V románu Muži v ofsajdu si dělá legraci z fanatických fotbalových fanoušků, v románu Dům na předměstí zesměšňuje morálku majitele činžovního domu a jeho nájemníků.
Eduard Bass byl novinář, reportér, prozaik humorista, dramatik i kabaretiér. Pro děti napsal příběh o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se prosadilo ve světě – Klapzubova jedenáctka. Vrcholem tvorby je román z cirkusového prostředí, Cirkus Humberto, kde popisuje kariérní vzestup hlavního hrdiny, který se po sňatku s dcerou ředitele cirkusu stane sám ředitelem. Záměrem je vyjádření důvěry v českého člověka, jeho schopnosti, inteligenci a úspěšnost v cizině.
Jaroslav Hašek (1883-1923) – narodil se v Praze, pobýval na Lipnici u Havlíčkova Brodu, žil bohémským životem a tuláctvím – pociťoval odpor ke společnosti a měšťáctví, byl předválečným anarchistou, protiměšťáckým humoristou, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády, roku 1920 se vrátil do Čech, humoresky k zábavě a satirické povídky – trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy, satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – 4 dílný, nedokončený – geniální satiry na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce, hlavní postava Švejk = literární typ – člověk válečné doby, hájící své právo na život, jeho dvojakost – prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, ve válce se brání svým chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka, zfilmováno, Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, představitelé vládní moci jsou zobrazeni s groteskní nadsázkou, kniha měla poukázat na nesmyslnost války a protestovat proti ní, postava Švejka vznikla už před válkou v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, Dobrý voják Švejk v zajetí
Česká próza 1. pol. 20. století 2/4
lidstvo. Utopické drama Věc Makropulos vypráví o nápoji života, nejmladší generace nakonec nápoj nesmrtelnosti zničí. Na přelomu 20. a 30. let psal drobné prózy, povídky, fejetony. Povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy obsahují témata z černé kroniky s detektivní zápletkou, zdánlivě nedořešená záhada je logicky vyřešena, ale není řečeno, na čí straně je zlo (relativismus). Vyjádření dojmů z cest je sepsáno v cestopisných fejetonech, např. Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska a Cesta na sever. Ve 30. letech napsal románovou noetickou trilogii, jejíž romány mají společnou filosofii relativismu. Jde o romány Hordubal (tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn), Povětroň (neznámý letec po havárii umírá nepoznán, rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka) a Obyčejný život (autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled). Na konci 30. let psal tvorbu, ve které se odrážela současná situace, zejména ohrožení fašisty. Román Válka s mloky je satirickou alegorií, která kritizuje kapitalistickou zištnost a nebezpečí fašismu představovaného mloky, který ohrožuje lidstvo. Bílá nemoc je protiválečné a protifašistické drama, kde se střetávají ideály demokracie s ideály diktatury, konflikt jedince s držiteli moci a strůjci války – doktor chce vydat lék na zvláštní nemoc pouze pod podmínkou zastavení války, nakonec je zabit zfanatizovaným davem, poprvé se tady u Čapka neobjevuje naděje. Drama Matka je fiktivní rozhovor matky se všemi mrtvými (otcem a jeho třemi syny), kteří byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva, posledního ze synů nejdříve odmítá poslat do války, po poznání krutosti nepřítele nastává zlom a dává mu do ruky pušku – autorovo varování a výzva k boji proti násilí a nelidskosti. Nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna pojednává o lidské průměrnosti, skladatel se chce stát slavným a krade cizí díla, dopouští se podlostí. Čapek je také autorem knih pro děti, jako Dášeňka, čili život štěněte a Devatero pohádek.
Katolicky orientovaná próza
Jakub Deml byl básník, prozaik a také katolický kněz, byl ovlivněn spiritualismem a existencialismem. Napsal například cyklus Šlépěje (forma deníkových záznamů), prózy Hrad smrti a Tanec smrti (pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize) a básně v próze Moji přátelé. V jeho dílech najdeme citlivost, patos, zvolání, otázky, naléhavé výzvy...
Jaroslav Durych psal historickou imaginativní prózu, obdivoval baroko. Novela Sedmikráska je milostný příběh s prvky symbolismu, román Bloudění je o cestě ke katolictví v období baroka.
Jan Čep byl prozaik a esejista, psal soubory povídek, např. Zeměžluč, Letnice, motiv hledání domova jako ztraceného ráje.
Prozaická balada
Vladislav Vančura byl prozaik, dramatik, scénárista a režisér, první předseda spolku Devětsil. V době heydrichiády byl zatčen a popraven. Ve 20. letech psal pod vlivem proletářské literatury, próza byla esteticky působivá a originální. Román Pekař Jan Marhoul je o tragickém osudu zchudlého pekaře, který byl zničen v nelidském bezcitném světě sobectví, vypravěč apeluje na čtenáře. V jazyce se prolínají stylové roviny, narušena je dějová linie. Román Pole orná a válečná odsuzuje nesmyslnost válečného vraždění, děj je nesouvislý, ovlivnění poetismem a polytematickým pásmem. Novela Rozmarné léto je příběhem tří přátel z plovárny, jejich poklidný život je narušen příjezdem kouzelníka s krásnou dívkou, končí stereotypnost, jde o parodii na přízemnost měšťáků, velmi spisovný jazyk postav komicky kontrastuje s jejich smýšlením. Ve 30. letech napsal baladický román Markéta Lazarová, děj se odehrává v dobách loupeživého středověku, renesanční typy lidí,
Katolicky orientovaná próza
Jakub Deml byl básník, prozaik a také katolický kněz, byl ovlivněn spiritualismem a existencialismem. Napsal například cyklus Šlépěje (forma deníkových záznamů), prózy Hrad smrti a Tanec smrti (pocity úzkosti z ohrožení, smrti, děsivé vize) a básně v próze Moji přátelé. V jeho dílech najdeme citlivost, patos, zvolání, otázky, naléhavé výzvy...
Jaroslav Durych psal historickou imaginativní prózu, obdivoval baroko. Novela Sedmikráska je milostný příběh s prvky symbolismu, román Bloudění je o cestě ke katolictví v období baroka.
Jan Čep byl prozaik a esejista, psal soubory povídek, např. Zeměžluč, Letnice, motiv hledání domova jako ztraceného ráje.
Prozaická balada
Vladislav Vančura byl prozaik, dramatik, scénárista a režisér, první předseda spolku Devětsil. V době heydrichiády byl zatčen a popraven. Ve 20. letech psal pod vlivem proletářské literatury, próza byla esteticky působivá a originální. Román Pekař Jan Marhoul je o tragickém osudu zchudlého pekaře, který byl zničen v nelidském bezcitném světě sobectví, vypravěč apeluje na čtenáře. V jazyce se prolínají stylové roviny, narušena je dějová linie. Román Pole orná a válečná odsuzuje nesmyslnost válečného vraždění, děj je nesouvislý, ovlivnění poetismem a polytematickým pásmem. Novela Rozmarné léto je příběhem tří přátel z plovárny, jejich poklidný život je narušen příjezdem kouzelníka s krásnou dívkou, končí stereotypnost, jde o parodii na přízemnost měšťáků, velmi spisovný jazyk postav komicky kontrastuje s jejich smýšlením. Ve 30. letech napsal baladický román Markéta Lazarová, děj se odehrává v dobách loupeživého středověku, renesanční typy lidí,
Česká próza 1. pol. 20. století 3/4
lidé jsou drsní, suroví, milující i nenávidějící, láska je smyslem života, využívá kontrastů. Dějové linie jsou narušovány vypravěčem, který mluví k sobě i k postavám, oslovuje čtenáře, používá retrospektivy v retrospektivách, lyrika se silně dostává do prózy. Za okupace napsal Obrazy z dějin národa českého, jde o nedokončené historické pásmo s oddělenými povídkami nebo cykly (Kosmas), význam národní minulosti, dokonalý jazyk. Vančurovým přínosem je důraz na svébytnost díla a důležitost způsobu zpracování, dále působivý jazyk, sklon ke knižnosti, účelnost uměleckého díla, boj s měšťáctvím atd.
Ivan Olbracht psal prózu se sociální tématikou, byl to levicově orientovaný politik, syn Antala Staška. V povídkách O zlých samotářích psal o vyděděncích společnosti, osamělých jedincích v odboji proti nespravedlnosti, byli individualisté proti své vůli (Bratr Žak). Psychologický román Žalář nejtemnější je o slepci, jehož „žalářem“ není slepota, ale jeho žárlivost a sobectví. V 30. letech se zajímal o Podkarpatskou Rus, o které psal reportáže. Baladický román Nikola Šuhaj Loupežník se odehrává na konci války a v poválečných letech, hrdina dostane kouzelný nápoj nezranitelnosti, bojuje proti křivdě a bídě, nakonec ho kamarádi zradí a zabijí. Také charakterizuje kraj a způsob života lidí, kompozičně propojuje legendu se skutečností, prolíná se lyrická a epická rovina, v básnickém jazyce používá zvláštní slovní spojení a slova z různých okruhů. Soubor povídek Golet v údolí vypráví o světě ortodoxních Židů (golet – židovská osada). Pro mládež napsal Biblické příběhy (převyprávění příběhů Starého zákona), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky) a další.
Jarmila Glazarová napsala román Advent, který se rovněž řadí do lyrizované prózy. Vypráví o tragédii matky s dítětem, která se provdá za sedláka, čehož brzy lituje, dítě jim uteče a sedlák, který jí byl nevěrný, uhoří – sousedi to vnímají jako tragédii a matku litují, zatímco pro ni je to vysvobození. Děj se odehrává v Beskydech, proto je použito nářečí.
Psychologický román
Jaroslav Havlíček se zaměřoval na postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem, zdůrazňoval degeneraci městské společnosti. Román Petrolejové lampy je příběhem ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství. Román Neviditelný je psychologickou analýzou příslušníka horních vrstev společnosti, popisuje kariéru chudého člověka (jeho cestu k moci a majetku) a také děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny (představa neviditelnosti).
Václav Řezáč napsal román Černé světlo, ve kterém se soustředí na hledání zla v člověku. Jde o příběh mladíka závislého na matce, který se nedokáže vyrovnat s tím, že společnost se na děj dívá jinak než matka, při každém neúspěchu reaguje agresí, pomstí se, ale podaří se mu vyjít jako mravný člověk. Když ho odmítne dívka, vloudí se do její rodiny a začne ji ničit. Román Rozhraní je psán na podobné motivy, zabývá se vznikem románu.
Josef Kopta je autorem románu Hlídač číslo 42 – příběh železničáře, který ztratí sluch a odcizuje se od světa, sluch se mu později navrátí, ale on už se nedokáže vrátit do původního života a hluchotu nadále předstírá, přičemž si všímá, že okolí před ním nemá žádné zábrany.
Humoristická próza
Karel Poláček je autorem mnoha kritických a humoristických próz. Mezi nejznámější patří Bylo nás pět, kde se dívá na maloměsto očima dětí, které mluví někdy zajímavým jazykem (knižní výrazy, expresivní výrazy, nářečí i obecná čeština), protože se stylizují do dospělých.
Ivan Olbracht psal prózu se sociální tématikou, byl to levicově orientovaný politik, syn Antala Staška. V povídkách O zlých samotářích psal o vyděděncích společnosti, osamělých jedincích v odboji proti nespravedlnosti, byli individualisté proti své vůli (Bratr Žak). Psychologický román Žalář nejtemnější je o slepci, jehož „žalářem“ není slepota, ale jeho žárlivost a sobectví. V 30. letech se zajímal o Podkarpatskou Rus, o které psal reportáže. Baladický román Nikola Šuhaj Loupežník se odehrává na konci války a v poválečných letech, hrdina dostane kouzelný nápoj nezranitelnosti, bojuje proti křivdě a bídě, nakonec ho kamarádi zradí a zabijí. Také charakterizuje kraj a způsob života lidí, kompozičně propojuje legendu se skutečností, prolíná se lyrická a epická rovina, v básnickém jazyce používá zvláštní slovní spojení a slova z různých okruhů. Soubor povídek Golet v údolí vypráví o světě ortodoxních Židů (golet – židovská osada). Pro mládež napsal Biblické příběhy (převyprávění příběhů Starého zákona), O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách (staroindické bajky) a další.
Jarmila Glazarová napsala román Advent, který se rovněž řadí do lyrizované prózy. Vypráví o tragédii matky s dítětem, která se provdá za sedláka, čehož brzy lituje, dítě jim uteče a sedlák, který jí byl nevěrný, uhoří – sousedi to vnímají jako tragédii a matku litují, zatímco pro ni je to vysvobození. Děj se odehrává v Beskydech, proto je použito nářečí.
Psychologický román
Jaroslav Havlíček se zaměřoval na postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem, zdůrazňoval degeneraci městské společnosti. Román Petrolejové lampy je příběhem ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství. Román Neviditelný je psychologickou analýzou příslušníka horních vrstev společnosti, popisuje kariéru chudého člověka (jeho cestu k moci a majetku) a také děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny (představa neviditelnosti).
Václav Řezáč napsal román Černé světlo, ve kterém se soustředí na hledání zla v člověku. Jde o příběh mladíka závislého na matce, který se nedokáže vyrovnat s tím, že společnost se na děj dívá jinak než matka, při každém neúspěchu reaguje agresí, pomstí se, ale podaří se mu vyjít jako mravný člověk. Když ho odmítne dívka, vloudí se do její rodiny a začne ji ničit. Román Rozhraní je psán na podobné motivy, zabývá se vznikem románu.
Josef Kopta je autorem románu Hlídač číslo 42 – příběh železničáře, který ztratí sluch a odcizuje se od světa, sluch se mu později navrátí, ale on už se nedokáže vrátit do původního života a hluchotu nadále předstírá, přičemž si všímá, že okolí před ním nemá žádné zábrany.
Humoristická próza
Karel Poláček je autorem mnoha kritických a humoristických próz. Mezi nejznámější patří Bylo nás pět, kde se dívá na maloměsto očima dětí, které mluví někdy zajímavým jazykem (knižní výrazy, expresivní výrazy, nářečí i obecná čeština), protože se stylizují do dospělých.
Česká próza 1. pol. 20. století 1/4
Česká próza 1. pol. 20. století
Obsah: Úvod a rozdělení, Legionářská literatura, Demokratický proud, Katolicky orientovaná próza, Prozaická balada, Psychologický román, Humoristická próza
Úvod a rozdělení
Na počátku 20. století stále pokračují autoři starších směrů, jako realisté, naturalisté, impresionisté. Nová díla a jejich autoři se dají rozdělit do následujících skupin: legionářská literatura, demokratický proud, katolicky orientovaná próza, prozaická balada (= lyrizovaná próza), psychologický román a humoristická próza. Ve 20. letech převažovaly menší žánry, próza byla lyrická, utopická a reportážní, ve 30. letech získala próza dominantní postavení, šlo zejména o společenský, psychologický a historický román, zesílena byla epičnost, pokračuje tradiční žánr balady.
Legionářská literatura
Autoři legionářské literatury se účastnili války na ruské frontě a potom byli vtaženi do vnitrostátní politiky. Přijímáni byli kladně, protože se podíleli na osvobození státu. Válku zobrazovali jako historickou událost, tématem byl zahraniční odboj.
Rudolf Medek napsal románový cyklus Anabáze, což je kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zejména účasti českých legionářů. Děj je přerušován úvahami a diskusemi, vyjádření je dramatické. Dále napsal např. divadelní tragédii Plukovník Švec a oslavnou báseň Zborov (autor se účastnil bitvy u Zborova).
Josef Kopta napsal románovou trilogii Třetí rota, kde ze zorného úhlu obyčejného pěšáka líčí postup malé vojenské jednotky od Zborova do Vladivostoku a dále problémy vzniku samostatného státu. (další zmínka o Koptovi v psychologickém románu)
Jaroslav Kratochvíl sympatizoval s myšlenkami socialistické revoluce a odmítl boj proti Rudé armádě. Rozsáhlý román Prameny je složitým obrazem poměrů v carském Rusku a osudu českého intelektuála ve válce.
Válka jako téma se objevila i v dílech Čapka, Vančury a dalších.
Demokratický proud
Karel Čapek byl světově známý spisovatel a novinář. Byl také velkou osobností filosofie, zajímal se o noetiku (nauka o poznání). Byl stoupencem relativismu (pravda je relativní, nedá se říct kdo má pravdu) a pragmatismu (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem). Kromě literatury rád cestoval a měl vztah ke zvířatům. Mezi jeho ranou tvorbu patří povídky (Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada psané s bratrem Josefem, Boží muka), kde přemýšlí o otázkách svobody člověka, smyslu života a možnosti poznání pravdy. Napsal také své první drama, Loupežník (střet výbojného mládí s pokrytectvím dospělých). Do poloviny 20. let psal dramatické a románové utopie, jejichž účelem bylo varovat lidi před zneužitím techniky (vědeckofantastická lit.). Například hra RUR pojednává o přemnožení robotů, kteří se vzbouří proti lidem a zničí je, na konci se ve dvou robotech probudí lidská vlastnost – cit, která dává naději že lidstvo zůstane zachováno. Ve hře Ze života hmyzu (spolupráce s Josefem) jsou prvky expresionismu, kritika lidských nedostatků je obrazně předvedena na různých druzích hmyzu, tulák hledá smysl života. Utopický román Továrna na absolutno pojednává o vynálezu síly, která mění lidi, což vede ke konfliktům a ničení. Podobný je utopický román Krakatit, který je o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět, zdůrazněna je každodenní drobná užitečná práce pro
Obsah: Úvod a rozdělení, Legionářská literatura, Demokratický proud, Katolicky orientovaná próza, Prozaická balada, Psychologický román, Humoristická próza
Úvod a rozdělení
Na počátku 20. století stále pokračují autoři starších směrů, jako realisté, naturalisté, impresionisté. Nová díla a jejich autoři se dají rozdělit do následujících skupin: legionářská literatura, demokratický proud, katolicky orientovaná próza, prozaická balada (= lyrizovaná próza), psychologický román a humoristická próza. Ve 20. letech převažovaly menší žánry, próza byla lyrická, utopická a reportážní, ve 30. letech získala próza dominantní postavení, šlo zejména o společenský, psychologický a historický román, zesílena byla epičnost, pokračuje tradiční žánr balady.
Legionářská literatura
Autoři legionářské literatury se účastnili války na ruské frontě a potom byli vtaženi do vnitrostátní politiky. Přijímáni byli kladně, protože se podíleli na osvobození státu. Válku zobrazovali jako historickou událost, tématem byl zahraniční odboj.
Rudolf Medek napsal románový cyklus Anabáze, což je kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zejména účasti českých legionářů. Děj je přerušován úvahami a diskusemi, vyjádření je dramatické. Dále napsal např. divadelní tragédii Plukovník Švec a oslavnou báseň Zborov (autor se účastnil bitvy u Zborova).
Josef Kopta napsal románovou trilogii Třetí rota, kde ze zorného úhlu obyčejného pěšáka líčí postup malé vojenské jednotky od Zborova do Vladivostoku a dále problémy vzniku samostatného státu. (další zmínka o Koptovi v psychologickém románu)
Jaroslav Kratochvíl sympatizoval s myšlenkami socialistické revoluce a odmítl boj proti Rudé armádě. Rozsáhlý román Prameny je složitým obrazem poměrů v carském Rusku a osudu českého intelektuála ve válce.
Válka jako téma se objevila i v dílech Čapka, Vančury a dalších.
Demokratický proud
Karel Čapek byl světově známý spisovatel a novinář. Byl také velkou osobností filosofie, zajímal se o noetiku (nauka o poznání). Byl stoupencem relativismu (pravda je relativní, nedá se říct kdo má pravdu) a pragmatismu (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem). Kromě literatury rád cestoval a měl vztah ke zvířatům. Mezi jeho ranou tvorbu patří povídky (Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada psané s bratrem Josefem, Boží muka), kde přemýšlí o otázkách svobody člověka, smyslu života a možnosti poznání pravdy. Napsal také své první drama, Loupežník (střet výbojného mládí s pokrytectvím dospělých). Do poloviny 20. let psal dramatické a románové utopie, jejichž účelem bylo varovat lidi před zneužitím techniky (vědeckofantastická lit.). Například hra RUR pojednává o přemnožení robotů, kteří se vzbouří proti lidem a zničí je, na konci se ve dvou robotech probudí lidská vlastnost – cit, která dává naději že lidstvo zůstane zachováno. Ve hře Ze života hmyzu (spolupráce s Josefem) jsou prvky expresionismu, kritika lidských nedostatků je obrazně předvedena na různých druzích hmyzu, tulák hledá smysl života. Utopický román Továrna na absolutno pojednává o vynálezu síly, která mění lidi, což vede ke konfliktům a ničení. Podobný je utopický román Krakatit, který je o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět, zdůrazněna je každodenní drobná užitečná práce pro
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století V.
František Gellner
- básník a prozaik, žurnalistický satirik, anarchista
kreslíř, karikaturista, ilustrátor
- vedl život bohémského studenta, anarchistická revolta
nedostudoval vysoké školy, pracoval jako redaktor (Lidové noviny v Brně)
- za 1. sv.války byl povolán na frontu- hned roku 1914 prohlášen za nezvěstného
antiliterární styl:
- provokující, šokující, otevřený, odpor k měšť. světu, falešné morálce a pokrytectví
- využití dobových forem lidové zábavy (šansony, kuplety - posměšné písně)
- pravidelný verš, podobá se písni (někdy jsou básně zhudebňovány)
- hovorová a vulgární slova, běžné obraty
- převážně přímé pojmenování, málo metafor, velmi jednoduché (odlišnost od symbolistů)
- obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody, sex a pohl.choroby),
- zdánlivý cynismus, provokace, pocit marnosti, ironie, výsměch, sarkasmus (= brání se, skrývá bolest, hořkost, zklamání, rezignaci)
• Po nás ať přijde potopa! - první sbírka provokativní, ironická, výsměšná, revoltující postoj proti společnosti; šokující i název
b. Perspektiva - oslava života v přítomnosti člověk má žít teď, vše nadlehčuje, ironie
b. Všichni mi lhali - výsměch svému trápení
b. Konečně je to možná věc - provokace společnosti
b. Pozdrav rodnému kraji - popis krásného kraje, ale vysmívá se životu tlustých měšťáků
• Radosti života – sbírka, opěvuje noční život velkoměst, představuje se jako nezdárný, zhýralý syn, cynik, sarkasmus, ironie, zastírající bolest zklamaného srdce a touhu po silném citu
b. Což, páni spisovatelé - srovnává se s nimi, nezapadá mezi ně, nekritizuje je, obhajuje své psaní (je hrubý, protože v takovém prostředí žije)
• Nové verše –sbírka, vydána až posmrtně
Fráňa Šrámek
- básník, prozaik, dramatik
- nedokončil studia práv
- 2x vězněn za antimilitaristické postoje (odmítá bojovat proti těm, kdo mu nikdy neublížili)
- po válce se věnuje literatuře (sblížil se se spisovateli kolem K. Čapka)
- hluboký vztah k rodnému kraji (Sobotka, Písek)
- označován za „básníka mládí“- všímá si citové stránky zejména mladých lidí, motivy spojené s dospíváním člověka, láskou (není platonická)
- milostná i přírodní lyrika
- v prvních sbírkách buřič ironie, sarkasmus, vysmívá se a provokuje autority (učitele, vojáky,..), protiválečné verše
- vědomí o neuskutečnitelnosti krásných životních ideálů, hrdinové buď ztroskotávají, nebo se přizpůsobují době a své ideály zrazují, oslava prostých životních hodnot
- svým buřičstvím nejblíže k Dykovi, od kterého se liší citově podbarveným jazykem s hovorovými prvky
- dramata: ovlivněna impresionismem
• Života bído, přec tě mám rád - první sbírka, vyjadřuje svůj vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se)
b. Curriculum vitae (= životopis) - provokace, nedostudoval, nešel na vojnu, jediný, pro koho je schopný něco udělat je jeho dívka
b. Píšou mi psaní - rebelantská píseň, byl za ni vězněn
• Modrý a rudý - protiválečná sbírka - anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
b. Raport - paralela: umírající voják a umírající kůň - proti válečný protest
• Rány, růže - sbírka - verše z doby konce 1. republiky a okupace - vlastenectví, odpor k fašismu
• Splav - milostná lyrika (poezie mládí a lásky)
vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz, oslava domova a rodného kraje
• Tělo – román, který ukazuje na osudu hrdinky, jejíž citový a manželský život se zhroutí pod nárazem války, krizi pudového života, ženský protest proti válce
• Žasnoucí voják – povídky; o tragédiích vojáků, nesmyslnost války
• Stříbrný vítr - impresionistický román
příběh dospívajícího studenta Jana Ratkina , který je omezovaný rodinou, školou, maloměstem
stříbrný vítr je symbol pro sny, představy a touhy mladých lidí
• Měsíc nad řekou – drama, konflikt staré a mladé generace, o nesplněných touhách a přáních
dějiště - malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů - ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír versus svět jejich synů a dcer
• Léto – drama, komedie o mladých hrdinech bouřících se proti konvenci
lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem, koketérií a nudou intelektuálů
atmosféra horkého letního večera
- básník a prozaik, žurnalistický satirik, anarchista
kreslíř, karikaturista, ilustrátor
- vedl život bohémského studenta, anarchistická revolta
nedostudoval vysoké školy, pracoval jako redaktor (Lidové noviny v Brně)
- za 1. sv.války byl povolán na frontu- hned roku 1914 prohlášen za nezvěstného
antiliterární styl:
- provokující, šokující, otevřený, odpor k měšť. světu, falešné morálce a pokrytectví
- využití dobových forem lidové zábavy (šansony, kuplety - posměšné písně)
- pravidelný verš, podobá se písni (někdy jsou básně zhudebňovány)
- hovorová a vulgární slova, běžné obraty
- převážně přímé pojmenování, málo metafor, velmi jednoduché (odlišnost od symbolistů)
- obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody, sex a pohl.choroby),
- zdánlivý cynismus, provokace, pocit marnosti, ironie, výsměch, sarkasmus (= brání se, skrývá bolest, hořkost, zklamání, rezignaci)
• Po nás ať přijde potopa! - první sbírka provokativní, ironická, výsměšná, revoltující postoj proti společnosti; šokující i název
b. Perspektiva - oslava života v přítomnosti člověk má žít teď, vše nadlehčuje, ironie
b. Všichni mi lhali - výsměch svému trápení
b. Konečně je to možná věc - provokace společnosti
b. Pozdrav rodnému kraji - popis krásného kraje, ale vysmívá se životu tlustých měšťáků
• Radosti života – sbírka, opěvuje noční život velkoměst, představuje se jako nezdárný, zhýralý syn, cynik, sarkasmus, ironie, zastírající bolest zklamaného srdce a touhu po silném citu
b. Což, páni spisovatelé - srovnává se s nimi, nezapadá mezi ně, nekritizuje je, obhajuje své psaní (je hrubý, protože v takovém prostředí žije)
• Nové verše –sbírka, vydána až posmrtně
Fráňa Šrámek
- básník, prozaik, dramatik
- nedokončil studia práv
- 2x vězněn za antimilitaristické postoje (odmítá bojovat proti těm, kdo mu nikdy neublížili)
- po válce se věnuje literatuře (sblížil se se spisovateli kolem K. Čapka)
- hluboký vztah k rodnému kraji (Sobotka, Písek)
- označován za „básníka mládí“- všímá si citové stránky zejména mladých lidí, motivy spojené s dospíváním člověka, láskou (není platonická)
- milostná i přírodní lyrika
- v prvních sbírkách buřič ironie, sarkasmus, vysmívá se a provokuje autority (učitele, vojáky,..), protiválečné verše
- vědomí o neuskutečnitelnosti krásných životních ideálů, hrdinové buď ztroskotávají, nebo se přizpůsobují době a své ideály zrazují, oslava prostých životních hodnot
- svým buřičstvím nejblíže k Dykovi, od kterého se liší citově podbarveným jazykem s hovorovými prvky
- dramata: ovlivněna impresionismem
• Života bído, přec tě mám rád - první sbírka, vyjadřuje svůj vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se)
b. Curriculum vitae (= životopis) - provokace, nedostudoval, nešel na vojnu, jediný, pro koho je schopný něco udělat je jeho dívka
b. Píšou mi psaní - rebelantská píseň, byl za ni vězněn
• Modrý a rudý - protiválečná sbírka - anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
b. Raport - paralela: umírající voják a umírající kůň - proti válečný protest
• Rány, růže - sbírka - verše z doby konce 1. republiky a okupace - vlastenectví, odpor k fašismu
• Splav - milostná lyrika (poezie mládí a lásky)
vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz, oslava domova a rodného kraje
• Tělo – román, který ukazuje na osudu hrdinky, jejíž citový a manželský život se zhroutí pod nárazem války, krizi pudového života, ženský protest proti válce
• Žasnoucí voják – povídky; o tragédiích vojáků, nesmyslnost války
• Stříbrný vítr - impresionistický román
příběh dospívajícího studenta Jana Ratkina , který je omezovaný rodinou, školou, maloměstem
stříbrný vítr je symbol pro sny, představy a touhy mladých lidí
• Měsíc nad řekou – drama, konflikt staré a mladé generace, o nesplněných touhách a přáních
dějiště - malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů - ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír versus svět jejich synů a dcer
• Léto – drama, komedie o mladých hrdinech bouřících se proti konvenci
lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem, koketérií a nudou intelektuálů
atmosféra horkého letního večera
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století VI.
Stanislav Kostka Neumann
- básník, prozaik, publicista, překladatel a politik
- složitý básnický vývoj - od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, narurismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii
- za účast v hnutí Omladina byl uvězněn a více než rok strávil v samovazbě, kde se věnoval studiu
- redaktorem časopisu Nový kult (anarchisté - anarchismus ho však neuspokojoval), Červen (proletářští básníci) - byl spoluredaktorem Almanachu na rok 1914
- roku 1921 (po válce) vstoupil do KSČ a věnoval se politické práci
- přispíval do mnoha časopisů (Lidové noviny, časopis Červen, časopis Kmen); jeho publicistickým spolupracovníky: bratři Čapkové, Vančura, Šrámek
• Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících – sbírky, verše vycházejí ze symbolismu, hodně dekadentních nálad, ale také projevy satanismu, kultu zla a revolty
• Srdce a mračna – sbírka, znepokojení nad bídou lidstva, nad evropskou krizí a nad nástupem fašismu v Německu. Hodně básní věnováno dělníkům. Upozorňuje na válku. Obdiv k SSSR.
• Kniha lesů, vod a strání – sbírka, přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu a naturismu) okouzlení přírodou
• Rudé zpěvy – sbírka, proletářská poezie - agitační, revoluční a politická lyrika, přívrženec zásad socialistického realismu
• Sonáta horizontálního života – sbírka; varování před fašismem, odraz španělské občanské války)
• Bezedný rok - sbírka - reakce na Mnichov, vydána po 2.sv.válce
• Zamořená léta - sbírka - obraz 2.sv.války a okupace, byly vydány po skončení války
• Nové zpěvy – sbírka - vliv civilismu
• Anti – Gide neboli optimismus bez poměr a iluzí – politický pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi
Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek)
- nikdy se lit. cílevědomě nevěnoval; pocit povinnosti vyjádřit protest proti soc. útlaku v rodném kraji (narodil se v Opavě, slezský region), píše jako mluvčí svého lidu, výzva k odboji
- pracoval jako nenápadný poštovní úředník
• Slezské písně - jediná básnická sbírka, sociální balady, intimní lyrika, milostné verše
původně časopisecky (Čas) otiskovaných veršů jako Slezské číslo
bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků útisk uhlobaronů, poněmčování, popolšťování, utrpení lidí (způsobeno sociálními podmínkami), rozdíly mezi bohatými a chudými
Maryčka Magdónova, Ostrava
• Stužkonoska modrá (=motýl) samostatná skladba
symbolizuje básníků život, nálezem vzácné můry, po které celý život toužil a kterou našel až v pozdním stáří, vzpomínky na mládí, zklamání, kritika poměrů v 1. republice
- básník, prozaik, publicista, překladatel a politik
- složitý básnický vývoj - od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, narurismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii
- za účast v hnutí Omladina byl uvězněn a více než rok strávil v samovazbě, kde se věnoval studiu
- redaktorem časopisu Nový kult (anarchisté - anarchismus ho však neuspokojoval), Červen (proletářští básníci) - byl spoluredaktorem Almanachu na rok 1914
- roku 1921 (po válce) vstoupil do KSČ a věnoval se politické práci
- přispíval do mnoha časopisů (Lidové noviny, časopis Červen, časopis Kmen); jeho publicistickým spolupracovníky: bratři Čapkové, Vančura, Šrámek
• Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících – sbírky, verše vycházejí ze symbolismu, hodně dekadentních nálad, ale také projevy satanismu, kultu zla a revolty
• Srdce a mračna – sbírka, znepokojení nad bídou lidstva, nad evropskou krizí a nad nástupem fašismu v Německu. Hodně básní věnováno dělníkům. Upozorňuje na válku. Obdiv k SSSR.
