Jak jsme již uvedli , vizuální typy ocení vizuální informace .Tito lidé chtějí věci , výrobky , raději hned uvidět než o nich dlouze mluvit a popisovat je . Nezapomínejte také na atraktivní optiku :
1 Prezentujte hodně obrazů , tabulek ,fotografií , diagramů , používejte tabule , videoprojektory č2 i jiné formy projekcí ,flip-charty .
3 Pokud možno používejte mnoho vizuálních pojmů , iniciujete i vznik obrazové představivosti . Pokládejte otázky : „Je to jasné ?“ , „Už si to dovedete představit?“ ,“Jak to vidíte ?“
4 Během prezentace měňte i směr Vašeho zraku , směr pohybu oč5 í .Obč6 as , když přemýšlíte , podívejte se nahoru , tím povzbuzujete i vznik obrazů u Vašich posluchač7 ů .
8 Napište si nejdůležitější informace , v závěru je ještě jednou vizuálně prezentujte , abyste připomenul , o č9 em se hovořilo , popřípadě o č10 em jste se dohodli .
11 Nezapomínejte na správné upravené obleč12 ení . Vizuální typ klade velkou váhu na vnější vzhled a uč13 iní si rychle obraz o Vás , sotva zač14 nete prezentaci .Vzpomeňte si , za jak dlouho si č15 lověk utváří svůj první dojem o č16 lověku !!
17 Dbejte i na malič18 kosti , jako jsou desky , mapy s dokumentací atd., tito lidé je registrují .Ještě jednou : tito lidé mají rádi informace , které mohou vidět , chtějí sami vidět , oč19 jde .
Prezentační strategie pro auditivní typy
auditivních pojmech a také jim nejlépe rozumí . Tito lidé raději hovoří o věcech než aby si je hned prohlédli . Je pro ně velmi důležité , že o dané věci slyšeli něco od jiných lidí .Co to znamená pro nás :
1 Používejte co nejvíce auditivní pojmy , tím to těmto osobám zjednodušíte , aby mohly sledovat Vaši argumentaci . Ptejme se . „ Jak Vám to zní ?“ , „Souhlasíte s tím ? Jak se Vám to poslouchá ?“
2 Vyprávějte o dojmech a zkušenostech jiných , Vaši auditivní partneři myslí ve slovech a rádi si
vyslechnou , co o dané záležitosti , věci či předmětu řekli jiní .
1 Nasaďte zde svůj hlas jako výrazový nástroj , zvláště dbejte na polohu hlasu , na odpovídající sílu hlasu a správné tempo .Užívejte všech prostředků ke zdůraznění nejdůležitějších slov .
2 Vyprávějte anekdoty , které se k tomu hodí . Je to úč3 inný prostředek , jak udělat věci srozumitelnými pro každého . Na auditivně orientovaného č4 lověka mají zajímavá vyprávění zvláště silný a pozitivní vliv .
5 Dbejte na pravidelný telefonický kontakt , právě tento komunikač6 ní prostředek znamená pro tento typ lidí velmi mnoho .
7 Myslete i na to , že auditivní č8 lověk slyší všechno , dokonce i to , co je mezi řádky
1 Používejte co nejvíce auditivní pojmy , tím to těmto osobám zjednodušíte , aby mohly sledovat Vaši argumentaci . Ptejme se . „ Jak Vám to zní ?“ , „Souhlasíte s tím ? Jak se Vám to poslouchá ?“
2 Vyprávějte o dojmech a zkušenostech jiných , Vaši auditivní partneři myslí ve slovech a rádi si
vyslechnou , co o dané záležitosti , věci či předmětu řekli jiní .
1 Nasaďte zde svůj hlas jako výrazový nástroj , zvláště dbejte na polohu hlasu , na odpovídající sílu hlasu a správné tempo .Užívejte všech prostředků ke zdůraznění nejdůležitějších slov .
2 Vyprávějte anekdoty , které se k tomu hodí . Je to úč3 inný prostředek , jak udělat věci srozumitelnými pro každého . Na auditivně orientovaného č4 lověka mají zajímavá vyprávění zvláště silný a pozitivní vliv .
5 Dbejte na pravidelný telefonický kontakt , právě tento komunikač6 ní prostředek znamená pro tento typ lidí velmi mnoho .
7 Myslete i na to , že auditivní č8 lověk slyší všechno , dokonce i to , co je mezi řádky
Prezentační strategie pro typy kinestetické
Kinestetici oceňují informace , které mohou pochopit ve slovním smyslu . Používají v řeči plno kinestetických pojmů a jsou rádi , když to také učiníme .Tito lidé chtějí vše uchopit a ohmatat .Rozhodují se teprve tehdy , když mají dobrý pocit . Co to pro nás znamená :
1 Používejte co nejvíce kinestetické pojmy , Váš partner to bude pociťovat . Ptejte se :„Jak se cítíte ?“ , „ Vyhovuje Vám to ? „ , Chápete , co Vám chci říci ?“
2 Prezentujte se a jednejte vždy osobně , kinesteticky orientovaný č3 lověk s Vámi chce mluvit tváří v tvář , aby se mohl vyvinout dobrý pocit . Není to přítel telefonických hovorů a dlouhého psaní korespondence .
4 Zorganizujte možnosti , aby Váš partner mohl ohmatat , vyzkoušet danou věc .Dejte mu věci do ruky , ať předmět č5 i výsledek výzkumu nebo zprávu .
6 Při prezentaci zdůrazňujte pocity , emoce .Vkládejte emoce i do svého projevu , vyvolávejte emoce , emoč7 ní odezvu a hezké životní pocity .Vybudujte ve své prezentaci i spojení k Vám , emoč8 ní vazbu .
9 Použijte v projevu i pohyby oč10 í ve směru , který oslovuje kinestetiky .Dívejte se obč11 as dolů .Tento typ pocítí , že Vaše slova přicházejí od srdce .
12 Tito lidé mají rádi tělesný kontakt . Podání ruky č13 i poklepání na rameno pro ně hodně znamená .Mají rádi informace , které mohou uchopit , chtějí pochopit věci a potřebují dobrý pocit k tomu , aby se rozhodli .
Při rozhovoru se mezi oběma jedinci vytváří vztah důvěry a vzájemného ovlivňování , oba se setkávají v jejich modelu světa . Každý z nás má svůj obraz světa , zcela osobitý ; vztah důvěry a porozumění vzniká tehdy , jestliže náš partner cítí , že rozumíme i jeho světu . Současně se stává i více vnímavější vůči světu našemu . To nemá nic společného s tím, že by s námi partner musel souhlasit . Můžeme s někým vytvořit vnímavé spojení na jeho realitu , na jeho rozdílné zkušenosti , odlišný způsob života , ale můžeme s ním nepokrytě a otevřeně nesouhlasit . Z opačného pohledu - jestliže s někým souhlasíme , přesto to nezaručuje právě tento vztah důvěry , dokonce i při souhlasu nás tento člověk může dráždit a rozčilovat . NLP tento fungující vztah důvěry a vzájemného ovlivňování nazývá „raport“.Schopnost takto komunikovat se stává stále důležitější pro manažery na všech úrovních . Je to opak navyklého způsobu komunikace a kontroly v hierarchicky organizovaných institucích a podnicích , kde je postup práce rigidně popsán a takto je i vyžadován a kontrolován.Uvedený nový způsob komunikace se spíše blíží tomu , jak spolu lidé hovořili ve svobodných povoláních , na základě společných hodnot a důvěry i flexibility . Tito lidé byli ve své práci velmi efektivní . Vytváření dobrých vztahů na pracovišti , vedoucích k pocitům spokojenosti a štěstí je i podmínkou stávající i budoucí prosperity . Budovat takovouto kulturu vztahů , kde se lidem dostává pochopení a ocenění představuje chytré podnikatelské rozhodnutí . Tato schopnost se uplatňuje nejen v práci , ale i v rodině nebo u našich blízkých .
Tyto mechanismy samozřejmě platí zvláště v jiné kultuře . Pokud jednáme s Číňany či Japonci , je třeba si předem o nich zjistit pokud možno maximum informací . Kontakty se navazují při pití , jídle , v Číně u kulatého stolu , bez kontaktů to prostě nefunguje . Oba národy se vyhýbají jakékoliv konfrontaci , která by znamenala „ztrátu tváře“. Číňan neumí říci otevřeně „ne“. Pokud Vám řekne , že se zítra setkáme , ale zatím nezná čas , můžete jet klidně domů , protože již nemá úmysl se s Vámi setkat , jinak by jistě řekl přesný čas zítřejší schůzky . Pokud Vám Japonec během hovoru přikyvuje , neznamená to souhlas , ale potvrzení toho , že Vás poslouchá .
Rakouský.obchodník perského původu , žijící asi třicet let v Tyrolsku , hovořící plynně arabsky , persky , turecky , azerbajdžánsky a dalšími třemi evropskými jazyky má většinu obchodních partnerů v Dubaji , v Emirátech a v Saudské Arábii . Po příjezdu do Dubaje se ubytuje v Sheratonu v rozlehlém apartmá a čeká na příchod několika bohatých arabských obchodníků , se kterými má domluvenou schůzku . Když druhý den přijdou , bratrsky se vzájemně objímají , vyptávají se na děti , na rodinu , popíjejí čaj a asi po necelé půlhodině náhle vstanou a odcházejí .Na jeho dotaz obsluhujícímu číšníkovi tento odvětí , že panstvo je unaveno a odešli odpočívat a spát. Kdy se vrátí ? Až nebudou unaveni . Uběhne několik dní , obchodník čeká v hotelu a náhle všichni znovu přicházejí , usmívají se , jakoby odešli
před pěti minutami a znovu začíná stejný rozhovor.Teprve po několika dnech se dostávají k tématu obchodu a po desíti dnech rakouský obchodník konečně uzavírá zajímavý obchod . Pobyt stál horentní sumu peněz , v apartmá musí mít bílé křídlo , protože jeden ze synů jeho obchodního partnera se učí hrát na klavír a co kdyby si chtěl zahrát , když náhodou s otcem přijde . Obchodník je na tento způsob jednání již zvyklý , respektuje jej , ale dobře ví , že ne každý má tolik trpělivosti i prostředků , aby mohl tento způsob akceptovat .
Uvedený vztah mezi dvěma hovořícími se tedy utváří ne tím , co říkají , ale spíše „řečí těla „, podvědomými signály v mimice , v gestech , v hlase . Slova jsou nositeli informace , „řeč těla „ vytváří vztah . Během hovoru se „napojujeme“ na řeč druhých , na jejich „řeč těla „ , tón hlasu , dikci .Lidé , kteří spolu hovoří a jsou v raportu , mají podobné držení těla , podobné pohyby a gestikulaci , přizpůsobují se jako v tanci . Řídí se i pravidly , jež se týkají odpovídající vzdálenosti dvou hovořících osob , respektují osobní zóny , odlišné v různých kulturách .Pokud tuto zónu někdo narušuje , cítíme se nepříjemně , jsme v rozpacích . Upřený pohled na nás není také příjemný a obsahuje i jistou dávku agrese , pokud to není žena a není to pohled vyzývavý . Pokud se chceme „napojit „ na řeč těla jiné osoby , musíme si sednout , pokud si ona sedá , věnovat jí přibližně tolik pohledů , kolik ona nám , přizpůsobit i gesta , jejich častost i sklon hlavy . To vše je třeba dělat přirozeně . Nekopírujeme proti nám sedící osobu , ale pokoušíme se jí porozumět .Dva tanečníci tančí sladěně , ale nekopírují otrocky pohyby druhého , spíše je zrcadlově doplňují , vyjadřují svůj vzájemný vztah . Přizpůsobení v rozhovoru tedy musí být flexibilní . Pokoušíme se napojit i na dechový stereotyp druhé osoby , zkusíme dýchat jako ona , všímáme si zvedání a klesání jejich ramen při dýchání , všímejte si , jak se Váš protějšek před zahájením rozhovoru nadechuje . Tato dechová synchronizace Vám dává představu o tom , jak se cítí on , jaké je to být v jeho kůži . Částečně se Vám změní svět , protože náhle dýcháte jinak , než jste navyklí , dýcháte jako jiný člověk .
1 Používejte co nejvíce kinestetické pojmy , Váš partner to bude pociťovat . Ptejte se :„Jak se cítíte ?“ , „ Vyhovuje Vám to ? „ , Chápete , co Vám chci říci ?“
2 Prezentujte se a jednejte vždy osobně , kinesteticky orientovaný č3 lověk s Vámi chce mluvit tváří v tvář , aby se mohl vyvinout dobrý pocit . Není to přítel telefonických hovorů a dlouhého psaní korespondence .
4 Zorganizujte možnosti , aby Váš partner mohl ohmatat , vyzkoušet danou věc .Dejte mu věci do ruky , ať předmět č5 i výsledek výzkumu nebo zprávu .
6 Při prezentaci zdůrazňujte pocity , emoce .Vkládejte emoce i do svého projevu , vyvolávejte emoce , emoč7 ní odezvu a hezké životní pocity .Vybudujte ve své prezentaci i spojení k Vám , emoč8 ní vazbu .
9 Použijte v projevu i pohyby oč10 í ve směru , který oslovuje kinestetiky .Dívejte se obč11 as dolů .Tento typ pocítí , že Vaše slova přicházejí od srdce .
12 Tito lidé mají rádi tělesný kontakt . Podání ruky č13 i poklepání na rameno pro ně hodně znamená .Mají rádi informace , které mohou uchopit , chtějí pochopit věci a potřebují dobrý pocit k tomu , aby se rozhodli .
Při rozhovoru se mezi oběma jedinci vytváří vztah důvěry a vzájemného ovlivňování , oba se setkávají v jejich modelu světa . Každý z nás má svůj obraz světa , zcela osobitý ; vztah důvěry a porozumění vzniká tehdy , jestliže náš partner cítí , že rozumíme i jeho světu . Současně se stává i více vnímavější vůči světu našemu . To nemá nic společného s tím, že by s námi partner musel souhlasit . Můžeme s někým vytvořit vnímavé spojení na jeho realitu , na jeho rozdílné zkušenosti , odlišný způsob života , ale můžeme s ním nepokrytě a otevřeně nesouhlasit . Z opačného pohledu - jestliže s někým souhlasíme , přesto to nezaručuje právě tento vztah důvěry , dokonce i při souhlasu nás tento člověk může dráždit a rozčilovat . NLP tento fungující vztah důvěry a vzájemného ovlivňování nazývá „raport“.Schopnost takto komunikovat se stává stále důležitější pro manažery na všech úrovních . Je to opak navyklého způsobu komunikace a kontroly v hierarchicky organizovaných institucích a podnicích , kde je postup práce rigidně popsán a takto je i vyžadován a kontrolován.Uvedený nový způsob komunikace se spíše blíží tomu , jak spolu lidé hovořili ve svobodných povoláních , na základě společných hodnot a důvěry i flexibility . Tito lidé byli ve své práci velmi efektivní . Vytváření dobrých vztahů na pracovišti , vedoucích k pocitům spokojenosti a štěstí je i podmínkou stávající i budoucí prosperity . Budovat takovouto kulturu vztahů , kde se lidem dostává pochopení a ocenění představuje chytré podnikatelské rozhodnutí . Tato schopnost se uplatňuje nejen v práci , ale i v rodině nebo u našich blízkých .
Tyto mechanismy samozřejmě platí zvláště v jiné kultuře . Pokud jednáme s Číňany či Japonci , je třeba si předem o nich zjistit pokud možno maximum informací . Kontakty se navazují při pití , jídle , v Číně u kulatého stolu , bez kontaktů to prostě nefunguje . Oba národy se vyhýbají jakékoliv konfrontaci , která by znamenala „ztrátu tváře“. Číňan neumí říci otevřeně „ne“. Pokud Vám řekne , že se zítra setkáme , ale zatím nezná čas , můžete jet klidně domů , protože již nemá úmysl se s Vámi setkat , jinak by jistě řekl přesný čas zítřejší schůzky . Pokud Vám Japonec během hovoru přikyvuje , neznamená to souhlas , ale potvrzení toho , že Vás poslouchá .
Rakouský.obchodník perského původu , žijící asi třicet let v Tyrolsku , hovořící plynně arabsky , persky , turecky , azerbajdžánsky a dalšími třemi evropskými jazyky má většinu obchodních partnerů v Dubaji , v Emirátech a v Saudské Arábii . Po příjezdu do Dubaje se ubytuje v Sheratonu v rozlehlém apartmá a čeká na příchod několika bohatých arabských obchodníků , se kterými má domluvenou schůzku . Když druhý den přijdou , bratrsky se vzájemně objímají , vyptávají se na děti , na rodinu , popíjejí čaj a asi po necelé půlhodině náhle vstanou a odcházejí .Na jeho dotaz obsluhujícímu číšníkovi tento odvětí , že panstvo je unaveno a odešli odpočívat a spát. Kdy se vrátí ? Až nebudou unaveni . Uběhne několik dní , obchodník čeká v hotelu a náhle všichni znovu přicházejí , usmívají se , jakoby odešli
před pěti minutami a znovu začíná stejný rozhovor.Teprve po několika dnech se dostávají k tématu obchodu a po desíti dnech rakouský obchodník konečně uzavírá zajímavý obchod . Pobyt stál horentní sumu peněz , v apartmá musí mít bílé křídlo , protože jeden ze synů jeho obchodního partnera se učí hrát na klavír a co kdyby si chtěl zahrát , když náhodou s otcem přijde . Obchodník je na tento způsob jednání již zvyklý , respektuje jej , ale dobře ví , že ne každý má tolik trpělivosti i prostředků , aby mohl tento způsob akceptovat .
Uvedený vztah mezi dvěma hovořícími se tedy utváří ne tím , co říkají , ale spíše „řečí těla „, podvědomými signály v mimice , v gestech , v hlase . Slova jsou nositeli informace , „řeč těla „ vytváří vztah . Během hovoru se „napojujeme“ na řeč druhých , na jejich „řeč těla „ , tón hlasu , dikci .Lidé , kteří spolu hovoří a jsou v raportu , mají podobné držení těla , podobné pohyby a gestikulaci , přizpůsobují se jako v tanci . Řídí se i pravidly , jež se týkají odpovídající vzdálenosti dvou hovořících osob , respektují osobní zóny , odlišné v různých kulturách .Pokud tuto zónu někdo narušuje , cítíme se nepříjemně , jsme v rozpacích . Upřený pohled na nás není také příjemný a obsahuje i jistou dávku agrese , pokud to není žena a není to pohled vyzývavý . Pokud se chceme „napojit „ na řeč těla jiné osoby , musíme si sednout , pokud si ona sedá , věnovat jí přibližně tolik pohledů , kolik ona nám , přizpůsobit i gesta , jejich častost i sklon hlavy . To vše je třeba dělat přirozeně . Nekopírujeme proti nám sedící osobu , ale pokoušíme se jí porozumět .Dva tanečníci tančí sladěně , ale nekopírují otrocky pohyby druhého , spíše je zrcadlově doplňují , vyjadřují svůj vzájemný vztah . Přizpůsobení v rozhovoru tedy musí být flexibilní . Pokoušíme se napojit i na dechový stereotyp druhé osoby , zkusíme dýchat jako ona , všímáme si zvedání a klesání jejich ramen při dýchání , všímejte si , jak se Váš protějšek před zahájením rozhovoru nadechuje . Tato dechová synchronizace Vám dává představu o tom , jak se cítí on , jaké je to být v jeho kůži . Částečně se Vám změní svět , protože náhle dýcháte jinak , než jste navyklí , dýcháte jako jiný člověk .
Jak můžete oslovit vizuální typ ? Pokuste se v něm vyvolávat pozitivní obrazy
Je třeba zdůraznit , že jde o trend , náznaky toho , jak náš partner přemýšlí a jakým způsobem vše před svým vnitřním zrakem zpracovává - nemůžeme tedy odezírat informace o obsahu myšlení . Jak jsme však již výše uvedli , je to vždy spojeno s určitým výběrem slov. Neberme to však jako důkaz k tomu , abychom si ihned vytvářeli jasný a ostrý obraz o mluvčím , vnímejme to spíše jako vodítko k tomu , abychom utvářeli naši komunikaci mnohem lépe a osobněji ; z interpretace těchto očních pohybů můžeme profitovat následujícím způsoben :
• zjistěte , zda Váš partner myslí vizuálně , auditivně či kinesteticky
• srovnejte to s výběrem slovních spojení¨, která používá
• mluvte pokud možno jeho řečí
• přizpůsobte tomu i Vaše otázky a odpovědi
• přizpůsobte tomu i Váš způsob prezentace : vizuální typ chce produkt vidět , auditivní požaduje zajímavý a vyčerpávající popis a kinestetický typ si ho chce prostě osahat a vyzkoušet
• jestli chcete jít ještě více do hloubky , položte si i otázky k symetrii , např.je strana myšlení nalevo ? Pokuste se potom i ověřit pravdivost jeho výroků . Nebo Váš partner v rozhovoru zaměřuje svůj zrak na to , co si pamatuje či na vykonstruované , třeba právě v okamžiku , kdy mu nabízíte něco výhodného ?
Pokusme se tedy mluvit s ohledem na typ smyslového vnímání, lidé reagují zvláště intenzívně a pozitivně , když ten „jejich“systém oslovíte ; jakoby ty obě komunikace na sebe lépe „nasedaly“ , nemíjely se , jsou vzájemně čitelnější . Existují velmi účinné varianty výroků , kterými můžete odpovídajícím způsobem Vašeho partnera v rozhovoru oslovit a v pozitivním smyslu „dostat“.
Jak můžete oslovit vizuální typ ? Pokuste se v něm vyvolávat pozitivní obrazy :
Otázky :
• jak vidíte aktuální situaci ?
• umíte si představit , jak.....
• jak jasné jsou Vám výhody tohoto řešení , postupu atd.
• pokuste se nyní podívat na věc z jiné perspektivy , z jiného pohledu
• jistě chcete mít nejprve nějaký přehled
• mohu Vám ukázat , kam směřuje mé snažení ?
• Chcete se ještě jednou podívat na nejdůležitější čísla , údaje , hodnoty aj
Výroky :
• mám stejný názor jako Vy …
• dívám se na to stejně , mám na to stejný pohledu
• výhody našeho řešení jsou zřejmé , viditelné , jasné
• tento přístup , tato věc, tento produkt má dobré výhledy
• sám rozeznáte , co je pro Vás výhodnější
• udělejte si o tom svůj vlastní obraz
Jak oslovit typ auditivní ? Pokuste se Vaše argumenty udělat slyšitelnými , tito lidé reagují velmi silně a zřetelně na jasný , zvučný hlas :
Otázky :
• co říkáte na současnou situaci ?
• mohl bych Vám navrhnout , že ..
• zní Vám tento argument o trochu přijatelněji ?
• jistě byste byl raději nejdřív plně informován
• jak se Vám to poslouchá ?
• mohu Vám vyprávět , jak jsem k tomu dospěl ?
• slyšel jste někdy od nás o takovéto věci ?
• mohu Vás vzít za slovo ?
• co Vám říká Váš vnitřní hlas ?
• Chcete si ještě jednou poslechnout nejdůležitější čísla ?
Výroky :
• souhlasím s Vámi , že to ještě jednou musíme probrat
• všechny informace o celé záležitosti jistě obdržíte
• tyto výhody jistě přivítáte
• nechte si celý text přečíst slovo od slova
• můžete se o tom sám informovat
• zkusme si sladit naše postupy
• ať v tom není žádná disharmonie
• když mi řeknete „ano“ , začnu ihned ….
• řešení je i v souladu s požadavkem ….
Kinestetický typ : snažte se Vaše argumenty i otázky udělat tak , aby je tento typ mohl pociťovat , pochopit ; tento typ lidí chce vzít věci do rukou , osahat , vyzkoušet , mají rádi uvolněnou atmosféru , která dovoluje pocity vyjádřit .
