Syntetické makromolekulární látky o vysoké molekulové hmotnosti. V jejich struktuře se opakuje jeden stejný strukturní motiv.
Strukturní jednotka z 1 monomeru-(homo)polymer
Strukturní jednotka ze 2 různých monomerů-kopolymer
Vlastnosti
Kladné: pevné, lehké, snadno tvarovatelné, nepodléhají korozi, trvanlivé, tepelně a
elektricky izolují
Záporné: hořlavé, vznik statické elektřiny, trvanlivé (ekologie)
Rozdělení
1. podle chování za tepla
a) termoplasty
b) termosety
c) reaktoplasty
d) elastomery
2. podle způsobu výroby
a) plasty vzniklé polymerací
b) plasty vzniklé polykondenzací
c) plasty vzniklé polyadicí
Výroba
A) POLYMERACE. Řetězová reakce velkého množství monomerů . Při polymeraci se vyskytují vedle sebe makromolekuly syntetizované látky i monomeru, nevzniká žádný vedlejší produkt.
B) POLYKONDENZACE. Stupňovitá reakce 2 různých monomerů, přičemž každý obsahuje 2 reaktivní funkční skupiny. Kromě polymeru vzniká nízkomolekulární vedlejší produkt (H2O, NH3 apod.). V průběhu reakce lze zachytit postupně dimery, trimery atd.
C) POLYADICE. Stupňovité reakce se účastní 2 různé monomery s různými funkčními skupinami, jedna z nich obsahuje kyselý H. Nevzniká vedlejší produkt.
Plasty (polymery)
Plasty
(polymery)
Syntetické makromolekulární látky o vysoké molekulové hmotnosti. V jejich struktuře se opakuje jeden stejný strukturní motiv.
Strukturní jednotka z 1 monomeru-(homo)polymer
Strukturní jednotka ze 2 různých monomerů-kopolymer
Vlastnosti
Kladné: pevné, lehké, snadno tvarovatelné, nepodléhají korozi, trvanlivé, tepelně a
elektricky izolují
Záporné: hořlavé, vznik statické elektřiny, trvanlivé (ekologie)
Rozdělení
1. podle chování za tepla
a) termoplasty
b) termosety
c) reaktoplasty
d) elastomery
2. podle způsobu výroby
a) plasty vzniklé polymerací
b) plasty vzniklé polykondenzací
c) plasty vzniklé polyadicí
Výroba
A) POLYMERACE. Řetězová reakce velkého množství monomerů . Při polymeraci se vyskytují vedle sebe makromolekuly syntetizované látky i monomeru, nevzniká žádný vedlejší produkt.
B) POLYKONDENZACE. Stupňovitá reakce 2 různých monomerů, přičemž každý obsahuje 2 reaktivní funkční skupiny. Kromě polymeru vzniká nízkomolekulární vedlejší produkt (H2O, NH3 apod.). V průběhu reakce lze zachytit postupně dimery, trimery atd.
C) POLYADICE. Stupňovité reakce se účastní 2 různé monomery s různými funkčními skupinami, jedna z nich obsahuje kyselý H. Nevzniká vedlejší produkt.
(polymery)
Syntetické makromolekulární látky o vysoké molekulové hmotnosti. V jejich struktuře se opakuje jeden stejný strukturní motiv.
Strukturní jednotka z 1 monomeru-(homo)polymer
Strukturní jednotka ze 2 různých monomerů-kopolymer
Vlastnosti
Kladné: pevné, lehké, snadno tvarovatelné, nepodléhají korozi, trvanlivé, tepelně a
elektricky izolují
Záporné: hořlavé, vznik statické elektřiny, trvanlivé (ekologie)
Rozdělení
1. podle chování za tepla
a) termoplasty
b) termosety
c) reaktoplasty
d) elastomery
2. podle způsobu výroby
a) plasty vzniklé polymerací
b) plasty vzniklé polykondenzací
c) plasty vzniklé polyadicí
Výroba
A) POLYMERACE. Řetězová reakce velkého množství monomerů . Při polymeraci se vyskytují vedle sebe makromolekuly syntetizované látky i monomeru, nevzniká žádný vedlejší produkt.
B) POLYKONDENZACE. Stupňovitá reakce 2 různých monomerů, přičemž každý obsahuje 2 reaktivní funkční skupiny. Kromě polymeru vzniká nízkomolekulární vedlejší produkt (H2O, NH3 apod.). V průběhu reakce lze zachytit postupně dimery, trimery atd.
C) POLYADICE. Stupňovité reakce se účastní 2 různé monomery s různými funkčními skupinami, jedna z nich obsahuje kyselý H. Nevzniká vedlejší produkt.
Plasty
( Maturitní otázka č.8 )
Vlastnosti
- Jsou to moderní materiály stále více používány ve strojírenství
- Lehké, odolné proti korozi, el. nevodivé, snadno zpracovatelné, někdy recyklovatelné
- Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa a uhlí
- Základní stavební jednotkou je monomer, který se získá z ropy nebo uhlí a z těch tzv. polyreakcí vytvoříme polymery ( toho jsou schopny jen látky, které mají aspoň 2 místa schopné reakce => lineární makromolekula )
Rozdělení plastů
Termoplasty:
- monomer má 2 místa schopné reakce
- mají lineární řetězec, který je prostorově zkroucen a propleten => Amorfní ( beztvarý ) termoplast ( např. PVC )
- nebo je část řetězce uspořádán do lamel, kolem kterých je řetězec amorfní => Částečně krystalický ( např. sáčky, láhve )
- díky tomu se vlivem tepla roztahují, dají se tvářet a ochlazováním opět tuhnou
Reaktoplasty:
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají řetězce propojené ve všech směrech chemickými vazbami a vytvářejí hustou síť
- dodáním tepla zvětšuje síť svou pohyblivost, ale řetězce se neoddělí, takže hmotu nelze roztavit
- vyrábí se vytvrzováním, během tváření působí teplo, po zchladnutí není další tváření možné ( např. laminát )
Elastomery ( Pryže ):
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají na rozdíl od reaktoplastů řídce zesíťované řetězce, což umožňuje velkou pohyblivost atomů
- vyrábí se vulkanizací, během tváření působí teplo a přidáváme síru
- mají typickou kaučukovitou pružnost ( např. guma )
Stavy plastů
- Stav plastů je závislost pružnosti E na teplotě t
1, Sklovitý:
- Plast je ve stavu pevném ( tvrdý a křehký )
- Dochází pouze k nepatrným pružným deformacím, vlivem mechanického napětí
2, Přechodová oblast:
- Po zahřátí se zvětšuje pohyblivost řetězců => klesne modul pružnosti, hmota měkne
3, Kaučukovitý stav:
- Hmota se chová jako by byla viskózní i elastická zároveň
4, stav viskózního toku:
- Objevuje se pouze u termoplastů nad teplotou tf
- Řetězce se volně přemisťují => nastává trvalá ( nevratná ) deformace
Výroba plastů
TERMOPLASTY
- Z pevného stavu se roztaví a následně ve formě ztuhnou
- Formy jsou chlazené
REAKTOPLASTY
- Vznikají chemickou reakcí – VYTVRZOVÁNÍM
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
ELASTOMERY ( PRYŽE )
- Vznikají chemickou reakcí – VULKANIZACÍ
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
Stavy termoplastů
- Používají jen ve stavu sklovitém a zpracovávají se v 2, někdy ve 4 oblasti
1…stav sklovitý ( pevný )
2…přechodová oblast, Tg
3…stav kaučukovitý
4…stav viskózního toku
Stavy reaktoplastů a pryží
- Reaktoplasty se používají jen ve stavu sklovitém a pryže ve stavu kaučukovitém
1…Stav pevný
2…Přechodová oblast, Tg
3…Stav kaučukovitý
Přehled plastů
Termoplasty amorfní
PVC ( polyvinilchlorid) – Potrubí, armatury, hračky, obaly, izolace
PS ( polystyrén) – Izolace
Termoplasty částečně krystalické
PE ( polyetylén) – Sáčky, láhve, hadice
PA ( polyamid) – Textilní vlákna, struny, ozubená kola, kladky, řemenice
PTFE ( teflon) – Dobré kluzné vlastnosti a odolnost proti vysokým teplotám
Reaktoplasty
UP ( polyester) – Pojivo pro skelná vlákna
EP ( epoxidy) – Lepidla, izolace
Elastomery (pryže)
Kaučuky
Zpracování termoplastů
Válcování ( kalandrování )
- Pro výrobu pásů a PVC
- Termoplast se zahřeje do kaučukovitého stavu a je dopravníkem dopravován a mezi dvěma válci tvarován ( kalandrován )
Vstřikování
- Pro výrobu hotových tvarových výrobků
- Šnek svým otáčivým pohybem posouvá granule plastu směrem k trysce a zároveň jsou topnými tělísky zahřívány. Nakonec se šnek přestane otáčet a jako píst vstříkne taveninu do chlazené formy. Po ztuhnutí se forma otevře a výrobek se z formy vyhodí za pomocí vyhazovače.
Vytlačování
- Pro výrobu tyčí, trubek, hadic
- Šnek vytlačuje granule plastu, které jsou topnými tělísky zahřívány, přes tvarový otvor ve výtlačné hlavě ( Podobný způsob jako vstřikováním, ale místo do formy je plast vytlačován do výtlačné hlavy )
- Plast se pak většinou dále zpracovává válcováním, střiháním, vyfukováním nebo…
Vyfukování dutých těles
- Pro výrobu lahví, hraček
- Na vtlačovacím stroji s příčnou hlavou se vytlačuje trubka za pomocí stlačeného vzduchu do formy tvaru budoucího výrobku tlakem až 1 MPa
Vyfukování fólií
- Pro výrobu fólií
- Trubka z výtlačné hlavy je ještě teplá a tvárná. Za pomocí trysky se trubky vyfukují a tímto se stěna trubky ztenčuje. Potom se fólie za pomocí vodících desek navíjena na soustavu válců a dále je buď potiskována, skládána, svařována či řezána.
Ohýbání
- Pro ohýbání trubek a desek
- Ohýbá se ručně nebo za pomocí šablon
- Nejprve materiál zahřejeme plamenem a poté desky ohneme do požadovaného tvaru
- Trubky se musí před ohýbáním naplnit pískem nebo pružinami, aby se nezměnil průřez
Zpracování reaktoplastů
Lisování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků
- Do ocelové vytápěné formy se vloží tablety prášku. Forma se zavře a působením tepla a tlaku dojde k vytvarování a vytvrzení. Po vychladnutí se forma otevře a za pomocí vyhazovače se výrobek vyjme.
Vstřikování
- Viz Termoplasty, s tím rozdílem, že je materiál vstřikován do zahřáté formy, kde vlivem tepla a tlaku dojde k vytvrzení
Laminování, Navíjení
- Pro výrobu materiálu ze skelných vláken, např. lodí nebo dutých rotačních těles: cisterny, obilná sila…
- Laminování spočívá v nanášení látky ( skleněná tkanina + pryskyřice ) na jednostrannou formu
- Navíjení spočívá v natáčení směsi na pomalu se otáčející formu. Po nanesení několika vrstev se materiál prosytí pryskyřicí a nechá se vytvrdit.
Přetlačování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků ( záleží na formě )
- Do lisovací komory vložíme tablety, uzavřeme formu a poté co se směs roztaví jí zaponoví pístu přetlačíme do formy, kde dojde k vytvrzení. Poté formu otevřeme a vyhazovačem vyjmeme výrobek
- Výhodou je výroba tenkostěnných a tvarově složitých výrobků, ale zase zůstává v tokové soustavě zbytek plastů. Konstrukce formy je složitá.
Odlévání
- Pro výrobu modelů ke slévání, elektrické izolanty
- Roztavený materiál se odlévá do kovových nebo nekovových forem, kde dochází k vytvrzení
Zpracování plastů v tuhém stavu
Obrábění
- Používá se soustružení a frézování
- Protože je plast tepelně nevodivý musíme zabezpečit odvod tepla: proudem vzduchu, chladící kapalinou
- Nástroje musí být dokonale ostré, používají se větší řezné rychlosti a menší hloubka třísky než u kovů
Svařování
- Dají se svařovat pouze termoplasty
- Kondukční svařování: svařované plochy se nahřejí dotykem s vytápěným tělesem
- Radiační svařování: plasty se nahřejí sálavým zdrojem tepla a poté s k sobě přiloží, stlačí a ochladí
- Svařování třením: Jeden kus plastu se točí a druhý je na něj tlačen silou, tím vzniká teplo.
Vlastnosti
- Jsou to moderní materiály stále více používány ve strojírenství
- Lehké, odolné proti korozi, el. nevodivé, snadno zpracovatelné, někdy recyklovatelné
- Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa a uhlí
- Základní stavební jednotkou je monomer, který se získá z ropy nebo uhlí a z těch tzv. polyreakcí vytvoříme polymery ( toho jsou schopny jen látky, které mají aspoň 2 místa schopné reakce => lineární makromolekula )
Rozdělení plastů
Termoplasty:
- monomer má 2 místa schopné reakce
- mají lineární řetězec, který je prostorově zkroucen a propleten => Amorfní ( beztvarý ) termoplast ( např. PVC )
- nebo je část řetězce uspořádán do lamel, kolem kterých je řetězec amorfní => Částečně krystalický ( např. sáčky, láhve )
- díky tomu se vlivem tepla roztahují, dají se tvářet a ochlazováním opět tuhnou
Reaktoplasty:
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají řetězce propojené ve všech směrech chemickými vazbami a vytvářejí hustou síť
- dodáním tepla zvětšuje síť svou pohyblivost, ale řetězce se neoddělí, takže hmotu nelze roztavit
- vyrábí se vytvrzováním, během tváření působí teplo, po zchladnutí není další tváření možné ( např. laminát )
Elastomery ( Pryže ):
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají na rozdíl od reaktoplastů řídce zesíťované řetězce, což umožňuje velkou pohyblivost atomů
- vyrábí se vulkanizací, během tváření působí teplo a přidáváme síru
- mají typickou kaučukovitou pružnost ( např. guma )
Stavy plastů
- Stav plastů je závislost pružnosti E na teplotě t
1, Sklovitý:
- Plast je ve stavu pevném ( tvrdý a křehký )
- Dochází pouze k nepatrným pružným deformacím, vlivem mechanického napětí
2, Přechodová oblast:
- Po zahřátí se zvětšuje pohyblivost řetězců => klesne modul pružnosti, hmota měkne
3, Kaučukovitý stav:
- Hmota se chová jako by byla viskózní i elastická zároveň
4, stav viskózního toku:
- Objevuje se pouze u termoplastů nad teplotou tf
- Řetězce se volně přemisťují => nastává trvalá ( nevratná ) deformace
Výroba plastů
TERMOPLASTY
- Z pevného stavu se roztaví a následně ve formě ztuhnou
- Formy jsou chlazené
REAKTOPLASTY
- Vznikají chemickou reakcí – VYTVRZOVÁNÍM
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
ELASTOMERY ( PRYŽE )
- Vznikají chemickou reakcí – VULKANIZACÍ
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
Stavy termoplastů
- Používají jen ve stavu sklovitém a zpracovávají se v 2, někdy ve 4 oblasti
1…stav sklovitý ( pevný )
2…přechodová oblast, Tg
3…stav kaučukovitý
4…stav viskózního toku
Stavy reaktoplastů a pryží
- Reaktoplasty se používají jen ve stavu sklovitém a pryže ve stavu kaučukovitém
1…Stav pevný
2…Přechodová oblast, Tg
3…Stav kaučukovitý
Přehled plastů
Termoplasty amorfní
PVC ( polyvinilchlorid) – Potrubí, armatury, hračky, obaly, izolace
PS ( polystyrén) – Izolace
Termoplasty částečně krystalické
PE ( polyetylén) – Sáčky, láhve, hadice
PA ( polyamid) – Textilní vlákna, struny, ozubená kola, kladky, řemenice
PTFE ( teflon) – Dobré kluzné vlastnosti a odolnost proti vysokým teplotám
Reaktoplasty
UP ( polyester) – Pojivo pro skelná vlákna
EP ( epoxidy) – Lepidla, izolace
Elastomery (pryže)
Kaučuky
Zpracování termoplastů
Válcování ( kalandrování )
- Pro výrobu pásů a PVC
- Termoplast se zahřeje do kaučukovitého stavu a je dopravníkem dopravován a mezi dvěma válci tvarován ( kalandrován )
Vstřikování
- Pro výrobu hotových tvarových výrobků
- Šnek svým otáčivým pohybem posouvá granule plastu směrem k trysce a zároveň jsou topnými tělísky zahřívány. Nakonec se šnek přestane otáčet a jako píst vstříkne taveninu do chlazené formy. Po ztuhnutí se forma otevře a výrobek se z formy vyhodí za pomocí vyhazovače.
Vytlačování
- Pro výrobu tyčí, trubek, hadic
- Šnek vytlačuje granule plastu, které jsou topnými tělísky zahřívány, přes tvarový otvor ve výtlačné hlavě ( Podobný způsob jako vstřikováním, ale místo do formy je plast vytlačován do výtlačné hlavy )
- Plast se pak většinou dále zpracovává válcováním, střiháním, vyfukováním nebo…
Vyfukování dutých těles
- Pro výrobu lahví, hraček
- Na vtlačovacím stroji s příčnou hlavou se vytlačuje trubka za pomocí stlačeného vzduchu do formy tvaru budoucího výrobku tlakem až 1 MPa
Vyfukování fólií
- Pro výrobu fólií
- Trubka z výtlačné hlavy je ještě teplá a tvárná. Za pomocí trysky se trubky vyfukují a tímto se stěna trubky ztenčuje. Potom se fólie za pomocí vodících desek navíjena na soustavu válců a dále je buď potiskována, skládána, svařována či řezána.
Ohýbání
- Pro ohýbání trubek a desek
- Ohýbá se ručně nebo za pomocí šablon
- Nejprve materiál zahřejeme plamenem a poté desky ohneme do požadovaného tvaru
- Trubky se musí před ohýbáním naplnit pískem nebo pružinami, aby se nezměnil průřez
Zpracování reaktoplastů
Lisování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků
- Do ocelové vytápěné formy se vloží tablety prášku. Forma se zavře a působením tepla a tlaku dojde k vytvarování a vytvrzení. Po vychladnutí se forma otevře a za pomocí vyhazovače se výrobek vyjme.
Vstřikování
- Viz Termoplasty, s tím rozdílem, že je materiál vstřikován do zahřáté formy, kde vlivem tepla a tlaku dojde k vytvrzení
Laminování, Navíjení
- Pro výrobu materiálu ze skelných vláken, např. lodí nebo dutých rotačních těles: cisterny, obilná sila…
- Laminování spočívá v nanášení látky ( skleněná tkanina + pryskyřice ) na jednostrannou formu
- Navíjení spočívá v natáčení směsi na pomalu se otáčející formu. Po nanesení několika vrstev se materiál prosytí pryskyřicí a nechá se vytvrdit.
