• STYLISTIKA = nauka o slohu (stylu). Pojednává o druzích slohu, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.
• STYL = způsob výstavby jazykového projevu, tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků
SLOHOTVORNÍ ČINITELÉ
= podmínky ovlivňující výstavbu projevu
a) subjektivní slohotvorní činitelé – týkají se osobnosti autora (pohlaví, věk, vzdělání, zaměstnání, výrazová schopnost, pohotovost, zájmy, charakter, emocionalita, …) a stanoviska autora (vážné Þ oficiální projev, humorné Þ komika, znevažující Þ ironie, satira); záleží na tom, zda je projev bezprostřední nebo předem připravený, zda jde o monolog nebo dialog apod.
Þ individuální styl každého jednotlivce, autora (např. Čapek Vančura)
b) objektivní slohotvorní činitelé – není ovlivněn osobností autora, na sloh projevu mají velký vliv činitelé obecné platnosti – podmínky a okolnosti, jimiž je mluvčí vázán (projev veřejný ´ neveřejný, adresát přítomný ´ nepřítomný, projev mluvený ´ písemný, prostředí oficiální ´ soukromé, jaký má projev funkci, zaměření a cíl …)
JAZYKOVÉ STYLY PODLE FUNKCE (FUNKČNÍ STYLY)
• styl prostěsdělovací:
- styl běžné komunikace
- cíl: ▫ dorozumět se
▫ podávání informací, hodnocení v neoficiálním a neveřejném styku (mluvené projevy – v osobním kontaktu, konverzaci – ustálené obraty, převaha dialogu; psané projevy – např. sdělení, oznámení, osobní korespondence)
- jazyk: běžná slovná zásoba, hovorovost, obecná čeština
- větná stavba: jednoduchá, často věty citově zabarvené, nadměrné užívání zájmen, ne zcela přesná pojmenování, elipsy, vsuvky, parazitní slova
- slohové útvary: rozmluva, oznámení, zpráva, inzerát, jednoduchý popis, prosté vypravování, vyjádření soustrasti, pozdravy, přípitek apod.
• styl odborný:
- styl věcné komunikace
- vyskytuje se v odborných publikacích, časopisech a učebnicích, při přednáškách, diskuzích apod.
- cíl: poučit
- dělí se podle stupňů odbornosti:
▫ vědecký(teoretický) – podává výsledky vědeckých výzkumů; přesnost, vědecká terminologie, propracovaná stavba
▫ prakticky odborný – poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru; ustálené obraty, formulace, termíny
▫ populárně naučný (popularizační) – zpřístupnění vědeckých poznatků veřejnosti (popularizace vědeckého poznání); neužívá se příliš speciální terminologie nebo se termíny vysvětlují
- požadavky: pravdivost, přesnost, obsahová úplnost, přehlednost, srozumitelnost, objektivnost, věcná a jazyková správnost, jasnost, logičnost, oficiálnost (bez citového zaujetí), abstrakce a zobecnění…
- jazyk: spisovný, výrazy stylově neutrální až knižní, promyšlený výběr slov, logická přesnost
- slohové postupy: popisný, výkladový, úvahový
- slohové útvary: článek, stať, výklad, studie, pojednání, přednáška, odborný popis, referát, charakteristika…
- slovní zásoba odborného stylu:
▫ termíny = odborné názvy, jejichž význam je jednoznačně vymezen; slova bez citového zabarvení
o terminologický slovník – termíny určitého vědního oboru
o terminologie – soubor termínů jednoho vědného oboru
- význam termínů:
▫ 2 i více významů – např. řeč (1. mluvení, 2. projev)
▫ 1 pojem 2 termíny – např. pevnina = kontinent, novinářství = žurnalistika
- mohou být:
▫ jednoslovné (příslovce, ventil, vodík…)
▫ terminologická sousloví (podstatné jméno…)
- nové termíny:
▫ nejčastěji přejaty z jiného jazyka (laser)
▫ někdy se dá terminologický význam některému z domácích slov nebo slovních spojení (bytové jádro)
▫ méně často se vytvoří zcela nové slovo domácí (vznášedlo, dálnice…)
- multiverbizace (spojení se slovesem) – analyzovat ® provádět analýzu, vyložit ® podat výklad
- univerbizace (vytváření jednoslovných pojmenování z víceslovných) – sekaná pečeně ® sekaná
- syntax odborného stylu:
▫ větná stavba: hutnost, sevřenost - jmenné konstrukce (náhrada vztažných vět podstatnými a přídavnými jmény slovesnými)
▫ složitá souvětí, uplatňuje se mluvnická podřadnost a závislosti několikerého stupně
▫ užívají se vsuvky
▫ pasivní konstrukce – zvratná podoba nebo trpné příčestí
▫ užívání spojovacích výrazů - druhotné předložky: např. v důsledku (protože), za účelem (aby), se zřetelem (aby)
• styl administrativní:
- vyčlenil se ze stylu odborného
- styl jednací, úřední
- požadavky: přesné (až stereotypní) vyjadřování, věcná správnost, úplnost, výstižnost, věcnost, schematičnost, ve formulářích a dotaznících heslovitost
- jazyk: spisovný, ustálené obraty a formulace, zcela neutrální jazykové prostředky, jednoznačnost, zhuštěnost
- syntax: vyšší frekvence jmen a jmenných konstrukcí, heslovité vyjadřování, zkratky, zkratková slova, několikanásobné větné členy, pasivní slovesné tvary
- slohové útvary:
▫ oznamovací: hlášení, zpráva, objednávka, výkaz
▫ dokumentární: zápis, usnesení, protokol, smlouva, potvrzení
▫ heslové: poukázka, vysvědčení, dotazník, poštovní průvodka
▫ ve styku jednotlivce a organizace: žádost, životopis, úřední dopis, posudek
• styl publicistický:
- styl sdělovacích prostředků (novin, časopisů, rozhlasu, televize) + veřejných řečnických projevů (soudní řeč, kázání, proslov aj.)
