlásek tak, aby připomínaly zvuk, vyvolaly představu
využití kakofonie – nelibozvučnost
verše měly působit i na zrak – typograf = tvarování verše do různé grafické podoby
1909: Manifest futurismu - F.T. Marinetti
Světová poesie 20. století 2/4
Vladimir Malakovskij 1893 – 1930
ruský básník, dramatik, výtvarník a prozaik
spoluautor futuristického sborníku Políček veřejného vkusu
agitační poesie pro sovětský režim
provokoval ustálený vkus – snaha o úsečný a pádný verš
150 000 000, O tom, Vladimír Iljič Lenin – tendenčně zaměřené poemy sovětské poezie
→ KUBISMUS
latinsky cubus = krychle
vzniká roku 1907 jako výtvarný směr (Georges Braque a Pablo Picasso)
rozkládání vnější reality až na nejjednodušší geometrické tvary – z nich prostřednictvím
autorova intelektu a fantazie skládána mozaika
→ KUBOFUTURISMUS
spojení obou směrů – futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti
osvobození slov, skutečnost z mnoha úhlů, kaligramy = obrazové básně
u nás Wolker, Halas, Vančura
→ DADAISMUS
francouzsky dada = hračka - slovo náhodně nalezené ve slovníku špičkou nože
vznikl roku 1916 v Curychu jako protest proti fyzickému a duševnímu mrzačení lidstva
odpor k válce, nesmyslnost vraždění a ničení
proti všem, burcuje, šokuje, provokuje
odmítá řád, logiku, všechny hodnoty - naprostá anarchie, absolutní svoboda
umění má vycházet z bezprostřední naivity
proti rozumu který dovedl svět k válce staví dadaisté nerozum, nesmysl, náhodu
hlavním principem dadaismu je náhoda
dále znevažování všech dosud platných estetických hodnot a norem
využití nelogických souvislostí a nesmyslů
mystifikace, odpor proti civilizaci (prý zabíjí umění)
→ SURREALISMUS
vzniká ve 20. letech 20. století
ovlivněn Freudovou psychoanalýzou
snaha spontánně a bez rozumové kontroly vypovědět o tom, co se děje v lidském podvědomí
metoda automatického textu - bezprostřední zaznamenání představ a snů
psychický automatismus pomáhá autorům překonat cenzuru morálky
je uváděn v činnost snem, halucinací, nebo deliriem
odmítá logiku, chce osvobodit fantasii
odmítnutí rytmu, rýmu a dalších stavebních prostředků poesie
ruský básník, dramatik, výtvarník a prozaik
spoluautor futuristického sborníku Políček veřejného vkusu
agitační poesie pro sovětský režim
provokoval ustálený vkus – snaha o úsečný a pádný verš
150 000 000, O tom, Vladimír Iljič Lenin – tendenčně zaměřené poemy sovětské poezie
→ KUBISMUS
latinsky cubus = krychle
vzniká roku 1907 jako výtvarný směr (Georges Braque a Pablo Picasso)
rozkládání vnější reality až na nejjednodušší geometrické tvary – z nich prostřednictvím
autorova intelektu a fantazie skládána mozaika
→ KUBOFUTURISMUS
spojení obou směrů – futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti
osvobození slov, skutečnost z mnoha úhlů, kaligramy = obrazové básně
u nás Wolker, Halas, Vančura
→ DADAISMUS
francouzsky dada = hračka - slovo náhodně nalezené ve slovníku špičkou nože
vznikl roku 1916 v Curychu jako protest proti fyzickému a duševnímu mrzačení lidstva
odpor k válce, nesmyslnost vraždění a ničení
proti všem, burcuje, šokuje, provokuje
odmítá řád, logiku, všechny hodnoty - naprostá anarchie, absolutní svoboda
umění má vycházet z bezprostřední naivity
proti rozumu který dovedl svět k válce staví dadaisté nerozum, nesmysl, náhodu
hlavním principem dadaismu je náhoda
dále znevažování všech dosud platných estetických hodnot a norem
využití nelogických souvislostí a nesmyslů
mystifikace, odpor proti civilizaci (prý zabíjí umění)
→ SURREALISMUS
vzniká ve 20. letech 20. století
ovlivněn Freudovou psychoanalýzou
snaha spontánně a bez rozumové kontroly vypovědět o tom, co se děje v lidském podvědomí
metoda automatického textu - bezprostřední zaznamenání představ a snů
psychický automatismus pomáhá autorům překonat cenzuru morálky
je uváděn v činnost snem, halucinací, nebo deliriem
odmítá logiku, chce osvobodit fantasii
odmítnutí rytmu, rýmu a dalších stavebních prostředků poesie
Světová poesie 20. století 3/4
André Breton 1896 – 1966
francouzský básník, zastánce a teoretik surrealismu
autor Manifestu surrealismu
Magnetická pole
próza formulovaná společně s P. Soupaultem
metoda automatického záznamu
Paul Éluard
1895 – 1952
populární francouzský básník, srozumitelný jazyk a tématika: láska, citové problémy
Veřejná růže
vrcholné dílo surrealismu
19 básní psaných volným veršem a jedna báseň v próze
téma lásky a hledání cesty z osamělosti
→ VITALISMUS
latinsky vitalis = životný
životní projevy každého organismu řídí zvláštní, nehmotná, účelně jednotná síla – duše
→ CIVILISMUS
latinsky civilis = občanský
zobrazuje techniku
→ EXPRESIONISMUS
latinsky expressio = výraz
počátek 20. století
citová reakce na intuitivní prožitek skutečnosti
zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní, citové stavy a projevy lidské
psychiky – jako protiklad k racionálnímu a popisnému realismu