Přetlačování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků ( záleží na formě )
- Do lisovací komory vložíme tablety, uzavřeme formu a poté co se směs roztaví jí zaponoví pístu přetlačíme do formy, kde dojde k vytvrzení. Poté formu otevřeme a vyhazovačem vyjmeme výrobek
- Výhodou je výroba tenkostěnných a tvarově složitých výrobků, ale zase zůstává v tokové soustavě zbytek plastů. Konstrukce formy je složitá.
Odlévání
- Pro výrobu modelů ke slévání, elektrické izolanty
- Roztavený materiál se odlévá do kovových nebo nekovových forem, kde dochází k vytvrzení
Zpracování plastů v tuhém stavu
Obrábění
- Používá se soustružení a frézování
- Protože je plast tepelně nevodivý musíme zabezpečit odvod tepla: proudem vzduchu, chladící kapalinou
- Nástroje musí být dokonale ostré, používají se větší řezné rychlosti a menší hloubka třísky než u kovů
Svařování
- Dají se svařovat pouze termoplasty
- Kondukční svařování: svařované plochy se nahřejí dotykem s vytápěným tělesem
- Radiační svařování: plasty se nahřejí sálavým zdrojem tepla a poté s k sobě přiloží, stlačí a ochladí
- Svařování třením: Jeden kus plastu se točí a druhý je na něj tlačen silou, tím vzniká teplo.
Plasty
Plasty
( Maturitní otázka č.8 )
Vlastnosti
- Jsou to moderní materiály stále více používány ve strojírenství
- Lehké, odolné proti korozi, el. nevodivé, snadno zpracovatelné, někdy recyklovatelné
- Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa a uhlí
- Základní stavební jednotkou je monomer, který se získá z ropy nebo uhlí a z těch tzv. polyreakcí vytvoříme polymery ( toho jsou schopny jen látky, které mají aspoň 2 místa schopné reakce => lineární makromolekula )
Rozdělení plastů
Termoplasty:
- monomer má 2 místa schopné reakce
- mají lineární řetězec, který je prostorově zkroucen a propleten => Amorfní ( beztvarý ) termoplast ( např. PVC )
- nebo je část řetězce uspořádán do lamel, kolem kterých je řetězec amorfní => Částečně krystalický ( např. sáčky, láhve )
- díky tomu se vlivem tepla roztahují, dají se tvářet a ochlazováním opět tuhnou
Reaktoplasty:
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají řetězce propojené ve všech směrech chemickými vazbami a vytvářejí hustou síť
- dodáním tepla zvětšuje síť svou pohyblivost, ale řetězce se neoddělí, takže hmotu nelze roztavit
- vyrábí se vytvrzováním, během tváření působí teplo, po zchladnutí není další tváření možné ( např. laminát )
Elastomery ( Pryže ):
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají na rozdíl od reaktoplastů řídce zesíťované řetězce, což umožňuje velkou pohyblivost atomů
- vyrábí se vulkanizací, během tváření působí teplo a přidáváme síru
- mají typickou kaučukovitou pružnost ( např. guma )
Stavy plastů
- Stav plastů je závislost pružnosti E na teplotě t
1, Sklovitý:
- Plast je ve stavu pevném ( tvrdý a křehký )
- Dochází pouze k nepatrným pružným deformacím, vlivem mechanického napětí
2, Přechodová oblast:
- Po zahřátí se zvětšuje pohyblivost řetězců => klesne modul pružnosti, hmota měkne
3, Kaučukovitý stav:
- Hmota se chová jako by byla viskózní i elastická zároveň
4, stav viskózního toku:
- Objevuje se pouze u termoplastů nad teplotou tf
- Řetězce se volně přemisťují => nastává trvalá ( nevratná ) deformace
Výroba plastů
TERMOPLASTY
- Z pevného stavu se roztaví a následně ve formě ztuhnou
- Formy jsou chlazené
REAKTOPLASTY
- Vznikají chemickou reakcí – VYTVRZOVÁNÍM
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
ELASTOMERY ( PRYŽE )
- Vznikají chemickou reakcí – VULKANIZACÍ
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
Stavy termoplastů
- Používají jen ve stavu sklovitém a zpracovávají se v 2, někdy ve 4 oblasti
1…stav sklovitý ( pevný )
2…přechodová oblast, Tg
3…stav kaučukovitý
4…stav viskózního toku
Stavy reaktoplastů a pryží
- Reaktoplasty se používají jen ve stavu sklovitém a pryže ve stavu kaučukovitém
1…Stav pevný
2…Přechodová oblast, Tg
3…Stav kaučukovitý
Přehled plastů
Termoplasty amorfní
PVC ( polyvinilchlorid) – Potrubí, armatury, hračky, obaly, izolace
PS ( polystyrén) – Izolace
Termoplasty částečně krystalické
PE ( polyetylén) – Sáčky, láhve, hadice
PA ( polyamid) – Textilní vlákna, struny, ozubená kola, kladky, řemenice
PTFE ( teflon) – Dobré kluzné vlastnosti a odolnost proti vysokým teplotám
Reaktoplasty
UP ( polyester) – Pojivo pro skelná vlákna
EP ( epoxidy) – Lepidla, izolace
Elastomery (pryže)
Kaučuky
Zpracování termoplastů
Válcování ( kalandrování )
- Pro výrobu pásů a PVC
- Termoplast se zahřeje do kaučukovitého stavu a je dopravníkem dopravován a mezi dvěma válci tvarován ( kalandrován )
Vstřikování
- Pro výrobu hotových tvarových výrobků
- Šnek svým otáčivým pohybem posouvá granule plastu směrem k trysce a zároveň jsou topnými tělísky zahřívány. Nakonec se šnek přestane otáčet a jako píst vstříkne taveninu do chlazené formy. Po ztuhnutí se forma otevře a výrobek se z formy vyhodí za pomocí vyhazovače.
Vytlačování
- Pro výrobu tyčí, trubek, hadic
- Šnek vytlačuje granule plastu, které jsou topnými tělísky zahřívány, přes tvarový otvor ve výtlačné hlavě ( Podobný způsob jako vstřikováním, ale místo do formy je plast vytlačován do výtlačné hlavy )
- Plast se pak většinou dále zpracovává válcováním, střiháním, vyfukováním nebo…
Vyfukování dutých těles
- Pro výrobu lahví, hraček
- Na vtlačovacím stroji s příčnou hlavou se vytlačuje trubka za pomocí stlačeného vzduchu do formy tvaru budoucího výrobku tlakem až 1 MPa
Vyfukování fólií
- Pro výrobu fólií
- Trubka z výtlačné hlavy je ještě teplá a tvárná. Za pomocí trysky se trubky vyfukují a tímto se stěna trubky ztenčuje. Potom se fólie za pomocí vodících desek navíjena na soustavu válců a dále je buď potiskována, skládána, svařována či řezána.
Ohýbání
- Pro ohýbání trubek a desek
- Ohýbá se ručně nebo za pomocí šablon
- Nejprve materiál zahřejeme plamenem a poté desky ohneme do požadovaného tvaru
- Trubky se musí před ohýbáním naplnit pískem nebo pružinami, aby se nezměnil průřez
Zpracování reaktoplastů
Lisování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků
- Do ocelové vytápěné formy se vloží tablety prášku. Forma se zavře a působením tepla a tlaku dojde k vytvarování a vytvrzení. Po vychladnutí se forma otevře a za pomocí vyhazovače se výrobek vyjme.
Vstřikování
- Viz Termoplasty, s tím rozdílem, že je materiál vstřikován do zahřáté formy, kde vlivem tepla a tlaku dojde k vytvrzení
Laminování, Navíjení
- Pro výrobu materiálu ze skelných vláken, např. lodí nebo dutých rotačních těles: cisterny, obilná sila…
- Laminování spočívá v nanášení látky ( skleněná tkanina + pryskyřice ) na jednostrannou formu
- Navíjení spočívá v natáčení směsi na pomalu se otáčející formu. Po nanesení několika vrstev se materiál prosytí pryskyřicí a nechá se vytvrdit.
Přetlačování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků ( záleží na formě )
- Do lisovací komory vložíme tablety, uzavřeme formu a poté co se směs roztaví jí zaponoví pístu přetlačíme do formy, kde dojde k vytvrzení. Poté formu otevřeme a vyhazovačem vyjmeme výrobek
- Výhodou je výroba tenkostěnných a tvarově složitých výrobků, ale zase zůstává v tokové soustavě zbytek plastů. Konstrukce formy je složitá.
Odlévání
- Pro výrobu modelů ke slévání, elektrické izolanty
- Roztavený materiál se odlévá do kovových nebo nekovových forem, kde dochází k vytvrzení
Zpracování plastů v tuhém stavu
Obrábění
- Používá se soustružení a frézování
- Protože je plast tepelně nevodivý musíme zabezpečit odvod tepla: proudem vzduchu, chladící kapalinou
- Nástroje musí být dokonale ostré, používají se větší řezné rychlosti a menší hloubka třísky než u kovů
Svařování
- Dají se svařovat pouze termoplasty
- Kondukční svařování: svařované plochy se nahřejí dotykem s vytápěným tělesem
- Radiační svařování: plasty se nahřejí sálavým zdrojem tepla a poté s k sobě přiloží, stlačí a ochladí
- Svařování třením: Jeden kus plastu se točí a druhý je na něj tlačen silou, tím vzniká teplo.
( Maturitní otázka č.8 )
Vlastnosti
- Jsou to moderní materiály stále více používány ve strojírenství
- Lehké, odolné proti korozi, el. nevodivé, snadno zpracovatelné, někdy recyklovatelné
- Základní surovinou pro výrobu plastů je ropa a uhlí
- Základní stavební jednotkou je monomer, který se získá z ropy nebo uhlí a z těch tzv. polyreakcí vytvoříme polymery ( toho jsou schopny jen látky, které mají aspoň 2 místa schopné reakce => lineární makromolekula )
Rozdělení plastů
Termoplasty:
- monomer má 2 místa schopné reakce
- mají lineární řetězec, který je prostorově zkroucen a propleten => Amorfní ( beztvarý ) termoplast ( např. PVC )
- nebo je část řetězce uspořádán do lamel, kolem kterých je řetězec amorfní => Částečně krystalický ( např. sáčky, láhve )
- díky tomu se vlivem tepla roztahují, dají se tvářet a ochlazováním opět tuhnou
Reaktoplasty:
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají řetězce propojené ve všech směrech chemickými vazbami a vytvářejí hustou síť
- dodáním tepla zvětšuje síť svou pohyblivost, ale řetězce se neoddělí, takže hmotu nelze roztavit
- vyrábí se vytvrzováním, během tváření působí teplo, po zchladnutí není další tváření možné ( např. laminát )
Elastomery ( Pryže ):
- monomer má 3 nebo více míst schopných reakce
- mají na rozdíl od reaktoplastů řídce zesíťované řetězce, což umožňuje velkou pohyblivost atomů
- vyrábí se vulkanizací, během tváření působí teplo a přidáváme síru
- mají typickou kaučukovitou pružnost ( např. guma )
Stavy plastů
- Stav plastů je závislost pružnosti E na teplotě t
1, Sklovitý:
- Plast je ve stavu pevném ( tvrdý a křehký )
- Dochází pouze k nepatrným pružným deformacím, vlivem mechanického napětí
2, Přechodová oblast:
- Po zahřátí se zvětšuje pohyblivost řetězců => klesne modul pružnosti, hmota měkne
3, Kaučukovitý stav:
- Hmota se chová jako by byla viskózní i elastická zároveň
4, stav viskózního toku:
- Objevuje se pouze u termoplastů nad teplotou tf
- Řetězce se volně přemisťují => nastává trvalá ( nevratná ) deformace
Výroba plastů
TERMOPLASTY
- Z pevného stavu se roztaví a následně ve formě ztuhnou
- Formy jsou chlazené
REAKTOPLASTY
- Vznikají chemickou reakcí – VYTVRZOVÁNÍM
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
ELASTOMERY ( PRYŽE )
- Vznikají chemickou reakcí – VULKANIZACÍ
- Musíme dodat teplo – formy jsou vyhřívané
Stavy termoplastů
- Používají jen ve stavu sklovitém a zpracovávají se v 2, někdy ve 4 oblasti
1…stav sklovitý ( pevný )
2…přechodová oblast, Tg
3…stav kaučukovitý
4…stav viskózního toku
Stavy reaktoplastů a pryží
- Reaktoplasty se používají jen ve stavu sklovitém a pryže ve stavu kaučukovitém
1…Stav pevný
2…Přechodová oblast, Tg
3…Stav kaučukovitý
Přehled plastů
Termoplasty amorfní
PVC ( polyvinilchlorid) – Potrubí, armatury, hračky, obaly, izolace
PS ( polystyrén) – Izolace
Termoplasty částečně krystalické
PE ( polyetylén) – Sáčky, láhve, hadice
PA ( polyamid) – Textilní vlákna, struny, ozubená kola, kladky, řemenice
PTFE ( teflon) – Dobré kluzné vlastnosti a odolnost proti vysokým teplotám
Reaktoplasty
UP ( polyester) – Pojivo pro skelná vlákna
EP ( epoxidy) – Lepidla, izolace
Elastomery (pryže)
Kaučuky
Zpracování termoplastů
Válcování ( kalandrování )
- Pro výrobu pásů a PVC
- Termoplast se zahřeje do kaučukovitého stavu a je dopravníkem dopravován a mezi dvěma válci tvarován ( kalandrován )
Vstřikování
- Pro výrobu hotových tvarových výrobků
- Šnek svým otáčivým pohybem posouvá granule plastu směrem k trysce a zároveň jsou topnými tělísky zahřívány. Nakonec se šnek přestane otáčet a jako píst vstříkne taveninu do chlazené formy. Po ztuhnutí se forma otevře a výrobek se z formy vyhodí za pomocí vyhazovače.
Vytlačování
- Pro výrobu tyčí, trubek, hadic
- Šnek vytlačuje granule plastu, které jsou topnými tělísky zahřívány, přes tvarový otvor ve výtlačné hlavě ( Podobný způsob jako vstřikováním, ale místo do formy je plast vytlačován do výtlačné hlavy )
- Plast se pak většinou dále zpracovává válcováním, střiháním, vyfukováním nebo…
Vyfukování dutých těles
- Pro výrobu lahví, hraček
- Na vtlačovacím stroji s příčnou hlavou se vytlačuje trubka za pomocí stlačeného vzduchu do formy tvaru budoucího výrobku tlakem až 1 MPa
Vyfukování fólií
- Pro výrobu fólií
- Trubka z výtlačné hlavy je ještě teplá a tvárná. Za pomocí trysky se trubky vyfukují a tímto se stěna trubky ztenčuje. Potom se fólie za pomocí vodících desek navíjena na soustavu válců a dále je buď potiskována, skládána, svařována či řezána.
Ohýbání
- Pro ohýbání trubek a desek
- Ohýbá se ručně nebo za pomocí šablon
- Nejprve materiál zahřejeme plamenem a poté desky ohneme do požadovaného tvaru
- Trubky se musí před ohýbáním naplnit pískem nebo pružinami, aby se nezměnil průřez
Zpracování reaktoplastů
Lisování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků
- Do ocelové vytápěné formy se vloží tablety prášku. Forma se zavře a působením tepla a tlaku dojde k vytvarování a vytvrzení. Po vychladnutí se forma otevře a za pomocí vyhazovače se výrobek vyjme.
Vstřikování
- Viz Termoplasty, s tím rozdílem, že je materiál vstřikován do zahřáté formy, kde vlivem tepla a tlaku dojde k vytvrzení
Laminování, Navíjení
- Pro výrobu materiálu ze skelných vláken, např. lodí nebo dutých rotačních těles: cisterny, obilná sila…
- Laminování spočívá v nanášení látky ( skleněná tkanina + pryskyřice ) na jednostrannou formu
- Navíjení spočívá v natáčení směsi na pomalu se otáčející formu. Po nanesení několika vrstev se materiál prosytí pryskyřicí a nechá se vytvrdit.
Přetlačování
- Pro výrobu různých tvarů výrobků ( záleží na formě )
- Do lisovací komory vložíme tablety, uzavřeme formu a poté co se směs roztaví jí zaponoví pístu přetlačíme do formy, kde dojde k vytvrzení. Poté formu otevřeme a vyhazovačem vyjmeme výrobek
- Výhodou je výroba tenkostěnných a tvarově složitých výrobků, ale zase zůstává v tokové soustavě zbytek plastů. Konstrukce formy je složitá.
Odlévání
- Pro výrobu modelů ke slévání, elektrické izolanty
- Roztavený materiál se odlévá do kovových nebo nekovových forem, kde dochází k vytvrzení
Zpracování plastů v tuhém stavu
Obrábění
- Používá se soustružení a frézování
- Protože je plast tepelně nevodivý musíme zabezpečit odvod tepla: proudem vzduchu, chladící kapalinou
- Nástroje musí být dokonale ostré, používají se větší řezné rychlosti a menší hloubka třísky než u kovů
Svařování
- Dají se svařovat pouze termoplasty
- Kondukční svařování: svařované plochy se nahřejí dotykem s vytápěným tělesem
- Radiační svařování: plasty se nahřejí sálavým zdrojem tepla a poté s k sobě přiloží, stlačí a ochladí
- Svařování třením: Jeden kus plastu se točí a druhý je na něj tlačen silou, tím vzniká teplo.
Imperfektum
Se tvoří příponami: 1.os sg/pl.- achЪ, achomЪ 2os.sg/pl- aše, ašete, 3os.sg/pl- aše, achϱ
A) Připínají se bezprostředně k infinitivnímu základu, pokud je zakončen na –a- nebo –ě-. Tvoří tak imperfektum slovesa I.B tř., např. zovϱ- svati-zЪvaachЪ, zЪaaše , slovesa III.B tř. např. plačϱ, plakati-plakaach, plakaaše a slovesa IV.B.tř např. trЬpҐϱ, trЬpěti- trЬpěachЪ, trЬpěaše
B) Připojují se dále k souhláskovému základu ostatních sloves rozšířenému o zvláštní příponou, původní dlouhé -ѐ-
a) u sloves I.A.tř., u sloves na veláru došlo už v psl. období k její I.palatalizaci a ke změně následujícího -ѐ- > –a-, např. pečaachЪ, možaachЪ. U sloves s kořenem na sonantu r, ṷ a u sloves nosových má základ v imperfektu tu podobu jako v prézentu plovϱ, pluti-plověachЪ
b) u sloves II. tř. jejich kořen a –n-, např. sЪchnϱ
c) u sloves III. A tř. jejich základ a –j- z prézentní kmenotvorné přípony, po němž přípona -ѐ- reflektuje jako –a- např. kryti-kryjaachЪ
d) u sloves IV. A tř. jejich infin. kmen, v němž se však kmenotvorné –i- změnilo už v psl. období na neslabičné -ḭ- a vyvolalo změnu příponového -ѐ- v –a-
e) u atematických sloves dati a jasti jejich kořen dad a jad: ve funkci imperfekta slovesa byti se užívá tvarů aoristu tvořeného od základu bě-, tedy běchЪ, bě-
Imperfektum je prostý minulý čas zvláštního významu: vyjadřuje se jím minulý děj průvodní, souběžný s jiným dějem. Tvoří se prakticky pouze od sloves nedokonavých.