- funkce: informační, vzdělávací, získávací, zábavná
- projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená
- publicistické projevy určeny široké veřejnosti
- požadavky: aktuálnost, pravdivost, všeobecná přístupnost a srozumitelnost, působivost, originalita, přesvědčivost, výrazová úspornost
- jazyk: spisovný, a to knižní i hovorový a ne zcela spisovný; specifické vyjadřování (osobitost novináře), přesnost a jednoznačnost, neotřelost, někdy humor, satira, ironie
- automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu (např. soud byl odročen, pachatel byl dopaden…); automatizace výrazů často vede k frázovitosti
- fráze = stereotypně užívané obraty, zmechanizovaná slovní spojení a otřelé obraty; soubor frází = frazeologie
- aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře a oživení textu
- způsoby aktualizace:
▫ ve spisovném textu se užívají výrazy z jiné stylové roviny (např. hovorové – tatrováci, lidové frazeologické obraty, výrazy knižní, zastaralé), dávají se do uvozovek
▫ užívají se slova v nezvyklých spojeních
▫ obměňují se frazeologická spojení
▫ kontrast
▫ slovní hříčky
▫ obrazné vyjadřování
▫ aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek
- opakovaná aktualizace se časem mění v automatizace
- slohové útvary:
▫ informační, zpravodajské (zpráva, oznámení, inzerát, komuniké, referát, reportáž aj.)
▫ analytické, úvahové (úvodník, komentář, úvahové články, polemika, kritika, recenze, pamflet)
▫ beletristické – prvky uměleckého stylu (fejeton, sloupek, glosa, umělecká reportáž, črta, soudnička, causerie)
▫ v dialogizované podobě (interview apod.)
• styl řečnický:
- vyčlenil se ze stylu publicistického
- veřejné projevy politické, slavnostní, soudní, náboženské, při akcích kulturních, populárně vědeckých apod.
- přímý kontakt s posluchači, využití zvukových i mimojazykových prostředků (mimika, gesta)
- emotivní působivost (na rozum i cit)
- řečnické umění = rétorika
- jazyk:
▫ v slavnostních projevech – výrazy citově zabarvené i obrazná vyjádření
▫ v odborných projevech – přesná vyjádření, srozumitelnost, hodnotící výrazy
- požadavky: důraz na kvalitní výslovnost, vhodné členění na úseky (frázování), vhodné tempo řeči + vnější stránka (vhodný oděv, chování…)
- větná stavba: otázky přímé, nepřímé, řečnické (kontakt s posluchači), opakování slov (důraz), paralelismus slovní i větný
- slohové útvary: slavnostní nebo smuteční projev, proslov, přednáška, kázání, soudní řeč apod.
• styl umělecký:
- styl slovesných děl uměleckých (poezie, próza drama)
- cíl: esteticky sdělná funkce + intenzivní citový prožitek (působení na rozum i cit a fantazii čtenáře, posluchače)
- forma: psaná i sekundárně mluvená (postavy v próze a dramatu, autor s čtenářem), dialog i monolog
- významová mnohoznačnost vyjádření (symboly, alegorie)
- jazyk: využití všech jazykových prostředků i kompozičních postupů, všech útvarů a prostředků národního jazyka (od spisovného přes obecnou češtinu, nářečí, profesní mluvu, slang), obrazná pojmenování (metafora, metonymie, synekdocha, personifikace aj.), figury (anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis), synonymní výrazy
- větná stavba: různé typy vět (podle dějové situace), přímá a nepřímá řeč, polopřímá a nevlastní přímá řeč
- slohové útvary: vypravování s charakteristikou, popisem i úvahou, líčení (umělecký popis)
▫ formy básnické: lyrika, epika a jejich žánrové druhy (např. sonet, óda, balada, epos, píseň, elegie aj.), využití rytmu
▫ formy prozaické: beletrie – román, povídka, novela, báje, mýtus, pohádka aj.
▫ forma dramatické: tragédie, komedie apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat