Kabaret:jako nová forma zábavy zrodil se na počátku 20. století v podobě nevázaného, rozpustilého sledu scének, parodických proslovů, drobných sólových i dialogických výstupů, šansonových a kupletových textů, chytlavých melodií i recitace. Základní kostrou jednotlivých kabaretních představení byly autorské jed-noaktové hry, na jejichž tvorbě se podílela většina účinkujících, v době krátce po skončení Velké války samoz-řejmě ovlivněných levicovým revolučním pnutím, anarchistickými či přímo anarchokomunistickými tendencemi. Takto se po roce 1918 realizovala skupina tvůrců kolem Revoluční scény v sále pražského hotelu Adria, sdru-žená kolem osobností Emila Artura Longena (1888-1936), Egona Ervina Kische, Jaroslava Haška a Antonína Macka. Tato scéna byla ostře vyhraněná, spjatá s ovzduším předválečné bohémy, inspirovaná anarchistickými tendencemi, aktuálně reagovala na valící se politické události i každodennost první republiky, dokonce v drama-tizacích Kischových reportáží a ve snaze držet krok s rodícím se filmovým uměním. Druhé vyhraněné kabaret-ní centrum, možná vytříbenější, umělecky náročnější představovala skupina kolem Jiřího Červeného
(1887 - 1962), Eduarda Basse, Josefa Macha, Otakara Hanuše, Rudolfa Jílovského, kteří po desetiletí amatérské-ho působení zakotvili v roce 1918 na scéně pražského hotelu Central pod osvědčenou značkou kabaretu Červená sedma.
Žádné komentáře:
Okomentovat