Psl. imperfektum není pokračováním starého ide. impekfekta, nýbrž je to slovanský novotvar ne zcela jasného původu.
Tvořená imperfekta vychází u části z kmene infinitivního, zčásti z kmene prézentního.
V staroslov. jsou dobře zachovány nestažené tvary imperfekta.V ostatních jazycích jsou doloženy už jen tvary stažené.
Imperativ
A) Tvoří se od sloves 1 a 2. tř koncovkami
|
| Sg | Pl | du |
| 1.os | nic | -ěmЪ | -ěvě |
| 2. os | -i | -ětě | -ěta |
| 3.os | -i | nic | nic |
Připojují se u sloves I. tř přímo k základu, např. nesi, nesi, nesěmЪ, nesěte, nesěvě, nesěta, u sloves II. tř k základu rozšířenému o hlásku –n- z prézentní kmenotvorné přípony, např. dvigni, dvigni,dvigněmЪ, dvigněte, dvigněvě, dvigněta
B) od sloves 3.a 4. tř koncovkami
|
| Sg | Pl | Du |
| 1os | nic | -imЪ | -ivě |
| 2.os | -i | -ite | -ita |
| 3.os | -i | nic | nic |
Připojují se u sloves III. tř k základu rozšířenému o původní -j- z prézentní kmenotvorné přípony např plakati, plačọ, plači, plači, plačimЪ, plačite, plačivě, plačita
C) od atematických sloves
| Infinitiv | Věděti; | dati | jasti |
| číslo | sg | ||
| 1os 2.os 3os | Nic Věždь věždь | Nic Daždь daždь | Nic Jaždь jaždь |
| číslo | pl | ||
| 1os 2.os 3os | vědimЪ vědite nic | dadimЪ dadite nic | jadimЪ jadite nic |
| číslo | duál | ||
| 1os 2.os 3os | Vědivě Věduta nic | Dadivě dadita nic | Jadivě Jadita nic |
Sloveso byti , jesmь tvoří imperativ od slovesa I. Tř bọdọ (tedy bọdi, bọdi, bọděmЪ, bọděte, bọděvě, bọděta), sloveso iměti, imamь od slovesa III. tř . imějọ (tedy iměji - imějimЪ, imějite, imějivě, imějita). Stejně jako atematické sloveso věděti tvoří imperativ i sloveso IV. B tř viděti; viždọ viždь, viždь, vidimЪ, vidite, vidivě, vidita
Lukáš věta 3,4 ze str.17
3. Tu vstoupil Satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu 12.
4. I odešed, uradil se s velekněžími a veliteli stráže,jak jim ho vydat.
Vinide= 3.os, sg, indik., aktiv., aorist asigm., 1A třída, vzor-nesti
Sotona= nom.,sg,mask., a-kmen, žena
Vъi i judon= akuz, sg, mask, a-kmen, žena
Naricaemaago= akuz, sg, mask
Iskariotъ= nom, sg, mask, měkká dekl.
Sonšta= gen, sg, mask, G-přechodník(?) přítomný, part nt-ové
Čisla= gen, sg, neut, o-kmen
Oboju na desente= gen, duál, mask
Šedъ=3os, sg, mask, 1Atřída, vzor-nesti, přech.minulý, ST=iti, ido, ideši
Glagoliti= 3os., sg, indik, aktiv, aorist sigm., 3Btřída, vzor-plakati, ST=glagolati, glagolio, glagolješi
Archiereomъ= dativ, pl, mask., o-kmen
Voevodamъ=dativ, pl, mask, a-kmen
Kako imъ= dativ, pl, mask, měkká dekl., zájm. rodové, ST= ji(mekký jer tam ma byt)
Prědastъi= inf., atematické sloveso, odvozenina od dati
Participium perfecti pastvi
příponami tr, ta, to-které se pžipínají k základu sloves
-u nosovek
-na r
-u samohláskových sloves 3 A třídy
příponami nr, na, no které se připínají k infinitivnímu základu zakončenému na –a,-e,
3)příponami enr, ena, eno které se připínají k základu ostatních sloves
-u 1 A třídy- u sloves na veláru došlo k 1. palatalizaci takže se objevuje střídání souhlásek
-u sloves 2.A třídy (někdy se rozšířeným kořenem s příponou nov)
-u 3.A třídy-s kořeným –y
-u 4.A třídy infinitivnímu kmenu dáme příponu –i-se změnila v neslabičné i,charakteristické střídání kořenové souhlásky
participium se sklonuje jako tvrdá adjektiva
Kondicionál
-je slovesný způsob podmiňovací;slovesný tvar vyjadřující děj hodnocený mluvčím jako nejistý nebo podmíněný např.
prišel bim(ma to byt napsany stsl.)=přišel bych
-kondicionální tvary opisného slovesa byti jsou ve stsl dědictvím z psl., kde v této funkci vznikly jako specifický neologismus patrně 2soubory tvarů jednak bimi(tvrdý jer), bi, bi,
bimae(tvrdý jer), bite, bon;
Perfekto-prezens s významem durativního futura:
a bichae, bi, bi, bichomae, biste, biše
komplexivní aorist k paradigmatu: bimi
-ve stsl. Lze již v podstatě počítat s jejich splynutím v paradigma jedno, zachovávající dosud archaickou dubletnost některých tvarů. S původním futurálním významem je spojeno užívání tohoto stsl. kondicionálu:
a)ve větách účelových
prinošaachon že kae nemu i mladince da bi se ichae kosnonlae=
Přinášeli k němu i děti, aby se jich dotkl.
b) v nepřímých otázkách
c)ve větách žádacích a přacích
d)v ireálním podmínkovém souvětí
Nosovky ỡ ę vznikly ze spojení samohlásek s nosovými souhláskami před jinou souhláskou na konci slova
Zánik: 10-11 stol – proběhla denazalizace ve všech jazycích krom polštiny, polabštiny (znaky nosovosti i v některých makedonských a slovinských jazycích)
Dlouhé slabiky – ę > ä(dlouhé široké é) > á nebo ie(>í)
Př. vęce>viece>více desętь>desátý
ỡ >ú>ou
př. pỡtь>púť>pouť mỡka>múka>mouka
Krátké slabiky.
ę > ä>ě nebo a
pętь>pět językь>jazyk
ỡ > u
rỡka>ruka bỡdỡ>budu
Ostatní jazyky:Slovenština-za ỡ střídnice u/ú, za ę v dlouhých pozicích ia, v krátkých po retnicích ä, jinde měkčící ´a
Lužická srbština-za ỡ je u, za ę v dolní ě/je, v horní e před původními měkkými souhláskami, ale ja před pův. tvrdými souhláskami
Východoslovansk jazyky-za ỡ je u, za ę měkčící ´a
Bulharština-za ỡ je ъ (střední samohláska), za ę je e
Makedonština- za ỡ je a, za ę je e
Srbochorvatština- za ỡ je u, za ę je e
Slovinština- za ỡ je o, za ę je e
Jery ь měkký ъ tvrdý
Jsou to zvláštní krátké samohlásky, kt vznikly z původních krátkých samohlásek u a i
Zánik a vokalizace jerů:
Některých polohách v slově zanikly zcela, v jiných se vokalizovaly.Podle Havlíkova pravidla-počítáno od konce slova liché jery(slabé) zanikly a sudé(silné) se změnily v plné samohlásky (vokalizovaly se)
Př. šьvьcь>švec sьnь>sen
Měkký jer měkčil předcházející souhlásku, tvrdý ne př. Tvarь>tvář praporъ>prapor
Spojení předložek se jmény platí za jednotku (jery se počítají jako by to bylo jedno slovo)př kъ lьvu> ke lvu
Zánikem jerů vznikly další souhláskové skupiny, náročné na výslovnost (ssednúti, dska), zjednodušení vkládáním e (vkladné e)
Slovenština-pestrost střídnic-za ь většinou měkčící e, ale i o nebo a, za zčásti neměkčící e, ale i o a a
Polština, dolní lužic srbština-za oba jery e, ale e z ь měkčí předcházející souhlásku
horní luž srbština – za ъ před tvrdou souhláskou o, jinak za oba jery e
polabština- za oba jery neurčitá hláska podobná a, která měkčí následující souhlásku, pokud je z ь
východoslovanské jazyky- za ь je střídnice e, za ъ je o
bulharština- za ь je e, za ъ střední a-ová hláska označena grafémem ъ
srbochorvatština-oba jery splynuly v a
Zájmena bezrodá (já, ty, my, vy, sě)
K bezrod zájm patří osobní zájm 1. A 2. Os sg., pl., duálu a zájmeno zvratné. Mají zvláštní skloňování
V stsl se v sg a pl uplatňuje genitiv-akuzativ= g se někdy užívá jako ak (tvary mene, tebe, sebe, nasъ, vasъ), tvary mę tę jsou v stsl ještě ortotonické se znaky enkliktik
Tvary dat sg mьně, tebě, sebě jsou v stsl ortotonické=přízvučné,používají se v logickém důrazu , po předložkách apod.Jejich paralelní tvary mi, ti, si jsou enklitické=nepřízvuč, užívá se jich po 1. Přízvuč slově ve větě
Zvláštnost v morfologii – užívání tvarů ny a vy i v jiných pádech než ve fci původ akuzativu a to A) ve fci ak du (místo na, va), vy taky ve fci nom du (místo va)
B) ve fci enklitického dat pl (místo namъ, vamъ)
C)vzácně ny ve fci nom pl (místo my)
Infnitiv
Inf se tvoří koncovkou –ti připojovanou k infinit kmenu sloves např nesti dvignǫti slyšati lajati…Původem je asi izolovaný dativ slovesného substantiva(i-kmenového nebo konsonantického) nebo útvar příslovečný vtaženého do sloves tvarů
Fce infinitivu A stejná jako v češtině
B účel význam i u jména např imějęjь uši slasti da slyštъ = ten, kdo má uši k slyšení ať slyší
C)vazba dativu s infinit –účel význam např se polje sъtvorjeno bystъ konjemъ tešti – toto pole bylo upraveno k běhu koní
- vedlejší věta obsahová –glagoljỡště vъskrěšenьju ne byti=říkajíce, že vzkříšení neexistuje
Vedl věta účinková – po spojce, trỡsъ velijь bystъ vъ mor´i jako korablju pokryvati sę vlьnami=veliká bouře nastala na moři, takže se koráb pokrýval vlnami
D ve spojení s přít tvary sloves vъčęti, načęti, iměti, chotěti se vyjadřuje infinitivem nedok sloves jejich futurum(u dok sloves mají futurál význam jejich prézentní tvary), tato opisová slovesa si zachovávají stopy svého zákl lexikál významu – nejsou gramatikalizovaným formantem futura
Supinum
Tvoří se koncovkou –tъ připojovanou k infinit kmeni sloves(od inf koncovým –ъ místo infinitivního -i ) např nestъ dvignỡtъ slyšatъ lajatъ
Původ asi izolovaný akuzativ slovesného substantiva, který byl ve specific fci vtažen do sloves tvarů
Užívá se po slovesech majícíh význam pohybu nebo vybídnutí k pohybu ve fci přísl určení cíle, účelu.Předmět rozvíjející supinum přechodného slovesa je v genitivu(supinový genitiv) např idỡ lovitъ rybъ - jdu lovit ryby
V stsl se tvoří od sloves dok i nedok (ve staré češtině jen od nedok)
Postupně vytlačováno infinitivem, zachováno jen v slovinštině a dolní lužic srbštině
Metateze likvid
Metateze = přesmyknutí hlásek; likvidy = slabikotvorné souhlásky (l,r)
-docházelo k metatezi s „o“ a „e“
1. or – ol – er – el > ra - la – rě/>re/-le
Př. gordr > hrad
golva > hlava
bergr > brěg > břeh
melko > mléko
2. or-, ol- > ra-, la-, ro-, lo-
Př. ordlo > rádlo
olkati > lákati
orbiti > robiti
olni > loni
Palatalizace velár
V praslovanštině se projevila tendence k unifikaci nebo sblížení jednotlivých hlásek v rámci slabiky. Tato tendence se projevila tzv. Palatalizací velár. Byly tři:
Podle zákona o tzv. první palatalizaci se veláry (zadopatrové souhlásky) měnily, následovalo-li za nimi původní ( předslovanské) dlouhé nebo krátké e nebo i (tj slovanské e, ę, a < ē, i, Ь), takto:
K se měnilo v Č
G se měnilo v (D)Ž dále v Ž
CH se měnilo v Š
– příklad: litevskému keturì odpovídá slovanské četyre
litevskému gývas odpovídá slov. živa
k substantivu grěchъ je adj. grěšьnъ dále *grěchьnъ –hřích, hříšný
sloveso pekǫ, peku mělo původně 2. os. sg. * pekešь , ale po palatalizaci pečešь
podobně mogǫ - mohu, 2. Os. sg. * mogešь po palatalizaci možešь
Přecházele-li před velárou ostrá sykavka s nebo z, asimilovala se a stala se tupou sykavkou:
Sk- šč, případně šť
Zg- žďž –žď Př: *piskēla- piščala- čes. Píšťala, srov. Pískati.
První palatalizace se uskutečnila v 5. St. n. l.
Podle zákona o druhé palatalizaci se veláry měnily před následujícím ě nebo i, které vznikly z původních diftongů *oi, nebo *ai takto:
K → C
G→(D)Z
CH →Ś poloměkké
Př: roỡka 2. p. rǫcě z rǫkě k nom. Noga dat. Nodzě *nogě
Druhá palatalizace se odehrála asi v letech 575- 650 n.l.
Podle zákona o třetí palatalizaci se veláry měnily stejně Jako při palatalizaci druhé, předcházely –li před nimi ь, i, nebo ę a nenásledovala- li za nimi samohláska, která palatalizaci bránila( y snad i ъ.
Př. . otъcъ →otikos
Probíhala si v 7. St., ale názory se různí.
Aorist
Aorist je minulý prostý čas, užívá se ho k označení minulého ( nepůvodního) děje v jeho průběhu, vyjadřuje minulou událost jako proces. Aorist označuje činnost a děje v popředí textové struktury. Aoristem se vyjadřují hlavní události ve svém průběhu a posloupnosti.
Ve staroslověnštině se tvoří aorist trojího typu:
1.Aorist asigmatický (prostý, silný) se tvoří pouze od souhláskových sloves I. a II. třídy a to tak, že se k souhláskovému základu připojují koncovky:
|
| Sg. | Pl. | Du. |
| 1.os. | -ъ | -OMъ | -OBѢ |
| 2. os. | -Є | -ЄTЄ | -ETa |
| 3. os. | -Є | -Ǫ ? | -ЄTЄ |
Př: vedǫ̨ , vesti -----vedъ, vede, vede, vedomъ, vedete, vedǫ, vedově, vedeta, vedete.
ugasnǫ, ugasnoti--------ugasъ, ugase, ugase, ugasomъ, ugasete, ugasǫ, ugasově, ugaseta, ugasete
2. Aorist sigmatický starší
- je běžným tvarem aoristu, tvoří se těmito koncovkami:
|
| Sg. | Pl. | Du |
| 1.os | -Cъ, -xъ | -COMъ, -xOMъ | -COBѢ |
| 2.os | - | - CTЄ | - CTa |
| 3.os | - | -Cд, -Шд | -CTЄ |
U některých typů sl. 1. A třídy( bez typu mrěti, pluti a jęti) se tvoření aoristu sigm. projevuje zvláštnostmi:
Kořenná souhláska se vypouštěla při styku s aoristovými koncovkami
1. a 2. Os. se tímto zp. netvoří
Kořenné souhlásky se prodlužovaly e + o -----ě, a
Př: vedǫ, vesti- věsъ- , * vědsъ, vede, vede, věsomъ, věste, věsę, věsově, věsta, věste,
U sloves ostatních typů se tvoří ch- ovými variantami uvedených koncovek připojovanými bezprostředně k infinitivnímu základu.
Př: umьrǫ̨, umyti….umrěchъ, umrě, umrěumrěchomь, umrěste, umrěšę. Umrěchově, umrěsta, uměste.
Atematická slovesa tvoří aorist sigmatický starší takto:
Viz. Naskenovaná tabulka
3. Aorist sigmatický mladší:
Tvoří se pouze ze souhláskových sloves I. a II. tř. ch- ovými variantami koncovek aoristu sigm. staršího, které se připínají k souhláskovému kořeni těchto sloves rozšířenému o kmenovou příponu –o- . Nemá vl. tvary pro 2. A 3. os. sg.
Př.: vedǫ, vesti….vedochъ, (vede, vede), vedochomъ, vedoste, vedošę, vedochově, vedosta, nedoste.
Participia
1) Participium perfecti activi (l-ové) se tvoří příponami –lЪ, -la, -lo pro sg., -li, -ly, -la pro pl. a – la, -lě, -lě pro dua., které s připínají k infinitivnímu kmeni, např. nesti-neslЪ, bЬrati-bЬralЪ, prositi- prosilЪ, kryti-krylЪ: souhlásková slovesa II. tř. tvoří toto participium zpravidla přímo od kořene (bez infinitivního –nϱ), např. dvigϱnti-dviglЪ, ale jsou doloženy i tvary od celého kmene infinitivního, např. kosnϱti-kosnϱlЪ
V staroslov. se l-ového participia užívá v těchto opisných tvarech:
1) ve spojení s prézentem slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. perfektum, tj. slovesný tvar vyjadřující přítomný stav vzniklý z minulého děje, např. prišЬlЪ jesmЬ. V těch slov. jazycích kde zanikl aorist a imperfektum, převzalo toto původní slovanské perfektum jejich funkci a stalo se univerzálním minulým časem.
2) Preteritum-dnešní minulý čas- tvoří se stejně jako perfektum, vyvinulo se z něj byt x particip. l-ové
3) ve spojení s min. časy slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. plusquamperfektum
4) ve spojení s tvary budoucího slovesa byti tvoří l-ové particium tvz. futurum II.(vyjadřuje předčasnost budoucnosti)
5) ve spojení s kondicionálem slovesa byti tvoří l-ové participium kondicionál
2) Participium praesenti pastvi (příčestí trpné, m-ové) se tvoří příponami –mЪ, -ma, -mo (pro sg.), které se připínají k prézentnímu kmeni sloves, u I. a II. tř. v stupni o-ovém, např. nesomЪ, znajemЪ. U atematických sloves je tvoření podle sloves I. tř. vědomЪ, jadomЪ. Toto part. se skloňuje jako tvrdé adjektivum (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně. Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného
3) Participium perfecti pastvi (minulé trpné, n-ové, t-ové) se tvoří 1) příponami –tЪ, -ta, -to (pro sg.), a) u sloves I.A.tř. nosovkových, např: jЬmϱ, jҿti- jҿtЪ
2) příponami –nЪ, -na, -no, které se připínají k infinit. základu zakončenému na –a- nebo –ě-, např. bЬrati-bЬranЪ, znati- znanЪ U souhl. sloves III.A tř. s dubletami koҐϱ, klati-klanЪ
3) příponami –enЪ, -ena, -eno (pro sg.), které se připínají k základu ostatních sloves:
a) u sloves I.A a u atematických sloves jasti jejich původním koř, např. jadenЪ, nesti-nesenЪ
b) u sloves II.A třídy rovněž jejich původním kořenem, např. dvignϱti- dviženЪ
c) u sloves III.A třídy s kořenným –y- jejich kořenem
d) u sloves IV.A třídy jejich infinitivním kořenem
Toto participium se skloňuje jako tvrdá adjektiva (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně
Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného.
