Karel Čapek (1890 - 1938)
Stejně jako V+W i Čapek reaguje svou dramatickou tvorbou na politickou situaci v Evropě. Výrazně protimilitaristická je hra Bílá nemoc. Ukazuje v ní státeček, na jedné straně fanatizovaný Maršálem, ženoucím všechny do expanzívní "vítězné války", na druhé straně zákeřnou Bílou nemocí - malomocenstvím. Doktor Galén vynalezne lék proti ní, hodlá jím Maršála uzdravit, jen když válku ukončí. Když Maršál nakonec souhlasí, dr. Galén je na cestě k němu ušlapán zfanatizovaným davem.
O poznání komornější je další protiválečná hra, Matka. Od té postupně odchází do války manžel a všichni synové. O jejich tragickém osudu se dovídá z rozhlasu a z fiktivního rozhovoru s jejich dušemi. Posledního, nejmladšího Toniho, chce ušetřit, po vyslechnutí zpráv o válečných hrůzách, o bombardování škol a zabíjení dětí, mu však sama podává pušku do ruky se slovy " Jdi ! ".
Protiválečně zaměřené jsou i Čapkovy romány, zejména Válka s Mloky. Varuje v něm před nacistickou hrozbou, kdy Němce představují Mloci, které lidé nejprve využívají k práci a všemožně je podporují. Mloci se nakonec přemnoží, a začnou lidem bourat pevniny s omluvou : " Je nás příliš mnoho, potřebujeme místo, kde žít ". Román je psán reportážní formou, doplněnou výstřižky z novin. Ve své závěrečné úvaze se autor zamýšlí na osudem lidstva a nechává románu otevřený konec.
Legionářská literatura
Méně kritický přístup k válce, spíše snahu o objektivní dokumentaci, najdeme u představitelů legionářské literatury.
Konzervativní přístup má generál Rudolf Medek, který zkušenosti získal s legiemi na Sibiři. Své spolubojovníky oslavil v ódě Zborov, konflikt legií a VŘSR v pentalogii Anabáze. Ideálem je mu padnout za vlast, oceňoval i diktaturu.
Méně oslavně líčí tažení legií Josef Kopta v trilogii Třetí rota, naopak se zaměřuje na objektivitu a detaily. Zcela civilní je námět románu Hlídač č. 47, o tragédii muže předstírajícího hluchotu kvůli ženě a sociální podpoře.
Spíše kladný postoj vůči ruské revoluci zastával Jaroslav Kratochvíl. Tou se zabývá ve studii Cesta revoluce a ve dvoudílném románě Prameny, kde ji nechá prožívat českého intelektuála.
Ota Pavel (1930 - 1973, vl. jménem Ota Popper)
Protiválečné téma najdeme i ve známých dílech Oty Pavla. Jeho vzpomínkové sbírky povídek Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby kromě idylických příběhů z dětství vyprávějí i o jeho otci a bratrech, kteří byli odvezeni do koncentračních táborů nebo o poměrech za okupace (povídka Kapři pro Wehrmacht).
Žádné komentáře:
Okomentovat