Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

IMAGINATIVNÍ PRÓZA
Autoři píšící tuto prózu spíše než na realistické podání příběhu dbají na jeho poutavost a bohatě čerpají z fantazie.

Vladislav Vančura (1891 - 1942)
Spolu s J. Čepem je považován za největšího básníka české prózy.
Narodil se v Háji u Opavy, Vystudoval medicínu na UK v Praze, ale lékařskou práci vykonával jen krátce (se svojí ženou, která byla také lékařka), protože se věnoval psaní. Byl prvním předsedou Devětsilu, do roku 1929 členem KSČ. Za stanného práva zatčen a zastřelen.
Dílo: Povídkový soubor Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1924) - ovlivněn avantgardní poetikou Devětsilu - krátké, hravé prózy.
Pekař Jan Marhoul (1924). Marhoul - člověk s dobrým srdcem, který ostatním pomáhá a nemyslí na sebe, dává lidem jídlo na dluh a sám zkrachuje. Stává se dělníkem ve vlastní pekárně. Vančura tím kritizuje společnost, která touží jen po zisku a ve které se hodní lidé jako je Marhoul neuplatní - proletářské ideály.
Proletářský román Pole orná a válečná (1925) - o příslušnících starého šlechtického rodu, kteří zde představují kapitalistický svět, který je odsouzen k zániku, protože se počínají časy dělníků.
Humoreska Rozmarné léto (1926) je ovlivněna poetismem. Děj se odehrává během tří dnů na malém městě Krokovy Vary. Antonín Důra vlastní se svou podezřívavou a pomlouvačnou manželkou Kateřinou lázně, ale počasí koupání nepřeje a tak si zde povídá „o ničem“ se svými přáteli - kanovníkem (= kněz, kterému přísluší vykonávat slavnostnější bohoslužby) Rochem a majorem Hugem. Poklidný život městečka naruší příjezd potulného kouzelníka a provazolezce Arnoštka a jeho krásní pomocnice Anny, protože všichni tři výše zmiňovaní přátelé se snaží Annu si potupně po tři noci namluvit, Kateřina se urazí a odstěhuje se k Arnoštkovi. Všichni jsou však neúspěšní, Kateřina se vrací domů a Arnoštek s Annou odjíždějí. V Krokových Varech nastane opět klid.
Vančura v humoresce odhaluje pokrytectví, maloměšťáctví, nudu a stereotyp. Po stránce jazykové se jedná o spojení spisovné češtiny s knižními výrazy (přechodníky, infinitivy na -ti) a humornými prostředky, které působí komicky.
Poslední soud (1929) - podobně jako později Ivan Olbracht využil i Vančura reálií z civilizací téměř nedotčení Podkarpatské Rusi.

Žádné komentáře:

Okomentovat