Otázky :
• jak se cítíte v podobné situaci ?
• jak lidé pocítili dopad těchto opatření ?
• vy potřebujete nejdřív pochopit , oč se jedná
• mohu Vám přiblížit moje stanovisko ?
• jak konkrétně to myslíte ?
• byli jsme spolu už v nějakém kontaktu ?
• Ty nevýhody jsou citelné
• sdílím s Vámi stejný pocit
• brzy pochopíte naše obavy
• co Vám radí Vaše pocity ?
Výroky :
• zlepšení je citelné
• sdílím s Vámi stejný pocit
• ty detaily bych Vám rád přiblížil
• tento postup má konkrétní výhody
• brzy pochopíte , že náš návrh byl výhodný
• je to ve Vašich rukou …
• pokusme se konkretizovat společně nějaké hmatatelné cíle
Někdy můžeme mít to štěstí , že náš partner v rozhovoru odpovídá našemu typu smyslového vnímání i myšlení .Většinou to však není tak optimální .Vzpomeňte si na některé Vaše rozhovory v minulosti , zvláště na ty , které byly obtížné a pokuste se na ně podívat z tohoto úhlu pohledu .Znovu si uvědomme , že lidé reagují intenzivněji a pozitivněji , jestliže používáme jejich řeč , jejich smyslový kanál .S trochou cviku se nám to podaří u jednotlivých lidí , avšak co dělat v situaci , kdy před sebou máme celou skupinu lidí ? Doporučuje se užití všech tří typů výroků či otázek , abychom zasáhli co nejširší spektrum našich posluchačů .
Příklad :
Ukáži Vám nyní náš nový koncept . Uvidíte , co jsme všechno změnili .Je zcela jasně na tomto schematu zobrazen a dovedu si představit , že by mohl mít dobré výhledy na realizaci a dosáhnout zřetelných úspěchů .
V tomto případě mluvíme pouze v jednom smyslovém systému , zde dosáhnete u vizuálně orientovaných lidí maximum . U ostatních typů již tolik nedosáhneme , nepřesvědčíme je , dokonce se jim to může zdát nudné a nezáživné . Ve druhé verzi oslovíme všechny tři smyslové typy - vizuální , auditivní i kinestetický .Zvyšuje se pravděpodobnost , že vyvoláme zájem u všech posluchačů .
Příklad :
Tady vidíte náš nový koncept . Klidně si ho vezměte do rukou , máme několik vyhotovení a já Vás při tom budu informovat , jak byste mohli argumentovat pro jeho realizaci , aby se zlepšily výhledy na jeho úspěch .
Při prezentaci využijte všech smyslů nejen slovně , ale i jinými způsoby prezentace , kde můžete kombinovat vizuální zobrazení , to je diagramy , grafy , obrazy , schematy , názornými nákresy , použijte barevná odlišení , malujte na flip-chart a doprovázejte to slovním výkladem , dejte některá
grafická zobrazení kolovat , ať si je lidé prohlédnou , vezmou do ruky , přehrajte záznamy stanovisek některých osob , které se ke konceptu vyjádřili .Tímto způsobem oslovíte všechny smyslové úrovně .
• zjistěte , zda Váš partner myslí vizuálně , auditivně či kinesteticky
• srovnejte to s výběrem slovních spojení¨, která používá
• mluvte pokud možno jeho řečí
• přizpůsobte tomu i Vaše otázky a odpovědi
• přizpůsobte tomu i Váš způsob prezentace : vizuální typ chce produkt vidět , auditivní požaduje zajímavý a vyčerpávající popis a kinestetický typ si ho chce prostě osahat a vyzkoušet
• jestli chcete jít ještě více do hloubky , položte si i otázky k symetrii , např.je strana myšlení nalevo ? Pokuste se potom i ověřit pravdivost jeho výroků . Nebo Váš partner v rozhovoru zaměřuje svůj zrak na to , co si pamatuje či na vykonstruované , třeba právě v okamžiku , kdy mu nabízíte něco výhodného ?
Pokusme se tedy mluvit s ohledem na typ smyslového vnímání, lidé reagují zvláště intenzívně a pozitivně , když ten „jejich“systém oslovíte ; jakoby ty obě komunikace na sebe lépe „nasedaly“ , nemíjely se , jsou vzájemně čitelnější . Existují velmi účinné varianty výroků , kterými můžete odpovídajícím způsobem Vašeho partnera v rozhovoru oslovit a v pozitivním smyslu „dostat“.
Jak můžete oslovit vizuální typ ? Pokuste se v něm vyvolávat pozitivní obrazy :
Otázky :
• jak vidíte aktuální situaci ?
• umíte si představit , jak.....
• jak jasné jsou Vám výhody tohoto řešení , postupu atd.
• pokuste se nyní podívat na věc z jiné perspektivy , z jiného pohledu
• jistě chcete mít nejprve nějaký přehled
• mohu Vám ukázat , kam směřuje mé snažení ?
• Chcete se ještě jednou podívat na nejdůležitější čísla , údaje , hodnoty aj
Výroky :
• mám stejný názor jako Vy …
• dívám se na to stejně , mám na to stejný pohledu
• výhody našeho řešení jsou zřejmé , viditelné , jasné
• tento přístup , tato věc, tento produkt má dobré výhledy
• sám rozeznáte , co je pro Vás výhodnější
• udělejte si o tom svůj vlastní obraz
Jak oslovit typ auditivní ? Pokuste se Vaše argumenty udělat slyšitelnými , tito lidé reagují velmi silně a zřetelně na jasný , zvučný hlas :
Otázky :
• co říkáte na současnou situaci ?
• mohl bych Vám navrhnout , že ..
• zní Vám tento argument o trochu přijatelněji ?
• jistě byste byl raději nejdřív plně informován
• jak se Vám to poslouchá ?
• mohu Vám vyprávět , jak jsem k tomu dospěl ?
• slyšel jste někdy od nás o takovéto věci ?
• mohu Vás vzít za slovo ?
• co Vám říká Váš vnitřní hlas ?
• Chcete si ještě jednou poslechnout nejdůležitější čísla ?
Výroky :
• souhlasím s Vámi , že to ještě jednou musíme probrat
• všechny informace o celé záležitosti jistě obdržíte
• tyto výhody jistě přivítáte
• nechte si celý text přečíst slovo od slova
• můžete se o tom sám informovat
• zkusme si sladit naše postupy
• ať v tom není žádná disharmonie
• když mi řeknete „ano“ , začnu ihned ….
• řešení je i v souladu s požadavkem ….
Kinestetický typ : snažte se Vaše argumenty i otázky udělat tak , aby je tento typ mohl pociťovat , pochopit ; tento typ lidí chce vzít věci do rukou , osahat , vyzkoušet , mají rádi uvolněnou atmosféru , která dovoluje pocity vyjádřit .
Otázky :
• jak se cítíte v podobné situaci ?
• jak lidé pocítili dopad těchto opatření ?
• vy potřebujete nejdřív pochopit , oč se jedná
• mohu Vám přiblížit moje stanovisko ?
• jak konkrétně to myslíte ?
• byli jsme spolu už v nějakém kontaktu ?
• Ty nevýhody jsou citelné
• sdílím s Vámi stejný pocit
• brzy pochopíte naše obavy
• co Vám radí Vaše pocity ?
Výroky :
• zlepšení je citelné
• sdílím s Vámi stejný pocit
• ty detaily bych Vám rád přiblížil
• tento postup má konkrétní výhody
• brzy pochopíte , že náš návrh byl výhodný
• je to ve Vašich rukou …
• pokusme se konkretizovat společně nějaké hmatatelné cíle
Někdy můžeme mít to štěstí , že náš partner v rozhovoru odpovídá našemu typu smyslového vnímání i myšlení .Většinou to však není tak optimální .Vzpomeňte si na některé Vaše rozhovory v minulosti , zvláště na ty , které byly obtížné a pokuste se na ně podívat z tohoto úhlu pohledu .Znovu si uvědomme , že lidé reagují intenzivněji a pozitivněji , jestliže používáme jejich řeč , jejich smyslový kanál .S trochou cviku se nám to podaří u jednotlivých lidí , avšak co dělat v situaci , kdy před sebou máme celou skupinu lidí ? Doporučuje se užití všech tří typů výroků či otázek , abychom zasáhli co nejširší spektrum našich posluchačů .
Příklad :
Ukáži Vám nyní náš nový koncept . Uvidíte , co jsme všechno změnili .Je zcela jasně na tomto schematu zobrazen a dovedu si představit , že by mohl mít dobré výhledy na realizaci a dosáhnout zřetelných úspěchů .
V tomto případě mluvíme pouze v jednom smyslovém systému , zde dosáhnete u vizuálně orientovaných lidí maximum . U ostatních typů již tolik nedosáhneme , nepřesvědčíme je , dokonce se jim to může zdát nudné a nezáživné . Ve druhé verzi oslovíme všechny tři smyslové typy - vizuální , auditivní i kinestetický .Zvyšuje se pravděpodobnost , že vyvoláme zájem u všech posluchačů .
Příklad :
Tady vidíte náš nový koncept . Klidně si ho vezměte do rukou , máme několik vyhotovení a já Vás při tom budu informovat , jak byste mohli argumentovat pro jeho realizaci , aby se zlepšily výhledy na jeho úspěch .
Při prezentaci využijte všech smyslů nejen slovně , ale i jinými způsoby prezentace , kde můžete kombinovat vizuální zobrazení , to je diagramy , grafy , obrazy , schematy , názornými nákresy , použijte barevná odlišení , malujte na flip-chart a doprovázejte to slovním výkladem , dejte některá
grafická zobrazení kolovat , ať si je lidé prohlédnou , vezmou do ruky , přehrajte záznamy stanovisek některých osob , které se ke konceptu vyjádřili .Tímto způsobem oslovíte všechny smyslové úrovně .
Někdy používáme i čichové nebo chuťové obraty
Někdy používáme i čichové nebo chuťové obraty : „má čich na lidi , na obchod , zůstala nám po tom nepříjemná pachuť v ústech apod.“
Tento posledně uvedený typ prostě svět pociťuje , používá pojmy , jež zdůrazňují pocity , respektive používá tělesné pojmy.
Tyto rozličné formy vnímání vedou i k preferenci jednotlivých způsobů myšlení . Pokud například preferujeme zrak , projeví se to ve větším zájmu o vizuální umění jako je televize , film ; nemůže být dobrý režisér , kdo by neměl dobrou obrazovou představivost . Sluchová preference vede k zájmu o hudbu , jazyky , dramatické umění , přednášení . Kinestetická preference vede k zájmu o sport , o tanec , o gymnastiku . Přitom používáme všechny smysly , ale některé jsou rozvinutější a preferované .
Tito lidé myslí celým tělem , mívají uvolněné držení těla , pokleslá ramena , pomalu dýchají , řeč je pomalejší , hlouběji položena . Pokud spolu hovoří kinestetický a vizuální typ , bývá to pro oba velmi náročné ; zatímco vizuální typ člověka netrpělivě bubnuje prsty na stole , protože pomalé tempo kinestetika jej „nervuje“ , kinestetik zase bývá zaskočen tempem střídání obrazů vizuálního typu . Samozřejmě jde o obecné tendence , které neplatí absolutně.
Pohyby očí patří k tzv. řeči těla . Ta je ovšem ještě mnohem jemnější , skrytější , je těžké ji předvídat . V tom jsme všichni jedineční , neopakovatelní . Někteří lidé se mračí , když se rozzlobí , lidé vizuálního typu stejně tak svraští čelo , když se zamyslí a „zaostřují“ své vnitřní obrazy .Autoři
Ian Mc Dermott a Joseph O Connor uvádějí zajímavou příhodu u jedné britské policejní jednotky :když se policisté seznámili s touto teorií očních pohybů , jakýchsi „ přistupových klíčů“ , jak se nazývají v neurolingvistickém programování , udělali si z toho závěr , že každý podezřelý či zatčený, pokud se při odpovědi na otázku policisty dívá vpravo nahoru , tak jednoznačně lže - tento pohyb je totiž v NLP,* spojován s konstruovaným , ne zapamatovaným mentálním obrazem .To podle autorů obsahuje dvě chyby : ne každý , kdo tímto směrem obrací při odpovědi zrak , musí
lhát , řada praváků a většina leváků se tam dívá i když si vybavují zapamatované obrazy . A navíc - ne vše vykonstruované musí být lež .
* NLP - neurolingvistické programování patří již více jak druhé desítiletí k nejpoužívanějším psychologickým metodám jak rozšířit a rozvinout duševní i duchovní potenciál člověka .Je to věda o struktuře lidské zkušenosti a vysvětluje nám , jak si utváříme svůj vnitřní svět , jak jej vnímáme , jak myslíme, jak komunikujeme i jak se učíme . Již podle názvu vidíme , že má vztah k lingvistice , k jazyku ; mimo jiné i zkoumá , jak nás jazyk ovlivňuje Metody NLP byly vypracovány na základě studia myšlení a jednání řady mimořádně úspěšných osobností - model NLP umožňuje dosahovat vyjímečných výkonů v různých oblastech činnosti.
Můžeme si však všímat těchto jemných signálů u lidí , s nimiž se dlouhodobě stýkáme či které vedeme ; pomůže nám to odhalovat účinek našich slov .Uvádí se , že vůdcovství je schopnost změnit druhou část věty na základě odezvy na její první část - tu odezvu ale musíme zaregistrovat . Tato řeč těla nám často ukazuje reakci na námi sdělené obsahy ještě dříve , než partner začal hovořit .V našem kulturním prostředí nevěnujeme těmto subtilním signálům takřka žádnou pozornost , my vnímáme hlavně slovy sdílené obsahy . Musíme se učit věnovat více pozornosti tomu , jak nám jsou informace sdělovány .
Poznámka pro všechny , kteří se něčemu učí :
Co se učení týká , je dobré zapojovat všechny smysly , pokud to látka dovoluje . Anglický filosof - senzualista a předchůdce J.A. Komenského zdůrazňoval , že „ v našem rozumu nemůže být nic , co neprošlo našimi smysly“.Lidé při
učení užívají různých strategií , které jsou zcela individuální . Jedná se např. o pořadí , v němž různé smyslové reprezentace používají - někdo z nás upřednostňuje nejdříve poslech látky , potom teprve vlastní čtení s diagramy a grafy a nakonec přijdou nějaké pocity , které si o látce vytvoří . Někdo si vše potřebuje nejprve ohmatat , jiný v klidu prodiskutovat . Musíme respektovat tyto různé strategie našich spolupracovníků či nadřízených - náš nadřízený může být nepozorný a nejevit odpovídající zájem , když mu podáváme zprávu , ale možná není auditivní typ a potřebuje mít zprávu napsanou , je to typ vizuální . Je třeba tuto rozdílnost respektovat i z jiného důvodu : ten , kdo myslí v obrazech , chce mít uspořádané pracovní prostředí , aby nebyl rozptylován . Hluk bude zase vadit auditivnímu typu , který myslí ve zvucích . Kinestetičtí jedinci se cítí dobře v pohodlném křesle .
Tento posledně uvedený typ prostě svět pociťuje , používá pojmy , jež zdůrazňují pocity , respektive používá tělesné pojmy.
Tyto rozličné formy vnímání vedou i k preferenci jednotlivých způsobů myšlení . Pokud například preferujeme zrak , projeví se to ve větším zájmu o vizuální umění jako je televize , film ; nemůže být dobrý režisér , kdo by neměl dobrou obrazovou představivost . Sluchová preference vede k zájmu o hudbu , jazyky , dramatické umění , přednášení . Kinestetická preference vede k zájmu o sport , o tanec , o gymnastiku . Přitom používáme všechny smysly , ale některé jsou rozvinutější a preferované .
Tito lidé myslí celým tělem , mívají uvolněné držení těla , pokleslá ramena , pomalu dýchají , řeč je pomalejší , hlouběji položena . Pokud spolu hovoří kinestetický a vizuální typ , bývá to pro oba velmi náročné ; zatímco vizuální typ člověka netrpělivě bubnuje prsty na stole , protože pomalé tempo kinestetika jej „nervuje“ , kinestetik zase bývá zaskočen tempem střídání obrazů vizuálního typu . Samozřejmě jde o obecné tendence , které neplatí absolutně.
Pohyby očí patří k tzv. řeči těla . Ta je ovšem ještě mnohem jemnější , skrytější , je těžké ji předvídat . V tom jsme všichni jedineční , neopakovatelní . Někteří lidé se mračí , když se rozzlobí , lidé vizuálního typu stejně tak svraští čelo , když se zamyslí a „zaostřují“ své vnitřní obrazy .Autoři
Ian Mc Dermott a Joseph O Connor uvádějí zajímavou příhodu u jedné britské policejní jednotky :když se policisté seznámili s touto teorií očních pohybů , jakýchsi „ přistupových klíčů“ , jak se nazývají v neurolingvistickém programování , udělali si z toho závěr , že každý podezřelý či zatčený, pokud se při odpovědi na otázku policisty dívá vpravo nahoru , tak jednoznačně lže - tento pohyb je totiž v NLP,* spojován s konstruovaným , ne zapamatovaným mentálním obrazem .To podle autorů obsahuje dvě chyby : ne každý , kdo tímto směrem obrací při odpovědi zrak , musí
lhát , řada praváků a většina leváků se tam dívá i když si vybavují zapamatované obrazy . A navíc - ne vše vykonstruované musí být lež .
* NLP - neurolingvistické programování patří již více jak druhé desítiletí k nejpoužívanějším psychologickým metodám jak rozšířit a rozvinout duševní i duchovní potenciál člověka .Je to věda o struktuře lidské zkušenosti a vysvětluje nám , jak si utváříme svůj vnitřní svět , jak jej vnímáme , jak myslíme, jak komunikujeme i jak se učíme . Již podle názvu vidíme , že má vztah k lingvistice , k jazyku ; mimo jiné i zkoumá , jak nás jazyk ovlivňuje Metody NLP byly vypracovány na základě studia myšlení a jednání řady mimořádně úspěšných osobností - model NLP umožňuje dosahovat vyjímečných výkonů v různých oblastech činnosti.
Můžeme si však všímat těchto jemných signálů u lidí , s nimiž se dlouhodobě stýkáme či které vedeme ; pomůže nám to odhalovat účinek našich slov .Uvádí se , že vůdcovství je schopnost změnit druhou část věty na základě odezvy na její první část - tu odezvu ale musíme zaregistrovat . Tato řeč těla nám často ukazuje reakci na námi sdělené obsahy ještě dříve , než partner začal hovořit .V našem kulturním prostředí nevěnujeme těmto subtilním signálům takřka žádnou pozornost , my vnímáme hlavně slovy sdílené obsahy . Musíme se učit věnovat více pozornosti tomu , jak nám jsou informace sdělovány .
Poznámka pro všechny , kteří se něčemu učí :
Co se učení týká , je dobré zapojovat všechny smysly , pokud to látka dovoluje . Anglický filosof - senzualista a předchůdce J.A. Komenského zdůrazňoval , že „ v našem rozumu nemůže být nic , co neprošlo našimi smysly“.Lidé při
učení užívají různých strategií , které jsou zcela individuální . Jedná se např. o pořadí , v němž různé smyslové reprezentace používají - někdo z nás upřednostňuje nejdříve poslech látky , potom teprve vlastní čtení s diagramy a grafy a nakonec přijdou nějaké pocity , které si o látce vytvoří . Někdo si vše potřebuje nejprve ohmatat , jiný v klidu prodiskutovat . Musíme respektovat tyto různé strategie našich spolupracovníků či nadřízených - náš nadřízený může být nepozorný a nejevit odpovídající zájem , když mu podáváme zprávu , ale možná není auditivní typ a potřebuje mít zprávu napsanou , je to typ vizuální . Je třeba tuto rozdílnost respektovat i z jiného důvodu : ten , kdo myslí v obrazech , chce mít uspořádané pracovní prostředí , aby nebyl rozptylován . Hluk bude zase vadit auditivnímu typu , který myslí ve zvucích . Kinestetičtí jedinci se cítí dobře v pohodlném křesle .
Praktické využití poznatků NLP o schematech očních pohybů
Je třeba zdůraznit , že jde o trend , náznaky toho , jak náš partner přemýšlí a jakým způsobem vše před svým vnitřním zrakem zpracovává - nemůžeme tedy odezírat informace o obsahu myšlení . Jak jsme však již výše uvedli , je to vždy spojeno s určitým výběrem slov. Neberme to však jako důkaz k tomu , abychom si ihned vytvářeli jasný a ostrý obraz o mluvčím , vnímejme to spíše jako vodítko k tomu , abychom utvářeli naši komunikaci mnohem lépe a osobněji ; z interpretace těchto očních pohybů můžeme profitovat následujícím způsoben :
• zjistěte , zda Váš partner myslí vizuálně , auditivně či kinesteticky
• srovnejte to s výběrem slovních spojení¨, která používá
• mluvte pokud možno jeho řečí
• přizpůsobte tomu i Vaše otázky a odpovědi
• přizpůsobte tomu i Váš způsob prezentace : vizuální typ chce produkt vidět , auditivní požaduje zajímavý a vyčerpávající popis a kinestetický typ si ho chce prostě osahat a vyzkoušet
• jestli chcete jít ještě více do hloubky , položte si i otázky k symetrii , např.je strana myšlení nalevo ? Pokuste se potom i ověřit pravdivost jeho výroků . Nebo Váš partner v rozhovoru zaměřuje svůj zrak na to , co si pamatuje či na vykonstruované , třeba právě v okamžiku , kdy mu nabízíte něco výhodného ?
Pokusme se tedy mluvit s ohledem na typ smyslového vnímání, lidé reagují zvláště intenzívně a pozitivně , když ten „jejich“systém oslovíte ; jakoby ty obě komunikace na sebe lépe „nasedaly“ , nemíjely se , jsou vzájemně čitelnější . Existují velmi účinné varianty výroků , kterými můžete odpovídajícím způsobem Vašeho partnera v rozhovoru oslovit a v pozitivním smyslu „dostat
• zjistěte , zda Váš partner myslí vizuálně , auditivně či kinesteticky
• srovnejte to s výběrem slovních spojení¨, která používá
• mluvte pokud možno jeho řečí
• přizpůsobte tomu i Vaše otázky a odpovědi
• přizpůsobte tomu i Váš způsob prezentace : vizuální typ chce produkt vidět , auditivní požaduje zajímavý a vyčerpávající popis a kinestetický typ si ho chce prostě osahat a vyzkoušet
• jestli chcete jít ještě více do hloubky , položte si i otázky k symetrii , např.je strana myšlení nalevo ? Pokuste se potom i ověřit pravdivost jeho výroků . Nebo Váš partner v rozhovoru zaměřuje svůj zrak na to , co si pamatuje či na vykonstruované , třeba právě v okamžiku , kdy mu nabízíte něco výhodného ?
Pokusme se tedy mluvit s ohledem na typ smyslového vnímání, lidé reagují zvláště intenzívně a pozitivně , když ten „jejich“systém oslovíte ; jakoby ty obě komunikace na sebe lépe „nasedaly“ , nemíjely se , jsou vzájemně čitelnější . Existují velmi účinné varianty výroků , kterými můžete odpovídajícím způsobem Vašeho partnera v rozhovoru oslovit a v pozitivním smyslu „dostat
1 Vizuální typ používá č2 asto podobná slovní spojení jako
• vidím , že …
• je zřejmé , je očividné …
• to je jasné ….
• to si dovedu představit …..
• jsem toho názoru …..
• chtěl bych poukázat na to …....
• mohu na to mrknout ….
• rád bych do toho viděl ….
• vypadá to tak , že nás čeká ….
• je třeba to objasnit....
