Jaroslav Seifert

jeden z nejvýznamnějších básníků české literatury, roku 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu za své celoživotní dílo. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium. Stal se žurnalistou a působil jako redaktor v různých novinách. Seifertova tvorba představuje několik programových vln meziválečné avantgardy. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s proudem proletářské poezie (Město v slzách, Samá láska). Představuje si svět bez bídy a nenávisti, vyjadřuje soucit s chudými. Po tomto období přichází poetistická tvorba, kterou representují sbírky Na vlnách T.S.F, Slavík zpívá špatně. Během 30. lét se Seifertova tvorba nese v duchu intimní poezie. Seifert se soustředí na prosté věci a všední skutečnosti, vzpomíná na uplynulé dětství a mládí. Verše jsou melodické a zpěvné. Tuto linii tvorby představují např. sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny ... Na tento proud poezie navazují i sbírky reagující na mnichovské události a na ohrožení své země, kde se vrací do minulosti a historie (Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most). Josef Seifert vytvořil v české poezii jedinečný typ poezie, která dosahuje světové úrovně. Vyznačuje se zpěvností, přirozeností a nádherným jazykem.