• Kniha lesů, vod a strání – sbírka, přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu a naturismu) okouzlení přírodou
• Rudé zpěvy – sbírka, proletářská poezie - agitační, revoluční a politická lyrika, přívrženec zásad socialistického realismu
• Sonáta horizontálního života – sbírka; varování před fašismem, odraz španělské občanské války)
• Bezedný rok - sbírka - reakce na Mnichov, vydána po 2.sv.válce
• Zamořená léta - sbírka - obraz 2.sv.války a okupace, byly vydány po skončení války
• Nové zpěvy – sbírka - vliv civilismu
• Anti – Gide neboli optimismus bez poměr a iluzí – politický pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi
Petr Bezruč (vl. jménem Vladimír Vašek)
- nikdy se lit. cílevědomě nevěnoval; pocit povinnosti vyjádřit protest proti soc. útlaku v rodném kraji (narodil se v Opavě, slezský region), píše jako mluvčí svého lidu, výzva k odboji
- pracoval jako nenápadný poštovní úředník
• Slezské písně - jediná básnická sbírka, sociální balady, intimní lyrika, milostné verše
původně časopisecky (Čas) otiskovaných veršů jako Slezské číslo
bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků útisk uhlobaronů, poněmčování, popolšťování, utrpení lidí (způsobeno sociálními podmínkami), rozdíly mezi bohatými a chudými
Maryčka Magdónova, Ostrava
• Stužkonoska modrá (=motýl) samostatná skladba
symbolizuje básníků život, nálezem vzácné můry, po které celý život toužil a kterou našel až v pozdním stáří, vzpomínky na mládí, zklamání, kritika poměrů v 1. republice
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století IV.
Otokar Březina (vl. jménem Václav Jebavý)
- nejznámější český symbolista, básník a filozof
- venkovský učitel na moravském venkově, žije v osamění (plachý člověk, uzavíral se do svého soukromí), pesimismus
- nábožensky založený, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
- jeho poezie je soustředěná na náboženskou tématiku, na víru v boží milosrdenství a věčný život
- básně na hranici mezi realitou a mystikou, symboly, nic konkrétního, zajímavé metafory, stal se inspirací
obrazové bohatství (napětí mezi světem a metaforickými představami), citovost (bolest, stesk)
• Tajemné dálky -1. sbírka
- pesimismus (z os. pocitů - nenaplněná láska, smrt obou rodičů), vzpomíná se smutkem na mládí
b. Moje matka - vzpomíná na mrtvou matku, tížila ji chudoba, ale zbožná, obětavá, hluboký vztah k ní, tíha osudu i u něj, bolestné zážitky, pocit samoty, ponurost, odevzdanost, neurčitost
• Svítání na západě – sbírka, zabývá se otázkou smrti
- smrt je chápána jako vysvobození z pozemských starostí a začátek něčeho lepšího
- západ = smrt, vykoupení z utrpení, protiklad - svítání v životě jiném (oxymoron)
b. Tys nešla - neurčité téma, na něco čeká (žena, inspirace, smrt?), zklamání, zachycení duševního stavu, pocitů, nálady, působí na smysly, obraznost
• Větry od pólů – sbírka, abstrakce
- hledá odpověď na nejzákladnější filozofické otázky, smysl života
- snaha uniknout od reality
• Stavitelé chrámu – sbírka
- „stavitelé chármů“ jsou básníci, umělci a vůdcové, kteří vybudují lepší budoucnost
• Ruce – sbírka, (jako stavitelé chrámu)
- každý jedinec je spojen s vesmírem řetězem neviditelných rukou (mlhavá představa o zbratření lidstva)
• Mrtvé mládí - pesimismus
• Hudba pramenů - kniha esejí, pojednává o básních
• Skryté dějiny – esej
Karel Hlaváček
- představitel dekadence i symbolismu (skupina kolem časopisu Moderní revue)
- zemřel předčasně na tuberkulózu (24 let)
- poezie tesklivě, melancholicky laděná, hudebně stavěná, s častými pojmy z hudební oblasti, pakují se refrény nebo jednotlivá slova, tím je navozena monotónnost
• Sokolské sonety – sbírka v duchu sokolských zásad (zdraví, čistota, pravda)
• Pozdě k ránu – sbírka, uvedena básní v próze
- v symbolech je zachycena neskutečná snová krajina mezi nocí a dnem, zachycuje atmosféru
• Mstivá kantiléna - sbírka (kantilény – lyrické básně, písně, mají tklivé náměty)
- motiv vzpoury v Holandsku - historický obraz odboje zchudlé nizozemské šlechty (gézů) proti Španělům na počátku 17. stol., symbol boje, odhodlání, i když marného,
b. Hrál kdosi na hoboj - krajina pozdě k ránu, zachycena atmosféra, melancholie, pomíjivost, pocity smutku, úzkosti, marnosti
Anarchističtí buřiči
- básníci 90. let, kteří svým dílem i svým postoje revoltovali (bouřili se) proti společnosti, dočasně spojeni pesimismem a negací soudobé společnosti
- vliv:
anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
antimilitarismu (hnutí odmítající válku)
civilismu (oslava moderní techniky a civilizace)
vitalismu (oslava života a přírody - radost, citové a smyslové prožitky)
satanismu
- protest proti autoritám (vojenské, státní)
- touha po svobodě, propagace bohémského života
- poezie se sbližuje s životem, všímají si civilního života, vzcházejí ze svých zážitků
- odpor vůči společnosti, ale překonán pocit výlučné dekadence a nihilismu
- téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem časopisu S.K. Neumanna Nový kult (1897 - 1905)
- představitelé: F. Gellner, P. Bezruč, K. Toman, F. Šrámek, V. Dyk, S. K. Neumann
- Almanach na rok 1914 – další přechodná skupina uměleckých individualit
proti symbolismu, individualismu, okouzlení moderní civilizací (civilismus)
vůdčí osobnost S.K.Neumann
- nejznámější český symbolista, básník a filozof
- venkovský učitel na moravském venkově, žije v osamění (plachý člověk, uzavíral se do svého soukromí), pesimismus
- nábožensky založený, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
- jeho poezie je soustředěná na náboženskou tématiku, na víru v boží milosrdenství a věčný život
- básně na hranici mezi realitou a mystikou, symboly, nic konkrétního, zajímavé metafory, stal se inspirací
obrazové bohatství (napětí mezi světem a metaforickými představami), citovost (bolest, stesk)
• Tajemné dálky -1. sbírka
- pesimismus (z os. pocitů - nenaplněná láska, smrt obou rodičů), vzpomíná se smutkem na mládí
b. Moje matka - vzpomíná na mrtvou matku, tížila ji chudoba, ale zbožná, obětavá, hluboký vztah k ní, tíha osudu i u něj, bolestné zážitky, pocit samoty, ponurost, odevzdanost, neurčitost
• Svítání na západě – sbírka, zabývá se otázkou smrti
- smrt je chápána jako vysvobození z pozemských starostí a začátek něčeho lepšího
- západ = smrt, vykoupení z utrpení, protiklad - svítání v životě jiném (oxymoron)
b. Tys nešla - neurčité téma, na něco čeká (žena, inspirace, smrt?), zklamání, zachycení duševního stavu, pocitů, nálady, působí na smysly, obraznost
• Větry od pólů – sbírka, abstrakce
- hledá odpověď na nejzákladnější filozofické otázky, smysl života
- snaha uniknout od reality
• Stavitelé chrámu – sbírka
- „stavitelé chármů“ jsou básníci, umělci a vůdcové, kteří vybudují lepší budoucnost
• Ruce – sbírka, (jako stavitelé chrámu)
- každý jedinec je spojen s vesmírem řetězem neviditelných rukou (mlhavá představa o zbratření lidstva)
• Mrtvé mládí - pesimismus
• Hudba pramenů - kniha esejí, pojednává o básních
• Skryté dějiny – esej
Karel Hlaváček
- představitel dekadence i symbolismu (skupina kolem časopisu Moderní revue)
- zemřel předčasně na tuberkulózu (24 let)
- poezie tesklivě, melancholicky laděná, hudebně stavěná, s častými pojmy z hudební oblasti, pakují se refrény nebo jednotlivá slova, tím je navozena monotónnost
• Sokolské sonety – sbírka v duchu sokolských zásad (zdraví, čistota, pravda)
• Pozdě k ránu – sbírka, uvedena básní v próze
- v symbolech je zachycena neskutečná snová krajina mezi nocí a dnem, zachycuje atmosféru
• Mstivá kantiléna - sbírka (kantilény – lyrické básně, písně, mají tklivé náměty)
- motiv vzpoury v Holandsku - historický obraz odboje zchudlé nizozemské šlechty (gézů) proti Španělům na počátku 17. stol., symbol boje, odhodlání, i když marného,
b. Hrál kdosi na hoboj - krajina pozdě k ránu, zachycena atmosféra, melancholie, pomíjivost, pocity smutku, úzkosti, marnosti
Anarchističtí buřiči
- básníci 90. let, kteří svým dílem i svým postoje revoltovali (bouřili se) proti společnosti, dočasně spojeni pesimismem a negací soudobé společnosti
- vliv:
anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
antimilitarismu (hnutí odmítající válku)
civilismu (oslava moderní techniky a civilizace)
vitalismu (oslava života a přírody - radost, citové a smyslové prožitky)
satanismu
- protest proti autoritám (vojenské, státní)
- touha po svobodě, propagace bohémského života
- poezie se sbližuje s životem, všímají si civilního života, vzcházejí ze svých zážitků
- odpor vůči společnosti, ale překonán pocit výlučné dekadence a nihilismu
- téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem časopisu S.K. Neumanna Nový kult (1897 - 1905)
- představitelé: F. Gellner, P. Bezruč, K. Toman, F. Šrámek, V. Dyk, S. K. Neumann
- Almanach na rok 1914 – další přechodná skupina uměleckých individualit
proti symbolismu, individualismu, okouzlení moderní civilizací (civilismus)
vůdčí osobnost S.K.Neumann
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století III.
Paul Verlaine
- představitel symbolismu a impresionismu
- přítel Rimbauda, ale postřelil ho- rozešli se; bohémský život - alkohol, nemocnice, vězení
- poezie náladová, melancholická, zvukově malebnou s opakovanými motivy nebo refrény, působí zpěvně a rýmově, obsahově neurčité, vsugerovat čtenáři pocit - nálada okamžiku
• Saturnské básně - vliv Baudelaira. líčí krajinu, lásku, stesk a smutek
b. Podzimní píseň – nejznámější, pocity vzbuzené podzimní přírodou - nejistota, beznaděj, melancholická nálada, teskná
• Dobré písně - vzpomíná na manželku, která od něj odešla.
• Prokletí básníci – kniha, kde přibližuje jejich poezii, stěžuje si že jim společnost nerozumí.
• Moudrost, Galantní slavnosti
• Básnické umění – programová báseň, formulace zásad symbolistické poezie (požadavek hudebnosti veršů, obsahová neurčitost)
ANGLIE
Oscar Wilde
- dekadence; dramatik, básník a prozaik; homosexuál
- jeho život i tvorba v rozporu s viktoriánskou Anglií - nespokojenost s anglickým systémem
• Obraz Doriana Graye – román; mladý muž Dorian Gray je vzhledově krásný, ale uvnitř zkažený, jeho zločiny se promítají do jeho portrétu (deformace), pojetí je fantastické, závěr nečekaný, zničením obrazu zabije Dorian sám sebe.
• Šťastný princ a jiné pohádky - soubor pohádek (Slavík a růže)
• Ideální manžel; Jak je důležité míti Filipa - dram.hry; konverzační hry -vtipné dialogy a duchaplné zápletky
USA
Walt Whitman
- - průkopník civilismu (oslavuje výhody a možnosti civilizace, techniku, stroje, města)
• Stébla trávy - autor jediné básnické sbírky; oslava všech úspěchů dosavadní vědy
ČESKÁ LITERATURA
- u nás také prohloubení politické a společenské krize
- nespokojenost s politickou situací u nás
- nedocenění a neúspěchy v nár. boji
- nespokojenost s vídeňskou vládou
- vytyčení politických cílů (osamostatnění ČR)
- anarchismus, individualistický postoj ke světu
- proces s "omladinou"
hnutí Omladina - protirakouská organizace, rakouská vláda s nimi vedla proces, mnozí zatčeni a uvězněni (Fr. Gellner, V. Dyk, S. K. Neumann)
- literatura: rozpory mezi nastupující novou literární generací a starší generací
Česká moderna
- vzniká hnutí mladých autorů (Česká moderna)
- ovlivněná novými uměleckými směry (impresionismus, symbolismus i dekadence a satanismus)
- velmi ostře zaměřeni proti lumírovcům (Vrchlický terčem jejich kritiky- zastaralá, vyčpělá tvorba) proti realistům
- politicky proti mladočechům
- zajímají se o psychologii, sociologii, filozofii
- bez jednotného uměleckého programu (různé zaměření), silné individuality - skupina se velice brzy rozpadá
- vystupuje s prohlášením Manifest České moderny (1895)- týkal se uměleckých i politických otázek
- autor J.S.Machar + doplňky F.X.Šalda
- požadavky:
-umělecká individualita – právo jedince na vlastní osobité pojetí tvorby, svobodný literární projev
-osamostatnění kritiky jako literárního odvětví rovnoceného s ostatními
-všeobecné hlasovací právo, ochranu pracujících před vykořisťováním
- podepsali: J.S. Machar, F. X. Šalda, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar
- časopis Moderní revue (1894) -oddělení od manifestu, centrum české dekadence
Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček
- představitel symbolismu a impresionismu
- přítel Rimbauda, ale postřelil ho- rozešli se; bohémský život - alkohol, nemocnice, vězení
- poezie náladová, melancholická, zvukově malebnou s opakovanými motivy nebo refrény, působí zpěvně a rýmově, obsahově neurčité, vsugerovat čtenáři pocit - nálada okamžiku
• Saturnské básně - vliv Baudelaira. líčí krajinu, lásku, stesk a smutek
b. Podzimní píseň – nejznámější, pocity vzbuzené podzimní přírodou - nejistota, beznaděj, melancholická nálada, teskná
• Dobré písně - vzpomíná na manželku, která od něj odešla.
• Prokletí básníci – kniha, kde přibližuje jejich poezii, stěžuje si že jim společnost nerozumí.
• Moudrost, Galantní slavnosti
• Básnické umění – programová báseň, formulace zásad symbolistické poezie (požadavek hudebnosti veršů, obsahová neurčitost)
ANGLIE
Oscar Wilde
- dekadence; dramatik, básník a prozaik; homosexuál
- jeho život i tvorba v rozporu s viktoriánskou Anglií - nespokojenost s anglickým systémem
• Obraz Doriana Graye – román; mladý muž Dorian Gray je vzhledově krásný, ale uvnitř zkažený, jeho zločiny se promítají do jeho portrétu (deformace), pojetí je fantastické, závěr nečekaný, zničením obrazu zabije Dorian sám sebe.