Užívá se jich ve spojení s určitými tvary slovesa byti/byvati k tvoření opisného pasiva.
4) Participium praesentis activi (přítomné činné, nt-ové)
1) tvoří se příponami –y (pro m.) –ϱšti(pro f.) –y(pro n. a sgl.) od sloves I. a II. třídy např. nesϱ-nesti-nesy, nesϱšti, nesy,,, minϱ-minϱti, miny, minϱšti, miny os sloves atematických jesmЪ- byti-sy, sϱšti, miny
2) příponami- (j)ҿ, -(j)ϱšti, (j) ҿ,(pro sgl.) od sloves III.tř. např.: kryjϱ, kryti- kryj ҿ, kryjϱšti,kryje
3) příponami – ҿ, - ҿšti, - ҿ od sloves IV. Třídy, např. prošϱ, prositi-pros ҿ, pros ҿšti, pros ҿ
5) Participium praeteriti activi(minulé činné, s-ové)
1) příponami- Ъ,- Ъši, -Ъ (pro sg.) od atematického slovesa jamЬ, jasti- jad Ъ, jad Ъši, jad Ъ a od souhláskových sloves I. a II. tř. např. nesϱ, nesti- nes Ъ, ne Ъši, nes Ъ
2) příponami –Ь, -Ьši, -Ь (pro sg.) od sloves IV.A tř. např. prošϱ, prositi-proš Ъ, proš Ъši, proš Ъ
3.
příponami -v Ъ, -v Ъši, -v Ъ (pro sg.) od infinitivního kmene všech ostatních typů věm
4.
Ъ, věděti-věděv Ъ, věděv Ъ ši, věděv Ъ
V staroslov. se l-ového participia užívá v těchto opisných tvarech:
1) ve spojení s prézentem slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. perfektum, tj. slovesný tvar vyjadřující přítomný stav vzniklý z minulého děje, např. prišЬlЪ jesmЬ. V těch slov. jazycích kde zanikl aorist a imperfektum, převzalo toto původní slovanské perfektum jejich funkci a stalo se univerzálním minulým časem.
2) Preteritum-dnešní minulý čas- tvoří se stejně jako perfektum, vyvinulo se z něj byt x particip. l-ové
3) ve spojení s min. časy slovesa byti tvoří l-ové participium tzv. plusquamperfektum
4) ve spojení s tvary budoucího slovesa byti tvoří l-ové particium tvz. futurum II.(vyjadřuje předčasnost budoucnosti)
5) ve spojení s kondicionálem slovesa byti tvoří l-ové participium kondicionál
2) Participium praesenti pastvi (příčestí trpné, m-ové) se tvoří příponami –mЪ, -ma, -mo (pro sg.), které se připínají k prézentnímu kmeni sloves, u I. a II. tř. v stupni o-ovém, např. nesomЪ, znajemЪ. U atematických sloves je tvoření podle sloves I. tř. vědomЪ, jadomЪ. Toto part. se skloňuje jako tvrdé adjektivum (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně. Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného
3) Participium perfecti pastvi (minulé trpné, n-ové, t-ové) se tvoří 1) příponami –tЪ, -ta, -to (pro sg.), a) u sloves I.A.tř. nosovkových, např: jЬmϱ, jҿti- jҿtЪ
2) příponami –nЪ, -na, -no, které se připínají k infinit. základu zakončenému na –a- nebo –ě-, např. bЬrati-bЬranЪ, znati- znanЪ U souhl. sloves III.A tř. s dubletami koҐϱ, klati-klanЪ
3) příponami –enЪ, -ena, -eno (pro sg.), které se připínají k základu ostatních sloves:
a) u sloves I.A a u atematických sloves jasti jejich původním koř, např. jadenЪ, nesti-nesenЪ
b) u sloves II.A třídy rovněž jejich původním kořenem, např. dvignϱti- dviženЪ
c) u sloves III.A třídy s kořenným –y- jejich kořenem
d) u sloves IV.A třídy jejich infinitivním kořenem
Toto participium se skloňuje jako tvrdá adjektiva (o-kmenově a a-kmenově) jmenně i složeně
Užívá se jej ve funkci přívlastkové a doplňkové. Doplňkové p. v nominativu má tzv. funkci predikativního atributu=druhého přísudku nebo trpného přechodníku přítomného.
Užívá se jich ve spojení s určitými tvary slovesa byti/byvati k tvoření opisného pasiva.
4) Participium praesentis activi (přítomné činné, nt-ové)
1) tvoří se příponami –y (pro m.) –ϱšti(pro f.) –y(pro n. a sgl.) od sloves I. a II. třídy např. nesϱ-nesti-nesy, nesϱšti, nesy,,, minϱ-minϱti, miny, minϱšti, miny os sloves atematických jesmЪ- byti-sy, sϱšti, miny
2) příponami- (j)ҿ, -(j)ϱšti, (j) ҿ,(pro sgl.) od sloves III.tř. např.: kryjϱ, kryti- kryj ҿ, kryjϱšti,kryje
3) příponami – ҿ, - ҿšti, - ҿ od sloves IV. Třídy, např. prošϱ, prositi-pros ҿ, pros ҿšti, pros ҿ
5) Participium praeteriti activi(minulé činné, s-ové)
1) příponami- Ъ,- Ъši, -Ъ (pro sg.) od atematického slovesa jamЬ, jasti- jad Ъ, jad Ъši, jad Ъ a od souhláskových sloves I. a II. tř. např. nesϱ, nesti- nes Ъ, ne Ъši, nes Ъ
2) příponami –Ь, -Ьši, -Ь (pro sg.) od sloves IV.A tř. např. prošϱ, prositi-proš Ъ, proš Ъši, proš Ъ
3.
příponami -v Ъ, -v Ъši, -v Ъ (pro sg.) od infinitivního kmene všech ostatních typů věm
4.
Ъ, věděti-věděv Ъ, věděv Ъ ši, věděv Ъ
Kontrakce samohlásek
Počátek 10. Stol. (např. čeština)
Nejvíce v češtiněskoro vše staženo, ale výjimky u dublet u zájmen (zachovaly se nestažené varianty – má/moje, tvá/tvoje), nejméně v ruštině.
Pokud se zachovala v době jeho uskutěčňování vokalická kvantita, stala se kontrakce zdrojem vzniku nových dlouhých slabik (vokálů).
aja>á
oje>é
1. vokál ovlivňoval tvrdost/měkkost
Dobraja>dobrá
Moja> má
Dobryji>dobrý
Dobriji>dobří
a, o tvrdé
y, i, eměkké
2. vokál rozhodující vliv na kvalitu (zabarvenost)
Novoje>nové
Adjektivní skloňování
Jmenné: 1) tvrdý způsob – mas. o-kmen (rabЪ)
fem. a-kmen (žena)
neut. o-kmen (lěto)
2) měkký způsob – mas. io-kmeny (mσžЬ)
fem. ia-kmeny (duša)
neut. io-kmeny (sЪnЪmište)
Složené: 1) typ tvrdý (dobiji, dobraja, dobroje)
2) typ měkký (ničte, ničtaja, ničteje)
Složená adjektivní deklinace podléhala různým změnám vyvolaným hláskovými asimilacemi (aje>aja, uje>uu, ěje>ěě/ěa), stahováním (aa>a, uu>u, ěě/ěa>ě) nebo morfologickými analogiemi.
Zájmeno čЬto (co)
Nom. čЬto
Gen. Česo
Dat. Česomu
Ak. čЬto
Lok. čemЬ
Instar. čimЬ
Zařazení sloves do vzorů
ę ỡ
ъ(tvrdý jer) ь(měkký jer)
Každé slovo má dva kmeny
prézentní – základ pro tvoření prézenta
- -0- atematická
e/o (např. nes-e-ši)
-ne/no- (dvig-ne-ši)
-je/jo- (zna-je-ši nebo kupu-je-ši)
-i- (pros-i-ši, trьp-i-ši)
infinitivní – pro tvorbu infinitivu
-0- bez inf. Km. (např. nes-ti, zna-ti)
-nỡ (dvig-nỡ-ti)
-ě- (trьp-ě-ti)
-i- (pros-i-ti)
-a- (pla-ati)
-ova- (kup-ova-ti)
Do tříd určujeme podle infinitivního kmenu – podle toho na co končí, když odtrhneme koncovku
Do vzorů slovesa řadíme podle prézentního kmene 2. os. singuláru
Příklad:
Načęsę „začít“(z překladu)– slovníkové tvary- načę/ti (inf.), načьnỡ (1.os. sg.), načьne/ši (2.os. sg.) pf.=perfektum (koncovky /ti, /ši)
---> 2. třída ( – vzor minỡti
třída - -e/o- souhlásková – nesti „nést“
a – zьvati „zvát“
třída – ne -/-no- v infinitivním kmenu přípona nỡt
dvignỡti „pohnout“ slovesa souhlásková
minỡti „minout“ slovesa samohlásková
třída –je-/-jo- A. bez přípony - zakončené samohláskou – znati „znát“
- zakončené souhláskou – žęti „žnout“
B. příponou –a- na samohlásku- lajati „lát“
- na souhlásku- plakati „plakat“
třída –i- - -i- prositi „prosit“
-e- ě- trьpěti „trpět“
a (po ž, š, č,j) drьžati „držet“
15. Vývoj českého divadla v 19. století
a) první pokusy o českou dramatickou tvorbu, hry na hradech a zámcích
České divadlo mělo málo času na to, aby se mezi husitskými válkami a Bílou horou. rozvinulo Přejímalo se ze zahraničí. V 18. stol. si bohatí šlechtici budovali divadla ve svých sídlech a zvali si kočovné herecké společnosti. Obliba italské opery. Poněmčování. V jezuitských klášterech bylo součástí výuky i divadlo. Hrály se hry s náboženskou tématikou (latinsky). V období baroka byla odmítána renesanční díla (např. Shakespeare). Znovu zavedena zásada tří jednot. Bohatí měšťané sledovali hry od Schilera, Goetha nebo Moliera.
Interludia – Kratší jednoaktovky. Zábavný až fraškovitý charakter, lidové.
b) divadelní počátky v národním obrození
Václav František Kocmánek
Nejznámější tvůrce interludií. Jednoduché, komické, frašky
Zamilovaný ponocný – První česká hra (1763). Pantomima s hudebním doprovodem. Český text přednášeli němečtí a italští herci – proto neměla hra úspěch.
Selské (sousedské hry) – Na venkově. Psali je písmáci. Moc se jich nedochovalo.
České loutkářství
Pol. 18. stol. Nositelé českosti. Pouze česky. Měli velký úspěch a vliv na NO. Témata – převážně historická, pohádky, balady. Postava Kašpárka (Neposedný šibal, dobrá nálada, svým jednáním napravuje špatnosti).
Matěj Kopecký
Nejslavnější český loutkař. Hry s vlasteneckými náměty.
Oldřich a Božena neboli Posvícení v Hudlicích
Loupežníci na zámku
Pan Franz ze zámku
Strašlivé hodování nebo Don Juan, mordýř svého pána bratra Don Carlos – První český divadelní text (1782). Smrt jednoho Habsburka, spíše veselohra.
Divadlo v Kotcích – První stálé divadlo v Praze (1788). Hrálo se tam německy. Kníže Honzík - První česky hrané představení (1771). Veselohra. Neúspěch – strašná čeština.
Thumovské divadlo – Vlašské a italské opery. Jen pro ty nejvznešenější.
Nosticovo divadlo (21. 4. 1783) – Vybudováno kvůli nedostatečné kapacitě thumovského divadla. Bylo pro české stavy. Přejmenováno na Stavovské, později na Tylovo, nyní opět Stavovské (součást Národního divadla).Bylo otevřeno hrou Emilia Galloti (Lessing). Premiéra Dona Giovanniho (29.9.1787). Postupně se začaly hrát i české hry.
Bouda – Provizorní, pouze české hry. Postavena nadšenými vlastenci. Dřevěná, na Václaváku
Vděčnost a láska k vlasti (Augustin Wilhelm Iffalando) – První představení (8. 7. 1786). Českých her bylo málo, proto se hodně překládalo.Roku 1789 bylo zrušeno.
Václav Thám
Původně byl u policie. Po stržení boudy se dal ke kočovným hercům.
Básně v řeči vázané (1785) – Novodobý český almanach. Tvorba soudobých básníků. Obsahoval anakreontika (příroda).
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera;
Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy – Obě jsou převedením starých českých pověstí do divadelní podoby. Příliš zdůrazňoval vlastenecké prvky.
Václav Kliment Klicpera
Autor 60 divadelních her. Zakladatel původního českého dramatu z měšťanského a lidového prostředí. Přivedl k divadlu J. K. Tyla.
Hadrián z Římsu
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
Veselohra na mostě
Zlý jelen
Každý něco pro vlast
Blaník
Jan za chrta dán
c) J. K. Tyl
Josef Kajetán Tyl
Narodil se v Kutné Hoře (1808 – 1856). Šel ke kočovnému divadlu, mnoho profesí. Řídil Kajetánské divadlo. Dramaturg českých představení ve Stavovském divadle. Vlastenec, po roce 1848 nesměl do Prahy. Novinář i dramatik. Myšlenka na postavení ND.
Žurnalistika
Květy české – Založil je, hlavní přispěvatel. Zakladatel prózy ze současnosti, vlastenecká tématika
Pražský posel – Pro venkov, lidovější vrstvy
Historické povídky z české minulosti
Vyzdvihoval české vlastenectví
Rozina Kuthardová; Dekret Kutnohorský; Tataři u Holomouce
Poslední Čech – Rozsáhlá povídka, Tylovo nejromantičtější dílo. První český společenský román, určen pro vyšší české společnosti (o nich také vypráví), zidealizované
Rozervanec – O Máchovi, kritika, nepochopil Máj
Divadelní hry
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – Premiéra 21.12.1834. Jednoduchá hra, píseň Kde domov můj (František Škroup)
Paní Marjánka, matka pluku – Komediální. Výrazná vlastenecká tématika.
Pražský flamendr – Pochmurný.
Paličova dcera
Strakonický dudák – Jeho nejslavnější hra, pohádkové. Švanda je zamilovaný do Dorotky. Odejde do světa vydělávat. Skončí v Turecku, tam potká Pantaloeona Vocilku – začne dělat Švandovi managera, má nad ním moc. Dorotka se pro něj vydá s Kalafunou do světa. Vocilka Švandu skoro ožení s tureckou princeznou, ten se ale vrátí s Dorotkou. Vystupují zde víly a sudičky.
Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec – Veselohra, politické prvky – 1848. Narážky proti habsburskému absolutismu.
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři – Vzbouření havířů, krvavě potlačeno. Vykořisťování, první české sociální drama.
Jan Hus; Žižka z Trocnova; Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
d) Prozatímní a národní divadlo
Česká společnost ustanovila Sbor pro zřízení národního divadla. V čele Palacký, přidali se májovci. Boj mezi mladočechy a staročechy (ti tvrdili, že národ není ještě tak vyspěli, aby postavil ND).
Prozatímní divadlo – Postaveno staročechy. V konkurzu zvítězil Vojtěch Ignác Ulman – novorenesanční budova na břehu Vltavy. Postaveno 18.11.1862. První představení Král Vukašín (Hálek). Mnoho překladů.
Národní divadlo – Postaveno mladočechy. Do čela sboru se postavil Karel Sladkovský. Konkurz vyhrál Josef Zítek. 16. 5. 1868 – položeny základní kameny. Výzdoba: M. Aleš, F. Ženíšek+V. Hynais – opona; V. Brožík – sochy; J. V. Myslbek. Slavnostní otevření 11.6.1881 s premiérou Libuše. Při dokončování střechy vznikl požár, nové sbírky, rekonstrukci si vzal na starost J. Schulz (hydranty, železná opona). Znovuotevření divadla 18.11.1883 opět Libuší. První ředitel František Adolf Schubert.
e) tvorba inspirovaná ND
Gabriela Preisová
Moravské slovácko. Tragédie v realistickém stylu.
Gazdina roba – Vdaná žena se stýká s jiným. Když se to prozradí, skočí do Dunaje. Josef Bohuslav Foester z toho vytvořil operu.
Její pastorkyňa – Utopí dítě své schovanky, odsouzena za vraždu.
Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša – Navazují na Preisovou. Spory o tom, zda se hodí do ND (příliš lidové) – premiéra 1894 (vítězství realismu v ND). Jihomoravská statkářská rodina Lízalů. Rodiče donutí Marii ke sňatku s Vávrou, který se ji protivil. Milovala čeledína Francka (pak odešel na vojnu). Podporovala ji jen babička. Po návratu Francka, Vávra žárli a dělá scény. Otráví ho kávou.
Alois Mrštík
Rok na vsi – Realistický obraz života na slováckém venkově.
Vilém Mrštík
Nadaný, žurnalistika, překlady z ruštiny.
Pohádka máje – Lyrická próza, Ríša a Helenka jihomoravské lesy.
Santa Lucia – Autobiografické prvky, trochu naturalistické. Student Jordán – nepochopí ho měšťanská společnost, je z vesnice. Nemůže dostudovat, přestože je nadaný.
Zumři – Nedokončené, navazuje na Santa Luciu. Dva bratři, na kraji společnosti, vyhozeni z bytu. Hledají byt na jiném konci Prahy.
České divadlo mělo málo času na to, aby se mezi husitskými válkami a Bílou horou. rozvinulo Přejímalo se ze zahraničí. V 18. stol. si bohatí šlechtici budovali divadla ve svých sídlech a zvali si kočovné herecké společnosti. Obliba italské opery. Poněmčování. V jezuitských klášterech bylo součástí výuky i divadlo. Hrály se hry s náboženskou tématikou (latinsky). V období baroka byla odmítána renesanční díla (např. Shakespeare). Znovu zavedena zásada tří jednot. Bohatí měšťané sledovali hry od Schilera, Goetha nebo Moliera.
Interludia – Kratší jednoaktovky. Zábavný až fraškovitý charakter, lidové.
b) divadelní počátky v národním obrození
Václav František Kocmánek
Nejznámější tvůrce interludií. Jednoduché, komické, frašky
Zamilovaný ponocný – První česká hra (1763). Pantomima s hudebním doprovodem. Český text přednášeli němečtí a italští herci – proto neměla hra úspěch.
Selské (sousedské hry) – Na venkově. Psali je písmáci. Moc se jich nedochovalo.
České loutkářství
Pol. 18. stol. Nositelé českosti. Pouze česky. Měli velký úspěch a vliv na NO. Témata – převážně historická, pohádky, balady. Postava Kašpárka (Neposedný šibal, dobrá nálada, svým jednáním napravuje špatnosti).
Matěj Kopecký
Nejslavnější český loutkař. Hry s vlasteneckými náměty.