DALŠÍ BÁSNÍCI:
Thomas Stearns Eliot 1888 – 1965
anglický básník a dramatik amerického původu
zakladatel modernismu v anglické literatuře
Pustina
základní dílo angloamerického modernismu
čerpá z mýtů, renesance a baroka a z francouzského symbolismu
hlavní téma básně: mytologický motiv proměny vodou
vyjadřuje očekávání zásadní přeměny lidstva působením poesie
francouzský básník, zastánce a teoretik surrealismu
autor Manifestu surrealismu
Magnetická pole
próza formulovaná společně s P. Soupaultem
metoda automatického záznamu
Paul Éluard
1895 – 1952
populární francouzský básník, srozumitelný jazyk a tématika: láska, citové problémy
Veřejná růže
vrcholné dílo surrealismu
19 básní psaných volným veršem a jedna báseň v próze
téma lásky a hledání cesty z osamělosti
→ VITALISMUS
latinsky vitalis = životný
životní projevy každého organismu řídí zvláštní, nehmotná, účelně jednotná síla – duše
→ CIVILISMUS
latinsky civilis = občanský
zobrazuje techniku
→ EXPRESIONISMUS
latinsky expressio = výraz
počátek 20. století
citová reakce na intuitivní prožitek skutečnosti
zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolované vnitřní, citové stavy a projevy lidské
psychiky – jako protiklad k racionálnímu a popisnému realismu
DALŠÍ BÁSNÍCI:
Thomas Stearns Eliot 1888 – 1965
anglický básník a dramatik amerického původu
zakladatel modernismu v anglické literatuře
Pustina
základní dílo angloamerického modernismu
čerpá z mýtů, renesance a baroka a z francouzského symbolismu
hlavní téma básně: mytologický motiv proměny vodou
vyjadřuje očekávání zásadní přeměny lidstva působením poesie
Světová poesie 20. století 4/4
Allen Ginsberg 1926 – 1997
Američan z rusko-židovské rodiny
vzorem mu byl Walt Whitman
procestoval Evropu, Afriku, Antarktidu a Mexiko
centrálním motivem je kritika americké společnosti, hledání vnitřní svobody
individualistická poesie, ve které hovoří o „špíně vlastního já“
zabývá se buddhistickou meditativní filosofií
Bílý Rubáš
báseň Improvizace v Pekingu - „Píšu poezii protože…“
Vylízanej mozek
Kvílení a jiné básně – báseň Kvílení: "Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené…"
vysmívá se bohatsví, úspěchu, svět obžalovává z necitelnosti, pokrytectví
vše podřízeno materialistickému způsobu uvažování
pesimistické, Moloch = civilizace ničící svět, spojka a, přívlastky
hledá vnitřní svobodu, poznámka pod čarou je věnovaná přátelům
Lawrence Ferlinghetti narozen 1919
Američan, ale měl kořeny v Evropě – zajímal se o evropskou kulturu
založil nakladatelství v San Franciscu
volný nerýmovaný verš
Obrazy zmizelého světa – "Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí…"
Lunapark v hlavě
Jacques Prévert
1900 – 1977
básník, poezii doprovázel hrou na hudební nástroje
Francouz – psal o každodenním životě v Paříži
Slova
poezie všedního dne – každodennost, láska, hodně dějové - slovesa
volný nerýmovaný verš
stručnost, věcnost, krátké šoty, scénky
báseň Jak dělat podobiznu ptáka
ukázka: "Nejdříve namalovat klec s otevřenými dvířky…"
pták = inspirace, podobenství o tom jak vytvořit umělecké dílo
ZPÍVAJÍCÍ BÁSNÍCI:
Vladimír Vysockij
jeho básně často zpívá Jaromír Nohavica
Pravda a lež
Bob Dylan
narozen 1941 jako Robert Allen Zimmermann
americký zpěvák a kytarista
Američan z rusko-židovské rodiny
vzorem mu byl Walt Whitman
procestoval Evropu, Afriku, Antarktidu a Mexiko
centrálním motivem je kritika americké společnosti, hledání vnitřní svobody
individualistická poesie, ve které hovoří o „špíně vlastního já“
zabývá se buddhistickou meditativní filosofií
Bílý Rubáš
báseň Improvizace v Pekingu - „Píšu poezii protože…“
Vylízanej mozek
Kvílení a jiné básně – báseň Kvílení: "Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené…"
vysmívá se bohatsví, úspěchu, svět obžalovává z necitelnosti, pokrytectví
vše podřízeno materialistickému způsobu uvažování
pesimistické, Moloch = civilizace ničící svět, spojka a, přívlastky
hledá vnitřní svobodu, poznámka pod čarou je věnovaná přátelům
Lawrence Ferlinghetti narozen 1919
Američan, ale měl kořeny v Evropě – zajímal se o evropskou kulturu
založil nakladatelství v San Franciscu
volný nerýmovaný verš
Obrazy zmizelého světa – "Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí…"
Lunapark v hlavě
Jacques Prévert
1900 – 1977
básník, poezii doprovázel hrou na hudební nástroje
Francouz – psal o každodenním životě v Paříži
Slova
poezie všedního dne – každodennost, láska, hodně dějové - slovesa
volný nerýmovaný verš
stručnost, věcnost, krátké šoty, scénky
báseň Jak dělat podobiznu ptáka
ukázka: "Nejdříve namalovat klec s otevřenými dvířky…"
pták = inspirace, podobenství o tom jak vytvořit umělecké dílo
ZPÍVAJÍCÍ BÁSNÍCI:
Vladimír Vysockij
jeho básně často zpívá Jaromír Nohavica
Pravda a lež
Bob Dylan
narozen 1941 jako Robert Allen Zimmermann
americký zpěvák a kytarista
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)