- národní jazyk - 1 ze základních znaků národa, historický jev- vyvíjí se společně s vývojem společnosti a lidské činnosti, výraz národní jednoty
SPISOVNÁ ČEŠTINA
- reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území, celonárodní dorozumívací prostředek všech příslušníků našeho národa; jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti - v tisku, rozhlase, TV, škole
- vznikla na základě středočeského nářečí; novodobá čeština - na základě veleslavínské češtiny Blahoslavovy doby
- hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny (neužívá knižních tvarů, volnější větná stavba, kratší věty, opakování ukazovacích zájmen, měně přenesené formulace, emocionální prvky – moc krásný, můžu, to je fakt)
NESPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA
▫ obecné čeština - běžná mluva na většině území (flaška, fajnovej, švindlovat)
- specifické rysy obecné češtiny:
▫ é - í (mléko - mlíko)
▫ -ý, -ý- - -ej, -ej- (mladý - mladej, pýcha - pejcha)
▫ v příčestí min. zaniklo -l (nesl - nes, vedl - ved)
▫ -ama, -ema, -ma (sousedy - sousedama, ženami - ženama)
▫ jsem - sem
▫ protetické v před o- (vokurka, zavopatřit)
▫ nářečí = dialekty - místně a zeměpisně odlišné - rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví, tvarosloví
- v současnosti zejména na venkově v mluvě starších
- nářečí se stírají vlivem školy, sdělovacích prostředků, rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel
- pozůstatky:
▫ v Čechách v okrajových oblastech (chodské, podkrkonošské)
▫ na Moravě, větší rozdíly (hanácké - střed, moravskoslovenské - JV, lašské - SV Mor. a Slezsko)
▫ nadnářeční útvary = interdialekty - rozdíly mezi nářečími se stírají, přetrvávají nářeční znaky společné větším oblastem (interdialekt hanácký, lašský), obecná čeština = interdialekt český - nejdůležitější, na většině Čech i na Moravě, vyvíjí tlak i na spisovný jazyk
▫ sociální diferenciace češtiny
- rozdíly ve slovníku a frazeologii, nemají vlastní gramatiku
a) profesní mluva - mluva různých povolání (zednické pojmy: fanka, šalovat, kalfas; počítačové pojmy: odbouchnout, sejvnout)
b) slang - mluva zájmových skupin, emocionální zabarvení
▫ myslivecký - pírko, slechy, světla, brva
▫ studentský - koule, puma, matyka
▫ sportovní - meruna, banán
c) argot - mluva deklasovaných společenských vrstev, jazyk lidí okraje společnosti, některé výrazy přešly i do obecné češtiny (káča, prkenice, špicl, fízl, šlehnout si)
VÝVOJOVÉ TENDENCE SOUČASNÉ ČEŠTINY
- nerovnoměrný vývoj, nejrychlejší postup ve vývoji ve slovní zásobě - nutno pojmenovávat nové skutečnosti, pomalejší vývoj v gramatické stavbě
- za současný bývá označován jazyk posledních zhruba 50 let (tj. jazyk 3 žijících generací), ale i rozdíly mezi generacemi
- zdánlivě protikladné tendence:
terminologizace
růst počtu termínů v souvislosti s rozvojem vědy a techniky determinologizace
přechod termínů do oblasti méně odborné i neodborné (pojem, parametr, počítač)
demokratizace
rozšíření spisovné češtiny - vliv školy, vzdělání, růst jazykové úrovně uživatelů
odstraňování zastaralých slov, tvarů intelektualizace
vliv vědeckotechnického rozvoje; jmenné tvary, předložkové obraty (v důsledku, z hlediska)
integrace
stírání nářečních rozdílů, sjednocování
stylová diferenciace
osamostatnění řečnického a administrativního stylu
- stylové posuny v současné češtině:
a) prostředky nespisovné - spisovné hovorové prostředky - spisovná čeština v psaném projevu, prostředky neutrální - prostředky nabývají knižní povahy (častější)
(dříve nespisovné: holka, taky, peču, dělat - dnes spisovné)
b) prostředky knižní - prostředky neutrální - prostředky nespisovné (méně časté)
(dříve odborné: množina, astronaut - dnes běžně užívané)
- přejímání slov = internacionalizace:
- 1 ze způsobů obohacování slovní zásoby, dnes zvláště z angličtiny i jiných jazyků
- v oblasti vědy, techniky, populární hudby, sportu atd. (summit, software, heavy metal, šampiponát atd)
Žádné komentáře:
Okomentovat