Oldřich a Božena neboli Posvícení v Hudlicích
Loupežníci na zámku
Pan Franz ze zámku
Strašlivé hodování nebo Don Juan, mordýř svého pána bratra Don Carlos – První český divadelní text (1782). Smrt jednoho Habsburka, spíše veselohra.
Divadlo v Kotcích – První stálé divadlo v Praze (1788). Hrálo se tam německy. Kníže Honzík - První česky hrané představení (1771). Veselohra. Neúspěch – strašná čeština.
Thumovské divadlo – Vlašské a italské opery. Jen pro ty nejvznešenější.
Nosticovo divadlo (21. 4. 1783) – Vybudováno kvůli nedostatečné kapacitě thumovského divadla. Bylo pro české stavy. Přejmenováno na Stavovské, později na Tylovo, nyní opět Stavovské (součást Národního divadla).Bylo otevřeno hrou Emilia Galloti (Lessing). Premiéra Dona Giovanniho (29.9.1787). Postupně se začaly hrát i české hry.
Bouda – Provizorní, pouze české hry. Postavena nadšenými vlastenci. Dřevěná, na Václaváku
Vděčnost a láska k vlasti (Augustin Wilhelm Iffalando) – První představení (8. 7. 1786). Českých her bylo málo, proto se hodně překládalo.Roku 1789 bylo zrušeno.
Václav Thám
Původně byl u policie. Po stržení boudy se dal ke kočovným hercům.
Básně v řeči vázané (1785) – Novodobý český almanach. Tvorba soudobých básníků. Obsahoval anakreontika (příroda).
Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera;
Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy – Obě jsou převedením starých českých pověstí do divadelní podoby. Příliš zdůrazňoval vlastenecké prvky.
Václav Kliment Klicpera
Autor 60 divadelních her. Zakladatel původního českého dramatu z měšťanského a lidového prostředí. Přivedl k divadlu J. K. Tyla.
Hadrián z Římsu
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
Veselohra na mostě
Zlý jelen
Každý něco pro vlast
Blaník
Jan za chrta dán
c) J. K. Tyl
Josef Kajetán Tyl
Narodil se v Kutné Hoře (1808 – 1856). Šel ke kočovnému divadlu, mnoho profesí. Řídil Kajetánské divadlo. Dramaturg českých představení ve Stavovském divadle. Vlastenec, po roce 1848 nesměl do Prahy. Novinář i dramatik. Myšlenka na postavení ND.
Žurnalistika
Květy české – Založil je, hlavní přispěvatel. Zakladatel prózy ze současnosti, vlastenecká tématika
Pražský posel – Pro venkov, lidovější vrstvy
Historické povídky z české minulosti
Vyzdvihoval české vlastenectví
Rozina Kuthardová; Dekret Kutnohorský; Tataři u Holomouce
Poslední Čech – Rozsáhlá povídka, Tylovo nejromantičtější dílo. První český společenský román, určen pro vyšší české společnosti (o nich také vypráví), zidealizované
Rozervanec – O Máchovi, kritika, nepochopil Máj
Divadelní hry
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – Premiéra 21.12.1834. Jednoduchá hra, píseň Kde domov můj (František Škroup)
Paní Marjánka, matka pluku – Komediální. Výrazná vlastenecká tématika.
Pražský flamendr – Pochmurný.
Paličova dcera
Strakonický dudák – Jeho nejslavnější hra, pohádkové. Švanda je zamilovaný do Dorotky. Odejde do světa vydělávat. Skončí v Turecku, tam potká Pantaloeona Vocilku – začne dělat Švandovi managera, má nad ním moc. Dorotka se pro něj vydá s Kalafunou do světa. Vocilka Švandu skoro ožení s tureckou princeznou, ten se ale vrátí s Dorotkou. Vystupují zde víly a sudičky.
Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec – Veselohra, politické prvky – 1848. Narážky proti habsburskému absolutismu.
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři – Vzbouření havířů, krvavě potlačeno. Vykořisťování, první české sociální drama.
Jan Hus; Žižka z Trocnova; Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
d) Prozatímní a národní divadlo
Česká společnost ustanovila Sbor pro zřízení národního divadla. V čele Palacký, přidali se májovci. Boj mezi mladočechy a staročechy (ti tvrdili, že národ není ještě tak vyspěli, aby postavil ND).
Prozatímní divadlo – Postaveno staročechy. V konkurzu zvítězil Vojtěch Ignác Ulman – novorenesanční budova na břehu Vltavy. Postaveno 18.11.1862. První představení Král Vukašín (Hálek). Mnoho překladů.
Národní divadlo – Postaveno mladočechy. Do čela sboru se postavil Karel Sladkovský. Konkurz vyhrál Josef Zítek. 16. 5. 1868 – položeny základní kameny. Výzdoba: M. Aleš, F. Ženíšek+V. Hynais – opona; V. Brožík – sochy; J. V. Myslbek. Slavnostní otevření 11.6.1881 s premiérou Libuše. Při dokončování střechy vznikl požár, nové sbírky, rekonstrukci si vzal na starost J. Schulz (hydranty, železná opona). Znovuotevření divadla 18.11.1883 opět Libuší. První ředitel František Adolf Schubert.
e) tvorba inspirovaná ND
Gabriela Preisová
Moravské slovácko. Tragédie v realistickém stylu.
Gazdina roba – Vdaná žena se stýká s jiným. Když se to prozradí, skočí do Dunaje. Josef Bohuslav Foester z toho vytvořil operu.
Její pastorkyňa – Utopí dítě své schovanky, odsouzena za vraždu.
Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša – Navazují na Preisovou. Spory o tom, zda se hodí do ND (příliš lidové) – premiéra 1894 (vítězství realismu v ND). Jihomoravská statkářská rodina Lízalů. Rodiče donutí Marii ke sňatku s Vávrou, který se ji protivil. Milovala čeledína Francka (pak odešel na vojnu). Podporovala ji jen babička. Po návratu Francka, Vávra žárli a dělá scény. Otráví ho kávou.
Alois Mrštík
Rok na vsi – Realistický obraz života na slováckém venkově.
Vilém Mrštík
Nadaný, žurnalistika, překlady z ruštiny.
Pohádka máje – Lyrická próza, Ríša a Helenka jihomoravské lesy.
Santa Lucia – Autobiografické prvky, trochu naturalistické. Student Jordán – nepochopí ho měšťanská společnost, je z vesnice. Nemůže dostudovat, přestože je nadaný.
Zumři – Nedokončené, navazuje na Santa Luciu. Dva bratři, na kraji společnosti, vyhozeni z bytu. Hledají byt na jiném konci Prahy.
14. Tematika venkova a historická próza v 2. pol. 19. stol
a) venkovská tematika
Patří sem také Karolína Světlá (Vesnický román, Nemodlenec, Frantina, …). Viz. 13.
Karel Václav Reis
Po Karolíně Světlé nejtypičtější autor vesnických povídek a románů. Nechtěl být dáván dohromady s nějakým směrem. Hájil se ideou českosti a pravdy.
Realistický. Spory mezi generacemi. Vylíčení idilického života na venkově.
Lidé vysoce dobráčtí
Důvěřivý, plaší, stávají se oběťmi okolí, které je odstrkuje, osamělý a jejich život končí špatně.
Odstrčený – Mladý tělesně postižený muž Marian. Dokud žije jeho matka, je to dobré. Po její smrti obchází příbuzné a myslí se, že se o něj postarají. Po čase mu dávají najevo, že je obtěžuje a že si nemůžou dovolit se o něj starat. Když to pochopí, skočí do řeky a utopí se.
Kalibův zločin – Vojta Kaliba zdědí hospodářství. Ožení se s Karlou. Ta o něj moc nestojí, ale její matka má zálusk na majetek. Obě ho vydírají a ždímají, on je dobrák a snáší to. Když se ale dozví, že ho K. podvádí a jeho dítě není jeho, zabije ji. Je zároveň mstitel i oběť.
Stehle; Sirotek – Povídky v nichž jsou lidé přímo předurčeni stát se obětí.
O ztraceném ševci – Dvoudílný román. Je bláznivý a ustrašený, nejvíce se bojí své ženy. Chce propagovat češství, ale ona mu v tom brání a on ustupuje.
Pes – Po mnoha letech se objevuje v podhorské vesnici syn, který přijel z Prahy. Způsobí pozdvižení – nevl. matka si myslí, že něco chce, nebo že chce zůstat. Dává mu najevo, že nic nemají a cítí k němu nenávist. Otec je ušlápnutý a nebrání ho. Uvítá ho jen starý pes. Když se zjistí, že nic nechce, oddechnou si. Otec se stydí, že se nedokáže vzepřít.
Idylická tklivá a citová díla
Končí dobře. Příběhy z minulosti, současnost mu připadá příliš kutá. Humorná forma.
Zapadlí vlastenci – Do vesničky Pozdětína přichází učitelský mládenec (Karel Čermák), z chudé rodiny, nemohl dostudovat. Myslí, že se na něj místní budou dívat svrchu (je přivandrovalec a nic nemá). Postupně se zapojuje do vesnického života, vezme si neteř faráře (i přes nástrahy bohaté vdovy) a žijí spolu šťastně až do smrti.
Skleník – Satirická povídka, kus nábytku. Přistěhuje se mladá rodina, snaží se zapadnout, ale nemají skleník – maloměšťáci se na ně dívají skrz prsty. Rozhodnou se,že si ho také pořídí, rozjedou se do jiného města a zjistí, že už není moderní skleník, ale kredenc.
Pantáta Bezoušek – Vidí štěstí v pokojném životě v podhorské vesnici. Jeho syn ho pozve do Prahy. Veselé příhody. Svým humánním přístupem napravuje pokřivené mezilidské vztahy.
Odpudivé sobecké postavy
Žijí jen pro sebe. Do kontrastu staví nemajetné dobrosrdečné lidi. Starají se i o ostatní lidi.
Výminkáři – Cyklus povídek, mezilidské a mezigenerační vztahy. Nenávist v rodinách.
Západ – Devadesátiletý farář Kalous slouží farníkům. Českomoravská vrchovina. Veškeré naděje vkládá do synovce, chce mu farnost přenechat, ale církev nechce a posílá Kalouse pryč. To, že musí opustit místo, které má rád, vede k jeho smrti.
Tereza Nováková
Realistické povídky a romány z vesnického prostředí V Čech (Polička, Litomyšl…). Redigovala časopis Ženský svět. Popisovala prostředí česko-německého patriarchátu. Jejím synem byl Arne Novák.
Úlomky žuly
Maloměstský román – Téměř životopisné. Dcera K. H. Borovského, Zdeňka, se měla stát pokračovatelkou otce. Ona je ale obyčejná a chce klidný život. Nakonec se podřizuje národním zájmům.
Jan Jílek – Zjistí, že jeho předkové byli čeští bratři a trpěli pro víru. Změní svůj život – vážný, přemýšlivý. Stává se evangelíkem a je vězněn. Uteče do Německa, kde není pronásledován. Skutečný příběh.
Jiří Šmatlán – Tkadlec, hledá spravedlnost a boží pravdu. Nenachází ji v katolické ani jiné církvi. Obrací se tedy na pol. stranu – soc.dem.
Na Librově gruntě – Rychtář Jobek Libra. Zachycuje V Českou vesnici 19. stol (útlak, robota, daně).
Děti čistého živého – Po smrti nejstaršího syna vstupuje do sekty. Sektě se ale vůbec nic nedaří. Vůdce Kvapil se zabije.
Drašar – Tragický osud kněze za NO. Josef Václav Justin Michl. Chce pokračovat v Jungmanově tvorbě. Překáží mu církev, a tak tajně přestoupí k luteránům. Prozradí se to a je z církve vyobcován. Odstěhuje se, začíná nový a lepší život. Potom mu zemře manželka a další smutné osudy. On umírá v bídě a opuštěný.
Antal Stašek = Antonín Zeman
Podkrkonošsko. Poslanec za staročechy. Psal jen o tom, co slyšel.
Realistický. O nepoddajných lidech, kteří se dostávají do sporu s okolím. Zápas mezi Čechy a Němci.
Blouznivci našich hor – Soubor povídek. Poměry na českém venkově v 70. a 80. letech.
V temných vírech – Soc. román. Národnostní bída a konflikty.
O ševci Matouškovi a jeho přátelích – Rebelská povaha, nenáviděl vše, co bylo spojeno s vrchností. S ostatními lidmi šel 1848 na pomoc Praze. Před persekucí prchl do Německa.
Josef Holeček
Vychází z něj ruralismus.
Po 20-ti letech práce přeložil finský epos Kalevala.
Naši – Epopej o životě na jihočeském venkově. Sedlák Jan Kojan. Polovina 19. stol. 10 dílů, 12 svazků.
Karel Matěj Čapek Chod
Nepíše o venkově, ale o průmyslovém městě! Naturalismus. Působil i v Olomouci. Navazuje na francouzské naturalisty. Nenechává své hrdiny vláčet prostředím, jsou ovlivněny sexualitou, vymykající se prostředí, hrdinové na okraji společnosti. Jako první vnesl do literatury slang – pražský a také židovský žargon.
Kašpar Lén Mstitel – Zná muže, který znásilnil dceru jeho kolegy. Vezme spravedlnost do svých rukou a zabije ho. Ve druhé vypráví skoro úřední řečí o tom, jak se připravuje rozsudek nad vrahem, ale nikoho nezajímá, proč vraždil.
Turbína – Úpadek rodiny pražského průmyslníka, chudne. Vilík se rozhodne za půjčené peníze nechat zavést turbínu. Má to zachránit rodinu, nepodaří se.
Antonín Vondreje – Student (básník) se dostává na spol. žebříčku stále níže, chudne a ztratí práci. Na smrtelné posteli složí své nejlepší dílo a ožení se se svou milenkou. Podobá se postavě zbytečného člověka.
Jindrové – Otec a syn. Syn po návratu z války zjistí, že jeho milá čeká dítě s jeho otcem, ale vyrovná se ale s tím a odpustí jim.
Vilém Rozkoč – Stává se sochařem, ale časem při bohémském životě ztrácí svůj talent.
Řešany – Souvisí s předchozím románem. Povolán do války – legionář. Ale místo návratu do Prahy žije šťastně Řešanech (= Domažlice).
b) konvenční a historická próza
Konvenční – obecně přijatý, pro chudé, navazuje na knížky lidového čtení – sentimentální romány, nerealistické, o vyšší vrstvě – zkreslené, nepravdivé.
Alois Vojtěch Šmilovský
Povídky, hlavně historické. Oslavoval patriarchální vztahy a zabýval se lid. moudrostí.
Za ranních červánků – J. Dobrovský pobýval v J Čechách. Došel tam k přesvědčení, že český národ má zdravé jádro a že se zbaví závislosti.
Ignát Herman
U snědeného krámu – Martin Žemla, oběsí se.
Otec Kondelík a ženich Vejvara; Tchán Kondelík a zeť Vejvara – O typické české maloměstské společnosti.
Historická – Hodně čtenářů, velké tradice.
Josef Svátek
Z dějin vytáhl vzrušující situace. Rudolfínská a pobělohorská doba.
Majestát Rudolfa II.
Tajnosti pražské – Záhady, pověsti, pověry
Pád rodu Smiřických
Paměti katovské rodiny mydlářů
Václav Beneš Třebíčský
Záliba v husitství, perspektiva národa v tom, že bude bojovat za své češství.
V červáncích kalicha; V záři kalicha – Oslava Huse.
Trnová koruna – 30-ti letá válka. češi v cizích vojskách stáli proti jiným Čechům.
Královna Dagmar
Bludné duše – Josefínská doba, novodobí čeští kacíři, věřili, že si lidé budou rovni.
Zikmund Winter
Profesor dějepisu. Psychologicky prokreslené postavy.
Pražské obrázky – Povídkový soubor
Panečnice – Povídka
Rosina Sebranec – Povídka ze staroměstského prostředí
Mistr Kampanus – Pobělohorská doba. Jan Campanus Vodňanský brání univerzitu proti jezuitům. Předstírá přechod ke katolictví – ztratí přátele. Nezachrání ji, a tak se zabije.
Alois Jirásek
Historické povídky a romány. Jako první podepsal květnový manifest. Zvolen doživotním členem národního shromáždění.
Počátky nár. minulosti od dob mýtických
Staré pověsti české – Drží se kronik a pověstí mezi lidem. Od Čecha.
Doba husitská
Mezi proudy – Třídílné o Václavu IV
1. Dvojí dvůr – Spory mezi církví a panovníkem.
2. Syn ohnivcův – Vyostření sporu. Z pověření krále vypalovány šlechtické statky
3. Do tří hlasů – Těsně před husitstvím. Změna poměru hlasů na univerzitě.
Proti všem – Husitství, byli proti celé Evropě
Bratrstvo – Pohusitská doba, bratříci na Slovensku.
Doba pohusitská
Husitský král – Jiří z Poděbrad; 2 díly, nedokončené
V cizích službách – Bývalí husité se dali naverbovat do cizích armád.
Ze zlatého věku v Čechách – První Habsburkové, renesance
Doba pobělohorská
Skály – Na příbězích zemanské rodiny zachytil tragedii roku 1620.
Temno – Ovládnutí Čech jezuity, protireformace. Páter Goniáš x myslivec Machovec (schovával zakázané knihy).
Psohlavci – Chodsko v 17.století. Chodové po příchodu cizí šlechty museli hájit svá práva. Lomikar x Jan Sladký Kozina. Ilustroval Aleš.
Skaláci – Náchodsko, poslední velká selská bouře. Začíná NO.
Na dvoře vévodském – Společenský román. Rozmařilý život majitele, zbídačelý život chudých. Osvobození vidí v NO.
Doba NO
Jeho oblíbená doba.
F. L. Věk – 5-ti dílná epopej. Životní osudy dobrušského kupce. Z jeho syna se stává český vlastenec. Je zde vylíčen páter Vrba, Tyl. Až do r. 1816 (oficiálně dovoleno vyučovat na gymnáziích češtinu.
U nás – 4 dílné pokračování předchozího románu. Do r. 1848. Děj na čes. venkově. Kněz Havlovický.
Filozofská historie – Litomyšl, 40. léto 19. stol. Studentský život - revolučně naladěni, vznik národní gardy, táhnou na Prahu.
Z Čech až na konec světa – Přepsání Cesty pana Lva z Rozžmitálu od V. Š. z Bířkova.
Z mých pamětí – Zachycuje vše, co zažil. Dvoudílná.
Patří sem také Karolína Světlá (Vesnický román, Nemodlenec, Frantina, …). Viz. 13.
Karel Václav Reis
Po Karolíně Světlé nejtypičtější autor vesnických povídek a románů. Nechtěl být dáván dohromady s nějakým směrem. Hájil se ideou českosti a pravdy.
Realistický. Spory mezi generacemi. Vylíčení idilického života na venkově.
Lidé vysoce dobráčtí
Důvěřivý, plaší, stávají se oběťmi okolí, které je odstrkuje, osamělý a jejich život končí špatně.