• musíme to odhalit ….
• je třeba to včas předvídat ….
• mám následující vizi …
• doplním osvětlující poznámku...
• když se na to blíže podíváme ….
Tito lidé , když si něco vizuálně představují , mají tendenci dívat se nahoru nebo hledět přímo nebo se dívat do dálky . Někdy svraští obočí , jakoby se soustřeďovali , zaostřují pozornost , zaostřují své obrazy před svým vnitřním zrakem . Jakmile takovéto chování u našeho partnera pozorujeme za situace , kdy k němu hovoříme , je dobré přerušit na chvilku hovor . Partner nás v této chvíli nevnímá , neposlouchá , je pohroužen do svých představ , obvykle stojí či sedí zpříma.
Dýchání mají tito lidé v této fázi povrchní , jakoby jen v horní polovině hrudníku , mají sklon mluvit rychle .Vnitřní obrazy , které si představují se rychle mění , lze to často vidět na jejich tváři , i to nám přináší důležité informace . Pokud tito lidé telefonují , představují si člověka na druhé straně , udělají si jeho obraz . Pokud s někým přímo hovoří a tento člověk se na ně nedívá , pociťují to velmi nepříjemně , asi stejně , jakoby někdo neposlouchal , když s ním hovoří . Mají tendenci dívat se vzhůru, dívat se na jedno místo - vnímají je rozmazaně , neostře - nebo se dívají do dálky , mluví rychle .
1 auditivní typ
• to zní dobře....
• to slyším rád....
• to co říkáte ….
• myslím to doslovně …..
• to bylo nepřeslechnutelné
• to si někdy poslechněte …..
• já bych vás chtěl naladit na to ….
• v souladu s tím , v souzvuku
• s ním jsem si notoval...
• musíme to prodiskutovat …
• když už o tom mluvíme …
• je třeba o to požádat....
• nedělejte hluchého …..
• neříkejte mi takové věci ….
Tito lidé dělají malé rytmické pohyby nebo se pohupují , kolébají ze strany na stranu , mívají příjemný hlas , někdy naklánějí hlavu na stranu , jako kdyby naslouchali . Někdy pohybují rty , když rozmlouvají sami se sebou .
1 kinestetický typ
• to nepochopím …
• cítím to tak …....
• pociťuji to jinak …..
• to se mě dotklo …
• vyložte karty na stůl ….
• to bych chtěl zdůraznit , vyzdvihnout ….
• chtěl bych chytit příležitost za pačesy …..
• mám pro to jemný postřeh ….
• skončí to dříve , než popadneme dech …..
• pokud nebudeme citliví k požadavkům veřejnosti ...
• zůstaneme v kontaktu ….
• vydržte chvíli …
• je v tom až po krk …..
• sám se do toho nechci namočit ….
• jak si usteleme , tak si lehneme ….
• ta kaše je ještě příliš horká ….
• je zřejmé , je očividné …
• to je jasné ….
• to si dovedu představit …..
• jsem toho názoru …..
• chtěl bych poukázat na to …....
• mohu na to mrknout ….
• rád bych do toho viděl ….
• vypadá to tak , že nás čeká ….
• je třeba to objasnit....
• musíme to odhalit ….
• je třeba to včas předvídat ….
• mám následující vizi …
• doplním osvětlující poznámku...
• když se na to blíže podíváme ….
Tito lidé , když si něco vizuálně představují , mají tendenci dívat se nahoru nebo hledět přímo nebo se dívat do dálky . Někdy svraští obočí , jakoby se soustřeďovali , zaostřují pozornost , zaostřují své obrazy před svým vnitřním zrakem . Jakmile takovéto chování u našeho partnera pozorujeme za situace , kdy k němu hovoříme , je dobré přerušit na chvilku hovor . Partner nás v této chvíli nevnímá , neposlouchá , je pohroužen do svých představ , obvykle stojí či sedí zpříma.
Dýchání mají tito lidé v této fázi povrchní , jakoby jen v horní polovině hrudníku , mají sklon mluvit rychle .Vnitřní obrazy , které si představují se rychle mění , lze to často vidět na jejich tváři , i to nám přináší důležité informace . Pokud tito lidé telefonují , představují si člověka na druhé straně , udělají si jeho obraz . Pokud s někým přímo hovoří a tento člověk se na ně nedívá , pociťují to velmi nepříjemně , asi stejně , jakoby někdo neposlouchal , když s ním hovoří . Mají tendenci dívat se vzhůru, dívat se na jedno místo - vnímají je rozmazaně , neostře - nebo se dívají do dálky , mluví rychle .
1 auditivní typ
• to zní dobře....
• to slyším rád....
• to co říkáte ….
• myslím to doslovně …..
• to bylo nepřeslechnutelné
• to si někdy poslechněte …..
• já bych vás chtěl naladit na to ….
• v souladu s tím , v souzvuku
• s ním jsem si notoval...
• musíme to prodiskutovat …
• když už o tom mluvíme …
• je třeba o to požádat....
• nedělejte hluchého …..
• neříkejte mi takové věci ….
Tito lidé dělají malé rytmické pohyby nebo se pohupují , kolébají ze strany na stranu , mívají příjemný hlas , někdy naklánějí hlavu na stranu , jako kdyby naslouchali . Někdy pohybují rty , když rozmlouvají sami se sebou .
1 kinestetický typ
• to nepochopím …
• cítím to tak …....
• pociťuji to jinak …..
• to se mě dotklo …
• vyložte karty na stůl ….
• to bych chtěl zdůraznit , vyzdvihnout ….
• chtěl bych chytit příležitost za pačesy …..
• mám pro to jemný postřeh ….
• skončí to dříve , než popadneme dech …..
• pokud nebudeme citliví k požadavkům veřejnosti ...
• zůstaneme v kontaktu ….
• vydržte chvíli …
• je v tom až po krk …..
• sám se do toho nechci namočit ….
• jak si usteleme , tak si lehneme ….
• ta kaše je ještě příliš horká ….
Přístupy k dekódování komunikačního procesu
Verbální komunikace je jen jedním z aspektů komunikačního procesu , často tvoří nejméně významnou část komunikace . Obrovské množství informací je sdělováno neverbálně , tonálně , gestikulací , dotyky .Tento druh komunikace však obvykle probíhá pod prahem našeho vědomí Optimem by bylo vnímat významné signály a v závislosti na situaci , kontextu a osobě je dekódovat , rozumět jim .Verbální výroky se však od sebe liší již na základě převažujících smyslových systémů :
Výrok : Potvrzuji Váš názor .
Vizuálně : Vidím , co myslíte.
Auditivně: Rozumím Vám době.
Kinesteticky : Mám pocit , že to , co říkáte , je správné
Výrok : Chtěl bych Vám něco sdělit
Vizuálně : Chtěl bych Vám něco ukázat /obraz něčeho/.
Auditivně : Chtěl bych , abyste pozorně naslouchal tomu , co Vám nyní řeknu .
Kinesteticky : Chtěl bych , abyste se s tím dostal do kontaktu .
Výrok : Rozumíte tomu , co říkám ?
Vizuálně : Podívejte , co bych Vám chtěl jasně naznačit .
Auditivně : Když to posloucháte - zdá se Vám to správné ?
Kinesteticky : Odpovídá to Vašemu pocitu ?
V rozhovoru s jinou osobou nám tyto příklady otevírají novou , zajímavou perspektivu - totiž analyzovat v rozhovoru tyto smyslově-specifické aspekty . V neverbálním projevu jsou to pohyby očí , gesta , změny dechu , změny v držení těla , změny svalového tonu , změny v intonaci či v tempu řeči a mnoho dalších změn , jež můžeme v průběhu komunikace pozorovat .
Zjišťování rozdílných vzorců pohybů očí je velkým přínosem neurolingvistického programování . Během výzkumů bylo Bandlerem a Grinderem zjištěno , že jednotlivé osoby vykazují typické výrazy obličeje , když se pohybují v určitém smyslovém systému : jestliže si např. lidé představují před svým vnitřním zrakem nějaký obraz , nějakou scénu , jejich oči , resp.přesněji pupily se na kratičký okamžik obracejí do určitého směru ; tento směr je ale výrazně odlišný v závislosti na tom , zda je tento jedinec šťastný či něšťastný . Výzkumy ukázaly , že v pohybech očí najdeme jistá schemata , dokonce nezávislá na kulturním okruhu , z něhož lidé pocházejí .Jediný rozdíl byl nalezen mezi leváky a praváky . Základní vzorec praváků je následující /viděno z perspektivy dané osoby/:
Pohled nahoru
nahoru vlevo : vizuálně orientovaný
nahoru vpravo : vizuálně konstruující
Pohled ve výši očí
vlevo : auditivně pamatující
vpravo : auditivně konstruující
Pohled dolů vlevo : vnitřní řeč , vnitřní dialog
Pohled dolů vpravo : vnitřní pocity
Na základě tohoto schematu se dá dekódovat , jak člověk uvažuje , to je které smyslové orgány se na tomto vnitřním probíhajícím procesu podílejí , jaké strategie tato osoba užívá . Skryt ale jistě zůstává obsah , tedy o čem daná osoba přemýšlí . K obsahu se musí vždy osoba sama vyjádřit , nelze tedy spekulovat . Zde nám nezbývá nic jiného než pozorně registrovat ostatní signály, např. červené uši , potící se čelo či další známky nervozity apod. .Důležité tedy je pozorně vnímat nejen to , co lidé říkají , ale mnohem více si všímat toho , jak to říkají .
Výrok : Potvrzuji Váš názor .
Vizuálně : Vidím , co myslíte.
Auditivně: Rozumím Vám době.
Kinesteticky : Mám pocit , že to , co říkáte , je správné
Výrok : Chtěl bych Vám něco sdělit
Vizuálně : Chtěl bych Vám něco ukázat /obraz něčeho/.
Auditivně : Chtěl bych , abyste pozorně naslouchal tomu , co Vám nyní řeknu .
Kinesteticky : Chtěl bych , abyste se s tím dostal do kontaktu .
Výrok : Rozumíte tomu , co říkám ?
Vizuálně : Podívejte , co bych Vám chtěl jasně naznačit .
Auditivně : Když to posloucháte - zdá se Vám to správné ?
Kinesteticky : Odpovídá to Vašemu pocitu ?
V rozhovoru s jinou osobou nám tyto příklady otevírají novou , zajímavou perspektivu - totiž analyzovat v rozhovoru tyto smyslově-specifické aspekty . V neverbálním projevu jsou to pohyby očí , gesta , změny dechu , změny v držení těla , změny svalového tonu , změny v intonaci či v tempu řeči a mnoho dalších změn , jež můžeme v průběhu komunikace pozorovat .
Zjišťování rozdílných vzorců pohybů očí je velkým přínosem neurolingvistického programování . Během výzkumů bylo Bandlerem a Grinderem zjištěno , že jednotlivé osoby vykazují typické výrazy obličeje , když se pohybují v určitém smyslovém systému : jestliže si např. lidé představují před svým vnitřním zrakem nějaký obraz , nějakou scénu , jejich oči , resp.přesněji pupily se na kratičký okamžik obracejí do určitého směru ; tento směr je ale výrazně odlišný v závislosti na tom , zda je tento jedinec šťastný či něšťastný . Výzkumy ukázaly , že v pohybech očí najdeme jistá schemata , dokonce nezávislá na kulturním okruhu , z něhož lidé pocházejí .Jediný rozdíl byl nalezen mezi leváky a praváky . Základní vzorec praváků je následující /viděno z perspektivy dané osoby/:
Pohled nahoru
nahoru vlevo : vizuálně orientovaný
nahoru vpravo : vizuálně konstruující
Pohled ve výši očí
vlevo : auditivně pamatující
vpravo : auditivně konstruující
Pohled dolů vlevo : vnitřní řeč , vnitřní dialog
Pohled dolů vpravo : vnitřní pocity
Na základě tohoto schematu se dá dekódovat , jak člověk uvažuje , to je které smyslové orgány se na tomto vnitřním probíhajícím procesu podílejí , jaké strategie tato osoba užívá . Skryt ale jistě zůstává obsah , tedy o čem daná osoba přemýšlí . K obsahu se musí vždy osoba sama vyjádřit , nelze tedy spekulovat . Zde nám nezbývá nic jiného než pozorně registrovat ostatní signály, např. červené uši , potící se čelo či další známky nervozity apod. .Důležité tedy je pozorně vnímat nejen to , co lidé říkají , ale mnohem více si všímat toho , jak to říkají .
Je třeba se řečí prezentovat optimálně
Všechny informace z vnějšího světa přijímáme prostřednictvím pěti smyslových orgánů , z nich nejdůležitější jsou zrak , sluch , hmat ( cítění , pociťování) . Rozdíl mezi nimi je dán jejich upřednostňováním , preferováním . Účastnili jsme se např. slavnostní promoce v gotickém chrámu a máme na to hezkou vzpomínku . Někdo z nás si dobře pamatuje varhanní hudbu , která zaplnila celý prostor, jiný má v paměti gotické klenutí a prostor chrámu , sluneční světlo , jež ozařovalo
chrámovou loď a dalšímu utkvěly v paměti pocity a celková nálada : jedná se tedy v prvním
případě o typ akustický , vnímající převážně auditivně , v druhém případě je to typ vizuální , kde utkví obrazy takovéto situace a nakonec typ kinestetický , vnímající převážně pocity - bylo to povznášející . Již tento poznatek nám pomůže pochopit , proč někteří lidé popisují zcela rozdílně stejnou situaci . Vizuální typ se při divadelní hře koncentruje na výpravu , osvětlení , kostýmy , auditivní více vnímá hlasy herců , jejich intonaci . Pro kinesteticky orientovaného návštěvníka neříká nic sebelepší výprava a herecké obsazení , pokud například pohodlně nesedí . Lidská řeč je tedy plná „ smyslových „ pojmů . Člověk vnímá vše kolem něho a k zobrazení tohoto okolního světa užívá svou řeč , ve které se vše jakoby zrcadlí . Jiné pojmy však použije vizuálně orientovaný typ , jiný auditivní , jiný kinestetik ..
Takováto „smyslová“ řeč našich partnerů nám poskytuje důležité upozornění , jakým způsobem tito lidé přijímají vnější informace - to bychom měli mít při rozhovoru vždy na mysli . To je něco , co činí komunikaci úspěšnou či neúspěšnou . Jestliže tedy chceme lidem lépe rozumět a dosáhnou většího účinku toho , co sami sdělujeme , nesmíme zapomínat na uvedené zvláštnosti lidského vnímání . Pokuste se rozeznat typ vnímání u partnera , který sedí naproti vám ! Uvedeme si několik typických příkladů této smyslové percepce
chrámovou loď a dalšímu utkvěly v paměti pocity a celková nálada : jedná se tedy v prvním
případě o typ akustický , vnímající převážně auditivně , v druhém případě je to typ vizuální , kde utkví obrazy takovéto situace a nakonec typ kinestetický , vnímající převážně pocity - bylo to povznášející . Již tento poznatek nám pomůže pochopit , proč někteří lidé popisují zcela rozdílně stejnou situaci . Vizuální typ se při divadelní hře koncentruje na výpravu , osvětlení , kostýmy , auditivní více vnímá hlasy herců , jejich intonaci . Pro kinesteticky orientovaného návštěvníka neříká nic sebelepší výprava a herecké obsazení , pokud například pohodlně nesedí . Lidská řeč je tedy plná „ smyslových „ pojmů . Člověk vnímá vše kolem něho a k zobrazení tohoto okolního světa užívá svou řeč , ve které se vše jakoby zrcadlí . Jiné pojmy však použije vizuálně orientovaný typ , jiný auditivní , jiný kinestetik ..
Takováto „smyslová“ řeč našich partnerů nám poskytuje důležité upozornění , jakým způsobem tito lidé přijímají vnější informace - to bychom měli mít při rozhovoru vždy na mysli . To je něco , co činí komunikaci úspěšnou či neúspěšnou . Jestliže tedy chceme lidem lépe rozumět a dosáhnou většího účinku toho , co sami sdělujeme , nesmíme zapomínat na uvedené zvláštnosti lidského vnímání . Pokuste se rozeznat typ vnímání u partnera , který sedí naproti vám ! Uvedeme si několik typických příkladů této smyslové percepce
Model percepce
Vnímání je komplexní proces , který probíhá na několika úrovních : na jedné straně je zaměřené na vnější svět a na druhé na smyslové zachycení vlastní osobnosti . Tyto oba procesy probíhají pararelně a ve stejném čase za neustálé vzájemné výměny přicházejících informací a jejich hodnocení na základě dat již dříve organismem získaných .To umožňuje mít permanentní vědomí o tom , jakou hodnotu přicházející data pro danou osobnost mají , pro jeho přetrvávání , pro jeho subjektivní pocit zdraví , pro uskutečňování jeho cílů , pro jeho komunikační aktivity .
Samotná percepce je proces redundantní - při každé vjemové aktivitě brání tři různé skupiny filtrů tomu , aby organismus byl zaplaven nadbytkem podnětů a současně umožňují soustředit se na ty druhy informací , jež jsou z hlediska organismu důležité či smysluplné . Funkce mozku a nervového systému je zde spíše eliminativní a ne produktivní . Každý člověk je schopen vnímat vše , co se děje kolem něho , co se stalo , dokonce i v kosmu a pamatovat si vše , co se mu kdy přihodilo. Úkolem mozku a CNS je právě chránit jej před touto záplavou aktuálně nepotřebných informací a poznatků . Působením těchto filtrů ale dochází k systematickému deformování , zkreslování a zkracování informací , což vede k tomu , že naše modely světa se musí nevyhnutelně lišit od světa samotného . Zakladatelé NLP označují tyto filtry jako neurologické , sociální a individuální omezení , působící ve spojení s každým aktem vnímání .
1 Neurologická omezení jsou dána výkonností smyslových orgánů , pěti senzorických kanálů - zraku , sluchu , hmatu , chuti a č2 ichu ; existují fyzikální fenomény , jež se nacházejí za hranicemi těchto senzorických kanálů . Na rozdíl od dalších omezení nepředstavují tyto filtry zásadní zeď mezi jednotlivými lidmi , jelikož míra těchto neurologických omezení se u všech normálních jedinců přibližně stejná - lidé vnímají s podobnou intenzitou a kvalitou.
1 Sociální omezení - někdy označ2 ovaná jako sociálně - genetická jsou dána tím , že lidé jako č3 lenové jistého sociálního systému jsou vystaveni v něm převládajícím kategoriím č4 i filtrům, to je například užívané řeč5 i nebo obecně přijímaných způsobům vnímání a všem ostatním sociálním fikcím . Tímto filtrem jsou oddělovány zkušenosti jednotlivých skupin lidí na základě jejich např. odlišné kulturní úrovně . Když se uč6 íme nějaké řeč7 i , stáváme se dědici vědění těch lidí , kteří zde byli před námi .V tomto smyslu jsme souč8 asně oběťmi : z neomezeného množství možných zkušeností byly jen některé pojmenovány , označ9 eny slovy a tím i vyvolaly naši pozornost . Souč10 asně množství zkušeností , č11 asto velmi napínavých a potřebných , které vnímáme ve smyslové rovině , ale nejsou pojmenovány - nepronikne do našeho vědomí . Tak například řeč12 Eskymáků vlastní asi sedmdesát různých označ13 ení pro sníh - nedivíme se tomu už z toho důvodů , jaký různý význam má sníh pro Eskymáky a pro nás Středoevropany . Řeč14 je tedy jakýmsi akumulovaným věděním jisté sociální č15 i etnické skupiny lidí . Z nekoneč16 ného množství smyslových podnětů vybírá řeč17 věci , které se ve zkušenosti lidí , kteří řeč18 tvoří č19 asto opakují a kde se ukazuje , že tyto věci jsou potřebné .
Samotná percepce je proces redundantní - při každé vjemové aktivitě brání tři různé skupiny filtrů tomu , aby organismus byl zaplaven nadbytkem podnětů a současně umožňují soustředit se na ty druhy informací , jež jsou z hlediska organismu důležité či smysluplné . Funkce mozku a nervového systému je zde spíše eliminativní a ne produktivní . Každý člověk je schopen vnímat vše , co se děje kolem něho , co se stalo , dokonce i v kosmu a pamatovat si vše , co se mu kdy přihodilo. Úkolem mozku a CNS je právě chránit jej před touto záplavou aktuálně nepotřebných informací a poznatků . Působením těchto filtrů ale dochází k systematickému deformování , zkreslování a zkracování informací , což vede k tomu , že naše modely světa se musí nevyhnutelně lišit od světa samotného . Zakladatelé NLP označují tyto filtry jako neurologické , sociální a individuální omezení , působící ve spojení s každým aktem vnímání .
1 Neurologická omezení jsou dána výkonností smyslových orgánů , pěti senzorických kanálů - zraku , sluchu , hmatu , chuti a č2 ichu ; existují fyzikální fenomény , jež se nacházejí za hranicemi těchto senzorických kanálů . Na rozdíl od dalších omezení nepředstavují tyto filtry zásadní zeď mezi jednotlivými lidmi , jelikož míra těchto neurologických omezení se u všech normálních jedinců přibližně stejná - lidé vnímají s podobnou intenzitou a kvalitou.
1 Sociální omezení - někdy označ2 ovaná jako sociálně - genetická jsou dána tím , že lidé jako č3 lenové jistého sociálního systému jsou vystaveni v něm převládajícím kategoriím č4 i filtrům, to je například užívané řeč5 i nebo obecně přijímaných způsobům vnímání a všem ostatním sociálním fikcím . Tímto filtrem jsou oddělovány zkušenosti jednotlivých skupin lidí na základě jejich např. odlišné kulturní úrovně . Když se uč6 íme nějaké řeč7 i , stáváme se dědici vědění těch lidí , kteří zde byli před námi .V tomto smyslu jsme souč8 asně oběťmi : z neomezeného množství možných zkušeností byly jen některé pojmenovány , označ9 eny slovy a tím i vyvolaly naši pozornost . Souč10 asně množství zkušeností , č11 asto velmi napínavých a potřebných , které vnímáme ve smyslové rovině , ale nejsou pojmenovány - nepronikne do našeho vědomí . Tak například řeč12 Eskymáků vlastní asi sedmdesát různých označ13 ení pro sníh - nedivíme se tomu už z toho důvodů , jaký různý význam má sníh pro Eskymáky a pro nás Středoevropany . Řeč14 je tedy jakýmsi akumulovaným věděním jisté sociální č15 i etnické skupiny lidí . Z nekoneč16 ného množství smyslových podnětů vybírá řeč17 věci , které se ve zkušenosti lidí , kteří řeč18 tvoří č19 asto opakují a kde se ukazuje , že tyto věci jsou potřebné .
Individuální omezení
Individuální omezení jsou ta , jež se vztahují k naší osobní historii . Každý z nás má svou osobní zkušenost , jež tvoří jeho osobní historii a je jedinečná jako například otisky prstů .Tento filtr je nakonec rozhodující faktor , který za určitých předpokladů odděluje jedince od stávajícího modelu světa a tím také komplikuje jeho porozumění s jinými individui , eventuálně je činí nemožným. K jaké obrovské redukci množství dat prostřednictvím tohoto filtru či omezení dochází ?
• lidský organismus zvládne teoreticky transportovat pomocí svých smyslových orgánů přes nervová vlákna informační množství cca 109?
• z tohoto gigantického množství je vybráno , vyfiltrováno množství cca v poměru 1 : 10 milionům, to je 1 : 107 , to znamená , že zbytkové množství informací , které může zpracovat obnáší cca 102 bitů/sec.
