- styl sdělovacích prostředků (novin, časopisů, rozhlasu, televize) + veřejných řečnických projevů (soudní řeč, kázání, proslov aj.)
- nejrychleji se vyvíjející styl
- funkce: informační (rychlé, objektivní, globální informace – příjemce si udělá názor), vzdělávací, získávací a přesvědčovací (ovlivňuje veřejné mínění ), zábavná
- projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená
- publicistické projevy určeny široké veřejnosti
- požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost, působivost, originalita, přesvědčivost, výrazová úspornost
- jazyk: spisovný, a to knižní i hovorový a ne zcela spisovný; specifické vyjadřování (osobitost novináře), přesnost a jednoznačnost, neotřelost, někdy humor, satira, ironie; publicismy (obraty používané jen v publicistice), odstavcový háček (poslední slova odstavce logicky souvisejí s počátkem následujícího)
- automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu (např. soud byl odročen, pachatel byl dopaden…); automatizace výrazů často vede k frázovitosti
- fráze = stereotypně užívané obraty, zmechanizovaná slovní spojení a otřelé obraty; soubor frází = frazeologie
- aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře a oživení textu
- způsoby aktualizace:
▫ ve spisovném textu se užívají výrazy z jiné stylové roviny (např. hovorové – tatrováci, lidové frazeologické obraty, výrazy knižní, zastaralé), dávají se do uvozovek
▫ užívají se slova v nezvyklých spojeních
▫ obměňují se frazeologická spojení
▫ kontrast
▫ slovní hříčky
▫ obrazné vyjadřování
▫ aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek
- opakovaná aktualizace se časem mění v automatizaci
- titulky: snaha zaujmout, stručné, výstižné, naznačují obsah, obvykle jednočlenné věty, důležitost grafické stránky (podtitulek, apod.)
- popisky: doprovod k vizuálními materiálu – stručné v présentu
- autoři novinových článků – novináři
- předpoklady novináře: všestranné vzdělání, spolehlivost, IQ, odhodlání, zdvořilost, etika, čestnost, přesnost, pracovitost, pohotovost, ověřování faktů, schopnost napsat text v krátké době bez dlouhé přípravy, nezaujatost, nestrannost, životní energie
- slohové útvary:
▫ informační, zpravodajské (zpráva, oznámení, inzerát, komuniké, referát, reportáž aj.)
▫ analytické, úvahové (úvodník, komentář, úvahové články, polemika, kritika, recenze, pamflet)
▫ beletristické – prvky uměleckého stylu (fejeton, sloupek, glosa, umělecká reportáž, črta, soudnička, causerie)
▫ v dialogizované podobě (interview apod.)
• zpráva:
- informace o veřejné události, která se již stala, její obsah je minulostí
- často spojena s hodnocením
- stručnost, heslovitost a grafická úprava
- důležité údaje: název akce, místo konání, časová informace (datum, hodina), obsah akce (téma)
• oznámení:
- informace o veřejné události, k níž teprve dojde, připravuje se, uskuteční se v budoucnu
- často osahuje výzvu k účasti
- stručnost, heslovitost a grafická úprava
- důležité údaje: název akce, místo konání, časová informace (datum, hodina), obsah akce (téma)
- oznámení v tištěné podobě = pozvánka
• inzerce, reklama:
- speciální druh oznámení v novinách, časopisech, televizi
- cíl: nabídka (koupě, prodej, zaměstnání, seznámení); upoutat, zaujmout, motivovat
- požadavek: maximální stručnost + působivost
- potřebné údaje: kdo, co, kde, kdy, proč
- jazyk: vždy spisovný, pozor na srozumitelnost zkratek
- grafické prostředky: typ, čitelnost, barva, výraznost, odlišnost písma
• referát:
- informuje o aktuálním dění, o průběhu jednání, akce, sportovní akce atd.
- podrobnější zpráva – informuje, hodnotí, přesvědčuje, získává, informuje
- jazyk: běžně známé výrazy, hodnotící výrazy
- ústní referát: mluvená podoba češtiny, jednodušší větná stavba, snaha o kontakt s posluchači (oslovení, i během referátu), autorský plurál (skromnosti), naznačení tématu a jeho stavby v úvodu, pečlivá výslovnost, řečnická působivost, vhodné tempo řeči
• reportáž:
- smíšený útvar s prvky odbornými uměleckými
- informuje o zajímavých místech, provozech na základě přímého pozorování a styku s lidmi, a to zajímavým způsobem
- cíl: názorná představa prostředí, události Þ „přímý přenos“ (dokumentární přesnost)
- požadavek: očité svědectví autora, pozorovatelský talent; živé, zajímavé vylíčení skutečné události
- jazyk: publicistické prostředky (působivost, zaujetí, názornost, zajímavost), expresivní aktualizované výrazy, obrazná vyjádření, konkrétnost, v závěru pointa
- shodné rysy se zprávou, referátem (informovanost, věcnost) a s fejetonem (působivost, názornost)
- slovní zásoba: přirovnání, opakování slov, oslovení, stylově zabarvená slova, kontrasty, metafory, hyperboly
- syntax: jednoduché věty, prostá souvětí, krátké věty, často neslovesné, vytýkání opisem („Nezapomene ten, kdo zažil…“), různé druhy vět
• úvodník:
- obsahuje hlavní téma, nejdůležitější informaci obvykle celospolečenského významu + rozbor a vyvození závěrečného hodnocení, oficiální stanovisko Þ v úvodu novin (1. strana), výrazný titulek
- jazyk: mírně využito živých jazykových prostředků, např. řečnické otázky, kontrasty, hromadění synonym, souřadně spojované výrazy (výčet)
- použití 1.osoby množného čísla
- styl celkově klidný, oficiální
• článek:
- delší útvar, podstatou je zpráva nebo komentář – někdy povaha kritické úvahy
- cíl: informovat, vzbudit pozornost, zájem, přesvědčit
- objektivnost
• komentář:
- druh novinového článku, v němž autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá určité stanovisko k nějakému problému Þ osobní styl novináře, umění nesouhlasu, argumentace
- jazyk: pestrý, citově zabarvený styl; subjektivní ráz
- působivé a účinné jazykové prostředky
- větná stavba: věty zvolací, tázací, rozkazovací (naléhavost, působivost), řečnické otázky
• kritika:
- úvaha, která především hodnotí, posuzuje
- cíl: zjistit klady a nedostatky posuzovaného jevu, najít cestu k nápravě
- požadavky: objektivní posouzení skutečnosti, věcnost, pravdivost, ohled na obecný zájem
- kompozice: postup od konkrétních faktů, zobecnění poučení; využití analýzy (rozbor podstaty hodnoceného jevu)
- jazyk: hodnotící výrazy, někdy ironie, sarkasmus; vyjádření citového vztahu k posuzovanému jevu (obrazné, přenesené výrazy)
- syntax: věty zvolací, přací, tázací, řečnické otázky, výzvový infinitiv, kontrasty Þ působivost a přesvědčivost
• recenze:
- hodnocení vědeckého nebo uměleckého díla, zvl. nově vydaného, převaha informativních prvků nad kritikou
- cíl: pomoci čtenáři (orientace v literatuře), autorovi (dosažení vysoké umělecké úrovně díla), společnosti (rozvoj kultury)
- požadavky: objektivnost, argumentace + subjektivní názor, dojem kritika; osobní nezaujatost, široký kulturní a společenský rozhled
• fejeton:
- útvar publicistického a uměleckého stylu
- drobná zajímavá aktuální témata všedního dne, denního života v novém světle
- menší prozaický útvar, v novinách „pod čarou“
- zpracován zábavným lehčím tónem (ironický nebo humorný; Neruda: Kam s ním?); i fejetony vážné (Neruda: Jazyk český)
- cíl: vtipně a duchaplně upozornit na zajímavou věc nebo kritizovat veřejný jev, vyvolání okamžité reakce, odezvy Þ snaha věc napravit
- znaky: přítomnost úvahy – aktuálnost; stanoviska autora a jeho osobní zaujetí + konkrétní údaje a fakta, humor, komika, originalita
- jazyk: přístupný styl, vtipné formulace, neotřelé, komické spojování slov, neobvyklost spojeních spojení (nadsázka, obraznost, fantazie); hovorové prostředky, slova významově blízká (k zpřesnění, zesílení vyjádření), citově zabarvená slova, rčení, ironie, satira, působivý titul
- syntax: převaha jednoduchých vět, souvětí slučovací, z vedlejších vět převažují přívlastkové, paralelní řazení slov i vět
• sloupek:
- vtipná časová úvaha v jednom sloupci; vytříbený styl, kurzíva, na 1. straně novin
- původně ve 20.a 30. letech v Lidových novinách (Čapek, Poláček, Bass)
• glosa:
- krátká kritická poznámka k událostem a názorům
• kurzíva:
- novinářská aktualizující nebo zábavná stať, tištěná kurzívou
• causerie [kózrí]:
- vtipná novinářská úvaha o problému
- lehčí tón, duchaplnost, aktuálnost, zábavnost, často forma rozmluvy (Neruda, Machar, Čapek)
• črty:
- bez dramatické zápletky, výjevy ze života
• interwiev:
- písemně zpracované sdělení formou rozhovoru (dialogu) se známou nebo významnou osobností
- podstata: stručné otázky novináře a odpovědi tázané osoby; plynulá návaznost, výstižnost, zajímavost, aktuální tematika, společensky důležitá i zajímavá pro čtenáře
- kompozice: 1. Úvod – představení osobnosti, uvedení do situace
2. Vlastní rozhovor – otázky a odpovědi
3. Závěr – shrnutí, rozloučení
- jazyk: věcné a konkrétní otázky, vtipné odpovědi, přirozené nenásilné vyjadřování, spisovný jazyk (ne knižní prostředky), vhodnost hovorových prostředků, citově zabarvená slova (osobní zaujetí)
- větná stavba: jednoduché, ne příliš dlouhé věty, řečnické otázky, věty jednočlenné jmenné, nedokončené výpovědi (váhání)
Žádné komentáře:
Okomentovat