• Šťastný princ a jiné pohádky - soubor pohádek (Slavík a růže)
• Ideální manžel; Jak je důležité míti Filipa - dram.hry; konverzační hry -vtipné dialogy a duchaplné zápletky
USA
Walt Whitman
- - průkopník civilismu (oslavuje výhody a možnosti civilizace, techniku, stroje, města)
• Stébla trávy - autor jediné básnické sbírky; oslava všech úspěchů dosavadní vědy
ČESKÁ LITERATURA
- u nás také prohloubení politické a společenské krize
- nespokojenost s politickou situací u nás
- nedocenění a neúspěchy v nár. boji
- nespokojenost s vídeňskou vládou
- vytyčení politických cílů (osamostatnění ČR)
- anarchismus, individualistický postoj ke světu
- proces s "omladinou"
hnutí Omladina - protirakouská organizace, rakouská vláda s nimi vedla proces, mnozí zatčeni a uvězněni (Fr. Gellner, V. Dyk, S. K. Neumann)
- literatura: rozpory mezi nastupující novou literární generací a starší generací
Česká moderna
- vzniká hnutí mladých autorů (Česká moderna)
- ovlivněná novými uměleckými směry (impresionismus, symbolismus i dekadence a satanismus)
- velmi ostře zaměřeni proti lumírovcům (Vrchlický terčem jejich kritiky- zastaralá, vyčpělá tvorba) proti realistům
- politicky proti mladočechům
- zajímají se o psychologii, sociologii, filozofii
- bez jednotného uměleckého programu (různé zaměření), silné individuality - skupina se velice brzy rozpadá
- vystupuje s prohlášením Manifest České moderny (1895)- týkal se uměleckých i politických otázek
- autor J.S.Machar + doplňky F.X.Šalda
- požadavky:
-umělecká individualita – právo jedince na vlastní osobité pojetí tvorby, svobodný literární projev
-osamostatnění kritiky jako literárního odvětví rovnoceného s ostatními
-všeobecné hlasovací právo, ochranu pracujících před vykořisťováním
- podepsali: J.S. Machar, F. X. Šalda, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar
- časopis Moderní revue (1894) -oddělení od manifestu, centrum české dekadence
Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století II.
Dekadence
- (= úpadek)
- opovrhovali životem; únik od skutečnosti
- lidský život pojímá pesimisticky, melancholie, pomíjivost a morbidita – člověk podléhá zmaru smrti
- pocity skepse, rozkladu, smrti, naprostého zmaru
- v literatuře sahají po tabuizovaných tématech – smrt, erotika, satanismus
- úsilí o tzv. čisté umění (l’art pour l’art – umění pro umění)– vytvořit umění, které by bylo životem absolutně neovlivnitelné, snaha o form. dokonalost
- představitelé: Oscar Wilde, S.Mallarmé, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
Francie
tzv. prokletí básníci:
- Verlainovo označení; provokovali a šokovali okolí svým životním stylem bohémský život, neuznávali společenská pravidla
- vnášeli do poezie témata nebásnická, banální až odpudivá plná protikladů
- cynický obsah básní, působivá obrazná metaforická forma, symbolismus
- pro toto pojetí kritizováni, proklínáni, především usedlými měšťáky
- předchůdce – Francois Villon; překlady prokletých básníků, K. Čapek, F. Hrubín, Slavík
Charles Baudelaire
- básník, překladatel (E.A.Poe)
- poprvé přeložen do češtiny Jaroslavem Vrchlickým
- jeho poezie má charakter jako jeho život -smyslný exotismus, řada překvapujících obrazů
- Květy zla- básnická sbírka, vydal na své vlastní náklady,
částečně symbolická a dekadentní, hledá krásu v pravdě o životě, tedy v dobru i ve zlu, (krása je v pravdě, i když se nám pravda nemusí zdát krásná) volí formu upřímné otevřené osobní zpovědi, která může působit až cynicky; spojení krásy a zla (oxymorón)
b. Zdechlina nejznámější - vyjadřuje kontrast života a smrti, krásy a ošklivosti; barvitě popisuje tělo v rozkladu.
b. Ó, já tě zbožňuji – vyjádření zoufalství a milostného zklamání, dvojí tvář lásky – radost i utrpení
- Malé básně v próze - soubor sociálních povídek (básně v próze)- protiklad tvoří krásná příroda (harmonie, pohoda) a zlý lidský svět (povídka Koláč)
Jean Arthur Rimbaud
- nejproslulejší z prokletých básníků, symbolismus, považován za geniální dítě
- pocházel z venkova, rodinu opouští kvůli despotické matce
v Paříži se seznámil s Paulem Verlainem, bohémský život, cesty do Anglie, Belgie
roztržka - Verlaine Rimbauda postřelil (vězněn), znechucen literaturou, toulá se po afrických koloniích- obchodník; rakovina - zpět do Francie, tam umírá
- básnické dílo vzniklo mezi 15. a 19. rokem života
- kritika společnosti, přetvářky; neobvyklé náměty
- propracovaná zvuková stavba verše; používá často i provokativní výrazy
• Iluminace - své verše nikdy sám nevydal; souhrn jeho díla vydal 1898 Paul Verlaine (bez souhlasu)
b. Opilý koráb – snová, řetězec metafor; obrazotvornost (nikdy neviděl moře) obraz bouřlivé plavby, svůj život přirovnává ke korábu (bouřlivý, vzdorný), prorážení vln - život jde dál, zbloudilá loď - nejistota, vyčerpaný životem, touha po domovině, jistotě (dětství), zmítán osudem
b. Samohlásky vyvolávají v něm asociaci barev („ A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek“)
b. Spáč v úvalu - sonet, protiválečná báseň, kontrast mezi krásou přírody, která je plná života a spícího vojáka, který je mrtvý (šokující závěr), ironie, eufemismus v názvu
- (= úpadek)
- opovrhovali životem; únik od skutečnosti
- lidský život pojímá pesimisticky, melancholie, pomíjivost a morbidita – člověk podléhá zmaru smrti
- pocity skepse, rozkladu, smrti, naprostého zmaru
- v literatuře sahají po tabuizovaných tématech – smrt, erotika, satanismus
- úsilí o tzv. čisté umění (l’art pour l’art – umění pro umění)– vytvořit umění, které by bylo životem absolutně neovlivnitelné, snaha o form. dokonalost
- představitelé: Oscar Wilde, S.Mallarmé, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
Francie
tzv. prokletí básníci:
- Verlainovo označení; provokovali a šokovali okolí svým životním stylem bohémský život, neuznávali společenská pravidla
- vnášeli do poezie témata nebásnická, banální až odpudivá plná protikladů
- cynický obsah básní, působivá obrazná metaforická forma, symbolismus
- pro toto pojetí kritizováni, proklínáni, především usedlými měšťáky
- předchůdce – Francois Villon; překlady prokletých básníků, K. Čapek, F. Hrubín, Slavík
Charles Baudelaire
- básník, překladatel (E.A.Poe)
- poprvé přeložen do češtiny Jaroslavem Vrchlickým
- jeho poezie má charakter jako jeho život -smyslný exotismus, řada překvapujících obrazů
- Květy zla- básnická sbírka, vydal na své vlastní náklady,
částečně symbolická a dekadentní, hledá krásu v pravdě o životě, tedy v dobru i ve zlu, (krása je v pravdě, i když se nám pravda nemusí zdát krásná) volí formu upřímné otevřené osobní zpovědi, která může působit až cynicky; spojení krásy a zla (oxymorón)
b. Zdechlina nejznámější - vyjadřuje kontrast života a smrti, krásy a ošklivosti; barvitě popisuje tělo v rozkladu.
b. Ó, já tě zbožňuji – vyjádření zoufalství a milostného zklamání, dvojí tvář lásky – radost i utrpení
- Malé básně v próze - soubor sociálních povídek (básně v próze)- protiklad tvoří krásná příroda (harmonie, pohoda) a zlý lidský svět (povídka Koláč)
Jean Arthur Rimbaud
- nejproslulejší z prokletých básníků, symbolismus, považován za geniální dítě
- pocházel z venkova, rodinu opouští kvůli despotické matce
v Paříži se seznámil s Paulem Verlainem, bohémský život, cesty do Anglie, Belgie
roztržka - Verlaine Rimbauda postřelil (vězněn), znechucen literaturou, toulá se po afrických koloniích- obchodník; rakovina - zpět do Francie, tam umírá
- básnické dílo vzniklo mezi 15. a 19. rokem života
- kritika společnosti, přetvářky; neobvyklé náměty
- propracovaná zvuková stavba verše; používá často i provokativní výrazy
• Iluminace - své verše nikdy sám nevydal; souhrn jeho díla vydal 1898 Paul Verlaine (bez souhlasu)
b. Opilý koráb – snová, řetězec metafor; obrazotvornost (nikdy neviděl moře) obraz bouřlivé plavby, svůj život přirovnává ke korábu (bouřlivý, vzdorný), prorážení vln - život jde dál, zbloudilá loď - nejistota, vyčerpaný životem, touha po domovině, jistotě (dětství), zmítán osudem
b. Samohlásky vyvolávají v něm asociaci barev („ A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek“)
b. Spáč v úvalu - sonet, protiválečná báseň, kontrast mezi krásou přírody, která je plná života a spícího vojáka, který je mrtvý (šokující závěr), ironie, eufemismus v názvu
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století I.
Moderní básnické směry na přelomu 19. a 20.století
Prokletí básníci, moderní básnické směry, fin de siecle,
generace České moderny, anarchističtí buřiči.
- koncem 19. století dochází k hospodářským a společenským změnám
- optimistický pohled na 19. stol. se na konci mění pesimismus - pochmurnost a bezvýchodnost doby
- očekávání něčeho nového x strachu, co bude dobré a co ne, nespokojenost, deziluze z nesplněných ideálů
- konkurenční boj mezi velmocemi, rozvoj dělnického hnutí (rostoucí revoluční nálada)
- prohlubování společenských rozporů, krize kapitalistické společnosti
- věda a pokrok nemají jen pozitivní stránky, ale přináší s sebou i určité problémy
- obrovský průmyslový rozmach (prohlubuje společenské a sociální rozdíly)
- vlna spiritualismu (lidé jsou bezradní, neví jak se chovat, proto se obracejí k duchům)
- nové filosofické směry: Artur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche
- fin de siecle (konec století) – souhrnné označení pro pocity beznaděje, krize konce 19.století
- umělci zdůrazňují svou nezávislost na společnosti, neuznávají platné zákony, výrazný individualismus, snaha žít podle svých představ, právo na osobité vidění života
- zájem o vnitřní život člověka, zachycení vnitřního světa bez zábran, vnímají citlivěji
- snaha najít východisko - idealist. teorie, nábož. představy, alkoholici, narkomani, anarchismus (radikální revoluční názory, činy - atentáty)
- popírají realismus, naturalismus, hledání nových výraz. prostředků, vytváření nových uměleckých směrů
NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY:
Impresionismus
- (= dojem)
- vytvořen franc. malíři; svůj vrchol slaví v malířském umění, postihuje ale i hudbu a literaturu
- název odvozen od obrazu Claude Moneta (Imprese vycházejícího slunce) výstava r. 1874
- další umělci: Eduard Manet, Auguste Renoir, E. Degas, sochař Rodin, skladatel Debussy
- zdůrazňuje smyslové vnímání, pocity, nálady; častým námětem – krajina, vlny, mlha, oblaka, slunce
- v literatuře znaky:
- sdělení bezprostředního dojmu, vyjádření okamžité nálady, vyjádření smutku
- působení na naši náladu
- potlačuje rozumovou součást na obsahu, volné řazení sluchových a zrakových dojmů
- lyrizace prózy (uvolněná kompozice; je potlačen děj příběhu, soustředění na líčení přírodních scenérií a vnitřních pocitů hrdinů)
- představitelé: Fráňa Šrámek, Otakar Březina, Antonín Sova, Paul Verlaine
Symbolismus
- (= znak)
- reakce na popisnost naturalismu, realismu
- vyslovuje abstraktní představy, uplatňuje se hlavně v poezii
- základním znakem nepřímé pojmenování, metafora, používání symbolů, náznaků, neurčitost
- vzniká volný verš - stírání rozdílů mezi prózou a poezií tzv. básně v próze
- představitelé: Ch.Baudelaire, P.Verlaine, J.A.Rimbaud, R. M.Rilke, O.Březina, A.Sova, K.Hlaváček
Prokletí básníci, moderní básnické směry, fin de siecle,
generace České moderny, anarchističtí buřiči.
- koncem 19. století dochází k hospodářským a společenským změnám
- optimistický pohled na 19. stol. se na konci mění pesimismus - pochmurnost a bezvýchodnost doby
- očekávání něčeho nového x strachu, co bude dobré a co ne, nespokojenost, deziluze z nesplněných ideálů
- konkurenční boj mezi velmocemi, rozvoj dělnického hnutí (rostoucí revoluční nálada)
- prohlubování společenských rozporů, krize kapitalistické společnosti
- věda a pokrok nemají jen pozitivní stránky, ale přináší s sebou i určité problémy
- obrovský průmyslový rozmach (prohlubuje společenské a sociální rozdíly)
- vlna spiritualismu (lidé jsou bezradní, neví jak se chovat, proto se obracejí k duchům)
- nové filosofické směry: Artur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche
- fin de siecle (konec století) – souhrnné označení pro pocity beznaděje, krize konce 19.století
- umělci zdůrazňují svou nezávislost na společnosti, neuznávají platné zákony, výrazný individualismus, snaha žít podle svých představ, právo na osobité vidění života
- zájem o vnitřní život člověka, zachycení vnitřního světa bez zábran, vnímají citlivěji
- snaha najít východisko - idealist. teorie, nábož. představy, alkoholici, narkomani, anarchismus (radikální revoluční názory, činy - atentáty)
- popírají realismus, naturalismus, hledání nových výraz. prostředků, vytváření nových uměleckých směrů
NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY:
Impresionismus
- (= dojem)
- vytvořen franc. malíři; svůj vrchol slaví v malířském umění, postihuje ale i hudbu a literaturu
- název odvozen od obrazu Claude Moneta (Imprese vycházejícího slunce) výstava r. 1874
- další umělci: Eduard Manet, Auguste Renoir, E. Degas, sochař Rodin, skladatel Debussy
- zdůrazňuje smyslové vnímání, pocity, nálady; častým námětem – krajina, vlny, mlha, oblaka, slunce
- v literatuře znaky:
- sdělení bezprostředního dojmu, vyjádření okamžité nálady, vyjádření smutku
- působení na naši náladu
- potlačuje rozumovou součást na obsahu, volné řazení sluchových a zrakových dojmů
- lyrizace prózy (uvolněná kompozice; je potlačen děj příběhu, soustředění na líčení přírodních scenérií a vnitřních pocitů hrdinů)
- představitelé: Fráňa Šrámek, Otakar Březina, Antonín Sova, Paul Verlaine
Symbolismus
- (= znak)
- reakce na popisnost naturalismu, realismu
- vyslovuje abstraktní představy, uplatňuje se hlavně v poezii
- základním znakem nepřímé pojmenování, metafora, používání symbolů, náznaků, neurčitost
- vzniká volný verš - stírání rozdílů mezi prózou a poezií tzv. básně v próze
- představitelé: Ch.Baudelaire, P.Verlaine, J.A.Rimbaud, R. M.Rilke, O.Březina, A.Sova, K.Hlaváček
Samizdatová a exilová literatura 4/5
Jan Trefulka
- je autorem psychologických knížek, ve kterých podává karikatury lidí v nejrůznějších obdobích socialismu
- napsal „O bláznech jen dobré“
Ludvík Vaculík
- jeden z nevýznamnějších prozaiků a novinářů, svými fejetony bývá řazen mezi Nerudu a Čapka
- byl 2x vyloučen z KSČ
- pochází z Valašska, pracoval ve Zlíně u Bati, po válce vystudoval novinařinu, pracoval jako redaktor
- známý je především svým textem „2000 slov“, který otiskl v červnu 1968 v literárních listech – byla to výzva, kterou komunisté označili za jeden z nejpodvratnějších kontrarevolučních textů
- v 70. letech připravil a zorganizoval edici „Petlice“, byl pod neustálým policejním dohledem
- napsal – „Sekyra“ – román s autobiografickými prvky, hl. postavou je otec Ludvíka Vaculíka, který je nadšený komunista, komunistická neomezená moc zneužívá budovatelského nadšení naivních lidí
- „Morčata“ – hl. postavou je bankovní úředník, který je v práci šikanovaný – 1. rovina, 2. rovina knihy je o jeho rodině a o tom, jak doma trápí svá morčata a něco si tím dokazuje
- „Český snář“ – od ledna 1979 – duben 1980, vypravěčem je sám autor, hl. postavou je Ludvík Vaculík, jeho žena a dva synové – 1. rovina, 2. rovina je o Vaculíkově činnosti v Petlici, o problémech s rukopisy, autory, písařkami, popisuje setkání s disidenty, píše o setkání pracovních, jsou tu i záznamy policejních výslechů, styl knihy je nevyvážený, časové i prostorové roviny se prolínají
- „Jak se dělá chlapec“ – popisuje zde svůj vztah s milenkou, se kterou měl později syna, dílo bylo označeno jako pornografické
- „Jaro je tady“, „Srpnový rok“ – sbírky fejetonů
Ferdinand Peroutka
- novinář, literární a výtvarný kritik
- za války byl vězněn v Dachau a Buchvaldu
- 1940-1948 byl šéfredaktorem deníku Svobodné noviny
- v r. 1948 emigroval do Anglie, pak do USA
- podílel se na vybudování stanice „Svobodná Evropa“, také byl jejím ředitelem
- psal eseje na kulturní, politická a historická témata
- díla – „Oblak a valčík“ – z období německé okupace
- „Pozdější život panny“ – historický román a Johance z Arku
Pavel Tigrid
- zažil koncentrační tábor, v r. 1948 emigroval, podílel se na založení vysíláni Svobodné Evropy, později v Paříži založil kulturní časopis pro emigranty „Svědectví“
- když se vrátil, stal se ministrem kultury
- napsal „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“ – filosofické úvahy
- je autorem psychologických knížek, ve kterých podává karikatury lidí v nejrůznějších obdobích socialismu
- napsal „O bláznech jen dobré“
Ludvík Vaculík
- jeden z nevýznamnějších prozaiků a novinářů, svými fejetony bývá řazen mezi Nerudu a Čapka
- byl 2x vyloučen z KSČ
- pochází z Valašska, pracoval ve Zlíně u Bati, po válce vystudoval novinařinu, pracoval jako redaktor
- známý je především svým textem „2000 slov“, který otiskl v červnu 1968 v literárních listech – byla to výzva, kterou komunisté označili za jeden z nejpodvratnějších kontrarevolučních textů
- v 70. letech připravil a zorganizoval edici „Petlice“, byl pod neustálým policejním dohledem
- napsal – „Sekyra“ – román s autobiografickými prvky, hl. postavou je otec Ludvíka Vaculíka, který je nadšený komunista, komunistická neomezená moc zneužívá budovatelského nadšení naivních lidí
- „Morčata“ – hl. postavou je bankovní úředník, který je v práci šikanovaný – 1. rovina, 2. rovina knihy je o jeho rodině a o tom, jak doma trápí svá morčata a něco si tím dokazuje
- „Český snář“ – od ledna 1979 – duben 1980, vypravěčem je sám autor, hl. postavou je Ludvík Vaculík, jeho žena a dva synové – 1. rovina, 2. rovina je o Vaculíkově činnosti v Petlici, o problémech s rukopisy, autory, písařkami, popisuje setkání s disidenty, píše o setkání pracovních, jsou tu i záznamy policejních výslechů, styl knihy je nevyvážený, časové i prostorové roviny se prolínají
- „Jak se dělá chlapec“ – popisuje zde svůj vztah s milenkou, se kterou měl později syna, dílo bylo označeno jako pornografické
- „Jaro je tady“, „Srpnový rok“ – sbírky fejetonů
Ferdinand Peroutka
- novinář, literární a výtvarný kritik
- za války byl vězněn v Dachau a Buchvaldu
- 1940-1948 byl šéfredaktorem deníku Svobodné noviny
- v r. 1948 emigroval do Anglie, pak do USA
- podílel se na vybudování stanice „Svobodná Evropa“, také byl jejím ředitelem
- psal eseje na kulturní, politická a historická témata
- díla – „Oblak a valčík“ – z období německé okupace
- „Pozdější život panny“ – historický román a Johance z Arku
Pavel Tigrid
- zažil koncentrační tábor, v r. 1948 emigroval, podílel se na založení vysíláni Svobodné Evropy, později v Paříži založil kulturní časopis pro emigranty „Svědectví“
- když se vrátil, stal se ministrem kultury
- napsal „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“ – filosofické úvahy
Samizdatová a exilová literatura 5/5
Samizdatové a exilové drama
- většina her zůstala v psané nebo čtené podobě nebo byly inscenovány v zahraničí
- výjimkou bylo Bytové divadlo Vlasty Chramostové nebo na Hrádečku u Havla
- nejvýznamnějšími dramatiky byli Václav Havel, Pavel Landovský, Pavel Kohout, Milan Unde, Ivan Klíma, Josef Topol
Václav Havel
- pocházel z bohaté rodiny, takže nesměl studovat, pracoval jako laborant, nakonec mu povolili vystudovat chemickou průmyslovku a v 60. letech vystudoval FAMU
- pracoval jako kulisák v divadle ABC
- jako asistent režie Městských divadel pražských (MDP) a jako dramaturg v divadle Na zábradlí
- ve světě byl velmi uznáván, překládán a hrán, u nás byly jeho hry zakázané
- v 70. a 80. letech byl pod neustálým policejním dohledem a několikrát vězněn
- stal se iniciátorem a signatářem Charty 77 a byl hlavou českých disidentů
- v listopadu 1989 se stal mluvčím občanského fóra, 29.12.1989 byl zvolen prezidentem ČSR a od 1993 ČR
- napsal „Zahradní slavnost“ – nejstarší hra, absurdní hra, o člověku, který se v poměrech tak adaptuje, až nakonec ztratí vlastní identitu, jazyk frází si bere za vlastní, takže jeho řeči ztratí obsah, ale on je úspěšný
- „Vyrozumění“ – v této hře má být jazykem PTYDEPE nahrazena čeština, je komplikovanější, racionálnější, ale ti co ho vymýšlí se na něm dobře živí
- „Audience“ – odehrává se v pivovaru, kde Havel v 70. letech pracoval, Havel je hl. postavou, vystupuje pod jménem Ferdinand Vaněk, pronásledovaný spisovatel, dělá nejhorší práci, sládek na něj má naspat posudek, ale není toho schopen, tak si ho zavolá k sobě na audienci, aby si posudek napsal sám
- „Vernisáž“
- „Largo de solato“ – profesor filosofie se náhodou stane symbolem demokratických sil v zemi a ty ho nutí k dalším a dalším opozičním prohlášením, zároveň ho sleduje STB a nutí ho podepsat odvolání, je tak uštvaný, že si myslí, že je ve vězení lépe
- „Pokušení“
- „Asanace“ – o plánech na přestavbu zámku, ty se mění podle momentální politické situace
- „Horský hotel“, „Ztížená možnost sostředění“, „Žebrácká opera“
- „Dopisy Olze“ – dopisy, které posílal své ženě z vězení, filosofické, politické a osobní úvahy
Milan Uhde
- spisovatel, dramatik, politik
- napsal „Král – Vávra“ – div. hra, věnoval ji kolektivu satirického divadla Večerní Brno, a K. H. Borovskému
- „Svědkové“ – připomíná Kavkův Proces
- pracoval pro divadlo Na provázku pod jiným jménem
Josef Topol
- pracoval pro divadlo Za branou
- napsal „Kočka na kolejích“
Pavel Kohout
- většina her zůstala v psané nebo čtené podobě nebo byly inscenovány v zahraničí
- výjimkou bylo Bytové divadlo Vlasty Chramostové nebo na Hrádečku u Havla
- nejvýznamnějšími dramatiky byli Václav Havel, Pavel Landovský, Pavel Kohout, Milan Unde, Ivan Klíma, Josef Topol
Václav Havel
- pocházel z bohaté rodiny, takže nesměl studovat, pracoval jako laborant, nakonec mu povolili vystudovat chemickou průmyslovku a v 60. letech vystudoval FAMU
- pracoval jako kulisák v divadle ABC
- jako asistent režie Městských divadel pražských (MDP) a jako dramaturg v divadle Na zábradlí
- ve světě byl velmi uznáván, překládán a hrán, u nás byly jeho hry zakázané
- v 70. a 80. letech byl pod neustálým policejním dohledem a několikrát vězněn
- stal se iniciátorem a signatářem Charty 77 a byl hlavou českých disidentů
- v listopadu 1989 se stal mluvčím občanského fóra, 29.12.1989 byl zvolen prezidentem ČSR a od 1993 ČR
- napsal „Zahradní slavnost“ – nejstarší hra, absurdní hra, o člověku, který se v poměrech tak adaptuje, až nakonec ztratí vlastní identitu, jazyk frází si bere za vlastní, takže jeho řeči ztratí obsah, ale on je úspěšný
- „Vyrozumění“ – v této hře má být jazykem PTYDEPE nahrazena čeština, je komplikovanější, racionálnější, ale ti co ho vymýšlí se na něm dobře živí
- „Audience“ – odehrává se v pivovaru, kde Havel v 70. letech pracoval, Havel je hl. postavou, vystupuje pod jménem Ferdinand Vaněk, pronásledovaný spisovatel, dělá nejhorší práci, sládek na něj má naspat posudek, ale není toho schopen, tak si ho zavolá k sobě na audienci, aby si posudek napsal sám
- „Vernisáž“
- „Largo de solato“ – profesor filosofie se náhodou stane symbolem demokratických sil v zemi a ty ho nutí k dalším a dalším opozičním prohlášením, zároveň ho sleduje STB a nutí ho podepsat odvolání, je tak uštvaný, že si myslí, že je ve vězení lépe
- „Pokušení“
- „Asanace“ – o plánech na přestavbu zámku, ty se mění podle momentální politické situace
- „Horský hotel“, „Ztížená možnost sostředění“, „Žebrácká opera“
- „Dopisy Olze“ – dopisy, které posílal své ženě z vězení, filosofické, politické a osobní úvahy
Milan Uhde
- spisovatel, dramatik, politik
- napsal „Král – Vávra“ – div. hra, věnoval ji kolektivu satirického divadla Večerní Brno, a K. H. Borovskému
- „Svědkové“ – připomíná Kavkův Proces
- pracoval pro divadlo Na provázku pod jiným jménem
Josef Topol
- pracoval pro divadlo Za branou
- napsal „Kočka na kolejích“
Pavel Kohout
Samizdatová a exilová literatura 2/5
- v 60. letech k nám přinesl detektivní román, jednak překládal kvalitní anglické detektivky a sám je začal psát, např. „Smutek poručíka Borůvky“, „Konec poručíka Borůvky“, „Návrat poručíka Borůvky“
- také napsal soubor detektivních příběhů – „Hříchy pro pátera Knoxe“ – v každém příběhu autor porušuje jednu zásadu, které páter Knox určil pro psaní detektivek
- také napsal soubor povídek „Konec milovaného věku“, „Prima sezóna“ – v těchto příbězích se vrací do dob války, zde Škvorecký vystupuje jako Danny Smiřický
- další knížky byly vydávány v exilu: „Tankový prapor“ – obraz naší armády v 50. letech, hl. postavou je Danny Smiřický,
- „Mirákl“ – zázrak, obraz našeho školství v 50. letech, hl. postavou je Danny Smiřický, je to učitel, který nastupuje na střední dívčí škole, Páter doufal, že je zde usvědčen z toho, že pohnul sochou Marie, STB ho mučí, až se dozná
- „Příběh Ing. lidských duší“ – osudy české emigrace v USA, hl. postavou je D. S.
Milan Kundera
- narodil se v Brně, syn klavíristy, pedagoga JAMU Ludvíka Kundera, nedokončil FFUK, potom vystudoval FAMU (filmová fakulta musických umění), zde pak přednášel, v r. 1970 byl propuštěn a nesměl publikovat, od r. 1975 žije ve Francii, nejdřív učil na univerzitě v Rennes a později na Sorboně
- na česko a Čechy zanevřel, dnes už píše jen francouzsky a zakazuje překládat do češtiny, do ČR jezdí jen soukromě za přáteli, rozhovory novinářům odmítá
- napsal soubor povídek „Směšné lásky“ – toto dílo mělo úspěch, tak napsal „Druhý sešit směšných lásek“, „Třetí sešit směšných lásek“
- dále napsal světoznámý román „Žert“ – toto dílo zfilmoval Jaromír Jiren, hl. postavu Ludvíka hraje Josef Somr, Pavla, zapřísáhlého komunistu hraje Munzar, toto bylo poslední dílo, které vyšlo v Česku
- „Valčík na rozloučenou“ – vyšlo v Torontu
- „Nesnesitelná lehkost bytí“ – zfilmováno, hl. postavou je Tomáš
- „Nesmrtelnost“ – hl. postavou je Tereza (servírka)
Zdena Saliverová Škvorecká
- prozaička, zakladatelka vydavatelství 68 Publishers, v r. 1932-1962 byla zpěvačka v Československém souboru písní a tanců
- od r. 1962 zpívala v divadle Paravan a od r. 19687 zpívala v divadle Laterna Magika
- v r. 1969 s manželem emigrovali do USA a potom do Toronta
- v r. 1970 založily nakladatelství, kde vydávali hlavně české zakázané autory
- vrcholné dílo „Hanzlová“ – hl. hrdinkou je Jana Hanzlová, která zpívá v souboru Sedmikráska, je oporou rozvrácené rodiny, díky tomu ji sleduje STB, žije v nuzných podmínkách, přichází o svého bratra, ale i přes to všechno neemigruje a zůstává v Praze
- dále napsal povídkový soubor „Nebe, peklo, ráj“ – ukázky nezdravých poměrů v socialistickém režimu
- další dílo vydala spolu s manželem „Samožerbuch“ – úsměvné historky z počátků fungování jejich nakladatelství
- také napsal soubor detektivních příběhů – „Hříchy pro pátera Knoxe“ – v každém příběhu autor porušuje jednu zásadu, které páter Knox určil pro psaní detektivek
- také napsal soubor povídek „Konec milovaného věku“, „Prima sezóna“ – v těchto příbězích se vrací do dob války, zde Škvorecký vystupuje jako Danny Smiřický
- další knížky byly vydávány v exilu: „Tankový prapor“ – obraz naší armády v 50. letech, hl. postavou je Danny Smiřický,
- „Mirákl“ – zázrak, obraz našeho školství v 50. letech, hl. postavou je Danny Smiřický, je to učitel, který nastupuje na střední dívčí škole, Páter doufal, že je zde usvědčen z toho, že pohnul sochou Marie, STB ho mučí, až se dozná
- „Příběh Ing. lidských duší“ – osudy české emigrace v USA, hl. postavou je D. S.