Odstrčený – Mladý tělesně postižený muž Marian. Dokud žije jeho matka, je to dobré. Po její smrti obchází příbuzné a myslí se, že se o něj postarají. Po čase mu dávají najevo, že je obtěžuje a že si nemůžou dovolit se o něj starat. Když to pochopí, skočí do řeky a utopí se.
Kalibův zločin – Vojta Kaliba zdědí hospodářství. Ožení se s Karlou. Ta o něj moc nestojí, ale její matka má zálusk na majetek. Obě ho vydírají a ždímají, on je dobrák a snáší to. Když se ale dozví, že ho K. podvádí a jeho dítě není jeho, zabije ji. Je zároveň mstitel i oběť.
Stehle; Sirotek – Povídky v nichž jsou lidé přímo předurčeni stát se obětí.
O ztraceném ševci – Dvoudílný román. Je bláznivý a ustrašený, nejvíce se bojí své ženy. Chce propagovat češství, ale ona mu v tom brání a on ustupuje.
Pes – Po mnoha letech se objevuje v podhorské vesnici syn, který přijel z Prahy. Způsobí pozdvižení – nevl. matka si myslí, že něco chce, nebo že chce zůstat. Dává mu najevo, že nic nemají a cítí k němu nenávist. Otec je ušlápnutý a nebrání ho. Uvítá ho jen starý pes. Když se zjistí, že nic nechce, oddechnou si. Otec se stydí, že se nedokáže vzepřít.
Idylická tklivá a citová díla
Končí dobře. Příběhy z minulosti, současnost mu připadá příliš kutá. Humorná forma.
Zapadlí vlastenci – Do vesničky Pozdětína přichází učitelský mládenec (Karel Čermák), z chudé rodiny, nemohl dostudovat. Myslí, že se na něj místní budou dívat svrchu (je přivandrovalec a nic nemá). Postupně se zapojuje do vesnického života, vezme si neteř faráře (i přes nástrahy bohaté vdovy) a žijí spolu šťastně až do smrti.
Skleník – Satirická povídka, kus nábytku. Přistěhuje se mladá rodina, snaží se zapadnout, ale nemají skleník – maloměšťáci se na ně dívají skrz prsty. Rozhodnou se,že si ho také pořídí, rozjedou se do jiného města a zjistí, že už není moderní skleník, ale kredenc.
Pantáta Bezoušek – Vidí štěstí v pokojném životě v podhorské vesnici. Jeho syn ho pozve do Prahy. Veselé příhody. Svým humánním přístupem napravuje pokřivené mezilidské vztahy.
Odpudivé sobecké postavy
Žijí jen pro sebe. Do kontrastu staví nemajetné dobrosrdečné lidi. Starají se i o ostatní lidi.
Výminkáři – Cyklus povídek, mezilidské a mezigenerační vztahy. Nenávist v rodinách.
Západ – Devadesátiletý farář Kalous slouží farníkům. Českomoravská vrchovina. Veškeré naděje vkládá do synovce, chce mu farnost přenechat, ale církev nechce a posílá Kalouse pryč. To, že musí opustit místo, které má rád, vede k jeho smrti.
Tereza Nováková
Realistické povídky a romány z vesnického prostředí V Čech (Polička, Litomyšl…). Redigovala časopis Ženský svět. Popisovala prostředí česko-německého patriarchátu. Jejím synem byl Arne Novák.
Úlomky žuly
Maloměstský román – Téměř životopisné. Dcera K. H. Borovského, Zdeňka, se měla stát pokračovatelkou otce. Ona je ale obyčejná a chce klidný život. Nakonec se podřizuje národním zájmům.
Jan Jílek – Zjistí, že jeho předkové byli čeští bratři a trpěli pro víru. Změní svůj život – vážný, přemýšlivý. Stává se evangelíkem a je vězněn. Uteče do Německa, kde není pronásledován. Skutečný příběh.
Jiří Šmatlán – Tkadlec, hledá spravedlnost a boží pravdu. Nenachází ji v katolické ani jiné církvi. Obrací se tedy na pol. stranu – soc.dem.
Na Librově gruntě – Rychtář Jobek Libra. Zachycuje V Českou vesnici 19. stol (útlak, robota, daně).
Děti čistého živého – Po smrti nejstaršího syna vstupuje do sekty. Sektě se ale vůbec nic nedaří. Vůdce Kvapil se zabije.
Drašar – Tragický osud kněze za NO. Josef Václav Justin Michl. Chce pokračovat v Jungmanově tvorbě. Překáží mu církev, a tak tajně přestoupí k luteránům. Prozradí se to a je z církve vyobcován. Odstěhuje se, začíná nový a lepší život. Potom mu zemře manželka a další smutné osudy. On umírá v bídě a opuštěný.
Antal Stašek = Antonín Zeman
Podkrkonošsko. Poslanec za staročechy. Psal jen o tom, co slyšel.
Realistický. O nepoddajných lidech, kteří se dostávají do sporu s okolím. Zápas mezi Čechy a Němci.
Blouznivci našich hor – Soubor povídek. Poměry na českém venkově v 70. a 80. letech.
V temných vírech – Soc. román. Národnostní bída a konflikty.
O ševci Matouškovi a jeho přátelích – Rebelská povaha, nenáviděl vše, co bylo spojeno s vrchností. S ostatními lidmi šel 1848 na pomoc Praze. Před persekucí prchl do Německa.
Josef Holeček
Vychází z něj ruralismus.
Po 20-ti letech práce přeložil finský epos Kalevala.
Naši – Epopej o životě na jihočeském venkově. Sedlák Jan Kojan. Polovina 19. stol. 10 dílů, 12 svazků.
Karel Matěj Čapek Chod
Nepíše o venkově, ale o průmyslovém městě! Naturalismus. Působil i v Olomouci. Navazuje na francouzské naturalisty. Nenechává své hrdiny vláčet prostředím, jsou ovlivněny sexualitou, vymykající se prostředí, hrdinové na okraji společnosti. Jako první vnesl do literatury slang – pražský a také židovský žargon.
Kašpar Lén Mstitel – Zná muže, který znásilnil dceru jeho kolegy. Vezme spravedlnost do svých rukou a zabije ho. Ve druhé vypráví skoro úřední řečí o tom, jak se připravuje rozsudek nad vrahem, ale nikoho nezajímá, proč vraždil.
Turbína – Úpadek rodiny pražského průmyslníka, chudne. Vilík se rozhodne za půjčené peníze nechat zavést turbínu. Má to zachránit rodinu, nepodaří se.
Antonín Vondreje – Student (básník) se dostává na spol. žebříčku stále níže, chudne a ztratí práci. Na smrtelné posteli složí své nejlepší dílo a ožení se se svou milenkou. Podobá se postavě zbytečného člověka.
Jindrové – Otec a syn. Syn po návratu z války zjistí, že jeho milá čeká dítě s jeho otcem, ale vyrovná se ale s tím a odpustí jim.
Vilém Rozkoč – Stává se sochařem, ale časem při bohémském životě ztrácí svůj talent.
Řešany – Souvisí s předchozím románem. Povolán do války – legionář. Ale místo návratu do Prahy žije šťastně Řešanech (= Domažlice).
b) konvenční a historická próza
Konvenční – obecně přijatý, pro chudé, navazuje na knížky lidového čtení – sentimentální romány, nerealistické, o vyšší vrstvě – zkreslené, nepravdivé.
Alois Vojtěch Šmilovský
Povídky, hlavně historické. Oslavoval patriarchální vztahy a zabýval se lid. moudrostí.
Za ranních červánků – J. Dobrovský pobýval v J Čechách. Došel tam k přesvědčení, že český národ má zdravé jádro a že se zbaví závislosti.
Ignát Herman
U snědeného krámu – Martin Žemla, oběsí se.
Otec Kondelík a ženich Vejvara; Tchán Kondelík a zeť Vejvara – O typické české maloměstské společnosti.
Historická – Hodně čtenářů, velké tradice.
Josef Svátek
Z dějin vytáhl vzrušující situace. Rudolfínská a pobělohorská doba.
Majestát Rudolfa II.
Tajnosti pražské – Záhady, pověsti, pověry
Pád rodu Smiřických
Paměti katovské rodiny mydlářů
Václav Beneš Třebíčský
Záliba v husitství, perspektiva národa v tom, že bude bojovat za své češství.
V červáncích kalicha; V záři kalicha – Oslava Huse.
Trnová koruna – 30-ti letá válka. češi v cizích vojskách stáli proti jiným Čechům.
Královna Dagmar
Bludné duše – Josefínská doba, novodobí čeští kacíři, věřili, že si lidé budou rovni.
Zikmund Winter
Profesor dějepisu. Psychologicky prokreslené postavy.
Pražské obrázky – Povídkový soubor
Panečnice – Povídka
Rosina Sebranec – Povídka ze staroměstského prostředí
Mistr Kampanus – Pobělohorská doba. Jan Campanus Vodňanský brání univerzitu proti jezuitům. Předstírá přechod ke katolictví – ztratí přátele. Nezachrání ji, a tak se zabije.
Alois Jirásek
Historické povídky a romány. Jako první podepsal květnový manifest. Zvolen doživotním členem národního shromáždění.
Počátky nár. minulosti od dob mýtických
Staré pověsti české – Drží se kronik a pověstí mezi lidem. Od Čecha.
Doba husitská
Mezi proudy – Třídílné o Václavu IV
1. Dvojí dvůr – Spory mezi církví a panovníkem.
2. Syn ohnivcův – Vyostření sporu. Z pověření krále vypalovány šlechtické statky
3. Do tří hlasů – Těsně před husitstvím. Změna poměru hlasů na univerzitě.
Proti všem – Husitství, byli proti celé Evropě
Bratrstvo – Pohusitská doba, bratříci na Slovensku.
Doba pohusitská
Husitský král – Jiří z Poděbrad; 2 díly, nedokončené
V cizích službách – Bývalí husité se dali naverbovat do cizích armád.
Ze zlatého věku v Čechách – První Habsburkové, renesance
Doba pobělohorská
Skály – Na příbězích zemanské rodiny zachytil tragedii roku 1620.
Temno – Ovládnutí Čech jezuity, protireformace. Páter Goniáš x myslivec Machovec (schovával zakázané knihy).
Psohlavci – Chodsko v 17.století. Chodové po příchodu cizí šlechty museli hájit svá práva. Lomikar x Jan Sladký Kozina. Ilustroval Aleš.
Skaláci – Náchodsko, poslední velká selská bouře. Začíná NO.
Na dvoře vévodském – Společenský román. Rozmařilý život majitele, zbídačelý život chudých. Osvobození vidí v NO.
Doba NO
Jeho oblíbená doba.
F. L. Věk – 5-ti dílná epopej. Životní osudy dobrušského kupce. Z jeho syna se stává český vlastenec. Je zde vylíčen páter Vrba, Tyl. Až do r. 1816 (oficiálně dovoleno vyučovat na gymnáziích češtinu.
U nás – 4 dílné pokračování předchozího románu. Do r. 1848. Děj na čes. venkově. Kněz Havlovický.
Filozofská historie – Litomyšl, 40. léto 19. stol. Studentský život - revolučně naladěni, vznik národní gardy, táhnou na Prahu.
Z Čech až na konec světa – Přepsání Cesty pana Lva z Rozžmitálu od V. Š. z Bířkova.
Z mých pamětí – Zachycuje vše, co zažil. Dvoudílná.
13. Česká literatura po roce 1848
a) charakteristika doby
1848 – Vídeňské povstání – potlačeno. Alexandr Bach – ministerský předseda a ministr vnitra. Zavedl přísnou cenzuru (zákaz národních vlasteneckých časopisů)., posílena policie, zrušen parlament, rozehnán Kroměřížský sněm, opírá se o policejní a vojenskou složku.Roste moc katolické církve. V č. zemích zaniká žurnalistika.V Olomouc jedno z nejhorších R-U vězení – Vodní kasemata (vězněni Sabina a Frič). Bachův absolutismus trval do r. 1859.
1860 – František Josef I. vydal Říjnový diplom – povoluje se činnost jednotlivých národů. V 50. letech vychází čas. Lumír. 1853 – 1. vydání Kytice (povzbuzení čes. vlastenectví), 1855 – vydání Babičky, 1854 – propuštěn Frič.
1855 – vychází Lada Niola - 1. almanach (soubor textů různých lidí) – navazuje na Puškina, příběhy Friče, texty B. Němcové (pohádka o 12-ti měsíčcích), i mladá generace. Starší generace to pak odmítala. Navazovali na buřičský německý romantismus, a na ruský romantismus. Cenzura to povolila díky názvu. Litevský bohyně Morana (=Niola) měla dceru Ladu a tu poslala na svět jako utěšitelku národů a patronku Slovanů. Byl vydán na počest výročí narození B.N. Po něm následoval almanach Máj – 1858 (a další 1859,1860,1862). Největší podíl na tom měli Neruda a Hálek – májovci.Spolupracovali s nimi i K. Sabina, J. Barák, R. Mayer, A. Hejduk, K. Světlá. Jejich heslem bylo: bojovné vlastenectví, lidovost, realismus. První pochopili Máj – viděli v něm revoluční, odbojné dílo, které odsuzuje společnost. Navazovali na tuto revolučnost. Chtěli se připojit k evropskému proudu.Odpor starší společnosti – obviněni z kosmopolitismu (celosvětové, ne jeden národ.)
Od 1860 – uvolnění, zemřel Bach, vycházejí noviny, časopisy, spolky později pol. strany (Staročeši a Mladočeši). Rozvoj žurnalistiky, pohřeb Václava Hanky – vytvořil myšlenku vyšehradského hřbitova (slavín).
1861 – Hlahol – Pěvecký spolek. Velká autorita, zůčastnili se manifestací.
1862 – Sokol – Tělovýchovné zařízení – Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner, později vlastenecký rozměr. Chtěli národ vychovávat k tělesné a duševní kráse (jako v období antiky).
1862 – Svatobor – Umělecký spolek, původně měl hmotně podporovat české spisovatele, potom rozšířeno. Heslo: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj. Budovány pomníky na počest velikánů. V tomto století jejich členy byly Havel a Masaryk.
1863 – Umělecká beseda – spolek, který sdružoval spisovatele, hudebníky, výtvarníky, pak se z něj vytvořili další spolky.
Riegerův slovník naučný – Naše první encyklopedické dílo. Vycházel v letech 1859-1873 – 10 dílů a 2 díly dodatků.
Ottův slovník naučný – Druhý, náš nejrozsáhlejší.
b) generace májovců
Jan Neruda (1834-1891)
Narodil se a žil v Praze. Z velice chudé rodiny. Na Akademickém gymnáziu se seznámil s Hálkem a Pfleglem. šel na filosofii, živil se jako žurnalista. Autor čas. Obrazy života. Vydával čas. Vilímek. Byl hlavním redaktorem čas. Národní listy. Spolupracoval i s čas. Květy a Lumír. Rodina jeho první lásky (A. Holinová) byla významná v kultuře. Díky tomu se seznámil s Hankou, Němcovou, Erbenem. Platonická láska ke K. Světlé.
Hřbitovní kvítí – Jeho první sbírka. Básně plné smutku, melancholie, nepovzbuzovali, pesimistické, soc. otázky, zklamání životem. Kritika, lidé to nepřijali.
Knihy veršů – Výbor z desetileté tvorby, epické básně, sociální balady, 3 oddíly.
1. Knihy veršů výpravných
2. Knihy veršů lyrických a smíšených
3. Knihy veršů časových a příležitostných.
Písně kosmické – Básnická bomba, jiný pohled na svět – člověk zahleděn do kosmu, melodické básně. Vztahy, které panují ve vesmíru převádí na vztahy, které panují na Zemi. Vlastenecké cítění, obrovský ohlas.
Balady a romance – Lidová poezie, mnohostrannost života, mýty, balady, humorné i vážné motivy. Náměty ze 3 okruhů – obecné lidské vztahy (Dětská balada), české motivy (Romance o Karlu IV.), látky biblické a legendární – aktualizované na české prostředí (Balada tříkrálová).
Prosté motivy – Kontrastuje s předchozí, lyrický protějšek, přírodní lyrika, obraz lásky se propojuje s 4 ročními obdobími – jaro (zrození lásky), léto (láska vrcholí), podzim (vytrácí se), zima (láska umírá).
Zpěvy páteční – Posmrtně vydáno Vrchlickým.
Byl nadšen českým divadlem. Pokoušel se napsat hru pro Prozatímní divadlo – 5 veseloher, tragédie, neměli ohlas. Povýšil fejeton na samostatný umělecký žánr. Otiskoval zejména v Národních listech. Přes 200 povídek a fejetonů. Podepisoval se štírkem, později . Cestopisné črty, vysílán do celé Evropy, Orient. V Národních listech uveřejňoval osobnosti z oblasti kultury (kriticky zhodnotil osobnost, osobní údaje, nakreslil obrázek).
Studie, krátké a kratší a Žerty, hravé i dravé – Soubory těchto cestopisných črtů a povídek. Vyšli jako Obrazy z ciziny.
Arabesky – Kratší humoristické i vážné příběhy, soc. povídky, aktuální v té době.
Povídky malostranské (1878) – Vrací se do doby svého dospívání, 13 povídek nestejného zaměření a délky.
Vítězslav Hálek
Je srovnáván s Nerudou, ale měl mnohem šťastnější život. Dostatek financí, výhodně i šťastně se oženil. Redaktor Národních listů, spoluvydavatel Máje.
Večerní písně – Jeho první sbírka, vyšla společně s Hřbitovním kvítím, ale měla daleko větší úspěch, protože nebyla pesimistická. Milostná lyrika, přírodní prvky, probouzí vlastenecké cítění národa.
Pohádky naší vesnice – Epické básně, forma balady, romance nebo polopohádky, ovlivněn Erbenem. Příběhy lidí z českého venkova, oblíbená postava frajtra Kaliny.
V přírodě – Třídílná básnická sbírka, vychází z Rousseauova učení. Návrat k přírodě.
Muzikantská Liduška – Jedno z nejznámějších děl naší literatury. Rozsáhlá povídka o mladé dívce, která se proti své vůli vdá kvůli penězům a zblázní se.
Na statku a v chaloupce – Povídka, sociální ladění.
Pod dutým stromem – Jako předchozí povídka.
Na vejminku – Spory v rodině.
Divadelní hry
Autor 6 divadelních her – romantika, svoboda, spravedlnost:
Carevič Alexej; Záviš z Falkštejna
Král Vukašín – Území Jugoslávie, premiéra při otevření Prozatímního divadla (1862).
Karolína Světlá = Johanna Rottová
Ovlivněna franc. romantismem. Ve Světlé pod Ještědem nalezla nový svět, obdivovala prostý lid. Viděla problémy v národnostních vztazích (Češi x Němci). Představitelka ženské emancipované společnosti. Kvůli těžké oční chorobě nemohla psát a svá díla diktovala ošetřovatelce.
Pražská tvorba
Dvojí probuzení – Povídka uveřejněná v Máji, rozpor mezi láskou a povinností.
První Češka – Mladá dívka z dobré rodiny s prosadí svatbu s chudým vlastencem (Vojtěch).
Na úsvitě – Deník ze života v pražských salonech.