• Z těchto cca 100 bitů/sec. může zůstat krátkodobě podrženo v paměti cca 10 bitů/sec. , dlouhodobě může být uložen asi 1 bit/sec.. Pokusme se o jisté srovnání : vnímaný model světa stojí v podobném poměru k reálném u světu jako krajina ke svému zobrazení na mapě . Mapa krajiny není oblastí , kterou zobrazuje , nýbrž reálné krajině podobnou strukturou , to je i její upotřebení . Mapa slouží k orientaci v krajině , ale rozdíl mezi světem a touto jeho reprezentací , tímto modelem - je podstatný . Závěr : každá interpretace světa je vždy subjektivní a relativizující popis skutečnosti , jelikož každý člověk vlastní osobní „mapu“ světa a tato jeho reprezentace je vytvořena na základě vlastních představ a vjemů . Existují tedy miliony zobrazení reality , tolik , kolik je lidí , každý vlastní osobité , jedinečné zobrazení světa , ale žádný z těchto modelů světa si nemůže činit nárok na to být označen za uspokojivý a jediný správný .Model může být i fikcí ,.může sám obsahovat protiklady a protimluvy , může být i fingovaný , eventuálně provizorní.
• lidský organismus zvládne teoreticky transportovat pomocí svých smyslových orgánů přes nervová vlákna informační množství cca 109?
• z tohoto gigantického množství je vybráno , vyfiltrováno množství cca v poměru 1 : 10 milionům, to je 1 : 107 , to znamená , že zbytkové množství informací , které může zpracovat obnáší cca 102 bitů/sec.
• Z těchto cca 100 bitů/sec. může zůstat krátkodobě podrženo v paměti cca 10 bitů/sec. , dlouhodobě může být uložen asi 1 bit/sec.. Pokusme se o jisté srovnání : vnímaný model světa stojí v podobném poměru k reálném u světu jako krajina ke svému zobrazení na mapě . Mapa krajiny není oblastí , kterou zobrazuje , nýbrž reálné krajině podobnou strukturou , to je i její upotřebení . Mapa slouží k orientaci v krajině , ale rozdíl mezi světem a touto jeho reprezentací , tímto modelem - je podstatný . Závěr : každá interpretace světa je vždy subjektivní a relativizující popis skutečnosti , jelikož každý člověk vlastní osobní „mapu“ světa a tato jeho reprezentace je vytvořena na základě vlastních představ a vjemů . Existují tedy miliony zobrazení reality , tolik , kolik je lidí , každý vlastní osobité , jedinečné zobrazení světa , ale žádný z těchto modelů světa si nemůže činit nárok na to být označen za uspokojivý a jediný správný .Model může být i fikcí ,.může sám obsahovat protiklady a protimluvy , může být i fingovaný , eventuálně provizorní.
Je navýsost problematické stavět proti sobě silné a slabé stránky obou hemisfér
Je navýsost problematické stavět proti sobě silné a slabé stránky obou hemisfér . Na druhé straně je zřejmé , že v teorii dvou hemisfér je obsažena jistá tvůrčí síla , zvláště ve vztahu k dosavadním tradičním postupům v učebním procesu .Tato koncepce přinesla nové přístupy k jiným možnostem a formám učení , z nichž řada již známa byla , ale časem upadla v zapomenutí ( J.A.Komenský ) . Tato teorie se objevuje v praktické podobě u neurolingvistického programování jako celostní koncept v souvislosti s Mind Mapping , Superlearning a mentálním tréninkem ; je to hledání cest , jak mozek ještě efektivněji používat .
Lze řící , že každý model myšlení je svým způsobem spekulativní - neboť mozek jako předmět výzkumu zde na rozdíl od jiných zkoumaných předmětů zde představuje nejen předmět , ale i subjekt ; lidský mozek se zde snaží porozumět sobě samému .
Postupujícím věkem dochází ke ztrátě schopností , ale lidský mozek dovede tuto ztátu kompenzovat , zvláště v těch oblastech činnosti , které představují jeho profesi nebo každodenní činnost . Např. přírodovědec může být uznávanou kapacitou ještě ve vysokém věku , ale pokud by se např. začal učit čínsky , nebyl by zcela jistě v učení tak úspěšný . Pokud použijeme srovnání s výkonností PC , v mládí by naše výkonnost odpovídala Pentiu 4 a v pokročilém tak 486 .Přesto i mozek staršího člověka hledá cesty , jak ztráty kompenzovat . Ačkoliv vycházíme z teorie , že levá hemisféra řídí slovní komunikaci a v pravé je sídlo prostorové orientace , funkční zobrazoací techniky nám ukazují , že u starých lidí , kteří řeší pamětní úlohu , se do řešení zapojují i hemisféra pravá . Ve stáří dochází k úbytku nervových přenašečů a neurony spolu poněkud hůře komunikují ; jednou z forem kompenzace této ztráty patrně je zapojování většího množství okruhů , obvodů .To souvisí i s větším výdejem energie , proto i dosažená koncentrace starších lidí je kratší a únava větší. Český neuropatolog František Koukolík uvádí , že u dospělých jedinců spotřebuje mozek přibližně 20% klidové spotřeby energie celého těla , u batolat celých 60 % . Výkon mozku tedy omezuje energie , nebo jinak řečeno ve srovnáné s procesorem PC i jeho chlazení . Podle tohoto autora jeden krychlový milimetr šedé kůry mozku obsahuje kolem sta tisíce neuronů , nervových buněk , 4 kilometry axonů , osových vláken které převádějí informace k jiným nervovým buňkám a vedle toho asi sto milionů synapsí , vzájemných kontaktů mezi neurony . Na těchto synapsích se pomocí přenašečů , transmiterů , jimiž jsou nejčastěji chemické látky , vyměňují informace . Propojení mezi vzdálenými neurony obstarává bílá hmota mozku , na větší vzdálenost se však předávají pouhé zlomky místní aktivity . Koukolík se domnívá , že možná společná šíře pásma neuronů lidské mozkové kůry se odhaduje na 1 terabit za sekundu - každý axon přenáší cca 100 bitů za vteřinu .Tato kapacita mozku odpovídá celkové kapacitě páteře světového internetu v roce 2002 ; této kapacity však mozek vzhledem k rychosti , jakou neurony vydávají vzruchy zdaleka nedosahuje .
Tato gigantická neuronální síť má cca 100 miliard neuronů a triliony synapsí a představuje nejsložitější a nejdynamičtější systém ve známém vesmíru .
Lze řící , že každý model myšlení je svým způsobem spekulativní - neboť mozek jako předmět výzkumu zde na rozdíl od jiných zkoumaných předmětů zde představuje nejen předmět , ale i subjekt ; lidský mozek se zde snaží porozumět sobě samému .
Postupujícím věkem dochází ke ztrátě schopností , ale lidský mozek dovede tuto ztátu kompenzovat , zvláště v těch oblastech činnosti , které představují jeho profesi nebo každodenní činnost . Např. přírodovědec může být uznávanou kapacitou ještě ve vysokém věku , ale pokud by se např. začal učit čínsky , nebyl by zcela jistě v učení tak úspěšný . Pokud použijeme srovnání s výkonností PC , v mládí by naše výkonnost odpovídala Pentiu 4 a v pokročilém tak 486 .Přesto i mozek staršího člověka hledá cesty , jak ztráty kompenzovat . Ačkoliv vycházíme z teorie , že levá hemisféra řídí slovní komunikaci a v pravé je sídlo prostorové orientace , funkční zobrazoací techniky nám ukazují , že u starých lidí , kteří řeší pamětní úlohu , se do řešení zapojují i hemisféra pravá . Ve stáří dochází k úbytku nervových přenašečů a neurony spolu poněkud hůře komunikují ; jednou z forem kompenzace této ztráty patrně je zapojování většího množství okruhů , obvodů .To souvisí i s větším výdejem energie , proto i dosažená koncentrace starších lidí je kratší a únava větší. Český neuropatolog František Koukolík uvádí , že u dospělých jedinců spotřebuje mozek přibližně 20% klidové spotřeby energie celého těla , u batolat celých 60 % . Výkon mozku tedy omezuje energie , nebo jinak řečeno ve srovnáné s procesorem PC i jeho chlazení . Podle tohoto autora jeden krychlový milimetr šedé kůry mozku obsahuje kolem sta tisíce neuronů , nervových buněk , 4 kilometry axonů , osových vláken které převádějí informace k jiným nervovým buňkám a vedle toho asi sto milionů synapsí , vzájemných kontaktů mezi neurony . Na těchto synapsích se pomocí přenašečů , transmiterů , jimiž jsou nejčastěji chemické látky , vyměňují informace . Propojení mezi vzdálenými neurony obstarává bílá hmota mozku , na větší vzdálenost se však předávají pouhé zlomky místní aktivity . Koukolík se domnívá , že možná společná šíře pásma neuronů lidské mozkové kůry se odhaduje na 1 terabit za sekundu - každý axon přenáší cca 100 bitů za vteřinu .Tato kapacita mozku odpovídá celkové kapacitě páteře světového internetu v roce 2002 ; této kapacity však mozek vzhledem k rychosti , jakou neurony vydávají vzruchy zdaleka nedosahuje .
Tato gigantická neuronální síť má cca 100 miliard neuronů a triliony synapsí a představuje nejsložitější a nejdynamičtější systém ve známém vesmíru .
Biologie učení jako zdůvodnění celostního myšlení a chování
Jestliže se podíváme na vývoj výzkumu mozku za posledních dvacet let , uvidíme stále sílící tendenci k interdisciplinárnímu přístupu , tzv. neurovědy , jež vychází nejen z přírodovědných disciplín , jako je fyzika , biologie , chemie a biologie , ale i z oblasti věd duchovědných , jaké představuje např. psychologie , jazykověda , filosofie .Vedle tradičního , jednoduchého myšlení typu příčina - důsledek , jež se obyčejně orientuje na jednotlivé izolované problémy potřebujeme obrat k silnému myšlení formou vzorců a dynamických struktur , jež by vedlo k pochopení komplexních systémů a jejich chování .Tedy myšlení , na jehož základě bychom mohli i jednat .
Objevení funkčního členění neokortexu , kůry velkého mozku patří k významným zjištěním na tomto poli . Důležitý podíl na těchto objevech náleží americkému neurofyziologovi Rogeru W. Sperrymu , který při vyšetřování epileptiků provedl přerušení Corpus Callosum , spojníku mezi oběma hemisérami , jelikož ke vzniku záchvatů docházelo vždy v jedné hemisféře , odkud se právě přes Corpus Callosum šířily na druhou polovinu mozku . Zvláště závažné bylo jeho zjištění , že co se týče výkonnosti obou hemisfér u jeho pacientů , vykazovaly úžasné rozdíly ; z tohoto zjištění Sperry odvodil i závěry , jež se týkají nejen specifické funkce jednotlivých polovin mozku ale i jejich důsledků na lidské vědomí .
Již před tímto jeho objevem byly známy symetrické i asymetrické oblasti mozkové kůry , jimž odpovídaly určité smyslové i pohybové funkční regiony . Symetricky stanovená pole , zóny se rozkládají na obou polovinách mozku a jsou křížově , kontralatelárně přiřazeny odpovídajícím oblastem těla na levé či pravé straně těla , to je např. levé zorné pole má svou odpovídající zrakovou zónu na kůře pravé hemisféry , pravé zorné pole na levé straně . Podobně kontralaterálně se v mozku projikují i jednotlivé končetiny .
Jako příklady asymetrického uspořádání v mozku je možno uvést „aktivní centrum řeči „ , jež se u 90 - 95 % lidí nachází výlučně v levé polovině mozku , stejně i písmo .Naproti tomu symboly , vyobrazení či formy se nacházejí u těchto lidí v hemisféře pravé .
Levá hemisféra pravé hemisféra
„slovo“ knihovna“ „obraz“ knihovna
zpracovává informace jednu po druhé zpracovává informace současně
udržuje pevné pořadí , sekvence : zachycuje , registruje - simultánně -, kompl.obraz
po A následuje B
registruje jednotlivé informace : ploutev registruje celek : ryba
člení svět na přehledné výřezy a části - spojuje jednotlivé aspekty dohromady
analyticky ; důležité jsou odlišnosti v jeden celek , důležitá jsou zde spojení
mezi jednotlivými díly a výřezy
přísně se drží principu příčina - následek , připouští podobnosti a analogie , myslí obrazně
myslí lineárně
soustřeďuje se na fakta , jež lze kvantitativně reaguje na kvalitativní , situačně důležité aspekty :
doložit : 2 + 2 emoce
rozvíjí myšlenky na základě stávajících pravidel rozvíjí myšlenky na základě volných , asociačně-
drží se daných pevných struktur náhlých apektů či stanovisek , přidržuje se kvalita-
je přitom silně odkázán na již uložené a tivních , nekvantifikovatelných struktur , jež se
organizované informace seskupují kolem silně pocitově nasycených obrazů
má vypracované větosloví , syntax : seskupuje má k dispozici pouze omezený syntax . Reaguje
slova podle gramatických pravidel na obrazový obsah slov , vyvolává věty jako uzavřené
celky , např.znění celé písně , básně nebo říkánky
pamatuje si sled komplexních pohybů pamatuje si komplexní obrazy
disponuje řečí , slova užívá primárně jako znaky je němý , mlčenlivý , nepoužívá slova , ale obrazné
vyjádření , metafory , je vnímavý ke znění ,
k intonaci slov
Tyto Sperryho výsledky , ale i jiných výzkumníků v této oblasti jsou v posledních letech zjednodušeně interpretovány , např. v tom smyslu , že pouze v pravé hemisféře může vznikat kreativní myšlení nebo syntetizující impulzy . Zjednodušením je i vnímání levé poloviny jako „slepé“ a pravé jako „řečově němé“. „Specializace jednotlivých hemisfér neznamená dělbu práce , spíše potenciální rozšíření spektra uvažování neokortexu “ Sperry proto formuloval přiměřenou hypotézu , podle níž se obě hemisféry komplementárním způsobem doplňují . Sama výkonnost lidského myšlení je potom určována dvěmi podstatnými faktory :
1 každá z obou hemisfér může nezávisle na druhé spolupůsobit svými specifickými schopnostmi na dalším vývoji a formování neurálních vstupů (inputs)
2 prostřednictvím Corpus Callosum , který představuje vysoce výkonný komunikač3 ní systém mezi levou a pravou polovinou mozku jsou komplementární výkony v mozku kombinována a integrovány
Objevení funkčního členění neokortexu , kůry velkého mozku patří k významným zjištěním na tomto poli . Důležitý podíl na těchto objevech náleží americkému neurofyziologovi Rogeru W. Sperrymu , který při vyšetřování epileptiků provedl přerušení Corpus Callosum , spojníku mezi oběma hemisérami , jelikož ke vzniku záchvatů docházelo vždy v jedné hemisféře , odkud se právě přes Corpus Callosum šířily na druhou polovinu mozku . Zvláště závažné bylo jeho zjištění , že co se týče výkonnosti obou hemisfér u jeho pacientů , vykazovaly úžasné rozdíly ; z tohoto zjištění Sperry odvodil i závěry , jež se týkají nejen specifické funkce jednotlivých polovin mozku ale i jejich důsledků na lidské vědomí .
Již před tímto jeho objevem byly známy symetrické i asymetrické oblasti mozkové kůry , jimž odpovídaly určité smyslové i pohybové funkční regiony . Symetricky stanovená pole , zóny se rozkládají na obou polovinách mozku a jsou křížově , kontralatelárně přiřazeny odpovídajícím oblastem těla na levé či pravé straně těla , to je např. levé zorné pole má svou odpovídající zrakovou zónu na kůře pravé hemisféry , pravé zorné pole na levé straně . Podobně kontralaterálně se v mozku projikují i jednotlivé končetiny .
Jako příklady asymetrického uspořádání v mozku je možno uvést „aktivní centrum řeči „ , jež se u 90 - 95 % lidí nachází výlučně v levé polovině mozku , stejně i písmo .Naproti tomu symboly , vyobrazení či formy se nacházejí u těchto lidí v hemisféře pravé .
Levá hemisféra pravé hemisféra
„slovo“ knihovna“ „obraz“ knihovna
zpracovává informace jednu po druhé zpracovává informace současně
udržuje pevné pořadí , sekvence : zachycuje , registruje - simultánně -, kompl.obraz
po A následuje B
registruje jednotlivé informace : ploutev registruje celek : ryba
člení svět na přehledné výřezy a části - spojuje jednotlivé aspekty dohromady
analyticky ; důležité jsou odlišnosti v jeden celek , důležitá jsou zde spojení
mezi jednotlivými díly a výřezy
přísně se drží principu příčina - následek , připouští podobnosti a analogie , myslí obrazně
myslí lineárně
soustřeďuje se na fakta , jež lze kvantitativně reaguje na kvalitativní , situačně důležité aspekty :
doložit : 2 + 2 emoce
rozvíjí myšlenky na základě stávajících pravidel rozvíjí myšlenky na základě volných , asociačně-
drží se daných pevných struktur náhlých apektů či stanovisek , přidržuje se kvalita-
je přitom silně odkázán na již uložené a tivních , nekvantifikovatelných struktur , jež se
organizované informace seskupují kolem silně pocitově nasycených obrazů
má vypracované větosloví , syntax : seskupuje má k dispozici pouze omezený syntax . Reaguje
slova podle gramatických pravidel na obrazový obsah slov , vyvolává věty jako uzavřené
celky , např.znění celé písně , básně nebo říkánky
pamatuje si sled komplexních pohybů pamatuje si komplexní obrazy
disponuje řečí , slova užívá primárně jako znaky je němý , mlčenlivý , nepoužívá slova , ale obrazné
vyjádření , metafory , je vnímavý ke znění ,
k intonaci slov
Tyto Sperryho výsledky , ale i jiných výzkumníků v této oblasti jsou v posledních letech zjednodušeně interpretovány , např. v tom smyslu , že pouze v pravé hemisféře může vznikat kreativní myšlení nebo syntetizující impulzy . Zjednodušením je i vnímání levé poloviny jako „slepé“ a pravé jako „řečově němé“. „Specializace jednotlivých hemisfér neznamená dělbu práce , spíše potenciální rozšíření spektra uvažování neokortexu “ Sperry proto formuloval přiměřenou hypotézu , podle níž se obě hemisféry komplementárním způsobem doplňují . Sama výkonnost lidského myšlení je potom určována dvěmi podstatnými faktory :
1 každá z obou hemisfér může nezávisle na druhé spolupůsobit svými specifickými schopnostmi na dalším vývoji a formování neurálních vstupů (inputs)
2 prostřednictvím Corpus Callosum , který představuje vysoce výkonný komunikač3 ní systém mezi levou a pravou polovinou mozku jsou komplementární výkony v mozku kombinována a integrovány
Řeč jako prostředek interakce
V situaci mezilidské interakce , když s někým začínáme hovořit , nepoužíváme oba stejný jazyk .Naše schemata myšlení mohou být tak rozdílná , že riziko možného nedorozumění je vysoké . Ve
škole jsme se sice naučili stejné gramatice a dostali jsme stejný základ , ale již použití různé
struktury výpovědi vede k narušení smyslu sdíleného obsahu .Pokud větu „Letos nebylo hezké léto „ , jejíž smysl je ihned zřejmý přeformulujeme do podoby „ Léto hezké nebylo letos“ , na první pohled vidíme , že poněkud ztrácí svůj jasný význam , struktura věty , její slovosled je nesprávný , to vidíme okamžitě . Potvrzuje nám to tedy zjištění , že pouze určitý sled , pořadí slov ve větě dává zamýšlený smysl . Změna struktury , někdy i úmyslná , může vést ke zdůraznění jistého obsahu , nebo chybně postavena k nesrozumitelnosti .
Slovní zásoba každého jednotlivého člověka je rovněž rozdílná , bohatší slovní zásoba svědčí o bohatším vnitřním životě i větších zkušenostech , odráží se v ní třeba i vliv učitele na škole a slovník , kterým s námi komunikoval . Samozřejmě je zde i vliv rodičů , rodiny vůbec , sociálního okolí i knih , které jsme přečetli . V praktickém životě potkáváme lidi , jejichž slovník je i v mateřské řeči omezen ; projevuje se to zvláště tím , že tito lidé říkají stejné ve stejných situacích , že velmi spoře popisují jinak obsahově bohaté vnitřní stavy či někdy s námahou hledají vhodná slova , eventuálně se o slova dohadují . Slova tedy představují pokus popsat znalosti , zážitky , okamžiky i pocity a odpovídajícím způsobem je vysvětlit . Naše řeč tedy rozhoduje o našem úspěchu v mezilidských vztazích a tím i o kvalitě našeho osobního života .
Komunikace však vždy představuje uzavřený kruh s permanentním vzájemným ovlivňováním . Pokud ponecháme výběr našich slov náhodě , můžeme se dočkat i neočekávaných reakcí . Úspěšná komunikace je založena na vědomé volbě slov , na vlastní zodpovědnosti , na precizním vnímání a na naší flexibilitě . Jestliže volíme slova vědomě a uváženě , musí následovat i pozorné vnímání reakcí , řeči těla partnera , jako bude reagovat , jak s námi mluví , co říká , odpovídá tomu jeho řeč těla ? Právě včasnou registrací těchto signálů rozeznáme , jestli naše zpráva „dobře došla“či zda na základě reakce musíme ihned provést korekturu toho , co ještě chceme dodat , aby nedošlo k nedorozumění . Nezapomínejme , že řeč není nic povrchního!!! Všechna naše slova , která vyslovíme nebo nám je řekne někdo jiný jsou výsledkem vnitřních , v hloubce uložených procesů . To , co říkáme či slyšíme je již silně korigováno , redukováno či naopak doplněno ; velmi často zasáhne náš rozum - zvláště v tom případě , když jsme uvolnili stavy našich emocí . V řadě případů to má svůj smysl , je to i jistý obranný mechanismus , který zabrání vyslovit neuvážená , spontánně volená slova .
Následuje krátký dotazník ke zjištění vlastních řečových kvalit : Jak mluvíte ?
Mluvíte : ? hodně ? málo
? nahlas ? tiše
? rychle ? pomalu
? v krátkých ? v dlouhých větách
? věcně ? s důrazem na pocity
? neutrálně ? zábavně ?
Používáte často :
? stejná ? odlišná , jiná slova
? pozitivní ? negativní formulace
? většinou formy ? většinou formy času minulého
přítomného času
? způsob oznamovací ? způsob podmiňovací
? jasné ? vágní , neurčité údaje
Nyní zaškrtněte odpovídající odpovědi a požádejte svého partnera ve dvojici , aby totéž vyplnil o vás , jak vás sám vnímá . Svá vlastní hodnocení si zatím ponechte , srovnejte si je až po výměně .Jak Vám se daří odhadnout jiné lidi ?
škole jsme se sice naučili stejné gramatice a dostali jsme stejný základ , ale již použití různé
struktury výpovědi vede k narušení smyslu sdíleného obsahu .Pokud větu „Letos nebylo hezké léto „ , jejíž smysl je ihned zřejmý přeformulujeme do podoby „ Léto hezké nebylo letos“ , na první pohled vidíme , že poněkud ztrácí svůj jasný význam , struktura věty , její slovosled je nesprávný , to vidíme okamžitě . Potvrzuje nám to tedy zjištění , že pouze určitý sled , pořadí slov ve větě dává zamýšlený smysl . Změna struktury , někdy i úmyslná , může vést ke zdůraznění jistého obsahu , nebo chybně postavena k nesrozumitelnosti .
