Evropské baroko. Česká literatura doby pobělohorské
17. století
- období válek (třicetiletá) a nejistot, nerovnoměrnost a protikladnost vývoje v Evropě, proto pocity marnosti, pomíjivosti pozemského světa a podobně.
- Růst autority katolické církve a absolutistické moci panovníka
- rekatolizace
Znaky: - v architektuře: mohutnost, chaos, nabubřelost, jsem všude…
- nedůvěra v rozum, absolutizace víry
- nečistá víra v boha nevědí čemu věřit, víra katolická proto musela upoutat pozornost, překvapit, strhnout lidi zase k sobě.. snaha o zahlcení člověka proto tolik ozdob a všeho okolo
- rozdíl oproti gotice – člověk měl za sebou renesanci – byl dále v poznání proto musela církev lidi ohromovat , musela jim nabídnout, co ještě neviděli
- odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
- mysticismus, duchovnost (pravda je člověku zjevena)
- naturalistická konkrétnost ( pocit bezmoci, utrpení, bolesti)
- monumentalita – snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka
- zásada kontrastu – dramatičnost (např. krutý ďábel x milostivý bůh, zlo x dobro, chudoba člověka x nádhera chrámů, hrůzy válek x nadpozemský ráj)
V literatuře – aktualizace typických středověkých žánrů, legenda, duchovní píseň, epos, tratát,
reflexivní lyrika, užití obraznosti, alegorie symbolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat