- souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků ve větách dvojčlenných, nebo podle základů ve větách jednočlenných
- souvětí souřadné obsahuje alespoň dvě věty hlavní, na kterých mohou záviset věty vedlejší. Věty v těchto souvětích jsou spojeny spojkami souřadicími (syndeticky) nebo beze spojek (asyndeticky, odděleny graficky čárkou).
- významové vztahy mezi větami hlavními:
▫ poměr slučovací (kopulativní): prosté přiřazení vět obsahově sobě rovných (platí A i B), spojky: a, i, ani, nebo, také, též, jednak-jednak, hned-hned, ani-ani aj.
Jednak měli strach, jednak tomu nechtěli věřit. Obloha se zatáhla a záhy začalo pršet.
▫ poměr stupňovací (gradační): druhá věta je obsahově závažnější, než první (platí A, ale nadto platí B), spojky: ba, dokonce, ba i, ba dokonce, ale i, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
Nevěřili mu, ba pokládali ho i za lháře. S životem o samotě se nejen smířil, ale našel v něm i zalíbení.
▫ poměr odporovací (adverzativní): druhá věta popírá obsah první věty (nesoulad, protiklad nebo omezení; B je v rozporu s A), spojky: ale, avšak, však, leč, nýbrž, nicméně, jenže, ale zato, a (odporovací), sice-ale
Tvrdil to s jistotou, ale my mu přesto nevěřili. Říká se to, ale (a) není to pravda.
▫ poměr vylučovací (disjunktivní, alternativní): jedna věta vylučuje platnost druhé (jestliže platí A, nemůže platit B a naopak), spojky: nebo, anebo, buď-buď, buď-nebo, v otázce: či, či ne
Buď se neučil, nebo byl příliš nervózní. Rozhodl ses už, či si to ještě rozmyslíš?
▫ poměr důvodový, příčinný (kauzální): druhá věta vysvětluje důvod pro tvrzení v první větě (vysvětlení rázu příčinného; B je důvodem k A), spojky: neboť, vždyť, totiž
Byla jsem unavená, neboť jsem nemohla spát.
▫ poměr důsledkový (konkluzívní): děj věty druhé je důsledkem věty první (B vyplývá z A), spojky: proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak, a tedy
Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá.
▫ poměr vysvětlovací (explikativní): druhá věta je vysvětlením věty první (A, tj. i B), týž fakt se podává dvojmo, vysvětlení s odkazem na jiný fakt, spojky: tj., a to, totiž, to, vždyť, však
Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila. Ozvala se rána, to pytlák vystřelil na vysokou.
- souřadně spojené mohou být i vedlejší věty, a to stejného druhu
Babička chtěla, abychom přijeli a (abychom) přivezli psa. – poměr slučovací
- několikanásobné větné členy = souřadně spojené větné členy na stejné úrovni (oddělují se čárkami, spojkou a, i, ani, nebo bez čárky, nebo spojkou i čárkou) v poměru:
- slučovacím: otec, matka a děti; náš i váš
- stupňovacím: podrážděný, ba i hrubý
- odporovacím: malý, ale útulný
- vylučovacím: zítra nebo dnes
- důsledkovém: malý, proto milý
Žádné komentáře:
Okomentovat