Slovní zásoba každého jednotlivého člověka je rovněž rozdílná , bohatší slovní zásoba svědčí o bohatším vnitřním životě i větších zkušenostech , odráží se v ní třeba i vliv učitele na škole a slovník , kterým s námi komunikoval . Samozřejmě je zde i vliv rodičů , rodiny vůbec , sociálního okolí i knih , které jsme přečetli . V praktickém životě potkáváme lidi , jejichž slovník je i v mateřské řeči omezen ; projevuje se to zvláště tím , že tito lidé říkají stejné ve stejných situacích , že velmi spoře popisují jinak obsahově bohaté vnitřní stavy či někdy s námahou hledají vhodná slova , eventuálně se o slova dohadují . Slova tedy představují pokus popsat znalosti , zážitky , okamžiky i pocity a odpovídajícím způsobem je vysvětlit . Naše řeč tedy rozhoduje o našem úspěchu v mezilidských vztazích a tím i o kvalitě našeho osobního života .
Komunikace však vždy představuje uzavřený kruh s permanentním vzájemným ovlivňováním . Pokud ponecháme výběr našich slov náhodě , můžeme se dočkat i neočekávaných reakcí . Úspěšná komunikace je založena na vědomé volbě slov , na vlastní zodpovědnosti , na precizním vnímání a na naší flexibilitě . Jestliže volíme slova vědomě a uváženě , musí následovat i pozorné vnímání reakcí , řeči těla partnera , jako bude reagovat , jak s námi mluví , co říká , odpovídá tomu jeho řeč těla ? Právě včasnou registrací těchto signálů rozeznáme , jestli naše zpráva „dobře došla“či zda na základě reakce musíme ihned provést korekturu toho , co ještě chceme dodat , aby nedošlo k nedorozumění . Nezapomínejme , že řeč není nic povrchního!!! Všechna naše slova , která vyslovíme nebo nám je řekne někdo jiný jsou výsledkem vnitřních , v hloubce uložených procesů . To , co říkáme či slyšíme je již silně korigováno , redukováno či naopak doplněno ; velmi často zasáhne náš rozum - zvláště v tom případě , když jsme uvolnili stavy našich emocí . V řadě případů to má svůj smysl , je to i jistý obranný mechanismus , který zabrání vyslovit neuvážená , spontánně volená slova .
Následuje krátký dotazník ke zjištění vlastních řečových kvalit : Jak mluvíte ?
Mluvíte : ? hodně ? málo
? nahlas ? tiše
? rychle ? pomalu
? v krátkých ? v dlouhých větách
? věcně ? s důrazem na pocity
? neutrálně ? zábavně ?
Používáte často :
? stejná ? odlišná , jiná slova
? pozitivní ? negativní formulace
? většinou formy ? většinou formy času minulého
přítomného času
? způsob oznamovací ? způsob podmiňovací
? jasné ? vágní , neurčité údaje
Nyní zaškrtněte odpovídající odpovědi a požádejte svého partnera ve dvojici , aby totéž vyplnil o vás , jak vás sám vnímá . Svá vlastní hodnocení si zatím ponechte , srovnejte si je až po výměně .Jak Vám se daří odhadnout jiné lidi ?
Jak vnímáme vlastní hlas
Vezměte si nějaký text a čtěte jej nahlas , přitom dávejte pozor na následující kritéria :
Jak nahlas mluvíte , jak zní Váš hlas , je Vám dostatečně rozumět ? Jaká je vaše výslovnost ?Poslouchejte se , hlas si můžete nahrát na magnetofon či diktafon , při poslechu zažijete intenzívní a asi nový pocit na cestě k sebepoznání , k vytváření co možná nejreálnějšího self-konceptu . Pokuste se pracovat se svým hlasem , měňte sílu hlasu , tempo řeči , tempo čtení , dělejte delší přestávky mezi větami , zdůrazněte některá slova , která se Vám zdají důležitější . Jak se při tom cítíte ? Jestliže jste četli vsedě , vstaňte a pokuste se text přečíst ve stoje . Jaký rozdíl cítíte ? Mění se Váš hlas když čtete se zrakem upřeným dolů na text nebo se zrakem upřeným přímo ? Jak při to dýcháte? Hluboce nebo povrchně , pravidelně nebo přerývaně ? Zkuste během četby chodit , sladit kroky s dýcháním - brzy pocítíte uklidňující vliv této harmonizace . Dýchejte zcela normálně , nenadechujte příliš mnoho vzduchu , vadil by Vám při čtení , najděte svůj rytmus
Jak nahlas mluvíte , jak zní Váš hlas , je Vám dostatečně rozumět ? Jaká je vaše výslovnost ?Poslouchejte se , hlas si můžete nahrát na magnetofon či diktafon , při poslechu zažijete intenzívní a asi nový pocit na cestě k sebepoznání , k vytváření co možná nejreálnějšího self-konceptu . Pokuste se pracovat se svým hlasem , měňte sílu hlasu , tempo řeči , tempo čtení , dělejte delší přestávky mezi větami , zdůrazněte některá slova , která se Vám zdají důležitější . Jak se při tom cítíte ? Jestliže jste četli vsedě , vstaňte a pokuste se text přečíst ve stoje . Jaký rozdíl cítíte ? Mění se Váš hlas když čtete se zrakem upřeným dolů na text nebo se zrakem upřeným přímo ? Jak při to dýcháte? Hluboce nebo povrchně , pravidelně nebo přerývaně ? Zkuste během četby chodit , sladit kroky s dýcháním - brzy pocítíte uklidňující vliv této harmonizace . Dýchejte zcela normálně , nenadechujte příliš mnoho vzduchu , vadil by Vám při čtení , najděte svůj rytmus
Komunikační deficity
Pokud hovoříme o komunikačních deficitech , máme na mysli převážně následující :
• omezenou slovní zásobu
• chybějící jazykový cit , cit pro jazykový styl
• chybějící orientace na posluchače
• nedostatečná jazyková flexibilita
• neschopnost dostat se v projevu k tomu , co je těžištěm sdělení
• chybějící suverenita , spíše obavy a tréma
• monotonní hlasový projevu
• špatná , popřípadě lajdácká výslovnost , špatná srozumitelnost
• neschopnost zdůraznit nejdůležitější body sdělení
• strach z většího počtu posluchačů
Většina lidí komunikuje prostě tak „ jak jim zobák narost “ či jak je naučila škola ; ale i v této oblasti se vše vyvíjí , i naše myšlení ; lidé takto zakotvení do minulosti se sotva mohou vyvíjet i osobnostně . Razantní vývoj můžeme vidět nejzřetelněji v oblasti elektroniky , audio-vizuální techniky , elektronického zpracování dat , PC . Popelkou zůstává často naše řeč , zvláště tam , kde se objevuje mnoho nových pojmů a termínů , což je typický znak rozvoje u mnoha oblastí v dnešním globalizovaném profesním světě .Vstup České republiky do Evropské unie představuje mimo jiné i rostoucí kontakty s jiným zeměmi , s jinými kulturami , což vše vyžaduje i rostoucí komunikační schopnosti a to i v cizích jazycích . To , že se člověk komunikačně vyvíjí , zdokonaluje , je i nepřímým důkazem jeho osobnostního vývoje a sebezdokonalování
• omezenou slovní zásobu
• chybějící jazykový cit , cit pro jazykový styl
• chybějící orientace na posluchače
• nedostatečná jazyková flexibilita
• neschopnost dostat se v projevu k tomu , co je těžištěm sdělení
• chybějící suverenita , spíše obavy a tréma
• monotonní hlasový projevu
• špatná , popřípadě lajdácká výslovnost , špatná srozumitelnost
• neschopnost zdůraznit nejdůležitější body sdělení
• strach z většího počtu posluchačů
Většina lidí komunikuje prostě tak „ jak jim zobák narost “ či jak je naučila škola ; ale i v této oblasti se vše vyvíjí , i naše myšlení ; lidé takto zakotvení do minulosti se sotva mohou vyvíjet i osobnostně . Razantní vývoj můžeme vidět nejzřetelněji v oblasti elektroniky , audio-vizuální techniky , elektronického zpracování dat , PC . Popelkou zůstává často naše řeč , zvláště tam , kde se objevuje mnoho nových pojmů a termínů , což je typický znak rozvoje u mnoha oblastí v dnešním globalizovaném profesním světě .Vstup České republiky do Evropské unie představuje mimo jiné i rostoucí kontakty s jiným zeměmi , s jinými kulturami , což vše vyžaduje i rostoucí komunikační schopnosti a to i v cizích jazycích . To , že se člověk komunikačně vyvíjí , zdokonaluje , je i nepřímým důkazem jeho osobnostního vývoje a sebezdokonalování
PSYCHOLOGIE KOMUNIKACE
Komunikace patří k nosným pilířům života ; již z tohoto důvodu v sobě obsahuje mocný potenciál pro náš úspěch v životě . Hovořit s někým patří k nejčastějším aktivitám člověka .Aniž si ti plně uvědomujeme , pomocí naší řeči získáváme informace , sdělujeme je jiným , popisujeme situace , vyjadřujeme naše pocity a nálady , jsme schopni vést jiné lidi , řečí můžeme ovlivňovat sami sebe i jiné , pomocí ní budujeme i sympatie . Je až s podivem , jak málo energie i času věnujeme zdokonalování naší řeči - snad je to i převládající představou , že řeč je něco samozřejmého , daného , všichni jsem se konec konců učili mluvit a psát v základní škole .Přesto je to právě naše osobní a komunikativní kompetence , která zvláště v budoucnosti rozhoduje stále více nejen o našem profesním úspěchu , ale i o harmonii v našem osobním životě .Je to nejen naše schopnost navazovat kontakty , ale i naše osobní charisma , schopnost pracovat v týmu , tedy vše , co úzce souvisí s našimi komunikačními schopnostmi . Skutečnost je někdy deprimující : množství nedorozumění , jež mají své příčiny v komunikaci , obavy mnoha , ba strach vystoupit před větším počtem lidí , nudně působící referáty či přednášky , kdy si řečník vůbec nevšímá reakcí publika , monotonní , uspávající přednes , kde se autor ani nedostane k podstatným bodům sdělení , komunikační deficity , nedostatky . Jen málo lidí pracuje na svém zdokonalení v oblasti rétoriky , převládá názor , že zdokonalovat se mají pouze lidé s řečovou vadou , s vadnou výslovností apod
Jaroslav Kratochvíl
Jaroslav Kratochvíl – Za první světové války padl jako voják rakouské armády do ruského zajetí. Později se stal důstojníkem legií. Byl internován za to, že odmítl bojovat proti revolučním oddílům Rudé armády. Ve 20. a 30. letech vystupoval jako levicový publicista. Zahynul v Terezíně.
Prameny – Tento nedokončený dvoudílný román patří k základním dílům socialistického realismu. Zřetelně straní levici. Děj se odehrává v Rusku těsně před VŘSR. Líčí autorovy zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
Vladislav Vančura – Český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo vychází z experimentálního a expresivního pojetí. Vyznačuje se hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zejména v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Byl popraven gestapem po atentátu na Heydricha.
Markéta Lazarová – Tento baladicky laděný román je umístěn do mladoboleslavského kraje za dob loupeživého středověku. Tragický příběh vášnivé lásky a nenávisti se mísí se sporem dvou rodin loupeživých rytířů. Došlo mezi nimi k roztržce v době štvanic královských vojáků na loupežníky. Markéta, dcera Lazara z Obořiště, je otcem zaslíbená Bohu. Zamilovala se ale do rváče Mikoláše z nepřátelské rodiny Kozlíka z tvrze Roháčku. Se zbojníky prožívá lásku i boje. Druhou dvojici tvoří hraběcí syn Kristián, který je zajatý Kozlíkem, a Kozlíkova dcera Alexandra. Alexandra Kristiána zabije v domnění, že ji nemiluje. Většina Kozlíkových dětí je v boji s hejtmanovým vojskem pobita, Kozlík i Mikoláš jsou popraveni. Přes krutost a tragiku je život zobrazen jako překrásný, protože je nezničitelný a láska je silnější než smrt. Obě dívky jsou totiž těhotné. Autor popsal renesanční typy lidí, promlouvá k sobě, postavám a čtenářům.
Obrazy z dějin národa českého – V tomto historickém pásmu autor vyzdvihuje význam národní minulosti. Cílem je posílit národní sebevědomí. Je užit dokonalý jazyk.
Ivan Olbracht – Syn Antala Staška. Prozaik, publicista a levicově orientovaný politik. Narodil se v Semilech. Po studiích vyvíjel novinářskou a politickou činnost. Roku 1920 pobývá v Rusku. Později vězněn. Měl vytříbený básnický styl jazyk prózy. Byl vynikající vypravěč.
Tvorba předválečná a v 20. letech:
Obrazy ze soudobého Ruska – Cyklus reportáží z doby autorova pobytu v Rusku.
Anna proletářka – Román je obrazem politické situace 20. let. Zobrazuje revoluční dělnické hnutí. Je schematický.
Tvorba v 30. letech:
Země beze jména – Reportáže z Podkarpatské Rusy rozšířené pod názvem Hory a staletí.
Nikola Šuhaj loupežník – Baladický román z konce světové války a poválečných let je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Děj se odehrává ve vesnici Koločava. Má dvě pásma: první tvoří skutečný Nikolův životní příběh a druhé mýtus o jeho nezranitelnosti. Příběh se odehrává v krásné, ale nešťastné a zaostalé zemi. Lidé jsou pověrčiví, často negramotní. Osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky se podobá osudu celého kraje. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světové války utekl z uherského pluku v Ďarmotech. Ukrýval se v horách a lesích rodného kraje a živil se zbojnictvím. Stal se ztělesněním touhy lidí po svobodě. Válka skončila, ale bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i také po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým, a tak se Nikola se svou tlupou, a nakonec i se svým mladším bratrem Jurou, vrací do hor a pokračuje v loupení. Jednou je četníky chycen. Po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána vysoká odměna. Tři koločavští rolníci nakonec Šuhaje na polonině úkladně zavraždí. Olbracht se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustálé střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k budoucnosti. Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost projevená v činech Nikolových a ve vztahu Nikoly, Eržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy.
Pro mládež:
Ze starých letopisů – O české minulosti.
Prameny – Tento nedokončený dvoudílný román patří k základním dílům socialistického realismu. Zřetelně straní levici. Děj se odehrává v Rusku těsně před VŘSR. Líčí autorovy zážitky z legií. Probíhá zde složitý proces politického uvědomování, tříbení charakterů českých vojáků v zajateckých táborech a legionářském vojsku.
Vladislav Vančura – Český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo vychází z experimentálního a expresivního pojetí. Vyznačuje se hledáním nových forem, osobitým slohem a jazykem, zejména v typické větné periodě a v lexikálních archaismech. Byl popraven gestapem po atentátu na Heydricha.
Markéta Lazarová – Tento baladicky laděný román je umístěn do mladoboleslavského kraje za dob loupeživého středověku. Tragický příběh vášnivé lásky a nenávisti se mísí se sporem dvou rodin loupeživých rytířů. Došlo mezi nimi k roztržce v době štvanic královských vojáků na loupežníky. Markéta, dcera Lazara z Obořiště, je otcem zaslíbená Bohu. Zamilovala se ale do rváče Mikoláše z nepřátelské rodiny Kozlíka z tvrze Roháčku. Se zbojníky prožívá lásku i boje. Druhou dvojici tvoří hraběcí syn Kristián, který je zajatý Kozlíkem, a Kozlíkova dcera Alexandra. Alexandra Kristiána zabije v domnění, že ji nemiluje. Většina Kozlíkových dětí je v boji s hejtmanovým vojskem pobita, Kozlík i Mikoláš jsou popraveni. Přes krutost a tragiku je život zobrazen jako překrásný, protože je nezničitelný a láska je silnější než smrt. Obě dívky jsou totiž těhotné. Autor popsal renesanční typy lidí, promlouvá k sobě, postavám a čtenářům.
Obrazy z dějin národa českého – V tomto historickém pásmu autor vyzdvihuje význam národní minulosti. Cílem je posílit národní sebevědomí. Je užit dokonalý jazyk.
Ivan Olbracht – Syn Antala Staška. Prozaik, publicista a levicově orientovaný politik. Narodil se v Semilech. Po studiích vyvíjel novinářskou a politickou činnost. Roku 1920 pobývá v Rusku. Později vězněn. Měl vytříbený básnický styl jazyk prózy. Byl vynikající vypravěč.
Tvorba předválečná a v 20. letech:
Obrazy ze soudobého Ruska – Cyklus reportáží z doby autorova pobytu v Rusku.
Anna proletářka – Román je obrazem politické situace 20. let. Zobrazuje revoluční dělnické hnutí. Je schematický.
Tvorba v 30. letech:
Země beze jména – Reportáže z Podkarpatské Rusy rozšířené pod názvem Hory a staletí.
Nikola Šuhaj loupežník – Baladický román z konce světové války a poválečných let je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Děj se odehrává ve vesnici Koločava. Má dvě pásma: první tvoří skutečný Nikolův životní příběh a druhé mýtus o jeho nezranitelnosti. Příběh se odehrává v krásné, ale nešťastné a zaostalé zemi. Lidé jsou pověrčiví, často negramotní. Osud Nikoly, jeho bratra Jury a ženy Eržiky se podobá osudu celého kraje. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světové války utekl z uherského pluku v Ďarmotech. Ukrýval se v horách a lesích rodného kraje a živil se zbojnictvím. Stal se ztělesněním touhy lidí po svobodě. Válka skončila, ale bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i také po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým, a tak se Nikola se svou tlupou, a nakonec i se svým mladším bratrem Jurou, vrací do hor a pokračuje v loupení. Jednou je četníky chycen. Po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána vysoká odměna. Tři koločavští rolníci nakonec Šuhaje na polonině úkladně zavraždí. Olbracht se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustálé střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k budoucnosti. Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost projevená v činech Nikolových a ve vztahu Nikoly, Eržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy.
Pro mládež:
Ze starých letopisů – O české minulosti.
Česká próza po roce 1945
Česká próza po roce 1945
Miloš Václav Kratochvíl
Král obléká halenu – Tento román byl napsán už v letech 1942–1944, ale vyšel až v roce 1945. Hlavní postavou je král Václav IV. Ten není schopen najít pozitivní vztah k rodícímu se husitství ani postavit se mu účinně na odpor. Východisko našel v alkoholu.
Život Jana Amose – Román. Má blízko k literatuře faktu. Zaměřuje se hlavně na dílo Jana Ámose Komenského.
Evropa tančila valčík a Evropa v zákopech – V těchto dílech chtěl autor co nejplastičtěji zachytit atmosféru první světové války a let těsně ji předcházejících. Použil k tomu nové beletristické formy – montáže autorského textu s autentickými historickými dokumenty, např. úryvky z deníků, dopisy, zprávami z tisku apod.
Vladimír Neff – Do literatury vstoupil v polovině 30. let. Žánr historického románu u něho převládl v poválečných letech. Ve své tvorbě se nepodřídil schematičnosti 50. let.
Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj – Románová pentalogie. Nejpopulárnější autorovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů. Zachycuje takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do roku 1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Václav Kaplický – Legionářský autor, za první světové války upadl do ruského zajetí. Po roce 1945 se stal spolutvůrcem nové vlny historického románu se zaměřením na lidové masy.
Kladivo na čarodějnice – Román. Těží z materiálů čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století.
Josef Toman – Prozaik a filmový scénárista. Dětství prožil v Rožmitále. K historické tématice se přihlásil již za protektorátu.
Po nás potopa – U nás velice známý román. Odehrává se v Římě. Děj zachycuje období konce vlády Tiberiovy a počátku vlády Caligulovy. Hlavními postavami jsou chudý herec Fabius Scaurus a mladý aristokrat Lucius Curio, který pochází ze senátorské rodiny s republikánskou tradicí. Ve zkoušce charakterů vítězí neurozený, nevzdělaný a chudý Fabius před urozeným Luciusem. Fabius volící raději sebevraždu, než by popřel svou pravdu. Ve svých hrách nekompromisně útočí na bezohlednou krutost bohaté vrstvy, což nevyhnutelně vede ke konfliktu s mocí. Lucius naproti tomu zradí své republikánské přesvědčení a vlečen svou ctižádostí se upne k zrůdnému Caligulovi. Jímavě je zde zpracována charakteristika Tiberia. Ten je popsán jako v jádru dobrý a charakterní člověk, z něhož moc a úklady udělaly tyrana proti jeho vůli.
Sokrates – Román. Zpracovává život Sokrata od jeho mládí a sochařských počátků až po jeho plné propadnutí filozofii. Ta nakonec byla jednou z příčin toho, že Sokrates musel na příkaz státu vypít číši bolehlavu a zemřít. To vše na pozadí peloponnéské války, která otřásala tehdejším hellénským světem. Kromě Sokrata se v románu mimo jiné setkáváme s Periklem, Alkibiadem, Feidiem a Platónem.
Don Juan – Román z feudálního Španělska v 17. století.
Jarmila Loukotková – Náměty své tvorby čerpá především z antiky a ze středověku. Ústředním tématem jejích historických románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru předběhl, a proto musel skončit tragicky.
Není římského lidu – Román zachycuje období mravního úpadku aristokratického Říma v době vlády císaře Nerona. Tragickým hrdinou je zde básník Petronius.
Spartakus – Román o nejmohutnější vzpouře otroků ve starověku.
Navzdory básník zpívá – Román. Hlavním hrdinou je francouzský básník François Villon. Děj se odehrává ve Francii 15. století.
Miloš Václav Kratochvíl
Král obléká halenu – Tento román byl napsán už v letech 1942–1944, ale vyšel až v roce 1945. Hlavní postavou je král Václav IV. Ten není schopen najít pozitivní vztah k rodícímu se husitství ani postavit se mu účinně na odpor. Východisko našel v alkoholu.
Život Jana Amose – Román. Má blízko k literatuře faktu. Zaměřuje se hlavně na dílo Jana Ámose Komenského.
Evropa tančila valčík a Evropa v zákopech – V těchto dílech chtěl autor co nejplastičtěji zachytit atmosféru první světové války a let těsně ji předcházejících. Použil k tomu nové beletristické formy – montáže autorského textu s autentickými historickými dokumenty, např. úryvky z deníků, dopisy, zprávami z tisku apod.
Vladimír Neff – Do literatury vstoupil v polovině 30. let. Žánr historického románu u něho převládl v poválečných letech. Ve své tvorbě se nepodřídil schematičnosti 50. let.
Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj – Románová pentalogie. Nejpopulárnější autorovo dílo o vzestupu a pádu měšťanských rodů Bornů a Nedobylů. Zachycuje takřka stoleté období vývoje české společnosti od konce 50. let minulého století až do roku 1945. Většina událostí i postav má své autentické předlohy.
Václav Kaplický – Legionářský autor, za první světové války upadl do ruského zajetí. Po roce 1945 se stal spolutvůrcem nové vlny historického románu se zaměřením na lidové masy.
Kladivo na čarodějnice – Román. Těží z materiálů čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku na konci 17. století.
Josef Toman – Prozaik a filmový scénárista. Dětství prožil v Rožmitále. K historické tématice se přihlásil již za protektorátu.
Po nás potopa – U nás velice známý román. Odehrává se v Římě. Děj zachycuje období konce vlády Tiberiovy a počátku vlády Caligulovy. Hlavními postavami jsou chudý herec Fabius Scaurus a mladý aristokrat Lucius Curio, který pochází ze senátorské rodiny s republikánskou tradicí. Ve zkoušce charakterů vítězí neurozený, nevzdělaný a chudý Fabius před urozeným Luciusem. Fabius volící raději sebevraždu, než by popřel svou pravdu. Ve svých hrách nekompromisně útočí na bezohlednou krutost bohaté vrstvy, což nevyhnutelně vede ke konfliktu s mocí. Lucius naproti tomu zradí své republikánské přesvědčení a vlečen svou ctižádostí se upne k zrůdnému Caligulovi. Jímavě je zde zpracována charakteristika Tiberia. Ten je popsán jako v jádru dobrý a charakterní člověk, z něhož moc a úklady udělaly tyrana proti jeho vůli.
Sokrates – Román. Zpracovává život Sokrata od jeho mládí a sochařských počátků až po jeho plné propadnutí filozofii. Ta nakonec byla jednou z příčin toho, že Sokrates musel na příkaz státu vypít číši bolehlavu a zemřít. To vše na pozadí peloponnéské války, která otřásala tehdejším hellénským světem. Kromě Sokrata se v románu mimo jiné setkáváme s Periklem, Alkibiadem, Feidiem a Platónem.
Don Juan – Román z feudálního Španělska v 17. století.
Jarmila Loukotková – Náměty své tvorby čerpá především z antiky a ze středověku. Ústředním tématem jejích historických románů je otázka osudu výjimečného jedince v dějinách. Je to člověk, který svou epochu v jistém směru předběhl, a proto musel skončit tragicky.
Není římského lidu – Román zachycuje období mravního úpadku aristokratického Říma v době vlády císaře Nerona. Tragickým hrdinou je zde básník Petronius.
Spartakus – Román o nejmohutnější vzpouře otroků ve starověku.
Navzdory básník zpívá – Román. Hlavním hrdinou je francouzský básník François Villon. Děj se odehrává ve Francii 15. století.
Romantismus
Romantismus
Karel Hynek Mácha (1810–1836) – Básník, prozaik a nadaný malíř. Maloval především krajinky. Je to nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze. Zemřel v Litoměřicích, kde byl i pohřben. V roce 1939 byli jeho ostatky převezeny na Vyšehrad. Za života se nedočkal uznání. Většina jeho díla byla vydána až po jeho smrti. Jeho spisy kontrolovala cenzura a většina jich neprošla. Jako malý navštěvoval farní školu u sv. Petra. Původně se měl vyučit řemeslu. Díky svému nadání a za přispění své matky nakonec studoval pianistické gymnázium v Praze. Po gymnáziu ještě dva roky studoval filozofii a dále pak na právnické fakultě. Navštěvoval také popularizační přednášky profesora Jungmanna. Rád cestoval. Podnikal dlouhé výlety po Čechách, kde ho lákaly zejména hrady. Podnikl také cestu do Krkonoš. Věnoval se i divadlu. Jako ochotník hrál v Kajetánském divadle, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou. Zemřel pravděpodobně na zápal plic v den plánované svatby s Eleonorou. Jejich syn zemřel v 6 letech. Nejčastějším námětem jeho díla jsou tragické momenty lidského života. Např. smrt, zmar, zánik nebo ztráta svobody.
Kat – Čtyřdílný románový cyklus s náměty z české historie. Jeho části byly nazvány podle hradů Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Dokončen byl pouze první díl Křivoklad. Jeho námětem byla vnitřní tragédie osamocených lidí: Václava IV. a kata.
Realismus
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů.
Próza:
Nejstarší dějiny:
Staré pověsti české – Čerpal z Kosmovy a Dalimilovy kroniky.
Období husitství:
Mezi proudy – Trojdílný román. Popisuje narůstání společenských rozporů za vlády Václava IV., počátky reformního hnutí, vydání Kutnohorského dekretu a osudy Jana Žižky.
Proti všem – Trojdílný román. Popisuje rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře. Hlavními postavami jsou husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna a císař Zikmund.
Bratrstvo – Trojdílný román. Popisuje doznívání husitských válek na Slovensku a bitvu u Lučence. Jan Jiskra z Brandýsa X Hunyady.
Husitský Král – Dvoudílný nedokončený román o období vlády Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské.
Z Čech až na konec světa – Román podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova, který cestoval s mírovým poselstvím Jiřího z Poděbrad do západní Evropy.
Období národního obrození:
F. L. Věk – Pětidílný román. Psáno podle deníku skutečné postavy F. L. Heka. Dílo poskytuje obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy. Zdůrazňuje vlastenectví a národní uvědomění. Děj se odehrává v prostředí Prahy, kde hlavní hrdina studoval na kněze. Josef II. zavírá některé kostely a Věk se proto začíná věnovat divadlu. Zde se také setkává s Václavem Thámem. Je ale nucen vrátit se domů, protože jeho otec nesouhlasím s tím, aby se jeho syn věnoval divadlu. Nakonec v Dobrušce zakládá svoje vlastní malé divadlo.
U nás – Čtyřdílný román. Kronikové pokračování F. L. Věka. Popisuje národní obrození na české vesnici.
Filozofská historie – Novela o životě litomyšlských studentů Frýborta, Vavřeny, Zelenky a Špíny. Popisuje přípravy majáles, události roku 1848 a boje na barikádách. Vlastenci zde stojí proti poněmčenému měšťanstvu.
Doba pobělohorská:
Temno – Román. Popisuje období protireformace, působení Jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze a pálení českých knih. Ústředními postavami jsou děti tajného evangelíka Machovce.
Skály – Román o selských bouřích na Čáslavsku. Objevuje se zde postava evangelického kněze Matyáše Ulického.
Psohlavci – Román o povstání Chodů koncem 17. století proti Lomikarovi. Chodové měli za hlídání hranic zvláštní privilegia. Když o ně přišli po bitvě na Bílé Hoře, tak se vzbouřili. Některé Chody nechal Lomikar uvěznit a Jan Sladký Kozina byl popraven.
Skaláci – Román o selská vzpouře roku 1775 na Náchodsku.
Karel Hynek Mácha (1810–1836) – Básník, prozaik a nadaný malíř. Maloval především krajinky. Je to nejvýznamnější básník českého romantismu. Narodil se v Praze. Zemřel v Litoměřicích, kde byl i pohřben. V roce 1939 byli jeho ostatky převezeny na Vyšehrad. Za života se nedočkal uznání. Většina jeho díla byla vydána až po jeho smrti. Jeho spisy kontrolovala cenzura a většina jich neprošla. Jako malý navštěvoval farní školu u sv. Petra. Původně se měl vyučit řemeslu. Díky svému nadání a za přispění své matky nakonec studoval pianistické gymnázium v Praze. Po gymnáziu ještě dva roky studoval filozofii a dále pak na právnické fakultě. Navštěvoval také popularizační přednášky profesora Jungmanna. Rád cestoval. Podnikal dlouhé výlety po Čechách, kde ho lákaly zejména hrady. Podnikl také cestu do Krkonoš. Věnoval se i divadlu. Jako ochotník hrál v Kajetánském divadle, kde se seznámil s Eleonorou Šomkovou. Zemřel pravděpodobně na zápal plic v den plánované svatby s Eleonorou. Jejich syn zemřel v 6 letech. Nejčastějším námětem jeho díla jsou tragické momenty lidského života. Např. smrt, zmar, zánik nebo ztráta svobody.
Kat – Čtyřdílný románový cyklus s náměty z české historie. Jeho části byly nazvány podle hradů Křivoklad, Valdek, Vyšehrad a Karlštejn. Dokončen byl pouze první díl Křivoklad. Jeho námětem byla vnitřní tragédie osamocených lidí: Václava IV. a kata.
Realismus
Alois Jirásek – Romanopisec a dramatik. Narodil se v Hronově. Pocházel ze starého písmáckého rodu. Nejdříve studoval na německém gymnáziu v Broumově, ale během studia přešel na české gymnázium do Hradce Králové. Po maturitě chtěl vstoupit na akademii výtvarných umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na filozofické fakultě v Praze. Poté téměř patnáct let vyučoval historii v Litomyšli, a následně v Praze. Jako první podepsal v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, kterým se umělci přihlásili k myšlence státní samostatnosti. Krátkou dobu byl členem senátu, politickému životu se však nevěnoval. Měl malířské nadání a přátelil se s Mikolášem Alšem. Ovlivnila ho Palackého koncepce dějin. Prosazoval teorii kolektivu, za což byl vyzdvihován za komunismu. Dokázal dokonale vykreslit atmosféru doby, ale podceňoval psychologii postav, zvláště žen. Vytvořil nejrozsáhlejší a nejucelenější umělecký obraz českých dějin. Jeho dílo má nezanedbatelný výchovný význam, protože znalost dějin je posilou národního sebevědomí. Snažil se o objektivitu a historickou přesnost. Té dosahoval důkladným studiem historických pramenů. Díla jsou živá, barvitá, dramaticky vyprávěná s dynamický obraz hromadných davových scén. Postavy zaujímají názory typické pro širší kolektiv. Psáno formou epopeje, která zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí s prolínáním několika dějových linií. Jazyk je prostý a srozumitelný. Využívá archaismů a historismů.
Próza:
Nejstarší dějiny:
Staré pověsti české – Čerpal z Kosmovy a Dalimilovy kroniky.
Období husitství:
Mezi proudy – Trojdílný román. Popisuje narůstání společenských rozporů za vlády Václava IV., počátky reformního hnutí, vydání Kutnohorského dekretu a osudy Jana Žižky.
Proti všem – Trojdílný román. Popisuje rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře. Hlavními postavami jsou husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna a císař Zikmund.
Bratrstvo – Trojdílný román. Popisuje doznívání husitských válek na Slovensku a bitvu u Lučence. Jan Jiskra z Brandýsa X Hunyady.
Husitský Král – Dvoudílný nedokončený román o období vlády Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské.
Z Čech až na konec světa – Román podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova, který cestoval s mírovým poselstvím Jiřího z Poděbrad do západní Evropy.
Období národního obrození:
F. L. Věk – Pětidílný román. Psáno podle deníku skutečné postavy F. L. Heka. Dílo poskytuje obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy. Zdůrazňuje vlastenectví a národní uvědomění. Děj se odehrává v prostředí Prahy, kde hlavní hrdina studoval na kněze. Josef II. zavírá některé kostely a Věk se proto začíná věnovat divadlu. Zde se také setkává s Václavem Thámem. Je ale nucen vrátit se domů, protože jeho otec nesouhlasím s tím, aby se jeho syn věnoval divadlu. Nakonec v Dobrušce zakládá svoje vlastní malé divadlo.
U nás – Čtyřdílný román. Kronikové pokračování F. L. Věka. Popisuje národní obrození na české vesnici.
Filozofská historie – Novela o životě litomyšlských studentů Frýborta, Vavřeny, Zelenky a Špíny. Popisuje přípravy majáles, události roku 1848 a boje na barikádách. Vlastenci zde stojí proti poněmčenému měšťanstvu.
Doba pobělohorská:
Temno – Román. Popisuje období protireformace, působení Jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze a pálení českých knih. Ústředními postavami jsou děti tajného evangelíka Machovce.
Skály – Román o selských bouřích na Čáslavsku. Objevuje se zde postava evangelického kněze Matyáše Ulického.
Psohlavci – Román o povstání Chodů koncem 17. století proti Lomikarovi. Chodové měli za hlídání hranic zvláštní privilegia. Když o ně přišli po bitvě na Bílé Hoře, tak se vzbouřili. Některé Chody nechal Lomikar uvěznit a Jan Sladký Kozina byl popraven.
Skaláci – Román o selská vzpouře roku 1775 na Náchodsku.
Dramata
Dramata:
Období husitství:
Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč – Trilogie husitských dramat. Symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti.
Období národního obrození:
M. D. Rettigová – Veselohra. Litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky.
Ze současnosti:
Vojnarka – Kontrast lásky milenecké a mateřské.
Otec – O vztazích mezi lidmi rozhoduje na vesnici majetek.
S pohádkovými motivy:
Lesní panna – Divadelní hra.
Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.
Zikmund Winter – Profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii a vynikající psycholog. Autorem studie rozvrácených duší s dokonalou povahokresbou. Byl mistrem krátkých próz historických a humoristických.
Rakovnické obrázky a Pražské obrázky – Soubory povídek.
Mistr Kampanus – Román. Zachycuje předbělohorské a pobělohorské období. Podává nám obraz života Prahy a pražské univerzity včetně mnoha skutečných historických postav. Vše se soustřeďuje kolem básníka a rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského. Ten po Bílé hoře na oko konvertuje ke katolíkům, aby mohl bránit české zájmy. Jeho druzi kališníci to ovšem nevědí, zavrhují ho a je považován za kolaboranta. Tato skutečnost těžce dopadá na jeho duši, a proto nakonec spáchá sebevraždu
Období husitství:
Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč – Trilogie husitských dramat. Symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti.
Období národního obrození:
M. D. Rettigová – Veselohra. Litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky.
Ze současnosti:
Vojnarka – Kontrast lásky milenecké a mateřské.
Otec – O vztazích mezi lidmi rozhoduje na vesnici majetek.
S pohádkovými motivy:
Lesní panna – Divadelní hra.
Lucerna – Na panství mladé kněžny neomezeně vládne vrchní. Pouze mlynář je zproštěn poddanství a roboty. Jedinou jeho povinností je svítit kněžně lucernou na cestě od mlýna ke starému zámečku v lese. Kněžna ohlásila vrchnímu svůj příjezd. Pan vrchní poslal k mlynáři vzkaz, aby v čele sedláků přivítal paní kněžnu a jeho nevěsta Hanička aby uvítala kněžnu jako družička. Mlynář je však rozhněván na vrchního, že mu chtěl dát porazit lípu, a odmítne jeho rozkazy splnit. Tím ho proti sobě popudí a vrchní žaluje na mlynáře paní kněžně. Ta zatoužila vidět mlynáře, hrdého a přímého člověka. Poručila mu, aby ji s lucernou doprovodil na lesní zámeček. Mlynář poslechne a kněžnu doprovází. K zámečku spěchá učitelský mládenec s vesnickými šumaři, aby kněžně zahráli. Chce ji při té příležitosti požádat o učitelské místo. Kněžna nabízí mlynáři, že ho vezme s sebou do města. Mlynář odmítá a když se dozvídá, že se vrchní chystá skácet jeho starou lípu a že chtěl odvléct Haničku, vyčítá kněžně, že jej odvedla úskokem z domu a odešel hájit Haničku i posvátnou lípu. Hanička se před vrchním skryla v lípě. Vrchní se již připravuje, že dá lípu skácet, když přiběhne mlynář, aby tomu zabránil. Byl by podlehl, ale přichází kněžna, zabrání násilí a rozbije lucernu na znamení, že zbavuje mlynáře všech povinností k vrchnosti. Učitelský mládenec nakonec místo od kněžny dostal a vodník Michal, který toužil po Haničce, se odstěhoval. Hanička je šťastná pod ochranou mlynáře. Pohádkový motiv zde doprovází boj lidu proti feudálnímu útlaku, jehož symbolem je lucerna, kterou kněžna rozbila, a za svobodu, jejímž symbolem je stará mlynářova lípa.
Zikmund Winter – Profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii a vynikající psycholog. Autorem studie rozvrácených duší s dokonalou povahokresbou. Byl mistrem krátkých próz historických a humoristických.
Rakovnické obrázky a Pražské obrázky – Soubory povídek.
Mistr Kampanus – Román. Zachycuje předbělohorské a pobělohorské období. Podává nám obraz života Prahy a pražské univerzity včetně mnoha skutečných historických postav. Vše se soustřeďuje kolem básníka a rektora pražského vysokého učení Kampana Vodňanského. Ten po Bílé hoře na oko konvertuje ke katolíkům, aby mohl bránit české zájmy. Jeho druzi kališníci to ovšem nevědí, zavrhují ho a je považován za kolaboranta. Tato skutečnost těžce dopadá na jeho duši, a proto nakonec spáchá sebevraždu
Lumírovci
Lumírovci
Julius Zeyer – Narodil se v Praze. Byl to básník, prozaik a dramatik. Otec vlastnil dřevařský závod a chtěl, aby studoval techniku. Studia nedokončil a začal studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii. Působil jako vychovatel v Rusku. Rád cestoval. Podnikl cesty do Německa, Švédska, Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, Tunisu atd. Ke konci života se vrátil do Prahy, kde také zemřel. Byl to hlavní epik lumírovců. Měl kontakt se světovou literaturou, a proto měl zálibu v cizích látkách, zejména historických. Psal verše z exotického prostředí a neurčité doby. Jeho díla jsou často tajemná s náboženskými prvky a obsahují barvitá líčení. Je označován za novodobého tvůrce mýtů a legend, tzv. novoromantismus.
Epická poezie:
Vyšehrad – Cyklus básní z národních dějin.
Libuše – Báseň.
Šárka – Báseň.
Vlasta – Báseň.
Karolínská epopeja – O rytířské družině Karla Velikého.
Próza:
Ondřej Černyšev – Román z prostředí carského dvora 18. století.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Román z idealizovaného rytířského prostředí středověké Francie. Autor v něm líčí nezlomné přátelství dvou rytířů.
Tři legendy o krucifixu – Povídková skladba s náboženskou tématikou. Vyprávění o osudech ukřižovaných lidí.
Jan Maria Plojhar – Vrcholný psychologický román s autobiografickými prvky o tragickém osudu snílka.
Dům u tonoucí hvězdy – Vrcholný román. Vypráví příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži.
Troje paměti Víta Choráze – Autobiografická básnická novela s četnými rysy náboženské mystiky.
Drama:
Radúz a Mahulena – Romantická lyrická pohádka podle slovenského námětu. Později byla zhudebněna Josefem Sukem. Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer Stojmíra, vládce sousedního království. Když překročí hranici království, je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mu mstí královna Runa, která slepě žárlí na Radúzovou matku Nyolu. Stojmír Nyolu miloval, ale ona dala přednost Radúzovu otci. Naproti tomu Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k tatranské skále a klíč hodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému klíč padne k nohám, jej předá Mahuleně. Runa se pokusí zbavit Radúze jedem, dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domnělý posilující nápoj do křišťálové číše a ta pukne. Spěchá proto za Radúzem s Runou v patách. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece jen přemůže a spoutá ji jejími dlouhými vlasy. Oba milenci jsou prokleti a prchají. Radúz se vydává napřed na hrad, aby připravil slavnostní uvítání. Namísto toho se ale naplní kletba. U otcovy rakve dojatá matka obejme a políbí svého syna a Radúz na všecko zapomene. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milosrdenství. Je vyslyšena a proměněna v topol. Lidé se podivují nad tím, jak se v královské zahradě tak náhle objevil vysoký strom a ctí ho jako posvátný. Radúz, který bloudí stále jako ve snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole se to zdá podivné a tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí s tím zvláštním stromem. Zatne proto do jeho kmene a strom začne krvácet. Když krůpěj krve dopadla na Radúzovo čelo, na vše se rozvzpomněl a také Mahulena se změnila zpět v člověka. Prokletí bylo zlomeno silou věrné lásky a Runa umírá vztekem.
Meziválečná próza
Rudolf Medek
Anabáze – Pětidílný románový cyklus. Byl napsán ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Plukovník Švec – Drama podle skutečné události líčí sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Zborov – Tato oslavná báseň opěvuje hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta
Třetí rota – Hrdiny této románové trilogie charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození. Dílo zachycuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Železný vlk – Povídková kniha. Vycházejí z autentických zážitků z války.
Jízdní hlídka – Drama vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky. Vychází ze skutečných událostí
Julius Zeyer – Narodil se v Praze. Byl to básník, prozaik a dramatik. Otec vlastnil dřevařský závod a chtěl, aby studoval techniku. Studia nedokončil a začal studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii. Působil jako vychovatel v Rusku. Rád cestoval. Podnikl cesty do Německa, Švédska, Itálie, Řecka, Turecka, Španělska, Tunisu atd. Ke konci života se vrátil do Prahy, kde také zemřel. Byl to hlavní epik lumírovců. Měl kontakt se světovou literaturou, a proto měl zálibu v cizích látkách, zejména historických. Psal verše z exotického prostředí a neurčité doby. Jeho díla jsou často tajemná s náboženskými prvky a obsahují barvitá líčení. Je označován za novodobého tvůrce mýtů a legend, tzv. novoromantismus.
Epická poezie:
Vyšehrad – Cyklus básní z národních dějin.
Libuše – Báseň.
Šárka – Báseň.
Vlasta – Báseň.
Karolínská epopeja – O rytířské družině Karla Velikého.
Próza:
Ondřej Černyšev – Román z prostředí carského dvora 18. století.
Román o věrném přátelství Amise a Amila – Román z idealizovaného rytířského prostředí středověké Francie. Autor v něm líčí nezlomné přátelství dvou rytířů.
Tři legendy o krucifixu – Povídková skladba s náboženskou tématikou. Vyprávění o osudech ukřižovaných lidí.
Jan Maria Plojhar – Vrcholný psychologický román s autobiografickými prvky o tragickém osudu snílka.
Dům u tonoucí hvězdy – Vrcholný román. Vypráví příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži.
Troje paměti Víta Choráze – Autobiografická básnická novela s četnými rysy náboženské mystiky.
Drama:
Radúz a Mahulena – Romantická lyrická pohádka podle slovenského námětu. Později byla zhudebněna Josefem Sukem. Radúz je synem magurského krále. Na lovu pronásleduje bílého jelena. Neví, že patří Mahuleně, nejmladší ze tří dcer Stojmíra, vládce sousedního království. Když překročí hranici království, je zajat a uvězněn. Zvlášť krutě se mu mstí královna Runa, která slepě žárlí na Radúzovou matku Nyolu. Stojmír Nyolu miloval, ale ona dala přednost Radúzovu otci. Naproti tomu Mahulena je dojatá princovým neštěstím a její soucit se rychle mění v opětovanou lásku. Runa dá proto Radúze přikovat vysoko v horách k tatranské skále a klíč hodí do propasti. Pastýř Vratko, kterému klíč padne k nohám, jej předá Mahuleně. Runa se pokusí zbavit Radúze jedem, dokonce z Mahuleniných rukou. Ta však vlije domnělý posilující nápoj do křišťálové číše a ta pukne. Spěchá proto za Radúzem s Runou v patách. Princ, zesláblý strádáním, Runu přece jen přemůže a spoutá ji jejími dlouhými vlasy. Oba milenci jsou prokleti a prchají. Radúz se vydává napřed na hrad, aby připravil slavnostní uvítání. Namísto toho se ale naplní kletba. U otcovy rakve dojatá matka obejme a políbí svého syna a Radúz na všecko zapomene. Zoufalá Mahulena prosí matku Zemi o milosrdenství. Je vyslyšena a proměněna v topol. Lidé se podivují nad tím, jak se v královské zahradě tak náhle objevil vysoký strom a ctí ho jako posvátný. Radúz, který bloudí stále jako ve snách, nachází utěšení jen pod jeho korunou. Nyole se to zdá podivné a tuší, že tajemství synovy nemoci souvisí s tím zvláštním stromem. Zatne proto do jeho kmene a strom začne krvácet. Když krůpěj krve dopadla na Radúzovo čelo, na vše se rozvzpomněl a také Mahulena se změnila zpět v člověka. Prokletí bylo zlomeno silou věrné lásky a Runa umírá vztekem.
Meziválečná próza
Rudolf Medek
Anabáze – Pětidílný románový cyklus. Byl napsán ve smyslu konzervativního nacionalismu a protibolševického postoje. Omezil se na tradiční způsob kronikářského líčení válečných událostí v Rusku, zejména bojů československých legionářů na straně protibolševických sil.
Plukovník Švec – Drama podle skutečné události líčí sebevraždu legionářského plukovníka, který chtěl tímto varovným činem zabránit rozkladu bojové morálky, na kterou působila bolševická agitace.
Zborov – Tato oslavná báseň opěvuje hrdinství českých a slovenských vojáků v protirakouském bojovém vystoupení v roce 1917.
Josef Kopta
Třetí rota – Hrdiny této románové trilogie charakterizuje bojové nadšení ve jménu společné myšlenky národního osvobození. Dílo zachycuje zánik carismu a občanskou válku v Rusku. Autor také zobrazil život prostých vojáků, vnitřní diferenciaci a rozpory v legiích. Dílo je napsáno z pohledu levice.
František Langer – Dramatik a prozaik, těžiště jeho tvorby je v dramatu. Působil jako lékař v československých legií v Rusku.
Železný vlk – Povídková kniha. Vycházejí z autentických zážitků z války.
Jízdní hlídka – Drama vypráví o skupině legionářů obležené ruskými bolševiky. Vychází ze skutečných událostí
Realismus
Realismus
Lev Nikolajevič Tolstoj – Jeden z nejbohatších spisovatelů. Celý život prožil na venkově. Rád experimentoval. Snažil se o reformy ve společnosti, zakládal školy a školky. Ostatní šlechtici ním pohrdali. Měl rád Chelčického.
Vojna a mír – Čtyřdílná historická epopej z období napoleonských válek. Vyskytuje se zde na 250 postav. Dílo popisuje skutečné historické události, např. bitvu u Slavkova, tažení na Moskvu a Napoleonův ústup, a také některé reálné postavy, např. Napoleona a generála Kutuzova. Děj se soustředí na postavy Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova. Oba jsou aristokraté a intelektuálové. Zatímco Bolkonskij je energický a střízlivý, Bezuchov je idealistický snílek, jenž se zaobírá filozofickými otázkami o smyslu života. Bolkonskij se zamiluje do Nataši Rostové, ale je vážně raněn v bitvě u Slavkova. Nakonec jí umírá v náruči a Nataša najde útěchu, porozumění a lásku u staršího Bezuchova. Posléze se za něj provdá.
Henryk Sienkiewicz
Křižáci – Historický román o boji Poláků proti křižákům začátkem 15. století. Zobrazuje bitvu u Grunwaldu.
Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski – Trilogie historických románů. Popisuje boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. století.
Quo Vadis – Román ze starověkého Říma za vlády císaře Nerona, kdy dochází k pronásledování křesťanů.
Literatura 1. poloviny 20. století
Lion Feuchtwanger – Prozaik a dramatik. Emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Jeho romány mají náměty současné i historické. Největší ohlas měl jako autor historických románů.
Žid Süss – Tento román přinesl autorovi slávu. Vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
Čekárna – Románová trilogie. Zachycuje dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v Německu.
Úspěch – První díl trilogie zobrazil vznik nacismu v Bavorsku.
Oppermannové – Druhý díl trilogie zachytila první měsíce Hitlerovy hrůzovlády v Německu.
Vyhnanství – Třetí díl trilogie popisuje životní útrapy německé emigrace.
Židovka z Toleda – Román. Zachycuje španělský středověk.
Lišky na vinici – Román z období před Velkou francouzskou revolucí. Zachytil také boj za americkou nezávislost.
Bláznova moudrost – Román s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua. Děj se odehrává ve Francii v 18. století.
Goya – Román o velkém španělském malíři 18. a počátku 19. století.
Literatura 2. poloviny 20. století
Bertolt Brecht – Dramatik, divadelní režisér, básník a prozaik. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi světovými válkami. Před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA. Po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble. Je považován za tvůrce tzv. epického divadla.
Matka Kuráž a její děti – Toto drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti. Přesto je ale postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka přesto dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ a dá se na ní vydělat. Autor zde vyjádřil nesmyslnost válek. Použil k tomu prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče či vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
Strach a bída Třetí říše – Tato divadelní hra líčí nacistickou krutost.
Česká historická beletrie
Lev Nikolajevič Tolstoj – Jeden z nejbohatších spisovatelů. Celý život prožil na venkově. Rád experimentoval. Snažil se o reformy ve společnosti, zakládal školy a školky. Ostatní šlechtici ním pohrdali. Měl rád Chelčického.
Vojna a mír – Čtyřdílná historická epopej z období napoleonských válek. Vyskytuje se zde na 250 postav. Dílo popisuje skutečné historické události, např. bitvu u Slavkova, tažení na Moskvu a Napoleonův ústup, a také některé reálné postavy, např. Napoleona a generála Kutuzova. Děj se soustředí na postavy Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova. Oba jsou aristokraté a intelektuálové. Zatímco Bolkonskij je energický a střízlivý, Bezuchov je idealistický snílek, jenž se zaobírá filozofickými otázkami o smyslu života. Bolkonskij se zamiluje do Nataši Rostové, ale je vážně raněn v bitvě u Slavkova. Nakonec jí umírá v náruči a Nataša najde útěchu, porozumění a lásku u staršího Bezuchova. Posléze se za něj provdá.
Henryk Sienkiewicz
Křižáci – Historický román o boji Poláků proti křižákům začátkem 15. století. Zobrazuje bitvu u Grunwaldu.
Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski – Trilogie historických románů. Popisuje boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. století.
Quo Vadis – Román ze starověkého Říma za vlády císaře Nerona, kdy dochází k pronásledování křesťanů.
Literatura 1. poloviny 20. století
Lion Feuchtwanger – Prozaik a dramatik. Emigroval do USA, kde žil až do své smrti. Jeho romány mají náměty současné i historické. Největší ohlas měl jako autor historických románů.
Žid Süss – Tento román přinesl autorovi slávu. Vypráví o pověstném židovském finančníkovi, který před svou smrtí na popravišti dosáhl nejvyššího postavení ve společnosti. Román předjímá osudy Židů v soudobém nacistickém Německu.
Čekárna – Románová trilogie. Zachycuje dramatický vývoj života ve 20. a 30. letech v Německu.
Úspěch – První díl trilogie zobrazil vznik nacismu v Bavorsku.
Oppermannové – Druhý díl trilogie zachytila první měsíce Hitlerovy hrůzovlády v Německu.
Vyhnanství – Třetí díl trilogie popisuje životní útrapy německé emigrace.
Židovka z Toleda – Román. Zachycuje španělský středověk.
Lišky na vinici – Román z období před Velkou francouzskou revolucí. Zachytil také boj za americkou nezávislost.
Bláznova moudrost – Román s podtitulem Čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquese Rousseaua. Děj se odehrává ve Francii v 18. století.
Goya – Román o velkém španělském malíři 18. a počátku 19. století.
Literatura 2. poloviny 20. století
Bertolt Brecht – Dramatik, divadelní režisér, básník a prozaik. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi světovými válkami. Před fašismem emigroval do Dánska, pak do USA. Po válce žil v bývalé NDR a založil tam proslulé divadlo Berliner Ensemble. Je považován za tvůrce tzv. epického divadla.
Matka Kuráž a její děti – Toto drama se odehrává za třicetileté války. Titulní hrdinka je markytánka, která chce před válečnými hrůzami uchránit své tři děti. Přesto je ale postupně jedno po druhém ztratí. Poslední byla zastřelena němá dcera Katrin, když se snažila bubnováním přivolat pomoc pro ohrožené děti ve spícím městě. Matka přesto dál putuje za vojskem se svým zbožím, neboť z války, která přináší lidem hoře, je možno být živ a dá se na ní vydělat. Autor zde vyjádřil nesmyslnost válek. Použil k tomu prvků epického divadla, např. komentáře vypravěče či vrací se motiv cesty v bludném kruhu.
Strach a bída Třetí říše – Tato divadelní hra líčí nacistickou krutost.
Česká historická beletrie
Počátky našeho písemnictví
Počátky našeho písemnictví
Kosmas (1045–1125) – Vzdělanec a děkan Svatovítské kapituly.
Kronika česká (Chronika Boemorum) – Psána latinsky v próze. Zachycuje české dějiny od nejstarších mýtů o praotci Čechovi po rok 1125, kdy Kosmas umírá. Čerpá z nejstarších příběhů z pohanské doby, análů (letopisů), vyprávění pamětníků a vlastních zážitků autora. V kronice se vyskytují také nepřesnosti, které vznikly zařazením pověstí a úplným zamlčením Velké Moravy, kterou Kosmas neuznával. Vyznačuje se svou čtivostí. Obsahuje dialogy, podrobné charakteristiky postav, zábavné historky i líčení bitev. Je zde patrný proces laicizace – zesvětšťování. Dílo je psáno vlastenecky. Jsou použita bohemika. Kronika zřetelně straní katolické církvi, vyzdvihuje úspěchy Přemyslovců a úmyslně se nezmiňuje o slovanské vzdělanosti. Kosmova Kronika česká se stala zdrojem informací a inspirací pro mnoho pozdějších autorů, např. Aloise Jiráska, Vladislava Vančuru a Václava Hájka z Libočan. Po Kosmově smrti se o pokračování v psaní kroniky pokoušelo několik dalších autorů (opat Jaroch, kanovník vyšehradský), ale nebyli příliš úspěšní.
Dalimilova kronika – Nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Autorem patrně nižší šlechtic. Jméno Dalimil je omyl z 16. století. Vyzdvihuje vlastenectví a vystupuje proti cizincům ve vládě. Autor si často vymýšlí, kronika je nesouvislá a nelogická. Zachycuje dějiny od nejstarších dob po korunovaci Jana Lucemburského.
Renesance a humanismus
Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – Zpracovává české dějiny do roku 1526. Čtivá a u čtenářů oblíbená. Z historické hlediska ale nepřesná. Jsou v ní zahrnuty pověsti.
Národní obrození v české literatuře
Rukopis Královédvorský – Měl být nalezen ve Dvoře Králové. Označen za památku z 13. století.
Rukopis Zelenohorský – Anonymně zaslán Národnímu muzeu. Měl být nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku. Označen za památku z 10. století.
Obsahují převážně epické skladby. Spory o pravost rukopisů trvaly až do 80. let 19. století, kdy byla s konečnou platností dokázána jejich nepravost. Byla napsány za účelem posílení národního sebevědomí. Měli dokázat starobylost naší kultury. Jsou básnicky cennými díly z 1. poloviny 19. století. Inspirovali mnoho pozdějších autorů.
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Jan Hus – Historická postava, která ale vyslovuje současné požadavky a cíle národa. Cenzurou zakázána pro plamenný projev proti nesvobodě.
Žižka z Trocnova – Divadelní hra.
Kutnohorští havíři – Historická hra je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
Kosmas (1045–1125) – Vzdělanec a děkan Svatovítské kapituly.
Kronika česká (Chronika Boemorum) – Psána latinsky v próze. Zachycuje české dějiny od nejstarších mýtů o praotci Čechovi po rok 1125, kdy Kosmas umírá. Čerpá z nejstarších příběhů z pohanské doby, análů (letopisů), vyprávění pamětníků a vlastních zážitků autora. V kronice se vyskytují také nepřesnosti, které vznikly zařazením pověstí a úplným zamlčením Velké Moravy, kterou Kosmas neuznával. Vyznačuje se svou čtivostí. Obsahuje dialogy, podrobné charakteristiky postav, zábavné historky i líčení bitev. Je zde patrný proces laicizace – zesvětšťování. Dílo je psáno vlastenecky. Jsou použita bohemika. Kronika zřetelně straní katolické církvi, vyzdvihuje úspěchy Přemyslovců a úmyslně se nezmiňuje o slovanské vzdělanosti. Kosmova Kronika česká se stala zdrojem informací a inspirací pro mnoho pozdějších autorů, např. Aloise Jiráska, Vladislava Vančuru a Václava Hájka z Libočan. Po Kosmově smrti se o pokračování v psaní kroniky pokoušelo několik dalších autorů (opat Jaroch, kanovník vyšehradský), ale nebyli příliš úspěšní.
Dalimilova kronika – Nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Autorem patrně nižší šlechtic. Jméno Dalimil je omyl z 16. století. Vyzdvihuje vlastenectví a vystupuje proti cizincům ve vládě. Autor si často vymýšlí, kronika je nesouvislá a nelogická. Zachycuje dějiny od nejstarších dob po korunovaci Jana Lucemburského.
Renesance a humanismus
Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – Zpracovává české dějiny do roku 1526. Čtivá a u čtenářů oblíbená. Z historické hlediska ale nepřesná. Jsou v ní zahrnuty pověsti.
Národní obrození v české literatuře
Rukopis Královédvorský – Měl být nalezen ve Dvoře Králové. Označen za památku z 13. století.
Rukopis Zelenohorský – Anonymně zaslán Národnímu muzeu. Měl být nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku. Označen za památku z 10. století.
Obsahují převážně epické skladby. Spory o pravost rukopisů trvaly až do 80. let 19. století, kdy byla s konečnou platností dokázána jejich nepravost. Byla napsány za účelem posílení národního sebevědomí. Měli dokázat starobylost naší kultury. Jsou básnicky cennými díly z 1. poloviny 19. století. Inspirovali mnoho pozdějších autorů.
František Palacký – Narozen v Hodslavicích na Moravě. Studoval na Bratislavském lyceu. Působil jako vychovatel. Pod vedením Dobrovského studoval historii. Organizátor pražského kulturního života.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě – Pětidílné německy psané dílo. Vykládá dějiny jako zápas němectví a slovanství. Vyzdvihuje dobu husitskou. Vysoce kvalitní epický text.
Josef Kajetán Tyl – České obrozenecké drama dosáhlo v jeho tvorbě vrcholu. Narodil se v Kutné Hoře. Studoval na pražském akademickém gymnáziu, ale odešel ho dokončit do Hradce Králové. Zde Klicpera působil jako gymnaziální profesor. Ten v něm probudil lásku k divadlu. Po maturitě dva roky působil u kočovné společnosti, poté vstoupil do služeb vojenské správy. Věnoval se ale hlavně divadlu, spisovatelské činnosti, žurnalistice a organizování českého společenského života. Ve čtyřicátých letech se podílel na českých hrách ve Stavovském divadle jako dramaturg, překladatel i původní autor. Za své postoje během revolučních zápasů byl propuštěn a měl zakázáno pobývat v Praze. Řídil pak kočovnou divadelní společnost, a když byla násilně rozpuštěna, vstoupil do jiné divadelní společnosti. Zemřel v bídě a nemoci na své divadelní pouti v Plzni ve věku 48 let.
Jan Hus – Historická postava, která ale vyslovuje současné požadavky a cíle národa. Cenzurou zakázána pro plamenný projev proti nesvobodě.
Žižka z Trocnova – Divadelní hra.
Kutnohorští havíři – Historická hra je zasazena do konce 15. století a zachycuje bouře horníků proti vykořisťovatelům a nesnesitelným pracovním podmínkám. Hra se řadí k prvním sociálním dramatům, má také ráz vlastenecký. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
Victor Hugo
Victor Hugo – Básník, prozaik a dramatik. Jeden z nejvýznamnějších představitelů romantismu. Měl dlouhý a plný život. Byl synem Napoleonova generála, ale vychovávali ho k nenávisti k němu a k republice. Tento názor později mění, ve svých dílech si ale zachovává objektivní nadhled. Po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po kritice císaře Napoleona III. dobrovolně odchází do vyhnanství. Vrátil se až po dvaceti letech za bouřlivých oslav.
Legenda věků – Trojdílný básnický cyklus. Zamýšlí se nad lidskými dějinami a dalším vývojem lidstva. Jako nejlepší období lidských dějin hodnotí antiku. Budoucnost lidstva vidí optimisticky, především ve vědě a pokroku.
Z autorovy prozaické tvorby je nejdůležitější volná trilogie románů Chrám matky boží v Paříži, Ubožáci (někdy také Bídníci) a Dělníci moře.
Chrám matky boží v Paříži – Dramatický děj se odehrává v Paříži 15. století za vlády Ludvíka XI. Popisuje život pařížského lidu od králů až po žebráky. Hrbáč Quasimodo žije v chrámu Matky boží. Jako malého dítěte se ho ujal kněz Frollo. Kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos krásné Esmeraldy, do které se Frollo zamiloval. Quasimodo je však zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Soucit s ním má jen Esmeralda, která se mu snaží jeho trápení ulehčit. Quasimodo se do ní zamiluje, ale ví, že jeho láska nemůže být opětována. Frollo chce Esmeraldu za každou cenu a lstí dosáhne jejího obvinění z čarodějnictví. Když je odsouzena k smrti, nabídne jí záchranu, pokud se stane jeho milenkou. Esmeralda, která miluje kapitána Phoeba, odmítne. Quasimodo ji v den popravy unese a ukryje v chrámu. Tuláci chtějí Esmeraldu osvobodit z Quasimodova zajetí a v nastalém zmatku se jí ale zmocní Frollo. Když se Esmeralda vzpírá, předhodí jí zlé stařeně. Ta nenávidí cikány, protože jí unesli dítě. Ta nakonec v Esmeraldě pozná svou oplakanou dceru a snaží se ji ukrýt. Vojáci ji ale najdou a odvedou na popraviště. Těsně před Esmeraldinou popravou umírá i její matka, když ji jeden z vojáků prudce odhodí na dláždění. Zoufalý Quasimodo shodí z věže Frolla, který odtud sledoval popravu, a pomstí tak Esmeradinu smrt. Sám nakonec umírá v hrobce po Esmeraldině boku.
Ubožáci – V tomto románu se autor snaží bojovat proti předsudkům. Ústředním hrdinou je Jean Valjean, který je za krádež chleba odsouzen na galeje. Díky pokusům o útěk se jeho trest prodlouží až na 19 let. Po návratu z nucených prací se ho ujímá biskup Myriel. Díky němu se Valjean mění v ušlechtilého člověka, zbohatne a stává se dokonce starostou. Svým jměním pomáhá chudým a stane se ochráncem osiřelé Cosetty. Situace se komplikuje, když se ve městě jako nový komisař objeví nemilosrdný policista Javert. Původně by vězeňským dozorcem a zná Valjeana z galejí. Hrozí proto trestem nevinnému člověku, který je všemi považován za uprchlého trestance Valjeana. Valjean tomu chce zabránit a odhalí svou totožnost. Posléze je Javertovým přičiněním opět poslán na galeje. Na poslední chvíli ale uprchne a společně s Cosettou se před slídím Javertem mnoho let skrývá v pařížském klášteře. Při pouličních nepokojích v Paříži zachrání mladého studenta Maria. Je to republikán a miluje Cosettu, která mezitím vyrostla v překrásnou mladou ženu. Během bojů se znovu setkává s Javertem. Toho chytili a odsoudili k smrti revolucionáři. Valjean mu však pomůže a Javert odchází. Posléze se setkají ještě jednou. Javert ale po tom všem již nedokáže napraveného Valjeana zatknout a vědom si toho, že zradil své povinnosti, dobrovolně se vrhá se do Seiny. Román končí Valjeanovou přirozenou smrtí.
Dělníci moře – Román vypráví o rybáři Gilliatovi. Ten bojuje proti nespravedlnosti a přírodním živlům, které překonává pro záchranu svého parníku.
Legenda věků – Trojdílný básnický cyklus. Zamýšlí se nad lidskými dějinami a dalším vývojem lidstva. Jako nejlepší období lidských dějin hodnotí antiku. Budoucnost lidstva vidí optimisticky, především ve vědě a pokroku.
Z autorovy prozaické tvorby je nejdůležitější volná trilogie románů Chrám matky boží v Paříži, Ubožáci (někdy také Bídníci) a Dělníci moře.
Chrám matky boží v Paříži – Dramatický děj se odehrává v Paříži 15. století za vlády Ludvíka XI. Popisuje život pařížského lidu od králů až po žebráky. Hrbáč Quasimodo žije v chrámu Matky boží. Jako malého dítěte se ho ujal kněz Frollo. Kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos krásné Esmeraldy, do které se Frollo zamiloval. Quasimodo je však zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Soucit s ním má jen Esmeralda, která se mu snaží jeho trápení ulehčit. Quasimodo se do ní zamiluje, ale ví, že jeho láska nemůže být opětována. Frollo chce Esmeraldu za každou cenu a lstí dosáhne jejího obvinění z čarodějnictví. Když je odsouzena k smrti, nabídne jí záchranu, pokud se stane jeho milenkou. Esmeralda, která miluje kapitána Phoeba, odmítne. Quasimodo ji v den popravy unese a ukryje v chrámu. Tuláci chtějí Esmeraldu osvobodit z Quasimodova zajetí a v nastalém zmatku se jí ale zmocní Frollo. Když se Esmeralda vzpírá, předhodí jí zlé stařeně. Ta nenávidí cikány, protože jí unesli dítě. Ta nakonec v Esmeraldě pozná svou oplakanou dceru a snaží se ji ukrýt. Vojáci ji ale najdou a odvedou na popraviště. Těsně před Esmeraldinou popravou umírá i její matka, když ji jeden z vojáků prudce odhodí na dláždění. Zoufalý Quasimodo shodí z věže Frolla, který odtud sledoval popravu, a pomstí tak Esmeradinu smrt. Sám nakonec umírá v hrobce po Esmeraldině boku.
Ubožáci – V tomto románu se autor snaží bojovat proti předsudkům. Ústředním hrdinou je Jean Valjean, který je za krádež chleba odsouzen na galeje. Díky pokusům o útěk se jeho trest prodlouží až na 19 let. Po návratu z nucených prací se ho ujímá biskup Myriel. Díky němu se Valjean mění v ušlechtilého člověka, zbohatne a stává se dokonce starostou. Svým jměním pomáhá chudým a stane se ochráncem osiřelé Cosetty. Situace se komplikuje, když se ve městě jako nový komisař objeví nemilosrdný policista Javert. Původně by vězeňským dozorcem a zná Valjeana z galejí. Hrozí proto trestem nevinnému člověku, který je všemi považován za uprchlého trestance Valjeana. Valjean tomu chce zabránit a odhalí svou totožnost. Posléze je Javertovým přičiněním opět poslán na galeje. Na poslední chvíli ale uprchne a společně s Cosettou se před slídím Javertem mnoho let skrývá v pařížském klášteře. Při pouličních nepokojích v Paříži zachrání mladého studenta Maria. Je to republikán a miluje Cosettu, která mezitím vyrostla v překrásnou mladou ženu. Během bojů se znovu setkává s Javertem. Toho chytili a odsoudili k smrti revolucionáři. Valjean mu však pomůže a Javert odchází. Posléze se setkají ještě jednou. Javert ale po tom všem již nedokáže napraveného Valjeana zatknout a vědom si toho, že zradil své povinnosti, dobrovolně se vrhá se do Seiny. Román končí Valjeanovou přirozenou smrtí.
Dělníci moře – Román vypráví o rybáři Gilliatovi. Ten bojuje proti nespravedlnosti a přírodním živlům, které překonává pro záchranu svého parníku.
Adam Mickiewicz
Adam Mickiewicz – Aktivně se účastnil hnutí za osvobození své země. Polsko tehdy bylo rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Většinu svého života proto prožil ve vyhnanství v Rusku a v emigraci v západní Evropě.
Konrád Wallenrod – Básnická povídka. Vypráví příběh Litevce, který, přestože patří k řádu německých rytířů, mstí svůj pokořený národ.
Pan Tadeáš – Polský národní epos s komplikovaným dějem. Odehrává se mezi drobnými zemany v době Napoleonova tažení do Polska. Ústřední dějovou linií je příběh lásky příslušníků nepřátelských rodů Horešků a Sopliců. Do Soplicova dvora přijíždí ke svému strýci Tadeáš, jenž se zamiluje do Zošky z rodu Horšů. To vyvolá násilnou odvedu od Zoščina příbuzného. Ruský carský oddíl se snaží zjednat pořádek, jsou ale poraženi. Tadeášovi i zemanům hrozí zatčení a odcházejí k francouzské armádě do Polska. Později vychází za dramatických okolností najevo, že smrtelně zraněný mnich, který v Litvě agitoval pro přípravu protiruského povstání, je Tadeášův otec. Chtěl tak odčinit svou vinu, když uražen zabil jednoho z Horešků, který mu nechtěl dát svou dceru za ženu. Dílo končí svatbou Tadeáše a Zošky. Navíc je na Tadeášově panství zrušeno nevolnictví.
