Pojem „alternativní škola" pochází z latinského slova alter = jiný

Alternativní škola
Je to obecný termín pokrývající všechny druhy škol (soukromé i státní), které mají jeden podstatný rys: odlišují se od hlavního proudu standardních (běžných, normálních) škol určité vzdělávací soustavy. Odlišnost může spočívat ve specifičnostech obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáka aj. Pojem alternativní škola nelze tedy vztahovat pouze k soukromým školám, respektive k typu zřizovatele školy, protože nestandardní mohou být i některé školy státní.

Pojem „alternativní škola" pochází z latinského slova alter = jiný, opačný, změněný. V současné době není chápán jednotně a vedou se diskuse o tom, které školy k nim zařadit a které nikoli.

Někdy se tento pojem vysvětluje jako soukromá škola nebo také volná škola, jindy však tento termín označuje jakoukoliv změnu, inovaci jak ve státní tak ve škole soukromé.

Alternativní školy jsou obecně chápány jako školy, které svými inovačními programy a postupy cíleně odstraňují (nebo se o to alespoň snaží) nedostatky standardních škol. Lépe vyhovují novým požadavkům společnosti, novému, alternativnímu stylu života. Proto mezi alternativní školy (popi. třídy) zahrnujeme i státní školy, které zavádějí nové prvky do struktury školy, vzdělávacího obsahu a metod.

Zvýšená poptávka po takových školách upozorňuje na nedostatky státního školství a na potřebu existence různých alternativ výchovy člověka. Alternativní školy kompenzují nedostatky státního školství. Jejich existence též odstraňuje uniformitu vzdělání, rodičům a dětem se nabízí více paralelních způsobů, cest k dosažení určitého cíle. Všechny školy by pak měly mít nejen stejné povinnosti a zodpovědnost za výchovu, ale také stejná práva a možnosti rozvoje.

Přestože alternativní školy mají jen menšinové zastoupení ve státním školském systému, velice svou existencí ovlivňují průběh a výsledek reforem státního školství. Tyto školy vytvářejí podmínky pro inovaci v organizace vzdělávacího procesu i v obsahu vzdělání.



Druhy alternativních škol
Ve světě v současnosti existuje mnoho typů alternativních škol Podle Průchy je možné rozlišit tři hlavní skupiny
1   klasické reformní školy (waldorfské.jenské, montessonovské a fremetovské)
2  církevní školy
3  moderní alternativní školy

Waldorfskě školy
- škola byla založena R. Stemerem roku 1919 v obci Waldorf u Stuttgartu V dnešní době existuje v různých zemích světa pres 500 škol Činnost škol vychází ze Stemerovy antroposofické filosofie, která zpozorování světa a člověk postupuje kzákladům lidské existence a uvědomění si pravé podstaty člověka
Waldorfské školy jsou organizovány jako školy svobodné, jež mají podporovat individuální nadání  a  tvořivý  duchovní  život   Plně  organizovaná   škola je   12-ti  létá,  integrovaná, koedukacní (pro obě pohlaví)  Většinou je k ní připojena   mateřská škola a následně 13 ročník pro přípravu k maturitě Je řízena učitelskou samosprávou ve spolupráci se sdružením rodičů, školyjsou soukromé

Cílem }ahyí školou současnosti a přitom vychovávat pro budoucnost Usiluje se o výchovu ke svobodě, rovnosti a bratrství, o výchovu ke zdraví, o rozvoj osobnosti, probuzení věcného zájmu, svobodné vůle k učení a tvůrci činnosti
Vyučovací předměty se rozdělují n tzv hlavní a vedlejší Děti nedostávají známky ale slovní ohodnocení -to zahrnuje ocenění, pochvalu, uznání, ale i analýzu chyb Důležitý předpoklad pro existenci školy je úzká spolupráce s rodicí Významný prvek této spolupráce jsou „měsíční slavnosti", při kterých žáci a učitelé představují rodičům výsledky svého měsíčního úsilí

Školy Montessori
Této typ školy založila, italská lékařka, pedagožka, propagátorka mírového hnutí a boje za dětská a ženská práva, Marie Montessori, která vytvořila specifický systém antiautoritativní pedagogiky

Výchovná práce je zde založena na principu pedocentrismu a spontánního seberozvíjení dítěte Vychovatel zůstává v pozadí a usiluje o to, aby se dítě co nejvíce projevilo a prosadilo, bylo nezávislé a samostatné Vychovatel by měl respektovat tělesný a duševní rozvoj, který se uskutečňuje v určitých intervalech, tzv senzitivních fázích

Vhodně didakticky upravené prostředí umožňuje, aby absorbující duch dítěte přijal nabídku a aby se tak uskutečnil proces seberozvoje Při práci i volné hře jsou i malé děti schopné soustředit se mimořádně silně a dlouho svou pozornost na určitou činnost Tento jev popsala jako fenomén polarizace Vyučování je ve věkově smíšených skupinách (v rozpětí tří let)