• slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam; jednotka slovní zásoby (lexikální jednotka, lexém), v každém slově se spojuje stránka zvuková a významová
▫ pojmenovávají skutečnost - židle, jehlan (podst. jm., příd. jm., slovesa atd.)
▫ poukazují na skutečnost - tenhle, já (zájmena)
▫ vyjadřují pocity, výzvy, napodobují zvuky - brr, haló, haf (citoslovce)
▫ vyskytují se v gramatických konstrukcích - a, ale, nad, ať (spojky, předložky, částice)
▫ označují konkrétní a jedinečné skutečnosti (nemají obecný význam) - Eva, Novák, Labe (vlastní jména)
- pojmenování:
▫ jednoslovná - řeka, krychle
▫ víceslovná = sousloví - šicí stroj, základní škola
▫ odborné názvy = termíny - kočka domácí, kyselina sírová
▫ frazeologické spojení = frazémy - pro nic za nic, lev salónů, I mistr tesař se utne.
(pořekadla, pranostiky, rčení, přísloví)
VÝZNAM SLOVA
a) slovní = lexikální (věcný) - označuje určitý jev skutečnosti, tj. význam, který má slovo samo o sobě, uvedeno ve slovníku (lovec = člověk, který loví zvěř)
b) mluvnický = gramatický - nabývá ho až po spojení s jinými slovy ve větě, je vymezen mluvnickou stavbou jazyka, vyjadřuje různé mluvnické kategorie (lovec, lovit - různé slovní druhy; lovec, lovci - různé číslo, pád; lovec, lovení - různý jmenný rod apod.)
- rozlišujeme slova:
▫ lexikální - mají jen význam slovní, nedají se časovat ani skloňovat (citoslovce, částice)
▫ lexikálně gramatická, plnovýznamová - význam slovní i gramatický (podst. jm., příd. jm., zájm., čísl., slovesa)
▫ gramatická - vyjadřují větné vztahy (předložky, spojky, částice, pomocná slovesa)
- další význam slov:
▫ symbolický - slon = neohrabanost, pírko = lehkost, tyčka = hubenost
▫ slovotvorný - mají ho slova odvozená (pomocí předpon a přípon; přelet, počítačový) a složená (ropovod)
- pojmenování:
▫ značkové - je jen jakoby značkou označované věci; slova kořenná (ruka, železo, letět) a slovotvorně „neprůhledná“ (motyka); nemají slovotvorný význam
▫ popisné - svým slovotvorným významem jakoby popisuje označovaný jev (běžec, umyvadlo, lékárna)
SLOŽKY VÝZNAMU SLOVA
a) rozsah významu slova = souhrn jednotlivých předmětů a jevů , které se do pojmenování zahrnují (rostlina - strom, květina, obilí…)
b) obsah významu slova = souhrn všech podstatných a významových rysů, které musíme uvést, když chceme vysvětlit význam slova (lípa - má určité listy, dřevo, květ…)
- čím větší rozsah, tím menší obsah a naopak
rostlina – strom – lípa – lípa srdčitá
SLOHOVÉ ZABARVENÍ SLOV
a) slova slohově zabarvená - citově zabarvená, poetismy (luna, vesna), termíny, historismy, archaismy, slang,
- použitelná jen v některém nebo některých funkčních stylech
b) slova slohově neutrální - použitelná ve všech funkčních stylech
VÝZNAMOVÉ VZTAHY MEZI SLOVY
▫ souřadná - na stejné úrovni (pstruh - štika - lín, jablko - hruška - švestka)
▫ nadřazená - nejširší, nejobecnější pojem (ryba, ovoce)
▫ podřazená - významově přednější (pstruh, jablko)
▫ jednoznačná - zelený, mládež, termíny - skalpel, kyslík, vlastní jména - Praha, citoslovce - mňau
▫ mnohoznačná - většina slov má význam:
a) primární (základní) - oko (orgán), kohoutek (malý kohout)
b) sekundární (odvozený) - oko (v síti, pytlácké aj.), kohoutek (uzávěr vodovodu, mechanismus u zbraně, luční květina, nejvyšší místo v lopatkové oblasti savců)
SLOVA VÝZNAMOVĚ BLÍZKÁ
- mají podobný, ne však úplně stejný význam
- průhledný - průsvitný (průsvitné sklo není průhledné)
- ostýchavý - nesmělý (člověk – synonymní, ale pokus – pouze nesmělý)
ZMĚNY SLOVNÍHO VÝZNAMU
a) zužování významu (specializace) - slovo mělo původně širší rozsah, postupné zužování významu (dobytek - původně jakákoli kořist, nyní zvířata; nábytek - jakákoli získaná věc (cokoli nabytého), nyní zařízení bytu; palec - dříve jakýkoli prst, nyní jen ten jeden)
b) rozšiřování významu (generalizace) - zvětšování rozsahu , používání podřazeného slova pro celou skupinu (limonáda - původně jen citrónová, dnes jakákoli ovocná šťáva; zápas - původně jen řeckořímský, dnes jakékoli střetnutí)
c) přenášení pojmenování - přenesený význam
▫ metafora - na základě vnější podobnosti (oko - pův. smysl. orgán, - oko na polévce, punčoše, apod.; totéž: ucho, hřeben,…), druhem metafory je i personifikace - zosobnění
▫ metonymie - na základě vnitřní souvislosti (hlídka - pův. děj, skutečnost hlídání, - hlídající osoby), druhem metonymie je i synekdocha - část pojmenovává celek (tři neděle = týdny; rodná střecha,…)
d) změny v hodnocení
▫ zhoršování - chlap (pův. neurozený muž, dnes hanlivé)
▫ zlepšování - znamenitý (pův. velký, nyní významný, slavný)
▫ zeslabování (eufemismus) - být v náladě (opilý), korpulentní (tlustý)
▫ zesilování (dysfemismus) - chcípl (zemřel)
▫ nadsázka (hyperbola) - moře slz, čekám věčně, hrozně krásné
▫ popření protikladu - to není pravda (= lež), nemohu nepřiznat, není to nesnadné
▫ ironie (opačný význam) - To je ale chytrák!
▫ kakofemismus (hrubé slovo jako mazlivé) - Ty mrško! Darebáku jeden!
Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek
Žádné komentáře:
Okomentovat