Alexandre Dumas – Vlastním jménem Davy de la Pail-leterie. Francouzský romanopisec a dramatik. V roce 1823 přišel do Paříže jako notářský úředník. Našel si ale místo u divadla a navíc publikoval několik časopisů. O rok později se mu narodil syn, známý dramatik Alexandre Dumas mladší. Je autorem více než 250 románů a dramat. Spolupracoval s historikem Maquetem, který pro něj vyhledával vhodnou historickou látku. Tu pak volně zpracovával do svých historicko-romantických románů na pokračování. Historická věrohodnost v nich ustupovala napínavosti děje a neobvyklému rozuzlení příběhu. Sám autor označoval historii za hřebík, na který věší své romány. Od samého začátku měla jeho díla ohromný úspěch.
Tři mušketýři – Podkladem pro tento román byl autorovi historický spis Paměti pana d’Artagnana. Po svém vydání měl obrovský úspěch, a tak autor napsal ještě dvě méně úspěšná pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Děj se odehrává v 17. století ve Francii. Mladý gaskoňský šlechtic d’Artagnan přijíždí do Paříže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů. Seznámí se s nejlepšími z nich, s nerozlučnými přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem. Po počátečním nedorozumění s nimi uzavře pevné přátelství a společně prožívají mnohá dobrodružství věrni heslu: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“. Oddaně slouží svému králi a královně, a tak musí často čelit intrikám kardinála Richelieu. Ten královnu nenávidí a chce ji kompromitovat. V jeho intrikách ho podporuje mylady de Winter a hrabě Rochefort. Anglický vévoda Buckingham se s pomocí královniny služebné paní Bonacieuxové dostane ke královně, kterou nadevše zbožňuje. Ta mu na důkaz lásky daruje dvanáct diamantových přívěsků, jež dostala od krále. Kardinál se o tom dozví a přemluví krále, aby si královna přívěsky vzala na příští ples. Paní Bonacieuxová proto vysílá d’Artagnana do Anglie k Buckinghamovi, aby přinesl přívěsky zpět a zachránil tak královnu. Mylady de Winter se mezitím dvou přívěsků zmocnila, ale Buckinghamovi se podaří zajistit výrobu nových. D’Artagnan přijede s přívěsky včas, a tak se kardinálova lest nezdaří a královna je zachráněna. Mezitím Rochefort unese paní Bonacieuxovou, do které se d’Artagnan zamiloval. Kardinál obléhá pevnost la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko na pomoc obleženým. Richelieu posílá mylady do Anglie, aby zavraždila Buckinghama a dává jí dopis. V něm stojí, že to, co majitel dopisu učinil, bylo pro blaho státu. Dopisu ze zmocní Athos a mylady de Winter zatýká. D’Artagnan je královnou vyslán k Buckinghamovi se vzkazem, aby neválčil. Mylady však unikne a ještě před d’Artagnanovým příjezdem Buckinghama zavraždí. Mušketýři ji chytí a dají popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, odevzdá mu Athos list, který dovoluje jeho majiteli učinit vše pro blaho státu. D’Artagnan je povýšen na důstojníka a Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky.
Hrabě Monte Cristo – Děj románu se odehrává v první polovině 19. století ve Francii. Vypráví o mladém námořníku Edmondu Dantèsovi. Edmond žil v Marseille a čekali ho zásnuby s milovanou Mercedes. I když byl celkem oblíbený, našli se i tací, kteří mu štěstí nepřáli. Mezi ně patřil i Danglars, který pracoval jako účetní na lodi Faraon. Na ní se měl Edmond brzy stát kapitánem. Proti Edmundovi se s Danglarem spojil ještě Fernand, mladý Katalánec, který miloval Mercedes, ale ona ho odmítla. Danglars napsal udavačský dopis a Edmond byl v den svého zasnoubení zatčen a označen za bonapartistu. Vlastnil totiž dopis od zesnulého kapitána lodi, který měl doručit jakémusi Noirtierovi. Návladní Villefort k němu byl zprvu vstřícný, posléze ale nechal Edmonda, i přesto že neznal obsah onoho dopisu, odvést do ifské pevnosti. Villefort byl Noirtierů syn a nechtěl si zhoršit společenské postavení. Čtrnáct let Edmond trpěl v ifské věznici. Seznámil se zde abbé Fariou, vězněm ze sousední cely, který se k němu omylem prokopal při pokusu o útěk z pevnosti. Abbé se stal Edmondovým velkým přítelem. Naučil ho všemu co znal a pomohl mu rozluštit příčinu jeho uvěznění. Když se Edmond dozvěděl, díky komu je uvězněn, zatoužil po pomstě. Abbé Faria je těžce onemocněl, ale ještě před svou smrtí předal Edmondovi plánek ostrova Monte Cristo, na kterém se údajně skrýval poklad. Když abbé Faria zemřel, Edmond toho využil. Místo něj se zašil do pytle na mrtvé a nechal se vhodit do moře. Vyčerpaného ho vytáhli na palubu své lodi dva mladíci. Když se Edmond zotavil, nechal se odvézt na ostrov Monte Cristo, kde opravdu objevil poklad. Stal se tak z něj boháč a jako hrabě Monte Cristo se postupně pomstil všem svým nepřátelům.
Černý tulipán – Román.
Královna Margot – Román.
Konrád Wallenrod – Básnická povídka. Vypráví příběh Litevce, který, přestože patří k řádu německých rytířů, mstí svůj pokořený národ.
Pan Tadeáš – Polský národní epos s komplikovaným dějem. Odehrává se mezi drobnými zemany v době Napoleonova tažení do Polska. Ústřední dějovou linií je příběh lásky příslušníků nepřátelských rodů Horešků a Sopliců. Do Soplicova dvora přijíždí ke svému strýci Tadeáš, jenž se zamiluje do Zošky z rodu Horšů. To vyvolá násilnou odvedu od Zoščina příbuzného. Ruský carský oddíl se snaží zjednat pořádek, jsou ale poraženi. Tadeášovi i zemanům hrozí zatčení a odcházejí k francouzské armádě do Polska. Později vychází za dramatických okolností najevo, že smrtelně zraněný mnich, který v Litvě agitoval pro přípravu protiruského povstání, je Tadeášův otec. Chtěl tak odčinit svou vinu, když uražen zabil jednoho z Horešků, který mu nechtěl dát svou dceru za ženu. Dílo končí svatbou Tadeáše a Zošky. Navíc je na Tadeášově panství zrušeno nevolnictví.
Alexandre Dumas – Vlastním jménem Davy de la Pail-leterie. Francouzský romanopisec a dramatik. V roce 1823 přišel do Paříže jako notářský úředník. Našel si ale místo u divadla a navíc publikoval několik časopisů. O rok později se mu narodil syn, známý dramatik Alexandre Dumas mladší. Je autorem více než 250 románů a dramat. Spolupracoval s historikem Maquetem, který pro něj vyhledával vhodnou historickou látku. Tu pak volně zpracovával do svých historicko-romantických románů na pokračování. Historická věrohodnost v nich ustupovala napínavosti děje a neobvyklému rozuzlení příběhu. Sám autor označoval historii za hřebík, na který věší své romány. Od samého začátku měla jeho díla ohromný úspěch.
Tři mušketýři – Podkladem pro tento román byl autorovi historický spis Paměti pana d’Artagnana. Po svém vydání měl obrovský úspěch, a tak autor napsal ještě dvě méně úspěšná pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech. Děj se odehrává v 17. století ve Francii. Mladý gaskoňský šlechtic d’Artagnan přijíždí do Paříže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů. Seznámí se s nejlepšími z nich, s nerozlučnými přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem. Po počátečním nedorozumění s nimi uzavře pevné přátelství a společně prožívají mnohá dobrodružství věrni heslu: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“. Oddaně slouží svému králi a královně, a tak musí často čelit intrikám kardinála Richelieu. Ten královnu nenávidí a chce ji kompromitovat. V jeho intrikách ho podporuje mylady de Winter a hrabě Rochefort. Anglický vévoda Buckingham se s pomocí královniny služebné paní Bonacieuxové dostane ke královně, kterou nadevše zbožňuje. Ta mu na důkaz lásky daruje dvanáct diamantových přívěsků, jež dostala od krále. Kardinál se o tom dozví a přemluví krále, aby si královna přívěsky vzala na příští ples. Paní Bonacieuxová proto vysílá d’Artagnana do Anglie k Buckinghamovi, aby přinesl přívěsky zpět a zachránil tak královnu. Mylady de Winter se mezitím dvou přívěsků zmocnila, ale Buckinghamovi se podaří zajistit výrobu nových. D’Artagnan přijede s přívěsky včas, a tak se kardinálova lest nezdaří a královna je zachráněna. Mezitím Rochefort unese paní Bonacieuxovou, do které se d’Artagnan zamiloval. Kardinál obléhá pevnost la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko na pomoc obleženým. Richelieu posílá mylady do Anglie, aby zavraždila Buckinghama a dává jí dopis. V něm stojí, že to, co majitel dopisu učinil, bylo pro blaho státu. Dopisu ze zmocní Athos a mylady de Winter zatýká. D’Artagnan je královnou vyslán k Buckinghamovi se vzkazem, aby neválčil. Mylady však unikne a ještě před d’Artagnanovým příjezdem Buckinghama zavraždí. Mušketýři ji chytí a dají popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, odevzdá mu Athos list, který dovoluje jeho majiteli učinit vše pro blaho státu. D’Artagnan je povýšen na důstojníka a Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky.
Hrabě Monte Cristo – Děj románu se odehrává v první polovině 19. století ve Francii. Vypráví o mladém námořníku Edmondu Dantèsovi. Edmond žil v Marseille a čekali ho zásnuby s milovanou Mercedes. I když byl celkem oblíbený, našli se i tací, kteří mu štěstí nepřáli. Mezi ně patřil i Danglars, který pracoval jako účetní na lodi Faraon. Na ní se měl Edmond brzy stát kapitánem. Proti Edmundovi se s Danglarem spojil ještě Fernand, mladý Katalánec, který miloval Mercedes, ale ona ho odmítla. Danglars napsal udavačský dopis a Edmond byl v den svého zasnoubení zatčen a označen za bonapartistu. Vlastnil totiž dopis od zesnulého kapitána lodi, který měl doručit jakémusi Noirtierovi. Návladní Villefort k němu byl zprvu vstřícný, posléze ale nechal Edmonda, i přesto že neznal obsah onoho dopisu, odvést do ifské pevnosti. Villefort byl Noirtierů syn a nechtěl si zhoršit společenské postavení. Čtrnáct let Edmond trpěl v ifské věznici. Seznámil se zde abbé Fariou, vězněm ze sousední cely, který se k němu omylem prokopal při pokusu o útěk z pevnosti. Abbé se stal Edmondovým velkým přítelem. Naučil ho všemu co znal a pomohl mu rozluštit příčinu jeho uvěznění. Když se Edmond dozvěděl, díky komu je uvězněn, zatoužil po pomstě. Abbé Faria je těžce onemocněl, ale ještě před svou smrtí předal Edmondovi plánek ostrova Monte Cristo, na kterém se údajně skrýval poklad. Když abbé Faria zemřel, Edmond toho využil. Místo něj se zašil do pytle na mrtvé a nechal se vhodit do moře. Vyčerpaného ho vytáhli na palubu své lodi dva mladíci. Když se Edmond zotavil, nechal se odvézt na ostrov Monte Cristo, kde opravdu objevil poklad. Stal se tak z něj boháč a jako hrabě Monte Cristo se postupně pomstil všem svým nepřátelům.
Černý tulipán – Román.
Královna Margot – Román.
25) Historická beletrie světová a naše
25) Historická beletrie světová a naše
Vypracování:
Do historické beletrie řadíme prózu a dramata. Autoři se v těchto dílech zabývají skutečnými historickými událostmi a postavami. Tyto pak historicky přesně zpracovávají do umělecké podoby nebo na jejich historickém pozadí vystavují vlastní smyšlené příběhy.
Světová historická beletrie
Romantismus
Walter Scott – Básník, sběratel skotských lidových balad a autor historických románů.
Ivanhoe – Historický román. Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy do Palestiny a z Rakouského zajetí do vlasti. Během jeho nepřítomnosti Anglii spravoval jeho intrikářský bratr Jan a moc normanských šlechticů vzrostla. Terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Wilfred z Ivanhoe, který bojoval po boku krále Richarda v Palestině, se vrací do Anglie, aby se zúčastnil rytířského turnaje. Na turnaj přijíždí také jeho otec Cedrik a Rowena, kterou Wilfred miluje. Wilfred na turnaji porazí několik rytířů a také svého největšího soka, Briana de Bois-Guilberta z řádu templářů. Mezitím princ Jan dostává dopis, že se král brzy vrátí do Anglie. Odjíždí proto do Yorku a svolává šlechtice, s jejichž pomocí chce uchvátit trůn. Turnaj pokračuje a Wilfred je i přes pomoc Černého rytíře raněn. Maskovaným bojovníkem je sám král Richard, který se již vrátil do Anglie. Raněného Wilfreda se ujímá židovka Rebeka. Po turnaji se Cedrik s Rowenou a se svou družinou vracejí domů a cestou se k nim přidá žid Izák s Rebekou a raněným Wilfredem. Turnaje se ale zúčastnil také Maurice de Bracy, kterému se krásná Rowena zalíbila. Rozhodl se proto Cedrikovu družinu za pomoci Briana de Boise-Guilberta a vojáků přepadnout. Zajali je a odvlekli na de Boeufův hrad Front. Při přepadení ale unikli dva Cedrikovi sluhové, kteří se v lese setkali s králem zbojníků Robinem Hoodem. Ten se společně s Černým rytířem a svými druhy rozhodl hrad dobýt a Cedrika s Rowenou osvobodit. Po denním obléhání hrad padl. De Bracy byl zajat Černým rytířem, ve kterém poznal krále Richarda. Král mu ale dal svobodu a de Bracy utekl do Yorku za princem Janem, aby mu oznámil, že se setkal s Richardem. Jan okamžitě nařídil šlechtici Fitzursemu, aby krále přepadl a zavraždil. Brian de Boise-Guilbert i s židovkou Rebekou z dobytého hradu uniká a přivádí ji do templestowské preceptoře. Když se velitel templářů dozví, že je v preceptoři žena a ještě k tomu židovka, odsoudí ji za čarodějnictví. Rebeka rozsudek nepřijme a požaduje, aby o jejím osudu rozhodl souboj. Na straně templářů má stát de Boise-Guilbert a na její rytíř, kterého si zvolí. Rebeka posílá pro Wilfreda. Ten templáře porazí a Rebeka je volná. Krále Richarda přepadne v lese Fitzurse s vojáky, ale Robin Hood mu zachrání život. Richard potrestá členy spiknutí a ujímá se vlády. Wilfred z Ivanhoe se ožení s Rowenou a žijí spolu dlouho a šťastně.
Vypracování:
Do historické beletrie řadíme prózu a dramata. Autoři se v těchto dílech zabývají skutečnými historickými událostmi a postavami. Tyto pak historicky přesně zpracovávají do umělecké podoby nebo na jejich historickém pozadí vystavují vlastní smyšlené příběhy.
Světová historická beletrie
Romantismus
Walter Scott – Básník, sběratel skotských lidových balad a autor historických románů.
Ivanhoe – Historický román. Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. století, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy do Palestiny a z Rakouského zajetí do vlasti. Během jeho nepřítomnosti Anglii spravoval jeho intrikářský bratr Jan a moc normanských šlechticů vzrostla. Terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Wilfred z Ivanhoe, který bojoval po boku krále Richarda v Palestině, se vrací do Anglie, aby se zúčastnil rytířského turnaje. Na turnaj přijíždí také jeho otec Cedrik a Rowena, kterou Wilfred miluje. Wilfred na turnaji porazí několik rytířů a také svého největšího soka, Briana de Bois-Guilberta z řádu templářů. Mezitím princ Jan dostává dopis, že se král brzy vrátí do Anglie. Odjíždí proto do Yorku a svolává šlechtice, s jejichž pomocí chce uchvátit trůn. Turnaj pokračuje a Wilfred je i přes pomoc Černého rytíře raněn. Maskovaným bojovníkem je sám král Richard, který se již vrátil do Anglie. Raněného Wilfreda se ujímá židovka Rebeka. Po turnaji se Cedrik s Rowenou a se svou družinou vracejí domů a cestou se k nim přidá žid Izák s Rebekou a raněným Wilfredem. Turnaje se ale zúčastnil také Maurice de Bracy, kterému se krásná Rowena zalíbila. Rozhodl se proto Cedrikovu družinu za pomoci Briana de Boise-Guilberta a vojáků přepadnout. Zajali je a odvlekli na de Boeufův hrad Front. Při přepadení ale unikli dva Cedrikovi sluhové, kteří se v lese setkali s králem zbojníků Robinem Hoodem. Ten se společně s Černým rytířem a svými druhy rozhodl hrad dobýt a Cedrika s Rowenou osvobodit. Po denním obléhání hrad padl. De Bracy byl zajat Černým rytířem, ve kterém poznal krále Richarda. Král mu ale dal svobodu a de Bracy utekl do Yorku za princem Janem, aby mu oznámil, že se setkal s Richardem. Jan okamžitě nařídil šlechtici Fitzursemu, aby krále přepadl a zavraždil. Brian de Boise-Guilbert i s židovkou Rebekou z dobytého hradu uniká a přivádí ji do templestowské preceptoře. Když se velitel templářů dozví, že je v preceptoři žena a ještě k tomu židovka, odsoudí ji za čarodějnictví. Rebeka rozsudek nepřijme a požaduje, aby o jejím osudu rozhodl souboj. Na straně templářů má stát de Boise-Guilbert a na její rytíř, kterého si zvolí. Rebeka posílá pro Wilfreda. Ten templáře porazí a Rebeka je volná. Krále Richarda přepadne v lese Fitzurse s vojáky, ale Robin Hood mu zachrání život. Richard potrestá členy spiknutí a ujímá se vlády. Wilfred z Ivanhoe se ožení s Rowenou a žijí spolu dlouho a šťastně.
Ludvík Souček
Ludvík Souček si často klade otázku, jsou-li lidé ve vesmíru sami, zdali naši planetu navštívili nějací vyslanci mimozemských civilizací; prostřednictvím stroje času nás přenáší do minulosti i budoucnosti: sb. pov. Bratři černé planety, Operace Kili, Zájem Galaxie, Hippokratův slib, trilogie Cesta slepých ptáků, Runa rider, Sluneční jezero. Psal i vědeckopopularizační práce: Blázni a vynálezci, Velké otazníky, Tušení stínu, Tušení souvislostí aj.
Vladimír Páral se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
Vladimír Páral se v rámci sci-fi tematiky představil románem Válka s mnohozvířetem, v němž varuje před znečišťováním životního prostředí, jindy odhaluje maloměšťáctví a konzumní přístup k životu: román Země žen, Pokušení A-ZZ, Romeo a Julie 2300.
Jaroslav Veis napsal povídkové knihy Experiment pro třetí planetu, Pandořina skříňka, Moře času. Kromě toho překládá sci-fi literaturu z angličtiny.
Ondřej Neff věnoval sci-fi literatuře slovník, životopisnou studii o J. Vernovi. Napsal sbírku povídek Vejce naruby, Čtvrtý den až navěky a řadu jednotlivých povídek.
Česká vědecko-fantastická literatura
Česká vědecko-fantastická literatura
Předchůdci české vědecko-fantastické literatury
Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.
Písně kosmické – Sbírka básní zaměřená na vztah člověka a kosmu. Je ovlivněna novými vědeckými poznatky a technickým pokrokem. Naznačuje optimistickou perspektivu lidstva.
Letní ty noci zářivá – Autor zde zlidšťuje vesmír s jeho velikostí a nekonečností. Obsahuje hymnické ódy a expresivně využívá zdrobnělin: měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky.
Také to Slunce ohnivé – Oslavuje mateřskou lásku jako vesmírný princip.
A mluví člověk – Oslavuje cestu lidstva od bezmoci k vítězství, která je nastoupena technickým pokrokem. Víra v schopnosti člověka a lidského rozumu.
Vzhůru již hlavu národe – Vlastenecká výzva do boje proti malosti. Povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
Jakub Arbes – Narodil se a žil v Praze. Vystudoval techniku, což se promítá v jeho díle. Znal se s Nerudou. Byl novinářem. Zajímal se o sociální problémy. Je autorem romanet.
Svatý Xaverius – Romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.
Newtonův mozek – Romaneto o stroji rychlejším než světelný paprsek. Protiválečně zaměřeno.
Sivooký démon – Romaneto.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Předchůdci české vědecko-fantastické literatury
Jan Neruda – Narodil se a žil v Praze. Studoval práva a filozofii. Studia však nedokončil. Otec byl vojenský vysloužilec, matka posluhovačka. Byl to básník, prozaik, novinář a dramatik. Působil jako redaktor v Národních listech. Byl vynikajícím fejetonistou. Tvořil sociální balady i rozsáhlé spektrum lyriky od intimní přes přírodní a vlasteneckou až po úvahovou. Měl vypravěčské, charakterizační a popisné nadání. Zabýval se městským prostředím i nižšími společenskými vrstvami. Život zobrazoval realisticky a bez idealizace, někdy satiricky až ironicky.
Písně kosmické – Sbírka básní zaměřená na vztah člověka a kosmu. Je ovlivněna novými vědeckými poznatky a technickým pokrokem. Naznačuje optimistickou perspektivu lidstva.
Letní ty noci zářivá – Autor zde zlidšťuje vesmír s jeho velikostí a nekonečností. Obsahuje hymnické ódy a expresivně využívá zdrobnělin: měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky.
Také to Slunce ohnivé – Oslavuje mateřskou lásku jako vesmírný princip.
A mluví člověk – Oslavuje cestu lidstva od bezmoci k vítězství, která je nastoupena technickým pokrokem. Víra v schopnosti člověka a lidského rozumu.
Vzhůru již hlavu národe – Vlastenecká výzva do boje proti malosti. Povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
Jakub Arbes – Narodil se a žil v Praze. Vystudoval techniku, což se promítá v jeho díle. Znal se s Nerudou. Byl novinářem. Zajímal se o sociální problémy. Je autorem romanet.
Svatý Xaverius – Romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše.
Newtonův mozek – Romaneto o stroji rychlejším než světelný paprsek. Protiválečně zaměřeno.
Sivooký démon – Romaneto.
Svatopluk Čech – Básník, prozaik a novinář. Pocházel v vesnice Ostřenky u Benešova. Vystudoval práva, ale právnickou praxi nikdy neprovozoval. Byl vlastenec a vůdčí osobnost ruchovců. Psal velkolepým vznešeným stylem. Značná část jeho tvorby měla kromě umělecké hodnoty také poslání politické. Alegorie v nich skryté jsou tedy svázány s politickou situací v době svého vzniku. V jeho díle dominuje epika. Sociální a politická problematika je často zahalena do lehce čitelné alegorie.
Svatopluk Čech je autorem tzv. broučkiád. Oba volně navazující romány ostře kritizují české maloměšťáctví a zvláště staročechy. Ústředním hrdinou je satirická postava pražského měšťáka Matěje Broučeka.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – V této próze se setkáváme s Matějem Broučkem poprvé. Jedná se o parodií utopistických románů, jaké psal např. Jules Verne.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – Jeden z nejznámějších českých románů vůbec. Matej Brouček tentokrát při návratu z hospody spadne do sudu, kde usne. Když se ve snu ocitá v době počátku husitských válek, chová se zbaběle, pohodlně, prospěchářsky a je lhostejný k zájmům národa. Střídavě se přiklání k jedné, a pak zase k druhé straně, jen aby se nedostal do nepříjemností. Jeho chování je v ostrém kontrastu se statečností a nadšeným odhodláním českých husitů. Když zbaběle uteče i z bitvy na Vítkově, tak je husity polapen a odsouzen k upálení v sudu. Ze sna se probudí právě ve chvíli, kdy má dojít k vykonání rozsudku.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)