Historické romány
Poslední paní Hlohovská
Zvonečková královna
Černý Petříček – Povídka, psychologická studie, milenci Stázička a František.
Venkovská tvorba
Hubička – Povídka, zaujala Krásnohorskou i Smetanu
Kresby z Ještědí - Přišla do rozumu – Dívka dobrého původu se vdá kvůli penězům, protože zchudla a z vděčnosti se do něj zamiluje,
Vesnická román – Ovdovělá rychtářka Jirošová, zamiluje se do Antoše, ten pak ale zjistí, že je sobecká a zamiluje se do Sylvy.
Kříž z potoka – Evička se provdá na statek (Štěpán), čistou láskou chce zlomit kletbu jeho rodu, ale zamiluje se do jeho bratra Ambrože.
Kantůrčice – Otík Mrákota se ve městě dostane na scestí, pomáhá mu Enefa (=Kantůrčice) čistou a nezištnou láskou.
Frantina – Rozpor mezi láskou a společností. Rychtářka zabije svého milého, protože zjistí, že je vůdcem bandy, která ohrožuje vesnici, umírá.
Nemodlenec – Dalena se zamiluje do bezvěrce (Michal), který opovrhuje vším i Bohem.
Literárně-vědecké bádání
Upomínky – O rodině kde vyrůstala
Z literárního soukromí – Vylíčeny počátky generace májovců.
Adolf Heyduk
Objevil nový svět v malackách na Slovensku. Cikáni – svobodní, impulsivní, živelní.
Cikánské melodie – Později se staly součástí sbírky Básně. Jednoduché básně na volný život cikánů. Většina zhudebněna.
Cimbál a hůsle – Citové vyznání slovenskému národu na poč. sbližování Čechů a Slováků.
V zátiší
Hořec a srdečník – Jihočeská krajina, tíživý rod. život.
Václav Šolc
V Sobotce
Prvosenky – Národní a soc. motivy
Rudolf Meyer
Psal melancholickou poesii, vyjadřující milostný smutek a soc. křivdy.
V poledne – Sociální balada
Gustaf Pfleger Moravský
Propagoval své moravství. Živil se jako novinář. Nebyl typický májovec, pouze s nimi sympatizoval. Zakladatel městského sociálního románu.
Cypřiše a Dumky – Básnické sbírky naplněné bolestí, sentimentální o nenaplněné lásce.
Pan Vyšinský – Veršovaný román, romantický – Vyšší spol. vrstvy, zbytečný člověk. Básník, který svůj život naplňuje tím, že se trýzní a sní o zašlých časech.
Telegram – Jednoaktovka, situační komedie o záměně osob při předávání telegramu.
Ztracená život – Román, vychovatel v šlechtické rodině, ztrácí iluze, že vyšší společnost je mravnější, než chudí.
Z malého světa – Sociální román o skutečném životě dělníků, tvrdá dřina za málo peněz. Končí nerealisticky – z vůdce povstání se vyklube odložený hraběcí syn, který zdědí továrnu, přidá dělníkům a bratří se s nimi.
Paní Fabrikantová – Nerozlučné manželství se dostane do krize a žena ji řeší sebevraždou.
c) Ruchovci
Spolek Ruch založili pražští studenti 21.10.1865. Zdůrazňovali vlastenectví, Vydali vlastní almanach Ruch – 16.5.1868 (další 1870 a 1873). Redaktorem byl Josef Václav Sládek.
Orientovali se na vlastenectví a slovanskou ideu, viděli oporu v Rusku, chtěli se oprostit od všeho rakouského, zdůrazňovali husitství. Zdravé jádro národa nacházeli na českém venkově, který si idealizovali. Chtěli budovat národ a záměrně se odvraceli od ostatní Evropy. Sympatizovali s nimi V. B. Třebíčský, A. Jirásek a J. Holeček.
Svatopluk Čech
Jedna z nejvýznamnějších osobností ruchovců. Vystudoval práva a živil se jako novinář – redaktor čas. Květy. Hodně cestoval.
Husita na Baltu – Rozsáhlá báseň, základ almanachu Ruch. Mrtví hejtman na Břehu Baltu.
Adamité – Sekta v husitství, nic nechtěli vlastnit, chodili nazí. Básnická skladba, do jejich čela staví Mojžíše – symbol svobody
Evropa – Rozsáhlá alegorická poema, Evropou nazývá loď, která odváží francouzské revolucionáře do otroctví. Překonají i bouři. Revolucionáři se vzbouří (anarchisté x skupinka demokratů), zničí loď. Vyjadřuje nebezpečí revoluce – schopná zničit celý svět.
Slávie – Alegorická poema. Název lodi, na niž plují představitelé slovanských národů, šarvátky mezi sousedícími národy.
Václav z Michalovic – Rozsáhlá básnická sbírka. Česká minulost. Synu šlechtice Bohuslava z Michalovic (1 z 27 popravených) zabrán majetek. Je dán na výchovu do jezuitské rodiny, vychováván proti čes. duchu. Když se dozví, kdo je, vzbouří se proti jezuitům a raději se zabije, než by byl s nimi.
Dagmar – Historický optimistický epos. Dcera Přemyslovců, která se stala dánskou královnou. Idealizuje ji, zosobňuje vlastnosti, které by měli mít Slované.
Žižka – Epická báseň. Jan Rokycana promlouvá o Žižkovi a k Čechům, aby byli jednotní.
Roháč na Sioně – Veršované vlastenecké drama.
Ve stínu lípy – Veršované příběhy o českém venkově. Nejdůležitější půda.
Lešetínský kovář – Provokující básnická skladba, nesměla vyjít, silně vyjádřen prvek češství. Venkovský život v Čechách – zasahuje do něj průmyslová revoluce, národnostní konflikty. Starý kovář zjistí, že vesnický majetek skupuje něm. obchodník, chce i jeho kovárnu, ale kovář se mu postaví.
Václav Živsa – Epos z venkovského prostředí, idylický život. Psán časomírou
Sekáči – Básnická skladba, soc. tématika – Jaká je dřina sekat obilí kosou. Mohli by nastat vzpoury, pokud se nezmění podmínky.
Sociální poezie
Jitřní písně – Národ. a soc. svoboda.
Nové písně – Dělník jako hrdina budoucnosti
Písně otroka – Český národ popisován jako zotročená. Odpor proti rakušáctví.
Broučkiády
Hlavní postava Matěj Brouček. Rád navštěvoval pražské hospůdky, po několika sklenicích měl různé představy.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – L. Janáček, opera.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Nejslavnější, ocitl se v době husitských válek.
Matěj Brouček na výstavě – Neměl už takový úspěch.
Jestřáb kontra Hrdlička – Novela. Hrdlička (panský správce, fin. potíže, bázlivý) x Jestřáb (lichvář, věděl, že dostane jeho majetek, kvůli nesplnitelnosti termínu).
Eliška Krásnohorská = Alžběta Pechová
Světlá ji přivedla k české emancipaci, spolupracovala s Vojtěchem Náprstkem, pracovala v čas. Ženevské listy, organizátorka Ženského výrobního spolku, stojí u zrodu 1. dívčího gymnázia Minerva (1890). Kritiky v časopise Osvěta. Hájila principy ideálního realismu – spojení tvůrčí metody realistické, morální a národně výchovné. Literatura se musí vyhýbat všemu nepěknému.
Překlady : Boris Godunov, Pan Tedeáš, Childe Haroldova pouť.
Cykly dívčích románů – Vycházela z německé romantické literatury. Hlavní postavy Svéhlavička, Célinka.
Z máje žití – Básnická sbírka, lyrická poezie, inspirovaná Hálkem. Motivy radosti a přírody.
Ze Šumavy – Oslava šumavské přírody, vlastenecké motivy, život chudých lidí.
K slovanskému lidu – Básn. sbírka inspirovaná životem balkánských Slovanů, boje s Turky.
Operní libreta
Lejla, Děti, Tábor a Blaník – Z. Fibich
Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola – B. Smetana
d) lumírovci
Název podle čas. Lumír (od pol. 19.st). V 2. pol. 19. st. se časopisu ujal Sládek – nový směr. Sládek zdůrazňoval prvek tvořící individuality – autor by neměl nic opisovat, měl by mít svým čtenářům co říct. Navazují na generaci májovců. Snaží se české literatuře otevřít brány do Evropy, aby se vlastenectví rozvinulo i v Z Evropě. Překlady ze Z literatury. Ruchovci je nazvali kosmopolity.
Josef Václav Sládek
Byl v Americe, redaktor místních novin, do Čech posílá reportáže. Překlady: Mickiewicz, Lermontov, Byron, Longfellow (Píseň o Hiawatě – stará indiánská legenda). Přeložil 33 Shakespearových her.
Básně – Vyjadřuje žal nad smrtí jeho ženy.
Na hrobech indiánských – Intimní básně, osudy Indiánů – chovají se k ním hůře než Rakušané k porobeným národům.
Jiskry na moři – Vlastenecká lyrika, intimní i epické básně. Vzniká v době, kdy se dal k ruchovcům – oslava života venkovského lidu
Je proti nám, kdo není s námi – Vlastenecká lyrika i epika
Světlou stopou; Na prahu ráje; Ze života; Sluncem a stínem – Básn. sbírky, vlastenecká a soc. epika. Každý život končí smrtí a lidé by si to měli uvědomovat. Vše se stále opakuje.
Selské písně – Přiřadil k ním ještě jeden cyklus České znělky – Základem všeho dobrého je život na venkově, obraz pracujícího rolníka.
České písně – Politická a vlastenecká poezie. Aby bránili národní svobodu.
Léthé a jiné básně – Medituje o smrti.
Pro děti
Zakladatel moderní poezie pro děti.
Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky
Jaroslav Vrchlický = Emil Frída
Vědec, dramatik, básník, kritik. Ovlivněn Gogolem, Lermontovem a hlavně Hugem. Kloní se k májovcům, pak se přičleňuje k lumírovcům. Mozková příhoda. V r. 1895 se proti němu postavila Česká moderna a obvinila ho z kosmopolitismu. Těžce to nesl. Obrovské množství básní, div. her, recenzí a článků. Do všech básní vkládá erotický náboj. Překlady: Faust, Božská komedie, Květy zla, Stébla trávy.
Z hlubin – Básn. sbírka, pesimistická, vliv Hřbitovního kvítí a R. Meyera.
Sny o štěstí – Oslava přírody, mládí, lásky.
Rok na jihu – Reflexivní poezie, inspirace ročním pobytem v Itálii.
Zlomky epopeje
Cyklus básnických sbírek.
Duch a svět – Vstupní kniha, ozřejmuje, co chce napsat
Mýty I., II. – Zpracovává naše i cizí legendární náměty.
Sfinx – Sociální a vlastenecká poezie. Nejznámější báseň Hymna Lazarova – Lazar prochází dějinami a hledá spravedlnost, nepovede se mu to, naposledy byla spravedlnost v Antice.
Selské balady – Epický příběh. Boj sedláků za svobodu. Spolupráce s Jiráskem.
Zlomky epopeje
Nové zlomky epopeje Dědictví Tanalovo – Antické motivy. Touha po ideálech.
Bar Kochba – Žid, postavil se do čela v boji proti Římanům. Ztroskotalo to, protože se mu nepodařilo sjednotit židy.
Dojmy a rozmary – Lyrická
Pouť k Eldorádu – Milostná, radostná poezie
Jak táhla mračna – Líčí své životní problémy; co prožil.
Hudba v duši – Umělecké věci, krásno.
Tercina –Básnický útvar, který zavedl do Češtiny.
Ritornel – Tříveršové lyrické sloky
Gazel – Nový typ poezie, který zavedl. Z islámských zemí, dvouveršový 5-15 slok, začalo se používat označení ĺ art pour ĺ art – Upřednostňuje formu.
Hudba v duši; Moje sonáta; Sonety samotáře; Nové sonety samotáře; Poslední sonety samotáře – Používá tento nová typ poezie.
Okna v bouři, Skvrny na slunci, Žamberské zvony – Pocity smutku
Fin de siecle – Špatné, chmurné nálady.
Strom života – Inspirován W. Whitmanem a jeho sbírkou Stébla trávy.
Damoklův meč – Předtucha smrti. Vydáno posmrtně.
Drama
Chtěl vytvořit něco jako Zlomky epopeje, ale drama.
Hippodamie –Antická témata, hudba Z. Fibicha. Melodram (spojuje drama s hudbou). Trilogie – Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie.
Midasovy uši; Smrt Odyssea; Pomsta Catullova – Trágédie
Soud lásky – komedie, postava F. Petrarky.
Drahomíra – Jeho 1. hra v ND.
Bratři; Knížata – Boje Přemyslovců a Vršovců
Rabínská moudrost – Komedie, Rudolfínská doba
Exulanti – Pobělohorská doba
Noc na Karlštejně – Nejznámější veselohra.
Julius Zeyer
Zpočátku příznivec, později odpůrce Vrchlického. Nesmiřitelný v otázkách národní cti – vzor pro nastupující modernu. Zajímal se o staré věci. Český novoromantický spisovatel.
Ondřej Černyšev – na dvoře Kateřiny Veliké. Hrdina má rysy autora – pasivní, přesvědčen o osudu, neschopen postavit se okolnostem.
Obnovené obrazy
Díla v nichž zpracovává cizokrajné látky a oživuje tajemnou atmosféru života v minulosti. Epické zpracování lyricky.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Středověká Francie
Jan Maria Plojhar – Hrdina rysy autora, z bohaté rodiny, trpí českou malostí. Bojuje s Němcem, který se hanlivě vyjádřil o českém národě. Je raněn a léčí se v Itálii. Tam se zamiluje do ošetřovatelky a spolu umřou.
Dům U tonoucí hvězdy – Vrchol jeho beznaděje a skepse. český student medicíny se dostane do pařížské okrajové čtvrti. Zaujme ho tam jeden dům a začne si o něm vymýšlet příběhy. Seznámí se s jeho obyvateli a dům si pojmenuje. V jednom patře bydlí Slovák, kterému dá jméno Daniel Rojko. Zdá se divný, věnuje se okultním vědám. Umírá, aniž by našel nějakou oporu – tone jako ten dům.
Tři legendy o krucifixu – Legendární námět. Tři části:
1. Inultus – Pobělohorská doba. Sochařka v Praze hledá model utrpení Krista. Najde žebráka, ale na tom utrpení jí něco chybí, tak ho zabije.
2. El Christo de la Luz – Stará legenda ze Španělska, český katolická moderna
3. Samko pták – Slovenský námět. Samko je prostý člověk. Má bídný život plný utrpení, ale žije volně a čeká, že se bude mít dobře po smrti.
Vyšehrad – 5 částí. Epická skladba, nejtypičtější dílo obnovených obrazů, příběhy v nichž vítězí česká hrdost, psáno blankversem.
Čechův příchod – Navazuje na Vyšehrad
Karolínská epopeja – Karel Veliký, parafráze na skupinu rytířů, která ho doprovázela, oživení rytířských ctností.
Divadelní hry
Historický námět. Psal pro ND.
Libušin Hněv; Šárka; Neklan
Radúz a Mahulena – Básnická pohádka, zhudebněna Sukem. Psána blankversem, podtatranská krajina. Mahulena vysvobodí Radúze ze zlé kletby.
1848 – Vídeňské povstání – potlačeno. Alexandr Bach – ministerský předseda a ministr vnitra. Zavedl přísnou cenzuru (zákaz národních vlasteneckých časopisů)., posílena policie, zrušen parlament, rozehnán Kroměřížský sněm, opírá se o policejní a vojenskou složku.Roste moc katolické církve. V č. zemích zaniká žurnalistika.V Olomouc jedno z nejhorších R-U vězení – Vodní kasemata (vězněni Sabina a Frič). Bachův absolutismus trval do r. 1859.
1860 – František Josef I. vydal Říjnový diplom – povoluje se činnost jednotlivých národů. V 50. letech vychází čas. Lumír. 1853 – 1. vydání Kytice (povzbuzení čes. vlastenectví), 1855 – vydání Babičky, 1854 – propuštěn Frič.
1855 – vychází Lada Niola - 1. almanach (soubor textů různých lidí) – navazuje na Puškina, příběhy Friče, texty B. Němcové (pohádka o 12-ti měsíčcích), i mladá generace. Starší generace to pak odmítala. Navazovali na buřičský německý romantismus, a na ruský romantismus. Cenzura to povolila díky názvu. Litevský bohyně Morana (=Niola) měla dceru Ladu a tu poslala na svět jako utěšitelku národů a patronku Slovanů. Byl vydán na počest výročí narození B.N. Po něm následoval almanach Máj – 1858 (a další 1859,1860,1862). Největší podíl na tom měli Neruda a Hálek – májovci.Spolupracovali s nimi i K. Sabina, J. Barák, R. Mayer, A. Hejduk, K. Světlá. Jejich heslem bylo: bojovné vlastenectví, lidovost, realismus. První pochopili Máj – viděli v něm revoluční, odbojné dílo, které odsuzuje společnost. Navazovali na tuto revolučnost. Chtěli se připojit k evropskému proudu.Odpor starší společnosti – obviněni z kosmopolitismu (celosvětové, ne jeden národ.)
Od 1860 – uvolnění, zemřel Bach, vycházejí noviny, časopisy, spolky později pol. strany (Staročeši a Mladočeši). Rozvoj žurnalistiky, pohřeb Václava Hanky – vytvořil myšlenku vyšehradského hřbitova (slavín).
1861 – Hlahol – Pěvecký spolek. Velká autorita, zůčastnili se manifestací.
1862 – Sokol – Tělovýchovné zařízení – Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner, později vlastenecký rozměr. Chtěli národ vychovávat k tělesné a duševní kráse (jako v období antiky).
1862 – Svatobor – Umělecký spolek, původně měl hmotně podporovat české spisovatele, potom rozšířeno. Heslo: Pomáhej, osvěcuj, pamatuj. Budovány pomníky na počest velikánů. V tomto století jejich členy byly Havel a Masaryk.
1863 – Umělecká beseda – spolek, který sdružoval spisovatele, hudebníky, výtvarníky, pak se z něj vytvořili další spolky.
Riegerův slovník naučný – Naše první encyklopedické dílo. Vycházel v letech 1859-1873 – 10 dílů a 2 díly dodatků.
Ottův slovník naučný – Druhý, náš nejrozsáhlejší.
b) generace májovců
Jan Neruda (1834-1891)
Narodil se a žil v Praze. Z velice chudé rodiny. Na Akademickém gymnáziu se seznámil s Hálkem a Pfleglem. šel na filosofii, živil se jako žurnalista. Autor čas. Obrazy života. Vydával čas. Vilímek. Byl hlavním redaktorem čas. Národní listy. Spolupracoval i s čas. Květy a Lumír. Rodina jeho první lásky (A. Holinová) byla významná v kultuře. Díky tomu se seznámil s Hankou, Němcovou, Erbenem. Platonická láska ke K. Světlé.
Hřbitovní kvítí – Jeho první sbírka. Básně plné smutku, melancholie, nepovzbuzovali, pesimistické, soc. otázky, zklamání životem. Kritika, lidé to nepřijali.