Milan Kundera
- narodil se v Brně, syn klavíristy, pedagoga JAMU Ludvíka Kundera, nedokončil FFUK, potom vystudoval FAMU (filmová fakulta musických umění), zde pak přednášel, v r. 1970 byl propuštěn a nesměl publikovat, od r. 1975 žije ve Francii, nejdřív učil na univerzitě v Rennes a později na Sorboně
- na česko a Čechy zanevřel, dnes už píše jen francouzsky a zakazuje překládat do češtiny, do ČR jezdí jen soukromě za přáteli, rozhovory novinářům odmítá
- napsal soubor povídek „Směšné lásky“ – toto dílo mělo úspěch, tak napsal „Druhý sešit směšných lásek“, „Třetí sešit směšných lásek“
- dále napsal světoznámý román „Žert“ – toto dílo zfilmoval Jaromír Jiren, hl. postavu Ludvíka hraje Josef Somr, Pavla, zapřísáhlého komunistu hraje Munzar, toto bylo poslední dílo, které vyšlo v Česku
- „Valčík na rozloučenou“ – vyšlo v Torontu
- „Nesnesitelná lehkost bytí“ – zfilmováno, hl. postavou je Tomáš
- „Nesmrtelnost“ – hl. postavou je Tereza (servírka)
Zdena Saliverová Škvorecká
- prozaička, zakladatelka vydavatelství 68 Publishers, v r. 1932-1962 byla zpěvačka v Československém souboru písní a tanců
- od r. 1962 zpívala v divadle Paravan a od r. 19687 zpívala v divadle Laterna Magika
- v r. 1969 s manželem emigrovali do USA a potom do Toronta
- v r. 1970 založily nakladatelství, kde vydávali hlavně české zakázané autory
- vrcholné dílo „Hanzlová“ – hl. hrdinkou je Jana Hanzlová, která zpívá v souboru Sedmikráska, je oporou rozvrácené rodiny, díky tomu ji sleduje STB, žije v nuzných podmínkách, přichází o svého bratra, ale i přes to všechno neemigruje a zůstává v Praze
- dále napsal povídkový soubor „Nebe, peklo, ráj“ – ukázky nezdravých poměrů v socialistickém režimu
- další dílo vydala spolu s manželem „Samožerbuch“ – úsměvné historky z počátků fungování jejich nakladatelství
Samizdatová a exilová literatura 3/5
Eva Kantůrková
- byla funkcionářka Československého svazu mládeže, redaktorka Mladé Fronty, po r. 1968 byla zakázána, protože se postavila proti okupaci, v r. 1981 strávila rok ve vazbě v Ruzyni
- díla – „Smuteční slavnost“ – vdova se rozhodne pohřbít manžel v rodné vesnici, odkud byly vyhnáni, pohřeb se změní v politickou manifestaci, kdo tam přijde, dává najevo nesouhlas s komunistickými praktikami
- „Pozůstalost pana Abela“, „Přítelkyně z domu smutků“ – námět vytěžila z vazby v Ruzyni, jednotlivé kapitoly jsou o jednotlivých vězenkyních, bylo zfilmováno
Vladimír Škutina
- v r. 1962 byl ve vězení za urážku prezidenta Novotného, 1967-1969 byl redaktorem Československé televize, dělal známý pořad „Co tomu říkáte pane Werichu“
- v letech 1969-1974 byl vězněn za to, jak v televizi protistátně vystupoval, měl podlomené zdraví, dostal invalidní důchod, ale podepsal Chartu 77, tak mu důchod vzali
- v r. 1978 mu bylo povoleno se vystěhovat do Švýcarska
- napsal – „Prezidentův vězeň“ – z 1. pobytu ve vězení
- „Tak sem tady s tím vápnem pane Werichu“ - tato knížka mu vyšla v Praze v r. 1990 a vzpomíná v ní na spolupráci s Werichem
Eda Kriseová
- novinářka, prozaička, redaktorka Mladého Světa
- její knížky se šířily v opisech, později v exilových nakladatelstvích
- napsala – „Křížová cesta kočárového kočího“, „Sluneční hodiny“, „Já Ponsko“
- taky napsala životopis Václava Havla
Ivan Klíma
- prozaik, dramatik, autor esejí
- je velmi uznávaným autorem, v zahraničí je hodně překládán
- dětství strávil 3 roky v Terezíně díky svému židovskému původu
- v letech 1969-1970 přednášel literaturu na universitě v Michiganu, po návratu nesměl veřejně publikovat, ale měl kontakty v zahraničí, takže tam byl vydáván a měl bohatou knihovnu
- prošel nejrůznějšími dělnickými zaměstnáními, u nás je velmi čtený
- je autorem několika povídkových souborů, většinou jsou příběhy erotické
- „Milenci na jeden den“, „Milenci na jednu noc“, „Má veselá jitra“, „Láska a smetí“ (z dob, kdy se živil jako metař), „Moje první lásky“
- je také autorem divadelní hry „Zámek“
- také napsal román „Milostné léta“ – uznávaný lékař středního věku, prožívá nevyrovnaný vztah se studentkou loutkoherectví, vztah mu ničí rodinu, vztah je plný zvratů, vášní, krutostí i nenávisti, končí sebevraždou mladé ženy
Miroslav Švakdrlík
- spisovatel, básník a redaktor, který se proslavil knížkou „Černí baroni“
- byla funkcionářka Československého svazu mládeže, redaktorka Mladé Fronty, po r. 1968 byla zakázána, protože se postavila proti okupaci, v r. 1981 strávila rok ve vazbě v Ruzyni
- díla – „Smuteční slavnost“ – vdova se rozhodne pohřbít manžel v rodné vesnici, odkud byly vyhnáni, pohřeb se změní v politickou manifestaci, kdo tam přijde, dává najevo nesouhlas s komunistickými praktikami
- „Pozůstalost pana Abela“, „Přítelkyně z domu smutků“ – námět vytěžila z vazby v Ruzyni, jednotlivé kapitoly jsou o jednotlivých vězenkyních, bylo zfilmováno
Vladimír Škutina
- v r. 1962 byl ve vězení za urážku prezidenta Novotného, 1967-1969 byl redaktorem Československé televize, dělal známý pořad „Co tomu říkáte pane Werichu“
- v letech 1969-1974 byl vězněn za to, jak v televizi protistátně vystupoval, měl podlomené zdraví, dostal invalidní důchod, ale podepsal Chartu 77, tak mu důchod vzali
- v r. 1978 mu bylo povoleno se vystěhovat do Švýcarska
- napsal – „Prezidentův vězeň“ – z 1. pobytu ve vězení
- „Tak sem tady s tím vápnem pane Werichu“ - tato knížka mu vyšla v Praze v r. 1990 a vzpomíná v ní na spolupráci s Werichem
Eda Kriseová
- novinářka, prozaička, redaktorka Mladého Světa
- její knížky se šířily v opisech, později v exilových nakladatelstvích
- napsala – „Křížová cesta kočárového kočího“, „Sluneční hodiny“, „Já Ponsko“
- taky napsala životopis Václava Havla
Ivan Klíma
- prozaik, dramatik, autor esejí
- je velmi uznávaným autorem, v zahraničí je hodně překládán
- dětství strávil 3 roky v Terezíně díky svému židovskému původu
- v letech 1969-1970 přednášel literaturu na universitě v Michiganu, po návratu nesměl veřejně publikovat, ale měl kontakty v zahraničí, takže tam byl vydáván a měl bohatou knihovnu
- prošel nejrůznějšími dělnickými zaměstnáními, u nás je velmi čtený
- je autorem několika povídkových souborů, většinou jsou příběhy erotické
- „Milenci na jeden den“, „Milenci na jednu noc“, „Má veselá jitra“, „Láska a smetí“ (z dob, kdy se živil jako metař), „Moje první lásky“
- je také autorem divadelní hry „Zámek“
- také napsal román „Milostné léta“ – uznávaný lékař středního věku, prožívá nevyrovnaný vztah se studentkou loutkoherectví, vztah mu ničí rodinu, vztah je plný zvratů, vášní, krutostí i nenávisti, končí sebevraždou mladé ženy
Miroslav Švakdrlík
- spisovatel, básník a redaktor, který se proslavil knížkou „Černí baroni“
Romantismus 3/3
- pomluvy ho přivedly až k souboji s franc. Důstojníkem
- napsal Evžen Oněgin – Oněgin byl známý petrohradský švihák, který žije jen zábavou a večírky a nudí se, po svém strýci zdědí nějaké peníze a přijíždí na venkov, kde se seznamuje s básníkem Lenským a rodinou Larinových, kteří mají dvě dcery Olgu a Taťánu, Taťána je sečtělá tichá dívka, zamiluje se do Oněgina a napíše krásný dopis ve kterém mu vyznává lásku, on ji odmítá, toto dílo napsal Petr Ilji Čajkovskij jako operu
- další povídky Kapitánova dcerka, Piková dáma jsou inspirovány realismem
- je také autorem div. hry Boris Gudonov
Nikolaj Vasiljevič Gogol
- psal v mládí povídky s fantastickými náměty, které vydal souhrnně pod názvem Petrohradské povídky
- nejznámějším románem jsou Mrtvé duše – děj se odehrává na ruském venkově, hrdina Čičikov skupuje jména mrtvých nevolníků aby se tak více obohacoval a stoupal na společenském žebříčku
- jeho nejznámější dílo je div. hra Revizor – v provinčním městečku očekávají revizora, omylem považují za revizora úplně jiného člověka, on využije situace, dobře se baví, nechá se hostit, podplácet a v momentě, kdy je městská pokladna prázdná, všude je nepořádek, tak přijíždí skutečný revizor
Polsko
Adam Mickiewicz
- zažil Napoleonské války, postavil se v Rusku proti carské nadvládě, byl vyhnán na 5 let do Ruska, zažil povstání Děkabristů a jeho kruté potlačení
- po návratu z Ruska žil v Paříži jako emigrant až do své smrti, ze smutku po vlasti vznikl jeho největší dílo Pan Tedeáš – příběh o 2 znepřátelených šlechtických rodech, které smíří až láska mladých
- epos je zároveň kritikou sobectví a hašteřivosti, která se na pozadí velkých dějinných událostí jeví jako zbytečná
USA
Edgar Alan Poe
- byl to básník
- z jeho děl vyniká sbírka Havran a jiné básně, živil se pouze psaním, musel psát poutavě a svým dílem se stal zakladatelem hororu a detektivky i sci-fi
- jeho další díla: Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue
- napsal Evžen Oněgin – Oněgin byl známý petrohradský švihák, který žije jen zábavou a večírky a nudí se, po svém strýci zdědí nějaké peníze a přijíždí na venkov, kde se seznamuje s básníkem Lenským a rodinou Larinových, kteří mají dvě dcery Olgu a Taťánu, Taťána je sečtělá tichá dívka, zamiluje se do Oněgina a napíše krásný dopis ve kterém mu vyznává lásku, on ji odmítá, toto dílo napsal Petr Ilji Čajkovskij jako operu
- další povídky Kapitánova dcerka, Piková dáma jsou inspirovány realismem
- je také autorem div. hry Boris Gudonov
Nikolaj Vasiljevič Gogol
- psal v mládí povídky s fantastickými náměty, které vydal souhrnně pod názvem Petrohradské povídky
- nejznámějším románem jsou Mrtvé duše – děj se odehrává na ruském venkově, hrdina Čičikov skupuje jména mrtvých nevolníků aby se tak více obohacoval a stoupal na společenském žebříčku
- jeho nejznámější dílo je div. hra Revizor – v provinčním městečku očekávají revizora, omylem považují za revizora úplně jiného člověka, on využije situace, dobře se baví, nechá se hostit, podplácet a v momentě, kdy je městská pokladna prázdná, všude je nepořádek, tak přijíždí skutečný revizor
Polsko
Adam Mickiewicz
- zažil Napoleonské války, postavil se v Rusku proti carské nadvládě, byl vyhnán na 5 let do Ruska, zažil povstání Děkabristů a jeho kruté potlačení
- po návratu z Ruska žil v Paříži jako emigrant až do své smrti, ze smutku po vlasti vznikl jeho největší dílo Pan Tedeáš – příběh o 2 znepřátelených šlechtických rodech, které smíří až láska mladých
- epos je zároveň kritikou sobectví a hašteřivosti, která se na pozadí velkých dějinných událostí jeví jako zbytečná
USA
Edgar Alan Poe
- byl to básník
- z jeho děl vyniká sbírka Havran a jiné básně, živil se pouze psaním, musel psát poutavě a svým dílem se stal zakladatelem hororu a detektivky i sci-fi
- jeho další díla: Jáma a kyvadlo, Vraždy v ulici Morgue
Samizdatová a exilová literatura 1/5
Samizdatová a exilová literatura
- je to období normalizace
- tyto literatury existují paralelně vedle oficiálního proudu
Samizdatová literatura
- je nedůležitější, vznikla ve vlasti, nevychází oficiálně, ale šíří se v opisech, pomocí samizdatových edic
- Petlice – řídil ji Ludvík Vaculík – knížky básníka Rotlekla, prozaika Ivana Klími, Václava Havla
- Expedice – řídili ji Havlovi – byla zaměřená na politiku
- některé knížky se dostali na západ a tam vyšly ve větších vydáních v temnějších nakladatelstvích
- samizdatové časopisy
o Revolver Revue – řídili Saša Vondra a Jáchym Topol, vydávali Vokno – specializovali se na poezii (byly to světové české noviny)
Exilová literatura
- vzniká v zahraničí, kde vychází v nakladatelstvích, která založili čeští emigranti
o 68 Publishers (Toronto) – manželé Škvorečtí v r. 1971, vydávali knihy autorů, kteří u nás nemohli být vydávání oficiálně (např. Hrabal)
o Index – Kolín nad Rýnem
- někteří autoři splynuli s cizím prostředím (Aškenary) nebo psali oběma jazyky nebo přestali být vnímáni jako čeští autoři (Kundera)nebo přestali psát úplně (Michal)
- i v zahraničí byly vydávány některé časopisy, např. Svědectví (Paříž) a Listy (Řím)
- české emigranty lze rozdělit podle doby kdy utíkali:
1. po r. 1948 – Peroutka, blahý, Tigrid
2. po r. 1968 – Škvorecký, Salivanová
3. v 70. a 80. letech – Kohout Pavel, Iva Hercígová, Kundera
Josef Škvorecký
- narodil se v Náchodě, je klasikem české moderní prózy, nakladatelem, hudebníkem
- z medicíny přešel na filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii a angličtinu
- napřed učil anglicky, pak se stal spisovatelem z povolání, v 687 letech utekl s manželkou do Toronta, kde v 71 letech založil nakladatelství 68 Publishers, od revoluce se často vracejí do ČR
- do literatury se dostal románem „Zbabělci“ – děj se odehrává v Kostelci během 8 dnů v květnu r. 1945, hl. postavou je Danny Smiřický
- v tomto díle bez ohledu na budovatelský román vylíčil mladou i starší generace květnových dnů
- kritika tento román zamítla a nesměl být vydáván, starší generace je zde vykreslena nehezky
- „Legenda Emöke“ – příběh maďarské vdovy z Košic, krásné a křehké Emöke, která má za sebou hrubé manželství, přijíždí na ROH – dovolenou, kde se o ni uchází 2 muži – obhroublý a tupý učitel a redaktor, učitel je odmítnut, tak se mstí a křehký rodící se vztah mezi ní a redaktorem zničí
- je to období normalizace
- tyto literatury existují paralelně vedle oficiálního proudu
Samizdatová literatura
- je nedůležitější, vznikla ve vlasti, nevychází oficiálně, ale šíří se v opisech, pomocí samizdatových edic
- Petlice – řídil ji Ludvík Vaculík – knížky básníka Rotlekla, prozaika Ivana Klími, Václava Havla
- Expedice – řídili ji Havlovi – byla zaměřená na politiku
- některé knížky se dostali na západ a tam vyšly ve větších vydáních v temnějších nakladatelstvích
- samizdatové časopisy
o Revolver Revue – řídili Saša Vondra a Jáchym Topol, vydávali Vokno – specializovali se na poezii (byly to světové české noviny)
Exilová literatura
- vzniká v zahraničí, kde vychází v nakladatelstvích, která založili čeští emigranti
o 68 Publishers (Toronto) – manželé Škvorečtí v r. 1971, vydávali knihy autorů, kteří u nás nemohli být vydávání oficiálně (např. Hrabal)
o Index – Kolín nad Rýnem
- někteří autoři splynuli s cizím prostředím (Aškenary) nebo psali oběma jazyky nebo přestali být vnímáni jako čeští autoři (Kundera)nebo přestali psát úplně (Michal)
- i v zahraničí byly vydávány některé časopisy, např. Svědectví (Paříž) a Listy (Řím)
- české emigranty lze rozdělit podle doby kdy utíkali:
1. po r. 1948 – Peroutka, blahý, Tigrid
2. po r. 1968 – Škvorecký, Salivanová
3. v 70. a 80. letech – Kohout Pavel, Iva Hercígová, Kundera
Josef Škvorecký
- narodil se v Náchodě, je klasikem české moderní prózy, nakladatelem, hudebníkem
- z medicíny přešel na filosofickou fakultu, kde vystudoval filosofii a angličtinu
- napřed učil anglicky, pak se stal spisovatelem z povolání, v 687 letech utekl s manželkou do Toronta, kde v 71 letech založil nakladatelství 68 Publishers, od revoluce se často vracejí do ČR
- do literatury se dostal románem „Zbabělci“ – děj se odehrává v Kostelci během 8 dnů v květnu r. 1945, hl. postavou je Danny Smiřický
- v tomto díle bez ohledu na budovatelský román vylíčil mladou i starší generace květnových dnů
- kritika tento román zamítla a nesměl být vydáván, starší generace je zde vykreslena nehezky
