– Filosofie 19. století
positivismus
- světonázorové, gnozeologické a metodologické stanovisko, případně způsob myšlení, který vychází z „bezprostředně daného“, tj. ze smyslově vnímatelných povrchových jevů přírodních a společenských procesů nebo z existujících myšlenkových abstrakcí
- je kriticky zaměřen proti metafyzice a idealisticky a spiritualisticky orientovaným filosofiím
- positivismus je nejsilnější filozofický proud v rámci scientismu. Vznikl v polovině 19. století, i když uplatnění našel až ve století 20.
- za zakladatele se považuje Auguste Comte a dalšími představiteli jsou David Hume, John Stuart Mill či Herbert Spencer, na tento směr navázal později novopositivismus, který reprezentují Ludwig Wittgenstein či Bernard Russell
- positivismus vychází z materialismu, opírá se o empirismus, zdůrazňuje scientismus
- uznává pozitivní vědění (dokázané, nezpochybnitelné), pojmy staví na základě ověřených faktů, podobnosti a zákonitosti na základě posloupnosti
- vyžaduje od každé vědy, aby vycházela nejen z faktů jako smyslově vnímatelných skutečností, ale aby se soustředila na jejich zjišťování a spojování prostřednictvím zákonů
- dále positivismus odmítá ontologii a hypotézy, základní filozofické problémy, staví na faktech a jejich klasifikaci i praktickém využití, to znamená, že chce zbavit filozofii toho, co ji dělá filosofií a udělat z ní metodologii věd – úkolem je tedy shrnovat a systematizovat výsledky vědy
- ze stanovisek positivismu jako vědecké, střízlivě věcné, popisné filosofie vychází mimo novopositivismu také např. pragmatismus, fikcionalismus, empiriokriticismus nebo kondicionalismus
Žádné komentáře:
Okomentovat