Knihy veršů – Výbor z desetileté tvorby, epické básně, sociální balady, 3 oddíly.
1. Knihy veršů výpravných
2. Knihy veršů lyrických a smíšených
3. Knihy veršů časových a příležitostných.
Písně kosmické – Básnická bomba, jiný pohled na svět – člověk zahleděn do kosmu, melodické básně. Vztahy, které panují ve vesmíru převádí na vztahy, které panují na Zemi. Vlastenecké cítění, obrovský ohlas.
Balady a romance – Lidová poezie, mnohostrannost života, mýty, balady, humorné i vážné motivy. Náměty ze 3 okruhů – obecné lidské vztahy (Dětská balada), české motivy (Romance o Karlu IV.), látky biblické a legendární – aktualizované na české prostředí (Balada tříkrálová).
Prosté motivy – Kontrastuje s předchozí, lyrický protějšek, přírodní lyrika, obraz lásky se propojuje s 4 ročními obdobími – jaro (zrození lásky), léto (láska vrcholí), podzim (vytrácí se), zima (láska umírá).
Zpěvy páteční – Posmrtně vydáno Vrchlickým.
Byl nadšen českým divadlem. Pokoušel se napsat hru pro Prozatímní divadlo – 5 veseloher, tragédie, neměli ohlas. Povýšil fejeton na samostatný umělecký žánr. Otiskoval zejména v Národních listech. Přes 200 povídek a fejetonů. Podepisoval se štírkem, později . Cestopisné črty, vysílán do celé Evropy, Orient. V Národních listech uveřejňoval osobnosti z oblasti kultury (kriticky zhodnotil osobnost, osobní údaje, nakreslil obrázek).
Studie, krátké a kratší a Žerty, hravé i dravé – Soubory těchto cestopisných črtů a povídek. Vyšli jako Obrazy z ciziny.
Arabesky – Kratší humoristické i vážné příběhy, soc. povídky, aktuální v té době.
Povídky malostranské (1878) – Vrací se do doby svého dospívání, 13 povídek nestejného zaměření a délky.
Vítězslav Hálek
Je srovnáván s Nerudou, ale měl mnohem šťastnější život. Dostatek financí, výhodně i šťastně se oženil. Redaktor Národních listů, spoluvydavatel Máje.
Večerní písně – Jeho první sbírka, vyšla společně s Hřbitovním kvítím, ale měla daleko větší úspěch, protože nebyla pesimistická. Milostná lyrika, přírodní prvky, probouzí vlastenecké cítění národa.
Pohádky naší vesnice – Epické básně, forma balady, romance nebo polopohádky, ovlivněn Erbenem. Příběhy lidí z českého venkova, oblíbená postava frajtra Kaliny.
V přírodě – Třídílná básnická sbírka, vychází z Rousseauova učení. Návrat k přírodě.
Muzikantská Liduška – Jedno z nejznámějších děl naší literatury. Rozsáhlá povídka o mladé dívce, která se proti své vůli vdá kvůli penězům a zblázní se.
Na statku a v chaloupce – Povídka, sociální ladění.
Pod dutým stromem – Jako předchozí povídka.
Na vejminku – Spory v rodině.
Divadelní hry
Autor 6 divadelních her – romantika, svoboda, spravedlnost:
Carevič Alexej; Záviš z Falkštejna
Král Vukašín – Území Jugoslávie, premiéra při otevření Prozatímního divadla (1862).
Karolína Světlá = Johanna Rottová
Ovlivněna franc. romantismem. Ve Světlé pod Ještědem nalezla nový svět, obdivovala prostý lid. Viděla problémy v národnostních vztazích (Češi x Němci). Představitelka ženské emancipované společnosti. Kvůli těžké oční chorobě nemohla psát a svá díla diktovala ošetřovatelce.
Pražská tvorba
Dvojí probuzení – Povídka uveřejněná v Máji, rozpor mezi láskou a povinností.
První Češka – Mladá dívka z dobré rodiny s prosadí svatbu s chudým vlastencem (Vojtěch).
Na úsvitě – Deník ze života v pražských salonech.
Historické romány
Poslední paní Hlohovská
Zvonečková královna
Černý Petříček – Povídka, psychologická studie, milenci Stázička a František.
Venkovská tvorba
Hubička – Povídka, zaujala Krásnohorskou i Smetanu
Kresby z Ještědí - Přišla do rozumu – Dívka dobrého původu se vdá kvůli penězům, protože zchudla a z vděčnosti se do něj zamiluje,
Vesnická román – Ovdovělá rychtářka Jirošová, zamiluje se do Antoše, ten pak ale zjistí, že je sobecká a zamiluje se do Sylvy.
Kříž z potoka – Evička se provdá na statek (Štěpán), čistou láskou chce zlomit kletbu jeho rodu, ale zamiluje se do jeho bratra Ambrože.
Kantůrčice – Otík Mrákota se ve městě dostane na scestí, pomáhá mu Enefa (=Kantůrčice) čistou a nezištnou láskou.
Frantina – Rozpor mezi láskou a společností. Rychtářka zabije svého milého, protože zjistí, že je vůdcem bandy, která ohrožuje vesnici, umírá.
Nemodlenec – Dalena se zamiluje do bezvěrce (Michal), který opovrhuje vším i Bohem.
Literárně-vědecké bádání
Upomínky – O rodině kde vyrůstala
Z literárního soukromí – Vylíčeny počátky generace májovců.
Adolf Heyduk
Objevil nový svět v malackách na Slovensku. Cikáni – svobodní, impulsivní, živelní.
Cikánské melodie – Později se staly součástí sbírky Básně. Jednoduché básně na volný život cikánů. Většina zhudebněna.
Cimbál a hůsle – Citové vyznání slovenskému národu na poč. sbližování Čechů a Slováků.
V zátiší
Hořec a srdečník – Jihočeská krajina, tíživý rod. život.
Václav Šolc
V Sobotce
Prvosenky – Národní a soc. motivy
Rudolf Meyer
Psal melancholickou poesii, vyjadřující milostný smutek a soc. křivdy.
V poledne – Sociální balada
Gustaf Pfleger Moravský
Propagoval své moravství. Živil se jako novinář. Nebyl typický májovec, pouze s nimi sympatizoval. Zakladatel městského sociálního románu.
Cypřiše a Dumky – Básnické sbírky naplněné bolestí, sentimentální o nenaplněné lásce.
Pan Vyšinský – Veršovaný román, romantický – Vyšší spol. vrstvy, zbytečný člověk. Básník, který svůj život naplňuje tím, že se trýzní a sní o zašlých časech.
Telegram – Jednoaktovka, situační komedie o záměně osob při předávání telegramu.
Ztracená život – Román, vychovatel v šlechtické rodině, ztrácí iluze, že vyšší společnost je mravnější, než chudí.
Z malého světa – Sociální román o skutečném životě dělníků, tvrdá dřina za málo peněz. Končí nerealisticky – z vůdce povstání se vyklube odložený hraběcí syn, který zdědí továrnu, přidá dělníkům a bratří se s nimi.
Paní Fabrikantová – Nerozlučné manželství se dostane do krize a žena ji řeší sebevraždou.
c) Ruchovci
Spolek Ruch založili pražští studenti 21.10.1865. Zdůrazňovali vlastenectví, Vydali vlastní almanach Ruch – 16.5.1868 (další 1870 a 1873). Redaktorem byl Josef Václav Sládek.
Orientovali se na vlastenectví a slovanskou ideu, viděli oporu v Rusku, chtěli se oprostit od všeho rakouského, zdůrazňovali husitství. Zdravé jádro národa nacházeli na českém venkově, který si idealizovali. Chtěli budovat národ a záměrně se odvraceli od ostatní Evropy. Sympatizovali s nimi V. B. Třebíčský, A. Jirásek a J. Holeček.
Svatopluk Čech
Jedna z nejvýznamnějších osobností ruchovců. Vystudoval práva a živil se jako novinář – redaktor čas. Květy. Hodně cestoval.
Husita na Baltu – Rozsáhlá báseň, základ almanachu Ruch. Mrtví hejtman na Břehu Baltu.
Adamité – Sekta v husitství, nic nechtěli vlastnit, chodili nazí. Básnická skladba, do jejich čela staví Mojžíše – symbol svobody
Evropa – Rozsáhlá alegorická poema, Evropou nazývá loď, která odváží francouzské revolucionáře do otroctví. Překonají i bouři. Revolucionáři se vzbouří (anarchisté x skupinka demokratů), zničí loď. Vyjadřuje nebezpečí revoluce – schopná zničit celý svět.
Slávie – Alegorická poema. Název lodi, na niž plují představitelé slovanských národů, šarvátky mezi sousedícími národy.
Václav z Michalovic – Rozsáhlá básnická sbírka. Česká minulost. Synu šlechtice Bohuslava z Michalovic (1 z 27 popravených) zabrán majetek. Je dán na výchovu do jezuitské rodiny, vychováván proti čes. duchu. Když se dozví, kdo je, vzbouří se proti jezuitům a raději se zabije, než by byl s nimi.
Dagmar – Historický optimistický epos. Dcera Přemyslovců, která se stala dánskou královnou. Idealizuje ji, zosobňuje vlastnosti, které by měli mít Slované.
Žižka – Epická báseň. Jan Rokycana promlouvá o Žižkovi a k Čechům, aby byli jednotní.
Roháč na Sioně – Veršované vlastenecké drama.
Ve stínu lípy – Veršované příběhy o českém venkově. Nejdůležitější půda.
Lešetínský kovář – Provokující básnická skladba, nesměla vyjít, silně vyjádřen prvek češství. Venkovský život v Čechách – zasahuje do něj průmyslová revoluce, národnostní konflikty. Starý kovář zjistí, že vesnický majetek skupuje něm. obchodník, chce i jeho kovárnu, ale kovář se mu postaví.
Václav Živsa – Epos z venkovského prostředí, idylický život. Psán časomírou
Sekáči – Básnická skladba, soc. tématika – Jaká je dřina sekat obilí kosou. Mohli by nastat vzpoury, pokud se nezmění podmínky.
Sociální poezie
Jitřní písně – Národ. a soc. svoboda.
Nové písně – Dělník jako hrdina budoucnosti
Písně otroka – Český národ popisován jako zotročená. Odpor proti rakušáctví.
Broučkiády
Hlavní postava Matěj Brouček. Rád navštěvoval pražské hospůdky, po několika sklenicích měl různé představy.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – L. Janáček, opera.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Nejslavnější, ocitl se v době husitských válek.
Matěj Brouček na výstavě – Neměl už takový úspěch.
Jestřáb kontra Hrdlička – Novela. Hrdlička (panský správce, fin. potíže, bázlivý) x Jestřáb (lichvář, věděl, že dostane jeho majetek, kvůli nesplnitelnosti termínu).
Eliška Krásnohorská = Alžběta Pechová
Světlá ji přivedla k české emancipaci, spolupracovala s Vojtěchem Náprstkem, pracovala v čas. Ženevské listy, organizátorka Ženského výrobního spolku, stojí u zrodu 1. dívčího gymnázia Minerva (1890). Kritiky v časopise Osvěta. Hájila principy ideálního realismu – spojení tvůrčí metody realistické, morální a národně výchovné. Literatura se musí vyhýbat všemu nepěknému.
Překlady : Boris Godunov, Pan Tedeáš, Childe Haroldova pouť.
Cykly dívčích románů – Vycházela z německé romantické literatury. Hlavní postavy Svéhlavička, Célinka.
Z máje žití – Básnická sbírka, lyrická poezie, inspirovaná Hálkem. Motivy radosti a přírody.
Ze Šumavy – Oslava šumavské přírody, vlastenecké motivy, život chudých lidí.
K slovanskému lidu – Básn. sbírka inspirovaná životem balkánských Slovanů, boje s Turky.
Operní libreta
Lejla, Děti, Tábor a Blaník – Z. Fibich
Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola – B. Smetana
d) lumírovci
Název podle čas. Lumír (od pol. 19.st). V 2. pol. 19. st. se časopisu ujal Sládek – nový směr. Sládek zdůrazňoval prvek tvořící individuality – autor by neměl nic opisovat, měl by mít svým čtenářům co říct. Navazují na generaci májovců. Snaží se české literatuře otevřít brány do Evropy, aby se vlastenectví rozvinulo i v Z Evropě. Překlady ze Z literatury. Ruchovci je nazvali kosmopolity.
Josef Václav Sládek
Byl v Americe, redaktor místních novin, do Čech posílá reportáže. Překlady: Mickiewicz, Lermontov, Byron, Longfellow (Píseň o Hiawatě – stará indiánská legenda). Přeložil 33 Shakespearových her.
Básně – Vyjadřuje žal nad smrtí jeho ženy.
Na hrobech indiánských – Intimní básně, osudy Indiánů – chovají se k ním hůře než Rakušané k porobeným národům.
Jiskry na moři – Vlastenecká lyrika, intimní i epické básně. Vzniká v době, kdy se dal k ruchovcům – oslava života venkovského lidu
Je proti nám, kdo není s námi – Vlastenecká lyrika i epika
Světlou stopou; Na prahu ráje; Ze života; Sluncem a stínem – Básn. sbírky, vlastenecká a soc. epika. Každý život končí smrtí a lidé by si to měli uvědomovat. Vše se stále opakuje.
Selské písně – Přiřadil k ním ještě jeden cyklus České znělky – Základem všeho dobrého je život na venkově, obraz pracujícího rolníka.
České písně – Politická a vlastenecká poezie. Aby bránili národní svobodu.
Léthé a jiné básně – Medituje o smrti.
Pro děti
Zakladatel moderní poezie pro děti.
Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky
Jaroslav Vrchlický = Emil Frída
Vědec, dramatik, básník, kritik. Ovlivněn Gogolem, Lermontovem a hlavně Hugem. Kloní se k májovcům, pak se přičleňuje k lumírovcům. Mozková příhoda. V r. 1895 se proti němu postavila Česká moderna a obvinila ho z kosmopolitismu. Těžce to nesl. Obrovské množství básní, div. her, recenzí a článků. Do všech básní vkládá erotický náboj. Překlady: Faust, Božská komedie, Květy zla, Stébla trávy.
Z hlubin – Básn. sbírka, pesimistická, vliv Hřbitovního kvítí a R. Meyera.
Sny o štěstí – Oslava přírody, mládí, lásky.
Rok na jihu – Reflexivní poezie, inspirace ročním pobytem v Itálii.
Zlomky epopeje
Cyklus básnických sbírek.
Duch a svět – Vstupní kniha, ozřejmuje, co chce napsat
Mýty I., II. – Zpracovává naše i cizí legendární náměty.
Sfinx – Sociální a vlastenecká poezie. Nejznámější báseň Hymna Lazarova – Lazar prochází dějinami a hledá spravedlnost, nepovede se mu to, naposledy byla spravedlnost v Antice.
Selské balady – Epický příběh. Boj sedláků za svobodu. Spolupráce s Jiráskem.
Zlomky epopeje
Nové zlomky epopeje Dědictví Tanalovo – Antické motivy. Touha po ideálech.
Bar Kochba – Žid, postavil se do čela v boji proti Římanům. Ztroskotalo to, protože se mu nepodařilo sjednotit židy.
Dojmy a rozmary – Lyrická
Pouť k Eldorádu – Milostná, radostná poezie
Jak táhla mračna – Líčí své životní problémy; co prožil.
Hudba v duši – Umělecké věci, krásno.
Tercina –Básnický útvar, který zavedl do Češtiny.
Ritornel – Tříveršové lyrické sloky
Gazel – Nový typ poezie, který zavedl. Z islámských zemí, dvouveršový 5-15 slok, začalo se používat označení ĺ art pour ĺ art – Upřednostňuje formu.
Hudba v duši; Moje sonáta; Sonety samotáře; Nové sonety samotáře; Poslední sonety samotáře – Používá tento nová typ poezie.
Okna v bouři, Skvrny na slunci, Žamberské zvony – Pocity smutku
Fin de siecle – Špatné, chmurné nálady.
Strom života – Inspirován W. Whitmanem a jeho sbírkou Stébla trávy.
Damoklův meč – Předtucha smrti. Vydáno posmrtně.
Drama
Chtěl vytvořit něco jako Zlomky epopeje, ale drama.
Hippodamie –Antická témata, hudba Z. Fibicha. Melodram (spojuje drama s hudbou). Trilogie – Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie.
Midasovy uši; Smrt Odyssea; Pomsta Catullova – Trágédie
Soud lásky – komedie, postava F. Petrarky.
Drahomíra – Jeho 1. hra v ND.
Bratři; Knížata – Boje Přemyslovců a Vršovců
Rabínská moudrost – Komedie, Rudolfínská doba
Exulanti – Pobělohorská doba
Noc na Karlštejně – Nejznámější veselohra.
Julius Zeyer
Zpočátku příznivec, později odpůrce Vrchlického. Nesmiřitelný v otázkách národní cti – vzor pro nastupující modernu. Zajímal se o staré věci. Český novoromantický spisovatel.
Ondřej Černyšev – na dvoře Kateřiny Veliké. Hrdina má rysy autora – pasivní, přesvědčen o osudu, neschopen postavit se okolnostem.
Obnovené obrazy
Díla v nichž zpracovává cizokrajné látky a oživuje tajemnou atmosféru života v minulosti. Epické zpracování lyricky.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Středověká Francie
Jan Maria Plojhar – Hrdina rysy autora, z bohaté rodiny, trpí českou malostí. Bojuje s Němcem, který se hanlivě vyjádřil o českém národě. Je raněn a léčí se v Itálii. Tam se zamiluje do ošetřovatelky a spolu umřou.
Dům U tonoucí hvězdy – Vrchol jeho beznaděje a skepse. český student medicíny se dostane do pařížské okrajové čtvrti. Zaujme ho tam jeden dům a začne si o něm vymýšlet příběhy. Seznámí se s jeho obyvateli a dům si pojmenuje. V jednom patře bydlí Slovák, kterému dá jméno Daniel Rojko. Zdá se divný, věnuje se okultním vědám. Umírá, aniž by našel nějakou oporu – tone jako ten dům.
Tři legendy o krucifixu – Legendární námět. Tři části:
1. Inultus – Pobělohorská doba. Sochařka v Praze hledá model utrpení Krista. Najde žebráka, ale na tom utrpení jí něco chybí, tak ho zabije.
2. El Christo de la Luz – Stará legenda ze Španělska, český katolická moderna
3. Samko pták – Slovenský námět. Samko je prostý člověk. Má bídný život plný utrpení, ale žije volně a čeká, že se bude mít dobře po smrti.
Vyšehrad – 5 částí. Epická skladba, nejtypičtější dílo obnovených obrazů, příběhy v nichž vítězí česká hrdost, psáno blankversem.
Čechův příchod – Navazuje na Vyšehrad
Karolínská epopeja – Karel Veliký, parafráze na skupinu rytířů, která ho doprovázela, oživení rytířských ctností.
Divadelní hry
Historický námět. Psal pro ND.
Libušin Hněv; Šárka; Neklan
Radúz a Mahulena – Básnická pohádka, zhudebněna Sukem. Psána blankversem, podtatranská krajina. Mahulena vysvobodí Radúze ze zlé kletby.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)