- „Legenda Emöke“ – příběh maďarské vdovy z Košic, krásné a křehké Emöke, která má za sebou hrubé manželství, přijíždí na ROH – dovolenou, kde se o ni uchází 2 muži – obhroublý a tupý učitel a redaktor, učitel je odmítnut, tak se mstí a křehký rodící se vztah mezi ní a redaktorem zničí
Romantismus 1/3
Romantismus
- je pravým opakem osvícenství, protože zdůrazňuje city a nedbá na rozum
- člověk se cítí osamocený, bezmocný, ve společnosti, které vládnou peníze, nesouhlasí s tím, že se vše převádí na užitkovou hodnotu a proto prožívá rozpor mezi sebou a světem, pociťuje odcizení světu = hlavní myšlenka romantismu
- název vznikl podle románu, což byl novodobý slohový útvar, ve kterém citovost převládá nad rozumovostí
rysy romantismu
- hrdina se vyznává ze svých citů
- hrdina prožívá rozpor mezi snem a skutečností
- výjimečný hrdina se často ocitá ve výjimečné situaci
- hrdina často splývá s autorem
- dokáže milovat jen nešťastně
- opovrhuje společenskými konvencemi
- jeho původ je zahalen tajemstvím, často utíká od lidí do přírody, do samoty, do světa fantazie
- autoři líčí přírodu a opovrhují uměleckými konvencemi
- autoři romantismu propagují vyjím i ve vlastním životě a dá se o nich říct, že předčasně umírají
Anglie
- za zakladatele romantismu je považován anglický básník lord
George Gordon Byron
- studoval v Cambridge, už jako malý začal psát vzletnou poezii
- napsal Chil de Haroldova pouť – je to epos psaný formou cestopisu, kde hlavní hrdina putuje po Evropě (Portugalsko, Španělsko, Itálie), hrdina je typický Byronský hrdina, který se v aristokratické společnosti nudí, pohrdá jí a svým chováním to dává najevo
- jeho další dílo je Manfred – je to div. hra, hrdina byl nadán titánskými schopnostmi
- také psal lyricko-epické povídky: Kain, Don Chuan, Korzár
Walter Scott
- psal především historické povídky, ve kterých dával přednost napínavosti a čtivosti před historickými fakty
- jeho nejznámější dílo – Ivanhoe
Emily Brontëová – Na větrné hůrce
Charlotte Brontëová – Jana Eyrová
Německo
- mezi německými autory vynikl autor s přezdívkou
Novalis
- je představitelem tzv. únikového romantismu
- jeho nejznámějším dílem je Heinrich von Ofterdingen – příběh středověkého potulného básníka, který hledá modrý svět, což je symbol smyslu života
- je pravým opakem osvícenství, protože zdůrazňuje city a nedbá na rozum
- člověk se cítí osamocený, bezmocný, ve společnosti, které vládnou peníze, nesouhlasí s tím, že se vše převádí na užitkovou hodnotu a proto prožívá rozpor mezi sebou a světem, pociťuje odcizení světu = hlavní myšlenka romantismu
- název vznikl podle románu, což byl novodobý slohový útvar, ve kterém citovost převládá nad rozumovostí
rysy romantismu
- hrdina se vyznává ze svých citů
- hrdina prožívá rozpor mezi snem a skutečností
- výjimečný hrdina se často ocitá ve výjimečné situaci
- hrdina často splývá s autorem
- dokáže milovat jen nešťastně
- opovrhuje společenskými konvencemi
- jeho původ je zahalen tajemstvím, často utíká od lidí do přírody, do samoty, do světa fantazie
- autoři líčí přírodu a opovrhují uměleckými konvencemi
- autoři romantismu propagují vyjím i ve vlastním životě a dá se o nich říct, že předčasně umírají
Anglie
- za zakladatele romantismu je považován anglický básník lord
George Gordon Byron
- studoval v Cambridge, už jako malý začal psát vzletnou poezii
- napsal Chil de Haroldova pouť – je to epos psaný formou cestopisu, kde hlavní hrdina putuje po Evropě (Portugalsko, Španělsko, Itálie), hrdina je typický Byronský hrdina, který se v aristokratické společnosti nudí, pohrdá jí a svým chováním to dává najevo
- jeho další dílo je Manfred – je to div. hra, hrdina byl nadán titánskými schopnostmi
- také psal lyricko-epické povídky: Kain, Don Chuan, Korzár
Walter Scott
- psal především historické povídky, ve kterých dával přednost napínavosti a čtivosti před historickými fakty
- jeho nejznámější dílo – Ivanhoe
Emily Brontëová – Na větrné hůrce
Charlotte Brontëová – Jana Eyrová
Německo
- mezi německými autory vynikl autor s přezdívkou
Novalis
- je představitelem tzv. únikového romantismu
- jeho nejznámějším dílem je Heinrich von Ofterdingen – příběh středověkého potulného básníka, který hledá modrý svět, což je symbol smyslu života
Romantismus 2/3
Francie
- romantismus zde vstoupil do literatury o něco později
- nejvýznamější osobností byl
Victor Hugo
- byl to básník, prozaik i dramatik, syn důstojníka Napoleonovy armády, nesnášel krutost, despocii, soucítil se slabými, utiskovanými a ponižovanými
- z jeho básnického díla vyniká cyklus Legenda věků – o cestě lidstva za svobodou a prorokem
- napsal div. hru Cromwell – o výrazném vojevůdci v Anglii v 17. st., měl vycvičenou armádu dobrovolníků, za něho se stala Anglie republikou
- mezi romány vynikají: Muž, který se směje – lidskou rukou vytvořená zrůda, která vydělává kejklíři peníze, milovat ho může jen slepá dívka, která ho nevidí
- Chrám Matky boží v Paříži (Quasimodo, Esmeralda, …)
- Ubožáci (Bídníci) – hlavní postavou Jean Valjean
Alfred de Muset
- dílo Zpověď dítěte svého věku – příběh se odehrává po porážce Napoleona, kdy ve francouzech převládala deziluze a smysl života mají ve veškeré lásce, toto dílo je psáno jako kronika a autobiografickými prvky
Alexander Dumas st. – román Tři mušketýři
Stendhal
- vl. jménem Henry Beile
- za svého života byl nedoceněný, kvalita jeho díla byla oceněna až po jeho smrti
- stojí na rozhraní romantismu a kritického realismu
- napsal Červený a černý – příběh nadaného mladíka jménem Juliena Sorel, který chce vyniknout ve společnosti, nedaří se mu to však prostředky čestnými, takže volí cestu přetvářky, je odsouzen pro pokus o vraždu a než by přijal milost od poroty, kterou opovrhuje, raději umírá
- podobným hrdinou je Fabrizzio del Dongo z Kartouze parmské
- další jeho dílo – Lucien Leuwen
Rusko
Michail Jurjevič Lermontov
- typický představitel romantismu v Rusku
- žil jako typický romantický hrdina, pocházel z bohaté rodiny, byl 2x vyhnán na Sibiř za to, že se zastával Puschkina, tam také zahynul v souboji
- je autorem poémy Démon, filosofické úvahy o dobru a zlu ve světě, tvrdí, že zlo zvítězí nad dobrem, protože dobro je slabé
- vztahem dobra a zla se zabývá také v divadle
- Maškaráda, dále román Hrdina naší doby – člověk z bohaté rodiny, který se nudí v aristokratické společnosti a dává jí to najevo, nikoho nepotřebuje – je to tzv. zbytečný člověk
Alexander Sergejevič Puschkin
- pocházel z bohaté šlechtické rodiny, účastnil se proticarského povstání a oženil se s prostou dívkou
- romantismus zde vstoupil do literatury o něco později
- nejvýznamější osobností byl
Victor Hugo
- byl to básník, prozaik i dramatik, syn důstojníka Napoleonovy armády, nesnášel krutost, despocii, soucítil se slabými, utiskovanými a ponižovanými
- z jeho básnického díla vyniká cyklus Legenda věků – o cestě lidstva za svobodou a prorokem
- napsal div. hru Cromwell – o výrazném vojevůdci v Anglii v 17. st., měl vycvičenou armádu dobrovolníků, za něho se stala Anglie republikou
- mezi romány vynikají: Muž, který se směje – lidskou rukou vytvořená zrůda, která vydělává kejklíři peníze, milovat ho může jen slepá dívka, která ho nevidí
- Chrám Matky boží v Paříži (Quasimodo, Esmeralda, …)
- Ubožáci (Bídníci) – hlavní postavou Jean Valjean
Alfred de Muset
- dílo Zpověď dítěte svého věku – příběh se odehrává po porážce Napoleona, kdy ve francouzech převládala deziluze a smysl života mají ve veškeré lásce, toto dílo je psáno jako kronika a autobiografickými prvky
Alexander Dumas st. – román Tři mušketýři
Stendhal
- vl. jménem Henry Beile
- za svého života byl nedoceněný, kvalita jeho díla byla oceněna až po jeho smrti
- stojí na rozhraní romantismu a kritického realismu
- napsal Červený a černý – příběh nadaného mladíka jménem Juliena Sorel, který chce vyniknout ve společnosti, nedaří se mu to však prostředky čestnými, takže volí cestu přetvářky, je odsouzen pro pokus o vraždu a než by přijal milost od poroty, kterou opovrhuje, raději umírá
- podobným hrdinou je Fabrizzio del Dongo z Kartouze parmské
- další jeho dílo – Lucien Leuwen
Rusko
Michail Jurjevič Lermontov
- typický představitel romantismu v Rusku
- žil jako typický romantický hrdina, pocházel z bohaté rodiny, byl 2x vyhnán na Sibiř za to, že se zastával Puschkina, tam také zahynul v souboji
- je autorem poémy Démon, filosofické úvahy o dobru a zlu ve světě, tvrdí, že zlo zvítězí nad dobrem, protože dobro je slabé
- vztahem dobra a zla se zabývá také v divadle
- Maškaráda, dále román Hrdina naší doby – člověk z bohaté rodiny, který se nudí v aristokratické společnosti a dává jí to najevo, nikoho nepotřebuje – je to tzv. zbytečný člověk
Alexander Sergejevič Puschkin
- pocházel z bohaté šlechtické rodiny, účastnil se proticarského povstání a oženil se s prostou dívkou
Renesance a Humanismus 3/3
Český Humanismus
Viktorin Kornel ze Všehrd
- formuloval český národní humanismus, nekladl důraz na neplodnost ale na krásu jazyka
- dokonalým jazykem pro něj byla latina, proto se snažil z češtiny udělat stejně dokonalý jazyk jako byla latina
- napsal „Knihy o napravení padlého“ a „O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery“
- Kornelius - právník
- po nástupu Habsburků 1526 se české země staly součástí velké mnohonárodnostní říše, což umožnilo kulturní výměnu, ale zkomplikovalo národnostní a politické vztahy
- vládnoucí vrstva podporuje jen taková díla, která vyhovovala zájmům královské politiky
- stejně jako dřív stojí vedle sebe tvorba latinská a česká, ale latinská se dostává do slepé uličky, protože nebyla žádná osobnost, která by se vyrovnala Hasištejnskému
- tvorba českého humanismu se zdárně vyvíjela, nejrozšířenější byla tvorba vzdělávací
- rozvíjelo se dějepisectví a v této době vznikla slavná Kronika Česká od Václava Hájka z Libočan
- tato kronika byla velmi oblíbená, byly v ní zpracovány české dějiny poutavou formou, ale historicky nebyla příliš spolehlivá
- v této době vzniklo také několik významných cestopisů
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- velmi vzdělaný dvořan, popsal svou cestu do Palestiny a Egypta, zajímal se o hudbu
Václav Vratislav z Mitrovic
- velmi prostým stylem vylíčil zážitky z cesty do Cařihradu a z tureckého vězení, do kterého se diplomat dostal jako vyzvědač
Oldřich Prefát z Vojanova
- popsal cestu z Benátek do Palestiny a zpět
- za vlády Rudolfa II. Bylo velmi přáno umění, literatuře a vědě, této době se říká Rudolfínská, Předbělohorksá neboVeleslavínská
Daniel Adam z Veleslavína
- byl to historik, universitní profesor, tiskař a nakladatel, byl ženatý s dcerou Melantrichovou (Melantrich = neslavnější nakladatel)
- vydal asi 50 různých spisů, hodně překládal
- spolu s rozvojem literatury vznikala potřeba teoretického díla o jazyce, tak vznikla 1. mluvnice češtiny
- vznikla 1. gramatika autorů: Optát, Gzel a Filomates, překládali Nový Zákon a postřehy shrnuli v tomto díle
Vavřinec Benedikt z Nudožer
- je autorem další významné české gramatiky
Jan Blahoslav
- také napsal českou gramatiku, ale ani tato není ucelená učebnice v dnešním slova smyslu
- zájem o jazyk představoval jen část jeho tvorby
- pocházel z Přerova, studoval v zahraniční, staral se o archiv Jednoty bratrské a usadil se v Ivančicích
- napsal Filipika proti Misomusům – v tomto díle napadá odpůrce vzdělání
- dále napsal Muzika – teoretický zpěvník
- také se podílel na vydání Kancionálu Šamotulského, byl vydán v polských Šamotulách
- přeložil Nový zákon, v tomto překladu vycházel z lidového jazyka, ale splňoval i náročné požadavky
- po jeho smrti pak skupina autorů Jednoty bratrské pořídila překlad Starého zákona a v letech 1579-1594 vydali v Kralicích 6-ti dílnou Bibli Kralickou
- jedna z vrcholných hodnot české literatury a ve své době byla považována za vzor spisovné češtiny
Viktorin Kornel ze Všehrd
- formuloval český národní humanismus, nekladl důraz na neplodnost ale na krásu jazyka
- dokonalým jazykem pro něj byla latina, proto se snažil z češtiny udělat stejně dokonalý jazyk jako byla latina
- napsal „Knihy o napravení padlého“ a „O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery“
- Kornelius - právník
- po nástupu Habsburků 1526 se české země staly součástí velké mnohonárodnostní říše, což umožnilo kulturní výměnu, ale zkomplikovalo národnostní a politické vztahy
- vládnoucí vrstva podporuje jen taková díla, která vyhovovala zájmům královské politiky
- stejně jako dřív stojí vedle sebe tvorba latinská a česká, ale latinská se dostává do slepé uličky, protože nebyla žádná osobnost, která by se vyrovnala Hasištejnskému
- tvorba českého humanismu se zdárně vyvíjela, nejrozšířenější byla tvorba vzdělávací
- rozvíjelo se dějepisectví a v této době vznikla slavná Kronika Česká od Václava Hájka z Libočan
- tato kronika byla velmi oblíbená, byly v ní zpracovány české dějiny poutavou formou, ale historicky nebyla příliš spolehlivá
- v této době vzniklo také několik významných cestopisů
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- velmi vzdělaný dvořan, popsal svou cestu do Palestiny a Egypta, zajímal se o hudbu
Václav Vratislav z Mitrovic
- velmi prostým stylem vylíčil zážitky z cesty do Cařihradu a z tureckého vězení, do kterého se diplomat dostal jako vyzvědač
Oldřich Prefát z Vojanova
- popsal cestu z Benátek do Palestiny a zpět
- za vlády Rudolfa II. Bylo velmi přáno umění, literatuře a vědě, této době se říká Rudolfínská, Předbělohorksá neboVeleslavínská
Daniel Adam z Veleslavína
- byl to historik, universitní profesor, tiskař a nakladatel, byl ženatý s dcerou Melantrichovou (Melantrich = neslavnější nakladatel)
- vydal asi 50 různých spisů, hodně překládal
- spolu s rozvojem literatury vznikala potřeba teoretického díla o jazyce, tak vznikla 1. mluvnice češtiny
- vznikla 1. gramatika autorů: Optát, Gzel a Filomates, překládali Nový Zákon a postřehy shrnuli v tomto díle
Vavřinec Benedikt z Nudožer
- je autorem další významné české gramatiky
Jan Blahoslav
- také napsal českou gramatiku, ale ani tato není ucelená učebnice v dnešním slova smyslu
- zájem o jazyk představoval jen část jeho tvorby
- pocházel z Přerova, studoval v zahraniční, staral se o archiv Jednoty bratrské a usadil se v Ivančicích
- napsal Filipika proti Misomusům – v tomto díle napadá odpůrce vzdělání
- dále napsal Muzika – teoretický zpěvník
- také se podílel na vydání Kancionálu Šamotulského, byl vydán v polských Šamotulách
- přeložil Nový zákon, v tomto překladu vycházel z lidového jazyka, ale splňoval i náročné požadavky
- po jeho smrti pak skupina autorů Jednoty bratrské pořídila překlad Starého zákona a v letech 1579-1594 vydali v Kralicích 6-ti dílnou Bibli Kralickou
- jedna z vrcholných hodnot české literatury a ve své době byla považována za vzor spisovné češtiny
Renesance a Humanismus 2/3
- napsal 4-dílný román Gargantua a Pantagruel – o otci a synovi, kteří byli obři, kniha je plná filosofických úvah o poznání a vědění
Michel de Montaigne
- je zakladatelem eseje, což je rozprava o otázkách filosofických, náboženských, uměleckých, ale je to i žánr umělecké literatury, protože zdůrazňuje osobní stanovisko autora
