- Rozsáhlejší povídka z venkovského prostředí
- Odehrává se v ratibořickém údolí (dnes Babiččino údolí) na Starém bělidle, ve mlýně, v myslivně a okolí
- V povídce zachyceny příběhy obyvatel údolí, které se proplétají s osudy babičky (Madly) a rodiny Proškovy
- Děj začíná babiččiným příjezdem na Staré bělidlo, kde se seznamuje se svými malými vnuky (nejstarší Barunka, Jan, Vilímek, nejmladší Adelka) a po letech se setkává s dcerou Terezou a jejím mužem, panským kočím Janem Proškem (německého původu). Babička dříve žila v malé horské vesničce se služkou Bětkou. Babička k dětem velmi přilne, pomáhá v domě, radí, stará se o domácnost…Dodržuje staročeské zvyky a tradice a předává je svým vnukům navzdory přání jejich matky, která má „panské zvyky“ (babička např. nabízí chleba městským paničkám). Je skromná, pracovitá, pomáhá ostatním obyvatelům údolí, naslouchá, je velmi spořivá a shovívavá. Je také vlastenka – nelíbí se jí, že si její dcera vzala Němce, ale když ho pozná, oblíbí si ho. Díky své povaze se brzy stane váženou osobou v údolí. Sousedé k ní chodí pro radu i pro potěšení z jejích vyprávění ( její muž Jiří, jeho vojenské povolání, její osudy, když ovdověla, jak žila, jak se setkala s císařem Josefem atd.) Nejvíce ji navštěvuje mlynář přezdívaný pan otec, myslivec, mladá šenkýřka Kristla, později i paní kněžna a komtesa Hortenzie.
- Babička miluje svá vnoučata, nejvíce však přilnula k Barunce, nejstarší a nejmoudřejší z dětí. Učí ji všem tradicím a předává jí své názory, klade jí na srdce především důležitost víry v Boha a úcty k rodné zemi. Poukazuje také na důležitost vzdělání.
- Příběh končí babiččinou smrtí (bylo jí kolem 80 let), k její smrtelné posteli přišla celá rodina: její dcery Tereza, Johana a syn Kašpar, všechna vnoučata, kněžna, sousedé, služebné, dokonce i zvířata (Sultán a Tyrl).
- V povídce se prolínají samostatné příběhy obyvatel:
• Viktorka – dcera sedláka ze Žernova, její příběh vypráví babičce pan otec. Viktorka byla mladé krásné děvče, měla spoustu nápadníků, ale nechtěla žádného z nich. I přes varování, že nakonec přebere, odmítá všechny ženichy. Jednoho dne přišli do vsi „černí myslivci“, mezi nimi jeden muž s uhrančivýma očima. Neustále Viktorku pronásledoval, ta v zoufalství vyhledala pomoc kovářky a jejích „kouzel“. Nic však nepomohlo a Viktorka se do muže zanilovala. Když myslivci odešli, utekla za nimi. Dlouho se o ní nic nevědělo, snad jen že žije šťastně s myslivcem. Po letech se však vrátila do údolí – sešlá, poblázněná, v potrhaných šatech a snad s dítětem, které potom hodila do řeka. Žila v jeskyni, zpívala u splavu smutné písně. Lidí se bála, ale přijímala od nich jídlo. Lidé se ji snažili přivézt k rozumu, ale marně. Za nějaký čas, při veliké bouři, ji zabil strom, do kterého uhodil blesk. Mlynářova rodina jí s babiččinou pomocí vystrojila pohřeb.
• Paní kněžna – žije v ratibořickém zámku se svojí schovankou, komtesou Hortenzií. Seznamují se s babičkou a jejími vnuky v altánku v lese. Kněžna zaměstnává pana Jana ( babiččina zetě) jako svého kočího, ten ji musí každou zimu doprovázet do Vídně. Kněžna si babičku i děti oblíbí, pozve je k sobě do zámku a přijme babičku jako svou přítelkyni. Obdivuje její moudrost a upřímnost („Šťastná to žena“). Na zimu kněžna odjede do Vídně i s Hortenzií, na jaře se babička dozvídá, že komtesa onemocněla záhadnou nemocí. Když se kněžna v létě vrací do zámku, navštíví Hortenzie babičku. Ukazuje jí své kresby, na jedné z nich stojí florentský mladík. Babička pozná, že ho komtesa miluje a odhalí příčinu „nemoci“. Poradí kněžně, aby ji poslala zpět do Florencie, odkud komtesa pochází, pak se děvče uzdraví. Kněžna pochopí, Hortenzie odjíždí za svým mladým malířem do Florencie a provdá se za něj. Po roce manželství však Hortenzie zemřela a zanechala po sobě syna. Kněžna se s ním vrací do Ratibořic a ukazuje ho babičce, která je smrtí mladé komtesy zdrcena.
• Kristla – zde se nejvíce ukazují babiččiny „zásluhy“. Kristla je krásné mladé děvče, obsluhuje v hospodě svého otce (matka je již nemohoucí). Má spoustu nápadníků, mezi nimi i panstvo. Miluje však Jakuba Mílka, chtějí se vzít. Díky roztržce mezi Kristliným italským nápadníkem a Jakubem se milenci dostanou do potíží – spiknou se proti nim správce, jeho dcera Lucie a Ital. Chtějí poslat Jakuba na vojnu na 14 let. Zdrcení milenci nevědí co dělat, svěřují se babičce. Ta však víkam se obrátit, nabádá milence k trpělivosti. Jakub je odvelen a Kristla smutkem schází. Babička vyčkává návratu paní kněžny z Vídně, přimluví se u ní za milence a dojde k Jakubovu propuštění. Vrací se do údolí právě na „obžinky“, kdy Kristla nese kněžně dožínkový věnec. Milenci jsou šťastní, slaví se velká a bohatá svatba (babička opět všechno zařizuje a pomáhá).
• Kudrnovi – chudá a velmi početná rodina, jedí kočky a veverky. Otec Kudrna je flašinetář, mnoho tedy nevydělá. Babička vidí jejich bídu, přimluví se za ně u kněžny a ta dá Kudrnovi práce hlídače polí a peníze na přilepšenou. Rodina je tedy zabezpečena.
- V povídce je popsáno množství lidových zvyků a tradic: poutě, dračky, dožínky, vánoční zvyky ( lití olova a vosku, řezání jablek, plavení oříškových lodiček, vánoční hra o
sv.Dorotě…), masopust, házení věnečků, sbírání „devatera kvítí“, svatební zvyky,
pohřební zvyky, atd.
- Jsou popsány i změny v přírodě a souznění lidí s rodnou zemí, přírodní pohromy (povodeň, bouřky, sucho…)
- Autorka zachycuje množství lidové slovesnosti – pohádky, zkazky, pověsti, písně, říkadla, přísloví, vyprávění…
- Sociální vztahy ZNAČNĚ idealizované, patrná je autorčina snaha ukázat venkovský život jako ideální, plný lásky, pochopení a soudržnosti. ( dočetla jsem se, že ve skutečnosti byly vztahy mezi babičkou a její dcerou Terezou katastrofální a žily spolu pouze pár let. Ani Barunka (tedy Božena Němcová) nebyla ideální moudrou vnučkou, paní kněžna nebyla dobrotivá dáma). Předpokládá se, že Němcová si silně přikrášlovala své vzpomínky na dětsví, aby se snáze vyrovnala se složitou životní situací.
- V povídce je zřejmá i obrozenecká a vlastenecká tendence – babička miluje svou vlast a české lidi, mrzí ji, že její dcery si vzaly cizince ( Tereza Němce, Johana Chorvata). Nemá ráda novoty a cizí panské zvyky, pobuřuje ji neúcta k vlasti a českým lidovým tradicím.
Žádné komentáře:
Okomentovat