- jako filosof si uvědomoval, že lidské poznání má své meze
Anglie
William Shakespeare
- narodil se ve Strattfordu v řemeslnicko-rolnické rodině
- v 18-ti se oženil s dívkou asi o 20 let starší, před kterou nakonec utekl, jako velmi mladý odešel do Londýna
- stal se hercem kočovné společnosti a spisovatelem, spolupodílel se na vybudování divadelní scény Zeměkoule, kde byly později uvedeny všechny jeho významné tragédie
- ke konci života se vrátil do Strattfordu, kde zemřel a je pochován
- napsal asi 36 her a 170 sonetů (vyšlo souhrnně jako sbírka), je považován za největšího spisovatele všech dob
- zobrazuje lidský život v jeho radostech i tragických konfliktech
- porušil teorii tří jednot = v jeho dramatech jsou složité zápletky, vzrušující situace, děj se odehrává na několika místech a v hrách často vystupují fantastické postavy
- tématicky se člení na hry historické (Richard III., Jindřich VI., Jindřich VIII.), na hry pohádkové (Zimní pohádka, Bouře), na komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci Svatojánské) a na tragédie (Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Mackbath, Král Lír)
Geoffrey Chaucer
- napsal Canterburské povídky – 23 veršovaných příběhů, děj se odehrává ve středověké Anglii
Španělsko
- ve Španělsku je 16. a 17. st. zlatým věkem literatury, hlavním představitelem byl
Lope de Vega
- byl tvůrcem španělské komedie (veršovaná hra, o 3 jednáních a v přestávkách měla komické mezihry)
- napsal asi 2000 her, které zobrazují rodinné konflikty, hlavně peníze a lásku
- nejznámější je sociální drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)
Tirso de Molina
- pokračovatel a žák Lope de Vegy, proslavil se hrou Svůdce sevillský a kamenný host – v této hře se poprvé objevuje postava Dona Juana, nenapravitelného svůdníka, který šlechtičny získává pomocí lsti a chudým dívkám slibuje manželství
- v období zlatého věku španělského písemnictví byl velmi oblíbený tzv. Pikareskní román, kde hlavní postavou byl prohnaný šibal a společnost je nastíněna pohledem obyčejného člověka
- první román Lazarillo do Tormes – autor je neznámý, psáno jako autobiografie, hl. hrdina je nejprve průvodcem slepce, pak sluho kněze, sluhou zchudlého rytíře a nakonec prodává odpustky
Miguel de Servantes y Saavedra (1547-1616)
- psal parodie na rytířské romány, které oslavovali rytířské ctnosti a rytíře idealizoval
- dílo – Don Quijote de la Mancha
Renesanční Humanismus u nás
- v Čechách se renesančně literární prvky jako odklon od náboženské tématiky, nevíra v posmrtný život, touha po lásce a smyslovém prožitku objevili jen okrajově
- jednou z těchto výjimek byl
Hynek z Poděbrad
- je autorem básní Veršové o milovníku, Májový sen – jsou to básně s milostnou tématikou, popisuje v nich smyslový prožitek a okouzlení tak jako v renesančních básních
- přeložil několik povídek z Dekameronu
- k širšímu okruhu čtenářů byly určeny knížky tzv. Lidového čtení (zábavná a nenáročná literatura) např. Historie o bratru Janu Palečkovi
- v české literatuře se humanismus projevil zejména v úsilí o vzdělanost a vědění, literatura sloužila jako zdroj poučení a vzdělávání
- její cíle jsou teď ryze praktické, funkce estetická a zábavná odstupují do pozadí
- humanistická literatura se v Čechách vyvíjela ve dvou liniích – latinské a české
Latinský humanismus
- autoři napodobovali antické autory a psali latinsky
- Jan z Rabštejna – diplomat na hradě Jiřího z Poděbrad, církevní hodnostář, napsal Dialogus – je psán formou dopisu, který autor někomu posílá, zastává se v něm Jiřího z Poděbrad
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- největší osobnost mezi latinsky píšícími humanisty, dosáhl evropské proslulosti, velký znalec antiky, shromáždil velkou knihovnu, psal filosofická díla, prózu, elegie (žalozpěvy) a epigramy
- jeho neznámější dílo je Satira k sv. Václavu – kritizuje rozmařilost šlechty
Jan Kampanus Vodňanský
- rektor Karlovy university, který po bitvě na Bílé hoře spáchal sebevraždu
- psal poezii, podle tohoto člověka napsal Alois Jirásek historický román Mistr Kampanus
Michel de Montaigne
- je zakladatelem eseje, což je rozprava o otázkách filosofických, náboženských, uměleckých, ale je to i žánr umělecké literatury, protože zdůrazňuje osobní stanovisko autora
- jako filosof si uvědomoval, že lidské poznání má své meze
Anglie
William Shakespeare
- narodil se ve Strattfordu v řemeslnicko-rolnické rodině
- v 18-ti se oženil s dívkou asi o 20 let starší, před kterou nakonec utekl, jako velmi mladý odešel do Londýna
- stal se hercem kočovné společnosti a spisovatelem, spolupodílel se na vybudování divadelní scény Zeměkoule, kde byly později uvedeny všechny jeho významné tragédie
- ke konci života se vrátil do Strattfordu, kde zemřel a je pochován
- napsal asi 36 her a 170 sonetů (vyšlo souhrnně jako sbírka), je považován za největšího spisovatele všech dob
- zobrazuje lidský život v jeho radostech i tragických konfliktech
- porušil teorii tří jednot = v jeho dramatech jsou složité zápletky, vzrušující situace, děj se odehrává na několika místech a v hrách často vystupují fantastické postavy
- tématicky se člení na hry historické (Richard III., Jindřich VI., Jindřich VIII.), na hry pohádkové (Zimní pohádka, Bouře), na komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci Svatojánské) a na tragédie (Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Mackbath, Král Lír)
Geoffrey Chaucer
- napsal Canterburské povídky – 23 veršovaných příběhů, děj se odehrává ve středověké Anglii
Španělsko
- ve Španělsku je 16. a 17. st. zlatým věkem literatury, hlavním představitelem byl
Lope de Vega
- byl tvůrcem španělské komedie (veršovaná hra, o 3 jednáních a v přestávkách měla komické mezihry)
- napsal asi 2000 her, které zobrazují rodinné konflikty, hlavně peníze a lásku
- nejznámější je sociální drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)
Tirso de Molina
- pokračovatel a žák Lope de Vegy, proslavil se hrou Svůdce sevillský a kamenný host – v této hře se poprvé objevuje postava Dona Juana, nenapravitelného svůdníka, který šlechtičny získává pomocí lsti a chudým dívkám slibuje manželství
- v období zlatého věku španělského písemnictví byl velmi oblíbený tzv. Pikareskní román, kde hlavní postavou byl prohnaný šibal a společnost je nastíněna pohledem obyčejného člověka
- první román Lazarillo do Tormes – autor je neznámý, psáno jako autobiografie, hl. hrdina je nejprve průvodcem slepce, pak sluho kněze, sluhou zchudlého rytíře a nakonec prodává odpustky
Miguel de Servantes y Saavedra (1547-1616)
- psal parodie na rytířské romány, které oslavovali rytířské ctnosti a rytíře idealizoval
- dílo – Don Quijote de la Mancha
Renesanční Humanismus u nás
- v Čechách se renesančně literární prvky jako odklon od náboženské tématiky, nevíra v posmrtný život, touha po lásce a smyslovém prožitku objevili jen okrajově
- jednou z těchto výjimek byl
Hynek z Poděbrad
- je autorem básní Veršové o milovníku, Májový sen – jsou to básně s milostnou tématikou, popisuje v nich smyslový prožitek a okouzlení tak jako v renesančních básních
- přeložil několik povídek z Dekameronu
- k širšímu okruhu čtenářů byly určeny knížky tzv. Lidového čtení (zábavná a nenáročná literatura) např. Historie o bratru Janu Palečkovi
- v české literatuře se humanismus projevil zejména v úsilí o vzdělanost a vědění, literatura sloužila jako zdroj poučení a vzdělávání
- její cíle jsou teď ryze praktické, funkce estetická a zábavná odstupují do pozadí
- humanistická literatura se v Čechách vyvíjela ve dvou liniích – latinské a české
Latinský humanismus
- autoři napodobovali antické autory a psali latinsky
- Jan z Rabštejna – diplomat na hradě Jiřího z Poděbrad, církevní hodnostář, napsal Dialogus – je psán formou dopisu, který autor někomu posílá, zastává se v něm Jiřího z Poděbrad
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- největší osobnost mezi latinsky píšícími humanisty, dosáhl evropské proslulosti, velký znalec antiky, shromáždil velkou knihovnu, psal filosofická díla, prózu, elegie (žalozpěvy) a epigramy
- jeho neznámější dílo je Satira k sv. Václavu – kritizuje rozmařilost šlechty
Jan Kampanus Vodňanský
- rektor Karlovy university, který po bitvě na Bílé hoře spáchal sebevraždu
- psal poezii, podle tohoto člověka napsal Alois Jirásek historický román Mistr Kampanus
Renesance a Humanismus 1/3
Renesance a Humanismus
Renesance = znovuzrození
- je to velká epocha, ve které dochází k přelomu v sociálním, kulturním a politickém životě
- v době gotiky vládl středověký názor, že středem všeho dění byl Bůh, lidé žili v odříkání a těšili se na posmrtný život
- Renesance je reakcí na středověk – středem všeho je člověk
- podmínky pro renesanci byly nejdříve vytvořeny v severní a střední Itálii, v úsilí o nové myšlení se její propagátoři opírali o staré ověřené hodnoty – o antiku
- vzorem jim byl římský stát, římské právo, ale i v sochařství a stavitelství se antikou inspirují
- v renesanci pozorujeme snahy: 1. O poznání světa – rozvíjí se přírodní vědy (Kepler, Galileo Galilei)
2. O poznání člověka – z hlediska biologického i psychologického
Renesanční architektura
- paláce měli čtvercový půdorys, byly zdobené arkádami, lemované podloubím, omítky byly zdobené sgrafity, střechy byly zakončené kulatou kopulí, zdi stavěné z výrazných kvádrů
- velmi oblíbený byl renesanční park, byl zdobený fontánami
Malířství a sochařství
- malíři pracují s živím modelem, v obličeji je výraz, ale ještě stále neumí namalovat dětskou tvář, znají perspektivu
- sochařství – dokonalost těla
Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
- je považován za předchůdce renesance, který ve své básni Komedie (od doby Boccaccia se užívá celý název – Božská komedie) vyjádřil problémy středověkého člověka, ale zároveň pravděpodobně novodobé myšlení
- v této skladbě je líčena básníkova cesta do pekla, očistce a ráje, zároveň v ní hovoří s dušemi historických osobností od nejstarších dob až po nedávnou minulost, Dante se zde ztotožňuje s hl. hrdinou
- uplatňuje se zde renesanční touha po poznání
Giovanni Boccaccio (1313-1375)
- stejně jako Dante pocházel z Florencie, studoval práva a napsal předmluvu k Dantově komedii
- vrcholem jeho tvorby je Dekameron – soubor sta povídek, rámcovaný společným příběhem
Francesko Petrarca
- pocházel také z Florencie, z politických důvodů byl vyhnán do Avignonu
- tam se setkal s Lawrou a napsal pro ni sbírku milostné poezie, kterou nazval Zpěvník
- je zakladatelem sonetu (znělky), což je báseň, která se skládá ze 14 veršů (4,4,3,3)
- v prvních dvou skladbách je uplatněn rým tzv. obkročný A,B,B,A ve 3. a 4. sl. A,B,A,B
François Villon
- jako první zobrazuje obyčejné věci, nevyhýbá se ani jevům škaredým a oplzlým
- vystudoval universitu, ale žil bohémsky
- několikrát se dostal do křížku se zákonem, byl odsouzen k trestu smrti a vždy omilostněn, poslední trest smrti mu byl změněn na desetileté vyhoštění z Paříže, odešel a zde jeho stopy končí
- uměl vylíčit bídu a životní postoje lidí vyděděných ze společnosti
- napsal Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad, dále napsal Malý testament (závěť) a Velký testament – což jsou konkrétní vzkazy jeho přátelům i nepřátelům po jeho smrti
- pěstoval tzv. Villonskou baladu, která se skládá ze 3 slok a dozpěvu, na konci každé sloky i dozpěvu se opakuje stejný verš
- v těchto baladách jsou pouze 2-3 rýmy, u nás tento typ balady pěstovali Vrchlický a Mahen
Francois Rebelias
- byl to prozaik, vstoupil do kláštera, opustil klášter, vystudoval medicínu a živil se jako lékař, věnoval se i archeologii, botanice a filosofii
- útočil na scholastická dogmata
Renesance = znovuzrození
- je to velká epocha, ve které dochází k přelomu v sociálním, kulturním a politickém životě
- v době gotiky vládl středověký názor, že středem všeho dění byl Bůh, lidé žili v odříkání a těšili se na posmrtný život
- Renesance je reakcí na středověk – středem všeho je člověk
- podmínky pro renesanci byly nejdříve vytvořeny v severní a střední Itálii, v úsilí o nové myšlení se její propagátoři opírali o staré ověřené hodnoty – o antiku
- vzorem jim byl římský stát, římské právo, ale i v sochařství a stavitelství se antikou inspirují
- v renesanci pozorujeme snahy: 1. O poznání světa – rozvíjí se přírodní vědy (Kepler, Galileo Galilei)
2. O poznání člověka – z hlediska biologického i psychologického
Renesanční architektura
- paláce měli čtvercový půdorys, byly zdobené arkádami, lemované podloubím, omítky byly zdobené sgrafity, střechy byly zakončené kulatou kopulí, zdi stavěné z výrazných kvádrů
- velmi oblíbený byl renesanční park, byl zdobený fontánami
Malířství a sochařství
- malíři pracují s živím modelem, v obličeji je výraz, ale ještě stále neumí namalovat dětskou tvář, znají perspektivu
- sochařství – dokonalost těla
Itálie
Dante Alighieri (1265-1321)
- je považován za předchůdce renesance, který ve své básni Komedie (od doby Boccaccia se užívá celý název – Božská komedie) vyjádřil problémy středověkého člověka, ale zároveň pravděpodobně novodobé myšlení
- v této skladbě je líčena básníkova cesta do pekla, očistce a ráje, zároveň v ní hovoří s dušemi historických osobností od nejstarších dob až po nedávnou minulost, Dante se zde ztotožňuje s hl. hrdinou
- uplatňuje se zde renesanční touha po poznání
Giovanni Boccaccio (1313-1375)
- stejně jako Dante pocházel z Florencie, studoval práva a napsal předmluvu k Dantově komedii
- vrcholem jeho tvorby je Dekameron – soubor sta povídek, rámcovaný společným příběhem
Francesko Petrarca
- pocházel také z Florencie, z politických důvodů byl vyhnán do Avignonu
- tam se setkal s Lawrou a napsal pro ni sbírku milostné poezie, kterou nazval Zpěvník
- je zakladatelem sonetu (znělky), což je báseň, která se skládá ze 14 veršů (4,4,3,3)
- v prvních dvou skladbách je uplatněn rým tzv. obkročný A,B,B,A ve 3. a 4. sl. A,B,A,B
François Villon
- jako první zobrazuje obyčejné věci, nevyhýbá se ani jevům škaredým a oplzlým
- vystudoval universitu, ale žil bohémsky
- několikrát se dostal do křížku se zákonem, byl odsouzen k trestu smrti a vždy omilostněn, poslední trest smrti mu byl změněn na desetileté vyhoštění z Paříže, odešel a zde jeho stopy končí
- uměl vylíčit bídu a životní postoje lidí vyděděných ze společnosti
- napsal Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad, dále napsal Malý testament (závěť) a Velký testament – což jsou konkrétní vzkazy jeho přátelům i nepřátelům po jeho smrti
- pěstoval tzv. Villonskou baladu, která se skládá ze 3 slok a dozpěvu, na konci každé sloky i dozpěvu se opakuje stejný verš
- v těchto baladách jsou pouze 2-3 rýmy, u nás tento typ balady pěstovali Vrchlický a Mahen
Francois Rebelias
- byl to prozaik, vstoupil do kláštera, opustil klášter, vystudoval medicínu a živil se jako lékař, věnoval se i archeologii, botanice a filosofii
- útočil na scholastická dogmata
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)